VeΦe°e. Kousek chleba a b°eΦka bez masa. V okΘnku se objevila milß ₧enskß tvß°. Ahoj, jß jsem Eva. Hezkß mladß Cikßnka z Kadan∞, doma ₧ije s lampasßkem, kter² vyd∞lßvß sluÜnΘ penφze, zaopat°enß paniΦka, kterΘ se poda°ilo dφky p∙vabu vystoupit o p°φΦku v²Ü na spoleΦenskΘm ₧eb°φΦku. Zaujaly m∞ jejφ velkΘ ΦernΘ kulatΘ oΦi a pod teplßkovou bundou dob°e znatelnß tuhß a oblß ≥adra. Sm∞je se zdrav²m smφchem, chodφ si se mnou na krßtkΘ chvilky povφdat. Za dva m∞sφce mß v²stup, proto mß tak dobrou nßladu. Hele, cht∞la jsem ti p°idat, n∞co zbylo v kotli, ale ten dole °ek, ₧e tob∞ nikdy, a¥ to radÜi vyleju do hajzlu. Cos jim ud∞lal, ₧e t∞ nemaj tak rßdi ? Nejsou v tom mal² holΦiΦky? Sm∞ju se a vysv∞tluju ji, ₧e jsem politickej. Krom∞ toho mßm rßd velik² holΦiΦky. ╪φkß mi, ₧e to mß taky straÜn∞ rßda, nejradÜi by vlezla ke mn∞ dovnit°. Bohu₧el to nejde. Lehßm si na postel. Nesmysln² ·hel sklonu d°ev∞nΘho podhlavnφku je p°φmo ∩ßbelsk², spouÜtφm se rad∞ji nφ₧ a vyu₧φvßm t°etinu postele. OKT je plnΘ ₧en. Chodbou a okΘnkem u stropu zaznφvajφ zvuky a ·tr₧ky ₧ensk²ch hlas∙. SlyÜφm na°φkßnφ a odvßd∞nφ ₧eny po chodb∞, volßnφ n∞jakΘho jmΘna, k°ik bacha°e. O poschodφ nφ₧ sk°φp∞nφ dve°φ. V∞rko, miluju t∞. zaznφvß zezdola. Jß tebe taky, znφ odpov∞∩ n∞kde vedle. Jß tady nevydr₧φm, mßm t∞ straÜn∞ rßda. Musφm na tebe po°ßd myslet. TesknΘ hlasy a kvφlenφ pokraΦuje n∞kolik hodin. Kdy₧ je jφdlo, ptßm se chodba°ky, co se d∞je. To vφÜ, je to jejφ prvnφ holka, taky jsem takhle kdysi vyvßd∞la. PoΦkß na nφ? Kdepßk, u₧ tam mß jinou. V noci slyÜφm rßmus, kter² m∞ vytrhl ze sna. Vstßvßm a tisknu ucho na dve°e. Nechte m∞, jß chci um°φt. ╪ev bacha°e, kter² se ji₧ vym∞nil. Rozsekßm vßm prdele, ₧e se nebudete moct posadit, °ve mu₧sk² hlas. N∞koho tahnou po zemi proti jeho v∙li. U₧ je tady doktor, °φkß n∞kdo. Rßno se dozvφdßm, ₧e opuÜt∞nß ₧ena polkla l₧φci. Druh² den rachotφ zßmek. Vstyk, podat hlßÜenφ. T°i mu₧i v maskßΦφch vchßzejφ dovnit°, jß musφm ven, Φelem ke zdi. Prohlφdka cely je d∙kladnß. Bacha°i se vßlejφ po zemi, svφtφ baterkami. Nic jsem nem∞l, nic nenaÜli. Zase zpßtky. ╪φkßm jim o ucpanΘm zßchod∞, nemajφ zßjem. Pak jeÜt∞ odpoledne n∞kde blφzko se otevφrß zßmek. Po∩te ven, tak to jste vy ? Ano. Ta lesba ? Ano. Co jste to ud∞lala svojφ kamarßdce ? Ticho. Vy jste ji ost°φhala dohola. Ano. ProΦ jste to ud∞lala ? Ticho. No tak °eknete nßm proΦ jste to ud∞lala ? U₧ necht∞la. S vßmi ? Ano. S jinejma cht∞la ? Ano. Vφte, ₧e dostanete asi p°idßno ? Ano. Tak dob°e, b∞₧te zase dovnit°. V bufetu se zjevuje novß chodba°ka. Hele nemßÜ ₧vßro ? Lituju, nekou°φm. Je zklamanß. PokΘrovanΘ Φelo, modrß piha pod okem. Uka₧ mi ho. Co₧e ? Uka₧ mi ho, jß u₧ ho nevid∞la Φty°i roky. Kdy t∞ pust∞j ? EÜt∞ t°i. Za co? ElpφΦko. Ukß₧eÜ mi ho ? NΘ, jß mßm mal²ho, nic bys nevid∞la. Hm, tak Φau.
