PC World 1997 November/PCWorld_1997-11_cd.bin/software/programy/ozogan/KURZ.602

Text File | 1997-08-24 | 106KB | 2,148 lines

@CT 0
@LM 1
@RM 65
@PL 62
@TB -----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T-----T
@MT 2
@MB 2
@PO 5
@PN 1
@OP
@FO                               --- # ---
@LH 6
      KURS PROGRAMOVÅNï A POUÆITï PROGRAMU OZOGAN KLONDAIK

  ùvod:
  Pro ty,  kte⌐í dosud nikdy  neprogramovali na poçítaçi  se mûæeì
zdát pojem programování záhadnÿ a  tajemnÿ. Jedná se v¿ak o zcelaì
bêænou  vêc, kterou  vlastnê v¿ichni  známe jiæ  od dêtskÿch let.ì
Urçitê jste si jiæ mnohokrát ⌐ekli: "ráno pûjdu do ¿koly (práce),ì
odpoledne na koupali¿tê  a veçer se budu dívat  na televizi". Tímì
jste si sestavili program  dne. Definovali jste posloupnost akcí,ì
které provedete. Mûæete si  v¿ak také stanovit podmínky programu.ì
Nap⌐íklad  pokud  bude  odpoledne  hezky,  pûjdete na koupali¿tê,ì
jinak  (bude pr¿et)  si budete   çíst nebo  se uçit.  V nêkterÿchì
p⌐ípadech si mûæete stanovit  opakování nêkterÿch akcí. Nap⌐íkladì
æe se budete  uçit tak dlouho, dokud to  nepochopíte. Jak vidíte,ì
programovat  uæ   umíte.  Sestavujete  si   program  dne,  vÿuky,ì
dovolené.  Nyní  uæ  zbÿvá  pouze  nauçit  se  p⌐evést program doì
podoby, kterou zvládne i poçítaç.
  Poçítaçovÿ  program  p⌐edstavuje  definici  posloupnosti  akcí,ì
podmínky jejich  provedení a opakování.  Aby byl poçítaç  schopenì
poæadované çinnosti provádêt, musíte mu  je zadat v podobê, kteréì
on rozumí. Pokud budete chtít  angliçanovi ⌐íct svûj program dne,ì
budete  mu jej  muset p⌐eloæit  do angliçtiny.  Stejnê tak musíteì
p⌐eloæit program ze slovní podoby do poçítaçového jazyka. Poçítaçì
potom bude çíst jednu ⌐ádku programu za druhou a vykonávat to, coì
jste mu zadali.

 1.lekce - instalace, spu¿têní a ukonçení programu
 2.lekce - základy ovládání programu
 3.lekce - práce s p⌐íkazovÿm a textovÿm vÿstupním oknem
 4.lekce - p⌐íkaz WRITELN, matematické vÿpoçty
 5.lekce - grafické vÿstupní okno, grafickÿ editor
 6.lekce - ovládání grafického okna z p⌐íkazového okna
 7.lekce - vÿstup do grafického okna
 8.lekce - první program, procedura main
 9.lekce - editace programu
10.lekce - promênné a jejich typy
11.lekce - deklarace a pouæívání promênnÿch
12.lekce - podmínky v programu, logické vÿrazy
13.lekce - programové cykly (FOR, REPEAT, UNTIL)
14.lekce - zadání vstupních hodnot, tisk vÿsledkû
15.lekce - vícenásobné vêtvení programu
16.lekce - struktura programu
17.lekce - deklarace a pouæívání procedur
18.lekce - deklarace a pouæívání funkcí
19.lekce - lokální a globální promênné
20.lekce - rekurze v programu
21.lekce - návrh a sestavení programu
22.lekce - ladící a animaçní reæim  programu

  1.lekce - instalace, spu¿têní a ukonçení programu
  Postup instalace programu záleæí na verzi programu, kterou máteì
k dispozici a na pouæitém zdrojovém médiu. Demoverze, kterou máteì
moænost získat  na internetu je ¿í⌐ena  ve zkomprimovaném formátuì
v souboru KLONDAIK.ZIP a staçí ji pouze "rozbalit" do libovolnéhoì
adresá⌐e  na  disku  poçítaçe.   V  tomto  p⌐ípadê  se  nezakládáì
programová  skupina  ve  Windows  a  spu¿têní  programu  je nutnéì
provést spu¿têním souboru KLONDAIK.EXE. Demoverze zabírá na diskuì
asi 1 Mb prostoru.
  Demoverze ¿í⌐ená  na disketách i  plná verze programu  obsahujeì
jiæ  instalaçní  program.  Program  se  dodává  na  jedné disketêì
formátu  3,5"   HD.  Instalace  se  spustí   z  diskety  p⌐íkazemì
INSTALL.EXE. Zobrazí  se vám ⌐ídící  instalaçní panel, ve  kterémì
musíte zadat  nejprve adresá⌐ pro  instalaci programu. Standardnêì
je  pro instalaci  nastaven adresá⌐  C:\OZOKLOND\ pro  demoverzi,ì
p⌐ípadnê  C:\OZOKLON2  pro  plnou  verzi  programu.  Cílovÿ  diskì
i adresá⌐  je  moæné  zmênit,  p⌐esto  v¿ak doporuçujeme zachovatì
p⌐eddefinované  jméno  adresá⌐e.  Kopírování  souborû do zadanéhoì
adresá⌐e se zahájí po stisku tlaçítka "Instalace". Program zabíráì
na disku asi  1 Mb prostoru. Po zkopírování  souborû je nabídnutaì
moænost   zaloæení   skupiny   programû   Windows.  Pokud  budeteì
souhlasit,  zaloæí  se  skupina  OZOGAN,  do  které se nadefinujeì
spu¿têní programu KLONDAIK, p⌐ípadnê prohlíæení helpu k programu.
  Pro  rozli¿ení  p⌐esné  definice  programu  OZOGAN  KLONDAIK odì
editovaného a ladêného programu bude v následujícím textu u v¿echì
lekcí  uvádên program  OZOGAN KLONDAIK  jako systém  a pod pojmemì
program se bude rozumêt ladênÿ a editovanÿ uæivatelûv program.
  Systém  se startuje  po dokonçené  instalaci spu¿têním  souboruì
OZOKLOND.EXE  (demoverze),  p⌐ípadnê   OZOKLON2.EXE  (plná  verzeì
programu). P⌐i prvním spu¿têní systému je integrované uæivatelskéì
prost⌐edí nastaveno do standardního stavu.
  Program  je  moæné  ukonçit  buâ  volbou  z menu Soubor/Ukonçitì
program, p⌐ípadnê  ikonou z toolbaru.  Pokud je editován  programì
a zmêny nebyly dosud uloæeny, budete dotázáni systémem na uloæeníì
zmên.  P⌐i ukonçení  programu se  provede uloæení  rozloæení okenì
integrovaného  prost⌐edí do  inicializaçního souboru OZOKLON*.INIì
(dle druhu verze programu), kterÿ  se nachází v adresá⌐i Windows.ì
P⌐i dal¿ím  spu¿têní programu bude  potom obnoven stav  rozloæeníì
jednotlivÿch oken na pracovní plo¿e systému.

  2.lekce - základy ovládání programu

  Systém OZOGAN KLONDAIK je aplikace  Windows a proto je ovládáníì
programu pod⌐ízeno  tomuto standardu. Systém  je ovládán z  menu,ì
çasto pouæívané  volby jsou p⌐itom p⌐ístupné  i z toolbaru pomocíì
ikon,  p⌐ípadnê pomocí  funkçních kláves.  Ve¿keré akce probíhajíì
v nêkolika  oknech s  p⌐esnê definovanÿm  urçením. Celá  práce seì
systémem probíhá  v nêkolika reæimech dle  kterÿch jsou vyuæívánaì
p⌐íslu¿ná  okna.  Okna  lze  na  plo¿e  obrazovky uspo⌐ádat podleì
aktuální  pot⌐eby. Okna  je  moæné  minimalizovat, nelze  je v¿akì
æádnÿm zpûsobem zru¿it.
  Nejçastêji pouæívané  okno je okno s  programem, které obsahujeì
vyvíjenÿ  a ladênÿ  program. V  dal¿ím, p⌐íkazovém  oknê je moænéì
zadávat  p⌐ímo  p⌐íkazy  jazyka  bez  nutnosti spu¿têní programu.ì
Vÿsledky programu jsou zobrazovány  buâ v textovém nebo grafickémì
vÿstupním oknê.  P⌐i krokování programu je  moæné zobrazovat stavì
promênnÿch v  oknê sledování promênnÿch. Pomocnou  funkci má oknoì
text,  ve  kterém  je  moæné  zobrazit  libovolnÿ textovÿ soubor.ì
Nêkterá z oken mají svou vlastní sadu ikon umístênÿch v toolbaru,ì
kterÿ se zobrazí po aktivaci okna v jeho horní li¿tê.
  Okna  mûæete po  pracovní plo¿e  libovolnê p⌐epínat,  posouvat,ì
zvêt¿ovat je  çi zmen¿ovat. P⌐epínání oken  je moæné kliknutím naì
libovolnou viditelnou  çást okna. Po kliknutí  se stane p⌐íslu¿néì
okno aktivní. Pokud není okno  viditelné, pouæijte menu Okna, kdeì
zvolíte  poæadované okno.  V dal¿ích  lekcích se  nauçíte, æe  jeì
moæné  zviditelnit   poæadované  okno  i   p⌐íkazem  z  programu.ì
Kliknutím na p⌐íslu¿nou ikonu v  pravém horním rohu okna je moænéì
okno  maximalizovat,  p⌐ípadnê  minimalizovat.  Okno  se p⌐esouváì
nejlépe  my¿í, kdy  je uchopíte   za horní  li¿tu a  p⌐esunete naì
poæadované  místo.  Zmêny  velikosti  okna  dosáhnete po uchopeníì
pravého dolního rohu okna a nastavení na poæadovanou velikost.
  Vædy p⌐i spu¿têní systému je nastaven editaçní reæim, ve kterémì
je  moæné editovat  vytvá⌐enÿ program,  p⌐ípadnê zadávat  p⌐íkazyì
z p⌐íkazového okna. Po spu¿têní  editovaného programu je nastavenì
provozní  reæim,  ve  kterém   je  provozována  ladêná  aplikace.ì
Zvlá¿tním  druhem provozního  reæimu  je  potom ladící  reæim, veì
kterém lze krokovat program a amimaçní reæim, p⌐i kterém je moænéì
zobrazovat   prûbêh  çinnosti   programu.  Kaædÿ   reæim  má  sváì
specifika, která budou popsána v následujících lekcích.
  Systém  obsahuje   kontextovou  nápovêdu,  která   je  dostupnáì
v nêkolika stupních.  P⌐i vÿbêru volby z  menu je krátká nápovêdaì
k vybrané  volbê  zobrazována  ve  stavovém  ⌐ádku  v dolní çástiì
systému. Tzv. bublinová nápovêda je zobrazována po najetí my¿í naì
ikony  v toolbaru.  Nejobsáhlej¿í nápovêda  se zobrazí  po stiskuì
klávesy F1. Jedná se o hypertextovÿ dokument s provázanÿmi odkazyì
na zvolená  hesla. Zde uvádêné p⌐íklady  programû máte moænost siì
do systému  z nápovêdy p⌐etáhnout  pomocí blokového p⌐esunu  p⌐esì
schránku Windows.  To provedete tak, æe  najedete v nápovêdê my¿íì
na zaçátek ukázky programu,  stisknete levé tlaçítko my¿i, dræíteì
jej  stisknuté  a  p⌐etáhnete  my¿  na  konec textu p⌐íkladu. Tamì
tlaçítko my¿i  uvolníte. Stiskem kláves  Ctrl+C se p⌐evede  taktoì
oznaçenÿ blok textu do schránky Windows. Nyní se p⌐epnete do oknaì
s programem a stiskem kláves Ctrl+V p⌐evedeme obsah schránky.
  K ovládání  programu je vhodné  pouæívat my¿. Vêt¿ina  voleb jeì
sice  dostupná souçasnê  z menu  i my¿í,  p⌐esto je v¿ak ovládáníì
my¿í mnohem p⌐íjemnêj¿í a operativnêj¿í.  Pokud se v dal¿ím textuì
pouæívá my¿, p⌐edpokládá se levé tlaçítko.

  3.lekce - práce s p⌐íkazovÿm a textovÿm vÿstupním oknem

  Nejprve si ukáæeme, jak se dají velmi jednodu¿e zadávat systémuì
p⌐íkazy  bez  zápisu  programu.  Najdête  na  pracovní plo¿e oknoì
nazvané  p⌐íkazy a  uçiñte je  aktivním -  kliknête na  nêj my¿í.ì
Pokud není  okno viditelné ,  p⌐ípadnê je minimalizované,  mûæeteì
zvolit  z menu  volbu Okna/P⌐íkazy  nebo stiskem  kláves Ctrl+F2.ì
Upravte  my¿í  velikost  okna  tak,  aby  zabíralo levou polovinuì
obrazovky. Obdobnÿm  zpûsobem nastavte okno  Vÿstup-text do pravéì
poloviny obrazovky. P⌐epnête ze zpêt do p⌐íkazového okna.
  Okno  p⌐íkazy  se  podobá  textovému  editoru.  Má  v¿ak  velmiì
dûleæitou  vlastnost.  Pokud  napí¿ete   v  oknê  libovolnÿ  textì
a stisknete klávesu  ENTER, pokusí se systém  ihned napsanÿ ⌐ádekì
interpretovat jako známÿ p⌐íkaz. To  znamená, æe systém si p⌐eçteì
text ⌐ádku, na kterém stál kurzor a zji¿ƒuje, zda se jedná o jemuì
známÿ povel  nebo p⌐íkaz. Pokud  ano, povel nebo  p⌐íkaz provede.ì
Proto se toto okno nazÿvá p⌐íkazové.
  P⌐íkazy  a  povely  jsou  p⌐itom  pro  systém  instrukce, co máì
vykonat. P⌐íkazem je vêt¿inou oznaçen p⌐ímÿ hlavní povel systému.ì
P⌐íkazy jsou v programech psány velkÿmi písmeny. Jako povely jsouì
oznaçovány doplñkové p⌐íkazy, které jsou zabudovány jako podpûrnéì
akce.  Jsou psány  malÿmi písmeny  s velkÿmi  písmeny na  poçátkuì
slova.  Pokud jsou  názvy povelû  uvedeny z  více slov, nesmí bÿtì
mezi nimi uvedeny mezery.
  Napi¿te nyní  v p⌐íkazovém oknê slovo  BEEP a stisknête klávesuì
ENTER.  Systém  zjistí,  æe  p⌐íkaz  BEEP  je pokyn, pro pípnutí.ì
Zajistí proto, æe reproduktor poçítaçe krátce pípne. Takto systémì
interpretoval  vámi  zadanÿ  p⌐íkaz  do  podoby  srozumitelné proì
poçítaç. Interpretace proto znamená  p⌐evedení p⌐íkazu nebo ⌐ádkuì
programu do formy srozumitelné  pro za⌐ízení poçítaçe (obrazovka,ì
tiskárna ...).  Takto je v systému  OZOGAN KLONDAIK interpretovánì
kaædÿ ⌐ádek programu. Pokud je nêkterÿ ⌐ádek nêkolikrát opakován,ì
provádí  se i  opakovanê jeho  interpretace. Takovÿm  systémûm seì
proto ⌐íká  interprety. Jiné systémy  p⌐ekládají zdrojovÿ programì
pouze  jednou p⌐ímo  do spustitelné  podoby. To  jsou kompilátoryì
a bÿvají rychlej¿í.  Neumoæñují ale interaktivní  práci uæivateleì
se  systémem.  Proto  jsou  pro  zaçátky  programování  vhodnêj¿íì
interprety, které  vám umoæní lépe a  rychleji proniknout do tajûì
programování.
  V  p⌐íkazovém  oknê  máte  moænost  vyzkou¿et  si mnoho p⌐íkazûì
a povelû  systému OZOGAN  KLONDAIK, aniæ  napí¿ete jedinou  ⌐ádkuì
programu.  Pokud udêláte  chybu, systém  vás na  to upozorní a vyì
máte moænost ihned chybu opravit bez nutnosti kompilace programu.ì
Zapomenete-li  nap⌐íklad  napsat  ve  vÿ¿e  uvedeném p⌐íkazu BEEPì
jedno 'E',  oznámí vám systém, æe  uvedenÿ p⌐íkaz nezná. Najedeteì
proto  kurzorem na  chybné místo,  provedete opravu  a po  stiskuì
klávesy ENTER se jiæ p⌐íkaz vykoná.
  Jistê jste  si jiæ v¿imli,  æe klávesa ENTER  neukonçí na místêì
kurzoru  ⌐ádek, jak  to bÿvá  u textovÿch  editorû. ₧ádek zûstaneì
celÿ  zachován  a  kurzor   se  automaticky  p⌐esune  na  zaçátekì
prázdného ⌐ádku za p⌐edchozí p⌐íkazy. Pokud zkusíte zapsat p⌐íkaz

WRITELN("KLONDAIK");

vypí¿e se  do textového vÿstupního okna  text KLONDAIK. Moænostmiì
p⌐íkazu WRITELN je vênována  následující lekce. Nyní bude staçit,ì
pokud si zapamatujete, æe p⌐íkaz  WRITELN v uvedeném tvaru vypí¿eì
obsah  textu uvedeného  mezi uvozovkami  do textového  vÿstupníhoì
okna.  Mezi uvozovky  mûæete zkusit  p⌐itom zadat  libovolnÿ jinÿì
text. Zkuste text mezi uvozovkami  nêkolikrát zmênit a zmêny vædyì
ode¿lete klávesou ENTER. Jistê si  v¿imnete, æe pûvodní text p⌐edì
opravou  zûstane  v  p⌐íkazovém  oknê  zachován  a p⌐íkaz s novÿmì
textem  bude doplnên  na konec  p⌐íkazového okna.  Díky tomu máteì
vædy  p⌐ehled  o   historii  zadávanÿch  p⌐íkazû.  Neprovedete-liì
v textu æádnou  zmênu a p⌐íkaz opakovanê  ode¿lete, nebude stejnÿì
p⌐íkaz zadávanÿ  beze zmêny za sebou  v historii p⌐íkazového oknaì
za sebou znovu opakován.
  Historii  zadávanÿch  p⌐íkazû  mûæete  libovolnê  pouæívat  bezì
ohledu na  po⌐adí pûvodního zadávání. Pokud  provedete v nêkterémì
⌐ádku  p⌐íkazového  okna  libovolnou  zmênu  a následnê stiskneteì
klávesu  ESC, p⌐íkaz  se neprovede  a text  upraveného ⌐ádku budeì
uveden do  pûvodního stavu. P⌐íkazy vyzkou¿ené  v p⌐íkazovém oknêì
máte moænost p⌐es schránku Windows následnê p⌐evést do programu.
  Rûznÿmi pokusy s p⌐íkazovÿm oknem jste dosáhli toho, æe máte veì
vÿstupním textovém  oknê uvedeny rûzné  texty. S kaædÿm  pouæitímì
p⌐íkazu WRITELN  p⌐ibude na konec okna  jeden ⌐ádek. To p⌐ipomínáì
pouæití  psacího  stroje,  kdy  také  není  moæné se vracet zpêt.ì
V dávnÿch dobách prahistorie vÿpoçetní techniky sálovÿch poçítaçûì
se  podobné psací  stroje pouæívaly  pro komunikaci  s poçítaçem.ì
Tehdy se jim ⌐íkalo konzole  - anglicky console. Uvedené anglickéì
oznaçení je  proto také pouæíváno  pro p⌐íkazy p⌐ímo  souvisejícíì
s obsluhou  textového  vÿstupního  okna.  Pokud nap⌐íklad zkusíteì
zadat v  p⌐íkazovém oknê p⌐íkaz ConsoleClear,  zjistíte, æe zru¿íì
obsah  textového  vÿstupního  okna.  Obdobného  efektu dosáhnete,ì
pokud  se  p⌐epnete  do  textového  vÿstupního  okna  a stiskneteì
v pod⌐ízeném toolbaru uvedeného  okna ikonu znázorñující prázdnouì
stránku.  Po kontrolním  dotazu bude  obsah textového  vÿstupníhoì
okna zru¿en.
  V následující  kapitole se seznámíte, jak  vypisovat v textovémì
vÿstupním  oknê  za  pouæití  p⌐íkazu  WRITELN  i  jiné informaceì
a hodnoty.

