Hudra Horn oslavil svΘ stopadesßtiny na ja°e. Sedφ za mohutn²m stolem a t°e si namo₧enou nohu. VΦera, kdy₧ se honil za jelenem, spadl do v²molu a natßhl si stehennφ sval.
OΦekßvß d∙le₧itou nßvÜt∞vu. Ohlßsila se jeho p°φtelkyn∞ Saola Marna. P°i vΦerejÜφ sout∞₧i, na kterou p°ijela z tßbora vzdßlenΘho od osady skoro t°icet kilometr∙, se mu sv∞°ila, ₧e uΦinila zajφmav² nßlez a rßda by mu jej ukßzala. Necht∞la °φci o co se jednß, jenom naznaΦila, ₧e je to velice starß a dosud neznßmß v∞c. Taky naznaΦila, ₧e mß mo₧nß spojitost s jejich legendou.
äOpravdu si myslφÜ, ₧e nemßm p°ipravit slavnostnφ ob∞d?ö zeptala se Erna, jeho ₧ena. äMßm obavy, ₧e by se mohla urazit, kdybychom ji po°ßdn∞ nep°ijali.ö
äProsφm t∞, nech t∞ch °eΦφ. Je to pracovnφ nßvÜt∞vaà, a mimo to nejde za tebou, ale za mnou. A jß ji hostit nepot°ebuji.ö
Saola p°iÜla jak slφbila: A₧ po ob∞d∞. Marn∞ Hudra svΘ ₧en∞ vysv∞tloval, ₧e se klidn∞ mohou najφst, ₧e Saola s nimi ob∞dvat nebude. Te∩ p°ivφtal nßvÜt∞vu s kruΦenφm v ₧aludku. Jestli to potrvß dlouho, tak Ernu p°erazφm. Kdo to mß tak dlouho bez jφdla vydr₧et. NesluÜφ se nabφzet jφdlo mimo obvyklou dobu.
Po p°ivφtßnφ zavedl Saolu do svΘ pracovny. Usadili se do k°esel. Saola si p°inesla vlastnφ projektor a ten polo₧ila na stolek p°ed sebou.
äJsem velice netrp∞livß, abych ti mohla ukßzat sv∙j nßlez, ale nap°ed musφm vysv∞tlit okolnosti, za jak²ch jsme jej naÜli. äNa tom mφst∞ kopeme u₧ t°etφ m∞sφc. Zatφm se nßm poda°ilo vymezit celou plochu na kterΘ kdysi stßvala ta tovßrna. Je v neuv∞°itelnΘ hloubce. Sotva si dokß₧i p°edstavit, ₧e kdysi byla v ·rovni terΘnu. Zatφm jsme nenaÜli nic zajφmavΘho. Jenom lo₧iska ₧eleza z rozpadl²ch stroj∙, stopy plast∙, ale nic zachovanΘho vcelku, co by stßlo za zvlßÜtnφ pozornost. Ale p°ed t²dnem jsem si na prochßzce vÜimla, ₧e je tam jinß p∙da ne₧ vÜude kolem. Tak jsem zaΦala hrabat a narazila jsem na vrstvu ΦediΦe. P∙vbodn∞ jsem p°edpoklßdala, ₧e je to starß lßva, jenom₧e povrch byl hladk² a rovn². Tak lßva nikdy netuhne. Druh² den jsem p°inesla sondu a zjistila jsem, ₧e ta ΦediΦovß vrstva je jenom deseticentimetrovß deska.ö
äPod deskou jsme naÜli vrstvu um∞lΘho kamene, kdysi se to jmenovalo beton, a pak plßÜ¥ z nerez oceli. Pak jsme tam vsunuli sondu, ale zatφm jsme se nedostali dßl ne₧ na p∙l metru. No a co jsme naÜli vidφÜ tady.ö
Zapnula projektor a p°ed nimi se objevil holografick² obraz nßlezu. Pohybovala obrazem tak, aby bylo vid∞t dovnit°.
