P°φb∞h
Uvidφme, zdali
vyroste strom stejn∞ pokroucen², bude û li jej oh²bat stejn²
vφtr.
Heatcliff (ve v²bornΘm
romßnu Na v∞trnΘ h∙rce od Emily BronteovΘ)
Narmer1
schßzel po schodech dol∙ do p°φzemφ hostince. Doufal, ₧e tam
potkß Yvonn, co₧ bylo p°inejmenÜφm pon∞kud naivnφ. Jako v∞tÜina
zamilovan²ch se soust°edil spφÜe na cφl ne₧ na cestu samu.
Prost∞ se ji₧ vid∞l u nφ, ne₧ aby p°em²Ülel nad tφm, jak ji
najde. V∞domφ, je₧ se skr²valo za pßrem oΦφ, kterΘ jej nep°φmo
pozorovaly bylo jeho chovßnφm mφrn∞ pobaveno. PodobnΘ stavy mu
sice byly cizφ, ale zßrove≥ k nim cφtilo hlubokΘ porozum∞nφ.
NicmΘn∞ je m∞lo rßdo, p°ipadaly mu osv∞₧ujφcφ a sv²m zp∙sobem
krßsnΘ. Vφte s city je to jako s um∞nφm. Zdaleka ne ka₧d², kdo
jej obdivuje a chßpe, je schopen jej tΘ₧ tvo°it. No a v₧dy se
najdou i n∞jacφ sb∞ratelΘ.
Najednou Narmera uchvßtila prudkß bolest hlavy.
Mo₧nß se budete pozastavovat nad v²razem uchvßtila, ale
jß jej pova₧uji za velmi v²sti₧n². V tΘ chvφli toti₧ mlad²
kouzelnφk ztratil kontrolu a vlßdu p°evzala bolest. Zasßhla ho
jako blesk do temene a vno°ila se a₧ do temn²ch hlubin jeho
mozku. CelΘ t∞lo obzvlßÜt∞ pak srdce sev°el hrozn² chlad. Sv∞t
se mu okam₧it∞ rozlo₧il ve statisφce miniaturnφch ΦtvereΦk∙,
kterΘ se rozlet∞ly na vÜechny strany jako st°epy z rozt°φÜt∞nΘho
zrcadla û p°estal vid∞t. Okam₧it∞ se zachytil zßbradlφ, aby
neupadl. PodobnΘ zßchvaty pro n∞j nebyly nic novΘho, ji₧ si ani
nepamatoval, kdy vlastn∞ zaΦaly. Provßzely jej u₧ od mlßdφ, jen
se jeÜt∞ nikdy neozvaly tak siln∞àtak hrozn∞ siln∞. Zatnul zuby
a pomalu se sesouvaje na zem zu°iv∞ objφmal zßbradlφ. V celΘ
mφstnosti se citeln∞ ochladilo, na hladin∞ vody co byla ve
d₧beru stojφcφm u paty schodiÜt∞ se vytvo°il ledov² Ükraloup.
Cφtil praskßnφ d°evaà
äRozbil jsi nßm zßbradlφ.ô
äCoàehmàco prosφm?ô Narmer si v∙bec neuv∞domoval,
kde je, co se stalo, v∞d∞l jen, ₧e ho bolφ hlavaàhrozn∞.
äRozbil jsi nßm zßbradlφ. Ale to nic, d∞deΦek to
spravφ,ô ozval se znovu ten d∞tsk² hlßsek, äDokonce i Edgara
o₧ivil,ô
Narmer zamrkal. Zrak se mu stßle jeÜt∞ ·pln∞
nevrßtil. äKdo je Edgar?ô Zeptal se.
äRybiΦkaàzmrzl, ale d∞deΦek °φkal, ₧e za to
nem∙₧eÜ a ₧e T∞ to bolelo vφc ne₧ jeho.ô
Narmer znovu zamrkal. P°ed opuchl²ma oΦima se mu
pomalu zaΦala vylupovat z nejasnΘ mlhy malß mφstnost a hlavn∞
vedle n∞j stojφcφ d∞vΦßtko. Zv∞dav∞ jej pozorovalo sv²ma velk²ma
oΦima a tvß°ilo se p°itom kouzeln²m zp∙sobem. Bylo vlastn∞
docela hezkΘ, tedy a₧ na ty zuby.
äTak ses nßm u₧ probudil?ô Ozval se jin² mnohem
starÜφ hlas, äTo je dobrΘ znamenφ. ZaΦφnal jsem se ji₧ o tebe
bßt.ô
Narmer otoΦil pomalu hlavu û zase ten
vÜudyp°φtomn² d∞dek! Cht∞l vstßt a co nejrychleji odejφt, ale
jakmile ud∞lal jen nßznak prudkΘho pohybu, zasßhla jej bolest
tisφcem Üφp∙ a on m∞l pocit, ₧e prßv∞ p°iÜel o hlavu.
äNe tak zhurta, mlßdenΦe. JeÜt∞ nejsi
z nejhorÜφho venkuàani zdaleka ne. M∞l bys rad∞ji odpoΦφvat. DßÜ
si trochu Φaje?ô
äZb²vß mi snad n∞co jinΘho?!ô Pomyslel si Narmer,
ale proto₧e byl sluÜn∞ vychovßn, odpov∞d∞l pouze äRßd.ô
╚aj byl hork² a dobr². Von∞l bylinkami a s ka₧d²m
nov²m douÜkem se mu po t∞le rozlΘvaly horkΘ ut∞Üujφcφ vlny.
äSpecißlnφ receptura?ô Zeptal se s nelφΦen²m
zßjmem.
äAno.ô
äMß n∞jakΘ jmΘno?ô
äJist∞, °φkßm mu Ji₧nφ oceßn.ô
äVelice v²sti₧nΘ, p°ipadßm si jako proslun∞nß
plß₧ laskanß mo°em.ôUsmßl se Narmer.
äD∞kuji. To mne opravdu t∞Üφ. Kdy₧ jsem t∞ naÜel,
byl jsi na tom moc zle, ale te∩ u₧ zase zaΦφnßÜ zφskßvat barvu,ô
odpov∞d∞l vesele sta°φk. Jako obvykle se kolem n∞j linula aura
siln∞ naka₧livΘ vyrovnanosti a dobrΘ nßlady, avÜak pod tφm vÜφm
Narmer vycφtil velkΘ nap∞tφ. N∞co tomu d∞dulovi p∙sobilo nemalΘ
starosti.
äZmi≥oval jste se o mΘànehod∞ n∞komu?ô Zeptal se
ji₧ mnohem vß₧n∞ji. Nßlada v mφstnosti se jako mßvnutφm
kouzelnΘho proutku zm∞nila. P°edpov∞∩ pro p°φÜtφ minuty hlßsila
ned∙v∞ru. Narmer dob°e v∞d∞l jak² postoj zachovßvß spoleΦnost
v∙Φi nemocn²m kouzelnφk∙m û t∞m, kte°φ nedokßzali ovlßdat svΘ
schopnosti ani sebe. Z jistΘho hlediska to bylo oprßvn∞nΘ,
jeliko₧ takovΘ osoby byly Φasovanou bombou. P°esto te∩
z pochopiteln²ch d∙vod∙ v∙bec netou₧il po setkßnφ s davem Φi
oficißlnφmi p°edstaviteli m∞sta. V∞d∞l, ₧e musφ vyhledat svΘho
mistra. M∞l velk² strach.
äNe a nemusφÜ se bßt, nehodlßm to ani ud∞lat,ô
odpov∞d∞l klidn∞ sta°φk.
äVß₧n∞?ô
äP°iklßnφm se k nßzoru, ₧e je lepÜφ pomßhat ne₧
trestat.ô
äToàto °φkß i m∙j mistr.ô ZvlßÜtnφ ·nava a tupß
bolest hlavy Narmerovi zabra≥ovaly se soust°edit. Pomalu ale
opravdu velmi pomalu se posadil. Sta°φk mu na sv∙j v∞k s
obdivuhodnou hbitostφ p°istavil k l∙₧ku mal² stolek, o n∞j₧ se
mohl op°φt. Ne₧ staΦil kouzelnφk pod∞kovat, stßl p°ed nφm dalÜφ
hrnek kou°φcφho Φaje.
äM∞l by sis jeÜt∞ odpoΦinout, den je po°ßd velmi
mlad².ô P°esto₧e se Narmer ani nezmohl na nßmitky, tak se k n∞mu
sta°φk se Üibalsk²m ·Üklebkem naklonil a dodal: äNenφ proΦ
sp∞chat, to d∞vΦe vstßvß stejn∞ a₧ k poledni.ô
äAha,ô odpov∞d∞l inteligentn∞ kouzelnφk. ┤Super.
VÜev∞doucφ d∞dek, to je to, co te∩ka nejvφc pot°ebuju,┤ p°idal
si ironicky, avÜak jen v myÜlenkßch.
äSlyÜel jsem, ₧e zkoumßÜ starΘ kroniky a spisy.ô
┤Mnohem kratÜφ by bylo vyjmenovat to, co
neslyÜel.┤ äJist∞.ô
äTak by t∞ mo₧nß mohlo zajφmat, pßr m²ch
p°φb∞h∙.ô
äNechci vßs zklamat, ale zab²vßm se spφÜ o
historiφ ne₧ ·stnφ lidovou slovesnostφ.ô
äNa ka₧dΘm Üprochu pravdy trochu.ô
┤No jo, ale kdo to mß p°ebφrat,┤ pomyslel si
Narmer, kdy₧ vÜak vid∞l tvß° toho starΘho mu₧e zuÜlecht∞nou
nadÜenφm z toho, ₧e si mß zase s k²m popovφdat, rezignoval a
odpov∞d∞l: äProti tomu se nedß nic namφtat.ô
äPovφdej, Poutnφku, povφdej,ô ₧adonila ona
holΦiΦka, kterß byla a₧ doposud p°ekvapiv∞ potichu.
äJist∞, jist∞, ale musφme se nejd°φv zeptat
naÜeho hosta, co ho zajφmß, hmm?ô
äM∙j mistr mi ulo₧il zjistit, co nejvφce o
knφ₧ecφm rod∞ a zalo₧enφ m∞sta,ô rozpovφdal se Narmer, jeho₧
dφky blahodßrnΘmu ·Φinku Φaje pomalu p°estßvala opouÜt∞t Üpatnß
nßlada, a kter² takΘ cφtil, ₧e tomu sta°φkovi n∞co dlu₧φ.