  4.lekce - p⌐íkaz WRITELN, matematické vÿpoçty

  V p⌐edchozí kapitole jste se nauçili zadávat z p⌐íkazového oknaì
p⌐íkazy  umoæñující vypsat  do textového  vÿstupního okna  znaky.ì
Nyní si ukáæeme, jak vypisovat çísla a aritmetické vÿpoçty.
  S p⌐íkazem  WRITELN jste jiæ  mêli moænost se  krátce seznámit.ì
Pouæívá se na vÿpis hodnot.  Poæadovaná hodnota se p⌐itom uvádêlaì
v závorce.  Pokud  se  u  p⌐íkazu  WRITELN  uvedou  pouze prázdnéì
závorky,  nebude   nic  vypsáno  a  dal¿í   vÿstup  do  textovéhoì
vÿstupního okna  bude provádên na  novou ⌐ádku. WRITELN  je pouzeì
p⌐íkaz kterÿ  uvádí systému, æe  má nêco vypsat.  Uvedené nêco seì
p⌐itom uvádí v závorce jako parametr p⌐íkazu. Pokud uvedete znakyì
v uvozovkách  nebo  apostrofech,  p⌐evedou  se  uvedené  znaky doì
textového  vÿstupního okna.  Pokud by  jste chtêli  vypsat çíslo,ì
musíte zadat p⌐íkaz v následujícím tvaru:

WRITELN(10);

  Staçí  tedy  napsat  jako  parametr  p⌐íkazu  do  závorek p⌐ímoì
poæadované çíslo.  Çíslo se vypí¿e se  zarovnáním od levého krajeì
okna. Pokud  budete chtít ponechat  zleva odsazené místo,  budeteì
muset zadat poæadovanou délku vypsaného çísla v poçtech znakû:

WRITELN(10:5)

  Délka  vypsaného çísla  je v   tomto p⌐ípadê  pêt znakû.  To jeì
parametr  uvedenÿ  v  p⌐íkazu  za  dvojteçkou  a udává poçet místì
zobrazení çísla.  Nejedná se proto  o vÿpoçet dêlení.  Vÿpoçty jeì
ale  samoz⌐ejmê také  moæné zadat.  V tomto  p⌐ípadê by  jste proì
dêlení museli zadat:

WRITELN(10/5:5)

Jako vÿsledek bude  zobrazeno çíslo 2 o délce  pêti znakû. Zkusteì
si sami zadat souçet, rozdíl, p⌐ípadnê násobek çísel:

WRITELN(10+5:5);
WRITELN(10-5:5);
WRITELN(10*5:5);

Zobrazí se vædy vÿsledek aritmetického vÿrazu o délce pêti znakû.ì
P⌐ekvapeni budete moæná pokud zadáte p⌐íkaz:

WRITELN(10/3:5);

Sami jistê poznáte, æe nêco není v po⌐ádku. Ztratila se desetinnáì
çást  vÿsledku. Aæ  dosud jsme  pracovali pouze  s celÿmi  çísly.ì
Vÿsledky  se  také  vædy  zobrazují  standardnê  jako celá çísla.ì
Zkuste nyní následující p⌐íkaz:

WRITELN(10/3:5:2);

Zobrazí se jiæ  vÿsledek s uvedením dvou desetinnÿch  míst. Je toì
proto,  æe jsme  za  dvojteçkou  uvedli délku  vypisovaného çíslaì
a souçasnê  za  dal¿í  dvojteçkou  poçet  zobrazenÿch desetinnÿchì
míst.  Zkuste  si  sami  dal¿í  p⌐íklady  a seznamte se zadávánímì
uvedenÿch parametrû.
  S moæností  vÿpisu nenumerickÿch údajû, tedy  znakû jste se jiæì
seznámili v  p⌐edchozí lekci. Seskupení nêkolika  znakû se p⌐itomì
nazÿvá ⌐etêzec a také tak  jiæ bude v následujícím textu uvádêno.ì
Pokud  by jste  chtêli  jedním  p⌐íkazem WRITELN  vypsat najednouì
⌐etêzec i  znaky, mûæete tak  uçinit uvedením nêkolika  parametrûì
oddêlenÿch çárkou:

WRITELN('Vÿsledek vÿpoçtu je:', 10/3:5:2);

  Stejnê  tak  mûæete  vypsat  samoz⌐ejmê  i  nêkolik  çísel neboì
⌐etêzcû oddêlenÿch  v p⌐íkazu çárkami.  To vám dovolí  ve spojeníì
s moæností uvádêní délky çísel vhodnou grafickou úpravu textu:

WRITELN('Seznam vÿsledkû:', 12/3:5:2, 45-26:5:2, 3*3:5:2);

  P⌐íkaz WRITELN  provede po svém ukonçení  vædy p⌐echod na novouì
⌐ádku. Pokud  v¿ak budete pot⌐ebovat, aby  dal¿í vÿpis pokraçovalì
na  stejné  ⌐ádce,  mûæete  pouæít  p⌐íkazu  WRITE. Ten neprovádíì
ukonçení ⌐ádku,  následující vÿpis je zahájen  od pozice ukonçeníì
p⌐íkazu  WRITE. Moænosti  a parametry  p⌐íkazu WRITE  jsou p⌐itomì
totoæné jako pro uvádênÿ popis p⌐íkazu WRITELN.
  Vÿ¿e uvedenÿ popis pouæití p⌐íkazu  WRITELN se vám mûæe zdát naì
první pohled sloæitÿ. Je v¿ak nutné jej p⌐esnê dodræet. Systém siì
hlídá dûslednê  jeho dodræování a v  p⌐ípadê chyby odmítne p⌐íkazì
vykonat. P⌐esná definice jakéhokoliv pouæívaného jazyka se nazÿváì
syntaktická  pravidla. Pokud  zadá uæivatel  chybnÿ zápis,  dojdeì
k poru¿ení  syntaxe  a  odmítnutí  systému  k  vykonání  chybnéhoì
zadání. Byla proto sestavena  pravidla pro pouæití v¿ech p⌐íkazû.ì
Uvádíme  zde  pro  p⌐edstavu  zkrácenou  definici  syntaxe zápisuì
p⌐íkazu WRITELN tak, jak byla vÿ¿e popsána:

WRITELN( [ vÿraz [:délka] [:desetiny] ] ) [;]

  V  zápise  znamená  vÿraz  libovolnÿ  vÿraz, Nap⌐íklad ⌐etêzec,ì
çíslo nebo vÿpoçet. ùdaje v hranatÿch závorkách se nemusí uvádêt.ì
Pokud  proto  uvedeme  dvojteçku  následovanou  çíslem,  jedná seì
o délku  vypisovaného çísla.  P⌐ípadná dal¿í  dvojteçka s  çíslemì
uvádí poçet desetinnÿch míst.  Pokud si dob⌐e prohlédnete uvedenÿì
syntaktickÿ  zápis  zjistíte,  æe  mezi  závorkami  nemusíte  nicì
uvádêt.  To je  dáno levou  hranatou závorkou  uvedenou ihned  zaì
levou  kulatou   závorkou.  Ukonçení  této   volitelné  çásti  jeì
provedeno pravou hranatou závorkou  p⌐ed pravou kulatou závorkou.ì
Pokud proto uvedete p⌐íkaz:

WRITELN();

nevypí¿e se  æádnÿ text, dojde  ale k vynechání  prázdného ⌐ádku.ì
St⌐edník  uvedenÿ v  hranatÿch  závorkách  na konci  p⌐íkazu neníì
nutné  uvádêt. V  popisu syntaxe  je uveden,  protoæe v klasickémì
jazyku Pascal  musí bÿt kaædÿ ⌐ádek  programu ukonçen st⌐edníkem.ì
Uvedenÿ zpûsob  popisu syntaxe je  pouæit u popisu  v¿ech p⌐íkazûì
a knihoven  procedur  a  funkcí   uvedenÿch  v  manuálu  i  helpuì
k programu.
  Pokud jste  se dokonale seznámili  s pouæitím p⌐íkazu  WRITELN,ì
mûæete  ve spolupráci  s  manuálem  k programu  vyzkou¿et nêkteréì
funkce  matematické knihovny.  Dále uvedené  p⌐íklady uvádêjí  naì
konci ⌐ádku  mezi sloæenÿmi závorkami komentá⌐e,  které nemají naì
vÿsledek  æádnÿ vliv.  Ve  skuteçnosti  je proto  nemusíte vçetnêì
sloæenÿch závorek uvádêt.

WRITELN(Abs(-55));       {absolutní hodnota çísla}
WRITELN(Cos(PI));        {kosinus Ludolfova çísla PI}
WRITELN(Max(3,10);       {maximální hodnota zadanÿch çísel}
WRITELN(Min(3,10);       {minimální hodnota zadanÿch çísel}
WRITELN(Random(500);     {náhodné çíslo do 500}
WRITELN(Round(12.82);    {zaokrouhluje çíslo}
WRITELN(Sqr(5);          {vrací druhou mocninu çísla}
WRITELN(Sqrt(16);        {vrací druhou odmocninu çísla}
WRITELN(Trunc(12.82);    {od⌐ízne desetinou çást çísla}

  Jak vidíte,  mûæete pouæít p⌐íkaz  WRITELN jako docela  chytrouì
kalkulaçku. V  souçasnosti p⌐i pouæití pouze  p⌐íkazového okna máì
ale jednu dosti velkou vadu. Nemá  æádnou pamêƒ, do které by jsteì
si zaznamenali  hodnoty mezivÿsledkû. V nêkteré  z dal¿ích lekcí,ì
kdy  budeme  probírat  deklaraci  promênnÿch  v  programu  se aleì
nauçíme i to.
  V následujících lekcích se  seznámíte s dal¿ím vÿstupním oknem,ì
které se pouæívá pro vÿstup a kreslení grafiky.

  5.lekce - grafické vÿstupní okno, grafickÿ editor

  V  p⌐edchozích kapitolách  jsme se  nauçili pouæívat  p⌐íkazovéì
okno a textové vÿstupní okno.  Systém ale obsahuje i dal¿í, velmiì
zajímavé vÿstupní  okno. Je to grafické  vÿstupní okno, které vámì
umoæní do své plochy libovolnê kreslit.
  Uzav⌐ete  d⌐íve  pouæívané  textové  vÿstupní  okno. Mûæete takì
uçinit  kliknutím  na  uzavírací  ikonu,  p⌐ípadnê  mûæete  zadatì
v p⌐íkazovém  oknê  povel  ConsoleHide.  Dále  aktivujte grafickéì
vÿstupní okno. To lze provést  z menu volbou Okna/vÿstup grafika.ì
Okno  je moæné  také zobrazit  povelem ImageShow.  Zobrazené oknoì
upravte opêt tak, aby pokrÿvalo pravou polovinu obrazovky.
  Jak  vidíte,  kaædé  okno  je  pro  úçely  ovládání  z programuì
pojmenováno vÿznamovê dle  anglického názvosloví. Existují p⌐itomì
povely  pro zobrazení  (anglicky show)  a ukrytí  (anglicky hide)ì
okna. Moæná  se pozastavujete nad  tím, æe u  çeského programu seì
pouæívá  cizojazyçnÿch termínû.  Je  to  proto, æe  systém OZOGANì
KLONDAIK mûæe slouæit jako  nástroj pro vÿuku programování. Protoì
je podle nás  vhodné si jiæ od poçátku  zvyknout na terminologii,ì
která se p⌐i bêæném  programování pouæívá. Názvy procedur, funkcíì
a konstant p⌐itom vychází z  pouæívané terminologie jazykû Pascalì
a získané  znalosti  jistê  dále  zuæitkujete. Pouæitá poçítaçováì
angliçtina je  p⌐itom velmi jednoduchá  a nemêla by  nikomu çinitì
problémy.
  Po aktivování  grafického vÿstupního okna  se vám v  jeho horníì
li¿tê  zobrazí  ⌐ada  ikon  pro  ovládání zabudovaného grafickéhoì
editoru  a ikony  pro moænost  kreslení na  grafické plo¿e. Ikonyì
jsou umístêny do t⌐í skupin. Levá skupina se pouæívá pro naçítáníì
a ukládání  obrázkû v  grafickém formátu  *.BMP. St⌐ední  skupinaì
slouæí pro definici kresleného tvaru  a v pravé skupinê nalezneteì
nastavení typu çáry a vÿplnê ploch.
  Nejprve   se   seznámíme   s   moæností   kreslení   základníchì
geometrickÿch  tvarû.  Ve  st⌐ední  skupinê  ikon  jsou seskupenaì
tlaçítka pro çáru, obdélník,  kruænici a obdélník se zakulacenÿmiì
hranami. Kliknête  nejprve na tlaçítko s  çárou. Tím jste zadali,ì
æe  budete  chtít  kreslit  çáry.  Uvidíte,  æe  tlaçítko zûstaloì
stisknuto. P⌐esuñte ukazatel my¿i na grafickou plochu. Pokud nyníì
na   grafické  plo¿e   stisknete  tlaçítko   my¿i,  podræíte  jejì
a p⌐esunete na novou  pozici, bude se kreslit çára  z bodu stiskuì
tlaçítka do aktuální pozice  ukazatele my¿i. Po uvolnêní tlaçítkaì
zûstane çára zachována. Zkuste si  nakreslit i vodorovné a svisléì
çáry.   Obdobnÿm  zpûsobem   lze  na   grafickou  plochu  kreslitì
obdélníky, kruænice a obdélníky se zakulacenÿmi rohy. Pro zvoleníì
nového  tvaru  musíte  stisknout   p⌐íslu¿né  tlaçítko  na  li¿têì
s ikonami.
  Çáry se kreslí çernou barvou a tenkou çárou. Pokud budete chtítì
zmênit barvu  çáry, nebo její  tlou¿ƒku, stisknête ikonu  v pravéì
horní çásti okna  s vyobrazením tuæky. Zobrazí se  vám dal¿í ⌐adaì
ikon  pro  zadávání  barvy,  typu  a  tlou¿ƒky çáry. Po opêtovnémì
stisku  ikony s  tuækou se  nastavení skryje.  Ikona tedy pracujeì
jako p⌐epínací  tlaçítko. Kliknête si proto  na tlaçítko tak, abyì
jste mêli  zobrazeny ikony pro  nastavení çar. Vlevo  je umístênaì
tabulka barev,  uprost⌐ed tlaçítka pro  vÿbêr typu çáry  a vpravoì
mûæete  zadat  tlou¿ƒku  çáry.  Barvy  se  vybírají  kliknutím naì
poæadovanou  barvu.  Vybraná   barva  je  oznaçena  dvoupísmennouì
anglickou  zkratkou barvy.  Typ  çáry  mûæete vybrat  plnou çáru,ì
teçkovanou,   çárkovanou,  çerchovanou   nebo  mûæete   poslednímì
tlaçítkem  úplnê zru¿it.  Tlou¿ƒka çáry  se udává  v bodech.  Proì
znênu  tlou¿ƒky  mûæete  zapsat  do  editaçního  boxu p⌐ímo novouì
hodnotu,  nebo  mûæete  pouæít  pro  nastavení  ¿ipek. Pokud budeì
nastavena tlou¿ƒka çáry vêt¿í neæ  jedna, neuplatní se zadanÿ typì
çáry  a çára  se bude  vykreslovat vædy  plná, p⌐ípadnê se nebudeì
kreslit vûbec.  Zkuste si nastavit  parametry çáry a  provê⌐te siì
úçinky zmêny p⌐i kreslení základních geometrickÿch tvarû.
  Dosud   jsme   kreslili   pouze   okraje  geometrickÿch  tvarû.ì
Standardnê   je  totiæ   nastaveno,  æe   se  plocha   kreslenÿchì
geometrickÿch  tvarû  nevykresluje.  Podobnÿm  zpûsobem,  jako seì
nastavují parametry kreslení çar  máte moænost nastavit parametryì
vykreslování  ploch. Ikony  pro  nastavení  se zobrazí  po stiskuì
tlaçítka  s vyobrazením  ¿têtce. Opêt  máte moænost  zadat barvu,ì
tentokrát plochy (vÿplnê). Souçasnê mûæete zadat typ vÿplnê. Máteì
moænost  vybrat  si  buâ  kreslení  plné  plochy  zadanou barvou,ì
nevykreslování  plochy, nebo  z nêkolika  druhû vykreslení plochyì
çárami.  Lze vybrat  çáry vodorovné,  svislé, vodorovné  i svisléì
souçasnê (m⌐íæka)  a rûzné druhy diagonálních  çar. Tlou¿ƒka çáryì
vÿplnê je p⌐itom vædy jeden bod.
  Nyní  jste jiæ  schopni nakreslit  na grafické  plo¿e pouze  zaì
pouæití  my¿i jednoduché  obrázky. Vyzkou¿ejte  si rûzné moænostiì
nastavení  çáry a  plochy. Parametry  nastavení çar  a plochy  jeì
moæné  zmênit samoz⌐ejmê  také p⌐ímo  z programu,  p⌐ípadnê zadatì
z p⌐íkazového  okna.  To  si  v¿ak  ukáæeme  aæ  v  následujícíchì
lekcích.  Nyní  bude  pro  vás  jistê  zajímavá  moænost  uloæeníì
nakreslenÿch  obrázkû na  disk  do  souboru pro  pozdêj¿í pouæitíì
a zpêtná moænost  naçtení obrázku z disku  do grafického okna proì
provedení  úprav.   Ukáæeme  si  také,   jak  je  moæné   obrázekì
vytisknout.
  Pokud  máte  grafickou  plochu  zaplnênou  p⌐edchozími  pokusy,ì
mûæete  provést  její  vÿmaz  pomocí  ikony  s  obrázkem  prázdnéì
stránky.  Ikona   se  nachází  v   levé  skupinê  ikon   umístênéì
v grafickém  vÿstupním oknê.  Po kontrolním  dotazu bude grafickáì
plocha vymazána. Stejného efektu lze dosáhnout povelem ImageClearì
zadanÿm v p⌐íkazovém oknê. Povel se zadává bez parametrû, v tomtoì
p⌐ípadê  se provede  vÿmaz  grafické  plochy jiæ  bez kontrolníhoì
dotazu.
  Nakreslené obrázky  máte samoz⌐ejmê moænost  uloæit do souboru.ì
Pouæívá se známÿ a bêænÿ bitmapovÿ soubor typu *.BMP. Pro uloæeníì
stisknête  ikonu s  obrázkem diskety.  V dialogovém  oknê zadejteì
adresá⌐  a  jméno  souboru.   Obrázek  mûæete  uloæit  samoz⌐ejmêì
i povelem ImageSave z p⌐íkazového okna. Nap⌐íklad:

