Odlišnost ochrany samočinným odpojením od zdroje
od starých ochran téhož typu
Ing. Václav Honys

1. Úvodem
Pomineme-li těžkosti způsobené časovou rozdílností vydávání norem téhož zaměření, tiskovými chybami a nekvalitní dikcí, docházíme k jedné z hlavních příčin - absenci názvosloví a s ní souvisejícího nechápání předpisu z podstaty věci. Výsledkem jsou různá slohová cvičení snažící se dogmaticky vedenou rétorikou dokázat ten či onen výklad. Při tom používání zastaralých pojmů prozrazuje neznalost podstaty, z níž nový předpis vychází. Ta je však úhelným kamenem správného používání dobrovolné technické normy.
Pokusím se v krátkosti vyložit způsob chápání předpisu z podstaty věci u jedné z ochran před úrazem elektrickým proudem, a to ochrany neživých částí samočinným odpojením ve střídavých sítích TN do 1000 V (čl. 413.1 ČSN 33 2000-4-41   včetně ustanovení souvisejících), jde-li o chráněné předměty I. třídy ochrany (se základní izolací a vyvedeným ochranným vodičem).

2. Názvosloví
Při diskusích s četnými elektrotechniky jsem si uvědomil, jak je důležité používat normalizovaných pojmů. Mísení starého a nového názvosloví nejenže nesvědčí o dobré znalosti nového textu, ale zavádí uživatele normy na mylné cesty a do slepých uliček. Obraťme proto nejprve pozornost na celkové uspořádání normy ČSN 33 2000-4-41.

Obsahuje tři skupiny ochran:
A. Ochrany chránící jak živé, tak i neživé části . Jsou to ochrany:
- bezpečným malým napětím SELV a PELV (čl. 411.1),
- omezením ustáleného proudu a náboje (čl. 411.2).

B. Ochrany chránící pouze živé části. Jsou to ochrany:
- polohou (čl. 412.4),
- zábranou (čl. 412.3),
- kryty nebo přepážkami (čl. 412.2),
- izolací živých částí (čl. 412.1),
- doplňkovou izolací (čl. 412.N6),
- doplňková ochrana proudovým chráničem (čl. 412.5), jež slouží jen jako ochrana záložní v případě že selže některá z jiných ochran živých částí.

C. Ochrany chránící pouze neživé části . Jsou to ochrany:
- samočinným odpojením od zdroje (čl. 413.1),
- použitím třídy ochrany II  nebo rovnocenné izolace
(čl. 413.2),
- nevodivým okolím (čl. 413.3),
- elektrickým oddělením (čl. 413.5).
- neuzemněným místním pospojováním (čl. 413.4),

Z výčtu ochran je zřejmé, že ochrana samočinným odpojením od zdroje "pozřela" ochrany nulováním, zemněním v síti TT, zemněním v síti IT , chrániči i pospojováním, u něhož je to zřejmé i z číslování článků 413.1.2, 413.1.2.1 a 413.1.2.2. Není tedy rozumné z pozice nové normy mluvit v souvislosti s ochranami neživých částí o "ochraně proudovým chráničem", ale o "ochraně samočinným odpojením chráničem". Tím se bohužel důsledně neřídí ani sám text normy (tab. 41NR).

Absence názvosloví, tj. vysvětlení nových pojmů je další příčinou těžkostí při používání nových norem v praxi. Při snaze o pochopení podstaty dnešní ochrany samočinným odpojením od zdroje v síti TN  (čl. 413.1.3) postrádáme zejména definice u těchto nových pojmů: zóna vlivu hlavního pospojování a distribuční rozváděč. Do jejich vyhlášení nezbývá, než se řídit vlastní intuicí a zkušenostmi.

Zónu vlivu hlavního pospojování uvnitř budov lze logicky odvodit z textu čl. 413.1.2.1. Ten obsahuje taxativní výčet částí, jež je třeba v budově k hlavnímu pospojování připojit. Z toho plyne, že zóna obsahuje vnitřní prostory budovy. V terénu vně budovy nelze zónu vlivu jednoduchým způsobem spolehlivě určit, protože závisí na více proměnných činitelích. Na podporu tohoto tvrzení stačí si připomenout problematiku zemničů pro vyrovnání potenciálů a mřížových uzemňovacích soustav [1].

