╚AS JE BL┴ZEN (V m∞sφci dubnu), S P╪═CHUT═ TATRANEK äZblßznφm se. Zblßznφm. Zblßznφm!ô °φkala jsem si tradiΦn∞ polohlasn∞, aby se mi ulevilo a nezblßznila se doopravdy z v∞cφ, kterΘ byly nesmφrn∞ k zblßzn∞nφ. äLehni a nek≥uΦ!ô p°ikßzala jsem d∙razn∞ psovi v boud∞, kdy₧ jsem zavφrala voliΘru. Sama sebe jsem se musela ptßt, kolikrßt jen jsem za den d∞tem opakovala, aby psa nenechßvaly po°ßd na gauΦi v ob²vßku, ale taky ho zvykaly hezky p∞kn∞ v boud∞. Hlavn∞ te∩. Velikonoce byly za dve°mi. Venku u₧ p°ed Φtrnßcti dny roztßl poslednφ snφh. A u nßs se stßle pes zah°φval v dom∞. äMami, p°ece bys ho nenechala v boud∞, kdy₧ je venku takov² mrßz,ô °φkala mi dcera Jana. äJe to pes. Musφ ₧φt v boud∞. Musφ!ô odpovφdala jsem tvrd∞ a cht∞la tak vynalo₧enou d∙raznostφ zamaskovat hol² fakt, ₧e jsem to zas tak doopravdy nemyslela, proto₧e i jß jsem byla rßda, ₧e nßÜ jeden a p∙l roΦnφ dalmatin èkubφk, mi d∞lal stßle spoleΦnost. H°ejivou spoleΦnost. Byla to prost∞ slast, kdy₧ jsem si po blßznivΘm dni sedla na gauΦ a ke mn∞ se p°itulil pes. Drbala jsem ho za uÜima a °φkala mu, jak² je krßsn² pejsek a ₧e mi rozumφ nejlφp z celΘ rodiny. Pak jsme na gauΦi oba usnuli a probudili se uprost°ed filmu, na kter² jsem se cel² den t∞Üila. Pes pokraΦoval ve spanφ a jß se sna₧ila dohnat to, co jsem nevid∞la. Dcera Jana doma taky moc Φasu nepobyla. V kv∞tnu bude d∞lat maturitu a i kdy₧ jsem jφ tisφckrßt °φkala: äMusφÜ se uΦit JaniΦko. MusφÜ to ud∞lat a pak si teprve d∞lej, co chceÜ,ô odpovφdala jen: äAle mami, nem∙₧u bejt po°ßd mezi knφ₧kama. UΦφm se. Ale normßln∞. Ne, jako blßzen. Ud∞lßm to, uvidφÜ.ô Jejφ slova m∞ m∞la uklidnit. ╚ßsteΦn∞ to na m∞ zap∙sobilo, ale jen do dalÜφho veΦernφho odchodu, kdy mi dala pusu na tvß°, °ekla äPßô ₧e u₧ jde a ₧e se vrßtφ, nevφ kdy, ale abych se nebßla, ₧e se doopravdy vrßtφ. Jß jφ pouÜt∞la. Necht∞la jsem b²t mßma ukrutnice, tasemnice, anebo obyΦejnß mrcha, jak n∞kte°φ mladφ o rodiΦφch prohlaÜovali. Cht∞la jsem, aby si u₧ila a ne jako jß hned s prvnφm chlapem rozv∞tvovala rodinn² klan. ZaΦßtkem Φervna jφ m∞lo b²t devatenßct. Mn∞ Φty°icetdva t²den po nφ. A synovi Petrovi v srpnu dvacet t°i. Dφky Petrovi, to vÜe zaΦalo. M∙j ₧ivot mladΘ man₧elky. Mu₧ Petr na m∞ mohl oΦi nechat a jß si ho vzala. Husa. Jo, obΦas jsem si °φkala husa, proto₧e o mn∞ stßl syn majitele tovßrny a taky dob°e zajiÜt∞n² cestovatel. Ale jß mohla oΦi nechat na Petrovi. A tak se po st°etnutφ oΦφ, st°etly naÜe ruce a po nich t∞la. A z naÜeho krßtkΘho st°etnutφ jsem byla t∞hotnß a zakrßtko