| |
 Vlastislav Matoušek Jmenuju se Vlastislav Matoušek, narodil jsem se 29. května 1976 v Jičíně jako druhé děťátko mých milých rodičů. O ostatních sourozencích se nebudu rozepisovat, protože je jich hodně a zabralo by to strašně místa. Když mi byl asi tak 1 rok, přestěhovali jsme se do Trutnova, kde bydlím do teď.
Asi v pátý třídě jsem zjistil, co je to počítač (PMD 85) a od tý doby je to hlavní zdroj mých zájmů, zábavy a později i obživy. Když skončila doba základní školy, skončilo i běhání po venku a lezení po stromech, i ostatní dobrý věci. Odešel jsem do rodného Jičína na střední elektrotechnickou školu, obor automatizační technika. Po čtyřech letech depresí a nervozity jsem ihned nastoupil do práce. Zatím jsem stále ještě programátor v jedné nejmenované pobočce Českých drah a svoji práci mám rád. Tolik živoťopiš.
Svoji charakteristiku teda psát nebudu. Na to klidně zapomeňte. Stejně by jí nikdo nevěřil, ani kdyby snad náhodou byla pravdivá.
Svoji přezdívku Merle mám z geniální dekalogie Rogera Zelaznyho - Amber, kterou jako jedinou můžu srovnávat s Pánem prstenů. Hlavní hrdina druhé části (od 5. dílu), můj oblíbenec, Merlin z Amberu si na Zemi nechá říkat Merle. A protože Merlin je mezi fantasysty dost běžný jméno (znám asi 4), přijal jsem i já zkráceninu Merle.
Co mě zajímá? To vás asi nezajímá. Takže jen zkratkovitě: Hlavně je to Fantasy (literatura, Dračí doupě), trochu i SCI-FI, pak počítačové hry (hlavně dungeony). Nebejt toho, že občas trochu cvičím s zbraněmi jako je tyč, meč, tonfa a nebo nunčaky, byl bych typickej počítačovaj knihomol.
No, nakonec neposlední v řadě jsou to ty básničky, to bych mohl v tomhle případě trochu rozvýst. Začal jsem psát v 15 letech jako reakci na první drsnou zaláskovanost. Za každý ze tří dnů jsem napsal jednu básničku, byly to: Vyznání, Čekání a Co všechno chci... Neměl jsem rád básničky, ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno a prostě jsem to musel napsat. Po následným zklamání jsem zase ze sebe potřeboval vypsat smutek. No, a už mi to zůstalo. Psal jsem hlavně při vyučování ve škole, a zásadně ve svým tajným písmu, aby to učitelé neměli tak snadný. Bohužel mi to nikdy nikdo nezabavil :-). Občas jsem dal některý ze svých výtvorů přečíst sestře, nebo nějaký kamarádce a většinou jsem se setkal s kladnou odezvou. To, společně s Popelkou, mě nakonec přesvědčilo, abych z nich udělal jakousi sbírku, a za pomocí kopírky a nůžek ji ”publikoval”.
Ani teď, ani tehdy jsem se necítil jako básník. Spíš mi ty rýmy daly možnost vyjádřit něco, co bych se jinak nikdy neodvážil papíru svěřit. Jak jsem si ověřil, anonymita významů spolehlivě kryje skutečný informace. Bohužel neznám žádný skutečný pravidla psaní, a teorie mě nechutně nudí. Ani žádná hluboká filosofie, nebo originální myšlenka se ode mě nedá očekávat. Založením jsem spíš realista než romantik, což je znát na menší poetice básniček. Ale píšu, jak se mi to líbí, a jak to cítím. Tak mě to stačí.
Moje první konfrontace s někým kdo taky píše básničky nastala až v lednu roku 1999, kdy jsem se náhodou dostal na amatérský literární server www.pismak.cz . Teprve tam jsem zjistil, jak by asi měla vypadat moderní poezie. No, úplně jinak. Hodně mi vytýkali přílišnou délku, poruchy rytmiky a zbytečnou jednoduchost. Trošku jsem se poučil z chyb (moc ne), a snad to bude znát na dalších chystaných sbírkách. Uvidíme.
 Něco málo o Básničkách pro kočku
Hned na začátku bych měl napsat varování, že dílka, která píšu, nejsou ani tak poezie, jako spíš básničky. Podle mě je to celkem rozdíl. Uvidíte sami.
Sbírka Básničky pro kočku vznikla na konci roku 1997 jen jako uspořádání takřka všech mých tehdejších básniček do jakýchsi „logických celků“. Konečnou podobu pro tisk dostala v roce 1999, stejně tak jako tuto podobu. Název říká, pro koho akorát tak jsou…
První jsem napsal v listopadu 1992 a poslední v prosinci 1997. Mezi tím samozřejmě nastal dost velkej názorovej i stylovej skok, nemluvě o kvalitě, která pokulhává pořád. Proto jsem dílka zpřeházel, a utřídil do pěti „mystických“ elementárních kategorií.
Doufám, že se vám moje básničky budou líbit aspoň natolik, aby jste nelitovali vynaložených peněz, možná i natolik, abyste vynaložili peníze další. A další, a ještě, a víc, a moc! A já budu nechutně bohatej! A koupím si vinici. Ja cha cha. A z vinice vopici. Ja cha cha… |
|
|
|
