Novela zákona o cestovních náhradách

Novelou se vytyčuje účel poskytování náhrad a to pro pracovní cesty, pro jiné změny výkonu práce, pro přijetí do zaměstnání a pro přidělení k výkonu práce v zahraničí a osoby,kterým jsou poskytovány náhrady - zaměstnanci v pracovním poměru, členové družstev, u nichž je pracovní vztah podmínkou členství, zaměstnancům činným na základě dohod konaných mimo pracovní poměr (pokud je poskytování náhrad dohodnuto) a dále zahraničním zaměstnancům vyslaným do ČR na základě dohody mezi zaměstnavateli.

Nově se je upravena možnost u zaměstnanců, u kterých častá změna pracoviště vyplývá ze zvláštní povahy povolání, dohodnout jako místo pravidelného pracoviště místo pobytu zaměstnance a sjednat se zaměstnavatelem poskytování náhrad při cestě z místa pobytu do místa výkonu práce. Za rodinu zaměstnance se nově považují, dle tohoto zákona, zákonem vymezené osoby jen pokud mají trvalý pobyt na území ČR. Dále se doba od nalodění členů posádky námořních lodí do jejich vylodění (dle zákona č.61/1952 Sb., o námořní plavbě, ve znění zákona č. 42/1980 Sb.) nepovažuje za pracovní cestu.

Dochází ke změně sazeb stravného, kde se nově stanovuje rozpětí. Konkrétní výši stanovuje zaměstnavatel před vysláním na pracovní cestu v rámci rozpětí. To může zaměstnavatel sjednat v kolektivní smlouvě, stanovit ve vnitřním předpisu nebo sjednat v pracovní smlouvě. Zaměstnanci přísluší stravné minimálně v dolní hranici stanovené sazby dle doby trvání pracovní cesty.

Sazby stravného jsou:

1. 53,- Kč až 64,- Kč pro pracovní cesty v délce 5-12 hodin
2. 81,- Kč až 97,- Kč pro pracovní cesty delší než 12 hodin a kratší než 18 hodin
3. 127,- Kč až 152,- Kč pro pracovní cesty delší než 18 hodin

Pokud zaměstnavatel znemožní vysláním na pracovní cestu, která trvá méně než 5 hodin, zaměstnanci se stravovat obvyklým způsobem, může mu poskytnout stravné až do výše 53,- Kč.

Zabezpečí-li zaměstnavatel zaměstnanci na pracovní cestě plně bezplatné stravování, stravné není poskytuje; zabezpečí-li bezplatné stravování částečně, stravné krátí, a to nejméně o 20 % a nejvýše o 40 % z určené výše stravného za každé bezplatně poskytnuté jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře. Míru krácení stravného musí zaměstnavatel oznámit zaměstnanci před vysláním na pracovní cestu, jinak se stravné nekrátí. Míru krácení stravného lze také sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu, popř. dojednat v pracovní smlouvě.

Zaměstnavatel poskytne při dočasném přidělení zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě dle (§38odst. 4 zák. práce) a při přeložení z důvodů nezbytné provozní potřeby (§38 odst. 3 zák. práce) zaměstnanci náhrady maximálně v rozsahu jako při pracovní cestě.

Zaměstnavatel může při přijetí zaměstnance do zaměstnání (např. §33 odst. 1 zák. práce) a při přeložení na žádost zaměstnance (§38 odst. 4 zákoníku práce) poskytovat zaměstnanci náhrady jako při pracovních cestách ale nejdéle po dobu 3 let.

Zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do České republiky na základě dohod mezi zaměstnavateli se poskytuje stravné až do výše dvojnásobku horní hranice stravného stanoveného při pracovních cestách na území České republiky, nejméně však ve výši horní hranice stanoveného stravného. Zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do České republiky lze poskytovat vedle stravného kapesné až do výše 40 % určeného nebo sjednaného stravného.

Mění se sazby náhrady za každý 1 km při použití soukromého automobilu na pracovní cestu a to:

1. u jednostopých vozidel a tříkolek 0,90 Kč,
2. u osobních silničních motorových vozidel 3,30 Kč.
3. při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba základní náhrady zvýší o až o 15%.

Náhrada za spotřebované pohonné hmoty přísluší zaměstnanci ve výši vypočtené z ceny pohonné hmoty a spotřeby pohonné hmoty vozidla.
Při výpočtu výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty se vychází z ceny pohonné hmoty prokázané zaměstnancem. Neprokáže-li zaměstnanec cenu pohonné hmoty, vypočte se výše náhrady z průměrné ceny pohonné hmoty stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato vyhláška stanoví průměrnou cenu pohonné hmoty, která odpovídá údajům Českého statistického úřadu.

Spotřeba pohonné hmoty silničního motorového vozidla se vypočte aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu. Pokud technický průkaz vozidla tyto údaje neobsahuje, přísluší zaměstnanci náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců.

Nově je také stanoveno přizpůsobování náhrad, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou novou výši sazeb stravného, novou výši sazeb základních náhrad za používání silničních motorových vozidel a novou výši průměrných cen pohonných hmot vždy s účinností od počátku kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku tuto výši sazeb a novou výši průměrných cen stanoví, pokud podle údajů Českého statistického úřadu o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejném stravování, o cenách vozidel a o průměrných cenách pohonných hmot se tyto ceny od účinnosti zákona, jde-li o sazby stravného a sazby náhrad za používání silničních motorových vozidel, nebo od účinnosti poslední úpravy obsažené ve vyhlášce, zvýší nebo sníží alespoň o 20 %.
Sazby stravného se zaokrouhlují na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru. Sazby základních náhrad za používání silničních motorových vozidel a průměrné ceny pohonných hmot se zaokrouhlují na desetihaléře směrem dolů.

