Jiřetín pod Jedlovou

OSOBNOSTI

Jan Smetana - autor knihy Jiřetín pod Jedlovou, 450 let města v Lužických horách

BIRNBAUM, Johann
DONAT, Anton
EISELT, Johann Chrystostomus Anton
ERNST, Franz Anton
FIŠER, František
FOGGER z BELLENBURGU, Maxmilian
HENNEVOGEL z EBENBURGU, Johann
HOCKAUF, Anton
JOHNE, Colestin Johann
LIESSNER, Gottfried
MAYová, Edmunda Maria Anna
MIKSCH, Johann Alois
MUHLSTEINOVÁ, Berta
MULLER von NORDEGG, Alois
MULLER, Josef
MUNZBERG, Johann Josef
PIETSCH, Josef
RESSEL, Emil
SALOMON, Wenzel
SIEBER, Josef
WAGNER, Herrmann

DONAT, Anton (*4.12. 1746 Jiřetín pod Jedlovou)
Malíř kostelních obrazů, pocházející z rodiny, jejíž příjmení je v Jiřetíně a v sousední vsi Rozhled doloženo již ve druhé polovině 16. Století. První učitel dalšího jiřetínského rodáka malíře Josefa Birnbauma. Spolu s Josefem Menschelem autor freskové nástropní malby ve varnsdorfském kostele sv. Petra a Pavla, přestavěném v letech 1766 až 1777, namaloval oltářní obraz “Nanebevzetí P. Marie” pro kostel v Novém Boru (1786-1788) a “Stětí sv. Jakuba Většího” pro kostel v Kvítkově (1796). Většinu svého tvůrčího věku pobýval střídavě v Jiřetíně a ve Frýdlantu, odkud pocházela jeho manželka. Zde se také asi roku 1794 narodil jeho stejnojmenný syn, žák pražské akademie (1816-1820). Ten pro tamní radnici namaloval obraz pruských, rakouských a ruských vojáků, kteří zde byli ubytováni v roce 1813. Namaloval také oltářní obraz pro filiální kostel v Andělce na Frýdlantsku, vybudovaný v roce 1781. Otec se svým bratrem Augustinem (*9.11. 1751 Jiřetín, +1847 tamtéž č.p. 56) malovali olejovými barvami také betlémy, pro něž používali silnější papír či karton. Bývaly instalovány i v kostelích, jako např. ve Varnsdorfu. Za 1. Republiky byly v Jiřetíně zachovány již jenom jeden či dva.

EISELT, Johann Chrystostomus Anton (*3.1. 1814 Jiřetín p. J. , +3.5.1887 Marienstern v Lužici)
Narodil se v č. p. 81. Jeho otcem byl měšťan a obchodník Anton Eiselt, matka se jmenovala Katharina a pocházela z rodiny Antona Maie, běliče z osady Jedlová. Studia zahájil v České Lípě a ukončil je v Praze. V září 1834 vstoupil do cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova. Po ukončení teologických studií v Litoměřicích ( kněžskou primici vykonal v rodném městečku (11.srpna 1839) se stal tzv. kapitulářem a opatským sekretářem a sedm let působil jako profesor církevního práva a náboženských dějin. Od roku 1851 byl dlouhých 36 let proboštem cisterciackého kláštera Marienstern v Horní Lužici. Získal doktorát teologie, stal se vizitátorem dvou cisterciáckých klášterů v Lužici a byl jmenován rytířem královského saského řádu za zásluhy 1. Třídy. Stal se také členem Učené společnosti ve Zhořelci. Peněžními dary podporoval jiřetínský kostel a kapli na Křížové hoře.

ERNST, Franz anton (*21.2. 1745 Jiřetín, +13.1. 1805 Gotha)
Základy hudebního vzdělání získal ve svém rodišti od dědečka, kdysi hudebníka zámecké kapely v moravském Tovačově. Po jeho smrti odešel do Chřibské, kde se v kostele a na faře učil od kantora Thomase Haenka (1724-1796) kromě hry na housle také latinsky. Na varhany se naučil hrát ve Varnsdorfu od Cajetana Schuberta, který m poskytl rovněž základy hudební teorie. Poté se odebral za svým bratrem, který působil jako regenschori v cisterciáckém klášteře Neuzelle v Lužici. Zde však pobyl jenom půl roku a odešel do Zaháně (Sagan) na jezuitské gymnázium, kde se uvedl jako znamenitý hráč na housle a violu. Poté co absolvoval v Praze studia filosofie i práv se načas vrátil do svého rodiště, kde působil v městské správě jako syndikus. Nezůstal zde však dlouho, neboť je známo jeho koncertní turné po Evropě, při němž si doplnil muzikální vzdělání v Salzburgu a Strasburgu, i to, že roku 1773 získal výhodnější místo sekretáře u hraběte Salma v jeho paláci na Hradčanském náměstí v Praze. Přestože tato funkce jej nutila cestovat i po dalších sídlech rodu až na Moravu, využíval je také ke koncertování (např. v červnu 1774 na zámku v Lipové u Šluknova ).Z této doby pochází dvě jeho koncertní skladby, v nichž byla rozeznána inspirace Haydnovy i Mozartovy hudby. Jeho nesporný hudební talent mu roku 1778 umožnil získat místo ve dvorní kapele v durynském městě Gotha, kde potom žil jako houslový koncertní mistr kapely zdejšího vévodského sídla. Zajímal se o výrobu různých hudebních nástrojů a proslul jako autor ve své době známé učebnice hry na housle. Kompozici se u něj učil jiný severočeský hudebník Kajetán Vogel z Konojed na Litměřicku. Oba zachované houslové koncerty F. A. Ernsta má ve svém repertoáru současný soubor “Capella Adjuvantes”, vedený Igorem Heinzem ze Šluknova. Jejich nahrávku na CD připravuje houslový virtuóz Bohuslav Matoušek.

