Žamberecký zámek

Žamberk, připomínaný poprvé v roce 1332, byl rozdělen mezi panství litické a žampašské. Při dělení žampašského panství mezi syny Zdeňka Žampacha z Potštejna v roce 1568 získal žampašskou polovinu žamberka Karel Žampach z Potštejna. Ten si v Žamberku vybudoval obytný dům, připomínaný v urbáři žamberského panství z roku 1657 pod názvem „Karlovský dům“. Stával ve východní části dnešního prvního zámeckého nádvoří. V roce 1575 postoupil Karel Žampach svou část Žamberka Mikuláši z Bubna, který již od roku 1562 vlastnil litickou část.

Mikuláš z Bubna si Žamberk zvolil za své hlavní sídlo a v roce 1575 zde pravděpodobně začal se stavbou zámku. Byla to čtyřkřídlá renesanční stavba kolem dvou nádvoří. Vstup do města byl na severní straně, kde se stavěly hospodářské budovy. V severovýchodním rohu vznikla současně se stavou i zámecká kaple. Na východní straně byl strmý svah, kolem příkopy a valy, na jižní straně patřily k opevnění dvě čtvercové věže. Roku 1600 dokončil Mikuláš z Bubna výstavbu zámku a přemístil sem své sídlo z hradu Litice.

Roku 1643, za třicetileté války, byla budova vypálena Švédy a krátkou dobu zůstala ve špatném a neobydleném stavu.

V letech 1643 - 1656 probíhaly opravy, bylo zachováno obvodové zdivo, část kleneb, zámecká kaple a jedna z věží na jižní straně. Opevnění však již obnovováno nebylo. Více by nám o této době prozradil tzv. Bubnovský archív. Ten byl však před vpádem Švédů do Čech (a do Žamberka) převezen do Kladska. V Polsku se doposud nepodařilo o něm nic dalšího zjistit.

Roku 1668 další pán u Bubna - František Adam - znovu přesídlil z Litic na zámek. V této době se budova barokně upravovala, zejména v interiérech. Byly částečně zrušeny nádvorní arkády a upraven vstupní portál hospodářské budovy. Byla postavena vstupní brána do zámeckého areálu a kolem zámku byl zřízen francouzský park. Roku 1711 František Adam z Bubna zemřel a byl pochován v zámecké kapli, v nově zařízené rodinné hrobce Bubnů.
Po celé 18. století - za dalších pánů z Bubna budova zámku postupně chátrala. Zpustlý zámek koupil v roce 1809 za 600 tisíc zlatých hrabě Veriand Windischgrätz, jež záhy přistoupil k jeho opravě a přestavbě, při které se výrazně projevil vliv rokoka. Byla stržena severní část západního křídla, takže druhé zámecké nádvoří se otevřelo přímo do parku. Byla upravena i jižní strana druhého nádvoří s průjezdem do nádvoří třetího. Tento průjezd byl ozdoben rokokovým portálem, s úpravou zámku byly odstraněny poslední pozůstatky opevnění původního sídla až na jednu věž. Celá úprava zámku byla zcela dokončena až za následujícího majitele - Angličana Johna Parishe, který zámek koupil v roce 1815 za milion zlatých. O tom svědčí to, že portál mezi druhým a třetím nádvořím je zdoben znakem Parishů. John Parish v letech 1815 - 1858 dokončil úpravu okolí zámku. Dobudoval krásný anglický park, který ozdobil empírovým pavilonem. V parku byla postavena kašna se slunečními hodinami, byla dokončena přestavba hospodářských budov.

V roce 1844 nechal John Parish v parku postavit moderní hvězdárnu, vybavil ji speciálními přístroji a tak se stala světoznámou. V letech 1864 - 1858 zde pracoval vynikajícím dánský astronom Theodor Brorsen, jehož pobyt připomíná pamětní deska v zámecké budově. Brorsen objevil na zámecké hvězdárně pět komet. Na žamberském zámku tehdy pobýval také významný hodinář, žamberský rodák, Mikulášek (Mikolaus). Roku 1858, po smrti Johna Parishe, byla hvězdárna zrušena a později za Jiřího Parishe zbořena.

V roce 1866 byla opravována zámecká kaple ve stylu barokně rokokovém. Kaple patří z hlediska architektonického k nejcennějším součástem zámku. Velmi cenná je barokně rokoková výzdoba, na které se podílel řezbář Rous, bratr sochaře Františka Rouse. Zajímavý je též tvar oken (gotický oblouk).

Na zlomu 19. a 20. století byl secesně upraven interiér zámku a též východní strana druhého nádvoří. Zde byl vybudován nový vstupní prostor k části zámeckých místností. Vchod byl vyzdoben velikým Parishovým secesním erbem. Na úpravě této části zámku se podílel i sochař František Rous, žamberský rodák. Z této doby pochází také většina dnešních zámeckých fasád. Od počátku 20. století se budova téměř nezměnila. Parishové zde sídlili až do roku 1948.