äTo, ₧e je Istren formßln∞ svobodnΘ m∞sto, i kdy₧
ka₧d² vφ, ₧e v n∞m vlßdne knφ₧e, o n∞m₧ se ₧ßdn² ze stßl²ch
obyvatel nahlas nezmφnφ, i kdybyste ho zabil; u₧ beru jako
takov² mφstnφ folkl≤r, aleàô Narmer zmlkl v p∙li v∞ty, jeliko₧
zjistil, ₧e se sta°φk zdvo°ile sm∞je.
äD∞je se n∞co?ô
äNic, jen to poslednφ slovo, kterΘ jsi, chlapΦe,
°ekl je v t∞chto krajφch docela nebezpeΦnΘ. B²t tebou tak bych
je moc nevyslovoval na ve°ejnosti nebo rad∞ji v∙bec.ô
äDob°eàale vφte, co je podivnΘ? VÜechny externφ
historickΘ prameny zmi≥ujφcφ se o ranΘ dob∞ zalo₧enφ Istrenu
vypovφdajφ, co se t²Φe Ülechtick²ch rod∙, v²hradn∞ o kn∞₧n∞
zatφmco v t∞ch n∞kolika mßlo velice kus²ch zßznamech v m∞stskΘ
kronice se pφÜe pouze o knφ₧eti a zakladateli.ô
Sta°ec se skoro a₧ bolestn∞ usmßl a pak chßpav∞
p°ik²vl.
äZprvu jsem si myslel, ₧e jsem se zab²vßm Üpatn²m
rodem, a tak jsem prohledal kroniky vÜech okolnφch dynastiφ
existujφcφch v tΘ dob∞ a doÜel jsem k nßzoru, ₧e jsem se nemohl
m²lit. Co ale ty m∞stskΘ zßznamy? P°ece neud∞laly ze ₧enskΘ
chlapa?!ô PokraΦoval Narmer zanφcen∞ ve svΘm v²kladu.
äVysv∞tlenφ je, jak ji₧ to tak b²vß, velice
jednoduchΘ. Ne, nespletl ses, ani m∞stÜtφ historici neud∞lali
chybu. Tomuto kraji tehdy opravdu vlßdla kn∞₧na. Bylo to moc
krßsnß ₧ena a velice mocnß Φarod∞jka, avÜak m∞sto zalo₧il jejφ
man₧el.ô
äTo mne taky napadlo, ale jakto₧e se o n∞m v∙bec
nezmi≥ujφ ostatnφ prameny? V₧dy¥ ani kronika m∞sta nßm
neposkytuje ₧ßdnΘ informaceàteda krom tΘ, ₧e existoval. Nenφ tam
dokonce ani jeho jmΘno!ô
äAcheron byl velice plach², cel² ₧ivot
nevystoupil ze stφnu svΘ ambici≤znφ ₧eny, ale zato p∞stoval
nßdhernΘ r∙₧e. Nikdo to neum∞l, tak jako on,ô vypravoval sta°φk
zasn∞n∞.
äAcheron? Tak proto mß Istren ve svΘm znaku
Φernou r∙₧i?ô
äAno, to byl jeho nßpad. Nikdo jin² p°ed nφm ani
po n∞m je neum∞l vyp∞stovatà.Myslφm ty pravΘ, kterΘ kvetou jenom
v noci aà,ô sta°φk v∞tu nedokonΦil, mφsto toho pohladil po
vlasech d∞vΦßtko, je₧ je s vykulen²ma oΦima poslouchalo.
äVy o n∞m vyprßvφte, jako byste ho znal.ô
äNe, to neàne osobn∞. Ostatn∞ je to ji₧ mnoho
let.ô
Narmer se od srdce zasmßl. P°ipadalo mu to jako
dobr² vtip. ä Staletφ,ô opravil sta°φka.
äAno, ano. Ale o tΘ kn∞₧n∞ znßm jednu velice
starou pov∞st. Je to sice smutn² p°φb∞h, p°esto si jej mo₧nß
budeÜ chtφt poslechnout, ô up°el na n∞j d∞dula psφ pohled.
Narmer se znovu napil toho v²teΦnΘho Φaje a °ekl
p°es sv∙j odzbrojujφcφ ·sm∞v: äRßd.ô
Sta°φk se zaradoval a viditeln∞ o₧il, rozp°ßhl
ruce v ÜirokΘm a znaΦn∞ teatrßlnφm gestu, jφm₧ si zjednßval klid
u svΘho nepoΦetnΘho publika. Pak se Narmerovi p°φmo a dlouze
zahled∞l do oΦφàvypadalo to jako by mu cht∞l n∞co osobnφho
sd∞lit jeÜt∞ ne₧ zaΦne vyprßv∞t. Teprve potΘ zadeklamoval:
äPoslechni si tedy pov∞st o kn∞₧n∞ tohoto m∞sta,
p°φb∞h stejn∞ smutn² jako pouΦn²; p°φb∞h vyprßv∞jφcφ o velkΘ
cti₧ßdosti, odhodlßnφ, zaslepenosti, neÜt∞stφ, ale takΘ lßsce,
nad∞ji a v∞rnosti jdoucφ a₧ za hrob; p°φb∞h dlouho spφcφ a
Φekajφcφ tu na TvΘ uÜi.
Balada o IstrenskΘ panφ
V dobßch, kdy sv∞t byl mladÜφ ne₧ je nynφ a mnoho
z toho, co je dnes, jeÜt∞ nebylo a mnohΘ z toho, co je nynφ ji₧
nenßvratn∞ ztraceno, slavilo zlat² v∞k; dokonΦila jedna mladß
Φarod∞jka dφlo svΘho otce, kterΘ jemu samotnΘmu vzalo ₧ivot.
Byla velmi krßsnß a jeÜt∞ mnohem vφce cti₧ßdostivß. AΦkoliv
zatφm nedostudovala, pom²Ülela ji₧ na vdavky, co₧ bylo, je a
bude u ₧en jejφho druhu velice neobvyklΘ, jeliko₧ d∞ti by jφ
znaΦn∞ zkomplikovaly slibn∞ se vyvφjejφcφ kariΘru. Ona vÜak
nebyla obyΦejnß dφvka svΘho druhu, jejφ mysl se ubφrala po
odliÜn²ch cestßch, kterΘ ale vÜechny vedly k jednomu cφli. Byla
tΘ₧ v mnoha sm∞rech jinß ne₧ jejφ otec, a tak dφky svΘ
jedineΦnosti, vnφmavosti, otev°enosti a vn∞jÜφmu zßsahu, ale
hlavn∞ velkΘ dßvce Üt∞stφ dokßzala to, na co mocn² a slavn²
Φarod∞j nestaΦil. Mocnφ toti₧ Φasto kalkulujφ se silami, kterΘ
dalece p°esahujφ b∞₧nΘ lidskΘ chßpßnφ, sΦφtajφ d∙vody, p°φΦiny,
pravd∞podobnosti, porovnßvajφ schopnosti a p°itom zapomφnajφ na
nejnevyzpytateln∞jÜφ sφlu na sv∞t∞, kterß dokß₧e Φasto mocn∞ a
neΦekan∞ zvrßtit jaz²Φek na vahßch osudu - Üt∞stφà
Najednou m∞l Narmer pocit, ₧e se kamsi propadß,
aΦkoliv v∞d∞l, ₧e stßle sedφ v tΘ malΘ mφstn∙stce a popijφ tepl²
Φaj. Slova pomalu ztrßcela v²znam a slΘvala se do jednolitΘho
proudu, kter² jej unßÜel n∞kam do p°φb∞hu. N∞kde v hlubinßch
jeho mysli se otev°elo malΘ okΘnko, kterΘ se stalo vstupnφ
branou. NeslyÜel ji₧ jen pouhΘ vyprßv∞nφ, ale cφtil a hlavn∞
vid∞l p°φb∞hà
Na tvß°i mladΘ dφvky se zraΦilo odhodlßnφ,
zapisovala si do denφku krßsn²mi a soum∞rn²mi pφsmeny velice
peΦliv∞ slova, je₧ pro ni m∞la zßsadnφ v²znam. Jejφ nßdhernß
tvß°, je₧ se v lecΦem podobala on∞m pφsmen∙m, byla poznamenßna
soust°ed∞nφm, co₧ jφ dodßvalo zvlßÜtnφ kouzlo, kterΘ
zp∙sobovalo, ₧e na ni byl p°φmo rozkoÜn² pohled. NaÜlo by se
jist∞ mnoho mu₧∙, kte°φ by ji byli schopni takto sedφc pozorovat
celΘ hodinyàminimßln∞ jeden.
Ona o tom samoz°ejm∞ nem∞la ani tuÜenφ, jeliko₧
skuteΦnß krßsa v∞tÜinou nevφ o svΘ krßse, navφc byla jejφ mysl
zcela zam∞stnßna t∞mi pφsmeny nebo spφÜe tφm, co pomocφ nich
cht∞la zaznamenat. Co by si asi mohlo takovΘto rozvφjejφcφ se
poup∞ zapisovat do denφku? Pocity? Ano, byly to pocity. VßÜniv²
otisk n∞jakΘ Ükolnφ lßsky Φi prvnφ dojmy z plesu? èpatn∞. Byly
to sny, co₧ by vysv∞tlovalo vÜude kolem se povalujφcφ
Φarod∞jnickΘ knihy. Magie sn∙ je toti₧ jedno z nejzßhadn∞jÜφch,
nejopomφjenejÜφch a nutno dodat takΘ nejslo₧it∞jÜφch
kouzelnick²ch odv∞tvφ, kterΘ se vÜak na Univerzit∞
ani neuΦφàÜprtka to rozhodn∞ nebyla.
VΦera jsem se znovu setkala se sv²m
pomocnφkem. Je v²born²! Naprosto skv∞le se mi osv∞dΦil. Jednu
chvφli jsem tΘm∞° vß₧n∞ uva₧ovala o tom, ₧e si ho nechßm i
potom, co poslßnφ splnφme. TΘm∞° vß₧n∞! Vφm p°ece, ₧e to nenφ
mo₧nΘ.
VΦera jsme ud∞lali velk² kus prßceàtedy hlavn∞
dφky jemu. S vlastnφm pr∙vodcem po ╪φÜφch astrßlnφho prostoru je
vÜe mnohem jednoduÜÜφ. Nechßpu proΦ to otec takΘ nezkusil, musel
p°ece o tomto zp∙sobu v∞d∞t, jak ho mohl tak okßzale ignorovat?!
