Syn bez Matky

KNIHA II

Kapitola 1. a taky poslednφ

Jaro bylo v plnΘm kv∞tu, p°φroda se zelenala a ptßci krßsn∞ zpφvali. VesniΦanΘ pracovali na polφch a zpφvali si lidovΘ pφsn∞. VÜude vlßdla pohoda. Na nßm∞tφ byli prodavaΦi a sna₧ili se prodat svΘ zbo₧φ. LidΘ dnes byli veselφ, aleà

OpuÜt∞n²mi uliΦkami m∞sta prochßzel zvlßÜtnφ Φlov∞k. U niΦeho se nezastavoval, pouze stßle Üel. Byl to zvlßÜtnφ Φlov∞k. Byl cel² zahalen² v ΦernΘm roztrhanΘm plßÜti a p°es hlavu m∞l p°eta₧enou kßpi, tak₧e mu nebylo vid∞t do obliΦeje. Najednou jej n∞co zaujalo. Na chvφli se zastavil a sklonil hlavu a₧ k zemi. Chvφli setrval v nehybnΘ poloze a pak se op∞t postavil a pokraΦoval v rozvß₧nΘ ch∙zi.

Byl to on, Syn. Jeho oΦi mu nynφ dokonale nahrazoval jin² smysl. Byl to Φich. Pachy mu °φkaly, kde je nejmΘn∞ lidφ a tudy on prochßzel.

Vtom vyÜla z domu n∞jakß ₧ena. Zv∞dav∞ se zadφvala na Syna a to byla nejv∞tÜφ chyba, kterΘ se mohla dopustit. Synova ohyzdnß tvß° se v ΦernΘ kßpi zk°ivila. zm∞nil sm∞r a vydal se k ₧en∞. Strnula hr∙zou.

äCo si p°ejete?ô vykoktala ze sebe.

äDobr² den p°eji.ô Nato ₧en∞ odhalil tvß° s prßzdn²mi oΦnφmi d∙lky a s odkryt²mi pruhy masa v mφstech, kde chyb∞la k∙₧e. Äen∞ se zastavil dech. Synova ruka se natßhla k jejφmu hrdlu, objala je a sev°ela. Äena vydala jak²si chrΦiv² zvuk a z ·st se jφ zaΦala °inout krev. Krev stΘkala Synovi na ruku. pustil ₧enu a ta se bezvlßdn∞ zhroutila. Krev z ruky si ot°el o roztrhan² plßÜ¥ a pokraΦoval v cest∞, jako by se nic nestalo.

Ano, to byl Syn. B∞da tomu, kdo se s nφm setkal.

╚ernß postava Üla dßl a jejφ pov∞st ji p°edchßzela. Ji₧ nikoho nepotkal. Ulice byly tichΘ a prßzdnΘ. Za m∞stsk²mi branami Syn opustil cestu a vydal se do hustΘho ΦernΘho lesa, kterΘho se ka₧d² bßl a kter² byl op°eden mnoha hr∙zn²mi pov∞stmi. Syn se prodφral hust²m hvozdem a pomalu postupoval vp°ed. K veΦeru se zastavil na malΘ m²tin∞. Bylo to ideßlnφ mφsto na nocovßnφ. Syn se chvφli skryl v k°ovφ a poΦkal,a₧ padne tma. Netrvalo to dlouho a zaΦalo se stmφvat.

Synova pozornost byla ·ctyhodnß. Stßle Φekal a neuÜel mu jedin² pohyb okolφ. Brzy se na palouΦku objevila mladß srnka. Syn se k nφ p°iblφ₧il tak tiÜe a klidn∞, ₧e by se jej i tma lekla, kdyby si ho vÜimla. P°iblφ₧il se k srn∞ zezadu, polo₧il jemn∞ svoji ruku na jejφ Üφji, n∞co uklid≥ujφcφho jφ poÜeptal a ne₧ se srnka nadala, stiskl jφ hrdlo a ona padla do m∞kkΘ trßvy. Syn zb∞₧n∞ poveΦe°el, sluÜn∞ pod∞koval hostiteli a odeÜel. Temnota jej pohltila a Syn s nφ tak dokonale splynul, ₧e by nebylo v silßch smrtelnφka, aby jej spat°il.

Druh² den, kdy₧ se Syn blφ₧il k hradbßm malΘho m∞steΦka, dostalo se mu v°elΘho p°ivφtßnφ. Skupina vojßk∙ mu vyjela naproti a zahradila mu cestu.

äCo hledßÜ v naÜem m∞st∞?ô zeptal se ho mlad² mu₧, nejspφÜe velitel vojßk∙.

äSssmrt!ô zazn∞l z ΦernΘho prostoru kßp∞ tich² nezvuΦn² hlas. VÜem vojßk∙m p°ejel mrßz po zßdech.