Distribučním rozváděčem se u nás běžně nazýval rozváděč v distribuční transformovně. Článek 413.1.3.5 však tímto pojmem označuje každý rozváděč, který distribuuje energii k místům spotřeby. Takovým rozváděčem může být buď přímo hlavní rozváděč, v průmyslových rozvodech jsou to často i podružné rozváděče. Proto považuji prosté nahrazení pojmu "distribuční rozváděč" výrazem "hlavní rozváděč" v připravované ZMĚNĚ A1 k ČSN 33 2000-4-41 k čl. 413.1.3.5 za zcestné.

Ojediněle se dodnes setkáváme s chybným chápáním pojmu rozvodná síť (čl. 312 ČSN 33 2000-3) jako zařízení sloužícího k distribuci elektrické energie z transformovny ke spotřebitelům. Název síť vznikl necitlivým převodem slova "system" (vhodnější by byl již dříve užívaný výraz "soustava") a nevyjadřuje pouze energetickou rozvodnou síť, ale celou soustavu obvodů napájenou z téhož zdroje (transformátoru), tedy i rozvodů za elektroměrem až ke spotřebičům. Přechod na jinou síť lze provést například transformací z TN na IT apod.

V souvislosti s ochranou samočinným odpojením od zdroje si všimněme i toho, že v nové normě článek 413.1.3 mluví o samočinném odpojení od zdroje v sítích TN bez rozlišení na TN-C a TN-S. Z toho logicky vyplývá, že normalizovanou ochranu samočinným odpojením od zdroje lze uskutečnit v obou soustavách, TN-C i TN-S. Jak? To popisuji ve statích 8. a 9.

3. Účel a princip ochrany samočinným odpojením

Obr. 1 Zóny působení střídavého proudu 50 Hz na člověka
1 - pod prahem vnímání
2 - vnímání, příp. druhotný úraz (po úleku apod.)
3 - možnost svalové křeči, příp. zástavy dechu
4 - možnost srdečních fibrilací

Z často citovaného grafu na obr. 1 lze vyčíst, že nemá-li v těle postiženého dojít k závažným fyziologickým změnám, musí být tělový proud co nejmenší. Překročí-li práh vnímání, smí trvat jen omezenou dobu.

Ochrana samočinným odpojením od zdroje je zaměřena právě na tyto dva požadavky a plní je těmito dvěma způsoby:
- pospojováním, jehož účelem je vyrovnat případné různé potenciály míst, jichž se může člověk současně dotknout,
- včasným samočinným odpojením předmětu, který nebezpečné rozdíly potenciálů vyvolává.

4. Pospojování

Obr. 2a  Účel hlavního pospojování

Obr. 2b  Účel místního doplňujícího pospojování

Norma uvádí celkem tři druhy (stupně) pospojování. Jejich účel ilustruje obr. 2. Účelem hlavního pospojování čl. 413.1.2.1) je zbavit obyvatele objektu dotykového napětí, vznikajícího úbytkem napětí ve vodiči PEN mezi zdrojem a vstupem energie do objektu. Účelem místního doplňujícího pospojování (čl. 413.1.2.2) je zbavit uživatele elektrického zařízení dotykového napětí vznikajícího ve vodiči PE (nebo PEN) za hlavním pospojováním směrem k místu dotyku. Pospojování u podružného rozváděče (čl. 413.1.3.5) zbavuje uživatele případného dotykového napětí vyvolaného cizí poruchou (viz stať 7).

Naskýtá se otázka: Proč nestačí pouhé přizemnění chráněného předmětu?

Přizemnění má v podstatě stejný účel jako pospojování. Má vzájemně vyrovnat potenciál na chráněném předmětu s potenciálem toho místa na Zemi, na němž se uživatel předmětu právě nachází. Vlivem přechodového odporu mezi zemničem a přiléhající zeminou má však toto "pospojování" neskonale větší odpor než pospojovací vodič, takže vyrovnání obou potenciálů je mnohem méně účinné. Protože potenciál Země jako celku se klade za nulový, vzniká tak dotykové napětí, jež se vyjadřuje součinem poruchového proudu a přechodového zemního odporu (U_d = I . R_z).

Další častá otázka: Proč na rozdíl od minulosti existují tři úrovně pospojování?

