- Mßm dva dobrovolnφky.
- Zda tito₧ opl²vajφ nßle₧itou mφrou blßznovstvφ?
- Nejv∞tÜφ blßzni jsme my dva, kdy₧ u₧ to chceÜ slyÜet. Vφme, co je tam Φekß a p°esto je do toho posφlßme.
- Rozhodli se p°ece sami, Φi ne? Tak to taky bylo mφn∞no.
- To ano, bez nßs by je to ale nikdy ani nenapadlo, nemyslφÜ?
- Tak bych °ekl, ₧e tvoje poΦßteΦnφ nadÜenφ pro ten tv∙j plßn u₧ malinko opadlo...
- MßÜ asi pravdu. VφÜ, mezitφm mi to trochu vφc proÜlo hlavou a zaΦφnß mi to vÜechno p°ipadat jako siln∞ neuvß₧enΘ. Na to toti₧ opravdu mohli p°ijφt jenom takovφ blßzni, jak²mi jsme my!
- B²t blßznem je ta nejlepÜφ kvalifikace, na tom jsme se p°ece dohodli, ne?
- Ano, ale pamatujeÜ si jeÜt∞ trochu, co to obnßÜφ?
- Blßznovstvφ?
- Pozemskß iniciace.
- Moc u₧ ne. Je to p°ece jenom hodn∞ dßvno, co jsme tam pob²vali.
- Tak mi tedy pov∞z, kolik ₧ivot∙ jsi ty pot°eboval?
- S tφm si u₧ si moc jist² nejsem, snad Üest?
- Nebylo jich jen p∞t? Jß vφm urΦit∞, ₧e jsem jich m∞l Üest a tys m∞ skoro ve vÜem p°edΦil.
- Kdy₧ jinak nedßÜ, tak tedy p∞t.
- A je ti jasnΘ, ₧e po nich ₧ßdßme, aby to vÜechno absolvovali v Φase p∞tkrßt kratÜφm? A pamatujeÜ si, kolik toho je?
- Dost mlhav∞. V poslednφch tisφciletφch jsem se v²chovn²m programem moc nezab²val, v∞tÜinou jsem to nechßval na sv²ch pod°φzen²ch.
- Tak mi aspo≥ pov∞z: co na tebe tehdy ud∞lalo nejv∞tÜφ dojem? Co ti dnes okam₧it∞ vytane na mysli, kdy₧ °eknu: pozemskß iniciace?
- No, asi to, jak se visφ na tΘ Üibenici. Hlavou dol∙. To si urΦit∞ budu pamatovat nav₧dycky...
- Co takhle ten ∩ßbelsk² archetyp? Z∙staly ti po n∞m n∞jakΘ dojmy?
- VφÜ, ₧e hrozn∞ mßlo? Tehdy to urΦit∞ muselo siln∞ zap∙sobit, te∩ u₧ mi ale ta ∩ßbelskß pokuÜenφ p°ipadajφ trochu dost ot°elß. Na co si pamatujeÜ ty?
- Nejvφc na to sv∞tlo z Poustevnφkovy lucerny. Od okam₧iku, kdy jsem je zahlΘdl, vÜechno to tak n∞jak nabylo novΘho smyslu.
- To je pravda. Taky mi to tehdy tak p°ipadlo. VzpomφnßÜ si ale, co vlastn∞ p°iÜlo potom?
- ╪ekl bych, ₧e Kolo Üt∞st∞ny.
- Pravda. Sfinga, s t∞mi jejφmi hßdankami. PamatujeÜ si na tu hlavnφ? Dokßzal bys na nφ jeÜt∞ sprßvn∞ odpov∞d∞t?
- Ale prosφm t∞. To je p°ece pro kojence.
- VφÜ, nejv∞tÜφ potφ₧e jsem m∞l hned na samΘm zaΦßtku. Byli p°itom vÜichni ti potentßti, s kter²mi se jeden musel setkat: Cφsa°, Cφsa°ovna, Velekn∞z... Samß d∙stojnost, samΘ pozlßtko...!
