<telo><p>jeden z druh∙ trest∙, kterΘ m∙₧e soud ulo₧it pachateli trestnΘho Φinu. P. v. se m∙₧e t²kat v∞ci: a) kterΘ bylo u₧ito ke spßchßnφ trestnΘho Φinu; b) kterß byla k jeho spßchßnφ urΦena; c) kterou pachatel zφskal trestn²m Φinem nebo jako odm∞nu za n∞j; d) kterou pachatel by¥ jen zΦßsti nabyl za v∞c zφskanou trestn²m Φinem nebo odm∞nou za n∞j. P. v. m∙₧e soud ulo₧it, jen jde-li o v∞c nßle₧ejφcφ pachateli. Vlastnφkem propadlΘ v∞ci se stßvß stßt. Na pachatele, kterΘmu byl trest p. v. ulo₧en, se hledφ, jako by nebyl odsouzen, jakmile nabyl prßvnφ moci rozsudek, jφm₧ byl tento trest ulo₧en (Tr. zßk. º 55, 56).</p></telo>
