Ka₧dß spoleΦnost, stejn∞ jako ka₧d² jedinec, se pot°ebuje obΦas podφvat do zrcadla. Je to moment, kdy otßzka identity spl²vß se schopnostφ projekce do budoucnosti. Jestli₧e ΦeÜtφ historikovΘ jsou jak²misi äpsychoanalytiky" spoleΦnosti (kte°φ dßvajφ do nov²ch souvis-lostφ starß traumata i nedßvnß äbφlß mφsta" v naÜich d∞jinßch), pak sociologovΘ Ji°φ VeΦernφk a Petr Mat∞j∙ se sv²mi spolupracovnφky jsou zase jak²misi ärentgenology" ΦeskΘ postkomunistickΘ spoleΦnosti. TΘm∞° deset let po pßdu starΘho totalitnφho re₧imu nßm nynφ p°inßÜejφ podrobn² a p°ehledn² popis zm∞n, kter²mi tato spoleΦnost proÜla a dßle prochßzφ p°i zßsadnφ hospodß°skΘ a politickΘ transformaci devadesßt²ch let.
   äPotφ₧e s d∞jinami", jak to nazval Josef Kroutvor, jsou - relativn∞ vzato - mo₧nß i nep°φjemn∞jÜφ ne₧ äpotφ₧e s p°φtomnostφ". Je tomu tak jednak proto, ₧e modernφ historiografie byla jako obor z velkΘ Φßsti zdecimovßna normalizaΦnφmi Φistkami (o Φem₧ sv∞dΦφ 145 propuÜt∞n²ch historik∙), jednak proto, ₧e dneÜnφ spoleΦnost se jen t∞₧ko vyrovnßvß se sv²mi d∞jinami, jak naposledy ukßzaly rozpaky nad 30. v²roΦφm udßlostφ osmaÜedesßtΘho roku. Zatφmco tehdy sotva poΦφnajφcφ politologie byla normalizßtory p°φmo zruÜena a vst°ebßna do v²uky marxismu-leninismu, sociologie - zdß se - p°e₧ila dobu ätemna" v lepÜφm stavu, tak₧e odbornß ·rove≥ dneÜnφch studiφ si nezadß se sv²mi zßpadnφmi Φi polsk²mi a ma∩arsk²mi prot∞jÜky.
   P°esto vÜak v dob∞ äsametovΘ revoluce" byla naÜe spoleΦnost pro v∞tÜinu pozorovatel∙ velkou neznßmou. Co vlastn∞ najdeme v onΘ äΦernΘ sk°φ≥ce" postkomunistick²ch spo-leΦnostφ po havßrii totalitnφho systΘmu, kter² poznamenal nejmΘn∞ dv∞ generace obyva-tel ve st°ednφ a v²chodnφ Evrop∞? Jak²mi cestami se dobrat jejφho poznßnφ? Publikace, jako je tato, jsou pova₧ovßny za velmi u₧iteΦnΘ ve stabilnφch demokraciφch zßpadnφ Evropy. O to v∞tÜφ je pak v²znam sledovßnφ spoleΦensk²ch trend∙ a vnφmßnφ zm∞n ve spoleΦnosti v obdobφ p°echodu k demokracii a tr₧nφmu hospodß°stvφ. P°edklßdanß äzprß-va o spoleΦnosti" tak vypl≥uje mezeru v odbornΘ literatu°e, kterß se doposud v∞novala p°evß₧n∞ politick²m zm∞nßm a ekonomickΘ reform∞.
   Vyznat se v obdobφ transformace zßrove≥ znamenß znovu definovat zßkladnφ pojmy, pomocφ nich₧ se popisuje vztah spoleΦnosti a stßtu, rovnovßha mezi rovnostφ a volnostφ, volba mezi bezpeΦnostφ a svobodou. Komunistick² systΘm m∞l na tyto klasickΘ politickΘ otßzky jednoduchΘ odpov∞di: p°ednost m∞l v₧dy stßt, rovnostß°stvφ a jistoty, a to jak ve smyslu socißlnφho zaopat°enφ äod kolΘbky do hrobu", tak ve smyslu ochrany obΦan∙ p°ed nebezpeΦn²mi myÜlenkami a ne₧ßdoucφmi skutky, kterou poskytovala vÜudyp°φtomnß stßtnφ tajnß policie. Naopak ne₧ßdoucφ byla prßva jedince, rozmanitost obΦansk²ch aktivit, svobody projevu i podnikßnφ.
