 Varovßnφ !
Tato kniha vychßzφ v malΘm nßkladu, proto musφme eventußlnφ Φtenß°e vΦas varovat:
Milovnφci americk²ch akΦnφch p°φb∞h∙ mohou tuto knihu na pultech knihkupc∙ ponechat bez povÜimnutφ. Nejde o thriller, horor, ani o st°φlenφ,
d∞j je spφÜ poklidnΘho charakteru. Hrdinka nenφ James Bond, barbar Conan a tφm mΘn∞ Superman a v celΘ knize neprobodne, nezardousφ, k smrti neukope a nezast°elφ ₧ßdnΘho ze sv²ch protivnφk∙. Jen obΦas se v d∞ji vyskytujφ okam₧iky, kdy musφ pohnout kostrou. Kdy₧ situaci nezvlßdne, b²vß odkßzßna na pomoc sv²ch p°ßtel. Tak₧e - nic pro vßs...
Milovnφci ΦervenΘ knihovny jist∞ vrßtφ knihu na pulty takΘ. Vztah mezi hrdiny je skoro platonick², vznikne öpouhΘö kamarßdstvφ a nedojde k ₧ßdn²m vßÜnφm. Milostn² troj·helnφk zde nenajdete, nemusφte se namßhat.
Tak₧e - nic pro vßs...
Milovnφci jadrn²ch a vulgßrnφch v²raz∙ budou takΘ zklamßni. Navzdory dob°e mφn∞n²m radßm komerΦnφch vydavatel∙ a kritik∙ neodpovφdß knφ₧ka duchu souΦasnΘ komerΦnφ literatury a postrßdß jejφ nezbytnΘ ko°enφ: psychicky vyÜinutΘ, zvrhlΘ jedince, v²buchy hn∞vu a tropickΘho Üφlenstvφ, sado-maso-erotickΘ scΘny, nejsou zde ani b∞₧nΘ vulgßrnφ v²razy. ProΦ takΘ, kdy₧ se hrdinka neumφ sprßvn∞ afektovan∞ rozΦφlit? KomerΦnφ literatura se podobß niΦivΘ vln∞ tsunami, kde₧to tohle je poklidnΘ, vlnφcφ se mo°e, jen obΦas nepatrn∞ rozbou°enΘ. P°φb∞h navφc nekonΦφ ani bezv²chodnou katastrofou, ani klasick²m happyendem a svatbou. Tak₧e - nic pro vßs...
T∞m kdo toto varovßnφ p°eΦetli a neodradilo je, p°ejeme p°φjemnΘ Φtenφ. NapφnavΘ pasß₧e v p°φb∞hu nechybφ, jen n∞kdy p°ichßzejφ trochu neΦekan∞. Kniha je urΦena i Φtenß°∙m v∞ku, kdy jeÜt∞ nemajφ p°φstup na v∞tÜinu dneÜnφch film∙, jako kdysi verneovky - öod 9 do 99 letö. Snad mß s nimi cosi spoleΦnΘho a Φtenß°e p°ece pot∞Üφ. Krom∞ jinΘho proto, ₧e popisuje sv∞t i vesmφr takov², jak² by - snad - m∞l b²t... |
|
|
(Setkßnφ s artefaktem mimozemÜ¥an∙):
½Chcete tu v∞c vid∞t? Vß₧n∞?╗ podφval se na m∞ tßzav∞.
½A vφte, ₧e ano?╗ vyhrkla jsem.
½Jestli chcete, zavedu vßs k tomu,╗ °ekl opatrn∞. ½Nenφ
to odsud daleko. Tedy - kdybyste k tomu pou₧ila vßÜ koΦßr.╗
½Jak daleko?╗
½Odhadem t°icet kilometr∙, nebo tak n∞jak.╗
½Mohli bychom vyrazit t°eba hned?╗ navrhla jsem pon∞kud
zt°eÜt∞n∞.
