 Co tak asi ví běžný člověk o fabrice, zamyslil se autor, maje na mysli člověka, který tam nikdy nepracoval. Pokud by se chtěl o tom takový člověk něco blíže dozvědět z literatury, produkované v posledním půlstoletí, zjistil by následující: Ve fabrice se nachází organizovaná masa živočichů, jednoúčelově seřízených, jejichž svatým posláním je plnění plánu. Překonávají různé potíže, ale nakonec se jim to vždycky podaří. Někdy za to obdrží jedinec medaili, či řád, kolektiv pak rudou standartu. Tito, tak zvaně ”vycenění”, pak prožívají nepopsatelnou slast, jakýsi duševní orgasmus.
Ale tak to, bohudík, nikdy nebylo, není a snad nebude. Kdo ve fabrice prožil kus života, ví, že je to zajímavý organismus, skládající se z originálních lidiček. A že tam bývala občas i sranda, to se autor pokusil naznačit v knížečce CHEMIKOVA MSTA aneb nevážná a částečně i košilatá vyprávění o lidech z fabriky. Jak dalece se mu to zdařilo, Bůh a čtenář suď. |
|
|
...před fabrikou postávali zástupci složek a hospodářského vedení., různí funkcionáři, milicionáři, svazáci i soudružka učitelka s pionýry. Postávající skupinky a hloučky očekávaly příjezd vzácné delegace.
Okresní tajemník se naklonil k předsedovi závodní rady Prejtkovi a polohlasem se otázal: ”Co to je támhle za chlapa s tím transparentem?”
”To je soudruh Bělásek, soudruhu tajemníku. Velice obětavý soudruh,” odpověděl Prejtek.
”Tak proč se ten vůl pořád drbe v rozkroku?!” zachrochtal nespokojeně tajemník. ”S delegací sem přijedou i soudruzi z kraje a někdo by si to mohl vysvětlovat v divnejch spojitostech. Udělej s tím něco!”
”Spolehni se, soudruhu tajemníku, já ho hned vyřeším,” servilně pravil předseda a odběhl.
”Prosím tě, Bělásku, co to tady na veřejným místě provádíš?! Už si toho všimnul i soudruh tajemník, jak se v jednom kuse drbeš na pytlíku a jeví se mu to politicky neúnosný.”
”Já nevím, předsedo, co se mi to stalo. Svědí to a pálí a nedá se to vydržet,” stěžoval si nešťastný Bělásek.
”Tak se seber a upaluj na zdravotní středisko. Bez tebe se to tu taky obejde!” rozhodl Prejtek a vracel se za tajemníkem.
Chudák Bělásek se na tento den těšil víc, než uvědomělé dítě na dědu Mráze. Při takovýchto podobných akcích se to všude vysokými funkcionáři jen hemžilo a vrtichvosti Běláskova ražení měli bohatý výběr různých, vysoce postavených řití, do kterých měli příležitost vklouznout. Doprdelníkům nastávaly žně a on, Bělásek, z toho měl být vynechán. Bleskově se rozhodl. Transparent opřel o sloup veřejného osvětlení a vyrazil k závodnímu zdravotnímu středisku. Něco mu na to dají a snad ještě závěr akce stihne.
Finále Běláskova příběhu se odehrálo na zdravotním středisku. Lékařská etika a dodržování lékařského tajemství je vznešená věc. Fabrika má však své nepsané zákony, pravidla i zvyklosti. Je to těžko pochopitelné, ale přihodí-li se na zdravotním středisku nějaká pikantnost, fabrické tamtamy to roznesou dřív, než si lékař stačí umýt ruce. Běláskův případ nebyl výjimkou. Přihodilo se to asi takto.