ImageSave("obrazek.bmp")

  Obrázky mûæete  i zpêt naçíst. Pouæijte  ikonu s obrázkem ¿ipkyì
smê⌐ující do  stránky. V dialogovém oknê  vyberte adresá⌐ a jménoì
souboru typu  *.BMP. Naçíst mûæete  i obrázky vytvo⌐ené  v jinÿchì
grafickÿch  systémech. Po  naçtení obrázku  je velikost  grafickéì
plochy  nastavena dle  naçítaného obrázku.  Obrázek mûæete naçístì
i povelem z p⌐íkazového okna ImageLoad. Nap⌐íklad:

ImageLoad("obrazek.bmp")

  Pokud by  jste chtêli vytvo⌐enÿ obrázek  vytisknout, mûæete takì
uçinit  pomocí  ikony  zobrazující  tiskárnu.  Pro  tisk  obrázkuì
z p⌐íkazového okna mûæete pouæít povel ImagePrint.
  V   následující  lekci   se  seznámíte   s  moænostmi  ovládáníì
grafického vÿstupního okna pomocí povelû z p⌐íkazového okna.

  6.lekce - ovládání grafického okna z p⌐íkazového okna

  P⌐edchozí  lekce vás  seznámila krátce  se základními moænostmiì
pouæití grafického  vÿstupního okna. Nauçili  jste se kreslit  doì
grafické  plochy  pomocí  my¿i,  ukládat,  naçítat  a  vytisknoutì
vytvo⌐enÿ  obrázek.   Nyní  se  seznámíte   s  dal¿ími  moænostmiì
grafického okna  a s parametry okna,  které budete pot⌐ebovat proì
programování grafickÿch  povelû. Poznáte, æe  v¿e, co bylo  moænéì
nastavit v grafickém oknê budete  mít moænost zadat pomocí poveluì
z p⌐íkazového okna.
  Çinnost grafického  okna je moæné  si p⌐edstavit jako  malí⌐skéì
plátno definovanÿch  rozmêrû, na které se  kreslí perem (anglickyì
pen). Vêt¿í  plochy je moæné  vybarvit ¿têtcem (anglicky  brush).ì
Kreslí se  p⌐itom vædy nastavenou barvou.  Systém obsahuje povelyì
pro nastavení  parametrû pera i ¿têtce.  S moænostmi se seznámíteì
v následujícím textu.
  P⌐i  kreslení  obrazcû  do  grafického  okna  se kreslí obrazceì
çárou, jejíæ  typ je definován  povelem ImagePenStyle a  tlou¿ƒkaì
çáry  je  definována  povelem  ImagePenWidth. Plocha nakreslenÿchì
geometrickÿch   obrazcû  je   vyplnêna  stylem   zadanÿm  povelemì
ImageBrushStyle.
  Nejjednodu¿¿í je  zmêna tlou¿ƒky çáry,  kdy uvádíte p⌐ímo  jakoì
parametr povelu  tlou¿ƒku çáry v bodech.  Pro zmênu tlou¿ƒky çáryì
na pêt bodû pouæijete z p⌐íkazového okna následující povel:

ImagePenWidth(5);

  V¿imnête si, æe pokud nastavíte sílu çáry povelem z p⌐íkazovéhoì
okna,  pouæije se  nastavená síla  çáry i  pro následné  kresleníì
pomocí my¿i  p⌐ímo v grafickém oknê.  Obdobná vlastnost je platnáì
i pro  nastavení  v¿ech  parametrû  grafického  okna.  Máte protoì
moænost libovolnê  kombinovat zadávaní povelû  z p⌐íkazového oknaì
nebo  jejich  nastavení  pomocí   ikon.  V  budoucnu  budete  mítì
samoz⌐ejmê moænost uvedené parametry nastavit i p⌐ímo z programu.
  Styl   çáry   máte   moænost   zadávat  povelem  ImagePenStyle.ì
P⌐eddefinováno je ¿est stylû.  Jako parametr povelu musíte p⌐itomì
zadat definovanÿ  styl çáry. Parametr  mûæete uvést buâ  çíselnouì
hodnotou, nebo jménem konstanty dle následující tabulky:

---------------------------------------------------------
hodnota   konstanta      název stylu
---------------------------------------------------------
   1      psSolid        souvislá çára
   2      psDash         p⌐eru¿ovaná çára
   3      psDot          teçkovaná çára
   4      psDashDot      çerchovaná çára
   5      psDashDotDot   çerchovaná çára se dvêma teçkami
   6      psClear        neviditelná çára
---------------------------------------------------------

P⌐íklady  pouæití  definice  stylu   çáry  (text  mezi  sloæenÿmiì
závorkami nemusíte psát, jedná se o poznámku):

ImagePenStyle(1);         { souvislá plná çára }
ImagePenStyle(3);         { teçkovaná çára }
ImagePenStyle(6);         { neviditelná çára }

ImagePenStyle(psSolid);   { souvislá plná çára }
ImagePenStyle(psDot);     { teçkovaná çára }
ImagePenStyle(psClear);   { neviditelná çára }

  Existuje samoz⌐ejmê  i zpûsob nastavení barvy  çáry. Nejprve seì
v¿ak budeme muset seznámit s  moænostmi pouæití barev v poçítaçi.ì
Zobrazování  barev  závisí  na  vlastnostech  videokarty ve va¿emì
poçítaçi. Pouæíváte-li barevnou VGA  kartu, máte moænost zobrazitì
minimálnê  16  barev.  Po  p⌐íslu¿ném  nastavení videoadaptéru jeì
moæné bêænê zobrazovat 256 barev, vÿjimeçnê i více. Vy budete mítì
moænost nastavit v systému libovolnou  barvu z rozsahu 16 miliónûì
barev.  Skuteçnê  zobrazená  barva  ale  závisí  na  vlastnostechì
technického za⌐ízení, protoæe se zobrazí vædy barva nejbliæ¿í.
  Hodnotu  barev  je  moæné  zadávat  dvêma  zpûsoby,  které  lzeì
v programu  libovolnê  kombinovat.  Pokud  budete  pouæívat pouzeì
základní, ¿estnáctibarevnou  paletu, mûæete tak  uçinit zadávánímì
p⌐eddefinované konstanty udávající  anglické jméno barvy. Stejnouì
barvu máte moænost zadat i pomocí tzv. RGB hodnoty.
  Hodnota barev zadávaná definicí RGB  znamená, æe kaædá barva jeì
definována jako  pomêr kombinace barev  modré, zelené a  çervené.ì
Pro  kaædou barvu  je moæné  volit hodnoty  v rozsahu  0 aæ  256.ì
Násobek têchto hodnot (modrá x  zelená x çervená) udává vÿslednouì
barvu. Vÿhodné je pouæívat  tzv. hexadecimálního zápisu, kdy jsouì
pro  kaædou barvu  vyhrazeny dvê  pozice çísla  s hodnotami od 00ì
(çíslo 0) aæ do FF (çíslo 256). P⌐i pouæití hexadecimálního çíslaì
je nutné uvést p⌐ed çíslem rozli¿ovací znak $. Viz tabulka hodnotì
barev.




------------------------------------------
hodnota   konstanta    název barvy
------------------------------------------
$000000   clBlack      çerná
$000080   clMaroon     ka¿tanovê çervená
$0000FF   clRed        svêtle çervená
$008000   clGreen      tmavê zelená
$008080   clOlive      tmavê ælutá
$00FF00   clLime       svêtle zelená
$00FFFF   clYelow      ælutá
$800000   clNavy       tmavê modrá
$800080   clPurple     tmavê fialová
$808000   clTeal       tmavê modrozelená
$808080   clDkGray     tmavo¿edá
$C0C0C0   clLtGray     svêtle ¿edá
$FF0000   clBlue       modrá
$FF00FF   clFuschsia   fialová
$FFFF00   clAgua       modrozelená
$FFFFFF   clWhite      bílá
------------------------------------------

P⌐íklady  pouæití  definice  barvy   çáry  (text  mezi  sloæenÿmiì
závorkami nemusíte psát, jedná se o poznámku):

ImagePenColor(clWhite);    { bílá barva çáry }
ImagePenColor(clRed);      { svêtle çervená barva çáry }
ImagePenColor(clBlue);     { modrá barva çáry }

ImagePenColor($FFFFFF);    { bílá barva çáry }
ImagePenColor($0000FF);    { svêtle çervená barva çáry }
ImagePenColor($FF0000);    { modrá barva çáry }

  Podobnê,  jako je  moæné  nastavit  parametry kreslené  çáry jeì
moæné  nastavit  parametry   vykreslovanÿch  ploch  geometrickÿchì
obrazcû. Barva  plochy se p⌐itom  zadává povelem ImageBryshColor.ì
Pouæívá se  p⌐itom vÿ¿e zadanÿch  hodnot a konstant  pro definiciì
parametru  barvy. P⌐íklady  pouæití definice  barvy plochy  (textì
mezi sloæenÿmi závorkami nemusíte psát, jedná se o poznámku):

ImageBrushColor(clWhite);    { bílá barva plochy }
ImageBrushColor(clRed);      { svêtle çervená barva plochy}
ImageBrushColor(clBlue);     { modrá barva plochy }

ImageBrushColor($FFFFFF);    { bílá barva plochy }
ImageBrushColor($0000FF);    { svêtle çervená barva plochy}
ImageBrushColor($FF0000);    { modrá barva plochy }

  Pro   nastavení  stylu   vyplñování  ploch   se  pouæívá  povelì
ImageBrushStyle,  kde se  jako parametr  povelu udává  buâ çíslemì
definovanÿ styl, nebo jméno konstanty dle následující tabulky:








-----------------------------------------------------------
hodnota   konstanta      název stylu
-----------------------------------------------------------
   1      bsSolid        vyplní oblast jednou barvou
   2      bsClear        vyplní oblast barvou pozadí
   3      bsHorizontal   vyplní oblast vodorovnÿmi çárami
   4      bsVertical     vyplní oblast svislÿmi çárami
   5      bsFDiagonal    diagonální çáry \\\\\\\
   6      bsBDiagonal    diagonální çáry ///////
   7      bsCros         vodorovné a svislé çáry
   8      bsDiagCross    vodorovné a svislé çáry diagonálnê
------------------------------------------------------------

  P⌐íklady  pouæití definice  stylu plochy  (text mezi  sloæenÿmiì
závorkami nemusíte psát, jedná se o poznámku):

ImageBrushStyle(1);           {plné vybarvení plochy}
ImageBrushStyle(3);           {vÿplñ vodorovnÿmi çárami}
ImageBrushStyle(8);           {vÿplñ diagonálními çárami}

ImageBrushStyle(bsSolid);     {plné vybarvení plochy}
ImageBrushStyle(bsHorizontal);{vÿplñ vodorovnÿmi çárami}
ImageBrushStyle(bsDiagCros);  {vÿplñ diagonálními çárami}

  Aby  bylo moæné  kreslit v  grafickém oknê  do p⌐esnê  urçenÿchì
pozic, musí bÿt zadány sou⌐adnice pro kreslení. Sou⌐adnice urçujíì
polohu  jednotlivÿch bodû  kresby. Sou⌐adnice  znamená, æe musíteì
uvést  vzdálenost  v  bodech  od  levého  okraje  grafického oknaì
a vzdálenost  v   bodech  od  horního   okraje  grafického  okna.ì
Sou⌐adnicovÿ systém je tedy vztaæen  k levému hornímu rohu, kterÿì
má  sou⌐adnici  0,0.  Hodnoty  ve  smêru  osy  X narûstají smêremì
doprava, hodnoty ve smêru osy Y narûstají smêrem dolû. P⌐i zápisuì
sou⌐adnice se uvádí  nejprve osa x, potom osa  y. Je p⌐itom moænéì
zadávat p⌐íkazy pro kreslení mimo plochu grafického okna, zobrazíì
se v¿ak pouze ta çást, která je obsaæena maximálními sou⌐adnicemiì
grafického okna.
  Aktuální  sou⌐adnice  se  zobrazují  ve  stavovém ⌐ádku systémuì
vædy, kdyæ máte nastavenou my¿ nad grafickÿm oknem. Sou⌐adnice jeì
vhodné  si  vyzkou¿et  také  na  povelu  Point,  kterÿ slouæí proì
zobrazení bodu  na zadané sou⌐adnici. Povel  nakreslí na zadanÿchì
sou⌐adnicích  bod o  zadané velikosti.  Bod se  nakreslí aktuálníì
barvou  pera,  kterou   lze  nastavit  procedurou  ImagePenColor.ì
Vyzkou¿ejte  si nêkolik  p⌐íkladû  pro  seznámení se  se zpûsobemì
oznaçování sou⌐adnic grafické polohy:

Point(  0,   0,  2);    { levÿ  horní roh }
Point(  0, 100,  2);    { levÿ  dolní roh }
Point(100,   0,  2);    { pravÿ horní roh }
Point(100, 100,  2);    { pravÿ dolní roh }
Point( 50,  50, 10);    { uprost⌐ed, vêt¿í bod }

  Sou⌐adnice   grafického  okna   se  pouæijí   i  pro   kresleníì
geometrickÿch tvarû pomocí povelû.  Moæné je kreslit çáru povelemì
Line,  obdélník povelem  Rectangle, kruænici  nebo elipsu povelemì
Ellipse a obdélník se  zaoblenÿmi rohy povelem RoundRect. Povelemì
Triangle  je moæné  nakreslit trojúhelník,  coæ není  pomocí my¿iì
moæné.  Pomocí  povelû  je  moæné  také  kreslit povelem Arc çástì
k⌐ivky  a povelem  Pie  kruhovou  vÿseç. Vyzkou¿ejte  si kresleníì
základních geometrickÿch tvarû:

Line(20, 20, 50, 100);          { nakreslí çáru }
Rectangle(10, 10, 100, 100);    { nakreslí çtverec }
Ellipse(30, 30, 120, 120);      { nakreslí kruænici }
Ellipse(30, 30, 120, 60);       { nakreslí elipsu }
Triangle(10,100,55,10,100,100}; { nakreslí trojúhelník }

Arc(0,0,100,100, 50,0,0,50);    {levÿ  horní çtvrtkruh}
Pie(0,0,100,100, 50,100,100,50) {pravÿ dolní çtvrtkruh}

  7.lekce - vÿstup do grafického okna

  V  p⌐edchozí  lekci  jsme  se  nauçili  kreslit  do  grafickéhoì
vÿstupního  okna z  p⌐íkazového okna  a nastavovat  parametry çarì
a ploch. Nyní  se zamê⌐íme na nastavení  grafické plochy a p⌐evodì
çásti grafického  okna ze zásobníku Windows  a zpêt. Seznámíme seì
také s moæností zápisu textu do grafického okna.
  Aæ  dosud jsme  mêli velikost  grafické plochy  nastavenou vædyì
podle  toho, jak  veliké bylo  grafické okno  v okamæiku aktivaceì
grafické  plochy.  Dal¿í  zmênou  velikosti grafického vÿstupníhoì
okna  se  jiæ  velikost  grafické  plochy  nemênila.  Pokud protoì
pot⌐ebujete  nastavit  velikost  grafické  plochy  na  poæadovanéì
rozmêry, mûæete tak uçinit  povelem ImageInit. Povel inicializujeì
grafické  okno   a  nastaví  jeho  velikost   na  rozmêry  zadanéì
parametry. Nastaví  souçasnê bílou barvu plochy,  styl ¿têtce proì
plnê vybarvené plochy, çernou barvu pera, sílu çáry na jeden bod.ì
Inicializací se  provede vÿmaz pûvodního  obsahu grafického okna.ì
Vyzkou¿ejte si nap⌐íklad následující hodnoty:

ImageInit( 50, 200);
ImageInit(120,  60);

  Pokud  pot⌐ebujete znát  parametry jiæ  inicializované grafickéì
plochy,  mûæete  pouæít  dotazu  GetMaxX  a  GetMaxY, kterÿ vracíì
velikost  grafické plochy  zadané strany.  Pokud budete nap⌐íkladì
pot⌐ebovat vykreslit bod uprost⌐ed  grafické plochy bez ohledu naì
velikost  aktuálnê  inicializované   plochy,  mûæete  tak  uçinitì
povelem:
Point(GetMaxX/2, GetMaxY/2, 5);

