|
DVI súbor (teda súbor, ktorý má príponu .dvi) je hlavný
výstupný
súbor TeXu (použijúc TeX v širšom zmysle, zahŕňajúc v tom aj
LaTeX a ďalšie verzie a varianty TeXu). DVI znamená device
independent, čo je nezávislý od zariadenia, a znamená to, že tento súbor
by mal byť vytlačený rovnako, bez ohľadu na typ zariadenia, na ktorom
to bolo vykonané. DVI súbor je čítaný ovládačom zariadenia
(pozri Otázku Čo je to ovládač) ako je tlačiareň
(napr. LaserJet) alebo je vstupom pre
prehliadač na obrazovke monitora. V DVI súbore je použité
TeXovské
vnútorné kódovanie. Z TeXovského vstupného súboru by sme mali urobiť
vždy ten istý DVI súbor bez ohľadu na implementáciu TeXu, ktorú
použijeme.
DVI súbor obsahuje všetky informácie, ktoré sú potrebné pre tlač alebo
prezeranie, ale nie konkrétne bitové mapy alebo iné popisy písma. Snáď
ešte materiál, ktorý je uvedený v príkaze \special
(pozri Otázku Příkazy typu \special).
Základný odkaz na štruktúru DVI súboru je zdrojový text
dvitype.
Ovládač (driver) je program, ktorý má za vstup DVI súbor
(pozri Otázku Čo je to DVI súbor)
a (obvykle) produkuje súbor, ktorý môže byť poslaný do
typografického výstupného zariadenia, napríklad tlačiarne.
Ovládač je obvykle špecifický pre danú tlačiareň alebo triedu
tlačiarní, aj keď každá PostScriptová tlačiareň by mala
vytlačiť výstup PostScriptového ovládača.
Ovládač potrebuje DVI súbor, ako aj informáciu o písme. Písma
môžu byť
zadávané vo forme bitových máp alebo odkazom na písmo, ktoré je priamo
obsiahnuté v tlačiarni. Každý ovládač očakáva informáciu o písme
v špecifickej podobe. Viac informácií o formách písem môžete nájsť
v otázkach Čo sú to PK súbory, Čo sú to TFM súbory,
Čo sú to DC písma a Použití PostScriptových fontů v TeXu.
PK súbory (od slov packed raster) obsahujú bitmapy písem. Výstup
z METAFONT
(pozri Otázku Jak dostat z METAFONTu to, co chcete)
obsahuje GF súbor (generic font).
Tento konvertuje program gftopk do PK súboru.
Existuje mnoho PK súborov, pretože pre každé písmo potrebujeme
jeden. Dokonca pre každú bodovú veľkosť aj magnification - zväčšenie,
každý typ každej rodiny písem. Navyše, PK súbor pre jednu
tlačiareň nemusí nevyhnutne byť dobrý pre druhú tlačiareň. V takom
prípade je treba mať celú množinu PK súborov aj pre túto ďalšiu
tlačiareň. Výsledkom sú často komplikované adresárové štruktúry alebo
FLI (font library file) súbory pre väčšiu usporiadanosť prístupu.
TFM je skratka pre TeX font metric, čiže TFM súbor
obsahuje informácie o rozmeroch charakterov (písmeniek), o ligatúrach
(typografické spojenie dvoch alebo viacerých znakov) a o medziznakových
medzerách v danom písme. Pre každé písmo je potrebný jeden TFM
súbor, dokonca pre každú bodovú veľkosť. Ale jeden TFM súbor je pre
všetky zväčšenia (magnifications), preto je vo všeobecnosti TFM
súborov menej ako PK súborov. Dôležité je, že TFM súbory
používajú programy TeX, LaTeX, ale nie sú vo všeobecnosti
potrebné napríklad pre ovládače tlačiarní.
Virtuální fonty pro TeX jako první implementoval David Fuchs už na
začátku jeho historie, ale pro většinu lidí začaly existovat, až když Knuth
v roce 1989 změnil formát a napsal několik podpůrných programů. Použití
virtuálních fontů je způsob, jak říci TeXu o něčem složitějším, než
je vzájemně
jednoznačné mapování znaků. Entity, které se definují ve virtuálním fontu,
vypadají jako TeXovské znaky (objevují se s popisem jejich velikosti a
souborem metriky fontu), ale dvi procesor je může expandovat do něčeho
zcela odlišného. Tato schopnost se dá využít pro přeskládání znaků, pro
vytvoření fontu poskládaného z glyfů pocházejících z různých zdrojových
souborů, nebo obecně k vytváření různě složitých efektů -- virtuální font
může obsahovat cokoliv, co je přípustné v dvi souboru.
Ve většině praktických případů se virtuální fonty používají k přeskládání
postscriptových fontů (viz Soubory metrik TeXovských fontů pro PostScriptové fonty) nebo
k vytváření ,,nepravých`` matematických fontů.
Je důležité si uvědomit, že samotný TeX virtuální fonty nevidí.
Pro každý virtuální font, který čte dvi ovladač, existuje odpovídající
tfm soubor, který čte TeX. Virtuální fonty jsou normálně vytvořeny
v jednom ASCII souboru (vpl, Virtual Property List), který obsahuje oba
druhy informace. Program vptovf pak vytvoří binární tfm a vf
soubory. Nejběžnějším způsobem (v dnešní době) jak vygenerovat vpl soubor,
je použít programový balík fontinst, který je detailně popsán
společně s diskusí
o viz Soubory metrik TeXovských fontů pro PostScriptové fonty.
