Podnikání zahraničních právnických osob v ČR

Zahraniční právnické osoby v České republice jejich podnikání a zdaňování

Zpracoval Marek Brychcín, NOTIA AUDIT

1. Podnikání zahraničních právnických osob v České republice
1. Právní úprava v Obchodním zákoníku
1. Základní právní úprava podnikání zahraničních osob

Základní právní úprava podnikání zahraničních osob v České republice je obsažena v Obchodním zákoníku (OBCHZ), a to v § 21 a následujících. Stanoví se zde, že zahraniční osoby mohou podnikat na území České Republiky za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako české osoby, pokud ze zákona nevyplývá něco jiného.

Zahraniční právnickou osobou se pro účely OBCHZ rozumí právnická osoba se sídlem mimo území České Republiky. Podnikáním zahraniční osoby na území České Republiky se rozumí podnikání této osoby, má-li tato osoba podnik nebo jeho organizační složku (viz dále) umístěnou na území České Republiky.

Oprávnění zahraniční osoby podnikat na území České Republiky vzniká ke dni zápisu této osoby, do Obchodního rejstříku, popřípadě organizační složky jejího podniku, v rozsahu předmětu podnikání zapsaném do obchodního rejstříku. Návrh na zápis podává zahraniční osoba.

Právní způsobilost, kterou má jiná než fyzická zahraniční osoba podle právního řádu, podle něhož byla založena, má rovněž v oblasti českého právního řádu. Právním řádem, podle něhož byla tato osoba založena, se řídí i její vnitřní právní poměry a ručení členů nebo společníků za její závazky.

Zahraniční osoby, které mají právo podnikat v zahraničí, se pokládají za podnikatele podle OBCHZ.

Zahraniční osoba se může za účelem podnikání podílet na založení české právnické osoby nebo se účastnit jako společník nebo člen v české právnické osobě již založené a má přitom stejná práva a povinnosti jako české osoby. Může také sama českou právnickou osobu založit nebo se stát jediným společníkem české právnické osoby, pokud tento zákon jediného zakladatele nebo jediného společníka připouští. Právnická osoba může být založena podle československého nebo jiného práva.

Vnitřní právní poměry právnické osoby založené v zahraničí, jejíž sídlo bylo přeloženo do tuzemska, se i po přeložení řídí právním řádem státu, podle něhož byla založena. Tímto právním řádem se řídí i ručení jejích společníků nebo členů vůči třetím osobám, které však nesmí být nižší, než stanoví české právo pro tutéž nebo obdobnou formu právnické osoby.

2. Organizační složka zahraniční osoby

Jedná se o pojem pro účely Obchodního zákoníku. (Dále v tomto textu vysvětlíme pojem stálá provozovna, který je definován pro účely Zákona o daních z příjmů - viz strana *) Jednou z forem podnikání zahraniční osoby na území České republiky je zřízení její organizační složky (odštěpného závodu, detašovaného pracoviště, reprezentace). Jedná se vlastně o “prodlouženou ruku” podniku. Tato organizační složka je pouze organizačně oddělenou součástí zahraniční osoby, samostatnou jen do nezbytně nutné míry, vyžadované českým právním řádem. Organizační složka nemá právní subjektivitu. Přestože formálně vstupuje do obchodních kontraktů, odpovědnost za veškeré právní jednání organizační složky nese zahraniční osoba.

Pro účely OBCHZ je v § 7 tohoto zákona definován pojem “organizační složka podniku” jako jeho odštěpný závod zapsaný v obchodním rejstříku (OR). Obdobné postavení jako odštěpný závod má i jiná organizační složka podniku, jestliže zákon stanoví, že se zapisuje do OR.

Organizační složku může zřídit jak právnická tak fyzická osoba. Podmínkou pro to je, aby v zemi svého původu měla statut podnikatele. Organizační složka zahraniční osoby je oprávněna působit na území ČR dnem zápisu do OR.

2. Právní úprava v Živnostenském zákoně

Tento zákon upravuje možnost provozování živnosti zahraničních osob na území ČR ve svém § 5. Právnická osoba se sídlem mimo území České republiky může na území České republiky provozovat živnost za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako česká osoba, pokud z tohoto nebo zvláštního zákona nevyplývá něco jiného.