Protože vlivem přibývajících velkých jednofázových odběrů a ubývání náhodných zemničů nelze vodič PEN udržet v celé síti na potenciálu ztotožňujícím se s nulovým potenciálem Země. Náhodných zemničů ubývá tím, že se kovová plynová, vodní tlaková a odpadová potrubí i pláště kabelů postupně nahrazují plasty. Zároveň vzrůstá důraz na nízký potenciál vodiče PEN (nebo PE) vůči vodivému okolí, a to nejen z důvodu bezpečnosti, ale zejména pro jeho rušivý vliv na funkci zdravotnických, sdělovacích a datových obvodů a sítí.
Důkazem tohoto tvrzení budiž skutečnost, že mezinárodní text normy ČSN 33 2000-4-41 přikazuje povinné uzemnění ochranných vodičů jenom u zdroje (transformátoru nebo generátoru), zatímco na jiných místech přizemnění pouze doporučuje. Konkrétní ustanovení na přizemnění vodiče PEN nebo PE byla převzata ze staré normy formou národních doplňků (čl. 413.1.3N12), perspektivní však nejsou [2].

5. Včasné samočinné odpojení
Současné znalosti fyziologického působení elektrického proudu  na organizmus člověka si vyžádaly předepsání přípustných dob trvání poruchového stavu. Ty jsou závislé na situaci postiženého člověka a na výši dotykového napětí.

Krátká doba samočinného odpojení (podle tab. 41A, 41B jsou to desetiny sekundy) se obecně požaduje pro předměty držené v ruce a předměty přenosné (čl. 413.1.3.4). Důvodem je skutečnost, že sevření svalů ruky snadno přechází ve svalovou křeč.

Delší doba samočinného odpojení (do 5 sekund) je dovolena u předmětů, které se v ruce nedrží (jsou upevněné), a nacházejí se v zóně pospojování, což výrazně snižuje jejich dotykové napětí (čl. 413.1.3.5).

Neomezená doba samočinného odpojení se připouští jen tam, kde nelze splnit požadavky pro dodržení krátké nebo delší doby samočinného odpojení a zároveň je spolehlivě omezeno dotykové napětí pod bezpečnou mez místním doplňujícím pospojováním (čl. 413.1.3.6).

Zkrácenou dobu samočinného odpojení požaduje norma (ČSN 33 2000-4-481) u zařízení provozovaných ve zvlášť nepříznivých podmínkách (tab. 48A).

6. Prvky uskutečňující samočinné odpojení
Jsou to pojistky a jističe, jejichž doba odpojení výrazně závisí na velikosti poruchového proudu a proudové i napěťové chrániče jejichž doba odpojení závisí výhradně na jejich konstrukci.

U pojistek a jističů udává vztah mezi dobou odpojení a vypínacím (poruchovým) proudem vypínací charakteristika daného typu a dimenze jisticího prvku. Není-li charakteristika vyjádřena prostou křivkou, ale pásmem, užíváme přísnější mez pásma. Impedance poruchové smyčky, potřebná k dosažení proudu, jenž způsobí odpojení v předepsané době, se podle ZMĚNY A1 k ČSN 33 2000-4-41 upravuje tzv. bezpečnostním součinitelem k_v .

U proudových chráničů uskutečňuje samočinné odpojení jejich vybavovací proud, který je tak malý (zpravidla 30 mA), že potřebné impedance poruchové smyčky je prakticky dosaženo vždy, je-li smyčka uzavřena. Proto se nepředepisuje její měření, ale pouze kontrola spojitosti této smyčky (čl. 612.6.N5.2 v ČSN 33 2000-6-61) a vyvoláním poruchového proudu se musí zjistit, že není překročena přípustná mez dotykového napětí na chráněném zařízení (čl. 612.6.N5.1). Pro přímé změření skutečného dotykového napětí je ovšem třeba vyvolat skutečný poruchový proud a ne jenom vybavovací proud chrániče jak lze mylně chápat z textu tohoto národního doplňku.

7. Dotykové napětí vyvolané cizí poruchou

Obr. 3 Vznik dotykového napětí z cizí poruchy vně budovy

...

