STORY O POSV┴TN▌CH KOZ┴CH
Sed∞l jsem s tφm mu₧em ji₧ podruhΘ v kielskΘm p°φstavu.PoprvΘ mi vyprßv∞l o zlatu na NovΘ Guineji. Pov∞stn² majßk na nßs op∞t pomrkßval a jß jsem si zase prohlφ₧el mu₧e, kter² sed∞l naproti mn∞. T∞ch devadesßt, i kdy₧ jsem jeho v∞k znal,bych mu nehßdal. Tvß° samß vrßska, vysuÜenß, jako u mu₧e, kter² pobyl delÜφ dobu v tropech. A op∞t mne fascinovaly jeho oΦi.ModrΘ jako chrpy a mladistvΘ. OΦi, kterΘ toho vid∞ly tolik, ₧e jsem mu mohl jen tiÜe zßvid∞t. V sedmnßcti odeÜel z ╚ech a cel² ₧ivot se toulal po sv∞t∞. Do sedmdesßtky. Pak se usadil v Kielu. A nenφ divu. Pokud vßm nevadφ ΦastΘ deÜt∞, nikdy na toto m∞sto u BaltskΘho mo°e nezapomenete. Mu₧ naproti mn∞ op∞t zad²mal z nepostradatelnΘ d²mky a zaΦal vyprßv∞t.
Kdy₧ n∞komu °eknu, ₧e nemoc m∙₧e b²t vyvolßna a za₧ehnßna v∙lφ a ₧e jejφ poΦßtek a konec m∙₧e b²t dokonce p°edem urΦen,tak₧e nemoc odejde a p°ijde v p°esn∞ p°edpov∞zenΘ dob∞, tak se tomu mnoho lidφ vysm∞je. Ale a¥ se nezlobφ, jsou to hlupßci.Ale abych pravdu °ekl, i jß jsem m∞l o tom pochybnosti. A₧ do tΘ doby, ne₧ jsem navÜtφvil Afriku. Tehdy mi jeden kouzelnφk v severnφ Rhodesii dokßzal skutkem, ₧e nemßm pravdu.
Vφte, mnozφ lidΘ se na africkΘ kmeny a v∙bec na primitivnφ kmeny dφvajφ p°es prsty, ale v africkΘm ₧ivot∞ je mnoho neroz°eÜenΘho tajemstvφ a pro nßs nepochopitelnΘho. A co si bφl² mu₧ nechce p°iznat, ale dlouhß zkuÜenost mi to dokßzala,₧e domorodec velmi rychle a dob°e poznß povahu a vlohy bφlΘho mu₧e. Kouzelnφka v tom v∙bec neoklamete. V₧dy¥ jeho prßce je zalo₧ena hlavn∞ na znalosti lidskΘ povahy a jeho pozorovacφ schopnosti jsou fenomenßlnφ. Jß jsem m∞l v₧dy velk² zßjem o kouzelnictvφ a v∞°te mi, mnohokrßt jsem p°i tom zaznamenal pou₧φvßnφ nadp°irozen²ch sil, anebo sil, kterΘ nßm jsou neznßmy.Vidφm, ₧e se u₧ oÜφvßte a cht∞l byste slyÜet konkrΘtnφ p°φpad.
Prosφm!
Bylo to p°ed druhou sv∞tovou vßlkou. Jak jsem ji₧ naznaΦil, pob²val jsem u jednoho kmene, ztracenΘho v nezm∞rnosti severnφ Rhodesie. Byl jsem p°ekvapen, kdy₧ äM²dloô, chlapec,kter² mi p°ipravoval koupel a vodu na mytφ, veÜel do mΘho stanu a p°inesl mi prvnφ snφdani. Bylo to p°ekroΦenφ jeho povinnostφ a bylo to n∞co neobvyklΘho. P°ekvapenφ na mΘm obliΦeji bylo jist∞ vid∞t, proto₧e M²dlo zaΦal vysv∞tlovat:
äPane, tv∙j kucha° a dalÜφ t°i slu₧ebnφci byli napadeni hroznou chorobou.ô
äAle vΦera veΦer jsi mne ujiÜ¥oval, ₧e vÜichni Φty°i chlapci jsou docela zdrßvi. Hovo°il jsem s nimi u tßborßku a vÜichni jste Üli zßrove≥ spßt.ô
äAno, je to tak,ô °ekl M²dlo. äAle rßno jsem mohl vstßt jenom jß a ostatnφch Φty° se zmocnili zlφ duchovΘ a podle mne ti chlapci jist∞ zem°ou.ô
èel jsem se na nemocnΘ chlapce podφvat a musel jsem uznat, ₧e M²dlo nep°ehßn∞l. M∞li vysokou horeΦku a siln∞ oteklΘ oΦi. Cht∞l jsem jim pomoci a tak jsem do nich nacpal ricinov² olej, pak chinin a aspirin. Ale kluci se jen zpotili a po Φty°iadvaceti hodinßch byli jeÜt∞ nemocn∞jÜφ. ZaΦal jsem mφt obavy. Bylo jasnΘ, ₧e trpφ chorobou, kterou jsem neznal. A nejbli₧Üφ lΘka° bydlel p°es t°i sta kilometr∙ daleko. VÜe nasv∞dΦovalo tomu,₧e to chlapci nep°e₧ijφ.
