Syn Matky

KNIHA I

Kapitola 1. a taky poslednφ

Planeta byla pokrytß zelenφ a vzduch von∞l po vanilce. Vedle mne protΘkal zurΦφcφ pot∙Φek a na nßdhernou kytku si sedla vΦelka. Mezi listy prosvφtalo sv∞tlo sluneΦnφch paprsk∙ a vytvß°elo na zemi kolen m∞ pavuΦinu sv∞tl²ch mφst. Bylo to jako prasßtka od zrcßtek. Zrovna si jedno sedlo na vΦelku.

Vzduch se zvlnil a do oΦφ m∞ bodla oslnivß zß°e, v kterΘ jsem jen matn∞ rozpoznal lidskou postavu. ZaΦal jsem plakat. V₧dy¥ jsem se sotva narodil. Postava se ke mn∞ p°iblφ₧ila a uchopila m∞ do nßruΦe. Byla to ₧ena, matka? Mo₧nß, ale m∞ se nelφbila. Kytka se vΦelkou se ztratila a skßla nßs oba pohltila. Objevil jsem se na n∞Φem. Fuj, je to studen² a mokr². A kam se pod∞la kytiΦka se vΦelkou?

Le₧el jsem tam asi velice dlouho. Vφm, ₧e mi byla hroznß zima, ₧e jsem byl cel² mokr² a ₧e ke mn∞ dopadlo n∞co, co na jednom konci svφtilo a Üel z toho hrozn² smrad, pokud dovolφte mφrn∞ expresivnφ vyjßd°enφ. Pak jsem asi usnul, to si p°irozen∞ nepamatuji. Je vÜak docela mo₧nΘ, ₧e jsem neusnul, ale ₧e jsem upadl do bezv∞domφ. To vφte, byl to hrozn² Üok.

Kdy₧ jsem se probudil, uvid∞l jsem n∞jakΘ divnΘ lidi. Moc se mi nelφbili, ale oni m∞ asi zachrßnili, tak bych jim m∞l b²t mo₧nß vd∞Φn².

VÜichni jsou obleΦeni do n∞jak²ch roztrhan²ch od∞v∙ a myslφm si, ₧e jsou pravd∞podobn∞ Üpinavφ. Hnusφ se mi ten pohled. VÜem se kou°φ od ·st. Nevφm, Φφm by to mohlo b²t, proto₧e m∞ se nekou°φ. Vedle m∞ le₧φ n∞jakß plechovka. Jo, to mi p°ipomn∞lo, ₧e mßm ₧φze≥ a hlad. Nevφm, mo₧nß, ₧e uvnit° by se mohlo n∞co najφt. Mo₧nß si nemyslφte, ₧e to je dobr² nßpad, ale jß mßm ji₧ opravdu hlad. Jsem jen pßr hodin star² a musφm jφst Φast∞ji, ne₧ vy. Mo₧nß bych se mohl zeptat toho pßna, zda by mi nemohl pomoci vy°eÜit problΘm mΘho stravovßnφ.

Au, to mohlo bolet. Ten pßn prßv∞ uhodil jednu rozcuchanou sleΦnu. OΦividn∞ ji to rozΦφlilo, proto₧e na n∞j vysypala snad celou slovnφ zßsobu slov, kterß jß neznßm. Mo₧nß bych se mohl n∞co p°iuΦit. Te∩ jsem rßd, ₧e jsem toho pßna nepo₧ßdal prvnφ, co kdybych skonΦil podobn∞! Hroznß p°edstava.

Chudßk sleΦna. jejich konverzace oΦividn∞ se ubφrß pon∞kud zvlßÜtnφm sm∞rem, proto₧e ten pßn v ΦernΘ bund∞ ji prßv∞ chytil za vlasy. Nebylo to ₧ßdnΘ pohlazenφ, tak si myslφm, ₧e ji to muselo velice bolet. ProΦ jφ n∞co takovΘho d∞lß, kdy₧ se jφ to oΦividn∞ nelφbφ? Mo₧nß bych mu to mohl °φci, t°eba si toho ten pßn nevÜimnul. Dob°e, zkusφm to.

