Žamberk, Divadlo

Již v dobách probuzenských, na konci 18. století, bylo divadlo nejpřednějším činitelem, jenž budil a šířil českou národní myšlenku i u nás v nejvýchodnějším cípu Čech. I naše Žambersko nebylo v tomto obrozenském úsilí na posledním místě.

V posledním desetiletí 18. století zřídila hraběnka z Bubnů nákladem 3000 zlatých divadlo v hudební sále v zámku. Městští ochotníci a členové hraběcí rodiny hráli úryvky ze zpěvoher a také činotruchlohry, nejčastěji „Kouzelnou flétnu“. Hrálo se česky jednak v zámku, jednak ve městě v „Panském domě. Žamberští ochotníci hráli na požádání v sousedních vesnicích Helvíkovicích, Pěčíně, Slatině nad Zdobnicí a v Kunvaldě. Čistý výnos představení byl věnován místním chudým. Roku 1809 koupil panství žamberský hrabě Windischgrätz. Hudební sál věnoval jiným účelům a dal divadlo (rozuměj jeviště) odstranit. Učitel František Rafael, kameník Melnický, a panský bednář Martin Trčka se odebrali k Windischgrätzovi se žádostí, aby divadlo přenechal ochotníkům. Hrabě jejich žádosti vyhověl a daroval jim divadlo s veškerým příslušenstvím.
V roce 1810 byl Žamberk postižen velkým požárem, divadlo však neshořelo, protože ochotníci právě hráli ve Slatině. Tato katastrofa však způsobila zastavení ochotnické činnosti. Když bylo město znovu z větší části vystavěno, hrálo se v menším měřítku v hostinci u pana Režného v č. 90. Hrál se hlavně „Mečislav a Blanka“ a „Lidožroutská“, která se pro obrovský zájem nesčíslněkrát opakovala. Roku 1816 se divadlo přestěhovalo na Modrou hvězdu, kde pobylo 18 let. Dalším stánkem Thalie se stal hostinec „U slunce“ pana Durchánka, v roce 1839 se přestěhoval opět na Modrou hvězdu a za rok na to do Panského domu, kde se hrálo až do roku 1868.

Vlastenecké nadšení kolem kladení základního kamene k Národnímu divadlu přineslo po přechodném klidu novou horlivost. Ochotníci zahráli ve prospěch Národního divadla v Mazáčově zahradě jednoaktovou veselohru „Stehlík a strnad“, pořádali sbírky, hlavně „Svatováclavské“, zúčastnili se schůze ochotníků v Praze. Po návratu požádali místodržitelství o schválení vlastních stanov spolku. Souhlas obdrželi 14. září 1868. Tím byl dán základ k ustavení Spolku divadelních ochotníků v Žamberku a na první valné hromadě 10. listopadu 1868 byl zvolen předsedou Jan Mazura a členy výboru František Albert, Jan Mazáč, Josef Durchánek a Waldemar Mazura. Touha po vlastním stánku a velké nadšení se projevilo hned druhý den., kde byl zakoupen v Lukavské ulici od paní Františky Jílkové pozemek na stavbu divadla za 560 zlatých (místo, kde dnes stojí budova gymnázia). Bylo také ustaveno družstvo pro postavení budovy a rozhodnuto, že divadlo ponese jméno po vynálezci hromosvodu, žamberském rodáku Prokopu Divišovi.

Ochotníci se dali za těžkých podmínek do usilovné práce. Léta běžela a ochotníci tu čileji, tu pomaleji pracovali, ale touha po vlastní divadelní budově neochabovala. Přešla první světová válka a činnost se znovu vzpružila. Sháněly se dary, příspěvky, ochotníci pilně hráli. Toto období patří snad v historii ochotnického divadla v Žamberku mezi nejplodnější. Celá řada různých her byla provedena na malém jevišti na „Modré hvězdě“. Tam také, v malé přilehlé místnosti zvané „kufr“ se pravidelně scházeli ochotníci k besedám, při nichž hlavním tématem byla stále výstavba divadelní budovy. Pro zpestření se rozhlaholil „kufr“ tóny Šaškových „žamberských písniček“ nebo jiných časových šlágrů. Toto místo se stalo pro stavbu divadla historickým. Do Žamberka zavítal na služební cestě tehdejší ministr školství a národní osvěty Dr. Markovič. Ochotníci využili této příležitosti, pozvali ministra k přátelskému posezení, předložili mu plány a rozpočet budoucího divadla a výsledkem byl příslib na finanční pomoc ve výši 20.000 Kčs. Kromě toho sbírka, uspořádaná v roce 1924 vynesla 30.000 Kčs. Tím byl dán první základ k uskutečnění dávného snu. Stavba byla zadána místnímu staviteli Eduardu Kovaříkovi.