Bude to dalÜφ z mnoha zßhad, kterΘ mi nestaΦil osv∞tlit. Jß ale
jeho dφlo dokonΦφm a dokß₧u vÜem, ₧e nebyl blßzen. Cφtφm, ₧e u₧
jsme hodn∞ blφzko a m∙j pr∙vodce mi to potvrdil. N∞kdy nemohu
uv∞°it, ₧e se n∞co tak dokonalΘho zrodilo pouze v mΘ hlav∞ a
jeho existence je podmφn∞na jen trvßnφm ·kolu. Je krßsn²àsv²m
zp∙sobem. Mß st°φbrnΘ vlasy, kterΘ v jasnΘm sv∞tle p°φmo zß°φ a
v matnΘm vrhajφ krßsnΘ odlesky. Jeho ple¥ je bledß, skoro
naÜedlßàtrochu podobnß zaÜlΘmu mramoru, ale na dotek h°eje a
horeΦnat∞ pulzuje. Nejzajφmav∞jÜφ jsou vÜak na n∞m jeho oΦiàdv∞
krßsnΘ kaln∞ ÜedΘ vÜeobjφmajφcφ t∙n∞ bez b∞lma Φi duhovek plnΘ
nekoneΦnΘ hloubky. Musφm si v₧dycky dßvat pozor, abych mu do
nich p°φmo nepohlΘdla a kdy₧ u₧, tak jen krßtce, proto₧e jinak
bych zase za₧ila ten pocit, ₧e se v nich utßpφm a propadßm kamsi
do neznßma. ╚as v takovΘhle chvφli ·pln∞ p°estane existovatàale
jß si nem∙₧u dovolit se zasnφt a jeÜt∞ k tomu do vlastnφho snu!
Musφm splnit otcovo poslßnφ, aby nezem°el zbyteΦn∞ a jß vφm, ₧e
to dokß₧uàs jeho pomocφ urΦit∞ ano. Jsem toti₧ dobrß, i on to
°φkß. I kdy₧ je jen mou vlastnφ p°edstavou, tak v∞°φm, ₧e je
objektivnφ, proto₧e si nedokß₧u p°edstavit nic objektivn∞jÜφho
ne₧li on. Proto se musφm soust°edit na vÜechny podrobnosti tolik
pot°ebnΘ pro vyvolßnφ. Dokonce jsem si nakreslila jeho mal²
obrßzek, teda jenom s helmou, proto₧e neumφm malovat obliΦeje.
Elisa ho naÜla a straÜn∞ se mi smßla. Pr² vφ, ₧e mßm slabost pro
drsnΘ chlapy (takovß pitomost!!!), ale ₧e tohle je opravdovß
·chylnost. NaÜt∞stφ jsem jφ ho hned vzala ne₧ mohla provΘst
n∞jakou hloupost. Je straÜn∞ trapnß, povrchnφ a v∙bec pitomß!
Nechßpu, jak jsem se jφ kdysi mohla sv∞°ovat?! Jako kdyby byl
sv∞t jen o Üatech a o klukßch! ProΦ to sem vlastn∞ pφÜu?
D∙le₧itΘ je p°ece vyvolßnφ. Musφm se soust°edit, navodit
atmosfΘru a mφt tu sprßvnou nßladu. Nesmφm se nechat
rozptylovat. Zapomn∞la jsem na n∞co? JmΘno. Ano, bez jmΘna by to
neÜlo. VÜechno na n∞m je ÜedΘàod kßp∞ a₧ po zbroj, jednotlivΘ
Φßsti se liÜφ pouze odstφnem. Kdy₧ jsem ho poprvΘ uvid∞la, tak
mne napadlo °φkat mu èedivßk, ale rychle jsem to zavrhla. TakovΘ
jmΘno se v∙bec nehodφ k jeho klidnΘ vzneÜenosti, kterß je znßt
z ka₧dΘho jeho gesta. Navφc jsem se bßla, ₧e by u₧ podruhΘ
nep°iÜel, kdybych ho volala tφm jmΘnem. Pak jsem se podφvala na
jeho kßpi, kterß mu lehce spl²vala z Üirok²ch ramen a napadlo
mne n∞co mnohem lepÜφhoàèedoplßÜ¥. Ano, to bylo
jednoznaΦn∞ to pravΘ. Od tΘ chvφle mi pomßhß a dnes to vÜechno
skonΦφ. Jsem si jistß, ₧e se mi to poda°φ. Ano u₧ dnesà
Nato dφvka vstala od stolu, vzala denφk a sedla
si na postel. Napila se z pohßru, kousla si jablka a pak vytßhla
z tajnΘ skr²Üe za nßst∞nn²m gobelφnem peΦliv∞ nakreslen²
obrßzek. Byl na n∞m vysok² mu₧ v nßdhern∞ zdobenΘ zbroji a
se dv∞ma zvlßÜtnφmi meΦi. Dφvka rozd∞lovala svou pozornost
st°φdav∞ mezi obrßzek a denφk, zhluboka d²chalaà
Otev°ela oΦi. Ano, byla tam. Opatrn∞ se
rozhlφ₧ela, tentokrßt si mßlem myslela, ₧e je znovu ve svΘm
pokoji, ale nepochybn∞ byla na sprßvnΘm mφst∞àcφtila to. Poka₧dΘ
je prost°edφ jinΘ. Dnes se podobalo jejich hradu, vÜechno bylo
stejnΘ a p°esto tak jinΘ. NauΦila se jednotlivΘ sfΘry
rozliÜovat. NauΦila se toho ji₧ mnoho. Sed∞l naproti nφ u jejφho
psacφho stolu a n∞co do n∞j ryl d²kou. Helmu m∞l polo₧enou na
₧idli vedle sebe, nosφval ji jen z°φdka, ale bral ji s sebou
vÜude. Sv∞tlo svφΦek jemn∞ tanΦilo po jeho st°φb°it²ch vlasech a
nab²valo v milionech odlesk∙ zcela nov²ch forem. Äidle, st∙l i
pokoj, vÜechno mu bylo malΘ, musel sed∞t v krajn∞ nepohodlnΘ
poloze. Dφvenka nemohla potlaΦit pousmßnφ, kdy₧ se na nßbytek
dφvala. Ani nejpevn∞jÜφch z jejich Ütφhl²ch elegantnφch
prout∞n²ch ₧idlφ by nemohla unΘst takovou vßhu. V₧dy¥ jen ta
zbroj, jen₧ svou masφvnostφ p°edΦila vÜechny, kterΘ zatφm
vid∞la, musela jist∞ vß₧it vφc ne₧ ona sama. N∞co takovΘho by
obyΦejn² Φlov∞k nosit nemohl. Kdyby byli ve skuteΦnΘm sv∞t∞,
₧idle by se ji₧ dßvno se zoufal²m sk°φp∞nφm rozpadla, jen₧e tady
ani nezavrzala, jeliko₧ to byl Sv∞t sn∙ àv n∞Φem mnohem
skuteΦn∞jÜφ ne₧ ten nßÜ.
Nezvedl hlavu od prßce, ani nedal nijak jinak
najevo, ₧e vφ o jejφ p°φtomnosti. Pouze polo₧il helmu na zem a
mφrn∞ ₧idli poposunul, jak se to d∞lßvß, kdy₧ se chce n∞kdo
posadit. Brala to jako pozvßnφ. Pohladila chladn² kov jeho
zbroje, p°ipadal jφ jako by ₧il.
äBudeme bojovat?ô Zeptala se, kdy₧ si sedala.
äAno.ô
Dotkla se jeho tvß°eàbyla horkß. P°esunula
ruku k pancφ°i kryjφcφmu jeho b°icho, ucφtila pod nφm pohyb.
äBolφ to moc?ô
äAno.ô
èedoplßÜ¥ m∞l v b°iÜe Φerva, kter² mu po₧φral
vnit°nosti, je₧ vÜak zßhy dor∙staly. Proto trp∞l v nekoneΦnΘm
kolotoΦi bolesti zp∙sobenΘ zran∞nφmi a jejich hojenφm. Dφvka se
nikdy nedozv∞d∞la, jak dlouho ji₧ ani proΦ tomu tak je. V∞d∞la
jen, ₧e n∞kdy je Φerv vφce aktivnφ a jindy zase odpoΦφvß.
äPoslyÜàjestliàjestli se necφtφÜ dob°e, tak to
m∙₧eme odlo₧it.ô
äNe.ô
äNemusφÜàô
äDnes mß tv∙j otec narozeniny. V tento den svΘ
poslßnφ zaΦal a v tento den tΘ₧ skonΦφ.ô
äJak to vφÜ?ô
äV₧dy si opat°uji podstatnΘ informace.ô
Dφvce mßlem vhrkly slzy do oΦφ: äJß myslela,
₧e je to d∙le₧itΘ jen pro m∞.ô
PoprvΘ za cel² rozhovor se na nφ podφval, ÜedΘ
t∙n∞ se zaleskly, a odpov∞d∞l: äTo ses m²lila.ô T∞₧ko °φci,
jestli si uv∞domoval, jak jφ tφm p°ivedl do rozpak∙. Jeho tvß°
z∙stala nem∞nnß. Vypadal jako socha, kterΘ mu n∞kte°φ stav∞li a
pak se jim klan∞li jako bohu. Byly mu podobn∞jÜφ vφce ne₧ on sßm
sob∞.
Sklopila zrak na rytinu na d°ev∞nΘ desce
stolu, tvo°il jφ obrazec slo₧en² z mnoha troj·helnφk∙, kterΘ se
navzßjem mφsily a p°ekr²valy. Ani p°i nejlepÜφ v∙li nedokßzala
odhadnout jejich poΦet. Ten spletenec byl p°φliÜ matoucφ, te∩ se
jφ dokonce zdßlo, ₧e tam zahlΘdla mihnout se n∞jakΘ kru₧nice.
Rad∞ji se vrßtila pohledem zp∞t k n∞mu d°φve, n∞₧ jφ ty Φßry
zaΦnou p°ed oΦima tanΦit.
äCo je to?ô
äDar.ô
äPro m∞?ô
Sotva znateln∞ p°ik²vl.
äD∞kujiàje to krßsnΘ,ô °ekla znovu
v rozpacφch.
äGeometricky dokonalΘ. Opatruj to a zapamatuj
si to.ô
äBude to pro mne n∞jak d∙le₧itΘ?ô
äNejd∙le₧it∞jÜφ.ô
Sna₧ila se p°ijφt na vyu₧itφ t∞ch obrazc∙.