Pokud ze zákona vyplývá pro zahraniční osobu povinnost předložit doklady potvrzující určité skutečnosti, rozumí se tím předložení dokladů včetně jejich ověřeného českého překladu, pokud z tohoto nebo zvláštního zákona nevyplývá něco jiného. Pravost podpisů a otisku razítka na originálech předkládaných dokladů musí být ověřena.

3. Specifické zákony upravující podnikání zahraničních osob

V některých případech je třeba brát v úvahu specifické zákony, které upravují činnost např. auditorů, soudních znalců či daňových poradců. Z těchto specifických zákonů, které upravují či omezují podnikání zahraničních právnických osob v tuzemsku můžeme uvést následující zákony:

Zákon o auditorech (524/1992 Sb.), který stanoví, že Komora auditorů ČR zapíše do seznamu auditorů do dvou měsíců od doručení písemné žádosti právnickou osobu, a to obchodní společnost, ve které náleží nejméně 60 % podílů nebo hlasovacích práv auditorům zapsaným do seznamu auditorů, kteří jsou občany České republiky.

Zákon o obecně prospěšných společnostech (248/1995 Sb.), který říká, že nejméně dvě třetiny členů správní rady obecně prospěšné společnosti musí být občané České republiky.

Zákon o loteriích a jiných podobných hrách (202/1990 Sb.), který stanoví, že povolení k provozování takových her nelze mimo jiné vydat zahraniční právnické osobě s výjimkou organizací s mezinárodním prvkem ani tuzemské právnické osobě se zahraniční majetkovou účastí. Ministerstvo může povolit výjimku tuzemským právnickým osobám se zahraniční majetkovou účastí u sázkových her v kasinech.

Zákon o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, který upravuje udělování autorizací k výrobě a rozvodu elektřiny, plynu a tepla ve veřejném zájmu. Podmínkou pro udělení autorizace právnické osobě mimo jiné je, aby měla sídlo na území České Republiky.

4. Právo nabývat nemovitosti

České právnické osoby, včetně právnických osob se 100 % zahraniční účastí, mohou stejně jako české fyzické osoby nabývat v ČR vlastnická práva k nemovitostem.

Zahraniční fyzické osoby, včetně jejich organizačních složek, nemohou v ČR nabývat vlastnická práva k nemovitostem s výjimkou dědictví, nákupu nemovitosti pro reprezentaci cizího státu, nákupu nemovitosti od příbuzných, výměny nemovitosti, restituce a případů na které se vztahuje předkupní právo.

2. Zdaňování zahraničních právnických osob
1. Daň z příjmů

České daňové právo obdobně jako daňové systémy většiny ostatních států rozlišuje dva základní druhy poplatníků, a to daňového rezidenta a daňového nerezidenta. Těmto výrazům v podstatě odpovídají rovněž často používané pojmy daňový tuzemec a daňový cizozemec, setkáváme se též s označením daňový domicil či daňová příslušnost. Samotné pojmy rezident či nerezident nejsou sice v Zákoně o daních z příjmů (ZDP) přímo uvedeny, jsou však běžně užívány v mezinárodních daňových smlouvách.

1. Daňový rezident a nerezident, zahraniční plátce daně

Daňový rezident - právnická osoba

Pro právnické osoby stanoví ZDP v § 17, že poplatníky daně z příjmů právnických osob jsou osoby, které nejsou fyzickými osobami. Podle § 17, odst. 3 mají poplatníci, kteří mají na území České republiky své sídlo, daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdroje na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí.

Daňový nerezident - právnická osoba

Podle § 17, odst. 4, mají poplatníci, kteří nemají na území České republiky své sídlo, daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky.

Zahraniční plátce daně

V § 38c ZDP je definován zahraniční plátce daně: plátcem daně podle § 38d (Daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně), 38e (Zajištění daně) a 38h (Vybírání a placení daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků) se rozumí též poplatník uvedený v § 2, odst. 3 a § 17, odst. 4 (nerezidenti), který má na území České republiky stálou provozovnu nebo zde zaměstnává své zaměstnance déle než 183 dnů v roce s výjimkou případů poskytování služeb ve smyslu ustanovení § 22, odst. 1, písm. c) - služby s výjimkou provádění stavebně montážních projektů, obchodní, technické nebo jiné poradenství, řídicí a zprostředkovatelská činnost a obdobné činnosti poskytované na území České republiky - a s výjimkou zahraničních zastupitelských úřadů v tuzemsku.

