1/11/98 - Ocean a vychazejici slunce je prvni co po probuzeni vnimame. Uvedomujeme si, ze nase spacaky jsou opet promacene rosou, ktera k ranu padala. Mame pred sebou dlouhou cestu, tudiz rychle posnidame a vyrazime na stopa.

Pokousime se stopovat na ulici pred nejakym hotelem. Mijeji nas vsak pouze luxusni limuziny v nichz se vozi muzi v elegantnich oblecich a damy v draze vyhlizejicich satech, rozhodujeme dojit na lepsi (chudsi) misto. Verime, ze silnice po ktere jdeme se musi drive nebo pozdeji napojit na dalnici, ze ktere jsme vcera tak radi sesli. Po vice nez hodine cesty se tak skutecne stane.

Slunce zacina palit a my temer bez vody stojime na najezdu na dalnici ve smeru na Malagu. Uz ani nezjistujeme, jak dlouho stojime. Ja si rikam, ze jednou neco zastavit musi a tupe ziram na vozidla, ktera nas bez povsimnuti mijeji. Otto jde k benzince nabrat vodu a pri te prilezitosti zjistuje, ze cerpaci stanice v nasem smeru je vzdalena asi 6 km. Auta stale projizdeji a zadne ne a ne zastavit. Otto navrhne, abychom opet vyrobili nejakou ceduli stopovacku. Nejsem proti, a tak ve chvilce drzime ceduli s napisem France - Germany. Netrva dlouho a zastavuje nam Nemka. Jede sice je maly kousek, ale mi radi opoustime okoukane misto. Nemka zije ve Spanelsku zije nekolik let a doporucuje nam cestu autobusem.

My sice autobusem jet nehodlame, ale zastavky na dalnici vyuzijeme jako stopovaciho mista. Auta okolo projizdeji prilis rychle a tak se pokousime najit nejake vyhodnejsi misto. Jdeme tedy podel dalnice a zjistujeme, ze Nemka nam zatajila cerpaci stanici, ktera je vzdalena asi pul kilometru od autobusove zastavky. Je kratce po poledni, coz znamena, ze behem ctyrhodinoveho stopovani jsme ujeli deset kilometru.

U cerpaci stanice se rozhodneme najist. Po skromnem obede opet zacneme stopovat. Vypada to naprosto beznadejne, slunce pekne pali, Otto stopuje a ja doplnuji nas palubni denik. U benzinky nam zastavi policejni auto. Policista se nam slovy: "Autostop prohibido!!! .....Forbiden!!!!!!!!" snazi vysvetlit, ze odsud mame zmizet. Ja mu vsak anglicky zacnu vysvetlovat, ze jeho kolegove nas vyhodili z dalnice a postavili nas sem. Muz zakona dokola opakuje: "I don't speak English", coz me samozrejme vubec nevzrusuje. U vyjezdu z benzinky se za policejnim autem tvori kolona a tak policiste rezignovane odjizdeji a my stopujeme dal. Po nekolika hodinach nam zastavi anglicky par a vezmou nas nekolik malo kilometru k dalsi benzinove pumpe.

U nove benzinky vypada situace mnohem lepe, lide nas neignoruji a aspon vysvetluji, ze nejedou zrovna nasim smerem. Je zde i mycka a tak se davame do hovoru s lidmi u mycky. Asi treti osobu se mi dari ukecat a vezeme se smerem na Malagu. Taxikar, ktery je zrovna mimo sluzbu nas vysazuje u cerpaci stanice Shell nad Malagou. Shellka je mimo dalnici a tak preferujeme stopovat na najezdu.

Po nekolika minutovem stopovani nam zastavi bile BMW. Anglican, ktery ma tu cest vezt nas, pracuje na jihu Spanelska jiz nekolik let jako barman a nechava nas vystoupit na sjezdu k letisti pred Malagou.

Vypada to, ze nemame sanci, aby nam nekdo zastavil, ale ani ne za pet minut nas veze Spanel do centra Malagy. Spanel pracuje jako kuchar a trochu mluvi i anglicky. Vysvetlujeme mu, ze bychom se neradi dostali do centra odkud by se nam spatne stopovalo. Vypadalo to, ze nam rozumi, ovsem do doby, nez jsme se ocitli v centru mesta. Jsme si ale vedomi toho, ze jsme mohli jit pesky pres celou Malagu, a tak jsme velmi radi, ze poslapeme k vypadovce poslapeme pouze polovicni vzdalenost.

Cestou k dalnici se zastavujeme v parku, kde na stromech rostou pomerance. Neprozretelne jeden ochutnavam a ihned ho vyplivavam. Otto pouze poznamena: "Citron co?" Ma pravdu, pomeranc neni zrovna nejchutnejsi. Neprilis osvezeni opoustime park a jdeme silnici, ktera lemuje liduprazdne plaze. Blizi se vecer, zacina se stmivat. Zda se, ze do setmeni jiz nic nestopneme a proto se rozhodneme zastavit a pojist neco v nektere z mistnich hospudek. Cestou se pred nami, ale vynori bajecna cukrarna a tak pesety utracime zde. Davame si bajecne velkou a dobrou zmrzlinu.

Psychicky vzpruzeni odchazime asi po pul hodine. Zda se, ze nedaleko je benzinka a tak se nam jde opravdu velmi dobre. Kdyz vsak k benzince dojdeme pochopime, ze odsud asi jiz dnes neodjedeme. Benzinka je pomerne mala a benzin zde berou predevsim kluci z mesta, kteri se pak na svych skutrech vraceji zpet do mesta. Po nejake dobe stopovani vzdavame a pokracujeme v ceste po silnici. Po par stech metrech se napojuje nase silnice na dalnicni obchvat. Docela dobre misto ke stopovani, ne vsak v tuto nocni dobu. Je neco kolem desate vecer a my zalehame na utesu kousek od dalnice. Snad budeme mit zitra vetsi stesti.