Prvnφ se vzpamatoval velitel. äPokud hledßÜ svoji, tak to nemusφÜ chodit tak daleko!ô a vφt∞zoslavn∞ se ohlΘdl po sv²ch lidech. Ti se posm∞Ün∞ zaΦaly smßt.

Syn ji₧ nic ne°ekl. Vydal jen jak²si syΦiv² zvuk, kter² vÜechny p°φtomnΘ p°esv∞dΦil, ₧e je ji₧ velice rozhn∞vßn. A vtom se to stalo. Z jeho hlavy sklouzla Φernß kßp∞ a vÜem se odhalila tvß° Smrti.

ä┌tok! ┌tok!ô zavelel zoufale mlad² mu₧ a kolem Syna se vytvo°il kruh jezdc∙. Kdy₧ vÜak kon∞ uvid∞li znetvo°enou tvß°, shazovali jezdce a dßvali se na ·t∞k. Netrvalo to dlouho a zbyli tu pouze lidΘ se zbran∞mi v rukßch. VÜechny zbran∞ mφ°ily na Syna. Ten ud∞lal pßr dokonale plynul²ch krok∙, kterΘ by mu mohl zßvid∞t ka₧d² taneΦnφ mistr, a tφmto zp∙sobem obeÜel vÜechny vojßky a ka₧dΘho obda°il ·sm∞vem.

Pak se zastavil a nastalo hrobovΘ ticho. Nikdo se ani nepohnul a jen se dφval na Syna. Syn je zaΦal obchßzet. Na ka₧dΘho se znovu nejprve usmßl, a pak mu jemn∞ stiskl hrdlo. LidΘ padali k zemi, ale nikoho nenapadlo za·toΦit na toho milΘho Φlov∞ka. N∞kte°φ vojßci se p°ed smrtφ na n∞j takΘ usmßli, jakoby to bylo n∞jakΘ dobrodinφ, kterΘ jim prokßzal. Po chvφli ji₧ z∙stal pouze Syn. NeΦekal na nic. Klidn∞ si nasadil kßpi a rozvß₧n²m krokem se vydal do m∞sta.

Byl krßsn² den a i Syn m∞l dnes dobrou nßladu. Snad byla jeho nenßvist na chvφli ukojena. Dokonce m∞l tak dobrou nßladu, ₧e se rozhodl zajφt mezi lidi. Prochßzel ulicemi a identifikoval r∙znΘ pachy. Bylo jich tu nespoΦetn∞. A tu zaslechl rozhovor dvou starÜφch ₧en.

äSlyÜela┤s to? Prej za naÜφm krßlem p°iÜla ≥ßkß ₧enskß a °φkala, ₧e chce vlßdu.ô

äVopravdu? To sou mi dnes pom∞ry. Ty lidi sou ale voprskl², ₧e jo?ô

äNo jo, ale vona se nenechala ani zatknout, prej naÜemu panu krßli zabila i vojßky. A vÜechny!ô

äNepovφdejte!ô

äNo jo, vÜak von pan krßl je z toho taky neÜ¥astnej.ô

äTo se nenφ Φemu divit, ₧e jo, chudßk, musφ honit toho Sàô

äNe°φkejte to, von to je prej straÜnej kriminßlnφk, ale ta ₧enskß, prej m∞la sφlu jako dvacet chlap∙. No joô

äTo snad ani nem∙₧e bejt. Ale vona Vymetalka byla taky p∞knß sekyra. Dysi po m∞ hodila jabkem, dy₧ sme jφ kradli zelφ, a to sem m∞la boulu jeÜt∞ za tejden.ô

äèak dyby to byla Vymetalka, tak se v∙bec nedivim, ale vona to prej byla krßlova matka. Takle mu to °ekla. Prej: Jß sem vaÜe matka.ô

äAsi to nem∞la v hlav∞ vpo°ßdku, co myslφte?ô

äNo nemohla, proto₧e prej °φkala, ₧e je z jin²ho sv∞ta, ale vypadala jako normßlnφ ₧enskß, to °φkala starß ProÜka.ô

äZ jin²ho sv∞ta? Co si ty lidy taky nevymyslej.ô

äJo a prej chce vlßdnout. A takle si dovolovala na naÜeho pana krßla. èak ju prej vyhnal. Rozkßzal jφ, aby se klidila, ale vona, ₧e stejn∞ ₧e a₧ p°φde jejφ Φas, tak ₧e bude vlßdnout. Vyhro₧ovala prej vßlkou nebo co.ô

äVßlkou °φkßte? To sou dneska lidi. Po°ßd by se jen rvali a co chudßci babiΦky? Na n∞ nikdo nepomyslφ. Jak mi k tomu p°φjdeme?ô

äSvatß pravda. Od rßna do noci d°eme, nemßme mo₧nost si ani popovφdat a voni by jen vßlΦili.ô

Syn se pro sebe usmßl a odeÜel, proto₧e se rozhovor zaΦal stßΦet stranou. Celß ta v∞c jej zneklid≥ovala. I kdyby na nφ bylo jen za mßk pravdy, mohlo by to znamenat, ₧e se Matka p°ece jen vrßtila. Tato myÜlenka jej naplnila novou vlnou nenßvisti. Rozhodl se, ₧e krßle vyhledß.