äHal≤, pane! SleΦnu to patrn∞ bolφ, mo₧nß byste mohl z dialogu vypustit prvky fyzick²ch st°et∙. Ka₧dopßdn∞, kdy₧ chceme vΘst ·sp∞Ünou konverzaci, je velice vhodnΘ zaΦφt ·klo...ô

Usmßl jsem se na toho pßna, ale on mΘ nßmitky k jeho osv∞dΦenΘ metod∞ p°esv∞dΦovßnφ oΦividn∞ nevzal p°φliÜ vß₧n∞. Mo₧nß to bude tφm, ₧e necht∞l p°ijmout radu ve v∞ci zßsadnφ od tak mladΘho Φlov∞ka. Ka₧dopßdn∞ se m∞ pokusil p°iuΦit n∞kolik lekcφ z jeho osv∞dΦen²ch metod. Hodil mi velice zajφmav² p°edm∞t. Myslφm si, ₧e to mohl b²t n∞jak² kotlφk na va°enφ, ale nedokß₧i si vysv∞tlit, naΦ by mi m∞l b²t, tak jsem jej chytil a pln∞ rozhodnut tento nedostatek napravit jsem si jej zaΦal prohlφ₧et. Opravdu netuÜφm, na jakou Φinnost bych jej mohl vyu₧φt. Byl d∞rav².  Po chvφli jsem svΘ ·silφ vzdal a rozhodl jsem se mu jej vrßtit, aby jej nepostrßdal. Hodil jsem jej tomu mu₧i, jen₧e on jej zasßhl do hlavy  a nato se odkutßlel n∞kam do rohu.

M∞l jsem sto chutφ °φci tomu dobrΘmu mu₧i, ₧e je mi to straÜn∞ lφto a ₧e ji₧ nikdy mu nebudu hßzet p°edm∞ty, kdy₧ jeho pozornost bude upoutßna k jinΘmu objektu. OvÜem myslφm si, ₧e by to byla marnß snaha, n∞co vysv∞tlovat, proto₧e ten mu₧ ihned po ·deru usnul. ZvlßÜtnφ, jß bych spφÜe °ekl, ₧e by jej to m∞lo vzbudit. OΦividn∞ tu panujφ jinΘ zvyky. Nu co₧, tak poΦkßme, a₧ se vzbudφ a pak se mu pat°iΦn∞ omluvφm.

A hele, sleΦna jde ke mn∞, to jsem zv∞dav, jak se asi jmenuje. Vypadß to, ₧e budu mφt brzy kamarßda. A kdy₧ se to vezme kolem a kolem, co kdybych jφ navrhl, abychom se podφvali n∞kam do p°φrody. Tyto zaΦouzenΘ zdi navozujφ depresivnφ atmosfΘru. Ale jestli nebude chtφt, tak m∙₧eme jφt t°eba jen tak veΦer se podφvat na zßpad slunce. A mohli bychom vzφt s sebou toho p∞knΘho pßna.

Ta sleΦna se nade mnou sklonila, a pak se odkryly jejφ zuby. To byla hr∙za. ╚ernΘ, k°ivΘ, mφsty chyb∞ly. Ud∞lalo se mi mdlo. Vzala m∞ do nßruΦe a n∞kam m∞ odnesla. Bylo to nep°φjemnΘ, nebo¥ jejφ kabßt byl naΦichl² jak²msi ho°k²m zßpachem. Jsem si jist², ₧e jsem jej u₧ n∞kde cφtil, kde to vÜak bylo? U₧ vφm, vzpomφnßm si. Tak smrd∞l ten mal² ₧lut² kousek, kter² ke mn∞ spadl ne₧ jsem usnul. Nelφbil se mi ten zßpach a u₧ v∙bec se mi nelφbilo, ₧e jsem jej v tomto sv∞t∞ cφtil na ka₧dΘm kroku.

Te∩ p°iÜla sleΦna k jinΘ sleΦn∞. Mohla by m∞ p°edstavit. Vlastn∞ te∩ si uv∞domuji, ₧e jsem se nep°edstavil. Jak se vlastn∞ jmenuji? Pravda, jmΘno mi jeÜt∞ nikdo nedal. Mohl bych to navrhnout tΘto sleΦn∞. Ale proΦ mluvφ tak nahlas? Je to nep°φjemnΘ. P°φliÜ se mnou hßzφ a à

Au, to byla ale rßna. Mo₧nß bych jφ m∞l °φct, aby se mnou zachßzela trosku lidsky. Takto m∞ odhodit n∞kam do kop°iv. Myslφm si, ₧e to neud∞lala schvßln∞, tak jφ tedy odpouÜtφm. Ale jsem p∞kn∞ Üpinav² od blßta. Mohla by mi to p°emßchnout v n∞jakΘm k°iÜ¥ßlovΘm pot∙Φku. To by nemuselo b²t tak ÜpatnΘ. Po takovΘ dob∞ op∞t ΦistΘ obleΦenφ. Zkusφm se jφ zeptat.