   Jakou rovnovßhu ve zmφn∞nΘ rovnici si najde obnovenß demokracie ve st°edu Evropy? Nakolik je jejφ spoleΦnost p°ipravena na äÜok svobody", na liberßlnφ zm∞nu? A nakolik je poplatnß d∞dictvφ sice prokazateln∞ zkrachovalΘho, avÜak sv²m zp∙sobem p°ece jen pohodlnΘho etatismu? Zdß se, ₧e Φeskß spoleΦnost devadesßt²ch let zvolila celkem nenß-roΦnou kombinaci star²ch postoj∙ a nov²ch p°φle₧itostφ. Auto°i tΘto publikace k tomu p°edklßdajφ bohatou dokumentaci, t²kajφcφ se t°φ navzßjem souvisejφcφch otßzek: 1. Jak äbudovat kapitalismus" (aneb privatizovat po Φesku) bez kapitßlu? 2. Jak obnovit st°ednφ stav (bez kterΘho je stabilizace demokratickΘho systΘmu nemo₧nß) p°i pokraΦujφcφ devalvaci älidskΘho kapitßlu"? 3. Nesouvisel nßhodou politick² ·sp∞ch ΦeskΘ liberßlnφ pravice devadesßt²ch let s jejφ socißln∞ demokratickou praxφ? Prvnφ naÜe otßzka se tedy dot²kß privatizace, kterß byla klφΦov²m momentem tr₧nφ transformace ΦeskΘho hospodß°stvφ. Vzhledem k jejφmu v²znamu je tedy pochopitelnΘ, ₧e jφ auto°i v∞nujφ p°im∞°enou pozornost. äMalß privatizace" a restituce skuteΦn∞ pomohly vzniku novΘ podnikatelskΘ vrstvy. Obchodnφ rejst°φk uvßdφ dokonce p°es milion soukrom²ch podnikatel∙, co₧ je a₧ p°ekvapiv∞ vysokΘ Φφslo v zemi s pouh²mi deseti miliony obyvatel. Souvisφ to jist∞ s rychl²m vznikem äspoleΦnosti slu₧eb" i ΦßsteΦnou äinformaΦnφ revolucφ" po roce 1990. Idylu o rozkv∞tu novΘ t°φdy podnikatel∙ ovÜem trochu kazφ zjiÜt∞nφ, ₧e to jsou v∞tÜinou podnikatelΘ bez zam∞stnanc∙, kte°φ spolΘhajφ rad∞ji na dvojφ status: podnikßnφ a zam∞stnßnφ (Φlov∞k p°ece nikdy nevφ ...). Chloubou ΦeskΘ transformace vÜak nesporn∞ byla ävelkß", zejmΘna pak kuponovß privatizace. Proto se hodnocenφ äΦeskΘho modelu" p°irozen∞ soust°e∩uje na jejφ v²s-ledky. StruΦn∞ °eΦeno, Ülo o politicky genißlnφ tah, kter² po desetiletφch etatismu smφ°il Φeskou spoleΦnost s perspektivou tr₧nφho hospodß°stvφ a v²znamn∞ napomohl pravici k volebnφmu vφt∞zstvφ v roce 1992. N∞kte°φ si tehdy mysleli, ₧e Vßclav Klaus instru-mentalizuje politiku pro ·Φel ekonomickΘ reformy - bylo tomu ale naopak. EkonomickΘ v²sledky jsou toti₧ znepokojivΘ, a to jak ve srovnßnφ s oΦekßvßnφm spoleΦnosti (pod-porovan²m sebev∞domou rΘtorikou), tak v porovnßnφ s Ma∩arskem a Polskem. Po Üpatn∞ fungujφcφm socialismu tak ΦeÜtφ obΦanΘ poznali i Üpatn∞ fungujφcφ kapitalismus. Po marxistickΘ verzi ävÜelidovΘho vlastnictvφ" selhala i verze liberßln∞-populistickß: dneÜnφmi vlastnφky privatizovan²ch podnik∙ jsou p°evß₧n∞ b²valφ °editelΘ a jejich nßm∞stci, tak₧e jßdrem novΘ bur₧oazie budou starΘ nomenklaturnφ kßdry. Ani to by vÜak nemusela b²t tragΘdie, kdyby Φesk² äkapitalismus" skuteΦn∞ fungoval. AvÜak kupony byly skoupeny investiΦnφmi fondy a za mnoh²mi z nich zatφm stojφ ävelkß p∞tka" polostßtnφch bank. V²sledek je vcelku znßm²: privatizace v ╚eskΘ republice nep°inesla to hlavnφ, co se od nφ oΦekßvalo, a namφsto restrukturalizace z∙stal chod podnik∙ v podstat∞ bez vß₧n∞jÜφ zm∞ny. V souΦasnΘ dob∞ je 80% dotßzan²ch p°esv∞dΦeno, ₧e p°φsluÜnφci novΘ majetnΘ vrstvy se ke svΘmu bohatstvφ dostali äp°evß₧n∞ nepoctiv²m zp∙sobem". Odmφtßnφ äliberßlnφ" vlßdy uplat≥ovat zßkon o bankrotech souvisφ s dneÜnφ nebezpeΦnou krizφ bankovnφho sektoru. ╚eskß republika jako jedinß v postkomunistickΘ st°ednφ Evrop∞ dnes vykazuje zßporn² ekonomick² r∙st a cizφ investo°i se jφ rad∞ji vyhnou. Za t∞chto okolnostφ ovÜem nebude snadnΘ dohßn∞t tolik p°ehlφ₧enΘ äsocißln∞ tr₧nφ" zem∞ EU, kterΘ majφ äpouze" t°φprocentnφ r∙st. Po letech arogance, kdy p°edstavitelΘ ╚eskΘ republiky cht∞li pouΦovat celou Evropu o tom, co znamenß skuteΦnΘ tr₧nφ hospodß°stvφ äbez p°φvlastk∙", a kdy dokonce cht∞li zanΘst do ·stavy zßkaz rozpoΦtovΘho deficitu, p°iÜla hodina vyst°φzliv∞nφ: Φesk² pr∙mysl se neobejde bez restrukturalizace, a¥ u₧ ji provedou zahraniΦnφ investo°i (pokud se jeÜt∞ n∞jacφ najdou), nebo - jak radφ Lubomφr MlΦoch - stßt (pokud na to bude mφt). To vÜak znamenß rychl² r∙st nezam∞stnanosti a konec socißlnφho smφru. ╚eskß pravice v dobßch svΘ plnΘ sφly na to nem∞la odvahu. M∙₧e to n∞kdo Φekat od menÜinovΘ levicovΘ vlßdy?
   Druh²m d∙le₧it²m tΘmatem p°edklßdanΘ äzprßvy o spoleΦnosti" je obnova st°ednφho stavu. Krom∞ ji₧ zmφn∞nΘho r∙stu poΦtu podnikatel∙ a ₧ivnostnφk∙ je zßsadnφ a dlouhodob∞ nejd∙le₧it∞jÜφ zm∞nou oproti situaci p°ed rokem 1990 z°ejm∞ ta skuteΦnost, ₧e dnes se ₧ivotnφ ·sp∞ch do znaΦnΘ mφry spojuje s älidsk²m kapitßlem", to znamenß se vzd∞lßnφm, schopnostmi a v²konem. Zatφmco p°ed rokem 1989 uvßd∞la v tΘto souvislosti jako prioritu vzd∞lßnφ mΘn∞ ne₧ t°etina dotßzan²ch, dnes up°ednost≥uje vzd∞lßnφ jako zßklad ·sp∞chu ji₧ p°es 60% dotßzan²ch.