  V nêkterÿch  p⌐ípadech by bylo vhodné  kreslit çáry do grafickéì
plochy  zadáváním  v  absolutních  p⌐írûstkovÿch  hodnotách místoì
p⌐esné definice  sou⌐adnic. Proto je  v grafickém oknê  definovánì
tzv.  grafickÿ  ukazatel,  kterÿ  zaznamenává  pozici  vykresleníì
posledního  bodu.  Poloha  grafického  ukazatele  se  p⌐i pouæitíì
nêkterÿch   povelû  automaticky   mêní.  Je   moæné  ji  nastavitì
i z programu  povelem MoveTo. Çáry  je moæné potom  zadat povelemì
LineTo  definicí  koneçného  bodu.  Vyuæitím  uvedenÿch povelû jeì
moæné  nap⌐íklad nakreslit  libovolnÿ mnohostrannÿ  mnohoúhelník.ì
Vyzkou¿ejte si následující povely, které by mêly v grafické plo¿eì
nakreslit çty⌐úhelník:

MoveTo( 10,  10);   { p⌐esun na poçáteçní bod }
LineTo(100,  10);   { horní  hrana }
LineTo(100, 100);   { pravá  hrana }
LineTo(100,  10);   { spodní hrana }
LineTo( 10,  10);   { levá   strana }

  Aæ  dosud  jsme  dûslednê   dodræovali,  æe  je  moæné  textovéì
informace   vypisovat  zásadnê   do  textového   vÿstupního  oknaì
a grafické informace do grafického vÿstupního okna. Je v¿ak moænéì
provádêt vÿstup  textovÿch informací i do  grafického okna. Nelzeì
p⌐itom  pouæít  povelu  WRITELN,  se  kterÿm  jsme  se  jiæ d⌐íveì
seznámili. Zobrazovat lze pouze textové informace. Çísla je nutnéì
p⌐edem  p⌐evést  na  ⌐etêzce.  K  vÿstupu  textovÿch informací seì
pouæívá  povelu   TextOut.  Jako  parametry   povelu  se  udávajíì
sou⌐adnice pro zobrazení textu v  grafickém oknê a ⌐etêzec, kterÿì
se má zobrazit. Povel si mûæete vyzkou¿et nap⌐íklad následujícímiì
p⌐íklady:

TextOut(10, 10, "OZOGAN");
TextOut(10, 30, "KLONDAIK");

  Text  se p⌐i  pouæití povelu  TextOut vypisuje  p⌐eddefinovanÿmì
fontem. Jeho  zmêna se provede  buâ povelem ImageSetFont,  kdy jeì
moæné zadat v dialogovém oknê nejen jméno fontu, ale p⌐ímo i jehoì
styl  a velikost.  Dal¿í moæností  je pouæití  ikony z grafickéhoì
vÿstupního  okna.   Pokud  pot⌐ebujete  nastavit   pouze  nêkteréì
atributy  fontu, mûæete  tak uçinit  povely ImageFontColor (barvaì
fontu),  ImageFontName  (jméno  fontu),  ImageFontSize  (velikostì
fontu) a ImageFontStyle (styl fontu).
  P⌐i  nastavení barvy  fontu se  zadává u  povelu ImageFontColorì
jako  parametr buâ  çíslo barvy,  nebo jméno  konstanty udávajícíì
barvu. Tabulka  hodnot barev je  stejná jako pro  nastavení barvyì
çar a ploch. U povelu  ImageFontName, kterÿ nastavuje jméno fontuì
se  uvádí p⌐ímo  jméno fontu.  Pokud není  zadané jméno v systémuì
Windows  dostupné, pouæije  se font  s podobnÿm  jménem. Velikostì
fontu se uvádí v povelu ImageFontSize p⌐ímo poæadovanou hodnotou.ì
P⌐íklad moænÿch nastavení si  prozkou¿ejte vçetnê vÿpisu textu poì
kaædé zmênê parametrû fontu:

ImageFontColor(clRed);    { nastaví çervenou barvu fontu }
ImageFontColor($00FFFF);  { nastaví ælutou barvu fontu }
ImageFontName("Arial CE");{ nastaví font Arial CE }
ImageFontSize(12);        { nastaví velikost fontu 12 bodû}

  Pro nastavení  stylu fontu se v  povelu ImafeFontStyle poæívajíì
jako parametr p⌐eddefinované hodnoty jednotlivÿch stylû. Uvádí seì
souçet hodnot poæadovaného vÿsledného stylu:
------------------------------------------
hodnota   konstanta     popis stylu
------------------------------------------
   0      fsNormal      normální písmo
   1      fsBold        tuçné písmo
   2      fsItalic      naklonêné písmo
   4      fsUnderline   podtræené písmo
   8      fsStrikeOut   p⌐e¿krtnuté písmo
------------------------------------------

  Pro nastavení naklonêného podtræeného  písma mûæete zadat jednuì
z následujících moæností:

ImageFontStyle(2 + 4);                  {souçet hodnot}
ImageFontStyle(6);                      {souçet 2 + 4}
ImageFontStyle(fsItalic + fsUnderline); {uvedení konstanty}

  Pokud  budete   pot⌐ebovat  p⌐evést  nakreslenÿ   obrázek  p⌐esì
schránku Windows (clipboard) do jiné aplikace, mûæete tak provéstì
pomocí povelu InageToClip, kdy  uvedete jako parametry sou⌐adniceì
ohraniçené  plochy  pro  p⌐evod.  Pokud  budete  chtít  nap⌐íkladì
p⌐esunout  do  schránky  obsah  celého  grafického  okna, zadejteì
p⌐íkaz:

ImageToClip(0,0,GetMaxX,GetMaxY);

  Naçtení obsahu  schránky se provádí  povelem ImageFromClip, kdyì
se jako parametry uvedou sou⌐adnice  ohraniçené plochy, kam se máì
obsah schránky p⌐evést. Pokud budete chtít p⌐evést obsah schránkyì
Windows na celou plochu grafického okna, zadejte p⌐íkaz:

ImageFromClip(0,0,GetMaxX,GetMaxY);

  Nêkoho z vás jiæ urçitê napadlo, æe vÿ¿e uvedené povely, pomocíì
kterÿch  mûæete p⌐evádêt  obrázky do  schránky a  naçítat zpêt zeì
schránky  by bylo  moæné pouæít  na p⌐esun  çásti obrázku na novéì
místo.  Na  to  je  ale  vÿhodnêj¿í  pouæít  samostatného  poveluì
ImageMove, kterÿ provede obê  akce najednou. Zadáváte p⌐itom jakoì
parametry   sou⌐adnice  místa,   odkud  se   má  naçtení  provéstì
a sou⌐adnice,  kam  se  má  plocha  p⌐enést. Neodpovídá-li p⌐itomì
pomêr stran  zdrojové a cílové  plochy, nebude zkopírovanÿ  obrazì
u⌐íznut, ale bude upraven  (deformován) do zadanÿch sou⌐adnic. Toì
je moæné vyuæít k mnoha  zajímavÿm efektûm. Nap⌐íklad ke zvêt¿eníì
çásti plochy apod.
  Nêkte⌐í jste  jiæ moæná netrpêliví,  kdy se zaçne  programovat.ì
Místo  programování  jsme  zadávali  pouze  povely do p⌐íkazovéhoì
okna.  Tím jsme  se vás  snaæili nauçit  nejprve pouæívat nêkolikì
základních  povelû programovacího  jazyka. Pokud  by jsme  zaçaliì
ihned se  základy programování vçetnê popisu  pouæití povelû byloì
by  toho najednou  moc. Proto  jsme si  nejprve probrali  základyì
pouæívání povelû a p⌐íkazû jazyka a v p⌐í¿tí kapitole jiæ zaçnemeì
opravdu programovat.

  8.lekce - první program, procedura main

  V  p⌐edchozích  lekcích  jsme  si  probrali  základní informaceì
o pouæívání  p⌐íkazového okna  pro zadávání  povelû jazyka  p⌐ímoì
z klávesnice.  Vÿstup  vÿsledkû  byl  provádên  do textového neboì
grafického  okna.  V   následujících  lekcích  vyuæijeme  získanéì
poznatky jiæ p⌐ímo p⌐i vÿvoji vlastních programû.
  Programy  se zadávají  (zapisují) do  samostatného okna,  kteréì
slouæí jako  textovÿ editor programu. Pokud  je okno na obrazovceì
viditelné, mûæete  jej aktivovat kliknutím  my¿i na jeho  plochu.ì
V opaçném  p⌐ípadê  vyuæijte  z  menu  volbu  Okna/Program. Pokudì
budete chtít pouæít povelu z p⌐íkazového okna, budete muset zadatì
povel ProgramShow.  Pro moænost automatického  vytvo⌐ení základníì
kostry programu stisknête klávesy Ctrl+N, nebo zadejte volbu menuì
Soubor/Novÿ.  Do  okna  program  se  vygeneruje  kostra prázdnéhoì
programu.
  Novÿ,  prázdnÿ  vygenerovanÿ  program  je  moæné  ihned spustitì
volbou z  menu Program/Spustit, p⌐ípadnê  stiskem funkçní klávesyì
F9  nebo kliknutím  my¿i na  ikonê s  obrázkem bêæícího  panáçka.ì
Prázdnÿ  program  obsahuje  pouze  základní  kostru  bez  æádnéhoì
povelu,  kterÿ by  vykonával viditelnou  çinnost a  proto programì
skonçí,  aniæ  by  cokoliv   uçinil.  Vyuæijeme  proto  získanÿchì
zku¿eností  a  doplníme  text  programu  o  nám  jiæ známé povelyì
a p⌐íkazy. Dávejte si pozor na  to, aby jste ponechali beze zmênyì
první a poslední ⌐ádek programu. Pokud by se tak nestalo, programì
by  se  nemusel  vûbec  spustit.  Proveâte  proto  pouze doplnêníì
programu o p⌐íkaz WRITELN dle následující ukázky:

PROCEDURE main
   // zde zapi¿te vá¿ program
   WRITELN("Ahoj, zdraví Vás systém KLONDAIK");
ENDPROC

  Program  spustíme funkçní  klávesou F9  a pokud  máte viditelnÿì
obsah  textového vÿstupního  okna, zobrazí  se v  nêm pozdrav  odì
systému.  Vyzkou¿ejte  si  dal¿í,  d⌐íve  probrané  povely, kteréì
zapisujte pouze do çásti programu mezi slovy PROCEDURE a ENDPROC.ì
Takto by nap⌐íklad mohla bÿt upravena procedura main:

PROCEDURE main
   ConsoleShow;      { zobrazí a aktivuje textovÿ vÿstup }
   ConsoleClear;     { vymaæe plochu textového vÿstupu }
   WRITELN("Ahoj, zdraví Vás systém KLONDAIK");
ENDPROC

  Obdobnÿm zpûsobem mûæete zadat  i povely pro pouæití grafickéhoì
vÿstupního  okna.  Opêt  pouæijeme  pouze  d⌐íve probrané povely,ì
které zapí¿ete do çásti programu  mezi slovy PROCEDURE a ENDPROC.ì
Text ve sloæenÿch závorkách nemusíte zapisovat, jsou to poznámky,ì
které nemají na  çinnost programu vliv. O tom,  jak p⌐ebírat dáleì
uvedené  p⌐íklady z  nápovêdê k  programu se  dozvíte podrobnê veì
druhé lekci.

PROCEDURE main
   ImageShow;                    {aktivuje textovÿ vÿstup}
   ImageInit(150, 200);          {inicializuje plochu}
   Rectangle(10, 10, 140, 190);  {nakreslí obdélník }
   ImageFontColor(clBlue);       {nastaví modrou barvu fontu}
   ImageFontSize(16);            {nastaví velikost fontu}
   TextOut(50, 30, "KLONDAIK");  { vypí¿e text }
ENDPROC

  Jak jsme jiæ hned v úvodu probíranÿch lekcí uvedli, je základemì
programování  zadání   posloupností  akcí.  To   si  mûæete  nyníì
vyzkou¿et.  Projdête  si  p⌐edchozí  lekce  a  pokuste  se  z jiæì
získanÿch znalostí sestavit program, kterÿ nap⌐íklad nakreslí dûmì
a vedle nêj zelenÿ strom. Aby jste to nemêli tak sloæité, uvádímeì
zde  çást programu  pro  nakreslení  domu. Povely  pro nakresleníì
strumu  jiæ doplñte  sami. Samoz⌐ejmê  mûæete v  programu provéstì
i dal¿í úpravy  dle vlastního uváæení.  Aby jste se  také nauçiliì
nêco  nového z  ovládání uæivatelského  prost⌐edí systému, zkusteì
tentokrát spustit  program klávesou F6. Tomu,  co uvidíte se ⌐íkáì
animace  programu.  Podrobnêji  se  s  ní  seznámíme aæ v nêkteréì
z dal¿ích lekcí. Nyní krátce jen to, æe animace mimo interpretaceì
programu   souçasnê  v   oknê  s   programem  soubêænê  zobrazujeì
interpretovanÿ ⌐ádek programu.



PROCEDURE main
   ImageShow;                     {aktivace grafické plochy}
   ImageInit(200, 150);           {inicializace graf.plochy}
   ImageBrushColor(clLime);       {nastavení zelené barvy}
   Rectangle(0, 130, 200, 150);   {nakreslení zahrádky}
   ImageBrushColor(clOlive);      {nastavení tmavê zelené}
   Rectangle(20,60, 105, 130);    {nakreslení stêny domu}
   ImageBrushColor(clYelow);      {nastavení æluté barvy}
   Rectangle(28, 70, 48, 90);     {horní levé okno}
   Rectangle(72, 70, 52, 90);     {horní st⌐ední okno}
   Rectangle(96, 70, 76, 90);     {horní pravé okno}
   Rectangle(28, 100, 48, 120);   {levé dolní okno}
   Rectangle(72, 100, 52, 130);   {dve⌐e}
   Rectangle(96, 100, 76, 120);   {pravé dolní okno}
   Ellipse(140,20, 170, 50);      {sluníçko}
   ImageBrushColor(clRed);        {nastavení çervené barvy}
   Triangle(20,60, 60,25, 105,60);{st⌐echa}
ENDPROC

  Takæe jak  vypadá program jiæ víte.  Mêli by jste bÿt  jiæ takéì
schopni sestavit  jednoduchÿ program z  posloupnosti vykonávanÿchì
povelû. Zatím  jsme si ale  nic ne⌐ekli o  tom, co znamená  prvníì
a poslední ⌐ádek programu, ve  kterÿch jsou uvedena klíçová slovaì
PROCEDURE  a ENDPROC.  To se  dozvíte v  nêkteré z  následujícíchì
lekcích, ve které  si vysvêtlíme, co v¿echno program  mûæe a musíì
obsahovat a jakou má mít strukturu.

  9.lekce - editace programu

  P⌐i  zápisu   programu  se  zapisuje   text  programu  textovÿmì
editorem. Jedná se o tzv. programátorskÿ editor, kterÿ neumoæñujeì
nastavovat promênnÿ  druh ani velikost písma.  Není to ani nutné,ì
protoæe   zapsanÿ   text   programu   slouæí   pouze  jako  zápisì
posloupnosti instrukcí pro systém interpretu.
  Zápis  nového  programu  zahájíte  stiskem  kláves  Ctrl+N neboì
volbou  z  menu  Soubor/Novÿ.  Do  okna  program  se vytvo⌐í nováì
prázdná  struktura   programu,  kterou  mûæete   bêænÿm  zpûsobemì
doplñovat o  nové ⌐ádky programu.  Jiæ existující program  mûæeteì
otev⌐ít   stiskem    kláves   Ctrl+O,   nebo    volbou   z   menuì
Soubor/Otev⌐ít.  Program  máte   moænost  uloæit  Stiskem  klávesì
Ctrl+S nebo  volbou z menu  Soubor/Uloæit. Pokud se  jedná o novÿì
program,  musíte  v  dialogovém  oknê  zadat  jméno souboru a tímì
i programu pro  uloæení. Pokud jiæ zadanÿ  soubor existoval, budeì
p⌐epsán novou verzí. Neprovádí  se p⌐itom záloæní kopie pûvodníhoì
souboru a tím samoz⌐ejmê i programu !
  Pokud budete chtít uloæit program  pod novÿm jménem, mûæete takì
uçinit volbou z menu Soubor/Uloæit pod jménem. Budete dotázáni naì
jméno nového souboru, do kterého se program uloæí. Pûvodní souborì
zûstane p⌐itom zachován beze zmêny.  P⌐i práci se soubory a tudíæì
i s programy  vædy platí, æe  mûæe bÿt v  jednom okamæiku aktivníì
vædy pouze jeden. Nemûæete editovat najednou nêkolik programû.
  Základy editace  programu jsou obdobné, jako  u v¿ech textovÿchì
editorû. Jakÿm zpûsobem zapsat nebo  p⌐epsat text snad není nutnéì
uvádêt.  Stejnê tak  jak se  dostat na  konec programu, procházetì
text po⌐ádcích a podobnê. Seznámíme se ale s blokovÿmi operacemi,ì
které   jsou  p⌐i   programování  velmi   vÿhodné.  Pokud  budeteì
pot⌐ebovat p⌐esunout  çást textu na  jiné místo, budete  si musetì
poæadovanÿ  blok textu  nejprve  oznaçit.  To mûæete  provést buâì
my¿í, kdy se p⌐esunete na zaçátek bloku, stisknete tlaçítko my¿i,ì
dræíte  je   stisknuté  a  p⌐esunete   ukazatel  my¿i  na   konecì
poæadovaného  bloku  textu.  Text   zapsanÿ  v  bloku  se  p⌐itomì
zvÿrazní. Z klávesnice mûæete blok textu oznaçit tak, æe najedeteì
kurzorem  na poæadovanÿ  poçátek bloku  textu, stisknete  klávesuì
Alt, podræíte  ji stisknutou a  p⌐ejedete kurzorem na  poæadovanÿì
konec  bloku textu.  Po uvolnêní  klávesy Alt  máte oznaçen  blokì
textu pro  dal¿í operace. Pokud  j budete chtít  blok textu pouzeì
vymazat, stisknête nyní klávesu  Delete. Oznaçenÿ blok textu budeì
zru¿en.  Pozor proto  p⌐i práci  s oznaçenÿm  blokem na  uvedenouì
klávesu.
  Pro  p⌐esun  oznaçeného  bloku  textu  programu  na  jiné místoì
v programu budete muset pouæít  schránku Windows. Pokud stiskneteì
klávesy Ctrl+C  zkopíruje se text z  oznaçeného bloku do schránkyì
a blok zûstane  v textu stále  zachován. Naopak, pokud  stiskneteì
klávesy  Ctrl+X, bude  blok  textu  p⌐eveden do  schránky Windowsì
(z textu programu bude zru¿en).  Pokud se p⌐esunete na poæadovanéì
místo  v  programu,  mûæete  do  nêj  text  ze  schránky  Windowsì
zkopírovat. To se provede stiskem kláves Ctrl+V. Text ve schránceì
zûstává  p⌐itom stále  zachován  do  doby dal¿ího  naçtení bloku.ì
Pozor v¿ak na  to, æe obsah schránky Windows  se mûæe v ostatníchì
aplikací Windows zru¿it. Pro p⌐esun textu mezi editorem a Windowsì
jsou v menu systému za⌐azeny p⌐íslu¿né volby v menu Editace.
  Stejnê jako máte moænost  p⌐esouvat text mezi schránkou Windowsì
a programem,  mûæete  podobnÿm   zpûsobem  p⌐evádêt  text  povelûì
zadanÿch v p⌐íkazovém oknê systému. Po dobu editace programu máteì
stále moænost  pouæívat p⌐íkazové okno a  tím i nap⌐íklad zkou¿etì
parametry   povelu.  Aæ   získáte  správnÿ   vÿsledek,  p⌐evedeteì
odzkou¿enÿ  povel p⌐es  schránku Windows  do programu. Teoretickyì
mûæete  pomocí  bloku  p⌐evádêt  do  programu  v  p⌐ípadê pot⌐ebyì
i obsah vÿstupního textového okna.
  Aæ  budete psát  rozsáhlej¿í programy,  budete obças pot⌐ebovatì
nalézt  v textu  programu urçitÿ  text. Po  stisku kláves Ctrl+F,ì
nebo poloækou z menu Editace/Hledat  se vám zobrazí dialogovÿ boxì
pro zadání parametrû hledání. Zadáte poæadovanÿ text pro hledání,ì
poæadavek zda  hledat pouze celá  slova, jestli rozli¿ovat  velkáì
a malá písmena a smêr hledání.
  Podobnÿm  zpûsobem  máte  moænost  zadat  náhradu  textu  jinÿmì
textem. Dialogovÿ box se zobrazí  po stisku kláves Ctrl+L nebo poì
zadání volby menu Editace/Zmênit.  Nahrazovat p⌐itom mûæete pouzeì
poæadované vÿskyty hledaného textu, nebo komplet.
  Pokud  budete  chtít   program  vytisknout,  stisknête  klávesyì
Ctrl+P, nebo pouæijte volbu menu Editace/Tisk.