Zákonem je umožněno stanovit jiné a vyšší náhrady (§9)- Zaměstnavatel, který není rozpočtovou nebo příspěvkovou organizací, orgánem nebo organizací, které jsou financovány jako rozpočtové organizace, okresním úřadem nebo obcí (dále jen "rozpočtová a příspěvková organizace"), může poskytovat zaměstnancům i jiné náhrady související s pracovní cestou, s jinými změnami místa výkonu práce a s přijetím do zaměstnání nebo vyšší náhrady, než stanoví tento zákon; poskytování těchto náhrad lze sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě.

Novelou se mění podmínky poskytování stravného (§12) při zahraničních cestách a to následovně:

(1) Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci stravné v cizí měně; na žádost zaměstnance může zaměstnavatel vyplatit stravné v českých korunách nebo v jiné cizí volně směnitelné měně s tím, že se pro přepočet použije směnný kurz devizového trhu vyhlašovaný Českou národní bankou.

(2) Výši základních sazeb stravného v cizí měně stanoví Ministerstvo financí na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí, vypracovaného podle podkladů zastupitelských úřadů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích zařízeních střední kvalitativní třídy a v zařízeních první kvalitativní třídy v rozvojových zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky, a s využitím statistických údajů Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Organizace spojených národů.

(3) Výši základních sazeb stravného v cizí měně pro jednotlivé státy stanoví Ministerstvo financí vyhláškou vždy s účinností od počátku kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku tuto výši stanoví, pokud změna cen a kurzů měn dosáhne od poslední úpravy alespoň 20 %.

(4) Základní sazby stravného v cizí měně se stanoví na kalendářní den zahraniční pracovní cesty, to je trvá-li zahraniční pracovní cesta déle než 12 hodin v jednom kalendářním dni. Trvá-li zahraniční pracovní cesta v jednom kalendářním dni či celkově méně než 12 hodin, poskytne zaměstnavatel stravné v cizí měně ve výši poloviny denní sazby.

(5) Zaměstnavatelé, kteří jsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, mohou vedoucím zaměstnancům, kterými jsou vedoucí organizace a jemu přímo podřízení vedoucí zaměstnanci, určit stravné do výše přesahující stanovenou základní sazbu stravného až o 15 %.

(6) Zaměstnavatelé, kteří nejsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, mohou poskytovat zaměstnancům stravné nižší, než je stanovená základní sazba stravného, nejvýše však o

a) 25 %, pokud tuto možnost sjednají v kolektivní smlouvě nebo stanoví ve vnitřním předpisu, případně sjednají v pracovní smlouvě,

b) 50 %, pokud se jedná o členy posádek plavidel vnitrozemské plavby5) a tuto možnost sjednají v kolektivní smlouvě nebo v pracovní smlouvě.
Tímto ustanovením není omezena možnost zvýšit náhrady podle §9.

Dochází k úpravě náhrady při přidělení k výkonu práce v zahraničí:

Zaměstnanci s pravidelným pracovištěm v zahraničí přísluší za dny cesty z České republiky do místa pravidelného pracoviště a zpět a při pracovních cestách v zahraničí náhrady jako při zahraniční pracovní cestě. Pokud se zaměstnancem cestuje jeho rodinný příslušník (§ 2 odst. 4), lze zaměstnanci poskytnout též náhrady prokázaných jízdních, ubytovacích a nutných vedlejších výdajů, které vznikly tomuto rodinnému příslušníkovi. Zaměstnanci s pravidelným pracovištěm v zahraničí, jehož zaměstnavatelem je rozpočtová organizace, orgán nebo organizace, které jsou financovány jako rozpočtové organizace, příspěvková organizace, jejíž výdaje na platy a na odměny za pracovní pohotovost jsou zabezpečovány jejím finančním vztahem k rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních zákonů, okresní úřad nebo obec, nepřísluší stravné za dobu pracovní cesty na území České republiky a v zemi pravidelného pracoviště.

V §20 se stanovuje, že tam kde tento zákon požaduje prokázání výdajů a zaměstnanec je neprokáže, může mu zaměstnavatel poskytnout náhrady v jím uznané výši s přihlédnutím k určeným podmínkám pracovní cesty (§ 3) s výjimkou náhrady výdajů za pohonné hmoty, kterou poskytne ve výši určené podle průměrné ceny stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí.

V §20 je také upraveno poskytování náhrad jízdních výdajů místní dopravou v prokázané výši nebo ve výši určené zaměstnavatelem podle ceny jízdného, platné v době konání pracovní cesty, a použitého dopravního prostředku při pracovní cestě v obci, kde má zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce.

V §21 je upravena možnost poskytnout zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě, a to pouze na jeho žádost, zálohu v jiné měně než v měně stanovené pro příslušný stát, a to v českých korunách nebo v jiné cizí volně směnitelné měně s tím, že pro přepočet použije směnný kurz devizového trhu vyhlašovaný Českou národní bankou. Zálohu v cizí měně lze zaměstnanci poskytnout též zapůjčením platební karty zaměstnavatele.

V §22 je stanoveno, že pokud čas strávený na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů spadá do pracovní doby zaměstnance, považuje se za dobu překážky v práci na straně zaměstnavatele,7) při které se zaměstnanci mzda nekrátí. Pokud však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda ušla, přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku (dle §17 zákona o mzdě(1/1991Sb.), odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona č.74/1994).

18.6.1998  NOTIA

Copyright © 1997 Macron Software