äSleΦno, prosφm vßs, nemohli bychom se jφt n∞kam projφt a u pot∙Φku ΦistΘho svΘ Üatstvo esteticky zdokonaliti?ô

PohlΘdla na m∞, jako by mi necht∞la rozum∞t. Myslφm, ₧e m∞la na dneÜek ji₧ n∞jakΘ plßny. Zastyd∞l jsem se nad svojφ neomalenostφ. Mo₧nß, ₧e bych se mohl omluvit. Ka₧dopßdn∞ by to bylo ode m∞ sluÜnΘ.

äPromi≥te, ale necht∞l jsem vßs obt∞₧ovat. Myslel jsem vÜak, ₧e bychom si mohli takΘ popovφdat o mΘm p∙vodu a o jmΘn∞, kterΘ budu ode dneÜnφho dne chrßnit p°ed hanou, kterß by jej mohla poskvrnit.ô

Myslφm si, ₧e jsem to °ekl opravdu p°esv∞dΦiv∞ a z toho usuzuji, ₧e mi mohlo b²t alespo≥ odpov∞zeno. Mφsto toho jsem byl odm∞n∞n odm∞°en²m pohledem, ve kterΘm se zraΦilo nemßlo ·divu. P°iÜel jsem tedy a₧ ke sleΦn∞ a celou ₧ßdost jφ zopakoval. Nem∞la se k odpov∞di a nakonec jsem obdr₧el jen kopanec do b°icha, co₧ jφ p°i mΘ v²Üce 49 centimetr∙ ned∞lalo ₧ßdnΘ problΘmy. Nechci p°ed vßmi vypadat jako suchar, ale jß mßm velice dob°e stav∞nΘ t∞lo. P°esto to byla rßna, kterß mi vyrazila dech. Chvφli jsem se zmφtal v k°eΦφch a pak jsem ji  uvid∞l.

Byla mladß, krßsnß a p°ed sebou vezla koΦßrek. Uvnit° jsem uvid∞l, bylo to sm∞ÜnΘ, ji₧ asi dvouroΦnφ dφt∞ a vezlo se v koΦßrku. Jß bych se nikdy nenechal takto ponφ₧it a nechal se vΘst jako malΘ dφt∞. Postavil jsem se na sv²ch dosud jen krßtk²ch no₧kßch a odeÜel jsem zφskat n∞jakΘ informace o sv∞t∞, kde jsem se ocitl. Byl jsem vÜak zachycen ji₧ zmφn∞nou sleΦnou a odtßhnut zp∞t do tΘ malΘ mφstnosti. Ach jo, vypadß to, ₧e nemß p°φliÜ vhodnou nßladu pro tak d∙le₧itou konverzaci.

P°ipadal jsem si, jako bych n∞co ÜpatnΘho uΦinil, pon∞vad₧ jsem byl p°edßn tomu pßnovi a ten m∞ zaΦal op∞t bφt. Mßm Üt∞stφ, ₧e ten pßn a ta sleΦna majφ tak malou sφlu. Po chvφli se mi ji₧ zaΦal trest zdßt nep°im∞°en², a tak jsem jim to oznßmil. Za tuto drzou p°ipomφnku jsem byl op∞t ude°en. ZaΦal jsem se tedy brßnit. Byl jsem si v∞dom toho, ₧e jsem jist∞ v prßvu. Kdy₧ jsem uhodil toho pßna, dopadl na zem a op∞t usnul. Asi si to rozmyslel. SleΦna patrn∞ takΘ, proto₧e tu stßla nade mnou jako soln² sloup. ZajφmavΘ pom∞ry.

Kdy₧ se ten pßn probudil, svßzal m∞ °et∞zem a zaΦal m∞ bφt kamenem do obliΦeje. Dostal jsem na n∞j zlost. N∞co takovΘho by si nem∞l dovolovat na novorozence. Dßl si nic nepamatuji. Asi jsem op∞t omdlel. Kdy₧ jsem se probudil, byl jsem zohaven², moje k∙₧e byla rozedranß a na mnoha mφstech jsem stßle krvßcel. VÜiml jsem si takΘ, ₧e nemßm oΦi. Docela m∞ to vyd∞silo, ale nic jsem nemohl d∞lat. Uv∞domil jsem si, ₧e jedinΘ, co cφtφm, je nenßvistà

-strana 2-

Autor Φlßnku

Stav serißlu:

DalÜφ pokraΦovßnφ jsou ji₧ napsanΘ a budou uvßd∞ny v dalÜφch aktualizacφch (celkem mß dφlo t°i knihy - nebojte se co kniha to 2 - 4 strßnky)