   Jestli₧e je äschopnost sdφlet sv∞t informacφ" bezpochyby d∙le₧itou podmφnkou ekonomickΘho ·sp∞chu Φlov∞ka v modernφ spoleΦnosti, potom se p°φstup ke vzd∞lßnφ a vyrovnßnφ Üancφ na vyÜÜφ vzd∞lßnφ stßvajφ d∙le₧itou zkouÜkou nov²ch demokraciφ ve st°ednφ a v²chodnφ Evrop∞. Komunismu byla vlastnφ systematickß destrukce elit a p°φsn² numerus clausus v p°φstupu k vysokoÜkolskΘmu vzd∞lßnφ. To znamenß, ₧e st°ednφ a v²chodnφ Evropa neproÜla onou ·₧asnou expanzφ vysokΘho Ükolstvφ, kterß od konce Üedesßt²ch let probφhala na Zßpad∞. ProblΘmem transformaΦnφho obdobφ tedy je, jak skloubit dvojφ - do jistΘ mφry rozporn² - ·kol stojφcφ p°ed ka₧dou modernφ a otev°enou spoleΦnostφ, toti₧ obnovit elity a zßrove≥ co nejrychleji rozÜφ°it zßkladnu vyso-koÜkolskΘho vzd∞lßnφ. To vy₧aduje mimo°ßdnΘ prost°edky pro mimo°ßdn∞ d∙le₧it² projekt, na n∞m₧ do znaΦnΘ mφry zßvisφ i perspektiva integrace ΦeskΘ spoleΦnosti do zßpadnφ Evropy. Takovou prioritu si bohu₧el doposud ₧ßdnß vlßda neulo₧ila a platy ve v∞d∞ a Ükolstvφ tak z∙staly na socialistickΘ ·rovni, pokud nespadly jeÜt∞ nφ₧e.
   P°edstava, ₧e älidsk² kapitßl" je rozhodujφcφ pro ₧ivotnφ ·sp∞ch jedince i spoleΦnosti, souvisφ s renesancφ st°ednφho stavu, jeho₧ Θtos je tak d∙le₧it² pro modernφ demokracii. (äNo bourgeoisie, no democracy" - napsal lapidßrn∞ Barrington Moore ve svΘ slavnΘ knφ₧ce Socißlnφ p∙vod diktatury a demokracie). Komunistick² systΘm preferoval z ideologick²ch d∙vod∙ d∞lnictvo a rolnictvo. Paradoxn∞, deset let po pßdu starΘho re₧imu a nßstupu tr₧nφ ekonomiky, d∞lnφci p°φliÜ neutrp∞li (nezam∞stnanost v ╚eskΘ republice pat°ila doposud k nejni₧Üφm v Evrop∞, spolu s LichtenÜtejnskem a Lucem-burskem), zatφmco st°ednφ vrstvy si polepÜily jen marginßln∞, pokud v∙bec. Marx tvrdil, ₧e kapitalismus se vyznaΦuje ärelativnφm zbφdaΦovßnφm" d∞lnickΘ t°φdy. ╚esk² kapi-talismus se vÜak zatφm vyznaΦuje spφÜe ärelativnφm zbφdaΦovßnφm" st°ednφch vrstev vzd∞lanc∙. To bude mφt dlouhodobΘ negativnφ nßsledky pro tak klφΦovΘ obory, jakΘ p°edstavujφ v∞da, zdravotnictvφ a Ükolstvφ. A p°itom tyto novΘ st°ednφ vrstvy se nejsiln∞ji ze vÜech identifikovaly s transformacφ. Namφsto oΦekßvanΘho zhodnocenφ znalostφ a nßslednΘho spoleΦenskΘho vzestupu p°iÜlo naopak zklamßnφ.
   Zajφmavß je i t°etφ otßzka, t²kajφcφ se liberßlnφ rΘtoriky a socißln∞ demokratickΘ praxe. ╚eskß politika se vyznaΦuje neobyΦejn∞ stabilnφ strukturou sebeza°azenφ voliΦ∙ na levopravΘ ose a sociologickΘ pr∙zkumy ukazujφ, ₧e vliv p°φsluÜnosti ke spoleΦenskΘ t°φd∞ na volebnφ rozhodovßnφ se b∞hem devadesßt²ch let spφÜe posiloval. Souvisφ to s vy-tvß°enφm standardnφho systΘmu politick²ch stran s mo₧nostφ st°φdßnφ vlßd, ke kterΘ do-chßzφ v ╚eskΘ republice a jinde ve st°ednφ Evrop∞. Jak se prosl²chalo z Prahy po Φesko-slovenskΘm rozvodu a vφt∞zstvφ levice v Polsku (1993) a v Ma∩arsku (1994), spoΦφvß pr² v²jimeΦnost ΦeskΘ spoleΦnosti v tom, ₧e z∙stala poslednφm ostr∙vkem pravicovΘho liberalismu ve st°ednφ Evrop∞.