Samoz°ejm∞, ₧e by jφ nedal n∞co, co by slou₧ilo pouze
k estetick²m ·Φel∙m a nem∞lo praktickΘ vyu₧itφ. Odporovalo by to
jeho povaze. Zßrove≥ to vÜak nemohlo mφt ₧ßdnou spojitost
s dneÜnφm dnem ani s poslßnφm, to by jφ to nev∞noval jako dar.
TroÜku ji₧ znala temnΘ zßkruty jeho myÜlenφ a Φasto je tΘ₧
obdivovala. Sv∞t by byl p°ece tak nßdhern², kdyby se k n∞mu
p°istupovalo p°φsn∞ logicky. Ned∙v∞°ovala cit∙màmohou mßst a
snadno zraditàstejn∞ jako lidΘ. Navφc vztahy jsou tak
nesnesiteln∞ slo₧itΘ, kdy₧ se do nich mφchajφ ne₧ßdoucφ emoce.
Nap°φklad man₧elstvφ jejich rodiΦ∙ byl jednoznaΦn∞ s≥atek
z rozumuà
äStrß₧ce.ô Tφm jedin²m slovem p°eruÜil
èedoplßÜ¥ neklidnΘ proudy jejich myÜlenek.
äBude mφt podobu bojovnφka?ô
äAno. Navφc t∞ Φekß na mφst∞, kde nebudeÜ moci
pou₧φt magii.ô
äAle jak mßm bojovat s vßleΦnφkem bez pomoci
sv²ch kouzel?ô
äNijak. Utkßm se s nφm jß.ô
äAle proΦ?! Chci °φctà vÜechny ·koly jsem
zatφm zvlßdla samaàtedy s tvou asistencφ. Dnes se vÜechno
rozhodne, nechci se jen dφvat!ô
äJß ho mohu porazit, ale jen ty jej m∙₧eÜ
zabφt. Navφc budou dva, oba budeme mφt plnΘ ruce prßce.ô
äDva?ô
äOn a Tv∙j otec.ô
Dφvka se na n∞j p°ekvapen∞ podφvala a mφrn∞ se
ot°ßsla.
äPokud prohrajeÜ, tak mu pat°φÜ,ô °ekl
èedoplßÜ¥ t≤nem anglickΘho majordoma ohlaÜujφcφho, ₧e v sal≤nu
bude za p∞t minut servφrovat Φaj().
äJe jeÜt∞ n∞jakß Üance, ₧eà?ô
äMßÜ t∞lo?ô
äNe, u₧ ho poh°bili. Nedokßzala jsem to
pozdr₧et.ô
äÄehem?ô
äAno.ô
äPak ne. Ale m∞la by ses spφÜe soust°edit na
dneÜek. Jist∞ by necht∞l, abys dopadla stejn∞. Navφc mßÜ
jedineΦnou Üanci to vÜe ukonΦit. Nepromarni ji.ô
Dφvka vypadala, ₧e mß slzy na krajφΦku. Vzal
ji n∞₧n∞ kolem ramen, co₧ ost°e kontrastovalo s drsnostφ jeho
v oceli navleΦen²ch rukou, v₧dy¥ to byly tΘm∞° medv∞dφ tlapy.
Polo₧ila si hlavu na hrudnφ plßt, proti vÜem p°edpoklad∙m nebyl
v∙bec studen². V jeho objetφ se skoro ztrßcela. Kdyby to vid∞l
n∞jak² malφ°, namaloval by nejspφÜ nßdhern² obraz û Spanilß
dφvka v objetφ krßsnΘho rytφ°e. Jenom₧e jedinß malφ°ka v dohledu
se opφrala o mohutn² detailn∞ zdoben² hrudnφ plßt a do ka₧dΘho
oka pustila po jednΘ horkΘ slze. Dφvala se p°es n∞ na st°φb°itΘ
vlasy voln∞ mu spadajφcφ na ramena. Byl opravdu krßsn² û sv²m
zp∙sobemà
äNemßÜ si co vyΦφtat.ô
Vzpurn∞ se odtßhla, avÜak ne p°φliÜ daleko:
äNemusφÜ m∞ ut∞Üovat.ô
äJß vφm. Mßm nßsledujφcφ plßnàô
Ten sßl byl obrovsk², sice ne ÜirÜφ ne₧ lo∩
nejv∞tÜφho chrßmu v univerzitnφm m∞st∞, ale za to rozhodn∞ delÜφ
a vyÜÜφ û jeho strop tonul v mlze. Nikde nebyl prostor pro
v∞°φcφ jen vÜudyp°φtomnΘ sloupy lemujφcφ st∞ny. St°ed vypl≥oval
pruh neuv∞°iteln∞ rozlehlΘho prßzdna. Celß ta scenΘrie p∙sobila
neobyΦejn∞ depresivn∞. ╚lov∞k si zde p°ipadal jako to nejmenÜφ
bezv²znamnΘ zrnko pφsku v celΘm ÜirΘm vesmφru. Sßl brzy ztratil
zaΦßtek a vypadal, ₧e nemß ani ₧ßdn² konec. Cesta lemovanß po
obou stranßch mohutn²mi sloupy se zdßla b²t nekoneΦnou. Celß ta
bombastickß architektura m∞la jedin² cφl û srazit p°φchozφmu
sebev∞domφ. V₧dy¥ co by mohl zmoci proti sφle, je₧ dokßzala n∞co
takovΘho postavit? V mlze tam n∞kde u nejasn∞ tuÜenΘho stropu se
obΦas zablesklo, atmosfΘra byla t∞₧kß, stφny se zdßly delÜφ, vÜe
ostatnφ v∞tÜφ a Φlov∞k naopak mnohem menÜφ. P°esto dφvka krßΦela
s hlavou hrd∞ vztyΦenou. Nenechala se zaskoΦit, byla varovßna.
Jφlec meΦe jφ pod kßpφ studil do dlan∞. Byla to pro ni neobvyklß
zbra≥, p°esto₧e ji v boji s nφ dob°e vycviΦil. Neobvyklß zbra≥
pro neobvyklΘ situace. M∞la zvlßÜtnφ tvar, jednalo se vlastn∞
spφÜe o Üavli a byla vyrobena na mφru. èedoplßÜ¥ se krom jinΘho
dob°e vyznal i v um∞nφ kovß°skΘm.
Dφvka se nebßla, jejφ krok
byl jist². Existujφ situace2,
kdy se veÜkerß budoucnost, tou₧enφ i obavy zhustφ do jedinΘho
okam₧iku; kdy veÜkerΘ nitky osudu musφ projφt jedin²m bodem,
kter² rozhodne o vÜem. Ka₧d² minimßln∞ jednou n∞co podobnΘho
za₧ije nebo mu to tak alespo≥ bude p°ipadat. Tyto okam₧iky mohou
p°itahovat Φernß mraΦna obav, nasazovat tmavΘ br²le p°i
jakΘkoliv myÜlence na n∞, zjevovat se ve snech, zrychlovat dech
a p∙sobit st°evnφ potφ₧e. Kdy₧ vÜak jednou koneΦn∞ p°ijdou,
nastoupφ ·leva. Dech se zklidnφ stejn∞ jako ₧aludek a nervy,
mysl se zaΦne soust°edit na jedin² cφl û usp∞t. Tedy za
p°edpokladu, ₧e jste podobnφ jako ta dφvka nebo jß.
ZpoΦßtku to nebylo znßt, ale sßl se postupn∞
zu₧oval, jako by vÜechny jeho cesty m∞ly vΘst k mramorovΘmu
schodiÜti. Na jeho prvnφm stupni stßli rytφ°i û dva. Äßdn²
z nich se tedy neschovßval ve stφnech mezi sloupy. Byli vysocφ a
mohutn∞ pancΘ°ovanφ. Ve sv∞t∞, kter² si zvykla naz²vat
skuteΦn²m, by se n∞kdo v takovΘ zbroji nemohl ani h²bat, nato₧
pak bojovat. P°esto ji sv²mi zbran∞mi pozdravili. Prvnφ jφ
pokynul ten Φern² svou obrovskou sekerou, potΘ jej nßsledoval
modr² ladn²m pohybem meΦe. A₧ na tyto malΘ detaily si ale byli
podobnφ jako vejce vejci û stejnΘ rohatΘ p°ilby, stejn² typ
zbroje je₧φcφ se ostny na vÜechny strany, stejnΘ rudΘ sv∞tlo
vychßzejφcφ z pod hledφ p°ilbice.
Stßhla si kßpi z hlavy, ani jeden z nich vÜak
nesklopil hledφ ani nesejmul helmu. P°edstavovßnφ, zdß se,
nepat°ilo k jejich spoleΦensk²m zvyklostem. ZaΦala ustupovat,
brzy se to zm∞nilo v ·t∞k. Rytφ°i ji nßsledovali pomal²m klidn²m
krokem, p°esto se neustßle p°ibli₧ovali. Strß₧ce si pohrßval
s prostorem. NejspφÜ na d∙kaz toho, ₧e je zde pßnem vÜeho. Kdyby
to vÜak byla skuteΦn∞ pravda, nemusel by ji dokazovat. Mφ°ila
k nejbli₧Üφm sloup∙m, kdy₧ byla tΘm∞° u nich, tak se rychle
otoΦila a mrÜtila po ΦernΘm rytφ°i malou kulovitou v∞c. Ten ji
bez obtφ₧φ v letu rozetnul svou sekerou, naΦe₧ se ukßzalo, ₧e to
byl vßΦek s jemn²m prachem, kter² se okam₧it∞ rozpt²lil a mimo
jinΘ mu vlet∞l i do oΦφ. To vÜak ΦernΘ rytφ°e nijak viditeln∞
nezneklid≥ovalo. Provedl na pohled tΘm∞° nedbalΘ gesto
opancΘ°ovanou rukou a prach se vrßtil zpßtky do vßΦku, kter² se
zacelil a ulet∞l n∞kolik metr∙ zp∞t. Pak se sv∞t zaΦal znovu
chovat podle zßkon∙ v∞dy, pomocφ nφ₧ by jej n∞kte°φ rßdi
vysv∞tlili a vßΦek pokraΦoval stejnou rychlostφ ve svΘ p∙vodnφ
trajektorii. Rytφ° se mu te∩ vÜak ji₧ bez obtφ₧φ vyhnul, tak₧e
dopadl n∞kam daleko za n∞j. Zam∞stnal jej jen na pßr vte°in, ale
i to staΦilo.