Dalším prostředkem pro ad-hoc vytváření virtuálních fontů je
CTAN: qdtexvpl od Eberharda Mattese.
TeX poskytuje prostředy k vyjádření věcí, které mohou dělat ovladače
zařízení, ale o kterých TeX sám neví nic. Například TeX neví nic
o tom, jak zařadit postscriptový obrázek do dokumentu, nebo jak nastavit
barvu tisknutého textu. Ale některé ovladače zařízení to umějí.
Takové věci jsou umožněny prostřednictvím příkazů \special. Jediná
věc, kterou s takovým příkazem TeX udělá, je, že expanduje jeho
argumenty a pak příkaz přepíše do dvi souboru. Ve většině případů jsou
k dispozici balíky (často i s ovladačem), které poskytují srozumitelné
rozhraní k příkazům \special. Například při vkládání obrázku do textu
je nutno vynechat patřičnou mezeru. Anebo změna barvy může být
náročnější operace vyžadující znalost triků. LaTeX 2e má standardní balíky
pro grafiku a barvu, s jejichž pomocí jsou vkládání souborů, rotace,
změny měřítka a barvy prostřednictvím příkazů \special jednoduché.
Argumenty povolené pro příkaz \special závisejí na ovladači zařízení.
Kromě předchozích příkladů existují příkazy \special pro ovladače
z emTeXu (např. dvihplj, dviscr, atd.,
které kreslí přímky s libovolným sklonem, a příkazy pro ovladač
dvitoln03, které umožňují, aby stránka byla vysázena
naležato).
LaTeX 2e a spousta podpůrných balíků maker jsou nyní psány
metodou viz Co je dokumentované programování,
se zdrojovým kódem i dokumentací ve stejném souboru. Autorem tohoto formátu,
který je znám jako ,,doc``, je Frank Mittelbach. Dokumentované zdroje mají
podle konvence koncovku .dtx a dokumentace by z nich měla být před
používáním odstraněna. Případně lze soubor .dtx zpracovat
LaTeXem, čímž vznikne pěkně zformátovaná verze dokumentovaného kódu.
Většinou je k dispozici instalační dávka (s příponou .ins), která
potřebuje standardní balík LaTeX 2e docstrip. Ten
odstraňuje všechny poznámky, jejichž obsahem je právě ta dokumentace.
V průběhu instalace se (kromě jiných věcí) odstraňuje ze souborů jejich
dokumantace, aby se zvýšila rychlost čtení těchto souborů běžícím
LaTeXem. Do jednoho .dtx souboru může být zahrnuto více balíků,
s podmíněnými sekcemi a prostředky pro indexy maker atd. Soubory .dtx
může psát každý.
Jejich formát je popsán v The LaTeX Companion
(viz Knihy o TeXu a příbuzná literatura). Zatím neexistují programy
podporující psaní .dtx souborů.
Poté, co byly z .dtx souborů vytvořeny .sty nebo .cls (a další)
soubory, nejsou už soubory .dtx LaTeXem používány.
Nemusí být uchovávány s fungujícím
systémem. Nicméně pro mnoho balíků jsou primárním zdrojem dokumentace, takže
je někdy dobré si je ponechat.
Písmo (font) pozostáva z množiny znakov (písmen, číslic a špeciálnych
znakov). Aby sme ich mohli vytlačiť, musíme mať nadefinovaný
prístup k nim. V TeXu sú usporiadané v určitom poradí, ktoré voláme
kódovanie. Z rôznych príčin D. Knuth zvolil trochu výstredné kódovanie.
Konkrétne, pre rôzne písma zvolil rôzne kódovania.
Po uvolnení TeXu, verzie 3, boli niektoré ,,výstrednosti`` odstránené.
Na stretnutí TUGu (TeX User Group) v Corku bolo definované nové
kódovanie pre množinu 256 znakov. Cieľom bolo pokryť väčšinu európskych
jazykov, v zmysle zahrnutia všetkých možných akcentovaných znakov
(napríklad Knuthovo kódovanie nepokrýva poľské alebo islandské
akcentované znaky a Corkovské kódovanie áno). LaTeX 2e
(pozri Otázku LaTeX 2e (nový standard LaTeXu))
umožňuje použiť Corkovské kódovanie (T1), a tak sa umožňuje vyhnúť
konfliktom a problémom s delením slov s akcentami
(pozri Otázku Nezvykle rozdělená slova).
METAFONTovské písma, ktoré sú v súlade s Corkovským kódovaním, sa volajú
DC písma (dostupné ako CTAN: dc; ubezpečte sa, že máte
verziu 1.2, úroveň opráv 1, z decembra 1995 alebo neskoršiu). Tieto
písma vyzerajú ako Computer Modern písma. Mali by byť chápané ako
medzikrok ku písmam EC (ktoré budú, ako dúfam, dostupné niekedy
v roku 1996). Ich vážnou nevýhodou pre náhodného používateľa je, že súbory sú
veľké - každé DC písmo je zhruba dvakrát väčšie ako
zodpovedajúce CM písmo. Preto a pokiaľ zodpovedajúce matematické
písma nie sú vytvorené, musia byť CM písma zachované.
Corkovské kódovanie je implementované aj v PSNFSS systéme
(pozri Otázku Použití PostScriptových fontů v TeXu)
pre PostScriptové písma.
|
