Vzhledem k celé koncepci rozvoje místa nabylo na důležitosti, že zde byla vyhlášena památková zóna. Město se totiž do dnešních dní zachovalo jako "mimořádně kompaktní památkový celek, v jehož obraze dominují přízemní i patrové roubené domy s podstávkovými a obvykle mansardovými střechami a břidlicí vykládanými štíty Některé domy mají zděné prvky s ozdobnými klasicistními portálky. Přestože náměstí bylo v minulosti na západní straně zohyzděno panelovou výstavbou nákupního střediska, vyhlásilo ministerstvo kultury v roce 1992, společně s řadou jiných historických městských jader, v Jiřetíně městskou památkovou zónu. Důvodem bylo, že po starších přestavbách a novodobé destrukci většiny podobných měst v Krušných, Lužických i Jizerských horách představuje dnes, jediné celistvě dochované šachovnicově uspořádané renesanční horní město v celých Čechách". Tak hodnotí zdejší zástavbu základní publikace o českých městech.

Celkovému vzhledu náměstí prospěla parková úprava, doplněná dlážděnými pěšinami, lavičkami a stylovou kašnou. Práce byly dokončeny v létě 1994. Do podzimu zde z podnětu starosty Josefa Zosera a po dohodě s architektem obce ing. Milošem Parmou přibyly tři velké balvany pocházející z kopce u Rumburku (podle pověsti zde byla svedena šarvátka při výpravě husitů do Lužice), zlikvidovaného při budování odstavného parkoviště kamionů v Rumburku. Každý z nich váží kolem deseti tun. Ještě téhož roku byly vysazeny okrasné křoviny V Křížové ulici byly tehdy restaurovány pískovcové znaky, sejmuté ze staré radnice a zasazené na zahradní zeď domu u č.p. 252, kde se nacházejí také dvířka do bývalých důlních šachet. Vedle nich byla na jaře 1995 umístěna skřínka s informacemi o minulosti obce. Během listopadu 1997 byla před pensionem "Drak" usazena nová kašna, kterou od jara 1998 protéká voda z rybníčku nad ním. Ten je zaplňován pitnou vodou, přepadající sem z vodojemu při jejím nadbytku.

Koncem roku 1992 byla při výjezdu z Jiřetína směrem na Rybniště restaurována socha sv Anny. Práce v hodnotě 20.000 korun provedli za metodického vedení Památkového ústavu v Ústí n.L. akad. sochaři manželé Koňákovi z Jablonce n. Nisou.

Během prvé poloviny 90. let se díky sbírkám, darům, možnostem obecního rozpočtu i finančním prostředkům, poskytnutým ministerstvem kultury podařilo zavést na Křížovou horu elektrický proud podzemním kabelem. Poutní kaple Povýšení sv. Kříže se dočkala vymalování interiéru (1993) a výměny věžních hodin (1994), které podle starousedlíků bily naposledy před úderem blesku v roce 1929.

Na jaře roku 1994 byla zahájena rekonstrukce fary považované za nejhezčí jiřetínský dům. Stavebně ji zajištovala zdejší firma REST spol. s ro. Mezi obcí a farním úřadem byla ke konci roku 1994 uzavřena smlouva, týkající se financování rekonstrukce. Obec na exteriér vynaložila 950.000 korun. 0 několik měsíců později bylo dohodnuto, že obecní úřad bude mít na 15 let od dokončení prací pronajato první patro a půdní prostory za symbolický nájem jedné koruny za metr čtvereční. Během září 1995 byly ukončeny hlavní práce na fasádě. Celkové náklady ve výši zhruba 1,2 miliónu korun, nesl obecní úřad (280.000 Kč) spolu s přispěvateli z fondu.