Na druh² den odpoledne jsem uvid∞l starΘho mu₧e, kter² se blφ₧il k naÜemu tßboru. M∞l ÜedivΘ vlasy, °φdkou bradku a okolo krku Üßlu z opiΦφch ocas∙. Ihned jsem poznal kouzelnφka z tohoto kraje. S ·sm∞vem mne pozdravil a °ekl:
äJdu se odφvat na chlapce, kte°φ jsou v moci zl²ch duch∙.ô
Byl jsem p°ekvapen. NßÜ tßbor le₧el ·pln∞ odlouΦen a za poslednφ dva dny neÜel nikdo kolem. Pln p°ekvapenφ jsem Üel za starcem do chatrΦe hoch∙. P°ede dve°mi kouzelnφk zamumlal n∞jakß äkouzelnß slovaô a v taneΦnφm rytmu zaΦal podupßvat do podlahy. Potom teprve veÜel, rozfoukl do vzduchu t°i Üpetky n∞jakΘho prßÜku, posadil se do kouta a chvφli hled∞l up°en∞ na chlapce. Potom vstal a opatrn∞ vzal z malΘho antilopφho r∙₧ku,kter² m∞l ukryt² pod opiΦφ Üßlou, dlouh² Φern² vlas a p°et°el jφm Φelo nejmladÜφho hocha, kter² se ani neh²bal. Potom se kouzelnφk sklonil nad druh²m chlapcem, zopakoval svΘ Φßry . . .a najednou se v chatrΦi ozval neobvykl² zvuk. MeΦenφ k∙zlete.
Kdy₧ se za chvφli dotkl malΘho kucha°e, tak ten takΘ zaΦal meΦet. ╚tvrt² chlapec z∙stal dßle nehybn∞ le₧et. Kouzelnφk se ke mn∞ spokojen∞ obrßtil a Φekal moje uznßnφ. Nejen ₧e mne vÜe p°ekvapilo, ale i zaujalo. Kouzelnφk se ke mn∞ obrßtil zßdy, sklonil se nad chlapci, kte°φ p°ed chvφlφ zameΦeli, provedl nad nimi n∞jakΘ pohyby, kterΘ jsem nemohl dob°e vid∞t. Podle pohyb∙ lokt∙ a rukou jsem spφÜe tuÜil. Potom vstal, mlΦky Üel ke dve°φm a pokynul mi, abych jej nßsledoval. N∞kolik metr∙ od chaty se zastavil a zadφval se na dve°e, ze kter²ch vyÜel.
TakΘ jsem se podφval na dve°e, i kdy₧ jsem nev∞d∞l proΦ. Uplynulo pßr minut v naprostΘm tichu. Stßl jsem stßle vedle starce. Z chaty vyÜli dva hoÜi, nad kter²mi kouzelnφk pohyboval rukama. Otok z jejich obliΦej∙ docela zmizel, vypadali zdrav∞.Ani na nßs nepohlΘdli a s hlavami sch²len²mi studem zmizeli v buÜi. Tßzav∞ jsem se na kouzelnφka podφval:
äJeÜt∞ chvφli poΦkej, pane,ô °ekl mi.
Dlouho jsme neΦekali. Za n∞kolik minut se oba chlapci vraceli a ka₧d² nesl v nßruΦφ malΘ ΦernΘ k∙zle, kterΘ ₧alostn∞ meΦelo.
äTo jsou posvßtnß k∙zlata,ô °ekl d∙stojn∞ kouzelnφk.äDvojΦata, svatß ob∞¥ pro velkΘho boha Monze.
äA odkud ta zvφ°ata majφ?ô zeptal jsem se.
äV∞d∞li kde jsou,ô °ekl kouzelnφk, odplivl si a ukßzal na M²dlo, kter² vykukoval za chatrΦφ a pokraΦoval: äTam toho jsem vid∞l v den krßde₧e u pramene. Pral prßdlo. V∞d∞l jsem,₧e je nevinen. Proto neonemocn∞l. Ale ti dva v chatrΦi budou nemocni a₧ do zφt°ka, aby si to do budoucna lΘpe zapamatovali.Chlapci, kte°φ k∙zlata p°inesli, nekradli, ale o krßde₧i v∞d∞li.Proto jsem je uzdravil u₧ dnes.ô
RozlouΦil se se mnou a odchßzel d∙stojn∞ a vzneÜen∞ jako krßl. Dodnes nevφm, jak²m zp∙sobem poslal na mΘ sluhy nemoc.P°esn∞ za Φty°iadvacet hodin, jak kouzelnφk p°edpov∞d∞l, se oba hoÜi uzdravili a zahanben∞ se pustili do svΘ dennφ prßce. |