Zpoza nejbli₧Üφho sloupu se toti₧ s rychlostφ
blesku vy°φtil èedoplßÜ¥, vyhnul se rßn∞ modrΘho rytφ°e a kdy₧
se t∞sn∞ mφjeli, tak mu naopak jednu uÜt∞d°il. Ten poklesl na
jedno koleno a z poran∞nΘho boku i nohy mu zaΦala unikat slabß
mlhavß zß°e. èedoplßÜ¥ zatφm, ani₧ by se zastavil Φi v∙bec
zpomalil, ude°il jako vich°ice na ΦernΘho rytφ°e. Byla to hroznß
rßna, vyu₧il p°i nφ maximßln∞ svΘho rozb∞hu, vßhy a hlavn∞
momentu p°ekvapenφ, jeliko₧ Φern² rytφ° a₧ doposud se zab²vajφcφ
vßΦkem jej zahlΘdl a₧ v poslednφ chvφli, p°esto jeÜt∞ dokßzal
neuv∞°iteln∞ rychle zakontrovat sekerou. Pro dφvku to byl jen
okam₧ik. ZahlΘdla pouze mihnout se jakousi velkou Üedou Ümouhu,
nßsledoval jasn² zßblesk a pak ohluÜujφcφ t°esk. Sekera se
rozlomila, Φern² rytφ° upadl na zem, chvφli jel zßdy po podlaze
a potΘ p°ekvapen∞ zφral na zbytky svΘ zbran∞, je₧ mu z∙staly
v rukou.
Modr² rytφ° zatφm tΘ₧ nezahßlel a s Üφlen²m
°evem pln²m bolesti a vzteku se vrhl na dφvku. Hodila po n∞m
svou kßpi a postavila se do bojovΘho postavenφ. To jej mφrn∞
zarazilo, v ₧ßdnΘm p°φpad∞ vÜak neodradilo. Zran∞nφ jej v²razn∞
zpomalovalo, ale i p°esto byl stßle na lidskΘ pom∞ry velice
rychl². SvΘ ·dery vÜak vedl spφÜe na sφlu, jako by si byl tohoto
handicapu v∞dom. Dφvka nestaΦila dost rychle uh²bat a vzhledem
ke svΘ omezenΘ fyzickΘ sφle i vßze nemohla p°φliÜ efektivn∞
vzdorovat. Navzdory tomu odrazila rßnu, kterß ji m∞la p°eseknout
vejp∙l, avÜak ztratila p°itom rovnovßhu a upadla. èavle jφ
vypadla z rukou. Modr² rytφ° uznale pok²vl a zßrove≥ ji dal
v tomto jedinΘm mφrn∞ arogantnφm gestu najevo, ₧e poslednφ rßn∞
se nevyhne. èedoplßÜ¥ to zpozoroval, upustil od pronßsledovßnφ
ΦernΘho rytφ°e, vydal krßtk² sk°ek podobn² k°iku ran∞nΘho orla a
rozb∞hl se k nim. Modr² rytφ° mu v∞noval pohrdliv² pohled typu
äto nemßÜ Üanci stihnoutô, ale èedoplßÜ¥ se rovnou v b∞hu nßhle
p°emφstil p°φmo za n∞j. Modr² rytφ° se navzdory svΘmu zran∞nφ a
p°ekvapenφ stihl obrßtit, avÜak sv²mi bojov²mi kvalitami
nedosahoval ΦernΘho rytφ°e a u₧ v∙bec ne èedoplßÜ¥∞. Ten jej
nejen₧e probodl, ale jeÜt∞ p°ipφchl sv²m meΦem k jednomu ze
sloup∙. Kdy₧ velkß Φernß Φepel vnikala do kamene doprovßzelo to
straÜlivΘ sk°φp∞nφ ani nemluv∞ o °evu modrΘho rytφ°e. Byl to
prost∞ uÜirvoucφ zvuk. P°esto oba zb²vajφcφ bojovnφci slyÜeli
dφvΦin v²k°ik:
äNem∙₧u se v∙bec pohnout, n∞jak m∞
paralyzoval.ô
╚ern² rytφ° se Üφlen∞ rozchechtal a mrÜtil po
nφ vÜφ silou pou₧iteln∞jÜφ Φßst svΘ sekery. èedoplßÜ¥ vytrhl
st°eΦkujφcφmu modrΘmu rytφ°i jeho Ütφt a dalÜφm bleskov²m
p°emφst∞nφm se postavil p°ed ni. Nßsledoval zßblesk. èedoplßÜ¥
zavrßvoral, sekera pronikla Ütφtem, ale pak jφ ji₧ nezbyla
dostateΦnß razance na to, aby jeho zbroj vφc ne₧ jen poÜkrßbala.
Z∙stala zaklφn∞nß ve zbytcφch Ütφtu, èedoplßÜ¥ ten kus nynφ ji₧
nepot°ebnΘho ₧eleza odhodil. Kdy₧ to uvid∞l Φern² rytφ° vztekle
za°val:
äZtracen∞, te∩ u₧ asi vφm, kdo jsi! èedoplßÜ¥!!!
Ta pitomß d∞vka nevφ, co d∞lß. ZaΦφnßm toho mφt tak akorßt
dost!ô
èedoplßÜ¥ mu nijak neodpovφdal pouze tasil
sv∙j druh² meΦ a vyslal sv²m klidn²m tΘm∞° a₧ nez·Φastn∞n²m
hlasem, kter² v danΘ situaci p∙sobil tΘm∞° komicky, k le₧φcφ
dφvce n∞kolik krßtk²ch v∞t:
äTohle je Strß₧ce a zaΦφnß se bßt. VφÜ, co mßÜ
d∞lat.ô
äAle jakà?!ô
äSv∞tlo.ô
╚ern² rytφ° dupnul pravou nohou do zem∞ a
modrΘho meΦ se mu objevil v ruce. Nato se oba soupe°i proti sob∞
rozb∞hli. Srazili se ji₧ mnohem obez°etn∞ji ne₧ p°ed tφm avÜak
p°esto nemßlo prudce. Pokud by n∞kdo podle jejich vzez°enφ
oΦekßval t∞₧kopßdnou bitvu opancΘ°ovan²ch kolos∙, tak by se
Üeredn∞ m²lil. P°edvedli prav² opak û meΦe se mφhaly v t∞₧ko
post°ehnutelnΘm sledu, jedna Üermφ°skß finta st°φdala druhou.
Souboj byl zhruba vyrovnan². Oba soupe°i si nechßvali mohutnΘ
·dery podpo°enΘ jejich dΘmonickou mocφ a svΘ zvlßÜtnφ schopnosti
na horÜφ Φasy.
Dφvka se zatφm pokouÜela silou veÜkerΘ svΘ
v∙le, alespo≥ maliΦko pohnout. Bezv²sledn∞.
äCo, sakra myslel tφm sv∞tlem?!ô Pomyslela si.
Modr² rytφ° s sebou zatφm bezmocn∞ cukal p°ipφchnut² na sloupu
jako n∞jak² podivn² brouk a nesnesiteln∞ v°eÜt∞l. Dokonce ani
nohama nedosahoval na zem. Nßhle pochopila, ₧e se zmenÜuje.
Unikala z n∞j cel²mi proudy matnß duhovß zß°e.
╚ernΘmu rytφ°i mezitφm viditeln∞ dochßzely
sφly. Stßle vφce se zad²chßval a jeho ·toky ji₧ takΘ nebyly tak
p°esnΘ a elegantnφ jako na zaΦßtku. èedoplßÜ¥ to zpozoroval a
zm∞nil taktiku, pokouÜel se svΘho nep°φtele vyprovokovßvat ke
zbrkl²m a zbyteΦn²m v²pad∙m a sßm Üet°il sφly. Pou₧φvßnφ
zvlßÜtnφch schopnostφ je z°ejm∞ oba znaΦn∞ vyΦerpßvalo. Vzhledem
k v²buÜnΘmu temperamentu jeho soupe°e se mu vÜak tato taktika
docela da°ila a zaΦφnal pomalu leΦ jist∞ zφskßvat p°evahu. Proto
se Φern² rytφ° uch²lil k zoufalΘmu °eÜenφ. Sev°el prsty levΘ
ruky v p∞st a n∞co zav°eÜt∞l. Sloupy v celΘm sßle se zaΦaly
narßz bortit. Byly velice vysokΘ a tak doslova vÜude kolem nich
nßhle poletovalo kamenφ.
Sloup, na kterΘm byl p°ipφchnut modr² rytφ°,
cel² popraskal a jemu se koneΦn∞ poda°ilo se osvobodit, Φφm₧ se
proud unikajφcφ zß°e dostal blφ₧e k le₧φcφ dφvce. AvÜak obrovskß
masa kamene, je₧ to zp∙sobila, se zaΦala povß₧liv∞ naklßn∞t
sm∞rem k nφ. V ·d∞su vyk°ikla. èedoplßÜ¥ to zpozoroval a ud∞lal
pohyb, jako by se za nφ cht∞l p°emφstit, ale nic se nestalo.
Mφsto toho, s tvß°φ bolestφ zk°ivenou pohlΘdl na sv∙j bok.
Poklesl na jedno koleno. ╚erv. ╚ern² rytφ° nemoha uv∞°it tomu
Üt∞stφ zformoval veÜkerΘ svΘ zb²vajφcφ sφly do jedinΘho ·deruàna
mφsto, na kterΘ èedoplßÜ¥ tak bolestn∞ a zklaman∞ zφral. T°esk a
zßblesk, je₧ nßsledovaly byly asi nejhluΦn∞jÜφ a nejjasn∞jÜφ za
cel² boj.