Bělásek přiběhl na středisko v době, kdy už byli odbyti všichni marodi, alergici, injekce a posudky. V čekárně už nikdo neseděl. V ordinaci vládla pohoda, závodní lékařka, doktor Motyčková, právě popíjela kávu v družné debatě s oběma zdravotními sestrami, když se tam Bělásek vřítil. Už ve dveřích si stahoval kalhoty a s vypoulenýma očima vyrážel ze sebe jednotlivá slova, jako ”delegace”, ”tajemník” a ”pytlík”, která dohromady nedávala žádný smysl. Kterýkoliv jiný ženský kolektiv, jsa podobně překvapen člověkem, chovajícím se jako šílený exhibicionista, by byl přinejmenším unisono zapištěl a zůstal v šoku. Ne tak ovšem naše tři zkušené Samaritánky v bílém, které při výkonu svého náročného povolání zažily už ledacos.
”Tak copak vám, pane Bělásku, schází?” s profesionálním klidem se otázala lékařka, aniž by odložila šálek s kávou. Doktorčin klid a její přirozená autorita zapůsobily na Běláska tak, že se okamžitě vzpamatoval. Poněkud nesouvisle pak vylíčil lékařce svůj problém. ”Odložte si a zde se položte. Ták, ukažte, podíváme se.” nasadila si brýle a pozorně se zadívala na Běláskovo ohanbí. ”To se mi nějak nechce líbit. Sestro, pojďte se podívat.” Na toto vyzvání přiskočily sestry obě a sklonily se společně s doktorkou nad jeho moudím, které se jaly soustředěně studovat. Vybavit tak aktéry příslušnými kostýmy, nastalá situace by připomínala malebný výjev z pohádek Tisíce a jedné noci ”Sultán a tři odalisky”.
”Vám se loupe šourek,” prohlásila konečně lékařka za souhlasného přikyvování obou sester. Posadila se za stůl a Běláska nechala dál ležet na vyšetřovacím lůžku. Nacvičeným pohybem vložila do psacího stroje příslušný formulář. Usrkla kávu a stroze se otázala: ”S kým a kdy jste měl naposledy styk?”
”S předsedou závodního výboru, asi před čtvrthodinou,” se značnou dávkou hrdosti prohlásil Bělásek.
Obě sestry naráz vyprskly, distingovaná lékařka jen nevěřícně zavrtěla hlavou.
Instrumentářka zubaře, která v sousední místnosti s uchem na zdi sledovala akci, nevydržela už déle mučivé vnitřní napětí, rychle přiskočila k telefonu a kamsi hlásila: ”Prejtek je přihřátej a právě před chvílí vojel Běláska! Mám to z první ruky, ale nikomu ani muk!”
”Vy jste mne asi špatně pochopil,” vysvětlovala doktorka, ”mne zajímá, zda jste neměl pohlavní styk s nějakou neznámou ženou ... anebo ... že by alergie ...?” uvažovala nahlas doktorka. ”Jaké nosíte spodní prádlo?”
”To myslíte trenýrky? Červený s bílejma lampasama, momentálně je bohužel u sebe nemám,” oznamoval Bělásek, ”ale samozřejmě je nosím. Někde jsem si je odložil. Jó, už vím! Ve skladu propagačního materiálu, když jsme tam prováděli inventůru prvomájových transparentů.” Vtom se zarazil. ”Co to prve říkala ta doktorka o pohlavním styku s neznámou ženou? Ne, to je blbost! Andula je přece známá, ačkoliv ... potvora vona bejvala taky.” Najednou mu začalo docházet něco, co nechtěl vůbec domyslet. Hrdlo se mu sevřelo, zalil ho studený pot a začal se chvět po celém těle. ”Co jste to, prosím, paní doktorko, prve říkala o té neznámé ženě? Kdyby, dejme tomu, ptám se čistě teoreticky, existovala, mohla byste ji prohlédnout, a poznalo by se to?” dychtivě se otázal.
”Samozřejmě, pokud by ona osoba byla pozitivní, měla by mít stejně výrazné příznaky, jako vy,” odpověděla doktorka.
”Ale vona Andula nemá pytlík!” vyhrkl Bělásek.… |