2. Zdroj příjmů na území ČR pro daňové nerezidenty

V první polovině odstavce 1 (písm. a až f), § 22 ZDP, jsou uvedeny příjmy, které jsou předmětem daně u nerezidenta bez ohledu na to, jsou-li vypláceny rezidentem nebo nerezidentem:

b) příjmy ze závislé činnosti (zaměstnání), která je vykonávána na území České republiky nebo na palubách lodí či letadel, které jsou provozovány poplatníky uvedenými v § 2, odst. 2 a § 17, odst. 3,

c) příjmy ze služeb s výjimkou provádění stavebně montážních projektů, příjmy z obchodního, technického nebo jiného poradenství, řídicí a zprostředkovatelské činnosti a obdobných činností poskytovaných na území České republiky,

f) příjmy z nezávislé činnosti (svobodné povolání), např. přednášejícího, umělce, architekta, sportovce, artisty nebo spoluúčinkujících osob, lékaře, právníka, vykonávané nebo zhodnocované na území České republiky, bez ohledu na to, zda příjmy plynou těmto osobám přímo nebo přes zprostředkující osobu, přičemž se nepřihlíží k povaze smlouvy, na základě které jsou tyto činnosti provozovány.

Zbývající část prvního odstavce § 22 ZDP (písm. g) pak zmiňuje příjmy, které jsou u nerezidenta předmětem daně pouze plynou-li od rezidenta:

7. příjmy z úhrad od poplatníků uvedených v § 2, odst. 2 (FO rezident) a § 17, odst. 3 (PO rezident) a od stálých provozoven poplatníků uvedených v § 2, odst. 3 a § 17, odst. 4, kterými jsou:

2. náhrady za poskytnutí práva na užití nebo za užití práva autorského nebo práva příbuzného právu autorskému,

3. podíly na zisku, vypořádací podíly, podíly na likvidačním zůstatku obchodních společností a družstev a jiné příjmy z držby kapitálového majetku, a část zisku po zdanění vyplácená tichému společníkovi. Za podíly na zisku se pro účely zákona považuje i zjištěný rozdíl mezi sjednanou cenou a cenou obvyklou na trhu ( § 23, odst. 7) a dále úroky, které se neuznávají jako výdaj (náklad) podle § 25, odst. 1, písm. w),

7. příjmy z prodeje movitých věcí, které jsou v obchodním majetku stálé provozovny, cenných papírů vydávaných poplatníky se sídlem na území České republiky, majetkových práv registrovaných na území České republiky a z prodeje účasti nebo podílu na obchodní společnosti nebo družstvu,

Výčet příjmů uvedený v § 22, odst. 1, je konečný - taxativní. Jiné příjmy plynoucí nerezidentům zdanění v ČR nepodléhají.

1. Specifické oblasti příjmů zahraničních osob upravené pokyny Ministerstva financí
1. Licenční a jim podobné poplatky, software
   Pokyn D 40, č.j. 251/17117/1993

Tento pokyn upřesňuje, že úplatami uvedenými v § 22, odst. 1, písm. g), bod 1, se rozumí plnění jakéhokoliv druhu ať peněžní (platy, poplatky, odměny) nebo naturální, které se poskytuje jako náhrada za užití nebo za právo na užití patentů, ochranných známek, průmyslových vzorů, užitných vzorů, návrhů, designů, modelů, plánů, utajovaných vzorců nebo postupů, receptur, počítačových programů (software) a za poskytnutí průmyslových, obchodních nebo vědeckých znalostí a zkušeností (tzv. know-how) apod. Není rozhodující, zda se plnění poskytuje na základě smluvního závazku (licenční smlouvy) nebo jako odškodné (náhrada) v případě porušení nebo zneužití práva.