äPodφvej, tadyà, vidφÜà ty papφry. Jsou to n∞jakΘ plßny. Nebo tady toà,ö ukßzala na hromßdku n∞Φeho, co vypadalo jako sm∞s popela a drßt∙, äto je zbytek n∞jakΘho p°φstroje, p∙vodn∞ v krabici. A tady mßm v∞c, kv∙li kterΘ jsem p°iÜla.ö
Obraz p°ed nimi ukazuje drobnΘ chomßΦky drßtk∙. äPovÜimni si, ₧e drßtky jsou ze zlata a takΘ jak jsou mezi sebou propojeny. Tady na tomhle detailu to uvidφÜ lφp.ö
Stonßsobn∞ zv∞tÜen² detail, jak hlßsß nßpis v rohu obrßzku, ukazuje jemnΘ p°edivo zlat²ch drßtk∙, kterΘ se sbφhajφ k malΘmu ΦtvereΦku uprost°ed obrazu. Na ΦtvereΦku je vid∞t drobnou hustou kresbu dalÜφch spoj∙.
äTo mi p°ipomφnß starodßvn² integrovan² obvod.ö
äTo si myslφm i jß. Mo₧nß n∞kde v t∞ch papφrech se najdou informace co to je. Jß jsem t∞ ale hlavn∞ p°iÜla upozornit na jednu nepoÜkozenou v∞c. Byla v tΘ hromad∞ smetφ, co jsem ti prßv∞ ukßzala. VÜechno kolem je rozpadlΘ, ale tahle v∞ciΦka je jako novß.ö
Zalovila v braÜn∞ a vytßhla n∞kolik hologram∙.
äCo na to °ekneÜ?ö
äTo je neuv∞°itelnΘ!ö P°ed nφm se vznßÜφ obraz zcela nedotΦenΘho, krßsnΘho integrovanΘho obvodu. Matn∞ ΦernΘ t∞lo, no₧iΦky se zlat²m leskem. P°ipomφnß vzßcnΘho brouka.
äN∞co takovΘho hned tak neuvidφÜ.ö
äTo mßÜ pravdu. Naposledy jsem o takovΘm brouku Φetl, ₧e jich naÜli n∞kolik kdesi v Austrßlii. ö
äJenom₧e jß vφm n∞co, co nikdo nevφ. Kdy₧ jsem se loni p°ipravovala na vykopßvky, tak jsem potkala jednoho Φlov∞ka, kter² tvrdil, ₧e mφsto naÜich vykopßvek znß z denφku, kter² zd∞dil po svΘ pradßvnΘ p°φbuznΘ. Ten denφk je v jeho rodin∞ velkß vzßcnost. Pr² jej psala n∞kdy v prvnφm stoletφ jeho p°φbuznß, kterß pr² pochßzela z n∞jakΘ vzdßlenΘ planety. V tom denφku pr² stojφ, ₧e v tovßrn∞, kterou vykopßvßme, se ve starΘ Θ°e vyrßb∞ly polovodiΦe a takΘ tajn∞ jedna souΦßstka, kterß nemß pozemsk² p∙vod. Pr² ji tam vyrßb∞li mimozemÜ¥anΘ. Tak jsem si °ekla, ₧e t∞ to bude zajφmat, proto₧e ve vaÜφ legend∞ se taky hovo°φ o mimozemskΘm p∙vodu. Co kdy₧ tady ten brouk je tou souΦßstkou o kterΘ se pφÜe v tom denφku?ö
Hudra u₧ drahnou chvφli vnφmal povφdßnφ Saoly jen nap∙l. Ve chvφli, kdy spat°il onu souΦßstku, se mu v mysli vybavil jejφ obraz, jak jej znß z TajnΘ knihy p°edk∙.
