|
|
Stejně jako v každém civilizovaném právním řádu, i v České republice platí zásada, podle které je povoleno vše, co není zakázáno. A platí to samozřejmě i v reklamě. To znamená, že studiem právních restrikcí reklamy nelze zjišťovat, co se smí; právní řád pouze stanoví, co se v reklamě objevit nesmí.
Většina zákonů či jiných předpisů má navíc obecnou platnost, tedy nevztahuje se výlučně třeba na reklamu, ale stanoví obecně platný zákaz, vztahující se ke každé lidské činnosti, tedy i k reklamě. Pokud bychom chtěli popsat všechny platné předpisy, vztahující se k reklamě jako lidské činnosti, museli bychom zde prostě popsat úplně celý právní řád. Proto jsme provedli určitý výběr nejdůležitějších právních norem podle jednoduchého klíče. Tím klíčem je možnost porušení určitého zákazu reklamou prováděnou klasickým způsobem. Je-li taková možnost alespoň trochu reálná, byl příslušný předpis do této části zařazen.
Nejdůležitějšími platnými předpisy z oblasti veřejného práva, které nějakým způsobem mají či mohou mít vliv na obsah reklamního sdělení, jsou:
- Zákon č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č.468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, který stanoví zejména obecné požadavky na reklamu a výslovně omezuje reklamu tabákových výrobků, alkoholu, léků a zbraní.
- Zákon č. 468/1991 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, který stanoví některá omezení pro reklamu šířenou v takovém vysílání.
- Trestní zákon č.140/1961 Sb. a přestupkový zákon č. 200/1990 Sb., které stanoví zákazy obecně platné pro každé lidské jednání; některé z těchto zákazů je v krajním případě možné porušit i reklamou.
- další předpisy, jejichž význam v každodenní praxi je menší, například Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, Vyhláška České národní banky č. 36/1994 Sb. o podmínkách, za kterých lze reprodukovat bankovky, mince, šeky, cenné papíry a platební karty a vyrábět předměty, které je úpravou napodobují, Zákon ČNR č. 68/1990 Sb. o užívání státního znaku a státní vlajky České republiky a další.
Nejdůležitějšími platnými předpisy z oblasti soukromého práva, které nějakým způsobem mají či mohou mít vliv na obsah reklamního sdělení, jsou:
- Obchodní zákoník, č. 513/1991 Sb., zejména jeho paragrafy 41 až 54, upravující nekalou soutěž.
- Občanský zákoník, č. 40/1964 Sb., zejména jeho paragrafy 9 až 11, zakotvující tzv. ochranu osobnosti.
- Další předpisy, které chrání vlastnictví různých, zejména nehmotných statků: Zákon č. 35/1965 Sb. o dílech vědeckých, uměleckých a literárních (autorský zákon), zákon č.174/1988 Sb. o ochranných známkách a další.
Pro postupné přizpůsobování českého právního řádu normám Evropského společenství v oblasti reklamy jsou nejdůležitější tři existující směrnice ES:
84/450 EEC o sbližování zákonů, jiných právních předpisů a správních opatření členských států ve věci klamavé reklamy,
89/552/EEC o koordinaci ustanovení zákona, nařízení nebo správního aktu ve členských státech týkající se sledování televizního vysílání,
92/28/EEC o reklamě léčiv.
V zásadě lze říci, že platný právní stav se těmto směrnicím ES nepříčí, a je ve srovnání s nimi liberálnější, což autoři považují jednoznačně za přednost. Pro ilustraci: Směrnice 92/28/EEC o reklamě léčiv zakotvuje jako evropský standard předběžnou kontrolu plánovaných reklamních kampaní orgány státu.
Nejdůležitějším zdrojem poznání o činnosti Rady pro reklamu (RPR), instituce založené k etické samoregulaci v reklamě jsou Stanovy Rady pro reklamu, Zásady etické reklamní praxe platné v České republice (Etický kodex) a již učiněná rozhodnutí, tzv. nálezy Arbitrážní komise RPR.