| |
 Vßclav JanΦa Jak jsem se stal autorem romßnu.
ZaΦalo to u₧ kdysi dßvno, kdy jsem jeÜt∞ jako dφt∞ Ükolou povinnΘ Φetl vÜe, co se mi dostalo do rukou. Dφky filtraci literatury p°φsluÜn²mi orgßny (psala se padesßtß lΘta dvacßtΘho stoletφ) se mi dostßvaly do rukou samΘ v²chovnΘ knihy. Dφky - snad neposluÜnosti knihovnφka, Φi nßhod∞ - z∙staly v m∞stskΘ knihovn∞ i romßny z kategorie sci-fi, kterΘ byly, jak jsem se v dosp∞losti dov∞d∞l, tehdejÜφmi mocipßny pova₧ovßny za scestnΘ. P°esto vÜak hlavnφ sci-fi, kterΘ jsem jako dφt∞ Φetl, byly knihy a povφdky sov∞tsk²ch a lidov∞demokratick²ch autor∙ jako Jefremov Φi Lem a jim podobnφ. K dalÜφm autor∙m jsem se dostal a₧ v druhΘ polovin∞ Üedesßt²ch let. Psanφ m∞ odjak₧iva lßkalo, ale mohl jsem s nφm zaΦφt a₧ po odchodu do d∙chodu. D°φv nebyl Φas, musel jsem se starat o ₧ivobytφ a to mi zabralo p°φliÜ Φasu i sil.
Kdo jsem?
Je mi momentßln∞ fyzicky 56, mentßln∞ jsem na tom podtstan∞ lΘpe, mßm stßle pocit, ₧e je mi nejv²Üe t°icet. OvÜem jen to tΘ doby, ne₧ m∞ n∞co zaΦne bolet. Pak je mi n∞kdy i sto padesßt. A₧ do sedmnßcti jsem vyr∙stal bez televize, jen na knihßch a sem tam filmu v kin∞. PokouÜel jsem se trochu studovat. Gymnßzium, tehdy vzneÜen∞ naz²vanΘ Jedenßctiletß st°ednφ Ükola, jsem skonΦil v roce Üedesßt a pak jsem zkouÜel vysokou Ükolu, kterou mi vybrali rodiΦe. Otec, ajznbo≥ßk, cht∞l mφt syna v²pravΦφm a tak m∞ p°ihlßsil na Vè dopravnφ. Nebyla podle mΘho gusta a po roce mne tam u₧ neuvid∞li. M∞l jsem po otci i kßdrov² hrb, tak₧e jsem se uchytil jen jako pomocn² d∞lnφk. Vydr₧elo mi to a₧ do vojny. Maminka se shlΘdla v uniform∞ a tak m∞ p°ihlßsila do vojenskΘho uΦiliÜt∞. To dopadlo! Devatenßct m∞sφc∙ jsem chodil co Φtrnßct dnφ na kobereΦek k veliteli, kde jsem v₧dy na otßzku: öTrvßte na svΘm odchodu z uΦiliÜt∞?ö v₧dycky odpov∞d∞l: öANO, trvßm!ö Pak armßdnφ ΦinitelΘ koneΦn∞ uznali, ₧e se pro armßdu nehodφm a dovolili mi dokonΦit vojnu v p°φhraniΦnφm bojovΘm ·tvaru. Maminka se ale nevzdßvala. N∞kde se doΦetla, jak je prßce u SNB krßsnß a zßslu₧nß a podala m²m jmΘnem p°ihlßÜku. Sv∞te div se, p°ijali mne a jß (blbec) z∙stal. Ono mφt 1200 hrubΘho, nebo 2500 ΦistΘho byl v roce 1965, pro Φerstv∞ ₧enatΘho s dφt∞tem na cest∞, rozdφl. NaÜt∞stφ, a₧ na n∞kolik podivn²ch let, jsem byl v nezßvislΘ funkci vyÜet°ovatele. M∞l jsem po dobu önormalizaΦnφchö let specializaci: po₧ßry, v²buchy, provoznφ havarie a neplatiΦe aliment∙. Dalo se s tφm ₧φt. Po odslou₧enφ sv²ch povinn²ch dvaceti let - na hodinu p°esn∞ - jsem s tφm praÜtil a osud m∞ p°ivßl do cesty poΦφtaΦ∙m. ZaΦal jsem se uΦit a stal se ze mne programßtor. To mi naÜt∞stφ vydr₧elo a₧ do d∙chodu. Samoz°ejm∞ mßm bednu doma na stole a dφky tomu jsem mohl zaΦφt psßt. ZkouÜel jsem to i d°φve, psacφm strojem na papφr. Hr∙za! Nepochopφm, jak d°φv∞jÜφ spisovatelΘ (nedej bo₧e takov² Balzac, kter² to musel psßt brkem) mohli psßt na papφr. Jak p°ehazovali kapitoly, kdy₧ se jim n∞co nelφbilo? A co Ükrty, zm∞ny a ·pravy napsanΘho? To musela b²t otroΦina. Dφky poΦφtaΦi jsem toho z∙stal uÜet°en a tak jsem se vrhl na psanφ.