Obr. 2c Vznik dotykového napětí z cizí poruchy uvnitř budovy

Zvláštním případem ohrožení úrazem elektrickým proudem je vznik dotykového napětí vyvolaného cizí poruchou. Tento výraz se začíná používat pro případy znázorněné na obrázcích 2c a 3. Pro názornost je první z nich situován do výškového průmyslového objektu, v němž je napájení jednotlivých pater řešeno stoupacím vedením s podružnými) (distribučními) rozváděči v každém patře. Znázorněná porucha v nejvyšším poschodí tam díky místnímu doplňujícímu pospojování nezpůsobí žádné ohrožení. Poruchový proud však vyvolá ve vodiči PE směrem od hlavního pospojování nárůst dotykového napětí U_d z cizí poruchy, které může v některém z vyšších pater překročit bezpečnou mez. Jak tomu lze zabránit? Pospojováním u příslušného podružného rozváděče. Možné ohrožení dotykovým napětím z cizí poruchy zjistíme dále uvedeným vzorcem, vycházejícím z jednoduché úvahy:
Místo poruchy považujeme za bezodporový zkrat. Předpokládejme, že na zdroji (transformátoru) je za této situace proti zemi plné fázové napětí. Dotykové napětí U_d na poruchové smyčce narůstá od uzlu zdroje směrem k místu poruchy a po fázovém vodiči k fázové svorce zdroje přímo úměrně k narůstající impedanci smyčky (obr. 4).

Obr. 4 Rozložení napětí na poruchové smyčce

Platí tedy úměra:
U_d : U₀ = Z_PE : Z_S
Dosadíme-li za U konkrétní přípustnou hodnotu dotykového napětí 50 V a v rovnici osamostatníme Z_PE , můžeme psát podmínku:
Z_PE Ł (50 / U₀ ) Z_S              (W, V, W) {1}
kde Z_PE je impedance ochranného vodiče PE mezi hlavním pospojováním a podružným rozváděčem v onom uvažovaném kritickém podlaží na obr. 3,
Z_S je impedance celé smyčky v tomto patře a
U₀ je fázové napětí napájející celou smyčku.
Pozornému čtenáři jistě neujde, že vzorec {1} je tím záhadným vzorcem, obsaženým v téměř nesrozumitelném článku 413.1.3.5. ČSN 33 2000-4-41.

Druhý případ dotykového napětí z cizí poruchy (obr. 3) řeší technické normy ČSN 33 2000-4-47:1994 a ČSN 33 2000-4-41:1996 trochu jinak, protože ohrožené zařízení se nachází ve volném terénu mimo zónu pospojování. První citovaná norma v čl. 471.2.3 praví, že zásuvky se jmenovitým proudem nepřekračujícím 20 A, u nichž se předpokládá, že budou používány pro napájení ručního přenosného nářadí používaného venku, musejí být chráněny proudovým chráničem s citlivostí ne hrubší než 30 mA. To má svoje logické důvody. Jde o elektrické předměty v ruce držené, používané mimo objekt, tedy i ve vlhkém prostředí. Délka jejich pohyblivého přívodu může podstatně ovlivnit impedanci poruchové smyčky, na níž závisí včasnost odpojení vadného spotřebiče I. třídy ochrany. Navíc proudový chránič zamezuje i vzniku úrazu od živé části, například od mechanicky poškozené přívodní šňůry ke spotřebiči II. třídy ochrany. Zásuvek s dimenzí nad 20 A se tento předpis netýká, protože použití v ruce držených elektrických předmětů se u tak velkých příkonů nepředpokládá. To všechno bylo už při vydání ČSN 33 2000-4-47 obecně známé. Avšak teprve po roce po vydání ČSN 33 2000-4-41 jsme se z článku 413.1.3.9 dověděli, že neživé části chráněné proudovým chráničem, nacházející se mimo zónu vlivu hlavního pospojování, nesmí být připojeny k síti TN. Ochranné vodiče musí být samostatně uzemněny. Vyvstává otázka: Proč?

Odpověď je jednoznačná: Pro možnost vzniku dotykového napětí vyvolaného cizí poruchou, jak to ukazuje obr. 3. Porucha na zařízení uvnitř objektu může vyvolat na hlavním pospojování proti vzdálené zemi potenciál překračující bezpečnou mez. To nebude tak vzácný případ, jak by se na první pohled zdálo. Článek 413.1.2.1 sice předepisuje, co všechno musí být k hlavnímu pospojování připojeno, avšak mezní hodnota zemního odporu hlavního pospojování se nepředepisuje. Lze si tedy dobře představit například dřevěný objekt s přípojkami vody, plynu a elektrické energie z umělých hmot. Pak nelze popřít, že porucha uvnitř objektu může vyvolat na pospojované soustavě proti vzdálené zemi potenciál, který překročí mez bezpečného napětí. V nejčastěji používaných sítích TN může tento stav trvat až 5 sekund. Při tom je uvnitř objektu prostřednictvím hlavního pospojování i místního doplňujícího pospojování zajištěno naprosté bezpečí. Jiná je ovšem situace mimo zónu vlivu hlavního pospojování. Tam může vlivem dotykového napětí vyvolaného poruchou uvnitř objektu dojít k úrazu. Zájemce o bližší popis takové situace odkazujeme na příklad 6. v [2]