ve svatebnφm. Poslednφ dobou se mi doma vÜe mφchalo. V mΘm obyΦejnΘm sv∞t∞ bez zvlßÜtnφch v²kyv∙. ZaΦala jsem b²t stßle Φast∞ji p°eta₧enß, nespokojenß a prahnoucφ po n∞Φem jinΘm ne₧ po zblßzn∞nφ. Mu₧ byl v∞Φn∞ pryΦ. Pracoval jako °idiΦ avie a jezdil pro jednu velkou firmu se zeleninou a pro jednu malou firmu na trubky. Kdy₧ zrovna nejezdil, byl na rybßch. Kdy₧ zrovna neryba°il, byl v lese. Kdy₧ nebyl ani v lese ani u rybnφka, byl na rybß°skΘ nebo mysliveckΘ sch∙zi. Kdy₧ nebyl nikde ze zmi≥ovan²ch mφst, sed∞l doma a koukal na televizi, kterß byla jeho dennφm chlebem stejn∞ tak, jako m²m. Do nedßvna sebou bral do avie i syna, proto₧e v∞tÜinou pot°ebovali n∞koho, aby opravil to a zase ono a ud∞lal to a zase ono. Syn byl Üikovn². Krom∞ toho, ₧e um∞l vÜechno opravit, studoval poΦφtaΦe u jednoho kamarßda a momentßln∞ byl ji₧ m∞sφc na brigßd∞ u znßmΘ poΦφtaΦovΘ firmy. Myslelo mu to. A byla jsem rßda, ₧e nebyl po mn∞, proto₧e jß se poΦφtaΦ∙ bßla. Povzdechla jsem si a vyjekla hr∙zou, kdy₧ jsem se mrkla na hodinky. Bylo osm hodin. P°esn² odjezd autobusu. Rychle jsem p°eskßkala kus zahrady od psφ boudy, kolem jablon∞ a otev°ela branku. Sotva jsem za sebou zav°ela dve°e, pes zaΦal k≥uΦet. OtoΦila jsem se sm∞rem k n∞mu a k°ikla p°φsn∞ od branky: äLehni!ô Pes nereagoval a k≥uΦel si dßl a jß se rychl²m krokem p°esunovala na zastßvku autobusu. NaÜt∞stφ byla od naÜeho domu vzdßlena jen n∞kolik metr∙ a mohla jsem zvolnit krok, jakmile jsem uvid∞la, ₧e tam lidΘ doposud trp∞liv∞ Φekajφ na rannφ spoj do m∞sta. Byla jsem rßda, ₧e alespo≥ na autobusovΘ spoje je spolehnutφ. Z dvaceti pracovnφch dn∙ jely sedmnßckrßt pozd∞ s pr∙m∞rn²m osmiminutov²m zpo₧d∞nφm. Mn∞ to vyhovovalo, proto₧e jsem stihla zav°φt i psa, kterΘho jsem musela dlouho p°emlouvat, aby se zvedl z gauΦe a zamφ°il do obydlφ na zahrad∞. Na zastßvce jsem si stoupla vedle odpadkovΘho koÜe, kde m∞ okam₧it∞ zaujal obal od tatranky. I prßzdn² obal m∞ hypnotizoval! Od na m∞ up°enΘho pohledu suÜenkovΘho obalu a od h°φÜn²ch myÜlenek na jφdlo, m∞ odtrhl lidsk² hlas. äPanφ HaniΦko, nebojte se, jeÜt∞ to nejelo.ô Profesionßln∞ jsem se usmßla a zdvo°ile odpov∞d∞la. äD∞kuji, pane Ko₧φÜek,ô a odmlΦela jsem se. Nem∞la jsem nßladu se bavit s d∞dkem Ko₧φÜk∙. On nem∞l, co d∞lat a cht∞l se cel² den bavit. Jß Φas nem∞la a bavit jsem se necht∞la, proto₧e v prßci se nakecßm a₧ dost. Kdy₧ Ko₧φÜek zaΦal mluvit, nev∞d∞l, kdy mß p°estat a jako naschvßl vystupoval, kde jß a nenechal m∞ jφt dokud si neposlechnu jeÜt∞ tohle a jeÜt∞ tamto. Nikdy m∞ nenechal jφt do prßce p°φmo od autobusu. Pozd∞ jsem p°ijφt necht∞la a kv∙li n∞mu jsem musela rychl²m krokem p°eklusat vzdßlenost do naÜeho pracovnφho zßzemφ a pak jsem d²chala jako nßÜ èkubφk s vyplazen²m jazykem. Kv∙li tomu jsem taky dr₧ela u₧ t²den dietu, abych se tak rychle nezad²chala a nemusela vyplazovat jazyk. äDo prßce, do prßce, panφ HaniΦko?