<telo><p>romßnov² ₧ßnr charakteristick² pro realistickou pr≤zu 19. st., zam∞°ujφcφ se na vykreslenφ duÜevnφho ₧ivota, chßpanΘho jako st°etßvßnφ protikladn²ch stav∙ a pocit∙ (Stendhal, Balzac, Flaubert, Thackeray, Tolstoj, Dostojevskij aj.). V∞tÜφ pozornost je v∞novßna nitern²m reakcφm a pro₧itk∙m ne₧ objasn∞nφ vn∞jÜφch motiv∙. Pro znaΦnou rozmanitost se dßle m∙₧e rozliÜovat p. r. psychologicko-analytick², psychopatologick² (E. T. A. Hoffmann), sentimentßlnφ, dßle historick², spoleΦensk² apod. Za p°φmΘho p°edch∙dce p. r. je oznaΦovßn tzv. analytick² romßn, ukazujφcφ rozÜt∞penost lidskΘ psychiky, roli potlaΦovan²ch cit∙ a odhalujφcφ pravdivΘ pohnutky lidskΘho <i>jednßnφ </i>(<i>Kn∞₧na de Clèves</i> Mme de Lafayette, 1678, <i>Manon Lescaut</i> abbΘho PrΘvosta, 1731, <i>NebezpeΦnΘ znßmosti</i> Choderlose de Laclos, 1782, <i>Adolf</i> B. Constanta, 1815). Ve 20. st. se vlivem Freudovy <a href="javascript:top.GetURL('087826');" target="_self">psychoanal²zy</a> rozvφjφ technika tzv. vnit°nφho monologu, um∞leckß transpozice proudu v∞domφ, rozliΦnΘ psychickΘ komplexy apod. (Joyce, Proust, Woolfovß, Musil, Kafka aj.), v dφlech n∞kter²ch autor∙ se psychologick² popis duÜevnφch hnutφ stßvß cφlem sßm o sob∞.</p></telo>