½Nebojφte se?╗
½Myslφte, ₧e tam budou tamti ∩ßblφci?╗
½T∞₧ko,╗ pokrΦil rameny. ½Jak vßm °φkßm, od T°icetiletΘ
vßlky jsem je nespat°il. ╪ekl bych, ₧e tam nebudou. VylouΦit
to nemohu, ale moc bych se divil, kdyby tam zrovna byli.╗
½Tak pojedeme, ne?╗
Venku se u₧ zaΦalo smrßkat, ale t°icet kilometr∙ nebylo
daleko ani pro mΘho obstaro₧nφho Trabanta. Podle mΘho odhadu
bychom se do jedenßcti veΦer vrßtili. Jφra chvφli p°em²Ülel,
potom se z°ejm∞ rozhodl kout ₧elezo dokud je ₧havΘ.
½Dobrß, poje∩me!╗ vybφdl m∞ a vstal od stolu.
Napadlo m∞, ₧e p°ijdu o jeden veΦer vyprßv∞nφ, ale moje
zv∞davost byla tentokrßt siln∞jÜφ. Jestli Jφra mluvφ pravdu,
pak v ╚echßch mßme n∞co nevφdanΘho - artefakt po kosmick²ch
nßvÜt∞vnφcφch! VyskoΦila jsem a rychle jsem nahßzela ÜpinavΘ
nßdobφ do d°ezu, ₧e je umyji po nßvratu.
NetuÜila jsem, kolik plφsn∞ mezitφm na talφ°φch vyroste,
ale to bylo jeÜt∞ to nejmenÜφ. Nßsledujφcφ udßlosti rozhodn∞
odpovφdaly jak mΘmu zt°eÜt∞nΘmu rozhodnutφ, tak i opatrnosti
Jφry St°φbrnΘho.
Ani jsme se na to zvlßÜ¥ neoblΘkali. Bylo lΘto, koneΦn∞
nastala ta pravß vedra a za chvφli bychom m∞li b²t nazpßtky.
Pozhasφnala jsem sv∞tla, zamkla chalupu, klφΦ hodila za trßm
a pak jsem vycouvala ze stodoly s autem. Jφra ke mn∞ p°isedl
a rozjeli jsme se. V tom horku nßm nevadilo ani rozbitΘ okno
na mΘ stran∞.
½Kter²m sm∞rem?╗ zeptala jsem se Jφry lakonicky.
½Na zßpad,╗ odtuÜil stejn∞ ·sporn∞.
Vyrazili jsme do noci. Za necel²ch dvacet minut jsme u₧
byli na ·patφ hor, kde jsem nedßvno pro₧ila oÜkliv² zß₧itek,
ale setkala se s Jφrou. NaÜt∞stφ jsme tentokrßt jeli jinou
cestou a brzy jsme s autem Üplhali toΦit²mi serpentinami na
nßhornφ plß≥.
½Tady vlevo do lesa - silnice tam nevede, snad projedete
po tΘhle lesnφ cest∞,╗ ukßzal Jφra na cestu, kterß se skoro
ztrßcela pod hust²mi korunami strom∙.
Vjela jsem do lesa. Na okam₧ik m∞ napadlo, ₧e jednßm a₧
p°φliÜ neopatrn∞. Sama v hustΘm lese s cizφm chlapem... ale
co, Jφra by mi urΦit∞ neublφ₧il.
Cesta brzy skonΦila na malΘ m²tince.
½Te∩ je to pßr minut p∞Üky,╗ ujistil m∞.
Vystoupili jsme a zamkla auto. Bylo to samoz°ejm∞ vφc
ne₧ iluzornφ, vzhledem k vytluΦenΘmu okΘnku. Potom jsem
potichu nßsledovala Jφru. Nevzali jsme si baterku, ale m∞sφc
svφtil dostateΦn∞, abychom se nep°erazili o n∞jak² ko°en Φi
o balvan v cest∞. Tady se nedalo projφt jinak ne₧ p∞Üky. Na
okam₧ik m∞ napadlo, ₧e je to ode m∞ absolutn∞ neopatrnΘ, co
kdyby m∞ cht∞l Jφra zabφt? V∙bec by nemusel pracn∞ odklφzet
mrtvolu, nikdo by m∞ tu nenaÜel ani za p∞t let.
