<META NAME="description" CONTENT="╚ern² Lord: Literßrnφ server se zam∞°enφm na fantasy, sci-fi a horor. Trvale probφhajφcφ presti₧nφ sout∞₧ pro autory. Mo₧nost zve°ejn∞nφ amatΘrsk²ch povφdek.">
<META NAME="keywords" CONTENT="MP3 download zdarma free ╚ern² Lord cerny Literßrnφ server fantasy sci-fi scifi horor trvale probφhajφcφ presti₧nφ sout∞₧ pro autory mo₧nost zve°ejn∞nφ amatΘrsk²ch povφdek povidky povφdky">
<META NAME="author" CONTENT="╚ern² Lord (C) under ZOA licence">
<META HTTP-EQUIV="expires" content="15 Jun 2004 13:02:40"><TITLE>╚ern² Lord: Literßrnφ server se zam∞°enφm na fantasy, sci-fi a horor.</TITLE>
Povφdku si m∙₧ete stßhnout takΘ v elektronickΘ podob∞ knihy <B>"Severnφ krßlovstvφ: Krvav² tr∙n a jinΘ povφdky"</B> <A HREF="0046.php">ZDE</A>!<BR>
<HR>
<P>
<H2>Krvav² tr∙n</H2>
<P>
<CENTER>
<IMG SRC="0045p1.jpg" width=200>
</CENTER>
<P>
<HR>
<H3>Obsah</H3>
<A HREF="#K01">ST═NY V BOU╪I</A><BR>
<A HREF="#K02">TVRZ</A><BR>
<A HREF="#K03">ALBERIUS</A><BR>
<A HREF="#K04">SKRZE HORY</A><BR>
<A HREF="#K05">┌ZEM═ BARBAR┘</A><BR>
<A HREF="#K06">SEVERN═ KR┴LOVSTV═</A><BR>
<A HREF="#K07">VESNICE</A><BR>
<A HREF="#K08">MASAKR</A><BR>
<A HREF="#K09">P╪EPADEN═</A><BR>
<A HREF="#K10">KHALL</A><BR>
<A HREF="#K11">"U OTROKA"</A><BR>
<A HREF="#K12">SITHEUS</A><BR>
<A HREF="#K13">K AGIJSK▌M HOR┴M</A><BR>
<A HREF="#K14">AGARGH</A><BR>
<A HREF="#K15">AGIJSK╔ HORY</A><BR>
<A HREF="#K16">POUèì</A><BR>
<A HREF="#K17">KR┴LOVSK╔ M╠STO</A><BR>
<A HREF="#K18">KRVAV▌ TR┘N</A><BR>
<HR>
<P>
<A NAME="K01"></A><H3>Stφny v bou°i</H3>
V horßch zu°ila sn∞hovß bou°e. Lovec Ragael se t∞₧ce brodil zßv∞jemi a v jeho stopßch opatrn∞ postupoval jeho syn, nezkuÜen² mladφk Ulgar. ┌dolφm, kter²m prochßzeli, se hnaly d∞sivΘ v∞trnΘ poryvy a vodorovn∞ letφcφ snφh zalepoval ob∞ma mu₧∙m oΦi. Navφc se zaΦalo Üe°it a vypadalo to, ₧e pokud lovci nedorazφ co nejd°φv do vesnice, nep°e₧ijφ noc. <BR>
Cesta byla zavßtß a Ragael se rozhodl, ₧e vyΦkajφ chvφli za kmeny strom∙ v lese, kter² pokr²val ·boΦφ hor okolo nich. OtoΦil se na Ulgara, aby mu sd∞lil, ₧e mß za nφm sejφt z cesty a v tu chvφli m∞l co d∞lat, aby jej vφtr neporazil. VykroΦili mimo cestu a zaΦali stoupat ke strom∙m rostoucφm mal² kus od cesty. Vid∞li sotva jeden na druhΘho a aΦkoli byl les jen n∞kolik krok∙ od cesty, rozeznali jen jeho obrysy. Ob∞ma mu₧∙m se siln∞ ulevilo, kdy₧ vkroΦili mezi stromy, kde byl vφtr o poznßnφ slabÜφ a padalo mΘn∞ sn∞hu. Ragael odlo₧il luk i sekeru a zaΦal hloubit jßmu, kde p°eΦkajφ, ne₧ vßnice alespo≥ trochu polevφ. Kdy₧ koutkem oka zahlΘdl stφn, myslel, ₧e se Ulgar k n∞mu p°i hloubenφ ·krytu p°idal. <BR>
Cht∞l se otoΦit, ale u₧ bylo pozd∞. Do zad jej ude°ila kamennß sekyra. Upadl do sn∞hu a poslednφ, co uvid∞l, byly ÜedΘ stφny postav vÜude okolo. <BR>