- No, jde p°ece o to ud∞lat co nejv∞tÜφ dojem, ₧e ano? Tak se do toho programu daly ty hlavnφ archetypy, aby to po°ßdn∞ na Φlov∞ka zap∙sobilo. V₧dy¥ mu to d∞lß dob°e, tyhle styky s modrou krvφ, zvyÜuje to jeho sebed∙v∞ru.
- MyslφÜ, ₧e proto je postavili ti, kte°φ tenhle systΘm vytvß°eli, hned na zaΦßtek cesty?
- UrΦit∞. M∞li na z°eteli hlavn∞ to, aby kandidßtovi ten dojem vydr₧el po zbytek cesty. N∞co ho p°ece musφ popohßn∞t, musφ mφt po°ßd na mysli to, ₧e v tom kterΘm ₧ivot∞ se od n∞ho oΦekßvajφ urΦitΘ v²kony, i kdy₧ si nenφ docela jist², co se po n∞m vlastn∞ chce. Normßln∞ by tu byly jen tak t°i nebo Φty°i hlavnφ ·koly.
Mn∞ te∩ hlavou vrtß to, ₧e tihle naÜi blßzni jich majφ hned dvaadvacet, v jedinΘm ₧ivot∞!
- MßÜ pravdu, trochu jsme to asi p°ehnali. Neponechali jsme jim vlastn∞ v∙bec ₧ßdn² prostor k tomu, aby takΘ mohli ud∞lat n∞jakΘ ty chyby.
- P°itom chybovat je tolik lidskΘ!
- Pravda. StaΦφ si p°ipomenout vÜechny ty povφdky a pohßdky o lidech, kte°φ se potkali s tφm, Φemu oni °φkajφ nadp°irozeno.
- Aha, myslφÜ t°eba to, jak jim n∞jakß ta vφla povolφ t°i p°ßnφ a jak to potom dopadne?
- P°esn∞ tak. Jak to s takov²m ΦlovφΦkem zacviΦφ, jak ho p°itom nenapadne v∙bec nic rozumnΘho, jenom samΘ hlouposti a banality. Jak to zamotß, ₧e ta p°ßnφ se potom vzßjemn∞ vyruÜφ a ₧e mu nakonec nez∙stane nic.
Lidstvo si takovΘhle pohßdky nevymyslelo jen pro nic za nic, je to varovßnφ, ₧e nenφ radno zahrßvat si s nad°irozenem. Jenom₧e ti, kte°φ na takovΘto rady dajφ, se takΘ moc daleko nedostanou.
- To tedy ne ProblΘm je v tom, ₧e. lidstvo m∞lo odjak₧iva strach z okultnφch zßle₧itostφ, p°itom by ale byli rßdi, kdyby ten jejich omezen² sv∞t mohl b²t n∞Φφm jin²m ne₧ jen tφm, na co se dß sßhnout, co se dß p°ehlΘdnout a prom∞°it.
- N∞kdy se nechßvajφ povznΘst myÜlenkami na v∞Φnost a nekoneΦnost vesmφru, hned nato je ale sklßtφ pocit bezmocnosti a rezignace. P°itom nev∞dφ, ₧e n∞kdy by staΦil jen jeden maliΦk² kr∙Φek a oni by se ocitli tam, kde vlßdne esoternφ myÜlenka, na kterΘ vlastn∞ stojφ cel² vesmφr!
- To je prßv∞ ten okam₧ik, kdy zaΦnou couvat. To je, kdy v∞tÜinou prohlaÜujφ, ₧e vesmφru vlßdne jen slepß nßhoda, ₧e vÜe je bez plßnu a bez cφle...
- Toho se prßv∞ bojφm. Dokß₧φ si ti naÜi pocestnφ tovaryÜovΘ uv∞domit svoje vlastnφ role v celΘm stvo°itelskΘm procesu? V₧dy¥ je povede jen jakΘsi vzdßlenΘ volßnφ, nejasnΘ touhy, tich² Üepot uvnit° skrytΘho J┴, kterΘ budou muset nejprve v sob∞ odhalit!