Přirozenou ochranou města na straně východní byl panský rybník a rybníčky v zámeckém parku, na severu řeka Divoká Orlice s přilehlými stráněmi, na západě „jezero Kučerovské“ pod židovským hřbitovem a široká strž pod Kapelským vrchem a na jihozápadě bažiny a rybníček na louce p. Jiřího Mazury proti domkům „v Jerichu“. Celé město bylo chráněno dřevěnnými hradbami a branami v ulicích a v dobách válečných i „šraňky“.
V budově zámku je nyní umístěno střední odborné učiliště a internát. V zámeckých prostorných sklepích se provádí kvašení a zrání vína.

Z náměstí vedla Hlubokou ulicí cesta k „dolnímu mlýnu, podle řeky ke „Skalám“ a dále k Helvíkovicům, před hřbitovem odbočovala od ní cesta k Popluží a do Litic. „Císařská silnice“ od hřbitova ke kostelu byla vystavěna v letech čtyřicátých minulého století, při ní u židovského hřbitova zřídil roku 1845 Jan Parish nadační špitál Kateřinský.
Lukavickou ulicí šla z náměstí cesta na Žampach, Zámeckou ulicí  vedla chatrná voznice příkře dolů k Líšnici, na Jablonné nad Orlicí a do Červené Vody na Moravu. Stará cesta přes Žampach spojovala Žamberk s Českými Libchavami, Chocní, Vysokým Mítem a Litomyšlí a důležitá silnice pře „horní most“ vedla na Kunvald a Bartošovice s odbočkou na Klášterec nad Orlicí, Pastviny a Mladkov. Přes Vimperk podle „Horní“ skály bylo spojení s Kameničnou, Slatinou nad Zdobnicí a Pěčínem, rovněž Dlouhoňovice a Lukavice byly od pradávna spojeny cestami se Žamberkem.

Mnohem později povstala celá řada domů na horním a dolním podměstí, „na drahách“, „na lindrách“, „v Betlémě“, „v Polsku“, kde u rybníka Dymlovského byl postaven Vodičkův mlýn roku 1752. Předměstím Žamberka byla i zaniklá ves a později dvůr Trundorf. Městský pivovar býval na gruntě „na spilkách“, tam kde je dnes hostinec „Na kopečku“

ZÁMECKÝ PARK

 Základním pramenem pro datování historie zámku a tím i parku je Urbář panství žamberského z r. 1657, který datuje založení zámku do r. 1575. Urbář mimo zámku popisuje podzámecký rybník a mlýn, který na něm stál. Na území dnešního parku je popisována „zahrada asi pod 8 strh“ ohrazená kamenou zdí. Seje se zde obilí, a stromy jsou jen řídce po okrajích a patří k ní dům pro ptáčníka a sroubená láznička. V prostoru dnešní pily byla „Jelenice“ obehnaná až ke kapli zdí, v „haltýřích šindelem krytých“ se uchovávaly ryby pro zámek. V rohu Jelenice, na stráni proti zámku stály dvě věže vodárny, do kterých byla čerpána voda z rybníka.  Zahrada ležela v prostoru dnešní nástupní části do parku. Podle Urbáře byla někde mezi mlýnem, řekou a městskými stodolami v té době již zpustlá chmelnice

 Dále se nám dochovala rytina Jana Venuty z r. 1796, kde jsou ještě hradby a rozvaliny druhé vodní věže. Po výše zmíněných zahradách zde nejsou stopy, ale je zde mimo rybník prostor dnešního parku mezi zámkem a usedlostí, v němž jsou zobrazeny vysoké stromy. Důležité je, že v místech horní části parku jsou holé kopce a svah pod vodojemem je porostlý většinou jen keři.

 Roku 1815 koupil panství Jan Parisch za milion zlatých. Zemřel 2. 9. 1858 a z 1. 9. máme půdorysný plán od G.  Oppolzera, představující patrně stav a nikoli návrh. V místech kurtu a zahradnictví je pravidelná zahrada. Porosty jsou v podstatě shodné s dnešním stavem, podobně jako cesty, mimo stromořadí kolem rybníka je zde i část aleje k Lukavici.

 Zámecký park v anglickém stylu byl zřízen pravděpodobně v 1. pol. 19. stol. na místě barokní francouzské zahrady. Je vyzdoben kamennými slunečními hodinami, glorietem, empírovými bazénky. Ve východní části parku naleznete hranolovitou věž, která byla součástí původního gotického opevnění hradu, užívaná později jako hvězdárna a vodárna. Na jihu uzavírají park budovy hospodářského dvora.

 Zámecký park je výborným místem k odpočinku. Naleznete zde mnoho krásných partií, které potěší oko návštěvníka, klid a důvěrně milé prostředí,  v létě lavičky kolem upravených stezek ve stínu stromů, v zimě upravené běžecké tratě.