Ragael procitl a ihned pocφtil bolest v zßdech. Zßrove≥ ale cφtil i nohy a ruce, tak se mu ulevilo, ₧e v silnΘm mraze neomrzl. Otev°el oΦi a spat°il vedle sebe le₧φcφho Ulgara. Jeho syn byl na prvnφ pohled mrtev. Lebku m∞l prora₧enou tupou zbranφ a jeho ztuhlΘ t∞lo le₧elo na skvrn∞ z Φerven²ch krystalk∙. Ragael si vzpomn∞l, ₧e byli p°epadeni, ale nemohl si vybavit nic, z Φeho by mohl usoudit, kdo na n∞ za·toΦil. Sn∞hovß bou°e byla pryΦ. Byla ji₧ skoro tma a z oblohy se sypaly velkΘ vloΦky. Zran∞n² lovec se pokusil posadit. M∞l velikΘ Üt∞stφ. ┌toΦnφkova sekyra mu po zßdech jen sklouzla. Bude mφt mod°inu a z lehce krvßcejφcφ rßny jizvu na pamßtku. Ragael zhodnotil situaci, do kterΘ se dostal, a usoudil, ₧e te∩ musφ v prvnφ °ad∞ p°eΦkat noc. S ·silφm se mu poda°ilo vyhloubit noru ve sn∞hu a ztuhlΘmu Ulgarovi sundat ko₧ich. Ten u₧ ho pot°ebovat nebude a Ragaelovi se zv²Üφ Üance na p°e₧itφ. P°i hloubenφ ·krytu narazil lovec na sv∙j zavßt² luk i sekeru. Dal si svΘ zbran∞ vedle sebe a d∙kladn∞ se zabalil do ko₧ichu mrtvΘho syna. VyΦerpßnφm tΘm∞° okam₧it∞ usnul.<BR>
Ragael se probudil a zkontroloval, jak je na tom. Mrßz p°eΦkal v po°ßdku, ale zran∞nß zßda mu ztuhla. T∞lem mu pulsovala tupß bolest a lovec se se za·p∞nφm zvedl. Naposledy pohlΘdl na Ulgara le₧φcφho ve sn∞hu. Na ja°e, a₧ roztaje snφh, z n∞j z∙stanou jen vlky ohlodanΘ kosti roztahanΘ po okolφ. Takov²ch ostatk∙ je mo₧no v horßch najφt spoustu. Ragael se op°el o luk a pomalu se vydal zp∞t na cestu. Zjistil, ₧e zran∞nφ mu tΘm∞° nebrßnφ v ch∙zi a s ·levou vykroΦil k domovu. <BR>
Zran∞nΘmu mu₧i trvalo skoro cel² den, ne₧ se dostal do ·dolφ, kde stßla jeho vesnice. U₧ z dßlky ale vid∞l, ₧e n∞co nenφ v po°ßdku. <BR>
Jakmile p°iÜel blφ₧, spat°il mφsto vesnice vypßlenΘ trosky chatrΦφ. VÜichni obyvatelΘ, nebo alespo≥ jejich v∞tÜina, byli pozabφjeni a na prvnφ pohled bylo z°ejmΘ, ₧e v∞tÜina z nich nem∞la p°φjemnΘ umφrßnφ. Musela to b²t hotovß jatka. Ve sn∞hu se vßlela rozΦtvrcenß t∞la vesniΦan∙ a mezi troskami doho°φvalo n∞kolik hranic, na kter²ch byla p°ivßzßna doutnajφcφ t∞la. N∞kte°φ byli nabodnuti na k∙l, jinφ byli obaleni ze vÜech stran Üφpy jako je₧ek. Kon∞ a jinß zvφ°ata m∞la proseknutΘ krky a jejich mrtvoly le₧ely vyta₧eny venku p°ed stßjemi. A¥ u₧ to ud∞lal kdokoli, dovedl svoji prßci a₧ do konce. Uprost°ed vesnice bylo n∞kolik bojovnφk∙ na hromad∞ a bylo poznat, ₧e se brßnili do poslednφ kapky krve, ne₧ je ·toΦnφci rozsekali. U¥atΘ konΦetiny se povalovaly po celΘ vypßlenΘ vesnici a mezi ostatnφmi stopami byly vid∞t i stopy ps∙. A¥ se Ragael sna₧il sebevφc, nenaÜel jedinou mrtvolu n∞kterΘho z ·toΦnφk∙. Lovec dlouho neotßlel. Pokud chce p°e₧φt, musφ se dostat k tvrzi, kterß stojφ v ·dolφ p∙l dne ch∙ze na sever. Vydal se na cestu a p°em²Ülel, co se ve vesnici mohlo stßt. Proto₧e byl zeslßbl², rozhodl se p°enocovat cestou. Se sv²m zran∞nφm bylo vylouΦenΘ, aby p°espal na strom∞ a tak vyhloubil jako vΦerejÜφ noc dφru ve sn∞hu. Ke tvrzi se dostal a₧ druh² den p°ed polednem. Kdy₧ zahlΘdl na d°ev∞nΘm opevn∞nφ strß₧, spadl mu kßmen ze srdce. Celou cestu Ragaela tφ₧ily obavy z toho, ₧e bude vypßlenß i tvrz.