  10.lekce - promênné a jejich typy

  Kdyæ jsme  si ukazovali, jak  vypsat p⌐íkazem WRITELN  çíslo doì
vÿstupního   textového  okna,   bylo  uvedeno,   æe  není   moænéì
jednoduchÿm  zpûsobem uloæit  vÿsledek vÿpoçtu  do pamêti.  Je toì
proto, æe  to nelze z  p⌐íkazového ⌐ádku provést.  Musí se pouæítì
program, ve kterém bude hodnota definována. V této lekci si protoì
ukáæeme, jaké typy hodnot mûæeme do pamêti ukládat.
  Hodnoty  uloæené v  pamêti se  nazÿvají promênné.  To proto, æeì
jejich hodnoty se mohou  programem mênit. Kaædou promênnou musímeì
p⌐ed  jejím prvním  pouæitím nejprve  pojmenovat a  definovat typì
uloæené  hodnoty. Velmi  zjednodu¿enê by  se dalo  napsat, æe typì
promênné  je buâ  çíslo,  znakovÿ  ⌐etêzec nebo  logická hodnota.ì
Pokud systém ví,  s jakÿm typem promênné má  pracovat, je schopenì
provádêt  prûbêæné kontroly  hodnot a  hlavnê zná,  jaké místo máì
urçité promênné v pamêti rezervovat.
  Co  je çíslo,  ví urçitê  kaædÿ. V  systému je  v¿ak definovánoì
nêkolik  typû  çíselnÿch  promênnÿch,  které  se  li¿í  velikostíì
moænÿch  hodnot  zpracovávanÿch  çísel.  Nêkteré  typy  çíselnÿchì
promênnÿch jsou urçeny pouze pro celá çísla, jiné mohou obsahovatì
i desetinnou  çást. Rozli¿uje  se také,  æe çísla  mohou bÿt  buâì
pouze kladná, nebo i záporná.  Poæadovanÿ typ çíselné promênné jeì
proto  vædy  nutno  peçlivê  zváæit.  Znakovÿ ⌐etêzec p⌐edstavujeì
seskupení  libovolnÿch znakû  - písmen.  Logická hodnota uchováváì
vÿsledky dotazu a mûæe nabÿvat pouze hodnot pravda nebo nepravda.
  Je¿tê d⌐íve, neæ bude promênná  v programu poprvé pouæita, musíì
se v programu deklarovat. To znamená, æe musíme uvést její jméno,ì
typ a p⌐ípadnê i poçáteçní  hodnotu. Typ promênné popisuje p⌐itomì
mnoæinu hodnot, které mûæe nabÿvat a operace, které se s ní mohouì
provádêt.
  Základní   promênné   jsou    nejjednodu¿¿í   promênné,   kteréì
reprezentují  jeden  vÿskyt  prvku   údaje.  Ze  základních  typûì
promênnÿch jsou odvozovány dal¿í  deklarace promênnÿch typû pole,ì
záznam a tabulky, se kterÿmi se seznámíme aæ pozdêji.

Podporované typy promênnÿch:
BYTE     - celoçíselnÿ typ s rozsahem 0 aæ 255
INTEGER  - celoçíselnÿ typ s rozsahem od -32768 do +32767
WORD     - celoçíselnÿ typ s rozsahem od 0 do 65535
LONGINT  - celé çíslo  od -2  miliard do + 2 miliard
REAL     - çíslo v rozsahu od 2.9*10-39 do 1.7*1038
STRING   - ⌐etêzec znakû o délce 255 znakû
CHAR     - jeden znak
BOOLEAN  - logická promênná typu  BOOLEAN (True/False)
TEXT     - textovÿ soubor typu Pascal TEXT
ARRAY    - jednorozmêrné pole promênnÿch

Typ  BYTE zabírá  v pamêti  jednu slabiku  a mûæe proto obsahovatì
pouze celá çísla pro hodnoty od 0 do 255.

Datovÿ typ  INTEGER je v pamêti  uloæen ve dvou slabikách  a mûæeì
proto nabÿvat hodnot od -32768 do +32767.

Typ  WORD zabírá  v pamêti   také dvê  slabiky, ale  protoæe mûæeì
obsahovat pouze kladná çísla, mûæe obsahovat çísla od 0 do 65535.

Typ  LONGINT mûæe  nabÿvat  zápornÿch  hodnot a  protoæe obsahujeì
v pamêti çty⌐i slabiky, mûæe nabÿvat hodnot od mínus dvou miliardì
do plus dvou miliard.

Datovÿ  typ REAL  se pouæívá  pro vyjád⌐ení  hodnot s  pohyblivouì
⌐ádovou çárkou. Çíslo je uloæeno v ¿esti slabikách a mûæe nabÿvatì
hodnot od 2.9*10-39 do 1.7*1038

Datovÿ typ znak  CHAR má velikost jedné slabiky  a uchovává jedenì
znak. Znakové  konstanty se vyjad⌐ují  tak, æe se  znak uzav⌐e doì
apostrofû,  nap⌐íklad 'A',  '1', '&'.  Zápis '1'  v tomto p⌐ípadêì
znamená znak pro vyjád⌐ení çíslice jedna nikoli çíselnou hodnotu.ì
Na  rozdíl od  klasického jazyka  PASCAL je  moæné znaky uzavíratì
i do uvozovek.


Datovÿ typ  STRING p⌐edstavuje posloupnost znakû  s pevnou délkouì
255  znakû typu  CHAR bezprost⌐ednê  za sebou.  Vytvá⌐í tím  tzv.ì
⌐etêzec.  ₧etêzec  musí  bÿt  ohraniçen  apostrofy  nebo dvojitouì
uvozovkou. ₧etêzec mûæe obsahovat maximálnê 255 znakû.

Datovÿ typ BOOLEAN má pouze dvê moæné hodnoty a to True (pro stavì
pravda)  a False  (pro stav  nepravda). Lze  mu proto  v programuì
p⌐i⌐adit buâ konkrétní hodnotu True nebo False, p⌐ípadnê vÿsledekì
vyhodnocení  logického  vÿrazu.  Logické  vÿrazy najdou uplatnêníì
zejména   v   podmínênÿch   p⌐íkazech,   p⌐íkazech   cyklu  apod.ì
a probereme si je v nêkteré z dal¿ích lekcích.

  Dále jsou definovány je¿tê promênné  typu TEXT a ARRAY. Jimi seì
budeme  podrobnêji zabÿvat  aæ  pozdêji.  V následující  lekci siì
probereme,  jak se  promênné v  programu deklarují  a jak  s mimiì
pracovat.

  11.lekce - deklarace a pouæívání promênnÿch

  V p⌐edchozí lekci jsme se  seznámili s tím, æe prûbêæné hodnotyì
vÿpoçtû se  ukládají promênnÿch. Popsali jsme  si také, jaké typyì
promênnÿch  mohou  existovat.  V   této  lekci  si  ukáæeme,  jakì
promênnou v programu deklarovat a jak ji pouæívat.
  Promênné musí bÿt v programu deklarovány je¿tê p⌐ed svÿm prvnímì
pouæitím ve  vÿpoçtech. V deklaraci  promênné se definuje,  názevì
promênné a  její typ s moæností  uvedení poçáteçní hodnoty. Názevì
promênné  musí   zaçínat  písmenem  a   nesmí  obsahovat  mezeru.ì
V programu se musí p⌐ed  deklarací promênnÿch uvést klíçové slovoì
VAR a  na konci ENDVAR.  V tomto bloku  deklarace promênnÿch neníì
moæné pouæívat æádné povely. Vyzkou¿ejte si následující p⌐íklad:

VAR
   a : integer = 100;
   b : integer = 3;
   c : integer;
   d : real;
   s : string;
ENDVAR

PROCEDURE main
   c := a/b;                {vÿpoçet   hodnoty}
   d := a/b;                {vÿpoçet   hodnoty}
   s := 'OZOGAN KLONDAIK';  {p⌐i⌐azení hodnoty}
   WRITELN(c:10:3);         {vypí¿e vÿsledek 3.000 }
   WRITELN(d:10:3);         {vypí¿e vÿsledek 3.333 }
   WRITELN(s);
ENDPROC

  Promênné  a,  b  a  c  jsou  deklarovány  jako  typ integer, toì
znamená, æe mohou obsahovat pouze  celá çísla. Promênná d je typuì
real a mûæe proto obsahovat reálné çíslo vçetnê desetinnÿch míst.ì
Promênná s je  ⌐etêzec. V programu jsme promênné  nejprve v blokuì
oznaçeném slovy  VAR a ENDVAR  deklarovali. U promênné  a, b jsmeì
definovali  souçasnê poçáteçní  hodnoty. V  dal¿ím bloku programuì
oznaçeném  bloky PROCEDURE  a ENDPROC  jsme deklarované  promênnéì
pouæili.


  Hodnotu  promênné  stanovíme  jejím  p⌐i⌐azením.  To se provedeì
pomocí  dvojice znakû  := mezi  nimiæ nesmí  bÿt mezera.  Na levéì
stranê je  p⌐itom uvedena promênná, jejíæ  hodnota má bÿt zmênênaì
a na stranê pravé je  uvedena p⌐i⌐azovaná hodnota. Hodnotu mûæemeì
uvést buâ p⌐ímo (çíslo, ⌐etêzec) nebo  jako vÿraz. Co je to vÿrazì
si p⌐esnêji probereme v dal¿ích  lekcích. Nyní bude staçit, pokudì
si  budete pamatovat,  æe  vÿraz  mûæe bÿt  nap⌐íklad matematickÿì
vÿpoçet.
  Po spu¿têní  vÿ¿e uvedeného programu si  systém nejprve z çástiì
VAR..ENDVAR  definuje pouæité  promênné a  jejich typ  a v  druhéì
çásti programu PROCEDURE..ENDPROC s  nimi provádí zadané p⌐íkazy.ì
Nejprve  do  promênné  c  uloæí  dêlení  a/b.  Stejnê  tak  uçiníì
s promênnou d. Po vÿpisu promênnÿch  do vÿstupního okna si mûæeteì
myslet, æe  vÿpoçet neprobêhl správnê. Obsah  promênnÿch se li¿í,ì
u promênné c nelze vypsat desetinnou çást vÿsledku. Pokud si v¿akì
zkontrolujete  typ promênné  c, zjistíte,  æe je  v¿e v  po⌐ádku.ì
Promênná  je deklarována  jako  integer,  coæ znamená  pouze celéì
çíslo  (kladné nebo  záporné). Desetinná  çást vÿsledku  se protoì
neukládá a není moæné ji také vypsat.
  Po  ukonçení  programu   zûstanou  deklarované  promênné  stáleì
aktivní.  Mûæeme je  proto i  po ukonçení  programu dále pouæívatì
a vypsat nap⌐íklad p⌐íkazem WRITELN jejich obsah. Nyní máte protoì
moænost   vyzkou¿et  si   pouæívání  nadeklarovanÿch   promênnÿchì
z p⌐íkazového  okna.  Novÿm  spu¿têním  programu  dojde  k jejichì
deaktivaci (zru¿ení) a  nahrazení novÿmi promênnÿmi. Prozkou¿ejteì
si vyuæití i jinÿch typû promênnÿch deklarovanÿch v programu.
  Dosud jsme  sestavovali na¿e programy tak,  æe vykonávaly pouzeì
zadanou posloupnost  akcí bez moænosti  vynechání nêkterÿch akcí.ì
V následující  lekci  se  proto  seznámíme  s  moæností rozdêleníì
çinnosti programu na základê vyhodnocení zadané podmínky.

  12.lekce - podmínky v programu, logické vÿrazy

  Jak jsme jiæ uvedli v  úvodu probíranÿch lekcí, je programováníì
vlastnê sestavování  posloupnosti vykonávanÿch akcí.  V nêkterÿchì
p⌐ípadech musíme  mít ale moænost  nêkterou z akcí  buâ vynechat,ì
nebo  provést  akce  jiné.  Obojí  na  základê  zadané  podmínky.ì
Nap⌐íklad pokud mám v kapse více neæ dvacet korun, pûjdu do kina,ì
jinak pûjdu domû na televizi. Zadaná podmínka by se dala v lidskéì
mluvê popsat následujícím vztahem:

POKUD hotovost > 20 POTOM
   pûjdu do kina
JINAK
   budu se dívat na televizi
KONEC

  Uvedenému  zápisu  se  ⌐íká  algoritmus  a popisuje schematickyì
postup  provádênÿch akcí.  Vztahu hotovost>20  se ⌐íká  podmínka.ì
Podmínka  nám  tedy  urçuje,  jaká  akce  se bude provádêt. Zápisì
algoritmu  je nutné  pro poçítaç  p⌐evést do  programu. Nap⌐íkladì
následujícím zpûsobem:

VAR
   hotovost : integer;
ENDVAR


PROCEDURA main
   hotovost := 15;          {zadejte va¿i hotovost}
   IF hotovost > 20 THEN
      WRITELN("Kino")       {pokud je podmínka splnêna}
   ELSE
      WRITELN("Televize")   {pokud není podmínka splnêna}
   ENDIF;
ENDROC

  Nejprve  jsme deklarovali  promênnou se  jménem hotovost.  Dáleì
jsme  jí v  programu p⌐i⌐adili  urçitou hodnotu.  V podmínce jsmeì
potom zji¿ƒovali, zda odpovídá na¿im poæadavkûm a podle toho jsmeì
provedli urçitou  akci. Zkuste si zadat  sami rûzné hodnoty stavuì
va¿í hotovosti. Pozor ale na  to, æe hotovost je deklarována jakoì
typ integer. Nesmíte bÿt proto moc  bohatí a mít v hotovosti víceì
neæ 32767 Kç. Zkuste upravit  program tak, aby jste mohli zadávatì
i vêt¿í çástky. Závisí to na typu promênné.
  V¿imnête  si, æe  jsme v  programu u  zápisu podmínky  odsadiliì
vykonávané p⌐íkazy  na ⌐ádku o  t⌐i znaky. Tím  vynikla strukturaì
podmínky a na první pohled  je viditelné její rozçlenêní. Není toì
sice nutnost, p⌐esto v¿ak  doporuçujeme uvedenou grafickou podobuì
zápisu programu ve vlastním zájmu dodræovat.
  Podmínka  se v  programu zadává  klíçovÿm slovem  IF, za kterÿmì
musí následovat  vyhodnocovaná podmínka. Klíçové  slovo THEN neníì
povinné, p⌐esto jej v¿ak doporuçujeme uvádêt, protoæe to vyæadujeì
klasickÿ jazyk  Pascal. Dále následují povely,  které se provedouì
pouze  p⌐i splnêní  podmínky. Za  klíçovÿm slovem  ELSE se uvedouì
povely, které se provedou  p⌐i nesplnêní podmínky. Zápis podmínkyì
je  ukonçen  klíçovÿm  slovem  ENDIF.  V  zápise  podmínky mûæeteì
vynechat klíçové  slovo ELSE vçetnê akcí  pro nesplnêní podmínky.ì
Vædy ale  musíte uvést ukonçení  podmínky klíçovÿm slovem  ENDIF.ì
Pokud se tak nestane, nahlásí systém chybu v programu.
  Podmínku  p⌐edstavuje  logickÿ  vÿraz,   kterÿ  udává,  zda  jeì
podmínka splnêna nebo ne. Logické vÿrazy mohou mít proto vÿsledekì
pouze  pravda  nebo  nepravda.  V  poçítaçové  terminologii  Trueì
(pravda)  nebo False  (nepravda). Pokud  by jste  chtêli vÿsledekì
podmínky  deklarovat jako  promênnou, museli  by jste  pouæít typì
BOOLEAN.  Logická  podmínka   zpracovává  nejçastêji  matematickÿì
vÿraz. Mûæe to  v¿ak bÿt i vÿraz zpracovávající  ⌐etêzce, to v¿akì
bude psáno aæ se nauçíme s rêtêzci dûkladnêji pracovat.
  Matematické  vÿrazy porovnávají  nejçastêji nêkolik  hodnot. Veì
vÿrazu  se  p⌐itom  mûæe  také  pouæít  libovolného matematickéhoì
vÿpoçtu, kterÿ je v jazyce definován.
  Matematické vÿrazy zpracovávají  aritmetické operace. Vÿrazy seì
skládají z  operátorû a operandû. Operátor  je p⌐itom porovnávanáì
hodnota  a  operand  je  zpûsob  porovnání  hodnot. Operátor mûæeì
p⌐edstavovat  libovolnÿ matematickÿ  vÿpoçet, kterÿ  je v  jazyceì
definován.  Operand slouæí  k vyhodnocení  operátorû. P⌐i  zápisuì
dodræte,  aby  byly  operátory  oddêleny  od  operandû mezerami !ì
Pouæívají se následující dostateçnê známé operandy:

    >        vêt¿í neæ
    >=       vêt¿í nebo rovno neæ
    <        men¿í neæ
    <=       men¿í nebo rovno neæ
    =        rovno
    <>       nerovno

  Ve vÿrazu je samoz⌐ejmê  moæné pouæívat závorky. P⌐íklad vÿrazûì
zpracovávajících matematickÿ vÿpoçet:

hotovost >   20
  a/2    <   10
2*(a+b)  = 2*a+2*b

  Vÿrazy mûæeme dále v  jedné podmínce spojit logickÿm operátoremì
s dal¿ím vÿrazem a vyhodnocovat  tak sloæenou podmínku. Pouæívajíì
se p⌐itom následující logické operátory:

AND        a zároveñ platí
OR         platí jeden nebo druhÿ vÿraz
NOT        není pravda, negace vÿrazu

  V   p⌐ípadê   pouæití   logickÿch   operátorû   mají   tyto  veì
vyhodnocování vÿrazû  p⌐ednost p⌐ed ostatními  operátory. Dále seì
vyhodnocují  závorky a  aæ  na  konci matematické  vÿpoçty. Pokudì
budete chtít zapsat v  programu nêkolik vÿrazû spojenÿch logickÿmì
operátorem,  musíte  umístit  vÿrazy  do  závorek.  Nap⌐íklad proì
zji¿têní  rozsahu   hotovosti  od  10  Kç   do  30  Kç  pouæijeteì
následující zápis:

IF (hotovost >= 10) and (hotovost <= 30) THEN
   WRITELN("Kino")       {pokud je podmínka splnêna}
ELSE
   WRITELN("Televize")   {pokud není podmínka splnêna}
ENDIF;

  V této lekci jsme si probrali mimo moænosti rozvêtvení çinnostiì
programu  také zpûsob  zápisu  podmínek  v programu.  Podmínky seì
v programu pouæívají i v  dal¿ích p⌐íkazech. Nap⌐íklad pro zadáníì
poçtu   opakování  zvolené   çásti  programu,   jak  si   ukáæemeì
v následující lekci.