Ot°ßsla jsem se, ale krßΦela dßl beze slova vedle n∞ho.
½Tady to je,╗ zastavil se Jφra a tiÜe m∞ vzal za rameno.
½Co?╗ nechßpala jsem.
½Tady p°ed nßmi,╗ ukazoval mi Jφra na ovßln² pφskovcov²
balvan velikosti autobusu, le₧φcφ p°ed nßmi. Nebylo na n∞m
vid∞t nic zajφmavΘho. Z naÜφ strany se o kßmen opφrala velkß
borovice a n∞jakΘ menÜφ mlßzφ, na druhΘ stran∞ stßly dalÜφ
stromy. Balvan byl porostl² °φdk²m mechem.
½Poj∩te za mnou,╗ zaÜeptal Jφra.
ObeÜli jsme kßmen ze t°φ Φtvrtin. Opφralo se tam o n∞j
n∞kolik stejn∞ omÜel²ch, ale menÜφch balvan∙. Jφra na jeden
vyskoΦil, podal mi ruku a pomohl mi nahoru. Potom zaΦal jako
prvnφ Üplhat na vrchol velikΘho balvanu. Nßsledovala jsem ho
se vzr∙stajφcφm neklidem. Proboha, co m∙₧e b²t na tom starΘm
balvanu, napadlo m∞. Budou snad naho°e stopy po vesmφrn²ch
nßvÜt∞vnφcφch? Bu∩ jak bu∩, Üplhala jsem Jφrovi v patßch, za
okam₧ik jsme stßli naho°e. Zhora bylo dob°e vid∞t, ₧e kßmen
mß kruhov² p∙dorys o pr∙m∞ru Üesti metr∙. Dalo by se na n∞m
pohodln∞ i tancovat. Byl to vlastn∞ obrovsk² kulat² kamenn²
pecen chleba.
½Co je tu tak pozoruhodnΘho?╗ zeptala jsem se Jφry.
½Podφvejte se - vidφte tu zvlßÜtnφ puklinu?╗ ukazoval.
Nep°φliÜ znatelnß klikatß puklina tu opravdu byla. Vedla
vÜak k mΘmu ·divu pravideln∞; jakoby byla vyrytß do pφskovce
podle pravφtka. Teprve kdy₧ jsem ji v nez°etelnΘm m∞sφΦnφm
sv∞tle p°ehlΘdla vcelku, spat°ila jsem jejφ skuteΦn² tvar.
Tvar hßkovΘho k°φ₧e.
Trochu m∞ zamrazilo, ale jinak jsem byla zklamanß. Tohle
znamenφ bylo urΦit∞ um∞lΘ, ale z nep°φliÜ dßvnΘ doby. Jist∞,
bylo ∩ßbelskΘ, ale pat°ilo ∩ßbl∙m zcela pozemsk²m.
Modrook²m plav²m nelidsk²m bestiφm, kterΘ nedßvno dobyly
Evropu a m∞ly v plßnu dob²t cel² sv∞t.