A tak se Syn potuloval m∞stem. Nikdo si ho nevÜφmal a on si nevÜφmal nikoho. Pomalu se proplΘtal mezi mφstnφmi domorodci, kte°φ zmaten∞ pobφhali po ulici. LidΘ m∞li na sob∞ tenkΘ ΦernΘ vesty z r∙zn²ch druh∙ k∙₧φ a tΘm∞° vÜichni mu₧i kou°ili tisy.

Syn nemohl nic z toho vid∞t, ale jeho Φich jej p°esn∞ informoval, co mß kter² Φlov∞k na sob∞. Vyhledßval si tedy cestu mφsty, kde byl zßpach k∙₧φ a tisy nejslabÜφ. UliΦky byly velice ·zkΘ a velice p°elidn∞nΘ. OvÜem v₧dy na k°i₧ovatce dvou cest zvolil Syn tu ÜirÜφ a Φist∞jÜφ, a tak se pomalu ale jist∞ dostßval do st°edu m∞sta, kde p°edpoklßdal, ₧e najde sφdlo Krßle. Vtom ucφtil n∞co, co jej velice zaujalo. Byli to kon∞. Syn se sehnul k praÜnΘ cest∞ a jeho Φich hledal dalÜφ d∙kaz pro jeho domn∞nku. Brzy jej naÜel. Opravdu tu kdysi projeli kon∞ a byli dva. Mohl to b²t koΦßr. Syn se vydal po pachu t∞chto zvφ°at a stßle sm∞°oval do st°edu m∞sta. Po chvφli jej zastavil Φlov∞k a Syn si domyslel, ₧e ji₧ bude u cφle.

äCo si raΦte p°ßt?!ô otßzal se hrub∞ Φlov∞k.

äChci mluvit s Krßlem!ô vydal ze sebe chrΦiv² zvuk Syn a dßval si pozor, aby jeho kßp∞ byla sta₧ena hluboko do obliΦeje.

äCo mu chcete!ô

äRßd m∞ uvidφ. Nesu mu dobrΘ zprßvy, ale vßm nic ne°eknu!ô

äTak to je mi lφto, pane.ô Φlov∞k, oΦividn∞ vrßtn², se chystal se otoΦit, aleà

Ne₧ se otoΦil, zahlΘdl v kßpi Φßst ohavnΘho obliΦeje. Jeho tep se zrychlil a Synova ruka vyst°elila vp°ed. Zasßhla hrdlo a jeho tenkΘ prsty je zaΦaly objφmat.

äZavedeÜ m∞ ke Krßli, hned!ô

äDob°e,ô zasφpal p°iduÜen∞ vrßtn².

Syn se pomalu vydal za strß₧n²m. Nebylo t∞₧kΘ ho sledovat, nejspφÜ byl celou noc zav°en n∞kde u konφ a Φlov∞ku, tedy Synovi, by se neztratil ani v kupce sena. Mφjeli skupinky vojßk∙, jejich₧ zbroj jasn∞ zvonila. Nakonec se ozvalo zavrzßnφ kliky a sk°φpot dve°φ. Byli na mφst∞. A netrvalo to dlouho a Syn stßl p°ed Krßlem.

äKdo jsi, cizinΦe, a co si p°ejeÜ?ô zeptal se zvuΦn²m hlasem Krßl.

äJsem Syn.ô ozval se syΦiv² zvuk z temnoty kßp∞.

VÜem se zatajil dech. Ticho p°eruÜil a₧ hlas Krßle.

äStrß₧e! Na mφst∞ jej usmr¥te!ô

Syn si povzdychl, ale nemohl nic d∞lat. Mφrn∞ tedy natoΦil hlavu stranou a pozorn∞ se zaposlouchal.