Dne 23. května 1926 byl položen základní kámen a v rekordně krátké době byla stavba dokončena. Divišovo divadlo bylo slavnostně otevřeno premiérou Tylovy „Fidlovačky“ 5. prosince 1926

Byla to obrovská, neúnavná práce mnohých nadšenců, kteří kromě času obětovali i značné finanční částky a celá řada z nich zaručovala půjčku u městské spořitelny svým majetkem (p. Bakeš, Ing. Hübner, J. Charfreitag, O. Dvořák, L. Michalička). Nemalé zásluhy má také tehdejší řed. spořitelny p. Chrtek.

Za dobu trvání divadelní budovy byli návštěvníci svědky mnoha desítek premiér a snad několika set repris žamberských ochotníků. Zásluhu na dobré ochotnické práci mají režiséři L. Michalička, Ing. Karel Hübner, Josef Charfreitag, Miroslav Mareš, A. Janoušek, F. Šafář, z mladši generace Miloslav Chvátil, Antonín Šafář, Miroslav Modráček, Karel Gróf, Jan Novoselský a desítky ochotníků, kteří divadlu věnovali své nejlepší city. Žamberský ochotnický spolek hrál velmi významnou roli v Dobrovského okrsku ÚMDOČ a jeho soutěžích. Několikrát stál na stupni vítězů v divadelní soutěži o „Bednářův pohár“ (hrou Sedlák svým pánem, Navždy, Morálka paní Dulské) a úspěšně reprezentoval východočeské ochotníky i na krajské soutěži v Hradci Králové.
Na prknech žamberského jeviště se také mnohokrát objevily při spoluúčinkování s místními ochotníky velké postavy našeho divadelního umění: zasloužilý umělec laureát státní ceny Jaroslav Marvan, národní umělci Jan Pivec, Karel Höger, zasloužilá umělkyně Vlasta Fabiánová a řada dalších významných členů našich předních scén.

Málokterý ochotnický spolek se může pochlubit silným a agilním souborem mladých, jako právě žamberští. V roce 1941 vznikl totiž při Spolku divadelních ochotníků samostatný soubor mladých, který si dal název „D 3“ (dorost Divišova divadla). Prvním vedoucím byl nadšený a zanícený divadelník JUC. Antonín Šafář, který se ještě s několika dalšími mladými pustil do záslužné práce. Během krátké doby si získal soubor svou činností nejen uznání výboru spolku, ale i oblibu u našich návštěvníků. Stal se také dobrým partnerem i konkurentem „dospělých“, což dokazuje pohled do kroniky souboru „D 3“ třeba v roce 1943, kde v zápise čteme: „ D 3“ má celkem 110 členů. Minulý rok (1943) bylo sehráno 13 premiérových představení a 20 repris.“ Soubor mladých se také stal zdrojem pokračovatelů v divadelní tradici Žamberka. Mnozí z těch, kteří stáli na jevišti jako „učňové“, se během let vypracovali na velmi slušnou úroveň a mnohokrát poskytli alespoň na chvíli zábavu, možná i zapomenutí na starosti vděčným divákům, kteří je jistě dobře znají a snad i v dobrém vzpomínají.

Na závěr by nebylo správné nevzpomenout i významné podpory těch, kterým je ochotnická činnost určena a věnována - našim divákům. Spokojenost a její projev - potlesk - je jedinou odměnou a jediným měřítkem hodnoty ochotnické práce. Práce, která se neplatí, počítá se na stovky hodin, a přesto se jí každý, koho „chytila“ vůně líčidel, rád zúčastňuje. Všem těm věrným návštěvníkům Divišova divadla, místním i z okolí, patří dík ochotníků, kteří jsou přesvědčení, že u nich najdou pochopení a zájem i nadále. Vždyť divadlo patřilo a jistě i nadále bude patřit mezi nepostradatelné součásti života našeho národa, jenž má tak hluboké a bohaté kulturní tradice.

FIDIKO - Městský kult. podnik Nádražní 39 Žamberk 0446/2583