ô ptal se m∞ zase Ko₧φÜek, jakoby to nev∞d∞l. äNo jo zase do prßce,ô odpov∞d∞la jsem mu a op∞t se soust°edila na obsah odpadkovΘho koÜe. Vedle obalu od tatranky byl zmuchlan² obal od nanuka MφÜy. ProΦ lidi musejφ jφst nanuky venku tak brzy po zim∞? To jim nenφ z mra₧en²ho zima? Post∞₧ovala jsem si v duchu, abych zanadßvala na lidi, kte°φ mohli jφst vÜechno. Nanuk MφÜa, tatranka, n∞jakß novß oplatka, kterou jsem snad v ₧ivit∞ nem∞la, to vÜechno le₧elo ji₧ sn∞denΘ na vrchu odpadkovΘho koÜe. Vytßhla jsem se na ÜpiΦky s ·myslem se podφvat na jmΘno oplatky, kterou jsem dosud neokusila, ale nepomohlo mi to. Kdyby tu nikdo nebyl strΦila bych prstφk do koÜe a mrkla se, ale p°ed lidma, ne. Ani za nic p°ed lidma, aby vÜichni v∞d∞li, jak jsem nena₧ranß. Nebo vlastn∞ to by si ne°ekli, °ekli by si, jak se hrabu v koÜi a p°itom d∞lßm v bance! ProΦ jsem si sakra p°ed t²dnem °ekla, ₧e nebudu snφdat ani veΦe°et a vylouΦφm ·pln∞ sladkosti? Z mΘho rozjφmßnφ nad vyhozen²mi obaly m∞ vyruÜil pan Ko₧φÜek. äAle v bance se p°ece HaniΦko mßte dob°e. Sedφte si p∞kn∞ v teple. Penφze se vßm toΦej p°ed oΦima.ô äTo se toΦej, ale nΘ do naÜich kapes,ô usmßla jsem se zase profesionßln∞ a vykoukla z chodnφku na silnici, jestli u₧ nejede autobus. Necht∞lo se mi s Ko₧φÜkem u₧ po ent² rozebφrat naÜe skromnΘ platy, proto₧e on tomu stejn∞ nev∞°il. äAle ne°φkejte, panφ HaniΦko,ô p°iblφ₧il se ke mn∞ a polohlasn∞ mi sv∞°il: ämn∞ to p°ece m∙₧ete °φct, v₧dy¥ jß jsem u₧ starej.ô Jo starej, ale p∞kn∞ ukecanej, pomyslela jsem si jß a usmßla se nad tφm, jakß by to byla v∞c, kdyby Ko₧φÜek zaΦal vyzrazovat bankovnφ tajemstvφ. A znovu jsem se zasmßla a opravdu od srdce. SlyÜela jsem brzdy a otevφrßnφ dve°φ. Autobus zßchrany byl tu. äA je to tady pane Ko₧φÜek, no tak honem nastupte si, abyste si sednul na hezkΘ mφsto n∞kam k ok²nku.