O Tolštejně a Jedlové

Významné místo v aktivitách obce měla snaha o záchranu Tolštejna. 0 zříceniny hradu a jejich využití vznikl na počátku 90. let spor mezi uživatelem Tělovýchovnou jednotou Nohyb Praha, která je získala do správy v roce 1988 na základě hospodářské smlouvy a obcí Jiřetín, která se oprávněně považovala za skutečného majitele. Proto 6. září 1992 podala k Okresnímu soudu v Děčíně žalobu "na určení vlastnictví k pozemkům a objektu restaurace na hradě Tolštejně včetně povinnosti vyklizení nemovitosti". Celý spor, který šel tak daleko, že v roce 1993 nebyla obec přijata do vzniklé Nadace na záchranu Tolštejna, byl ukončen až 13. července 1995 soudním smírem. Výsledkem bylo rozhodnutí, že pozemky i objekt bývalé restaurace č.p. 79 budou přepsány na list vlastnictví obce Jiřetín. Se sportovní jednotou Nohyb Praha byla sepsána nájemní smlouva, která jí umožnuje setrvat v tomto objektu 25 let za symbolickou cenu, splní-li určité konkrétní podmínky. Dalším podstatným bodem smlouvy bylo, že se obě strany dohodly na oboustranné spolupráci při úpravách objektu bývalé restaurace do stavu, ve kterém by mohla sloužit narůstajícímu počtu návštěvníků.

Na podzim roku 1996 se z iniciativy Obecního úřadu v Jiřetíně a za pomoci Spolku přátel muzea ve Varnsdorfu začalo s pracemi na zabezpečení hradních zřícenin. Nejdříve musely být odstraněny náletové dřeviny a nashromážděný nepořádek. Okresní úřad v Děčíně vyčlenil 80.000 korun a počátkem října 1997 zahájili varnsdorfští horolezci práce na opravě hradeb, spočívající v havarijním zajištění tam, kde hrozilo jejich zřícení. Dobrovolní pracovníci zde chtějí vytvořit prostor k pořádání kulturních akcí, "aby se Tolštejn alespoň čas od času stal znovu centrem Šluknovska, kraje, který byl odtud kdysi spravován", napsal Vlastimil Pažourek.

Celkově vzato je Jiřetín konce 20. století obcí převážně rekreačního charakteru. Z celkového počtu asi 180 domů v samotném městečku slouží plná třetina rekreaci. Vysloveně "chalupářský" charakter mají všechny tři osady. Na Rozhledu žijí obyvatelé trvale pouze ve dvou domech, zatímco čtyřicet je navštěvováno při víkendech nebo o dovolených. V osadě Jedlová žije nastálo jedna rodina, dalších osm chalup slouží rodinné rekreaci. Část Rozhledu v sedle pod Tolštejnem je vysloveně chalupářská, neboť zde stojí 25 původních domů, obývaných občasně a stejný počet nově postavených chat. Část chalupářů měla svým vlivem i prací nemalou zásluhu na tom, že Jiřetín mohl být vyhlášen městskou památkovou zónou. Obnova obecního zřízení v roce 1990 přinesla mnoho nového také do místního hospodářství. Obec se stala samostatným ekonomickým subjektem a jako takový si musela začít prostředky na svoji regeneraci vydělávat sama. Jiřetín zvolil jedinou možnou cestu, využil své mimořádné šance, vycházející z jeho polohy a vsadil na rozvoj cestovního ruchu. To mělo a má celou řadu souvislostí a vazeb. Mezi ně nezbytně náležela popularizace místa.

Propagaci Jiřetína prospělo vydání několika druhů nových pohlednic, včetně reprintů historických. Během let 1990 - 1995 jich obec vydala na 90.000. Podařilo se vydat také dva druhy map a několik propagačních letáků. Před vánocemi 1994 se do prodeje dostala videokazeta, prezentující obec, její památky sportovní možnosti a krásy zdej ší přírody v průběhu celého roku. Ozvučena i otextována byla v české i německé mutaci. Velmi kladně byl hodnocen kalendář "Lužické hory 1998". 0 jejich autorství se podělili jako fotograf Josef Zoser a Jiří Stejskal jako grafik. Byl v podstatě ihned rozebrán. V roce 1998 nechal obecní úřad zhotovit odznaky s erbem Jiřetína.

Stejnému účelu slouží také vybudování informačního střediska. Začalo vznikat ve druhé polovině září 1995, kdy varnsdorfská firma MPK začala podle návrhu ing. arch. M. Parmy a projektu ing. M. Růžičky s rekonstrukcí autobusové čekárny na náměstí. Na její střeše byla 4. června 1996 vztyčena vlajka v barvách obce, nahoře modré, dole bílé. Z původně nevzhledné a silně poničené stavby se stal víceúčelový objekt. Během prosince 1997 bylo za pomoci finančních prostředků Euroregionu Nisa dodáno vybavení s programem "Phare", a to nábytek, výpočetní a kopírovací technika za 340.000 korun. Na začátku května 1998 je začala provozovat firma "Golya" . Obec tak má pro své návštěvníky k dispozici jedno, v Evropě běžné, zařízení cestovního ruchu.