V∞tÜinou vÜak s nimi stojφ bacha°. P°edßnφ jφdla bez °eΦφ. Bolφ m∞ celΘ t∞lo, vφm o ka₧dΘ k∙stce v t∞le. Vadφ mi mihotavΘ sv∞tlo i neΦinnost, za nφ₧ se platφ padesßt korun denn∞ a snφ₧enΘ potravnφ dßvky na polovinu. Pach je stßle nesnesiteln∞jÜφ. Moje ₧ßdosti o vyΦiÜt∞nφ z∙stßvajφ nevyslyÜeny, ₧ßdßm proto chodba°ku, aby mi sehnala drßt. Smrdutß hladina p°estala odtΘkat v∙bec. ╪ekn∞te mu tam dole, volßm na chodba°ky, ₧e mi lezou fekßlie do ob²vßku, ₧e u₧ to nenφ kulturnφ po₧itek jako d°φv tady bydlet. Za chvφli se vyklßpφ bufet. Pßchnoucφ b°eΦka vstupuje mi zßchodem dovnit°, Φinφ klima nesnesiteln²m. Zejtra, zejtra n∞kdo p°ijde. St∞huji se na zadnφ postel, kde je pach nejmenÜφ. Chodφm mezi postelemi do kola, pak zpßtky, b∞hßm, skßΦu p°es postele. Cht∞lo by to knihu, noviny, tu₧ku, pero, papφr, n∞co, zatφmco nenφ nic. Nazφt°φ se situace nem∞nφ. B°eΦka houstne, stßvß se kaÜφ, muÜky usedajφ na povrch a producφrujφ se. Pak sedajφ na mne. Propadßm hysterii. Äßdßm znovu drßt. KoneΦn∞ chodba°ka p°inßÜφ plechov² pßsek, jφm₧ se obtßΦejφ bedny p°i transportu. P°ehnu jej, zesφlφm a strkßm do b°eΦky. Zvedß se mi ₧aludek, vlhΦφm kapesnφk a p°iklßdßm k nosu, pak to jde. Po urputnΘm Ü¥ourßnφ hladina klesß. NapouÜtφm vodu, vÜe se opakuje. ╚istφm znovu odtok, a₧ voda odtΘkß bez potφ₧φ. Mßm radost, lidsk² duch op∞t zase jednou zvφt∞zil nad hmotou pochßzejφcφ z Φlov∞ka. Drßt nikdo nechce, hßzφm ho tedy pod postel, t°eba se n∞kdy zase hodφ.
Ob∞dvßm. Pomalu se otevφrajφ dve°e, dovnit° vstupuje Φesk² fousek s oΦima up°en²ma na mne. Stojφ s rukama za zßdy. Zdß se mi jednu chvφli, ₧e by mu sekla Φernß uniforma. Jφm a dφvßm se mu do oΦφ. Po chvφli poklßdßm eÜus a p°edstavuji se. Vy neumφte podat hlßÜenφ ? Ale ano, avÜak jedl jsem. Vztekle rozhazuje deky a skopßvß je na chodbu. Vypadn∞te ven ! Poklßdßm eÜus a odchßzφm na chodbu. Co to tady d∞lß? Vytahuje ₧elezn² pßsek. To je nßstroj na mechanickΘ ΦiÜt∞nφ toalet, odpovφdßm. Kdo vßm to p°ines ? KrΦφm rameny. Fousek s dozorΦφm odchßzejφ sepsat zßpis o nßlezu. JmΘno toho kdo to p°ines, p°ichßzejφ chodba°ky se vzkazem od dozorΦφho, kter² m∞ nemß tak rßd, ₧e se ani nep°ijde sßm zeptat. Vzkazuji, ₧e si p°eji, aby mi to bylo p°ipsßno k ·Φtu, ₧e drßt byl p°inesen anonymem na moji vlastnφ ₧ßdost a ₧e jsem vd∞Φn² tomu, kdo jej p°inesl.
Po n∞jakΘm Φase se otevφrß bufet. Vy nechcete °φct, kterß ₧enskß vßm ten drßt p°inesla ? Ne, proto₧e jsem ten drßt nutn∞ pot°eboval a prosil je, aby mi ho p°inesly k vyΦiÜt∞nφ zßchodu.
Jo vy jste s nφm Φistil zßchod : proΦ to ne°eknete hned ? Bufet se zav°el a jß pocφtil ·levu z osvφcenφ, koneΦn∞ pochopili, ₧e se tu nikdo necht∞l ob∞sit. Strß₧n² ovÜem musel napsat svΘ stanovisko k hlßÜenφ, je₧ vyrobil fousek. |