ô äJß radÜi do uliΦky, HaniΦko. äTak do uliΦky,ô postrkovala jsem d∞dulu a pobφzela i ostatnφ, aby ho nechali projφt. Uctiv∞ mi pod∞koval a pomalu nastupoval do autobusu. Pro jistotu jsem jeÜt∞ pustila dalÜφ lidi, aby si sedli na zbylß volnß mφsta a jß se mohla postavit n∞kam dozadu. Daleko od souseda. Posadil se hned za °idiΦe a jß jak jsem Üla kolem, jsem se k n∞mu jen naklonila a pop°ßla mu hezk² den s tφm, ₧e si jdu stoupnout dozadu, aby se sem vÜichni veÜli a jß nep°ekß₧ela za vstupnφmi dve°mi. Stoupla jsem si k prost°ednφm dve°φm k tyΦi a zaΦala p°em²Ület, co odpoledne nakoupφm ve m∞st∞. VelikonoΦnφ mlsky, mouku, rozinky...n∞jakß vajφΦka snad p°iveze Petr. Slepice sice mßme, ale na velikonoce se jim nikdy nechce moc snßÜet a bez malovan²ch kraslic, by nebyly velikonoce. Navφc m∞l p°ijet brßcha IvoÜ z Moravy se svojφ novou rodinkou. IvoÜovi bylo Φty°icet p∞t let a naÜel si t°icetiletou Miriam, ta m∞la desetiletou dcerku MaruÜku. IvoÜ byl u₧ po t°etφ ₧enat². Z prvnφho man₧elstvφ m∞l syna Radima stejn∞ starΘho jako nßÜ Petr. Z druhΘho man₧elstvφ m∞l dv∞ dcery, dvojΦata Pavlu a Petru, bylo jim patnßct. IvoÜ byl srandista, ale u jednΘ ₧eny by nikdy nevydr₧el. Aspo≥ to tvrdil, ale jß moc dob°e v∞d∞la proΦ, i kdy₧ stßle omφlal dokola, ₧e zm∞na je ₧ivot a jß bych takΘ m∞la mφt aspo≥ milence, kdy₧ ne jinΘho man₧ela. IvoÜ se p°φliÜ brzy zamiloval. Opravdov∞ zamiloval. Od uÜφ a₧ po paty. Od centra nervovΘ soustavy do levΘ a pravΘ p°edsφn∞ i komory srdce. P°ed svou prvnφ ₧enou Inkou, m∞l lßsku Ladu. Choval se k nφ jako zamilovan² blßzen. Psal jφ bßsn∞. Nosil kv∞tiny. A ona byla takΘ moc zamilovanß. NejÜ¥astn∞jÜφ pßrek pod sluncem. ScΘny jejich ₧ivota byly v²st°i₧ky snad z n∞jakΘho filmu pro pam∞tnφky. ╪φkali: äA₧ nßm bude dvacet, vezmeme se. D°φv ne.ô Nikdo z lidφ ne°φdφ svoje kroky bezchybn∞. Lada m∞la nehodu. Auto do nφ vrazilo, kdy₧ p°echßzela k°i₧ovatku. Snad byla p°φliÜ zasn∞nß, osln∞nß letnφm ₧ßrem, ₧e nevid∞la p°ijφ₧d∞jφcφ nßkla∩ßk. Snad jen osud Üpatn∞ zamφchal karty a ona zem°ela p°i p°evozu do nemocnice. IvoÜovi bylo zle. Moc zle. BreΦel mi na rameni. Opφjel se. St°φdal holky. A pak svatba za svatbou. Sakra. Podφvala jsem se na svΘ ΦernΘ lodiΦky. Z pod levΘ boty mi vykukoval kus slepiΦince, jak jsem p°eskakovala blßto kolem jablon∞. Mohla jsem se sna₧it sebevφc. B²t zcela perfektnφ, reprezentativnφ typ banky, ale neÜlo to, poka₧dΘ jsem n∞co naÜla. NaÜt∞stφ naÜe ·v∞rovΘ a devizovΘ odd∞lenφ bylo odd∞leno od hlavnφ budovy, ve kterΘ sφdlilo vedenφ a dalÜφ d∙le₧itΘ osoby a jß se nemusela nikomu zpovφdat. Navφc jsem u₧ p∙l roku dr₧ela titul äzßstupkyn∞ vedoucφô Bylo na Φase po tΘm∞° dvacetiletΘ prßci v bance. <<< Chudßk Majk   Osel >>> -strana 10-

« Autor seÜitu » Shaylen     DalÜφ dφla autora: Shaylen pφÜe (a publikuje na naÜich strßnkßch) krom∞ krßtk²ch pr≤z takΘ bßsn∞.