1. Omezený převod práv k intelektuálnímu vlastnictví - licence. Jestliže zahraniční subjekt udělil českému subjektu souhlas (postoupil právo, dal přivolení, licenci), aby za určitých podmínek a zpravidla s určitým omezením (např. časovým, místním, bez oprávnění poskytovat sublicence) využíval technické plány, výkresy, návrhy, technickou dokumentaci, know-how, software, apod., pak příjem zahraničního subjektu za udělení souhlasu (licence) k takovému užití má zdroj na území ČR. Takový příjem je příjmem ve smyslu § 22, odst. 1, písm. d), bod 1 a podléhá tedy zdanění v ČR.
1. Úplný převod práv k intelektuálnímu vlastnictví. Opačnou situací k situaci popsané v bodě 1 je, když zahraniční subjekt vypracoval v cizině a českému subjektu dodal technické projekty, plány, výkresy, technickou dokumentaci, software apod., které vypracoval na základě objednávky českého subjektu a jestliže na český subjekt převedl veškerá práva k těmto technickým plánům, technické dokumentaci, softwaru apod., takže zahraniční subjekt již není oprávněn tyto technické plány atd., využívat, udělovat třetím osobám licence k jejich využívání ani je jinak využívat. V takovém případě nemá příjem zahraničního subjektu charakter licenčního poplatku. Jedná se o prodej nehmotného statku s veškerými právy, která se k němu váží, a takový příjem zahraničního subjektu nemá zdroj na území ČR, a tudíž nepodléhá zdanění daní z příjmu.

Sazba daně u příjmů popsaných v bodě 1 je podle § 36, odst. 1, písm a), ZDP 25% z hrubé částky poplatků, pokud smlouva o zamezení dvojího zdanění nestanoví jinak. Smlouvy o zamezení dvojího zdanění modifikují sazbu těchto poplatků ve svém článku Licenční poplatky. V tomto článku je buď použita jednotná sazba pro všechny typy licenčních poplatků, nebo dělená sazba - zvlášť pro tzv. průmyslové licenční poplatky a zvlášť pro tzv. kulturní. V případě dělené sazby se u poplatků popsaných v bodě 1 tohoto výkladu použije sazba pro tzv. průmyslové licenční poplatky.

Smíšené smlouvy. Jestliže kontrakt sjednaný mezi českým subjektem a zahraničním dodavatelem zahrnuje jak dodávky strojů, zařízení nebo služeb, tak i licenci na užití průmyslových práv nebo poskytnutí informací (know-how), podléhá zdanění v ČR jen ta část celkové ceny, která se vztahuje na poskytnutou licenci, která je zdrojem příjmu podrobeného v ČR zdanění. Smíšené smlouvy by měly být vyhotoveny tak, aby z nich bylo možno zjistit dani podrobený příjem zahr. příjemce. Pokud smlouva jednoznačně nerozlišuje jednotlivé platby a český subjekt neposkytne potřebné údaje, pak může FÚ stanovit základ daně podle pomůcek.

Pojem "Know-how" pro účely zákona o daních z příjmů zahrnuje jakoukoli neuveřejněnou (veřejně nedostupnou) technickou, výrobní, vědeckou nebo obchodní informaci, jejíž osvojení je nutné pro průmyslovou výrobu nebo pro zvládnutí průmyslového, obchodního či jiného obdobného procesu.

Software je pro účely zákona o daních z příjmů chápán jako specifické "know-how"; (jde vlastně o analogii technologického postupu, dle kterého se projektuje, vyrábí, distribuuje, plánuje, účtuje či eviduje ve výrobním nebo obdobném procesu). Z daňového hlediska může dojít k těmto typům převodu software:

• úplný převod práv - daňové zacházení viz bod 2;
• omezený převod práv - software, vytvářený nikoliv pro účely distribuce široké veřejnosti, nýbrž na objednávku pro jednoho uživatele či určitý okruh uživatelů; tento software bývá poskytován zpravidla na základě licenční softwarové smlouvy; - daňové zacházení viz bod 1.
• prodej standardního (krabicového) softwaru, tzn. softwaru, který je určen pro širokou distribuci uživatelům; ačkoliv i zde se jedná o pouhé poskytnutí omezených práv, nikoliv o úplný převod práv (uživatel vstupuje do tzv. "shrink-wrap" licence), je tento typ převodu software pro účely daně z příjmu považován za prodej zboží a nikoliv za licenci; v tomto případě není příjem zahraničního poskytovatele software považován za příjem se zdrojem na území ČR. Daňové zacházení viz bod 2.

V technickém smyslu se rozlišují dva druhy softwaru - systémový neboli operační software a aplikační software. Podle jiného hlediska lze software dělit na standardní a speciální neboli "šitý na míru" podle konkrétních požadavků určitého uživatele. Software bývá nejčastěji předáván licenční formou, tzn. software zůstává vlastnictvím poskytovatele a nabyvateli softwaru předává pouze určitá práva k softwaru. Běžně se používá unifikovaných forem smluv, v nichž se vylučuje právo dalšího poskytování softwaru. I když tyto smlouvy někdy vykazují prvky kupní smlouvy, nejedná se v žádném případě o prodej softwaru se všemi právy, tzn. o změnu vlastníka softwaru.