  13.lekce - programové cykly (FOR, REPEAT, UNTIL)

  Aæ doposud provádêly na¿e programy pouze zadanÿ sled povelû bezì
moænosti opakování  poæadovanÿch akcí. Pokud  by jsme pot⌐ebovaliì
nap⌐íklad vykonat  nêjakou çást programu stokrát,  museli by jsmeì
uvedenou çást programu zapsat stokrát.  To by v¿ak bylo, jak samiì
jistê uznáte  znaçnê nevhodné. V  této lekci si  proto probereme,ì
jak  je moæné  na základê  vyhodnocení podmínek  opakovat zadanouì
çást programu.
  Pokud  budete  pot⌐ebovat  v   programu  provést  nêjakou  akciì
s p⌐edem známÿm poçtem opakování, bude nejvhodnêj¿í pouæít cyklusì
typu FOR..ENDFOR. Jedná se o  cyklus, ve kterém je definován tzv.ì
çítaç, kterÿ udává kolikrát se  má cyklus je¿tê provést. Çítaç jeì
automaticky  systémem zvy¿ován  o zadanou  hodnotu. Smêr naçítáníì
mûæe bÿt p⌐itom nahoru, nebo dolû:

VAR
   x : real
ENDVAR

PROCEDURE main
   ConsoleClear;
   FOR x := 1 to 3 step 0.5  {cyklus nahoru, udán krok}
      WRITELN(x:10:1);
   ENDFOR

   FOR x := 5 downto 1       {cyklus smêrem dolû}
      WRITELN(x:10);
   ENDFOR
ENDPROC

  V uvedeném p⌐íkladê jsou v programu dva cykly FOR. První z nichì
zvy¿uje stav çítaçe x smêrem  nahoru, druhÿ smêrem dolû. V¿imnêteì
si,  æe  çítaç  musí  bÿt  sice  deklarován  jako  promênná,  aleì
p⌐i⌐azení  poçáteçní  hodnoty  se  provádí  aæ  v definici cyklu.ì
Koneçná  hodnota çítaçe  se pro  smêr naçítání  nahoru zadává  zaì
klíçovÿm slovem  'to'. Pro smêr  naçítání dolû je  urçeno klíçovéì
slovo 'downto'. Pokud chceme  zvy¿ovat, nebo sniæovat stav çítaçeì
o jinou hodnotu  neæ jedna, musíme  poæadovanou hodnotu uvést  zaì
klíçovÿm slovem 'step'. Hodnota ⌐ídící  promênné se nesmí v cykluì
mênit.  Hodnoty cyklu  jsou vyhodnocovány  pouze jednou  a to p⌐iì
spu¿têní p⌐íkazu FOR.
  Dûleæitá  poznámka:   promênná  x  je   v  p⌐edchozím  p⌐íkladêì
deklarována   jako  typ   real,  to   znamená  æe   mûæe  nabÿvatì
i desetinnÿch  hodnot.  Pokud  by  jste  uvedli  v tomto p⌐íkladêì
promênnou  x jako  typ integer,  zvy¿oval by  se çítaç  vædy siceì
o hodnotu 0.5  ale protoæe typ  integer je pouze  celoçíselnÿ, keì
zvÿ¿ení çítaçe by nikdy nedo¿lo  a program by skonçil v nekoneçnéì
smyçce.  Museli  by  jste  jej  restartovat  pomocí volbou z menuì
Program/Restart programu.
  Pokud  budete  chtít  ve  svém  programu  pouæít  cyklus, jehoæì
ukonçení bude  záviset na splnêní  zadané podmínky, máte  moænostì
pouæít cyklus  typu REPEAT..UNTIL. Vnit⌐ní  çást tohoto cyklu  seì
provede vædy minimálnê jednou, protoæe podmínka ukonçení cyklu jeì
uvedena aæ na jeho konci:

VAR
   x : real
ENDVAR

PROCEDURE main
   ConsoleClear;
   x := 1;
   REPEAT               {zaçátek cyklu}
      WRITELN(x/(x+1):10:3);
      x := x+1;         {zvÿ¿ení hodnoty çítaçe}
   UNTIL x = 5          {dokud není vÿraz pravdivÿ}
ENDPROC

  P⌐íkazy uvedené mezi klíçovÿmi slovy  REPEAT a UNTIL se provádíì
tak  dlouho,  dokud  není  vÿraz  definovanÿ  na  konci  podmínkyì
pravdivÿ.  Nesmíte p⌐itom  zapomenout na  zvÿ¿ení hodnoty çítaçe,ì
p⌐ípadnê provést jinou akci, která  mûæe mít za následek ukonçeníì
cyklu.

Jako   dal¿í   cyklus   mûæete   pouæít   WHILE..ENDWHILE,  kterÿì
vyhodnocuje  podmínku   opakování  cyklu  na   jeho  poçátku.  Toì
umoæñuje, æe  pokud není podmínka splnêna,  neprovedou se p⌐íkazyì
uvedené mezi klíçovÿmi slovy WHILE a ENDWHILE ani jednou. To mûæeì
bÿt  v  nêkterÿch  p⌐ípadech  vÿhodné  a  je  proto  nutné se p⌐iì
vlastním programování rozhodnout, kterÿ druh cyklu má bÿt pouæit.

VAR
   x : integer
ENDVAR

PROCEDURE main
   ConsoleClear;
   x := 1;
   WHILE x < 5          {dokud je vÿraz pravdivÿ}
      WRITELN(x*3:10);
      x := x+1;         {zvÿ¿ení hodnoty çítaçe}
   ENDWHILE             {konec cyklu}
ENDPROC

  Pro  zápis  podmínek  p⌐i  pouæívání  cyklû  platí  v¿e co byloì
uvedeno u popisu vêtvení  programu p⌐íkazem IF..ENDIF. Stejnê takì
je  velmi vÿhodné  a hlavnê  p⌐ehledné v  textu programu  odsaditì
⌐ádky programu uvnit⌐ cyklû o t⌐i prázdné znaky doprava. Viz vÿ¿eì
uvedené p⌐íklady. Programy tím  získají na p⌐ehlednosti. Souçasnêì
doporuçujeme uvádêt  v programu poznámky ve  formê komentá⌐e. Jakì
jste  si jiæ  mohli v¿imnout,  poznámky se  uvádêjí ve  sloæenÿchì
závorkách. Pokud by jste na zaçátku ⌐ádku uvedli dvê lomítka, bylì
by text aæ do konce ⌐ádku v programu ignorován.
  V nêkterÿch  p⌐ípadech mûæete pot⌐ebovat, aby  se cyklus WHILE,ì
REPEAT nebo FOR p⌐edçasnê p⌐eru¿il  a pokraçoval dal¿ím cyklem odì
zaçátku. K  tomu se pouæívá p⌐íkaz  CONTINUE, kterÿ je vyhodnocenì
jako  ENDWHILE, UNTIL  nebo ENDFOR  a ⌐ízení  programu je p⌐edánoì
zpêt  na zaçátek  cyklu. Klíçové  slovo je  p⌐itom uvedeno  aæ zaì
p⌐íkazy,  které  se  mají  provést  vædy,  je¿tê  p⌐ed  ukonçenímì
(p⌐eru¿ením)  cyklu.  Pokud  se  p⌐íkaz  pouæije  mimo smyçku, jeì
vyvoláno  chybové  hlá¿ení.  Následující  p⌐íklad  kreslí  pomocíì
vykreslování bodû çáry s p⌐eru¿ením uprost⌐ed.

VAR
   x : integer
ENDVAR

PROCEDURE main
   ImageInit(100,100);    {Inicializuje grafickou plochu}
   ImageShow;             {zobrazí grafickÿ vÿstup }
   ImagePenColor(clBlue); {nastaví modrou barvu}
   FOR x := 1 to 100;
       Point(25,x,3);
       Point(75,x,3);
       IF (x > 25) and (x < 75) then
          CONTINUE;      {p⌐eru¿í cyklus s návratem}
       ENDIF
       Point(50,x,3);    {pro x od 25 do 75 se neprovede !}
   ENDFOR
   ImagePenColor(clRed);          {nastaví çervenou barvu}
   Point(GetmaxX/2,GetmaxY/2,30); {nakreslí bod doprost⌐ed}
ENDPROC

  V  této lekci  jsme se  zabÿvali nêkolika  p⌐íkazy, které  v¿akì
provádêly podobnou çinnost. P⌐íkazy cyklu jsou v programech velmiì
çasto pouæívané. Je v¿ak nutné  si podle poæadovanÿch akcí vybratì
nevhodnêj¿í p⌐íkaz pro cyklus.

  14.lekce - zadání vstupních hodnot, tisk vÿsledkû

  U programû v  p⌐edchozích lekcích jsme vædy poçítali  s tím, æeì
jsou v¿echna data  pro vÿpoçty zadána p⌐ímo v  programu. Aby jsmeì
ale mêli moænost ovlivnit prûbêh  vÿpoçtu, bylo by vhodné zadávatì
poæadované hodnoty p⌐ímo dotazem od  uæivatele. To je moæné dvêmaì
zpûsoby.  Buâ pouæijeme  p⌐íkaz  READ,  kterÿ umoæñuje  mimo jinéì
uæivatelské zadaní hodnoty promênné,  nebo sloæitêj¿í postup, kdyì
pouæijeme interaktivní knihovnu pro tvorbu formulá⌐û.
  P⌐íkaz READ  se pouæívá pro vstup  hodnoty promênné ze souboru,ì
nebo od uæivatele z klávesnice.  Hodnotu potom mûæeme pouæít dáleì
v programu  k  vÿpoçtûm.  Promênná  musí  bÿt nejprve definována.ì
Moæné je pouæít pouze çíselné a ⌐etêzcové promênné. Çtení hodnotyì
ze  souboru si  ukáæeme pozdêji,  nyní si  p⌐edvedeme, jak  zadatì
promênnou z klávesnice.
  P⌐íkaz  READ  vyvolá  jednoduchÿ  formulá⌐  s  moæností  zadáníì
hodnoty  promênné. Jméno  formulá⌐e je  'vstup' a  pokud by  jsteì
chtêli umístit  nad editaçní box pro  zadání hodnoty promênné vá¿ì
text,  museli  by  jste  text  vypsat  p⌐íkazem  WRITE (pozor, neì
WRITELN  !)  je¿tê  p⌐ed  pouæitím  p⌐íkazu  READ. Zadanÿ text seì
samoz⌐ejmê  také vypí¿e  do textového  vÿstupního okna.  Toho lzeì
vyuæít pro následné zadání vÿstupních  hodnot. Pokud by vám vÿpisì
textu  vadil,  je  moæné  nejprve  navstupovat poæadované vstupníì
hodnoty, vymazat obsah vÿstupního okna a aæ potom provést vÿpoçtyì
a zobrazení vÿsledkû. Následuje p⌐íklad pouæití p⌐íkazu READ.

VAR
   s : string;
   r : real;
ENDVAR

PROCEDURE main
   ConsoleClear;
   WRITE("Zadejte celé çíslo");
   READ(s);
   WRITELN();
   WRITELN("Zadal jste çíslo:",StrToInt(s):12);
   WRITELN();

   WRITE("Zadejte libovolné çíslo");
   READ(r);
   WRITELN();
   WRITELN("Zadal jste çíslo:",r:12:4);
   WRITELN();

   WRITE("Zadejte libovolnÿ ⌐etêzec");
   READ(s);
   WRITELN();
   WRITELN("Zadal jste ⌐etêzec: ",s);
   WRITELN();
ENDPROC

-------------------------------------------------------------
POZOR !!!
V  souçasné verzi  nesmíte zadat p⌐i  vstupu do çíselné  promênnéì
nenumerickÿ  znak.  Pokud  tak  uçiníte,  bude  vÿsledkemì
nulová hodnota. V dal¿ích verzích bude upraveno.
-------------------------------------------------------------
  Se  sloæitêj¿ím,  ale  efektnêj¿ím  zpûsobem  se  seznámíme p⌐iì
probírání   interaktivní  knihovny,   která  umoæñuje   definovatì
v programu  vzhled  i  obsah  formulá⌐e.  Zkuste  si  proto zatímì
alespoñ následující p⌐íklad:

VAR
   jmeno : string = '';
   rok1  : integer = 1900;  rok2  : integer;
   mesic : integer;
   den1  : integer; den2  : integer;
ENDVAR;

ROCEDURE formular;
   createForm('form1',"Vítám Vás !", 100, 100, 270, 180);
   addStatic ('form1',"Dobrÿ den,", 10, 15, 200, 14);
   addStatic ('form1',"jaké je Va¿e jméno ?",10,45,200,14);
   addEditBox('form1','jmeno', 'jmeno', 10, 80, 250, 20);
   addStatic('form1',"narodil jste se v roce:",10,120,200,14);
   addEditBox('form1','rok1', 'rok1', 210, 120, 40, 20);
ENDPROC;

PROCEDURE main
   formular;
   IF (formDialog("form1"))
      ConsoleClear;
      WRITELN('Dobrÿ den ' + jmeno, ', p⌐eji pêknÿ den !');
      GetDate(rok2, mesic, den1, den2);
      WRITE("dnes je ", den1, "/", mesic, "/", rok2, ", ");
      WRITELN("je Vám ", rok2-rok1, " rokû.");
   ENDIF
ENDPROC

  Takæe jak  zadávat obsah promênné od  uæivatele jiæ známe. Vímeì
také,  jak  vypsat  jejich  obsah  s  p⌐ípadnou  dal¿í úpravou doì
textového  vÿstupního okna.  Zatím  jsme  se ale  nic nedozvêdêliì
o tom, jak je moæné provést  vÿstup informací na tiskárnu. Systémì
sice  neobsahuje  æádné  p⌐íkazy  pro  p⌐ímÿ  tisk  na  tiskárnu,ì
dovoluje vám ale vytisknout  kompletní obsah textového vÿstupníhoì
okna. Musíte proto nejprve  provést vÿstup poæadovanÿch informacíì
a textû  do   vÿstupního  okna  a   potom  p⌐íkazem  ConsolePrintì
vytisknout jeho  obsah. Mûæete také po  ukonçení programu, kdy seì
zobrazí poæadované  vÿsledky ve vÿstupním oknê  provést jeho tiskì
pomocí  ikony  s  obrázkem   tiskárny,  umístêné  v  horní  li¿têì
textového vÿstupního okna.