Knφ₧ka vznikala p∙vodn∞ jako krßtkß povφdka. Pak m∞ napadlo n∞co p°idat. Potom jsem ovÜem dostal jin² nßpad. Tak vznikla sklßdaΦka, odehrßvajφcφ se p°ibli₧n∞ v naÜφ dob∞, t.j. na p°elomu stoletφ. Pak jsem si usmyslel, ₧e napφÜu pokraΦovßnφ po tisφci letech. Zjistil jsem , ₧e dva dφly na jedno tΘma nejsou to pravΘ o°echovΘ. Tak jsem knφ₧ku örozst°φhalö na kapitoly, ty jsem promφchal a v²sledn² gulßÜ vßm nabφzφm.
A je na vßs, milφ Φtenß°i, aby jste svΘ dojmy z tohoto Φtiva vylili na (elektronick²) papφr a poslali na mou adresu: Vßclav JanΦa, Uhlφ°skß 1, 792 01 Bruntßl (vjanca@iol.cz)
 ZaΦal jsem psßt v parn²ch dnech Φervence 1998, kdy man₧elka odjela na dovolenou a zanechala mne mΘmu osudu. Nßm∞t jsem nosil v hlav∞ u₧ n∞kolik let, ale dokud jsem byl zam∞stnßn na pln² ·vazek, nebyl Φas na psanφ.
Napadlo mne, ₧e psßt scifi z pohledu mimozemskΘ civilizace, kterß se pokouÜφ asimilovat obyvatelstvo naÜφ planety, nemusφ b²t a₧ tak Üpatn² nßm∞t. ZvlßÜt proto, ₧e jsem se pevn∞ rozhodl nepsat nic negativnφho. Celou knφ₧ku jsem koncipoval jako veskrze kladnou. Nenajdete zde ₧ßdnΘ honiΦky (a₧ na jednu malinkou), ani st°φleΦky, nejsou zde mrtvφ ani ran∞nφ. Nest°φkß krev proudem. Zato lidΘ i ölidΘö jsou k sob∞ ohleduplnφ a laskavφ. Sna₧il jsem se pojmout mimozemskou civilizaci jako naÜe (zatφm zcela skrytΘ, ale existujφcφ) p°ßtele. N∞jak se stalo, ₧e se mi do p∙vodn∞ ΦistΘ sci-fi vet°ely prvky ΦervenΘ knihovny, tak₧e milovnφci lßsky si takΘ p°ijdou na svΘ. Kniha °eÜφ problΘmy vzniklΘ v pr∙b∞hu asi jednoho tisφce let, mo₧nß n∞jakΘ to stoletφ navφc. Aby to nebylo tak jednoduchΘ, p°φb∞h obsahuje i sluÜnou dßvku katastrof. Je to moje prvotina a tak bu∩te p°i jejφm posuzovßnφ alespo≥ troÜiΦku shovφvavφ. V∞°φm, ₧e alespo≥ Φßst z vßs vydr₧φ Φφst a₧ do konce a napφÜe mi sv∙j nßzor. |
|
|
|
