LUDMILA SVAT┴ (LUDMILA Z PèOVA)

*860, (?),V15.9.921, Tetφn; man₧elka knφ₧ete Bo°ivoje I.

Pochßzela z PÜova u M∞lnφka, byla dcerou Slavibora. Uzav°ela s≥atek s pra₧sk²m knφ₧etem Bo°ivojem I., spolu s nφm₧ p°ijala na Velehrad∞ k°est. Po Bo°ivojov∞ smrti ₧ila dßle na knφ₧ecφm dvo°e, kter² snad opustila teprve potΘ, co se dostala do konfliktu se snachou Drahomφrou. Ludmila odeÜla do ·stranφ na Tetφn. V²znamn∞ se podφlela na v²chov∞ vnuka Vßclava. Preferovala slovansk² ob°ad. Do pop°edφ spoleΦenskΘho d∞nφ se znovu dostala roku 921, kdy zem°el jejφ mladÜφ syn knφ₧e Vratislav I. a Ludmile bylo sv∞°eno poruΦenstvφ nad mladiΦk²m knφ₧etem Vßclavem. Tato skuteΦnost se nelφbila obzvlßÜt∞ Vßclavov∞ matce Drahomφ°e, kterß pouh²ch sedm m∞sφc∙ po Vratislavov∞ smrti nechala Ludmilu zavra₧dit. Ludmila byla uÜkrcena provazem, nebo snad vlastnφm zßvojem. Stalo se tak v noci z 15. na 16.9.921. Ludmila byla pochovßna na Tetφn∞. Legendy vypravujφ o Φetn²ch zßzracφch, kterΘ se d∞ly u jejφho hrobu. Ji₧ Drahomφra dala prom∞nit Ludmilin d∙m v chrßm sv. Michala. Knφ₧e Vßclav zanedlouho po nßstupu na tr∙n nechal p°enΘst Ludmilino t∞lo z Tetφna do Prahy. Ostatky byly ulo₧eny roku 924 na Pra₧sk² hrad do kostela sv. Ji°φ, kde jsou dodnes.
Ludmila se stala nejen prvnφ Φeskou, ale i prvnφ slovanskou sv∞ticφ, jejφ₧ kult byl slaven ji₧ ve 12. stoletφ. Prvnφ Ludmilin zßzrak pochßzφ z roku 1100. Po polovin∞ 12. stoletφ vzniklo n∞kolik ludmilsk²ch legend. Z man₧elstvφ Ludmily a Bo°ivoje se narodili dva synovΘ: Spytihn∞v (*?-V915), Vratislav (*okolo 888-V13.2.921).
á