Jejφ obrßzek a popis jejφch schopnostφ, zp∙sob pou₧itφ, to vÜe Tajnß kniha p°edk∙ uvßdφ. Bohu₧el Tajnß kniha p°edk∙ je p°edevÜφm technick² dokument, kter² popisuje spoustu p°φstroj∙. Je v nφ mnoho vyobrazenφ, mnoho vÜelijak²ch schΘmat, ale nic, Φemu by Hudra rozum∞l. Z popisu v knize vφ, ₧e äbroukö na kterΘho se dφvß, se jmenuje komunikßtor. Takov²ch komunikßtor∙ kdysi existovaly miliony po celΘm sv∞t∞, ale jen sto jich bylo upraveno tak, aby slou₧ilo p°edk∙m. Kniha vÜak ne°φkß, kde jsou ulo₧eny. Jen uvßdφ, jak lze komunikßtor najφt za pomoci jinΘho komunikßtoru. Kdysi dßvno pat°ila ke knize kazeta. Byla z materißlu, kter² nikdo na Zemi neznal. V kazet∞ pr² byly p°edm∞ty a p°φstroje o kter²ch se v knize hovo°φ. Kazeta se b∞hem v∞k∙ ale ztratila. Poslednφ zmφnka o nφ se datuje do prvnφ poloviny ΦtvrtΘho stoletφ. Tehdy jejφ strß₧ce nßhle zem°el. NaÜli jenom Φßst jeho zßv∞ti. ╚ßst, v nφ₧ bylo uvedeno mφsto ·schovy kazety, byla zniΦena. Kazeta pr² stßle le₧φ ve skr²Üi, kam ji ulo₧il jejφ strß₧ce. Nov² strß₧ce u₧ p°evzal jen knihu, kterß se dochovala dodnes.
Saola si povÜimla, ₧e ji Hudra neposlouchß. StrΦila do n∞ho loktem.
äTy m∞ neposlouchßÜ. ╪φkßm, ₧e ten Φlov∞kàö Hudra ji p°eruÜil: äàale ano, poslouchßm t∞. Jenom to poslednφ mi uniklo. Cos to °φkala o tom denφku?ö
äÄe ho psala n∞jakß ₧ena z cizφ planety.ö
äZ jakΘ planety?ö
äPoΦkej, jß ti to zopakuji.ö A zopakovala mu slova toho mu₧e.
äSaolo, s tφm Φlov∞kem musφm mluvit. Kde ₧ije? Jak se k n∞mu dostanu?ö
äTo nebude tak jednoduchΘ. Vφm jen, ₧e se jmenuje Oro Raceny. Kde bydlφ nevφm, ale pokud je mi znßmo, tak prßv∞ te∩ by mohl b²t n∞kde poblφ₧. Nevφm ani co d∞lß. Potkali jsme se nßhodou a kdy₧ projevil znalosti z mΘho oboru, tak jsem se s nφm dala do °eΦi.ö
äTak mi o n∞m °ekni n∞co vφc, musφm ho sehnat a hovo°it s nφm.ö
äJe mlad², asi tak p∞tapadesßt, blon∩ßk, ΦernΘ oΦi, vysok², Ütφhl². Chodφ obleΦen² v∞tÜinou ve sportovnφm, po°ßd sebou tahß takovou Φernou taÜku, takovou tu hranatou, co je te∩ v m≤d∞.ö
äVφc nevφÜ?ö
äNevφm, ale pokusφm se ho najφt. Mo₧nß bude bydlet n∞kde blφzko mΘho tßbora a t°eba ho tam n∞kdo vid∞l. Kdy₧ n∞co zjistφm, tak se ti ozvu.ö
äKdy budeÜ sarkofßg otvφrat? A co ud∞lßÜ s jeho obsahem?ö
äVφÜ dob°e, ₧e ka₧d² takov² nßlez musφm oznßmit v Centru. P°ijedou celΘ Ütßby odbornφk∙ a budou studovat obsah. JeÜt∞ jsem oznßmenφ o nßlezu neposlala, chci si nejd°φve sama prohlΘdnout co nejvφc. Nepot°ebuji, aby tam byl nßval dychtiv²ch uΦenc∙.ö
äMohl bych jet s tebou? A vezmu sebou svou dceru Pyrnu, je taky archeolo₧ka.ö
äAle? To jsi mi zatajilà no dobrß, nenφ to zrovna podle p°edpis∙, ale souhlasφm. P°ij∩te za mnou zφtra do tßbora. V∞nuji vßm cel² den, ale pozφt°φ u₧ musφm nßlez ohlßsit. NaÜt∞stφ m∙j t²m mß stejnΘ nßzory jako jß.ö
Saola se rozlouΦila a odeÜla. Hudra se vydal do osady hledat Pyrnuà
. . . äZa chvφli p°istaneme,ö °φkß Hudra, äpodφvejte, jak je Mars krßsn².ö Mate°skß lo∩ QR18, doprovßzenß t°emi talφ°i se p°ibli₧uje k povrchu planety. VÜichni cestujφcφ jsou shromß₧d∞ni v hlavnφ kajut∞ a na ob°φ obrazovce sledujφ p°istßnφ.