½Tohle ₧e mß b²t stopa po mimozemÜ¥anech?╗ obrßtila jsem
se na Jφru trochu zklaman∞ i p°ezφrav∞. ½V₧dy¥ to je docela
obyΦejn² hßkenkrajc, takovΘ tu malovali N∞mci po stovkßch.╗
½Tenhle je mnohem starÜφ,╗ °ekl vß₧n∞. ½Pamatuji ho tu
u₧ od T°icetiletΘ vßlky.╗
½No, mßte asi pravdu,╗ p°ipustila jsem smφ°liv∞. ½╚etla
jsem, ₧e Hitler si pr² tohle znamenφ nevymyslel, ale p°evzal
a₧ odn∞kud z Indie.╗
½Stopa po ∩ßblφcφch nenφ tahle puklinka, ale balvan jako
takov²,╗ °ekl Jφra tiÜe. ½Vidφte tady tu dφru? Ukß₧u vßm, co
jeÜt∞ nikdo z lidφ nevid∞l. Dokonce bych tvrdil, ₧e o tomhle
mimo m∞ nevφ ani v∞tÜina fext∙. Nanejv²Ü dva - t°i. Ani mezi
sebou o tom moc nemluvφme.╗
Uprost°ed svastiky n∞kdo vyvrtal do kamenu otvor, podle
ohlazen²ch okraj∙ z°ejm∞ u₧ dßvno. Nebyl velik², st∞₧φ bych
tam vstrΦila malφΦek. Jφra se pomalu sklonil, stoΦil ruku do
trubiΦky, p°ilo₧il ji k otvoru a prudce do kamene foukl.
Balvan, velik² jako autobus, znenadßnφ podΘl naznaΦenΘho
hßkovΘho k°φ₧e pukl a prudce se rozev°el na Φty°i dφly. Jako
Ükeble, kv∞t nebo lidskß dla≥, k niΦemu jinΘmu se to nedalo
p°irovnat. Jenom₧e tak nestv∙rn∞ velikou Ükebli si st∞₧φ kdo
dovede p°edstavit a u₧ v∙bec ne, jak rychle se to stalo. Byl
to jenom okam₧ik. Jak jsme stßli na vrcholku balvanu, pevn²
kßmen pod nßmi zmizel a my jsme se z°φtili dovnit°. Zd∞Üenφm
jsem p°itom vyk°ikla. Sko°ßpka se otev°ela bleskov∞ a tΘm∞°
bezhluΦn∞, ale tφm vφce vynikly jinΘ zvuky, kterΘ se ozvaly
v rychlΘm sledu po sob∞. UslyÜela jsem zapraÜt∞nφ lßmanΘho
d°eva - mohutnß borovice op°enß p∙vodn∞ o kßmen byla ulomena
a₧ u samΘho ko°ene a jejφ koruna odlΘtla stranou, stejn∞ tak
kmeny strom∙ na opaΦnΘ stran∞ balvanu.
Kßmen byl vysok² dobrΘ dva metry, ale to nebylo zdaleka
vÜechno. Padali jsme mnohem hloub, do vφce ne₧ ÜestimetrovΘ
ΦernΘ hlubiny. Mnohem v∞tÜφ Φßst toho podivnΘho balvanu byla
pod zemφ a nahoru vyΦnφval jen kousek, jako vrÜek ledovce.
Podobnost s podivn²m ₧ivoΦichem pokraΦovala i v tom, ₧e
uvnit° bylo cosi m∞kkΘho - a z°ejm∞ ₧ivΘho.
Jako ve sko°ßpce mo°sk²ch m∞kk²Ü∙.
Dopadla jsem do kluzkΘ hmoty a ta m∞ okam₧it∞ zavinula
tmav²m, hou₧evnat²m p°φkrovem. Jφra v∙bec nek°iΦel, alespo≥
jsem ho neslyÜela, ale i m∙j k°ik byl velmi rychle zaduÜen.
Cht∞la jsem se tomu brßnit, ale ta zdßnliv∞ m∞kkß hmota m∞la
neuv∞°itelnou sφlu. Byla jsem rßzem bezmocnß jako ve sv∞racφ
kazajce, nemohla jsem se ani hnout.
Ozvalo se hromovΘ kamennΘ zaklapnutφ.
Poslednφ paprsky m∞sφΦnφho sv∞tla narßz zhasly. Sko°ßpka
se nad nßmi uzav°ela a z∙stali jsme nejmΘn∞ Φty°i metry pod
zemφ v tuÜov∞ ΦernΘ tm∞ - pohlceni neznßm²m netvorem. |