8. Přechod ze sítě TN-C na TN-S
Pro úplnost je vhodné předeslat, že ve své podstatě se tento přechod prováděl už v době platnosti staré ČSN 34 1010. U každého upevněného elektrického předmětu třídy ochrany I a v zásuvkách se vodič PEN rozvětvoval na pracovní vodič N a vodič ochranný PE.

Zdánlivý problém vyvstal po vydání normy ČSN 33 2000-5-54, jež v neobratně formulovaném článku 546.2.1 požaduje, aby jako síť (soustava) TN-S byla provedena všechna pevně instalovaná vedení s vodiči o průřezu do 6 mm² Cu a 10 mm² Al včetně. Soustavu TN-C norma dovoluje použít jen na vedení silnějších průřezů. Při používání tohoto článku je třeba si připomenout dobrovolnost této normy a souvislost průřezu vedení s bezpečností elektrických zařízení. Nestojí-li v cestě bezpečnostní důvody, lze připustit soustavu TN-C i pro vedení o průřezech slabších.

Při této příležitosti nebude od věci připomenout si bezpečnostní aspekty obou soustav. Názorně je předvádí obr. 5 a 6.

Obr. 5 Dotyková napětí v síti TN-C při přerušení vodiče PEN

V síti TN-C vzniká přímé ohrožení uživatelů jednofázových předmětů I. třídy ochrany přerušením vodiče PEN. Představme si, že v husté síti poruchu tohoto druhu, která se postupně posunuje od konce sítě směrem ke zdroji. Dotykové napětí rovné fázovému napětí U₀ ohrožuje uživatele na konci sítě (obr. 5 bod A). Blíží-li se poruchové místo ke zdroji, pak dotykové napětí klesá vlivem stoupající rovnoměrnosti zatížení fází a rostoucího počtu přizemnění vodiče PEN, avšak přibývá na počtu ohrožených uživatelů zařízení (obr. 5 bod C). Porucha je však indikována dotykovým napětím a kolísáním napětí u jednofázových odběrů za místem poruchy.

V síti TN-S přerušení vodiče PE okamžitě indikováno není. Porucha tedy zůstává utajena až do příští revize nebo kontroly nebo do probití fázového napětí na neživou část. Pak se prostřednictvím vodiče PE rozvede nebezpečné fázové napětí na všechny chráněné části (obr. 6). To dokazuje, že hlavním argumentem pro používání sítí není zdokonalení ochrany před úrazem elektrickým proudem, ale především požadavek na spolehlivost funkce sdělovacích, datových a zdravotnických rozvodů. Nemají-li být náhodné vodiče budov (kovová potrubí, konstrukce, armování železobetonu apod.) zamořeny zpětnými proudy sítí TN-C (tzv. otevřenými proudy silové sítě 50 Hz), je nutné, aby přechod z veřejné sítě TN-C na síť TN-S byl jediný a byl proveden v blízkosti vstupu elektrické energie do budovy. Jestliže je v těchto místech měřena energie odebíraná z veřejné sítě, umisťuje se z praktických důvodů místo rozvětvení až za plombovanou část rozvodu.

