OznaΦovßnφ v²robk∙ mß dlouholetou tradici. Ji₧ ve st°edov∞ku oznaΦovali v²robci svΘ v²robky a zbo₧φ specißlnφmi znaΦkami, sna₧ili se informovat spot°ebitele o tom, kdo dan² v²robek vyrobil, upoutat jeho pozornost a zajistit si odbyt. Rozvoj strojφrenskΘ v²roby a rozkv∞t obchodu p°inesl definitivnφ rozmach oznaΦovßnφ v²robk∙ a potvrdil nutnost jejich existence jako nezbytnΘho prost°edku k rozliÜenφ v²robk∙, k upevn∞nφ pozice v²robc∙ na trhu a k ochran∞ spot°ebitele.

      V obdobφ plßnovanΘho hospodß°stvφ sice existovala prßvnφ ·prava oznaΦovßnφ v²robk∙, ale na naÜem ·zemφ m∞la jen omezen² praktick² v²znam. V Φs. hospodß°stvφ dominoval plßn nad trhem, dodavatel m∞l p°evahu nad odb∞ratelem, resp. spot°ebitelem. Za t∞chto okolnostφ se v²robce nemusel uchßzet o p°φze≥ spot°ebitele a vlastn∞ ho nic nenutilo, aby se sna₧il svoje zbo₧φ nebo slu₧by - mnohdy monopolnφ nebo nedostatkovΘ - odliÜit od zbo₧φ nebo od slu₧eb jin²ch. S nßstupem tr₧nφho hospodß°stvφ se situace zcela zm∞nila a prudce vzrostl zßjem o ochrannΘ znßmky a oznaΦovßnφ v²robk∙ v∙bec. Vzr∙st domßcφho zßjmu (ale i zßjmu zahraniΦnφch subjekt∙) je zp∙soben jednak vznikem konkurence a dßle pot°ebou odliÜit a propagovat v²robky a slu₧by.