| |
 Dobu, v nφ₧ se odehrßvß nßÜ p°φb∞h, charakterizovaly fanatickΘ boje velk²ch k°φ₧ov²ch v²prav, rytφ°skΘ turnaje a velkΘ slavnostnφ lovy - tady vÜude se uplat≥ovala stateΦnost a brutßlnφ sφla. SouΦasn∞ ale byla nepsan²m zßkonem i n∞₧nß poetickß slu₧ba lßsce, je₧ odhalovala opaΦnΘ lidskΘ vlastnosti, mu₧skou zdobivost a z₧enÜtilost. äSvatΘ vßlkyô podstatn∞ rozmno₧ily poΦet ni₧Üφ Ülechty a pomohly rytφ°∙m k vojenskΘ kariΘ°e, k zφskßnφ pozemk∙, k poznßnφ dalek²ch krajin, a tφm i k urΦitΘmu rozhledu a spoleΦenskΘmu vzestupu.
Ji₧ knφ₧e Boleslav I. sv²m °ßdem sta°eÜinsk²m dal podn∞t k rozd∞lenφ zem∞ na ·d∞ly. ┌d∞ly se pak rozd∞lovaly na ₧upy. Äupy, zßklad veÜkerΘ sprßvy zemskΘ, byly sφdly jednotliv²ch plemen a sklßdaly se z v∞tÜφho nebo menÜφho poΦtu vesnic, zpravidla sφdel rod∙. St°edem ₧upy byl hrad, sφdlo nßΦelnφka celΘho plemene, ₧upana, kn∞ze, nebo vojvody, shroma₧diÜt∞ ₧upnφch sn∞m∙, sφdlo svatyn∞ a v dobßch vßleΦn²ch ·toΦiÜt∞ lidu. Äupan spolu s rodov²mi nßΦelnφky tvo°il sbor, jemu₧ nßle₧ela sprßva vÜech ₧upnφch ve°ejn²ch zßle₧itostφ. Äupy se staly politick²mi okresy, v jejich₧ Φele byli potom zem∞panÜtφ ·°ednφci, vykonßvajφcφ sprßvu jmΘnem knφ₧ete. ÄupanΘ dosßhli Φasem d∞diΦnosti svΘho ·°adu. Byli jßdrem zemskΘ Ülechty - zeman∙ a lech∙, byli sprßvci, soudci i vojev∙dci ₧up a spolu s rodov²mi nßΦelnφky - vladyky se schßzeli na ₧upnφch shromß₧d∞nφch.
Tak tedy bylo v ╚echßch v dob∞ naÜeho p°φb∞hu, v dob∞, kdy v∞nce vysok²ch hor a tmav²ch les∙ tvo°ily kolem naÜφ vlasti t∞₧ko pr∙chodnou hradbu... |
|
|
Rodina sed∞la spoleΦn∞ dlouho do noci. Bavili se r∙zn²mi zkazkami z minulosti a vyprßv∞li si o tom, co je Φekß. Mladφ naslouchali, Vojslava se pomalu vpravovala do klidnΘho ₧ivota na hrad∞.
äCo₧ o to, nßm nenφ tak zle,ô povzdechla si. äZßsoby mßme na celou zimu, zdi jsou silnΘ, ale tam v t∞ch d∞dinßch, v nφzk²ch chaloupkßch s doÜkov²mi st°echami, tam jim bude asi kruÜno.ô
äVÜak se na zimu p°ipravili,ô °ekl Sezima. äZ les∙ si nanosili d°φvφ a stavenφ si oblo₧ili such²m mechem... Proto moc zimy neokusφ. A i kdyby nem∞li nadbytek tepl²ch ko₧ich∙, jsou otu₧ilφ a hned tak se mrazu nezaleknou. Kdy₧ jsem nedßvno projφ₧d∞l Nezdicemi, d∞ti se prohßn∞ly po sn∞hu bosy a usmφvaly se na mne, jako by jim snφh v∙bec nevadil.ô
äHorÜφ je to s jφdlem, kdy₧ je zima delÜφ,ô °ekl jen tak mimochodem Hroznata.
äHlad mφt nebudou. Dob°e v∞dφ, kam se majφ obrßtit, kdy₧ hodφ poslednφ hrst obilφ do ruΦnφho ml²na na zßpra₧φ. Kdysi b²vala doslova hladovß lΘta, ale v naÜem kraji nikdo nezem°el hladem. Kdy₧ bylo nejh∙°e, p°iÜli a zabuÜili na naÜe vrata. Ryzek hned otev°el s²pku a ka₧dΘho se p°eptßval: Kolik mßÜ mal²ch capart∙? Podle toho pak rozdßval obilφ. V₧dy na t²den. A v ned∞li p°iÜli poddanφ se nejen pomodlit do kaple, ale takΘ si z naÜich obilnic doplnit zßsoby. Cesty ze vÜech strany byly proÜlapßny, zßv∞je prohßzeny a stezka k hradu udusanß jako mlat. Ryzek °φkßval: U₧ je zle, vrßny tßhnou. Dßvali jsme rßdi, pokud jsme m∞li, nßÜ hrad byl tΘm∞°...ô
äAzylem!ô zvolala Vojslava, kterΘ p°i tchßnov∞ vypravovßnφ zß°ily oΦi radostφ a nadÜenφm.
äV∞ru, azyl byl u nßs po dlouhß lΘta. Nevφm, jak by to mnohdy s chud²m lidem u nßs dopadlo, kdybych je nenasytil. B∙h chra≥, nechci se chlubit, ale Φasto by vym°ela celß ves, kdyby jejφ obyvatelΘ nenalezli na hrad∞ ·toΦiÜt∞. Proto mi bylo dop°ßno, ₧e jsem m∞l dobrou ·rodu na zahradßch i na polφch.ô
äH∙°e by bylo, kdyby se nßm neurodilo. Kde by pak hledali pomoc?ô zeptala se Vojslava.
äJako letos,ô podotkla Dobroslava.
äAno, letos se nßm na polφch mnoho neurodilo,ô pok²val hlavou Sezima. äA takΘ nebudeme moci tolik rozdßvat a p∙jΦovat na v∞Φnou oplßtku jako jinß ·rodnß lΘta. ╚asto p°em²Ülφm, jak bude, a jen o to Boha prosφm, aby poΦet mraziv²ch dn∙ zkrßtil.ô |
|
