Jana Jelφnkovß        Literaturo, odpus¥, aneb co vÜec...

		Jana Jelφnkovß     Literaturo, odpus¥, aneb co vÜechno se dß napsat         (50,- KΦ)      14 stran

Neumφm psßt dlouhΘ romßny ani napφnavΘ detektivky a mo₧nß neumφm psßt ani povφdky, ale p°esto jsem se o to pokusila. Tato kniha je r∙znorodß a zvlßÜtnφ, proto₧e jsou v nφ zachyceny z Φßsti mΘ nßzory na sv∞t, lidi a na v∞ci kolem nßs. Tak₧e a¥ u₧ m∞ znßte jako Jßju, Janu, Cat, nebo milßΦka, koΦiΦku, Ümudlu, slunφΦko, hv∞zdiΦku, nebo m∞ neznßte v∙bec, pro Vßs vÜechny je urΦena tato kniha jako dßrek. D∞kuji Vßm vÜem, kte°φ jste se rozhodli tuto knihu p°eΦφst.	P°idat nßzor Objednat Poslat jako dßrek Nßzory ostatnφch
OPUèT╠N┴ PL┴╥ Stßl tam na plßni, tak sßm a slunφΦko mu svφtilo do oΦφ. Bylo ji₧ skoro jaro a jemu bylo smutno, smutno z tΘ samoty. P°em²Ülel o ₧ivot∞ , jak je krßtk² a jak si v n∞m p°ipadß zbyteΦn². Mraky na chvφli schovaly slunce, zaΦalo mφrn∞ poprchßvat. Dßl tam stßl a cht∞lo se mu k°iΦet na celΘ kolo: öHal≤, lidi, jß jsem tady, pat°φm takΘ mezi vßs, vÜimn∞te si m∞ n∞kdo.ö, ale nevydal ze sebe ani hlßsku. Na jeho rameno se posadila vrßna, mo₧nß proto, ₧e byla taky tak sama, nebo jen pod tφhou mokr²ch k°φdel nemohla let∞t dßl. Jako by mu v∞Ütila jeho blφzk² osud. Kdy₧ p°estalo prÜet, vrßna odlet∞la a on mohl dßl pokraΦovat ve sv²ch chmurn²ch myÜlenkßch. A najednou si uv∞domil, ₧e smysl ₧ivota nenφ v jeho dΘlce, ale v tom, co b∞hem tak krßtkΘ doby dokß₧eme, i krßtk² ₧ivot dokß₧e b²t smyslupln², a jen tak jemn∞, aby se ne°eklo se pousmßl. Slunce si op∞t naÜlo cestu ven mezi mraky a on v∞d∞l, ₧e tenhle jeho ·sm∞v bude ten poslednφ. V∞d∞l toti₧, ₧e teplo a slunce ned∞lß dob°e sn∞hulßk∙m.