Softwarové smlouvy mají v praxi různé formy a názvy a často se jedná o smlouvy smíšené. Rozhodující je však obsah, nikoliv forma smlouvy.

• sazba 5 % se použije podle smluv s těmito státy: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Kypr, Nizozemí, Norsko, Rakousko, Slovensko, SRN, Španělsko, Švédsko, Polsko.
• sazba 10 % se použije podle smluv s těmito státy: Čína, Japonsko, Jugoslávie, Kanada, Lucembursko, Řecko, Srí Lanka, Velká Británie, Austrálie, Estonsko.
• sazba 15 % se použije podle smluv s těmito státy: Nigérie, Tunis, Egypt, Brazílie (kromě ochranných známek - sazba 25%).
• sazba 30 % se může použít podle smlouvy s Indií, avšak vnitrostátní zákon stanovuje sazbu 25%, proto se srazí daň ve výši 25%.
• sazba 12,5 % se použije podle smlouvy s Indonésií.

1. Příjmy ze služeb, z poradenství, řídicí a zprostředkovatelské činnosti a obdobných činností poskytovaných daňovými nerezidenty na území České republiky - Pokyn D 154

Jedná se o příjmy uvedené v § 22, odst. 1, písm. c), ZDP, tedy o příjmy plynoucí nerezidentům ze služeb s výjimkou provádění stavebně montážních projektů, příjmy z obchodního, technického nebo jiného poradenství, řídicí a zprostředkovatelské činnosti a obdobných činností poskytovaných na území České republiky. Zdaňování těchto příjmů upřesňuje pokyn D 154 Ministerstva financí.

1. z titulu kontraktu, jehož předpokládaná doba trvání nepřesáhne 6 měsíců v jakémkoliv období dvanácti kalendářních měsíců po sobě jdoucích (dále jen 6 měsíců) a tento rezident nemá podle zjištění plátce v ČR stálou provozovnu např. z titulu kontraktů s jinými subjekty, je plátce povinen provést srážku daně podle zvláštní sazby (§ 38d ZDP),
2. z titulu kontraktu, jehož předpokládaná doba trvání přesáhne 6 měsíců, je plátce povinen provést zajištění daně (§ 38e ZDP),

1. z titulu kontraktu, jehož předpokládaná doba trváni nepřesahuje 6 měsíců nebo delší lhůtu stanovenou pro existenci stálé provozovny u tohoto druhu činnosti v daňové smlouvě, nepodléhá tento příjem u plátce zajištění daně ani srážce daně podle zvláštní sazby;
2. z titulu kontraktu, jehož předpokládaná doba trvání přesáhne 6 měsíců nebo delší lhůtu stanovenou pro existenci stálé provozovny u tohoto druhu činnosti v daňové smlouvě, je plátce povinen provést u tohoto příjmu zajištění daně;
3. je-li příjem vyplácen rezidentovi smluvního státu, přičemž v příslušné daňové smlouvě je stanoven způsob zdanění těchto příjmů nebo některých z nich v jejím samostatném článku (např. smlouva s Indii - článek 12), je plátce povinen provést srážku daně podle zvláštní sazby ve výši stanovené smlouvou, maximálně však sazbou této daně stanovené v ZDP, od počátku bez ohledu na dobu trvání.

Místně příslušným správcem daně pro daňové nerezidenty mající příjmy dle § 22, odst. 1, písm. c), ZDP ze stálé provozovny je finanční úřad pro Prahu 1, jestliže činnosti jsou poskytovány na území hl. města Prahy. V případě činnosti poskytované mimo území hl. města Prahy finanční úřady stanovené finančními ředitelstvími podle § 10, odst. 3, zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech.

1. Postup při zjišťování daňového domicilu - Pokyn D 90, čj. 251/45 502/94

Osvobození od daně vybírané srážkou v České republice nebo její snížení na základě uzavřených smluv o zamezení dvojího zdanění (např. u dividend, úroků, licenčních poplatků atd. ) se uplatňuje automaticky při úhradě takovýchto příjmů. To znamená, že plátce daně, který vyplácí subjektu se sídlem či bydlištěm (rezidentu) druhého smluvního státu příjem, srazí daň přímo sazbou, která je uvedena v příslušné daňové smlouvě.