  15. lekce - vícenásobné vêtvení programu

  V  jedné  z  p⌐edchozích  lekcí  jsme  se  seznámili s p⌐íkazemì
IF..ENDIF,  kterÿ slouæí  pro vêtvení  çinnosti programu. Poznaliì
jsme, æe  mûæeme çinnost programu  rozdêlit do dvou  vêtví, podleì
pravdivosti  zadané  podmínky.  Pokud  by  jste  v¿ak pot⌐ebovaliì
rozdêlit çinnost  programu podle vÿsledku  na více vêtví,  byl byì
zápis pomocí p⌐íkazu IF  velmi nep⌐ehlednÿ. Proto systém obsahujeì
p⌐íkaz  SWITCH,  kterÿ  mûæete   pouæít  pro  rozdêlení  çinnostiì
programu  do  libovolného  poçtu  vêtví  na  základê  vyhodnoceníì
vÿsledku zadané  podmínky. Pokud budete  nap⌐íklad pot⌐ebovat proì
kaædé   çíslo   samostatnou   akci,   mûæete   tak  uçinit  podleì
následujícího p⌐íkladu:

VAR
   x : integer
ENDVAR

PROCEDURE main
   ConsoleClear;
   FOR x := 1 to 10;
       SWITCH x OF              {porovnávej promênnou x }
          CASE 1:               {pokud má hodnotu 1 }
               WRITELN("çíslo jedna");
          ENDCASE
          CASE 5:               {pokud má hodnotu 5 }
               WRITELN("çíslo pêt");
          ENDCASE
          ELSE                  {pokud má jinou hodnotu}
               WRITELN(x:10);
          ENDCASE
       ENDSWITCH
   ENDFOR
ENDPROC

  Za  klíçové  slovo  SWITCH  se  v  programu uvádí hodnota, neboì
vÿraz, kterÿ se potom následnê povelem CASE vyhodnocuje. Pokud seì
hodnota, nebo vÿsledek vÿrazu  rovná nêkterému z vÿrazû uvedenÿchì
za  klíçovÿm slovem  CASE, bude  proveden blok  p⌐íkazû za  tímtoì
vÿrazem.  Program bude  potom pokraçovat  po ukonçení  konstrukceì
p⌐íkazu klíçovÿm  slovem ENDSWITCH. Pokud se  vÿraz nebude rovnatì
æádnému z  porovnávanÿch vÿrazû, provede se  blok p⌐íkazû uvedenÿì
mezi klíçovÿmi slovy ELSE a ENDCASE.
  Jedná  se  o  pomêrnê  dosti  sloæitou  konstrukci  jazyka. Proì
názorné  p⌐edvedení  proto  mûæete  program  spustit  klávesou F6ì
v animaçním reæimu, kdy systém zobrazuje postupnê ⌐ádek programu,ì
kterÿ  právê  vykonává.  V¿imnête  si  p⌐itom,  æe  ⌐ádky,  kteréì
nevyhovují  zadání  jsou   p⌐eskakovány.  Pokud  nebudete  staçitì
sledovat   animaci,   mûæete   zkusit   krokování   programu   poì
jednotlivÿch ⌐ádcích.  Po stisku klávesy F7  se vykoná vædy pouzeì
jeden ⌐ádek programu.

  16.lekce - struktura programu

  Aæ dosud se na¿e programy skládaly pouze ze dvou çástí. V prvníì
çásti  uvedené  mezi  slovy  VAR  a  ENDVAR jsme deklarovali dáleì
pouæívané  promênné.  Ve  druhé  çásti  se  mezi  klíçovÿmi slovyì
PROCEDURE a ENDPROC uvádêly  jednotlivé p⌐íkazy programu. Takovÿmì
çástem  programu se  ⌐íká bloky.  Zaçátek i  konec bloku  je vædyì
definován p⌐íslu¿nÿmi klíçovÿmi slovy  pro zaçátek a konec bloku.ì
V programu mohou bÿt mimo  deklarací a hlavního p⌐íkazového blokuì
uvedeny i dal¿í çásti, se  kterÿmi jsme se dosud neseznámili. Vizì
následující schématická struktura programu:

TYPE
   {definice datovÿch typû - záznamû}
ENDTYPE

VAR
   {deklarace promênnÿch}
ENDVAR

PROCEDURE ...
   {deklarace uæivatelské procedury}
ENDPROC

FUNCTION ...
   {deklarace uæivatelské funkce}
ENDPROC

PROCEDURE main
   {têlo hlavního programu}
ENDPROC

  Definice datovÿch typû
  Datové typy jsou uæivatelsky  definované typy promênnÿch, kteréì
umoæñují  nap⌐íklad seskupovat  nêkolik promênnÿch  a pouæívat jeì
jako  jednu  strukturovanou  promênnou.  Podrobnêji budou popsányì
pozdêji.

  Deklarace promênnÿch
  Jiæ  znáte.  Jsou  uvedeny  v  bloku  mezi  klíçovÿmi slovy VARì
a ENDVAR.  Obsahují  deklarace  promênnÿch,  urçení  jejich  typuì
a p⌐ípadné stanovení poçáteçní hodnoty. Podrobnêji se k nim je¿têì
vrátíme pozdêji.

  Deklarace uæivatelskÿch procedur
  Procedury  jsou  uæivatelsky  definované  p⌐íkazy, které umoæníì
lépe rozçlenit  program do logickÿch celkû  a vícenásobné pouæitíì
çásti   kódu.   Podrobnêji    se   budeme   procedurami   zabÿvatì
v následující lekci.

  Deklarace uæivatelskÿch funkcí
  Funkce se pouæívají pro uæivatelskou definici zpracování vÿrazûì
s moæností vícenásobného pouæití v programu. Podrobnêji se budemeì
funkcemi zabÿvat v následující kapitole.

  Têlo hlavního programu
 Musí  bÿt  uvedeno  v  kaædém   programu  a  musí  bÿt  obsaæenoì
v procedu⌐e se  jménem main, kterou doporuçujeme  umístit vædy naì
konec programu. Jejím provádêním se zaçíná vædy çinnost programu.ì
Pokud  by nebyla  procedura se  jménem main  v programu nalezena,ì
systém by nahlásil chybu a program by byl ukonçen.

  Standardní jazyk Pascal dodræuje mnohem p⌐ísnêj¿í formát zápisuì
programu. Platí  p⌐itom obecné pravidlo, æe  kaædÿ prvek programuì
se musí  v jazyce Pascal  nejprve deklarovat a  aæ potom se  mûæeì
pouæívat.  Bloky  v  programech  v  jazyce  Pascal jsou vyznaçenyì
klíçovÿmi  slovy  Begin  a  End  místo  námi pouæívaného ukonçeníì
ENDIF, ENDFOR,  ENDPROC a podobnê. Námi  pouæívané ⌐e¿ení vycházíì
z jazykû pouæívanÿch pro programování  databází. Má tu vÿhodu, æeì
je mnohem p⌐ehlednêj¿í a rychleji se jej nauçíte pouæívat.
  Bloková  struktura  programu  se  dodræuje  i  u dal¿ích, d⌐íveì
probranÿch  p⌐íkazû.  Jedná  se  o  rozhodovací  p⌐íkaz IF..ENDIFì
a v¿echny     p⌐íkazy     cyklû     FOR..ENDFOR,    REPEAT..UNTILì
a WHILE..ENDWHILE. V¿echny  struktury programu musí  bÿt ukonçenyì
svÿm  p⌐íslu¿nÿm ukonçením.  Bloky mohou  bÿt do  sebe vno⌐ovány,ì
nesmí  v¿ak docházet  k p⌐esahûm  jejich koncû.  Proto je  vhodnéì
dodræovat  grafickou úpravu  programu, kdy  jsou pod⌐ízené  çástiì
blokû odsazeny od svého poçátku  a konce. Tím se dosáhne souçasnêì
p⌐ehlednosti programu.
  Jak  jiæ  bylo  uvedeno,  musí  bÿt  v programy vædy definovánaì
procedura se  jménem main. Co jsou  to procedury a jak  je mûæemeì
vyuæít si ukáæeme v následující lekci.

  17.lekce - deklarace a pouæívání procedur

  Doposud  jsme  v  na¿ich  programech  pouæívali  pouze  p⌐íkazyì
zabudované  v  systému.  Nyní  si  ale  p⌐edvedeme, jak si mûæemeì
naprogramovat vlastní p⌐íkazy. Urçitê jste  se jiæ setkali s tím,ì
æe  pokud  by  jste  seskupili  nêkolik  ⌐ádkû programu, které seì
v uvedené sestavê  v programu nêkolikrát opakují  do jednoho, bylì
by program p⌐ehlednêj¿í a krat¿í.  Na to mûæete pouæít procedury,ì
kterÿm se také nêkdy ⌐íká podprogramy.
  Procedury  jsou volány  z hlavního  programu, vykonají  p⌐íkazyì
zadané  ve  svém  têle  procedury  a  po  jejím  ukonçení p⌐edajíì
vykonávání  programu zpêt  do hlavního  programu. Procedury  jsouì
v programu oznaçeny klíçovÿmi slovy PROCEDURE a ukonçeny klíçovÿmì
slovem   ENDPROC,  mezi   nimiæ  jsou   uvedeny  vÿkonné  p⌐íkazyì
procedury. Kaædá  procedura musí bÿt  pojmenována. V programu  seì
p⌐itom  nesmí   vyskytovat  více  procedur   se  stejnÿm  jménem.ì
Následuje p⌐íklad jednoduché procedury:

VAR
   a : integer = 10;
   b : integer =  3;
ENDVAR

PROCEDURE nadpis
   WRITELN("**************************");
   WRITELN("* poçítá systém KLONDAIK * ");
   WRITELN("**************************");
ENDPROC;

PROCEDURE main
   nadpis;
   WRITELN("souçet :", a+b:10:3):
   nadpis;
   WRITELN("rozdíl :", a-b:10:3):
   nadpis;
   WRITELN("násobek:", a*b:10:3):
ENDPROC

  V p⌐íkladê  jsme definovali proceduru  se jménem nadpis,  kteráì
vædy mezi  vÿpoçty vypí¿e t⌐i  ⌐ádky nadpisu. V  hlavní procedu⌐eì
main jiæ potom staçí zadat  volání procedury nadpis. Systém v tomì
okamæiku vypí¿e  vædy t⌐i ⌐ádky nadpisu.  Tím jsme u¿et⌐ili místoì
a program je p⌐ehlednêj¿í.
  Jistê budete souhlasit s tím,  æe moænost pouæívání procedur jeì
zajímavá  vlastnost systému,  æe by  ale byla  je¿tê zajímavêj¿í,ì
pokud  by   procedura  dokázala  pracovat   s  rûznÿmi  vstupnímiì
hodnotami.  To je  také moæné,  musíme v¿ak  ve volání  proceduryì
i v  její  deklaraci  uvést  seznam  parametrû  a upravit p⌐íkazyì
uvnit⌐  procedury  tak,  aby   dokázaly  s  promênnÿmi  parametryì
pracovat.  Pokud  by  jste  nap⌐íklad  pot⌐ebovali  nakreslit  doì
grafického  vÿstupního okna  na zadanou  pozici çtverec  s délkouì
hrany 20 bodû, mohli by jste pouæít následující p⌐íklad:

VAR
   k : integer;
ENDVAR

PROCEDURE ctverec(x : integer, y : integer);
   Rectangle(x, y, x+20, y+20);
ENDPROC

PROCEDURE main
   ImageInit(100,100);
   ImageBrushColor(clYelow);
   Rectangle(5, 5, 95, 95);
   ImageBrushColor(clRed);
   FOR k:= 10 to 70 step 30
       ctverec(10, k);
       ctverec(40, k);
       ctverec(70, k);
   ENDFOR
ENDPROC

  Procedura  ctverec  je  volána  se  dvêmi  parametry  uvedenÿmiì
v závorce,  oddêlenÿmi  çárkou.  Procedura  má  ve  své  definiciì
deklarovány promênné x a y,  které se dále v procedu⌐e pouæívají.ì
Do  uvedenÿch promênnÿch  se  p⌐evedou  hodnoty zadané  ve voláníì
procedury. Procedura potom se  zadanÿmi hodnotami pracuje. Tak jeì
umoænêno p⌐edávat procedu⌐e ke zpracování vstupní hodnoty.
  Pokud má  procedura pracovat s p⌐edávanÿmi  parametry, je nutnéì
v deklaraci  procedury uvést  za  jejím  jménem v  závorce seznamì
pouæitÿch  promênnÿch. V  seznamu se  uvádí jméno  promênné a  zaì
dvojteçkou její typ. Promênné  jsou v seznamu oddêlovány çárkami.ì
Poçet  deklarovanÿch  promênnÿch  v  procedu⌐e  musí  p⌐itom vædyì
odpovídat poçtu p⌐edávanÿch parametrû ve volání procedury.
  Zkuste nyní  upravit proceduru ctverec  i její volání  tak, abyì
jste mohli  zadávat ve volání  procedury i délku  strany çtverce.ì
Musíte proto  p⌐idat do volání  procedury dal¿í parametr.  Stejnêì
tak budete muset p⌐idat parametr do deklarace procedury. Parametrì
potom pouæijete pro zadání délky hrany çtverce.
  Pokud v programu nadeklarujete svou vlastní proceduru a programì
spustíte,  zachová si  systém informace  o deklarované  procedu⌐eì
i po   ukonçení   programu.   Mûæete   potom   proceduru   pouæítì
z p⌐íkazového  okna jako  souçást  systému.  To je  velmi vÿhodnáì
vlastnost, protoæe vám umoæñuje  seznámit se dokonale s moænostmiì
vlastnosti jazyka.
  Pomocí  deklarace   procedur  dosáhnete  toho,   æe  si  mûæeteì
definovat své  vlastní p⌐íkazy. Je p⌐itom  moæné volané procedu⌐eì
zadávat  p⌐edávané  parametry.  Není  ale  moæné,  aby  proceduraì
vracela  zpêt  vÿsledek  provedení  procedury.  To  vám umoæní aæì
funkce, které budou probrány v následující lekci.

  18.lekce - deklarace a pouæívání funkcí

  V p⌐edchozí  lekci jsme si ukázali,  jak si nadefinovat vlastníì
p⌐íkaz ve formê  procedury. Mnohdy by ale bylo  vÿhodné, pokud byì
jsme  mohli  volat  proceduru  jako  souçást  vÿrazu tak, aby námì
vrátila  procedura vÿsledek,  se kterÿm  by jsme  ve vÿrazu  dáleì
pracovali. Nêco takového  je sice moæné, pouæívají se  k tomu aleì
funkce.
  Funkce je  definovaná çást programu,  která je volaná  z vÿrazuì
a provádí urçité vÿpoçty, p⌐ípadnê  akce. P⌐i ukonçení funkce námì
vrací  poæadovanÿ vÿsledek,  se kterÿm  se ve  vÿrazu, odkud bylaì
funkce  volána dále  pracuje. Uveâme  si proto  p⌐íklad deklaraceì
a pouæití funkce  v programu, kterÿ  nám provádí vÿpoçet  mocninyì
zadanÿm exponentem (53 = 5 x 5 x 5, vÿsledek je 125).

VAR
   k : integer;
   v : real;
ENDVAR

FUNCTION umocni(x : integer, y : integer): integer
   v := x;          {p⌐evezneme základ}
   FOR k := 1 to y
       v := v*x;    {násobíme opakovanê základem}
   ENDFOR
   umocni := v;     {p⌐edáme vÿsledku funkce}
ENDFUNC

PROCEDURE main
   ConsoleClear;
   WRITELN(umocni(2,9):10);  {vypí¿e hodnotu 1024}
   WRITELN(umocni(3,3):10);  {vypí¿e hodnotu   81}
   WRITELN(umocni(5,2):10);  {vypí¿e hodnotu  125}
ENDPROC

  Funkce se od procedury li¿í  svÿm zahájením a ukonçením, kdy jeì
vÿpoçet  funkce uveden  mezi  klíçová  slova FUNCTION  a ENDFUNC.ì
V deklaraci funkce  se navíc od procedury  musí uvést za seznamemì
p⌐ebíranÿch parametrû i typ vÿsledku, kterÿ funkce vrací.
  Dal¿í odli¿ností  je zpûsob vytvo⌐ení  hodnoty vÿsledku funkce.ì
To je vÿsledku, kterÿ bude p⌐edán zpêt. Jsou p⌐itom dvê moænosti.ì
První z nich je standardní a pouæívá ji i jazyk Pascal a proto jiì
doporuçujeme  preferovat.  Na  konci  zpracování  funkce zapí¿emeì
p⌐i⌐azovací p⌐íkaz:

identifikátor := vÿraz;

  kde  na  levé  stranê  p⌐i⌐azovacího  p⌐íkazu  je uvedeno jménoì
funkce a na  pravé stranê její vÿsledná hodnota.  Pozor na to, æeì
identifikátor p⌐itom není deklarován  jako promênná. Je to proto,ì
æe  stejnê  jako  si  systém  deklaruje  sám  promênné,  které seì
p⌐edávají jako parametry procedury a funkce, stejnê tak si systémì
deklaruje i promênnou se jménem deklarované procedury.
  Druhou moæností  pro p⌐edání vÿsledné hodnoty  je p⌐íkaz RETURNì
s uvedením návratové hodnoty:

FUNCTION umocni(x : integer, y : integer): integer
   v := x;          {p⌐evezneme základ}
   FOR k := 1 to y
       v := v*x;    {násobíme opakovanê základem}
   ENDFOR
   RETURN v;        {p⌐edáme vÿsledek funkce}
ENDFUNC

  Uvedené pouæití  vychází z jazyka BASIC  a databázovÿch jazykû.ì
Mûæe  bÿt v  nêkterÿch p⌐ípadech  jednodu¿¿í, jak  v¿ak jiæ  byloì
uvedeno, nejedná se o standardní postup jazyka Pascal.
  Pokud v  programu nadeklarujete svou  vlastní funkci a  programì
spustíte, zachová  si systém informace o  deklarované funkci i poì
ukonçení   programu.  Mûæete   potom  funkci   pouæít  u  p⌐íkazûì
z p⌐íkazového  okna jako  souçást  systému.  To je  velmi vÿhodnáì
vlastnost, protoæe vám umoæñuje  seznámit se dokonale s moænostmiì
vlastnosti jazyka.