- Budou hledat vn∞jÜφ p°φΦiny pro svoji existenci, aby je nakonec nalezli v sob∞ sam²ch. Musejφ co nejd°φve pochopit, ₧e ta jejich objevnß cesta se nem∙₧e nesestßvat z tichΘho a neusp∞chanΘho ₧ivota napln∞nΘho meditacφ, jak b²vß ₧ivot zasv∞cenc∙ obΦas malovßn. Äe je jejich ·d∞lem protloukat se
₧ivotem pln²m obtφ₧φ, p°ekß₧ek a nebezpeΦenstvφ, kterß musejφ p°ekonat, ne₧ se dostanou sem, na poΦßtek dalÜφho cyklu v²voje.
- Prosφm t∞, nech si ten patos a p°esta≥ u₧ s t∞mi cirßty! NemyslφÜ, ₧e bychom se m∞li rad∞ji zahled∞t do sebe a na to, co nßs k tomuhle dovedlo? ProΦ si nep°iznat, ₧e chceme m∞nit dob°e zab∞hnut² systΘm jen proto, abychom pro sebe zφskali ΦerstvΘ pracovnφ sφly? P°itom si ale nem∙₧eme ani b²t nijak jisti, ₧e se k nßm p°idajφ, i kdy₧ toho ·sp∞chu dosßhnou! Ano, pot°ebnΘ kvalifikace by sice
m∞li, z∙stane jim ale takΘ svobodnß v∙le a kdo nßm m∙₧e zaruΦit, ₧e se nep∙jdou rovnou postavit do fronty p°ed kancelß° IntergalaktickΘ v²m∞ny?
- Poj∩! Snad se to dß jeÜt∞ zastavit, nebo se o to aspo≥ pokusφme.
- Obßvßm se, ₧e na to je u₧ pozd∞. InkarnaΦnφ proces se m∞l zaΦφt p°esn∞ ve Φty°i hodiny. Je p∙l pßtΘ. VφÜ, co to znamenß?
- Jen to, ₧e bychom huΦeli do uÜφ asi p∙lroΦnφm nemluv≥at∙m.
- Jsou jinΘ mo₧nosti...
- Jist∞₧e. Pov∞z mi ale, m∞l jsi n∞jakΘ styky s perzonßlem na agentu°e Smrti? Äßdal jsi je n∞kdy, aby pro tebe n∞co zm∞nili v jejich ustanovenΘm rozvrhu?
- Ne, tuhle zkuÜenost nemßm.
- To mßÜ tedy Üt∞stφ, jß to toti₧ znßm. VφÜ, oni jsou vÜichni tak straÜn∞ sluÜnφ a tolik ohleduplnφ, jen aby nßhodou n∞komu neublφ₧ili. Kdy₧ u₧ to jinak nejde a oni prost∞ musejφ n∞koho p°edΦasn∞ p°esunout, nemajφ p°itom na mysli nic jinΘho, ne₧ jak jim to co nejvφc usnadnit, jak to za°φdit s p°φbuzn²mi...
- To mßÜ tak, jsou to p°ece socißlnφ pracovnφci a ti jsou vÜude stejnφ, nikdy se s nimi nedß rozumn∞ mluvit. To chßpu. Co takhle Φasovß smyΦka?
- BlßznφÜ? ChceÜ snad, aby kdekdo v obou naÜich odd∞lenφch ned∞lal nic jinΘho, ne₧ uhlazoval vÜechny ty vlny a vlnky co by to v Φasoprostoru nad∞lalo?
- Co budeme d∞lat?
- Te∩ u₧ se nedß d∞lat nic. Jednou jsme ten kalich naΦali, musφme jej taky dopφt. M∙₧eme jen Φekat na nßsledky naÜeho nerozvß₧nΘho Φinu.
- U₧ to tak asi bude. Zφtra rßno u₧ bychom snad m∞li mφt trochu v∞tÜφ p°ehled o v²voji udßlostφ...
- Tak tedy: è¥astnou cestu, blßzni!! |