FIŠER, František (*4.2. 1926 Lysá n. L., +1.2. 1983 Varnsdorf)
Syn majitele obchodu z Lysé, absolvent nymburského gymnázia, student dominikánského řádového učiliště v Olomouci, kde přijal jméno Angelicus. Po jeho rozpuštění v roce 1950 lesní dělník na Jedlové,kde žil v bývalé hájence. Poté noční hlídač v Národním muzeu v Praze (1953), pracovník Státního archivu Litoměřice (1954),kde pracoval na pořádání církevních fondů, historik lovosického(1957-1960)a litoměřického muzea (1960-1968). Od roku 1966 vůdčí osobnost severočeského trampského hnutí. Proslul jako organizátor zabezpečovacích prací na hradě Helfenburk u Úštěku. Dne 22.listopadu 1968 vysvěcen ve vídeňském dominikánském klášteře na kněze. V letech 1969-1970 pracovník muzea v Děčíně. Po propuštění z politických důvodů žil od roku 1970 trvale na Jedlové č. 1. Od roku 1972 až do smrti se podílel na překladu Bible. Jeho největší vklad spočíval v překladu starozákonních žalmů. V říjnu 1974 byl na Jedlové zatčen a po třech měsících vyšetřovací vazby odsouzen na 18 měsíců nepodmíněně pro “maření dozoru státu nad církvemi”. Vedle překladů proslul znalostí křesťanské ikonografie, kterou uplatnil zejména v práci o hradě Karlštejně. Kniha vyšla u příležitosti jeho nedožitých sedmdesátin. Zemřel na embolii ve varnsdorfské nemocnici, kde se léčil na komplikovanou zlomeninu nohy. Za účasti mnoha set osob po ekumenické bohoslužbě pohřben v rodném městečku.

FOGGER z BELLENBURGU, Maxmilian (* Bellenburg, +13.3. 1657 Jiřetín p. J. )
Katolický kněz v Jiřetíně, pocházející ze šlechtického rodu, který svůj přídomek odvozoval od jména městečka na březích Bodamského jezera. Původně kněz v hornolužickém městečku Ostritz (1638-1643), ve Stráži pod Ralskem (1643-1649), kdy současně vykonával úřad vikáře německé části boleslavského kraje (vicarius foraneus per partem inferiorem seu germanam districtus Boleslaviensis). V letech1649-1653 působil jako děkan a vikář ve Frýdlantu. Poté přeložen do Jiřetína, kde žil až do své smrti 13.3. 1657.

HENNEVOGEL z EBENBURGU, Johann (*1727 Neuzelle u Furstenbergu n. O., +26.1. 1790 Praha)
HENNEVOGEL z EBENBURGU, Martin (*3.2. 1734 Neuzelle, + 14.7. 1803 Litoměřice)
Synové Johanna Wilhelma Hennevogela, původem z Frank, štukatéra a mramoráře působícího v lužickém klášteře Neuzell, od roku 1744 usedlého v Litoměřicích. Po jeho smrti (1754) pokračovali zprvu v otcově řemesle. Za svoje zásluhy organizačního i hospodářského rázu, týkající se m. j. příprav výstavby pevnosti Terezína je císař Josef II. Listinou z 2. Prosince 1780 povýšil do šlechtického stavu s přídomkem “von Ebenburg”. Po pokusech o dolování uhlí u Kundratic na Litoměřicku v roce 1780, zkoušeli oba v letech 1781 a 1782, po dohodě s majitelem panství Aloisem z Lichtensteina, štěstí při dolování rud u Jiřetína. Martin H. byl v roce 1783 jmenován inspektorem pro vedení úředních záležitostí pevnosti Terezína, jejíž velitel, Karl Niklas ze Steinmetz (+8.11. 1789), byl jeho švagrem.