Cel² let trval necelΘ dv∞ hodiny. VÜichni jsou napjatφ, nikdo nevφ co se v nßsledujφcφ chvφli stane. Lo∩ velmi zvolna klesß a asi p∙l kilometru nad povrchem z∙stßvß stßt.
äPodφvejteà! Tam dole..., n∞co se tam d∞je!ö
Na rudΘm povrchu planety se objevujφ zvlßÜtnφ kv∞ty, kterΘ se zvedajφ do v²Üky a do stran. äProboha, v₧dy¥ to jsou v²buchy!ö zaznφ Φφsi v²k°ik. Opravdu, povrch pod nimi vφ°φ v mraΦnech zvφ°enΘho pφsku a kamenφ. Nenφ nic vid∞t.
äU₧ to vidφm,ö °φkß kdosi, ävidφteà tam na okrajià naho°e.ö Objevuje se jehlanovitß stavba, kterß vyr∙stß do v²Üky. Pak se otvφrß a u₧asl²m oΦφm se objevuje lesklß polokoule, zvolna se otßΦejφcφ. Hornina v jejφm okolφ se op∞t zvedß. Tentokrßt je ale jejφ vφ°enφ usm∞r≥ovanΘ. Objevujφ se jeÜt∞ Φty°i polokoule a spoleΦn∞ doslova zametajφ planinu. Z prachu a pφsku navßtΘho za vφce jak tisφc let, se vyno°uje ovßlnß deska hlavnφho vchodu zßkladny. Deska se velmi pomalu odsouvß a odkr²vß ·stφ obrovskΘho tunelu. Ten se najednou zaΦφnß p°ibli₧ovat a pasa₧Θ°i lodi si uv∞domujφ, ₧e mφ°φ p°φmo do n∞j. N∞kolik minut napjatΘho oΦekßvßnφà
äVφtejte!ö Oz²vß se melodick² hlas hlasatelky. äJste prvnφ nßvÜt∞vnφci zßkladny od roku 2038. Dnes je druhΘho dubna roku 3062. Je mou povinnostφ seznßmit vßs s jejφ historiφ a uvΘst vßs do ₧ivota na zßkladn∞. Prosφm aby jste se zaregistrovali. V p°ijφmacφ hale vßm automat vydß registraΦnφ nßramek, kter² si prosφm navlΘkn∞te na levΘ zßp∞stφ. Pomocφ nßramku s vßmi budu komunikovat a starat se o vßs.ö
P∞t set dvacet lidφ s vyjeven²mi obliΦeji pomalu postupuje po spojovacφm m∙stku a sestupuje po schodech na dno centrßlnφ letiÜtnφ haly. èipky namalovanΘ na podlaze je spolu s hlasem hlasatelky vedou do vnit°nφch prostor∙ zßkladny. Zßkladna, po tisφc let spφcφ, se nynφ probouzφ k ₧ivotu. VÜechny agregßty se zapφnajφ, zaΦφnß se zlepÜovat ovzduÜφ, a₧ dosud mφrn∞ pßchnoucφ, teplota se stabilizuje. Osv∞tlenφ p°echßzφ z tlumenΘho na plnou intenzitu.
PoΦφtaΦ operaΦnφho centra zßkladny ov∞°uje zdravotnφ stav vÜech, kte°φ p°ilet∞li. Nßramky na jejich zßp∞stφch bezbolestn∞ vpravujφ do krevnφho ob∞hu ka₧dΘho z nich malΘ zrnko komunikßtoru. To, °φzenΘ vlastnφm programem se p°esouvß a₧ do mozku, kde se zavrtßvß a zaΦφnß plnit funkci standardnφho implantßtu Qearrana. |