Dφvka, kterß tomu vÜemu bezmocn∞ p°ihlφ₧ela,
za₧ila nejspφÜ nejhorÜφ zd∞Üenφ ve svΘm dosavadnφm ₧ivot∞. N∞co
se v nφ zlomilo, poprvΘ °ekla to, na co se p°ed tφm neodva₧ovala
ani myslet. Hlesla to neslyÜn∞, avÜak ka₧d²m nervem jejφho t∞la
to k°iΦeloàjedinΘ slovo:
äLßsko!!!!!!!!ô
Absolutn∞ nev∞douc jak, v nastalΘm Üoku
pohnula nohou. Ta se tak dostala p°φmo do hlavnφho proudu matnΘ
zß°e unikajφcφ z modrΘho rytφ°e, je₧ se zoufale a naprosto
bezv²sledn∞ sna₧il n∞kam odplazit. Zaplavila jφ p°φmo lavina
obrovskΘ a nespoutanΘ dΘmonickΘ sφly, jφ₧ se nebylo mo₧no
nepoddatài kdyby to sama necht∞la. Cφtila v sob∞ mocàneà
MOC(!), jakou nebylo mo₧no slovy popsat. S zu°iv∞
n∞Ü¥atnoÜ¥astn²m (vÜe dohromady) frenetick²m °evem doslova
prolet∞la sßlem a₧ ke schod∙m. P°i tom se vyh²bala padajφcφm
kamen∙m, a to vÜe v rychlosti, o jakΘ se jφ d°φve ani nesnilo.
Vid∞nφ se jφ kompletn∞ zm∞nilo a zaost°ilo, jejφ srdce naplnily
emoce z nejhlubÜφho nitra duÜe, pro kterΘ lidsk² jazyk nemß ani
jmΘno, jeliko₧ drtivß v∞tÜina zßstupc∙ tohoto druhu by nikdy
v ₧ivot∞ nep°ipustila, ₧e je mß. Pro₧φvala jist² druh temnΘ a
velice zhoubnΘ extßze.
Ani jeden z bojujφcφch dΘmon∙ si jφ vÜak
nevÜφmal. M∞li sv²ch starostφ dost. ╚ern² rytφ° prßv∞ nev∞°φcn∞
hled∞l na sv∙j zlomen² meΦ, jeho jasn∞ modrΘ ·lomky le₧ely vÜude
kolem. èedoplßÜ¥ mu ladn²m pohybem usekl ruku t∞sn∞ u zßp∞stφ.
Bylo to snadnΘ. Jeho soupe° rezignoval na jakoukoliv obranu.
Nevytryskl ₧ßdn² proud man∞ duhovΘho sv∞tla. ╚ern² rytφ° byl
prakticky jen zbroj. Proto byl takΘ tΘm∞° nezniΦiteln²àtΘm∞°.
V magick²ch p°edm∞tech i bytostech proudφ jistΘ ₧φly energie a
èedoplßÜ¥ m∞l schopnost je vid∞t. Provedl n∞kolik rychl²ch
bezpeΦnostnφch tnutφ. Zbavil svΘho nep°φtele zbytk∙ obou pa₧φ a
n∞kter²ch chrßniΦ∙. To vÜe pomalu, chladn∞, klidn∞, z rozvahou a
promyÜlen∞. ╚ern² rytφ° jej jen tΘm∞° nez·Φastn∞n∞ pozoroval a
mluvil:
äJsi opravdu dobr²ànejlepÜφ z t∞ch, co jsem
zatφm potkal. Nezjistiteln² sfΘrami, proto ses mohl nepozorovan∞
p°idat k tΘ holce, kdy₧ vstupovala do chrßmu. Lßmßnφ zbranφ,
p°emis¥ovßnφàty jsi asi vß₧n∞ èedoplßÜ¥. V∞d∞l jsem, ₧e jφ n∞kdo
pomßhß, aleà(bolestn² vzdech û to vφte, kdy₧ Vßm n∞kdo jedinou
ranou amputuje ruku, tak se to bez toho neobejde).ô
èedoplßÜ¥ mlΦel, respektoval jedinΘ prßvo
vÜech pora₧en²ch, a to vykecat se. Nap°φmil se k poslednφmu
·deruà
äT∞Üilo mne.ô
àkrßtce na to k²vl a bodl. Vedl °ez vertikßln∞
skrz hlavnφ ₧φlu. Prakticky rytφ°e rozpßral. ╚epel se s d∞siv²m
kovov²m sk°φp∞nφm probojovßvala nahoru, co₧ nebylo nic ve
srovnßnφ se zvuky, kterΘ doprovßzely vysychßnφ ₧φly. Nenφ to
snadnΘ k n∞Φemu p°irovnat, pon∞vad₧ to nemß v lidskΘm sv∞t∞
ekvivalent. Snad muΦenφ tisφc∙ lidφ a zvφ°at, to vÜe najednou a
po°ßdn∞ zesφlenΘ. N∞kterΘ pov∞sti °φkajφ, ₧e tak oslavujφ
vÜechny jeho ob∞ti dΘmonovu smrt. To jsou vÜak v∞tÜinou jen
nßbo₧enskΘ p°edstavy. Pravdu nikdo z lidφ neznßànikdo se jich
neptal.
╚ern² rytφ° jakoby zkamen∞l, pak se po celΘm
zbytku jeho zubo₧enΘho t∞la se rozlet∞ly drobnΘ prasklinky, je₧
velice rychle rostly. Nakonec se rozpadl na prach.
ModrΘmu rytφ°i se poda°ilo zastavit sv∙j
proces zmenÜovßnφ stejn∞ jako unikßnφ zß°e. Mnohem mΘn∞ ·sp∞Ün²
vÜak byl ve shßn∞nφ n∞jakΘ zbran∞. Vytßhnout si z rßny
èedoplßÜ¥∙v velk² Φern² meΦ se jeÜt∞ nedova₧oval, jeliko₧ dalÜφ
gejzφr zß°e riskovat rozhodn∞ necht∞l. Proto se zu°iv∞ leΦ o to
bezv²sledn∞ji sna₧il vypßΦit ze zniΦenΘho Ütφtu v boji jeÜt∞
mo₧nß docela pou₧iteln² ·lomek sekery. Nakonec ten kus ₧eleznΘho
Ürotu rozΦilen∞ zahodil. KleΦel na kolenou a usilovn∞ p°em²Ülel,
jak nejlΘpe vyu₧φt poslednφ zbytky svΘ sφly. Najednou mu n∞co
zvedlo hledφ p°ilbice. ZahlΘdl ÜpiΦku Üavle3.
RudΘ sv∞tlo pohaslo a objevila se tvß° starΘho a ztrßpenΘho
mu₧e.
äDcerunko,àô
èavle putovala n∞kam nahoru, pryΦ z jeho
zornΘho pole. Ruka, je₧ jφ vlßdla, se nap°ßhla k ·deru.
äDcerunko! Ty nevφÜàJß si to vybral
dobrovoln∞!...ô
èavle dopadla. Bylo to ÜikovnΘ ·spornΘ
seknutφ. Dφvka d∞lala Φest svΘmu v²cviku. Neexistovala slova,
kterß by ji mohla zastavitàne v tomto stavu.
Hlava odlet∞la kamsi do neznßma. T∞lo s sebou
jeÜt∞ n∞kolikrßt zaÜkubalo a pak explodovalo v zßplav∞ matn∞
duhovΘho sv∞tla.
Tma. ┌nava. Hlasàznßm² a klidn².
Sv∞tloàst°φb°itΘ vlasy vrhajφ mili≤ny odlesk∙ na vÜe kolem a
dot²kajφ se jejφ tvß°e. Ty velkΘ a silnΘ ruce ji te∩ neobyΦejn∞
n∞₧n∞ hladφ vÜude po t∞le. Co se to skr²vß v Üediv²ch hlubinßch
t∞ch dvou p°φzraΦn²ch t∙nφ, je₧ se na nφ upφrajφ? Starost? Jsou
v∙bec schopny n∞jakΘho citu? Ano, jist∞₧e anoàcit∙, pro kterΘ
nemß lidsk² rod jmΘno.
äNevypadßÜ zran∞nß.ô
äAni nejsemàcφtφm se dob°eà, co₧ je dost
divnΘ.ô
äAni ne, jsi v Üoku, ale jinak pravd∞podobn∞
v po°ßdku. Vsta≥, prosφm.ô
äProΦ?ô
äZvφt∞zili jsme.ô
Pomohl jφ na nohy. Ud∞lala n∞kolik vrßvorav²ch
krok∙. Galantn∞ jφ nabφdl rßm∞.
äèavle.ô
äU₧ ji nebudeÜ pot°ebovat. Vedla sis lΘpe ne₧
skv∞le. Jsem na Tebe pyÜn².ô
äDφky, moc to pro m∞ znamenß. VφÜ, myslela
jsem, ₧e T∞ zabil.ô
äTo by mu Φerv nedovolil. Mß mne p°ece ┤muΦit
a₧ do konce Φasu a mo₧nß jeÜt∞ dΘle┤. Byla by to velmi hloupß
kletba, kdyby mi umo₧nila spßchat sebevra₧du hrdinskou smrtφ
nebo dostat se k Φervu pouhou ranou meΦem. Musφm uznat, ₧e je to
nejmocn∞jÜφ a nejzßludn∞jÜφ tvor, kterΘho tu m∙₧eÜ
potkatàsamoz°ejm∞ hned po mn∞. Tvß cesta,ô ukßzal na schody.
Kdy₧ zahlΘdl jejφ pohled odpov∞d∞l:
ä┌kol je spln∞n, tam le₧φ Tvß odm∞na.ô
äTy se mnou nep∙jdeÜ?ô
äJe to jen Tvß cesta a Tvß odm∞na. Zaslou₧φÜ
si ji.ô
Vstoupila na prvnφ schod. ┌kol je spln∞n. Ta
chvφle, na kterou jsem tak dlouho Φekala, koneΦn∞ p°iÜla, tak
proΦ necφtφm ₧ßdnou ale v∙bec ₧ßdnou radost Φi ·levu?!
äUvidφm t∞ jeÜt∞ n∞kdy?ô
äAno.ô
äBude mi pot∞Üenφm.ô
äNebude.ô Rßzn²m gestem zamφtl vÜechny jejφ
nevy°ΦenΘ otßzky: äÄij Ü¥astn∞ a moud°e a nezapome≥ na mne ani
na m∙j dar, budeÜ jej jednou pot°ebovat.ô
äNezapomenuànikdy.ô
Rad∞ji se otoΦila, aby nevid∞l v jejφch oΦφch
slzy a nemusela jemu ani sama sob∞ vysv∞tlovat, proΦ tak
pateticky ₧vanφ. Postupovala vzh∙ruàvelmi pomaluàschod po
schodu. Zvφt∞zila jsem. Splnila jsem vÜechny zkouÜky, p°ekonala
veÜkerΘ nßstrahy. A¥ si u₧ jako mou zßv∞reΦnou zkouÜku
kouzelniΦtφ mist°i vymyslφ cokoliv, nebude to nic ve srovnßnφ
s tφmhle. Zachrßnila jsem rodinnou Φest a prokßzala jsem svΘ
kvality. Mßm p°ece vÜechny d∙vody se radovat, tak proΦ
breΦφm?!!! Slzy se jφ koulely po tvß°i Φφm dßl hust∞ji. Vodopßd
hrozil prolomenφm hrßzφ ka₧d²m okam₧ikem.