9. Přechod ze sítě TN-S na TN-C
Článek 546.2.3 v ČSN 33 2000-5-54 praví, že jestliže je v nějakém bodu rozvodu vodič PEN rozdělen na dva samostatné vodiče, vodič ochranný a vodič střední, je nepřípustné za tímto bodem tyto vodiče vzájemně spojovat. Důvod je nasnadě. Jestliže se za místem rozvětvení vodiče PEN na PE a N opět oba vodiče spojí, může dojít ke ztrátě výhod sítě TN-S, popsaných v předchozí stati. Nicméně vyskytují se i takové situace, kdy je navázání sítě TN-C na síť TN-S potřebné. Nezřídka se vyskytují případy, kdy se v činžovním domě rekonstruují v dolních podlažích elektrické rozvody pro účely podnikání, zatímco ve vyšších podlažích zachovalé bytové instalace v provedení TN-C je snaha provozovat až do jejich rekonstrukce, pokud možno bez úprav. K tomu je třeba případ od případu jisté obezřetnosti zaměřené oběma směry, jak na ochranu před nebezpečným dotykem, tak i na rušivou interakci mezi silovými a sdělovacími sítěmi a obvody.
Nejprve je třeba předeslat, že citovaný článek 546.2.3 tuto možnost nevylučuje. Při dále popisovaném provedení nedochází k zakázanému spojení vodiče N s vodičem PE, ale k dočasnému využití vodiče PE jako ochranného i středního zároveň, tedy PEN (obr. 7). To nové normy nevylučují a nečiní tak ani ČSN IEC 446, která v národní předmluvě uvádí způsob označení vodiče PEN v celé délce barevnou kombinací zelená/žlutá a navíc světle modrým označením na koncích.

Obr. 7 Dočasné využití vodiče PE jako PEN

Položme si znovu otázku: Jaké jsou důvody k zákazu spojení středního pracovního vodiče N s ochranným vodičem PE za místem rozvětvení?

Z hlediska bezpečnosti: Opětovným spojením se stane ze sítě TN-S síť TN-C i s jejími bezpečnostními nectnostmi. První je dotykové napětí vyvolané poruchovým přerušením vodiče PEN, jež je však okamžitě indikováno i ztrátou funkce vadného předmětu. Druhou jsou mírná dotyková napětí na vodiči PEN a chráněných předmětech, vyvolávaná zpětnými proudy jednofázových spotřebičů. Obojí lze zmírnit až úplně odstranit místním doplňujícím pospojováním.

Z hlediska rušivé interakce: Záleží na citlivosti a rozsáhlosti existujících sdělovacích, datových a zdravotnických rozvodů k rušivým vlivům k tzv. otevřeným proudům silových rozvodů TN-C, tj. k proudům vracejícím se ke zdroji náhodnými cestami po neelektrických vodivých předmětech a konstrukcích.

Jako příklad uvedu praktickou adaptaci stávající bytové instalace v soustavě TN-C, napojené na rekonstruované stoupací vedení TN-S:
Revizí bylo zjištěno, že provedení předmětné bytové instalace odpovídá státním technickým normám platným v době jejího zřízení, tedy ČSN 34 1010 a norem souvisejících včetně normy ČSN 33 2135 *). V souvislosti se současnou náhradou těchto norem technickými normami ČSN 33 2000-4-41 a ČSN 33 2000-7-701 revizní zpráva upozorňuje na bezpečnostní zpřísnění, týkající se:
a) včasného samočinného odpojení od zdroje (čl. 413.1.1.1), b) existence pospojování (čl. 413.1.2),
c) vybavení zásuvky v koupelně proudovým chráničem (čl. 701.53), případně i jiných elektrických předmětů nacházejících se v zóně 2 (čl. 701.55).

*) Popisovaný postup umožňuje čl. 11N6.1 doplněný změnou 2 obsažený v ČSN 33 2000-1. Viz též literatura [2].
.
Potřebná nápravná opatření:
k a) Požadavek na včasné samočinné odpojení zpravidla revidovaná instalace splňuje. Jestliže např. zásuvkový obvod nevyhoví, lze jej za tím účelem opatřit proudovým chráničem.

k b) Hlavní pospojování bylo zřízeno v souvislosti rekonstrukci stoupacího vedení. Existující pospojování v koupelně provedené podle ČSN 33 2135 zpravidla plní úlohu doplňujícího pospojování podle čl. 701.413.1.6. Případné nedostatky je nutno odstranit.

k c) Dodatečné vybavení koupelnové zásuvky, proudovým chráničem s citlivostí ne hrubší než 30 mA lze zpravidla provést v bytové rozvodnici, protože tato zásuvka bývá připojena na zvláštní obvod. Tentýž proudový chránič může chránit i jiné obvody. Jde-li pouze o zásuvku, lze použít i zásuvky s pevně vestavěným proudovým chráničem. Ochranný kolík zásuvky je ovšem nutno v každém případě připojit k doplňujícímu pospojování.

Literatura:
[1] Kočvara A.: Uzemňování elektrických zařízení. IN-EL Praha 1995.
[2] Honys V.: Revize elektrických zařízení do 1000 V v prostorech bez nebezpečí výbuchu. IN-EL Praha 1998.