Vyhledávaným turistickým cílem se každé místo stává nejenom tím, že se nachází v krásné poloze, ale především proto, že může nabídnout více nežli jiná. Jednu ze zdejších příležitostí nabízí šířící se obliba tzv. montánní turistiky A Jiřetín má staré doly. Pro jejich zpřístupnění se v rámci možností vykonalo velmi mnoho. Již během roku 1989 zahájil "Mineralklub Varnsdorf" spolu s tamními ochránci přírody pod vedením geologického odborníka Bohuslava Flekny rozsáhlé průzkumné práce, které m.j. měly vyhodnotit možnosti opětovného zpřístupnění štoly sv. Jana Evangelisty pro turisty.

Kronikář o tom k roku 1991 zapsal: "Práce na znovuotevření stříbrného dolu díky zapáleným amatérům vedeným panem Fleknou z Varnsdorfu pokračují úspěšně. Obecní úřad se podílí finančními prostředky Počítá se s otevřením štoly sv. Kryštofa založené v roce 1539.

Svoje ústí i vchod má na severním svahu Křížové hory, asi 500 m západně od Střelnice ve výši pahorkatiny 508 m vysoké. Štola vede na jih v délce asi 60 m. Končí v místě dolování komorou a komínem hlubokým 29 m. Tím je tato štola spojena se spodní štolou sv. Jana Evangelisty, zvanou také Dědičná štola čerstvého štěstí, která byla přístupná turistům již dříve. Je dlouhá celkem asi , 230 m. Složení půdy je velmi zajímavé. Hlavně se vyskytuje železec, molybden a měděnec. Stříbrné rudy jsou silně promíšené jinými odrůdami. Ve spolupráci s nadšenými dobrovolníky potom firma Unigeo Ostrava na základě povolení Obvodního báňského úřadu v Mostě do jara 1993 ukončila základní práce. Obecní úřad v Jiřetíně na ně vynaložil přes 115.000 korun. Na dvě stovky zájemců využilo možnosti štolu navštívit již 13. dubna 1997. Shrnutím dosavadních výsledků těchto iniciativ, se stala publikace "Podzemí. Šluknovska", vydaná Střediskem ekologické výchovy Netopýr ve Varnsdorfu při 4. základní organizaci Českého svazu ochránců přírody Tilia v Krásné Lípě. Exkurzi do stříbrných dolů uspořádala v roce 1997 Společnost přátel Městského muzea ve Varnsdorfu. Do současné doby probíhala dokumentace dokladů o dolování, spojená s terénními průzkumy konzervace reliktů kovového nářadí a jejich evidence s cílem připravit muzejní expozici o vývoji dolování v okolí Jiřetína. Opětné zpřístupnění štoly sv Jana Evangelisty připr avuje obecní úřad ve spolupráci s referáty regionálního rozvoje a životního prostředí Okresního úřadu v Děčíně. Uvažuje se také o hornické naučné stezce v nedalekém údolí Milířka.

Do oblasti vizí, nikoliv ovšem nereálných, patří myšlenka na vybudování osmnáctijamkového golfového hřiště, které by se mělo rozkládat na ploše asi 100 hektarů. Na ně by navazoval moderní hotel s veškerým vybavením a potřebným zázemím. Jednou z nejvýznačnějších aktivit posledních letje proto snaha o vytvoření tohoto velkého rekreačního areálu v západní části obce. Idea vznikla, když v roce 1993 zanikl Státní statek. Obec na jeho objekty předložila privatizační projekt a od Ministerstvo zemědělství je již v prosinci 1993 chtěla odkoupit za odhadní cenu. Jednalo se o pozemky i objekty a přes vzdoroaktivity bývalého vedení statku myšlenka nezanikla. Pro její realizaci vznikla akciová společnost "Golya". Získat pozemky a objekty bývalého státního statku do vlastnictví se společnosti podařilo koncem roku 1997.