Poslßnφ je dokonΦeno. Dv∞ osoby, na nich₧ mi
v ₧ivot∞ zßle₧φ nejvφce, u₧ nikdy neuvidφm. èedoplßÜ¥ nemluvil
do v∞tru, to on ned∞lßàtΘ₧ nikdy. Sakra, tohle je ale ho°kΘ
vφt∞zstvφ. Muselo to p°ece tak dopadnout. V∞d∞la jsem toàale
n∞jak mi to nedoÜlo.
OsuÜila si slzy a ohlΘdla se. Po°ßd tam stßl,
te∩ ji₧ hluboko pod nφ. Tak vyrovnan², dφval se na nφ tφm sv²m
uklid≥ujφcφm pohledem. P°edstavoval stabilitu, skßlu, o nφ₧ se
mohla op°φtàklidnΘ mo°e pro jejφ rozhßranou duÜi. V∞d∞l v∙bec,
₧e by se nejrad∞ji vykaÜlala na vÜechna poslßnφ a odm∞ny a
seb∞hla tam dol∙ za nφm? Krucinßl, jß jsem ale pitomß!!!
äBylo mi ctφ s Tebou pracovat,ô °ekla nakonec.
äMn∞ tΘ₧. Jsi v²jimeΦnß ₧ena.ô
Na to se otoΦila a co nejrychleji vyb∞hla
poslednφ schody. Cestou si opakovala pouze dv∞ slova:
äNikdy vφcànikdy vφcànikdy vφc.ô
Vystoupila
ji₧ nad mraky. Byla unavenßàvelice unavenß. NaÜla, co jinΘho ne₧
brßnu û bφlou se zlat²m kovßnφm v podob∞ rostlin, je₧ mφsto
kv∞t∙ m∞ly diamanty. Ne, ₧e by n∞co vylo₧en∞ oΦekßvala, ale to,
co objevila, ji nijak nep°ekvapilo. TakovΘ schody v tak
megalomanskΘm chrßmu ani nemohly mφt jin² cφl. ZlatΘ rostliny se
p°ed nφ vlnily jako n∞jacφ hadi. Snad m∞ly napodobovat louku,
jak se na nφ trßva klßtφ ve v∞truàsnad, nem∞la chu¥ to
zjiÜ¥ovat. Nikde nebyl ani nßznak kliky Φi klepadla. ZaΦala p°ed
branou p°echßzet, p°itom si peΦliv∞ vÜφmala druh∙ rostlin i
barev diamant∙. Tuhle hßdanku ji₧ znala. RozluÜtila ji jeÜt∞ na
samΘm zaΦßtku poslßnφ. KoneΦn∞ naÜla dv∞ vyhovujφcφ. Pomalu mezi
n∞ vsunula prsty û proÜly povrchem brßny bez sebemenÜφho odporu
jako by tam ani nebyl û pak ruce, a₧ nakonec rostliny rozhrnula
a vstoupila. Nezmizela, brßna te∩ ukazovala dφvku krßΦejφcφ mezi
vlnφcφmi se kv∞tinami.
Chrßm dole se zatφm zaΦal hroutit, mraky ztmavly,
budova se ot°ßsala a podlaha praskala. èedoplßÜ¥ do nφ zarazil
v∞tÜφ ze sv²ch dvou meΦ∙, vytßhl odkudsi ze zßhyb∙ svΘho plßÜt∞
knihu, pohodln∞ se op°el a zaΦal si Φφst. Jedna obzvlßÜt∞
hroziv∞ se rozevφrajφcφ puklina zatφm vyrazila p°φmo k n∞mu.
Vychßzelo z nφ rudΘ sv∞tlo, meΦ se zakymßcel a mßlem v nφ
zmizel. èedoplßÜ¥ se rozkroΦil, vrßtil jej do pochvy, v∞noval
v²znamn² pohled svΘmu boku a pak otoΦil strßnku. Puklina se dßle
rozevφrala jako tlama n∞jakΘ stv∙ry, pomalu se mu zaΦaly
rozjφ₧d∞t nohy. ╚erv v jeho boku se vztekle zavlnil a p°emφstil
je oba pryΦ. èedoplßÜ¥ nesnßÜel pl²tvßnφ energiφ, obzvlßÜt∞ ne
tou svou.
V∞d∞la, ₧e
je u cφle. Ta mφstnost toti₧ byla v naprostΘm rozporu v∙Φi
vÜemu, co jφ zde p°edchßzelo. Bylo na prvnφ pohled jasnΘ, ₧e ji
v tomto sv∞t∞ tvo°ila zcela odliÜnß v∙le. Z v∞tÜφ Φßsti se
sklßdala z polic s knihami, vypadala jako provizornφ kuchy≥
z°φzenß v obrovskΘ knihovn∞. Star² mu₧ prßv∞ zav°el jeden
objemn² svazek a vracel jej zp∞t na mφsto, kdy₧ p°ichßzela.
äAha, u₧
jsi tady. V∞ru jsi neztrßcela Φas.ô
Dφvka se
sklonila a poklekla na jedno koleno tak, jak to d∞lßvajφ rytφ°i.
äVsta≥,
prosφm. Nikdy jsem necht∞l, aby se mi ostatnφ klan∞li.ô
äMnoho
horÜφch vy₧adovalo to, co nejv∞tÜφ odmφtß?ô usmßla se mφrn∞
ironicky dφvka.
äNejsem
nejv∞tÜφm kouzelnφkem v d∞jinßchàp°inejmenÜφm jednφm
z nejlepÜφch to ano, ale nejv∞tÜφm? Ne, nikdy jsem neaspiroval
na podobn² titul. Ostatn∞ na takov²ch ·rovnφch se ji₧ rozdφly
stφrajφ. Ka₧d² je v n∞Φem dobr²àopravdu dobr². Mo₧nß ani ₧ßdn²
nejlepÜφ neexistuje a my si jej jen vymysleli pro naÜi vrozenou
sout∞₧ivost. Tebe ale jist∞ nezajφmajφ mΘ sta°eckΘ ₧vßsty.
P°iÜla jsi, vysvobodila mne a ob∞tovala tomu velmi mnohoàmo₧nß
p°φliÜ. Nevφm, zdali Ti to budu schopen n∞kdy splatit. Mß moc je
nynφ znaΦn∞ omezena a ani nikdy nebyla takovß, jak se pravφ
v pov∞stech.ô
äCht∞la
bych radu,ô °ekla pomalu dφvka.
äPak jsi
velice moudrß,ô odpov∞d∞l p°φjemn∞ p°ekvapen² sta°φk., äA v∞z,
₧e Ti jich poskytnu tolik, kolik budeÜ chtφt.ô
MaliΦko se
pousmßla a pak spustila: äVφm, ₧e jste se zab²val hledßnφm
talent∙àkter² Φarod∞j z nßs mlad²ch bude nejmocn∞jÜφ?ô
ä╪ekl bych,
₧e jsem byl poslednφch tisφc let tak trochu mimo d∞nφ
veÜkerenstva ve v∞zenφ.ô
äA co ty
knihy? Mßte tu tituly starΘ ani ne p∙l stoletφ.ô
äNosφ mi je
sem p°φtelàèedoplßÜ¥.ô
Vyt°eÜtila
oΦi.
äV∞° mi, ₧e
ten JE skuteΦn²àvφc ne₧ by si mnozφ p°ßli.ô
Chvφli
mlΦeli a hled∞li do prßzdna, je₧ bylo nßhle t∞₧Üφ ne₧ ten
nejobjemn∞jÜφ foliant.
äVφm, naΦ
myslφÜ,ô °ekl sta°ec, aby p°e¥al ticho, äon si chodφ, kam chce,
ale jß jsem nemohl opustit tento prostoràdokud jsi mne
nevysvobodila.ô
äA m∙j otec
o n∞m nev∞d∞l?!ô
äTv∙j otec
nev∞d∞l spoustu v∞cφ, dokud mu je èedoplßÜ¥ neprozradil.ô
Dφvka se
pevn∞ zachytila madla k°esla, m∞la pocit, ₧e padß. Byla unavenß
û velmi unavenß, ale kdesi v jejφm nitru zaΦala planout novß
sφla û vztek. Moc dΘmon∙ jen tak snadno nevyprchß, obzvlßÜt∞ ne
takov²chto.
äTakàtak
proΦ nevyu₧il jeho pomoc?ô
äProto₧e,
obßvßm se, v∞d∞l, s k²m mß tu Φest.ô
MlΦela, jen
jeÜt∞ vφce sev°ela madla, a₧ jφ klouby na rukou zb∞lely.
ä O Φem₧ jß
nemßm samoz°ejm∞ tuÜenφ, ₧e?ô
äAni
v nejmenÜφm.ô
äProto₧e
jsem jenom hloupß ₧enskß?!ô
äNe, jsi
prost∞ p°φliÜ mladß.ô
äAha, ale
na to, abych vßs osvobodila, jsem starß dost,ôodsekla jφzliv∞.
äVidφÜ, to
je prßv∞ jeden z d∙vod∙, proΦ si nejsem jist, jestli se chci
v∙bec vracet. Sv∞t je dnes ·pln∞ jin² ne₧ ten star², co jsem
znßval. LidΘ jsou tak zbrklφ, tak brutßlnφ, tak odliÜnφ od elf∙
Φi jin²ch ras. Ji₧ roky se jim zde marn∞ sna₧φm porozum∞t,ô
odpov∞d∞l sklesle. Vypadal najednou tak star² a zoufal². Vstala
a vzala jej za ruku:
äMist°e,
jste nejv∞tÜφ Φarod∞j, jak² kdy ₧il. Podstoupila jsem straÜnou
nßmahu a hroznΘ nebezpeΦφ, zabila jsem vlastnφho otce, jen abych
vßs odtud dostala. To vÜechno pro vaÜi moudrost, pro to, co
p°edstavujete. Sv∞t vßs pot°ebuje!ô
Nevypadal,
₧e by to pomohlo.