1. Stálá provozovna

Pro účely ZDP je v § 22, odst. 2, tohoto zákona definována tzv. stálá provozovna. Stálou provozovnou se rozumí zařízení k výkonu činností poplatníků uvedených v § 2, odst. 3, a § 17, odst. 4 (nerezidenti), umístěné na území České republiky, a to zejména dílny, kanceláře, zařízení k těžbě přírodních zdrojů, odbytiště (místo prodeje). V těchto smlouvách jsou odlišně definovány podmínky, za jakých vzniká stálá provozovna a je tedy nutné vždy vycházet z konkrétní smlouvy.

Staveniště, provádění stavebně montážních projektů a dále poskytování činností a služeb uvedených v § 22, odstavci 1, písm. c) poplatníkem nebo zaměstnanci poplatníka anebo osobami pro něho pracujícími se rovněž považují za stálou provozovnu, přesáhne-li jejich doba trvání šest měsíců v jakémkoliv období 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích. Délka tohoto časového testu se různí od 0 do 24 měsíců v závislosti na jednotlivých smlouvách o zamezení dvojího zdanění, které jsou ZDP v tomto případě nadřazeny.

Podle § 22, odst. 3, se příjmy společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů komanditní společnosti, kteří jsou poplatníky podle § 2, odst. 3 a § 17, odst. 4, plynoucí z účasti na těchto společnostech a z úvěrů a půjček poskytnutých těmto společnostem považují za příjmy dosahované prostřednictvím stálé provozovny. Pro zajištění daně z uvedených příjmů platí ustanovení § 38e, odst. 3 a odst. 4, písm. b) - viz dále.

Podle § 23, odst. 11, nemůže u stálé provozovny poplatníka se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí být základ daně nižší, než jakého by dosáhl z téže nebo podobné činnosti poplatník se sídlem nebo bydlištěm na území České republiky. K jeho stanovení může být použito poměru zisku k nákladům nebo k hrubým příjmům u srovnatelných poplatníků nebo činností, srovnatelné výše obchodního rozpětí (provize) a jiných srovnatelných údajů.

Podle pokynu D-154 je daňový nerezident povinen oznámit místně příslušnému správci daně zahájení činnosti vedoucí ke vzniku stálé provozovny do třiceti dnů. Splnění této povinnosti nezbavuje plátce daně jeho povinností stanovených zákonem.

Při stanovení základu daně stálé provozovny správcem daně podle pomůcek nebo při stanovení daně dohodou lze vycházet i z rozdílu mezi celkovou částkou přijatých úhrad a sumou mzdových a ostatních osobních výdajů na zaměstnance této stálé provozovny a příp. dalších řádné doložených nezbytných výdajů (ubytování, cestovné, stěhovací náklady atd.).

Zdaňování stálé provozovny dále upřesňuje pokyn D 132 MF v komentáři k § 22, odst. 3, ZDP. Za daňové výdaje stálé provozovny (§ 22, odst. 2, ZDP) se považuje i poměrná část celkových administrativních výloh vynaložených v zahraničí na zabezpečení příjmů v České republice. U stálé provozovny, jejíž vznik závisel na době trvání, podléhají dani i příjmy dosažené do doby vzniku stálé provozovny. Uplyne-li doba rozhodná pro vznik stálé provozovny v jiném zdaňovacím období, než byla zahájena činnost vedoucí k jejímu vzniku, zahrnou se do daňového přiznání za rok, v němž stálá provozovna vznikla, i příjmy dosažené v předchozích zdaňovacích obdobích s výjimkou příjmů, z nichž je daň vybrána srážkou (§ 36 zákona). Znakem stálé provozovny je i určitý stupeň trvalosti na místě (tzv. místní souvislost). Tento znak není u staveniště porušen v případě, že jde o stavbu, která je svým charakterem postupující (např. dálnice, plynovod). Za stálou provozovnu - odbytiště (místo prodeje) se nepovažuje prodej zboží v rámci veletrhu, prodejní výstavy či obdobné jednorázové akce.

Zaměstnanci stálé provozovny jsou povinni podávat přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

 

2. Daňová specifika pro nerezidenty

Podle § 36, odst. 1, ZDP činí zvláštní sazba daně z příjmů plynoucích ze zdrojů na území České republiky pro poplatníky uvedené v § 2, odst. 3 a § 17, odst. 4 (nerezidenti),

12.2.1998  NOTIA AUDIT

Copyright © 1997 Macron Software