 ╚tenß° sßm a¥ rozhodne, do kterΘ kategorie pr≤za Arifa Salichova pat°φ. Jde o v²pov∞∩ autentickou, bez mystifikacφ, bez prvk∙ konstruovanΘho hororu - vlastn∞ nßφm vÜem nastavuje ono kouzelnΘ zrcadlo, kterΘ ukß₧e nejen jevy, ale i to nejskrat∞jÜφ v nßs.
Ka₧dΘmu z nßs odhaluje nßnos neΦistot, kterΘ v nßs zahnφzdily, nejde tedy pouze o Φetbu pro ukrßcenφ dlouhΘ chvφle, ale p°edevÜφm o akt poznßnφ. A cosi takovΘho je, uznejte, mnoho. |
|
|
- Ty se nebudeÜ koupat? k°ikla z koupelny LibuÜe.
- U₧ jdu! zavolal zpßtky a odlo₧il noviny.
Dokou°il cigaretu, napil se minerßlky, svlΘkl se a zamφ°il do koupelny. S po₧itkem se vm∞stnal k man₧elce do horkΘ vody. Pozd∞ji si nebyl schopen zd∙vodnit, proΦ jφ vzßp∞tφ polo₧il tu smrtφcφ otßzku. Sotva v tom byl n∞jak² Üest² smysl. Mo₧nß, ₧e ji cht∞l jen tak dobrßcky pozlobit.
- Jak se vßm v tΘ pracovn∞ Φetlo za tmy?
Takovou reakci ani ve snu neΦekal. LibuÜe strnula, zrudla a rozpaΦit∞ vyhrkla:
- Jak to m∙₧eÜ v∞d∞t?
- Co jak m∙₧u v∞d∞t? odpov∞d∞l protiotßzkou.
- Äe bylo zhasnuto.
- VyÜel jsem p°ed d∙m. A koukl se do oken, °ekl duchap°φtomn∞.
Usmßl se pro sebe. Te∩ ji dob∞hl. Kdovφ, co z nφ jeÜt∞ vyleze. Vzßp∞tφ se to dozv∞d∞l. Ale jeÜt∞ sprßvn∞ nechßpal.
- Jsi vß₧n∞ lepÜφ ne₧ on.
- LepÜφ ne₧ on?
P°esn² smysl toho sd∞lenφ mu unikal. PoΦφtal s tφm, ₧e z nφ vypadne n∞co o ochmatice s ╪editelem. Tak₧e si myslφ, ₧e on spo°ßdan∞ z∙stal u vodky. Je lepÜφ ne₧ ╪editel, proto₧e si nezadal. Ale vzßp∞tφ ho vyvedla z omylu.
- Ano. V t∞ch v∞cech jsi lepÜφ ne₧ on.
- V posteli? zeptal se pitom∞.
- Jo.
Zav°el oΦi. Jejφ p°iznßnφ mu vyrazilo dech. N∞co takovΘho by nikdy neoΦekßval. Alespo≥ ne za takov²ch okolnostφ. Jestli to vß₧n∞ ud∞lala, Ülo o nebetyΦnou drzost. Vßlela se s nφm prakticky za jeho p°φtomnosti, d∞lily je vlastn∞ jen jedno poschodφ a dvoje dve°e. A ta p°φmoΦarß horlivost, se kterou mu vÜechno sama naservφrovala! Otev°el oΦi a °ekl do napjatΘho ticha :
- Co mßm s tebou d∞lat? Jsou jen dv∞ mo₧nosti. Bu∩ t∞ zabiju, anebo budu p°edstφrat, ₧e se nic nestalo. Jako humanista a otec tvΘho dφt∞te volφm tu druhou... Ale te∩ mi sakra odpov∞z: proΦ!
- Ty nevφÜ? MßÜ mo₧nß krßtkou pam∞¥. Jß ale ne. Jen jsem ti oplatila ten tv∙j romßnek s MagdalΘnou... A jestli t∞ m∙₧u prosit, dalÜφ kola toho nechutnΘho souboje u₧ neroztßΦej!
Nevzmohl se u₧ ani na slovo. Kdy₧ usφnal, napadlo ho, ₧e je LibuÜe rafinovanß mrcha. S jakou nonÜalancφ, v jak leskle barevnΘm pozlßtku mu um∞la sd∞lit, ₧e mu prßv∞ nasadila parohy! Jsi lepÜφ, opakoval si nev∞°φcn∞ v rozpolcenΘm pocitu zneuct∞nφ a p²chy. Ale ₧ivot musel jφt dßl. I kdy₧ ho provßzely takovΘ potvory, jakΘ p°edstavovalo ₧enskΘ plΘm∞. |