HOCKAUF, Anton (*21.3. 1845 Jedlová, +24.3. 1900 Rumburk)
Po absolvování základní školy v Jiřetíně p. J. studoval na Učitelském ústavu v Litoměřicích. Od roku 1861 působil v Osečné a poté osm let ve Varnsdorfu. Od roku 1871 žil trvale v Rumburku, kde získal učitelské místo. Byl činný v Severočeském učitelském spolku, jehož se stal předsedou. Zabýval se historií regionu a kromě řady článků v novinách i časopisech vydal v roce 1885 Vlastivědu politického okresu Rumburk, která byla velmi dobře hodnocena a dodnes může sloužit jako důležitý zdroj informací.

JOHNE, Colestin Johann (*26.6. 1819 Lesné, +1858 Česká Lípa)
Básník, narozený v posledním domě osady Lesné ve směru ke Stožeckému sedlu (č. p. 18). Ve svých čtrnácti letech odešel na studia na augustiniánském gymnáziu v České Lípě. Zřejmě pod vlivem zdejších pedagogů vstoupil později do tohoto řádu a v roce 1845 byl vysvěcen na kněze. Záhy začal veršovat a první báseň mu byla otištěna ještě za gymnaziálních studií. Do širšího podvědomí se dostal díky své "Tkalcovské písni" (v originálu "Weberlied"). Řadu básní napsal v dialektu svého rodiště, jiné byly zhudebněny. Na prázdniny se vracíval domů do Lesné. Na tyto motivy napsal verše, nazvané “Žluté dveře". Při jeho pohřbu mu jednu z jeho zhudebněných básní zazpíval nad hrobem lipský pěvecký spolek.

LISSNER, Gottfried (*Šluknov, +1787 Jiřetín p. J.)
Katolický kněz, působící nejdříve v rodném Šluknově a poté až do roku 1759 ve Varnsdorfu. Téhož roku byl přeložen do městečka pod Jedlovou. Zasloužil se o vybudování křížové cesty na hoře nad městečkem, které se od té doby říká Křížová hora. Z jeho iniciativy se z ní stalo známé poutní místo, vysvěcené již 17. Září 1764. V Jiřetíně působil až do své smrti.

MAYová, Edmunda Maria Anna (*26.3. 1805 Jiřetín p. J.)
Roku 1827 vstoupila do kláštera ženské větve cisterciáckého řádu Marienstern v Lužici. Řádovou profesi složila v roce 1830. V tomto řádovém domě již zůstala a roku 1857 byla zvolena jeho abatyší. Listinou z 9.května téhož roku její volbu potvrdil král Jan Saský.

MIKSCH, Johann Alois (*19.7. 1765 Jiřetín p. J., +24.9.1845 Jiřetín p. J.)
Pocházel z rodiny jiřetínského učitele Wenzela Miksche. Již v dětském věku prokazoval mimořádný hudební talent, takže se už ve věku dvanácti let (1777) dostal na Katlický chlapecký institut v Drážďanech. Zde ho proslavil jeho soprán, vliv na něj v tomto ohledu měl tenorista Anton Raff, člen komorního souboru kurfiřta bavorského a italský zpěvák Caselli. Od něj se naučil všechny finesy italského operního zpěvu. Mezi jeho učiteli hudební kompozice byli profesoři Schuster a Naumann, hře na violu ho vyučoval profesor Binder. Brzy se oněj začal zajímat saský královský dvůr. V roce 1783 se stal vice-ceremoniářem a o tři roky později skutečným ceremoniářem dvorního katolického kostela v Drážďanech. Později, v letech 1797až 1817 se věnoval v kurfiřtské italské opeře dramatickému zpěvu. Po zřízení německé opery v Drážďanech se stal ředitelem operního sboru a učitelem chlapecké kapely. Ve své době byl pokládán za nejlepšího operního zpěváka v Německu. Vysoce byl oceňován také jako hudební pedagog. Mezi jeho žáky náležela řada později slavných pěvců a zpěvaček. Blízkým přítelem se mu stal dodnes známý a hraný hudební skladatel Karl Maria Weber, který byl na jeho přímluvu povolán z Prahy do Drážďan, kde se stal kapelníkem zdejší opery. Miksch mu údajně pomáhal při tvorbě jeho nejznámějšího díla "Čarostřelec". Při premiéře zpívali výhradně jeho žáci. Ve volných chvílíchse zabýval řezbářstvím, v němž byl také oceňován. Zamřel a byl pochován v Drážďanech. Jeho bratrem byl Alexander Miksch (nar. 7.března 1776 v Jiřetíně), sekundář kurfiřtského orchestru v Drážďanech, kde také v únoru 1814 zemřel.

MUHLSTEINOVÁ, Berta (*30.7. 1841 Velvary, +24.8. 1887 Praha)
Česká vlastenecká spisovatelka, přítelkyně Jana Nerudy. Více než čtyři roky svého dětství prožila v Jiřetíně, kde její otec, ing. Leonard Muhlstein, působil mezi lety 1847a 1852 jako silniční stavitel. Začala zde také chodit do školy. Romantický děj její povídky "Myslivna pod Loušou", kterou napsala v České Lípě a publikovala roku 1885 v pražském časopise "Lumír", je zasazen do Horní Světlé.