   Podrobn∞jÜφ anal²za vÜak ukazuje spφÜe opak: polskß, a p°edevÜφm ma∩arskß levice prosadily skuteΦn∞ liberßlnφ hospodß°skou politiku (Bokros∙v plßn), zatφmco Φeskß pravice zab°edla v socißln∞ demokratickΘ, konsenzußlnφ politice, jejφ₧ v²sledky jsou dnes znßmΘ. Tato politika, doprovßzenß radikßlnφ liberßlnφ rΘtorikou, byla ekonomicky zhoubnß, avÜak politicky velice ·sp∞Ünß, a takΘ proto byla cφlev∞dom∞ p∞stovßna. Jak ukazujφ v²zkumy analyzovanΘ v tΘto publikaci, 60% voliΦ∙ ODS a ODA (oproti 76% pr∙m∞ru) si myslelo, ₧e ·kolem vlßdy je äzabezpeΦovat prßci pro ka₧dΘho"; Φty°i p∞tiny obΦan∙ si dnes myslφ, ze vlßda mß usm∞r≥ovat ceny a zajiÜ¥ovat pomoc pr∙myslu. Drtivß v∞tÜina Φesk²ch obΦan∙ si p°eje siln² a socißln∞ Üt∞dr² stßt. Jin²mi slovy, v ΦeskΘ spoleΦnosti byl äpravicov² liberalismus" p°ijateln² jen potud, pokud se omezoval hlavn∞ na rΘtoriku a byl doprovßzen socißln∞ demokratickou politikou. Bonmot Ji°φho VeΦernφka z roku 1996 ämyslet nalevo, volit napravo" tak trefn∞ vystihuje Φeskou situaci devadesßt²ch let. ╚eskß zkuÜenost tedy ukazuje, ₧e politickΘ a ideologickΘ nßlepky mohou b²t klamnΘ. To, co v∞tÜina zßpadoevropsk²ch obΦan∙ u₧ dßvno vφ, zaΦφnß Φeskß ve°ejnost teprve vnφmat. ╚eskß politika devadesßt²ch let ₧ila jeÜt∞ ideologickou polarizacφ let osmdesßt²ch, poznamenan²ch reaganovsko-thatcherovskou äneokonzervativnφ revolucφ" a bojem proti v²chodnφ ä°φÜi zla". To vÜe vÜak na Zßpad∞ vyprchalo po pßdu berlφnskΘ zdi a po odchodu R. Reagana a M. ThatcherovΘ do politickΘ penze. To jen v Praze do-znφvala jejich rΘtorika, kterß naÜla hlasitou podporu ve spoleΦnosti, je₧ v prosinci 1989 sice svrhla komunistick² totalitnφ re₧im, avÜak nemusela nΘst ₧ßdnΘ konkrΘtnφ nßsledky äliberßlnφ politiky". Mezitφm se äleviΦßk" Bill Clinton stal nejrazantn∞jÜφm prosazovatelem volnΘho trhu, labourista Tony Blair ·sp∞Ün∞ pokraΦuje v demontß₧i äpeΦovatelskΘho stßtu" (co₧ naz²vß ät°etφ cestou"!) a konzervativn∞-liberßlnφ investo°i (nikoli ideologovΘ) se op∞t orientujφ na socißln∞ tr₧nφ zem∞ EU (v Praze tolik opovrhovanΘ), proto₧e po krachu asijsk²ch tygr∙ (v Praze tolik obdivovan²ch) je pova₧ujφ do budoucna za nejslibn∞jÜφ a pro investice nejbezpeΦn∞jÜφ zem∞ se stabilnφm hospodß°sk²m r∙stem, v nich₧ existuje pr∙hledn² kapitßlov² trh a fungujφcφ soudnictvφ, kde je stabilnφ demokracie a prßvnφ stßt. Novß cesta ΦeskΘ transformace m∙₧e tedy vΘst jedin∞ od opuÜt∞nφ iluzφ k perspektiv∞ evropskΘ integrace.

Jacques RUPNIK
Fondation Nationale des Sciences Politiques, Pa°φ₧