/┌ryvek z pohßdky ┤Pouto lßsky┤ /
Princ Marek byl tedy spoutßn a vsazen do nevlφdnΘ kobky ΦernΘ v∞₧e. P°ed oΦima m∞l stßle obraz zoufale smutnΘ R∙₧iΦky. Vzpomn∞l si na rozpustilou a p°itom tak krßsnou a milou tvß° z rannφho setkßnφ. Bolestn∞ se pousmßl. DneÜnφ den pro n∞j zaΦal nejkrßsn∞ji v jeho ₧ivot∞, bohu₧el neskoΦil zrovna podle jeho p°edstav. Ze zamyÜlenφ ho vyruÜil Filip.
äFilipe, jak jsi se sem dostal?ô ₧asl.
äPustil m∞ k tob∞ velitel strß₧φ. Je to hodn² a spravedliv² Φlov∞k, rßd by nßm pomohl. Bohu₧el ven t∞ nedostaneme. Veronika rozestav∞la vÜude tolik sv²ch lidφ, ₧e nemßme Üanci.ô
äU₧ jsem ti p°ece °φkal, ₧e nemßm d∙vod k tomu, abych zmizel.ô
äNelitujeÜ?ô
äAni nßhodou. Co ze svobody bez R∙₧iΦky? Kdybych ji nepoznal, mo₧nß bych o tom zaΦal uva₧ovat, ale takhle? - ProΦ mi vlastn∞ tolik pomßhßÜ?ô
äCopak ti to jeÜt∞ nedoÜlo?ô Filip se usmßl a p°istoupil k Markovi. Rozvßzal mu pouta na rukou. Sßhl za koÜili a podal mu poupßtko r∙₧ovΘ r∙₧e. äMal² dßrek od R∙₧iΦky. Nejsi sßm, kdo ji mß rßd.ô Tφm °ekl vÜe.
Marek vzal p∙vabnΘ poup∞ n∞₧n∞ do dlanφ a p°ivon∞l si. Sv∞t se s nφm p°φjemn∞ zatoΦil. äD∞kuji,ô vydechl po chvφli.
V tΘm₧ okam₧iku zaslechli hluk a ne₧ se staΦili vzpamatovat, vtrhla k nim rozlφcenß Veronika. Vyrvala princi r∙₧i z ruky a vztekle s nφ Üvihla o zem. Princ byl natolik p°ekvapen² jejφm nenadßl²m p°φchodem i chovßnφm, ₧e se nevzmohl na odpor.
äTo sis dovolil hodn∞, Filipe. Kdo t∞ sem pustil?ô vyhrkla hrub∞ a jejφ oΦi metaly blesky.
äNikdo! Ukradl jsem klφΦ a proklouzl strß₧φm.ô Filip cht∞l, aby p°φpadnΘ potrestßnφ dopadlo pouze na jeho hlavu. Byl by nerad, kdyby to za n∞ho odnesl i n∞kdo jin².
äNemysli si, ₧e ti tohle budu v∞°it. Kdo t∞ sem pustil?ô
äNikdo!ô
äDob°e, jak si p°ejeÜ. Strß₧e, doprovodφte mΘho drahΘho bratra do jeho komnaty a postarßte se o to, aby se mu celou noc neruÜen∞ spalo. Od jeho dve°e se a₧ do rßna nehnete ani na krok. A vy,ô obrßtila se na velitele strß₧φ, äaby bylo jasno, pamatujte si, ₧e zßkaz nßvÜt∞v u prince Marka platφ ·pln∞ pro vÜechny, tedy i pro mΘho bratra. Pouze na krßle se nevztahuje. Te∩ prince Marka op∞t spoutßte, ale ne provazem, kovov²mi pouty a klφΦ od nich mi laskav∞ odevzdßte.ô
Jak p°ikßzala, tak se stalo. Sotva odeÜla, vstoupil k princi do cely velitel strß₧φ a do spoutan²ch rukou mu vlo₧il r∙₧ovΘ poup∞.
äNikdo nemß prßvo brßt vßm dßrek od naÜφ milΘ R∙₧iΦky, princi, ale jak sßm vidφte, stalo se to. VaÜi lßsku vßm vÜak nikdy nikdo nem∙₧e vzφt. Ta z∙stßvß ve vaÜem srdci. Dob°e si pamatujte, lßska je mocnß a umφ d∞lat zßzraky, ale jen ta opravdovß velkß lßska. Lφbφte se mi, princi, a znßm dob°e R∙₧iΦku. V∞°φm, ₧e vaÜe lßska je ta pravß, urΦit∞ vßm pom∙₧e ... |