  19.lekce - lokální a globální promênné

  V  p⌐edchozích  lekcích  jsme  v  programu deklarovali promênnéì
v samostatném bloku umístêném  na zaçátku programu. Nadeklarovanéì
promênné  p⌐itom  platily  po  celou  dobu  programu  a zûstávalyì
aktivní  dokonce i  po ukonçení  programu. Tomu  se ⌐íká globálníì
platnost  promênné, protoæe  je dosaæitelná  kdykoliv z libovolnéì
procedury  v  programu.  Opakem  je  promênná  deklarovaná  pouzeì
s lokální   dobou   platnosti.   Pro   dokonalej¿í  seznámení  seì
s lokálními  a globálními  promênnÿmi si  upravíme d⌐íve  uvedenÿì
p⌐íklad z lekce zabÿvající se funkcemi do následující podoby:

VAR
   v : integer = 999;
ENDVAR

FUNCTION umocni(x : integer, y : integer): integer
   VAR
      k : integer;
      v : real;
   ENDVAR
   v := x;          {p⌐evezmeme základ}
   WRITELN("p⌐edávaná hodnota x:",x:4);
   WRITELN("lokální   hodnota v:",v:4);
   FOR k:= 1 to y
       v := v*x;    {násobíme opakovanê základem}
   ENDFOR
   umocni := v;     {p⌐edáme vÿsledku funkce}
ENDPROC

PROCEDURE main
   ConsoleClear;
   WRITELN("globálnní hodnota v:",V:4);
   WRITELN(umocni(2,9):10);  {vypí¿e hodnotu 1024}
   WRITELN(umocni(3,3):10);  {vypí¿e hodnotu   81}
   WRITELN("globálnní hodnota v:",V:4);
ENDPROC

  V¿imnête  si, æe  program  obsahuje  dva bloky  s deklarovanÿmiì
promênnÿmi.  Deklaraçní blok  na zaçátku  programu obsahuje pouzeì
promênnou 'v'  s p⌐idêlenou hodnotou.  Tato promênná, protoæe  jeì
deklarována  mimo jakékoliv  procedury je  globální a dosaæitelnáì
v celém programu. V definované funkci umocni je uveden znovu blokì
definice promênnÿch,  kde je opêt deklarována  promênná se jménemì
'v' (dokonce rozdílného typu). Tato promênné je pouze lokální, toì
znamená,  æe je  platná pouze  ve funkci,  kde byla  deklarována.ì
Pokud deklarujeme  lokální promênou stejného  jména, jaké má  jiæì
existující  globální promênná,  zastíní lokální  promênná po dobuì
své platnosti d⌐íve definovanou globální promênnou.
  Pokud  vÿ¿e  uvedenÿ  program  spustíme,  bude  se mimo vÿpoçtuì
vypisovat  i obsah  zadanÿch  promênnÿch.  V¿imnête si,  æe pokudì
vypí¿eme stav promênné 'v' z  hlavní procedury main, bude vypsánaì
vædy hodnota,  která byla p⌐idêlena promênné  p⌐i její deklaraci.ì
Vypsána  je tedy  hodnota promênné  s globální  platností v celémì
programu. Pokud  se bude vypisovat hodnota  promênné 'v' z funkceì
umocni, bude se vypisovat hodnota lokální promênné, která doçasnêì
p⌐ekryje globální promênnou. Mûæeme  také vypsat hodnotu promênnéì
'x', kterou  jsme sami ani  nedeklarovali. Deklaroval si  ji opêtì
doçasnê sám systém pro p⌐evedení hodnoty z nad⌐azeného programu.
  Moæná se vám bude zpoçátku zdát pouæívání a sledování lokálníchì
a globálních promênnÿch nep⌐ehledné.  Jejich pouæívání ale umoæníì
zp⌐ehlednêní programu. V nêkterÿch p⌐ípadech je správné pochopeníì
rozsahu  platnosti  lokálních  a  globálních  promênnÿch  dokonceì
nutné. Je to nap⌐íklad problém  rekurze, kdy z têla funkce volámeì
stejnou funkci (volání funkce sebe sama).

  20. lekce - rekurze v programu

  Rekurzívní  funkce  (nebo  procedura)  bêhem  provádêní p⌐íkazûì
svého têla vyvolá  je¿tê p⌐ed jeho ukonçením sama  sebe. Znovu seì
tedy zaçne  provádêt tatáæ posloupnost  p⌐íkazû, aniæ by  pûvodníì
byla dokonçena. Pokud budeme  chtít nap⌐íklad vypoçítat faktoriálì
nêjakého çísla, musíme postupnê  vynásobit poæadované çíslo v¿emiì
çísly  niæ¿ími vædy  o jedniçku.  Faktoriál çísla  5 se nap⌐íkladì
vypoçítá  vztahem  5*4*3*2*1.  Pokud  budeme  chtít  pro  vÿpoçetì
faktoriálu  napsat  obecnou  funkci,   mûæeme  vztah  upravit  doì
následujícího tvaru:  5*(4*(3*(2*(1)))). Zde je jiæ  vidêt, æe jeì
moæné  p⌐i  násobení  sníæit  vædy  základ  o  jedniçku a násobitì
opakováním vÿsledku volané funkce.  Funkce pro vÿpoçet faktoriáluì
bude mít proto následující zápis:

FUNCTION factorial(n: real): real;
   IF (n = 0) then
      factorial := 1
   ELSE
      factorial := n*factorial(n-1);   { REKURZE ! }
   ENDIF
ENDFUNC;

PROCEDURE main
   ConsoleClear;
   WRITELN('Test rekurze:');
   WRITELN('faktoriál çísla 1 je:', factorial(1):5); {=   1}
   WRITELN('faktoriál çísla 2 je:', factorial(2):5); {=   2}
   WRITELN('faktoriál çísla 3 je:', factorial(3):5); {=   6}
   WRITELN('faktoriál çísla 4 je:', factorial(4):5); {=  24}
   WRITELN('faktoriál çísla 5 je:', factorial(5):5); {= 120}
   WRITELN('faktoriál çísla 6 je:', factorial(6):5); {= 720}
   WRITELN('faktoriál çísla 7 je:', factorial(7):5); {=5040}
ENDPROC;

  V¿imnête  si, æe  uvedenÿ program  neobsahuje æádnou  deklaraciì
promênnÿch  a p⌐esto  je pouæívá.  Je to  proto, æe promênné jsouì
deklarovány systémem v deklaraci funkce.
  Má-li  rekurzivnê aktivovaná  funkce lokální  promênné, je  p⌐iì
kaædé aktivaci vytvo⌐ena nová  sada lokálních promênnÿch, p⌐içemæì
p⌐i nové aktivaci zûstanou  lokální promênné nad⌐azenÿch aktivacíì
zachovány. Kaædá  aktivace funkce má  tedy své lokální  promênné.ì
K promênnÿm  nad⌐azenÿch aktivací  téæe procedury  çi funkce neníì
p⌐ístup moænÿ. Po ukonçení aktivace zaniknou odpovídající lokálníì
promênné  a   platnÿmi  se  stanou   lokální  promênné  nad⌐azenéì
aktivace.
  Existují   úkoly,  jejichæ   ⌐e¿ení  vede   na  zápis  programûì
s rekurzivními procedurami  nebo funkcemi. Jsou  to problémy, p⌐iì
jejichæ rozkladu na podproblémy vznikne problém, kterÿ je obdobnÿì
pûvodnímu, av¿ak  je jednodu¿¿í. S  tím také souvisí  následujícíì
lekce, kde se budeme vênovat návrhu programu a rozkladu zadání naì
jednotlivé procedury.

  21. lekce - návrh a zápis programu

  V p⌐edchozích  lekcích jsme se seznámili  se základními p⌐íkazyì
systému  a strukturou  programu. Poznali  jsme, æe  program tvo⌐íì
posloupnost operací, vêtvení programu  podle podmínek a opakováníì
çástí  programu. Poznali  jsme, æe  program tvo⌐í  i data,  kteráì
program zpracovává. Nyní by bylo vhodné seznámit se s tím, jak byì
mêl novÿ program vznikat.
  Je¿tê  d⌐íve, neæ  zaçneme psát  novÿ program  by jsme  si mêliì
ujasnit  poæadovanou   çinnost  programu.  Nejlépe   tak,  æe  seì
seznámíme nejprve s tím, jaké vÿsledky nám má program poskytnout.ì
Podle toho si musíme zadat  poçáteçní podmínky a vstupní hodnoty.ì
Dal¿ím krokem  by jiæ mêl bÿt  rozklad problému tak, aby  jsme siì
v blocích  definovali çinnost  programu od  poçáteçních hodnot aæì
k poæadovanÿm  vÿstupním hodnotám.  Pokud nap⌐íklad  zjistíme, æeì
musíme nejprve provést vÿpoçet  vstupních hodnot a potom vÿslednéì
hodnoty zobrazit, mûæeme jiæ zaçít psát kostru programu:

PROCEDURE main
   vypocet;
   zobrazeni;
ENDPROC

  Tím   máme  souçasnê   zadány  jména   procedur,  které  musímeì
naprogramovat. Dále jiæ budeme  provádêt postupnê rozklad dílçíchì
problémû na dal¿í podproblémy. V p⌐ípadê sloæitÿch zadání se mûæeì
dokonce  stát,  æe  nejsme  schopni  sestavit  ihned  program proì
vy⌐e¿ení  dílçích problémû,  ale musíme  znovu definovat  rozkladì
problému na  men¿í související posloupné  akce. Uvedenÿm zpûsobemì
se  snaæíme  rozloæit  poçáteçní  zadání  problému  do postupnÿchì
krokû, které dále zjemñujeme. Na konci  by jsme se mêli dostat doì
fáze,  æe  ⌐e¿ení  jiæ  zapisujeme  p⌐ímo  v  programovém jazyce.ì
Soubêænê  s  tím  up⌐esñujeme  poæadovaná  data  a jejich uloæeníì
v promênnÿch definovaného typu.
  Vÿ¿e uvedenému  zpûsobu ⌐e¿ení programû  se ⌐íká metoda  návrhuì
programu shora dolû. To proto,  æe od celkového zadání p⌐echázímeì
postupnê  k  jednotlivÿm  dílçím  úkolûm,  které nakonec zadávámeì
v programovém jazyce.
  Velmi  dûleæité je  také  zaznamenání  postupu ⌐e¿ení  ve formêì
poznámek. Nyní se vám zdá  v¿echno jasné. Pokud se v¿ak dostaneteì
k programu po del¿í  dobê, nemusí vám bÿt ihned  jasné, proç jsteì
postupovali  uvedenÿm zpûsobem.  Zaznamenávejte si  proto maximumì
poznámek k ⌐e¿ení problému. Poznámky mohou bÿt v programu dvojíhoì
druhu. Pokud uvedeme na zaçátku  ⌐ádky dvê lomítka za sebou, budeì
systém  celÿ ⌐ádek  ignorovat a  bude jej  povaæovat za poznámku.ì
Takto je  moæné nap⌐íklad psát del¿í  komentá⌐e, nebo p⌐i rûznÿchì
pokusech mûæeme zneplatnit celÿ ⌐ádek  programu, aniæ by jsme jejì
museli vymazávat.
  Druhou  moæností  zápisu  vlastního  komentá⌐e  do  programu jeì
pouæití  sloæenÿch závorek.  V¿e, co  je v  programu uvedeno meziì
levou a pravou  sloæenou závorkou je povaæováno za  komentá⌐ a jeì
systémem ignorováno.  Tento druh poznámek je  vÿhodné pouæívat naì
konci ⌐ádku  pro zápis popisu provedené  çinnosti ⌐ádku. Takto jeì
moæné oznaçit jako poznámku i  text uprost⌐ed ⌐ádku, nebo nêkolikì
⌐ádkû najednou.
  P⌐i  zápisu  programu  se  snaæte  dodræovat  grafickou  úpravuì
programu, kdy jsou têla blokû odsazena od svého záhlaví o nêkolikì
znakû.  Takovÿ program  je potom  i na  první pohled lépe çitelnÿì
a snáze se hledají p⌐ípadné chyby.
  Systém nerozli¿uje v programu malá a velká písmena. P⌐esto budeì
vhodné,  pokud budete  dodræovat jednotnou  dále popsanou úpravu.ì
Nejvhodnêj¿í   je   pouæívat   pro   návê¿tí   a  ukonçení  blokuì
(FOR..ELSE..ENDFOR)  velká  písmena.  Stejnê  tak  je vhodné psátì
jména  základních p⌐íkazû  systému (READ,  WRITELN, CONTINUE  ..)ì
velkÿmi  písmeny. Jména  procedur a  funkcí p⌐ebíraná  z knihovenì
systému  je vhodné  zapisovat tak,  aby vædy  první písmeno slovaì
bylo velké.  Sloæenÿm slovem se  rozumí jméno sloæené  z nêkolikaì
slov,   mezi  nimiæ   nesmí  bÿt   mezera.  Nap⌐íklad  ImageInit,ì
ConsoleClear apod. Stejnÿm zpûsobem  je vhodné pojmenovat vlastníì
víceznaková jména deklarovanÿch promênnÿch.

  22. lekce  - ladící a animaçní reæim  programu

  V  p⌐edchozí  lekci  jsme  se  seznámili  s  tím,  jak  programì
navrhnout  a  sestavit.  Nikdy  v¿ak  není  zaruçeno, æe vám budeì
program ihned pracovat správnê. Chybu v programu vám mûæe ohlásitì
systém  v p⌐ípadê  chybnê deklarované  promênné, ¿patnê  zadanéhoì
p⌐íkazu a podobnê.  Av¿ak i v p⌐ípadê, æe  program probêhne aæ doì
konce bez vypsání chybového hlá¿ení,  neznamená to, æe je programì
bez  chyb.  Chyba  nemusí  bÿt  v  samotném  zápisu programu, aleì
v chybném  sestavení algoritmu.  Protoæe se  takové chyby  ¿patnêì
hledají, byl systém doplnên nêkolika pomûckami, dovolujícím chybyì
v programu nalézt.
  V  jedné z  p⌐edchozích lekcí  jsme si  zbêænê ukázali  animaciì
programu. P⌐i  ní se program spou¿tí  klávesou F6 p⌐ípadnê volbouì
z menu Program/Animace, nebo kliknutím na ikonu s obrázkem filmu.ì
Program  p⌐itom  bude  mimo  vykonávání  naprogramované  çinnostiì
souçasnê  zobrazovat  v  oknê  s  programem  ⌐ádku,  kterou právêì
vykonává. Chod programu je souçasnê  zpomalen tak, aby bylo moænéì
prûbêh  animace  programu  sledovat.  To  nám  umoæní kontrolovatì
prûbêh   programu  p⌐es   jednotlivé  p⌐íkazy,   volání  procedurì
a funkcí. Animaci programu máte moænost kdykoliv p⌐eru¿it tak, æeì
stisknete klávesu F9 a program bude pokraçovat normální rychlostíì
bez zobrazování vykonávaného ⌐ádku programu. Pokud by jste chtêliì
animaci  pouze doçasnê  pozastavit, mûæete  tak uçinit  kliknutímì
my¿í na ikonu s obrázkem STOP znaçky.
  Dal¿í,  velmi  zajímavou  moæností  systému  vzhledem  k ladêníì
programu  je schopnost  prûbêæného vypisování  hodnot promênnÿch.ì
Promênné se  zobrazují ve svém  samostatném oknê, které  otev⌐eteì
z menu  volbou Okna/Promênné.  Zobrazí  se  vám tabulka  se dvêmaì
ikonami v horní li¿tê. Levá ikona se pouæívá pro p⌐idání promênnéì
do  tabulky, pravá  ikona promênnou  z tabulky  zru¿í. Zkuste  siì
proto  napsat program,  ve kterém  pouæijete cyklus  FOR..ENDFOR.ì
Mimo   ⌐ídící  promênné   deklarujte  i   dal¿í  promênné.  Jménaì
promênnÿch  zadejte i  do  tabulky  pro sledování  promênnÿch. Toì
uçiníte tak, æe  kliknete my¿í na levou ikonu,  a do dotazovacíhoì
okna zadejte  jméno promênnou, kterou  chcete sledovat. Po  jejímì
zadání  se  zobrazí  promênné  v  tabulce  s uvedením, æe hodnotaì
promênné  není  definována.  stejnÿm  zpûsobem  zadejte  i  dal¿íì
promênné,  jejichæ  stav  budete  chtít  sledovat.  P⌐i  spu¿têníì
programu v  reæimu animace sledujte souçasnê  tabulku s hodnotamiì
promênnÿch.  Dokud není  v programu  promênné p⌐idêlena  hodnota,ì
zobrazuje se  v jejich stavu tzv.  nedefinovaná náhodná veliçina.ì
Po p⌐idêlení hodnoty a její  kaædé zmênê je stav hodnoty promênnéì
v tabulce aktualizován. Mûæete proto  sledovat, zda odpovídá jejíì
hodnota p⌐edpokládanÿm veliçinám.
  Mimo  reæimu  animace,  kdy   jsou  ⌐ádky  programu  vykonáványì
automaticky  se zadanou  çasovou prodlevou  máte moænost  programì
krokovat  sami  po  jednotlivÿch  ⌐ádcích.  Krokování programu poì
⌐ádcích se aktivuje klávesou F7. Systém p⌐i kaædém stisku klávesyì
F7  provede pouze  jeden ⌐ádek  programu se  souçasnÿm zobrazenímì
⌐ádky,  kterou  bude  provádêt  v  následujícím  kroku.  Máte takì
moænost sami ovládat çasové prodlevy mezi provádêním jednotlivÿchì
⌐ádek  programu.  Souçasnê  máte   také  moænost  vÿ¿e  popsanéhoì
zobrazení   hodnot  promênnÿch   v  p⌐íslu¿ném   oknê.  Pokud  seì
z programu volá procedura, pokraçuje krokování programu ve volanéì
procedu⌐e.  Pokud ale  nechcete proceduru  krokovat, stisknête naì
⌐ádku  s procedurou  místo F7  klávesu F8,  která umoæní  skok doì
procedury  p⌐eskoçit. Program  v takovém  p⌐ípadê vykoná  volanouì
proceduru  bêænou  rychlostí  bez  zobrazování  provádênÿch ⌐ádekì
programu. Obdobnê to platí i pro volání funkce v programu.
  Pokud  budete chtít  sledovat  prûbêh  programu aæ  od urçitéhoì
místa,  nastavte kurzor  v oknê  s programem  na poæadované místoì
a spusƒte program  funkçní klávesou F4. Program  se spustí bêænouì
rychlostí  a  po  dosaæení  ⌐ádku  programu,  na kterém je kurzorì
p⌐ejde do ladícího reæimu. Dále budete mít moænost pokraçovat buâì
krokováním, animací nebo nap⌐íklad  po kontrole hodnot promênnÿchì
pokraçovat bêænou rychlostí.
  Vÿ¿e  popsaná  animace  programu  i  jeho  krokování vám dovolíì
sledovat prûbêh  çinnosti programu a zmêny  hodnot promênnÿch. Toì
vám umoæní poznat dûkladnêji çinnost p⌐íkazû pro cyklus a vêtveníì
programu.  Krokování  i  animaci  programu  máte moænost kdykolivì
p⌐eru¿it s tím, æe çinnost programu buâ pozastavíte nebo spustíteì
bêænou rychlostí. P⌐eru¿ení se provede kliknutím my¿i na ikonu seì
STOP  znaçkou.  Pokraçování  programu  bêænou  rychlostí je moænéì
stiskem  klávesy F9.  Krokování  programu,  jeho animaci  i bêænéì
spu¿têní je moæné libovolnê kombinovat.
  Protoæe  zûstává aktivní  p⌐íkazové okno  stále p⌐ístupné, máteì
moænost  kdykoliv  zmênit  hodnotu   promênné,  vypsat  si  obsahì
promênnÿch, které  nemáte v oknê  pro sledování promênnÿch  apod.ì
Tím   dosáhnete  absolutní   nadvlády  nad   programem,  coæ  vámì
kompilované programy nikdy neumoæní.