Ozval se slab² Üelest a Synova ruka se vymrÜtila dop°edu. V tu chvφli se v nφ objevilo kopφ. Syn zakrou₧il dlouh²m kopφm nad hlavou a zastavil se na mφst∞. Naslouchal. Ve vzduchu byl slyÜet Üramot nohou, kterΘ se k n∞mu p°ibli₧ovali. KoneΦn∞. Jeden vojßk ud∞lal neopatrn² pohyb sv²m kopφm a rozvφ°il vzduch. Syn je zachytil a rßzn²m trhnutφm mu je vytrhl z ruky. Kopφ se vymrÜtilo a zarylo se prot∞jÜφmu vojßkovi do b°icha. V tu chvφli se na Syna vrhli i ostatnφ vojßci. Syn s tφm poΦφtal. Rozhodl se vyu₧φt svoji tajnou zbra≥. Z hlavy mu sklouzla Φernß lßtka a objevila se tvß°. Mezi vojßky nastala chvφle p°ekvapenφ. Ale Syn neΦekal. Vrhl se k nejbli₧Üφmu vojßkovi a jeho vlastnφ kopφ mu vrazil do b°icha tup²m koncem. Ve chvφli se ocitl mimo kruh. Z jednΘ strany jej brßnila ze∩ a ze druhΘ jeho rychlost. Syn p°ib∞hl ke zdi a s mohutn²m k°ikem se vrhl zp∞t proti ·toΦnφk∙m. Ti takovou reakci neΦekali, a tak zadnφ °ady pronßsledovatel∙ doslova p°evßlcovaly ty p°ednφ, kterΘ se prudce zastavily. Vytvo°ila se sm∞sice rukou a nohou a nikdo nemohl s jistotou °φci, kterß je vlastn∞ jeho. Jak se Syn p°iblφ₧il, roze¥al vzduch jeden meΦ. Syn se zastavil a soust°edil se na zvuk. Jeho ruka automaticky vylet∞la dop°edu a uchopila jinou ruku. Byl v nφ jφlec meΦe. Syn ruku zadr₧el, naklonil se k jejφmu majiteli a °ekl n∞co jako syΦivΘ äD∞kuji,ô a vzal si meΦ z ji₧ bezvlßdnΘ ruky. Vojßk padl s rozdrcen²m hrdlem.

Tou dobou se ji₧ z hromady zaΦala vyproÜ¥ovat dalÜφ t∞la a zaΦala na Syna dotφrat. Nad Syna se zvedla pa₧e s t∞₧k²m meΦem. Syn se k nφ otoΦil a rychle k nφ p°iskoΦil. V²raz ve vojßkov∞ tvß°i ztvrdl. Syn z n∞j vytrhl sv∙j meΦ a op∞t uskoΦil. Vojßkova rßna dopadla s neztracenou razancφ, ovÜem ne na hlavu Syna, ale na dla₧bu. MeΦ zazvonil a vypadl majiteli z ruky, ten se skßcel na n∞j. V tu chvφli ji₧ padali vojßci jeden p°es druhΘho. Syn je obchßzel a jejich rßny nechßval vejφt v niveΦ, zatφmco svoje vedl s ·zkostlivou p°esnostφ. Poslednφ vojßk se dal na ·t∞k. Syn se zastavil a jeho obliΦej se zk°ivil. N∞kdo by v tom mohl vid∞t ·sm∞v, ale t∞₧ko °φct. Syn si nasadil kßpi a dob°e vyrovnal jejφ okraje. Kdy₧ byl hotov, vzal sv∙j meΦ a mrÜtil jej na druh² konec sφn∞. Prchajφcφ p°estal prchat a jeho kolena se podlomila.

Syn se vydal pomal²m krokem ke Krßli, kter² se t°ßsl na tr∙nu.

äKrßli,ô oslovil jej chrΦiv²m hlasem a Krßl vyjekl hr∙zou, nebo¥ si byl jist, ₧e je na °ad∞ on, äp°iÜel jsem ti ud∞lat nabφdku.ô

äDob°e, jakΘ mßte podmφnky?ô vypravil ze sebe rozt°esen²m hlasem Krßl.

äTy m∞ p°estaneÜ pronßsledovat a jß t∞ zbavφm Matky.ô

Krßl otev°el ·sta ·₧asem a pak nejist∞ p°ik²vl. Byla to tak velkorysß nabφdka, ₧e se a₧ obßval lsti.

äP°ijφmßm. Ale proΦ jste tak velkorys²!ô

äNevyklßdej si to Üpatn∞. Ne ₧e bych ti cht∞l ukßzat dobrou v∙li, ale spφÜ t∞ nenßvidφm o n∞co mφ≥, ne₧ Matku. Ty budeÜ a₧ na druhΘm mφst∞àô

-strana 3-

Autor Φlßnku

Stav serißlu:

DalÜφ pokraΦovßnφ jsou ji₧ napsanΘ a budou uvßd∞ny v dalÜφch aktualizacφch (celkem mß dφlo t°i knihy - nebojte se co kniha to 2 - 4 strßnky)