äKouzelnφci
vaÜeho ctnΘho °ßdu jsou dnes tΘm∞° rozprßÜeni. M∙j otec byl
poslednφ velmistr. Mnoho z nich trp∞lo a zem°eloàô
äPro svou
vlastnφ p²chu.ôPustil jejφ ruku a slo₧il hlavu do dlanφ.
äJß p°ece
₧ßdn² °ßd nezalo₧il. Vymysleli si jej dva fanatici asi dv∞ st∞
let po mΘm zmizenφ. To, co potΘ nßsledovalo, byla katastrofa.
P°ekroutili mΘ myÜlenky, rozpoutali Üφlenou ideologickou vßlku,
naruÜili k°ehkou rovnovßhu a v∙bec zp∙sobili nenapravitelnΘ
Ükody. Nechci s nimi nic mφt.ô
Jejφ oΦi
te∩ p°ipomφnaly dva velikΘ kaÜtany. Nebyla schopna nic °φct, jen
na sucho polkla. Vzal ji znovu za ruku a podφval se do t∞ch
holubiΦφch oΦφ se vÜφ nalΘhavostφ, jakou byl schopen
zmobilizovat:
äJß nic
nep°edstavuji a nemßm ₧ßdnou moudrost. Vlastnφm jen mnoho otßzek
a daleko mΘn∞ odpov∞dφ, ale jedno mne ₧ivot nauΦil. Nesna₧ se
hledat lΘk na bolesti sv∞ta, jen vÜe zhorÜφÜ a sama za to draze
zaplatφÜ.ô
Stßle ten
kaÜtanov² pohled. Byla skuteΦn∞ velmi krßsnß. I on to cφtil, i
kdy₧ by n∞co takovΘho znßt v∙bec nem∞l. P°es skaliska tisφciletφ
jej na kratiΦk² okam₧ik p°enesla do nezkrotn²ch krajin mlßdφ.
Byl to jen zßchv∞v vzpomφnky, p°esto jφ byl za n∞j nesmφrn∞
vd∞Φn².
Po°ßd se
dφvala v Üoku p°ed sebe, jen jejφ nßdhernß ·sta se zk°ivila do
pohrdlivΘ grimasy:
äJsi
slaboch.ô
Nedal na
sob∞ znßt, jak hluboce jej to ranilo.
äVelikost
talentu jeÜt∞ nezaruΦuje kvality charakteru. Obßvßm se, ₧e to
platφ, jak pro mne i pro Dermotta.ô
äTy se cel²
₧ivot jen obßvßÜ.ô
äMφt velk²
dar znamenß obrovskou zodpov∞dnost. Ka₧d² Φin mß svΘ
nßsledky,àkterΘ mohou b²t dalekosßhlΘ. Nikdy jsem nechßpal, co
ode mne vlastn∞ vÜichni cht∞jφ, co oΦekßvajφ? Mist°e sem, mist°e
tam, mist°e spaste sv∞t. Jak asi?! Aàô
äKter²
kouzelnφk z nßs mlad²ch bude nejmocn∞jÜφ?ô
äNikdy jsem
necht∞l nikomu ublφ₧itàô
äKter²
mßg?!ô
äJsi si
jistß, ₧e to chceÜ v∞d∞t? Jde spφÜe o b°emenoàô
äJe to mß
odm∞na, nem∙₧eÜ mi jφ odep°φt! Mßm na ni prßvo!!ô
äDob°e,
poslechni si tedy v∞Ütbuà.,ô °ekl rezignovan∞ a zaΦal
deklamovat.
MagickΘ
p∙tky neÜt∞stφ plodφ,
z nich dva
mocnφ mßgovΘ se zrodφ,
je₧ uvrhnou
na vÜechny stφn.
Dermotte
odejde a jß s nφm,
kdy₧ mnohΘ
zaΦne slou₧it jim.
Jeden je
den a druh² noc
a takovß i
jejich moc.
Jeden se
sna₧φ prosp∞t nßm,
druh² se
zhlΘdl v sob∞ sßm.
Jeden je
radost, druh² ₧al,
jeden je
knφ₧e, druh² krßl.
äEhmàneÜlo
by to jasn∞ji a bez verÜ∙?ô
äNe, za
m²ch Φasu se to tak d∞lalo. Jinak to prost∞ neumφm.ô
äAle jak je
poznßm?ô
äNet°eba
komentovat, poznßÜ. Jeden se zrodφ a₧ za stovky let a na
druhΘho, na vlas starΘho jako ty sama, doslova narazφÜ.ô
äAle kter²
je kter²?ô
äTo nikdo
nevφ, nenφ to toti₧ jeÜt∞ jednoznaΦn∞ urΦeno. Budoucnost nenφ
slovnφk, mladß dßmo.ô
äA jakpak
to, star² pane?ô
äJednoduÜe.
Oba si v sob∞ nesou p°edpoklad obΘho. Ka₧d² z nich m∙₧e b²t lesk
i stφn, kouzlem z r∙₧e nebo z v∙n∞ kopretin.ô
äAle co
kdy₧ se oba stanou tφm sam²m?ô
äNemo₧nΘ.
Äivot toho starÜφho zßsadn∞ ovlivnφ osudy mladÜφho.ô
äTak₧e
mo₧nost volby mß jen ten prvnφ?ô
äNem∙₧eme
si zvolit to, Φφm jsme, pouze zp∙sob, jak to budeme napl≥ovat.
AvÜak tv∙j vrstevnφk je jeÜt∞ velmi mlad² a na zaΦßtku svΘ
cesty, kterou mohou do znaΦnΘ mφry ovlivnit i vn∞jÜφ okolnosti,
jim₧ bude vystaven. Myslφm, ₧e tuÜφm, co chceÜ ud∞lat, a v∙bec
se mi to nelφbφ. Domnφvßm se vÜak, ₧e nemßm prßvo pokouÜet se ti
v tom brßnit a nakonec je mo₧nΘ, ₧e toho vznikne i leccos
dobrΘho. Ale zkus si, prosφm, aspo≥ p°edstavit, tu obrovskou
odpov∞dnost, kterß s tφm souvisφ. Uv∞domujeÜ si v∙bec, jak
vysokou hru hrajeÜ?ô
äTy se asi
hrozn∞ rßd poslouchßÜ, ₧e?ô
äProsφm?!ô
äDar aselan4!ô
Odsekla, vstala a odchßzela skrz regßly s knihami n∞kam pryΦ,
p°iΦem₧ u toho zaΦala pomalu pr∙svitn∞t a rozpl²vat se a₧ ·pln∞
zmizela. Sta°φk se jeÜt∞ dlouho dφval sm∞rem kudy odeÜla,
p°esto₧e se nachßzel ve sv∞t∞, kde sm∞r nebyl v∙bec d∙le₧it²5.
äK n∞mu se
₧eneÜ spφÜ ty,ô °ekl smutn∞, ale v mφstnosti krom knih ji₧
nebylo nikoho, kdo by mu naslouchal.
Probuzenφ. Probuzenφ je v₧dy zvlßÜtnφ. Jen mßlo
lidφ mß pro n∞j cit, jen mßlo lidφ si jej dokß₧e vychutnat. Je
to p°echod mezi dv∞ma sv∞ty. Jeden jste ji₧ opustili a do
druhΘho teprve vchßzφte. Dφvku zalilo ostrΘ sv∞tlo, p°φliÜ mnoho
sv∞tla. OΦi se brßnily takovΘmuto nßtlaku a vypovφdaly slu₧bu.
Postupn∞ se vÜak zaΦaly p°izp∙sobovat a ze zß°φcφ mlhy se
vylouply nejasnΘ komtury jejφho pokoje.
äSleΦinka si plßnuje dnes p°ispat? Ne, ₧e by to
n∞jak vadilo, milostpanφ. Dneska toti₧ nikam nemusφte.ô
Dφvka cφtila nesmφrnΘ sucho v ·stech, p°ejela si
po rozpukan²ch rtech a zaΦala se poohlφ₧et po n∞Φem k pitφ.
NejlΘpe, aby to byla ovocnß Ü¥ßva. Nem∞la rßda vφno hned po
rßnu, i kdy₧ dnes by byla vd∞Φnß i za n∞j. Cφtila se hrozn∞
rozlßmanß a absolutn∞ ignorovala ₧van∞nφ slu₧ky, co₧ byl zvyk,
je₧ prost∞ ji₧ pat°il k lidem jejφho spoleΦenskΘho postavenφ.
äSleΦinko?! Co jste to u boh∙ vyvßd∞la?!ô
Vstala a Üla se podφvat, proΦ slu₧ka tak p°φÜern∞
v°eÜtφ, a₧ ji z toho zabolela hlava.
äCo se d∞je?ô otßzala se p°φsn∞.
Slu₧ebnß neodpov∞d∞la, jen neustßle rozt°esen∞
ukazovala na desku jejφho pracovnφho stoluà
ve kterΘ byla
vyryta hustß sple¥ Φar, v nφ₧ by n∞kte°φ mohli vid∞t d∙myslnou
sestavu kruh∙ a troj·helnφk∙.
PokraΦovßnφ p°φÜt∞ ...
Poznßmky
1. Pamatujete
si jej jeÜt∞? Hrdina, co se naposled objevil v kapitole t°etφ.
--zp∞t do textu--
2.
Jist∞ takovΘ znßte
--zp∞t do textu--
3.
Ona
to sice nebyla tak ·pln∞ Üavle, jen typ zbran∞, jen₧ se jφ
velice podobß. èedoplßÜ¥ jej vymyslel sßm a jeÜt∞ se neobt∞₧oval
dßt mu jmΘno. Ale v∞°φm, ₧e to nynφ nenφ zrovna to
nejd∙le₧it∞jÜφ. Vy byste cht∞li v∞d∞t, jak to bude pokraΦovat,
₧e?
--zp∞t do textu--
4. V tΘ dob∞ velmi oblφbenß kletba p°ejatß ze
starΘ elfÜtiny. V p∙vodnφm zn∞nφ û
Dar aselan sfinx û dala by se p°elo₧it jako ekvivalent nßm
znßmΘho Tßhni k Φertu!
--zp∞t do textu--
5.Nep°iklßdal bych mu v∞tÜφ v²znam ne₧ t°eba
v naÜem sv∞t∞ barv∞. Naopak v ╪φÜφch sn∙ (vnit°nφ Sfairos) m∞la
barva nebo nap°. v∙n∞ mnohem podstatn∞jÜφ orientaΦnφ smysl.
--zp∞t do textu--
M∞sto
<<<
-strana
7-