<P>
<A NAME="K02"></A><H3>Tvrz</H3>
Hned, jak byl Ragael vpuÜt∞n do tvrze, vÜiml si, ₧e uvnit° nenφ mnoho bojovnφk∙. Nßsledoval kroky strß₧ce a veÜel do poradnφ sφn∞. Tam prßv∞ o n∞Φem ₧iv∞ diskutovalo n∞kolik mu₧∙. V Φele stolu sed∞l Thyras, ji₧ starÜφ, ale vynikajφcφ vßleΦnφk. <BR>
"Vφtej, p°φteli," pozdravil Thyras p°φchozφho lovce, "vidφm, ₧e u₧ i vaÜi vesnici postihla zkßza. Posa∩ se mezi nßs, budeme pot°ebovat ka₧dΘho mu₧e."<BR>
"Co se stalo? ProΦ je v tvrzi tak mßlo mu₧∙?" otßzal se Ragael.<BR>
"V∞tÜina z nßs je mrtva," °ekl temn²m hlasem Thyras, "zabit byl i velitel tvrze a velenφ sv∞°ili ostatnφ m∞."<BR>
"Thyras je z nßs nejzkuÜen∞jÜφ a jako jedin² bojoval daleko na jihu v armßd∞ Severnφho krßlovstvφ," p°idal se jeden z bojovnφk∙ sedφcφch u stolu.<BR>
"Dob°e, ale co se stalo?" cht∞l v∞d∞t Ragael.<BR>
"Blφ₧φ se nßÜ konec," zaΦal vyprßv∞t Thyras a nalil lovci pohßr vφna, "do hor se zaΦali stahovat barba°i, kte°φ a₧ dote∩ ₧ili na ·zemφ na jihu, mezi naÜimi horami a Severnφm krßlovstvφm."<BR>
Ragael p°ekvapen∞ vzhlΘdl. O barbarech samoz°ejm∞ v∞d∞l, ka₧dΘmu od maliΦka vÜt∞povali do hlavy, ₧e kdo se dostane z hor do barbarskΘho krßlovstvφ, zem°e krutou smrtφ. Nikdy vÜak neslyÜel o tom, ₧e by se barba°i vydali do hor a pßlili vesnice. <BR>
"Nevφme proΦ, ale pravd∞podobn∞ vÜechny naÜe vesnice v horßch byly zniΦeny krut²mi barbarsk²mi vßleΦnφky. Domnφvßme se, ₧e armßda Severnφho krßlovstvφ zaΦala zabφrat jejich ·zemφ a tak barbar∙m nezb²vß nic jinΘho, ne₧ se p°esunout dßle na sever, k nßm do hor. Dokonce asi i zapomn∞li na neustßlΘ boje mezi vlastnφmi kmeny, naÜe hlφdky spat°ily vedle sebe bojovnφky z kmene ╚ern²ch vran a Lovc∙ lebek a ti mezi sebou vedli odjak₧iva ty nejzu°iv∞jÜφ boje. PokouÜeli jsme se n∞kterΘ vesnice varovat, ale nikdo z posl∙ se nevrßtil."<BR>
"Co ale bude s nßmi? Kam p∙jdeme? Tvrz vypßlφ barba°i stejn∞ snadno jako naÜe vesnice. A dßl na sever u₧ jφt nem∙₧eme, °et∞z hor za ┌dolφm bou°e jeÜt∞ nikdo nep°ekonal," p°idal se mu₧ po Thyrasov∞ pravici.<BR>
"Tady nez∙staneme, barba°i nßs rozsekajφ na kusy a naÜe lebky budou zdobit sruby jejich vßleΦnφk∙," podotkl dalÜφ z bojovnφk∙.<BR>
"Ne, na sever nep∙jdeme, to u₧ rad∞ji na jih barbar∙m do nßruΦe," ujal se op∞t slova Thyras, "kdysi se jeden z lovc∙ p°es hory za ┌dolφm bou°e dostal a dßl bylo u₧ jen zamrzlΘ mo°e. VÜude okolo. Jen samß pustina, kterou biΦoval mraziv² vφtr spolu s ostr²m sn∞hem."<BR>
"Tak co ale budeme d∞lat? Postavφme se nep°φteli? To je jistß smrt." Debata se op∞t rozproudila a unaven² Ragael poslouchal mu₧e a p°em²Ülel nad udßlostmi poslednφho dne, kterΘ dostaly tak rychl² spßd. <BR>
"Co si o tom myslφÜ ty?" otßzal se jeden z bojovnφk∙ Ragaela a vytrhl jej tak z vlastnφch myÜlenek.<BR>
"Boj je p°edem ztracen², v naÜφ vesnici nez∙stal nikdo vcelku. M∞li bychom se pokusit projφt barbarskou zemi, jak se zmφnil Thyras, a dostat se na jih do Severnφho krßlovstvφ." VÜichni mu₧i u stolu ztichli a sßm Thyras se se zßjmem zahled∞l na Ragaela.<BR>
"NaÜe vesnice jsou zniΦeny. Äeny a d∞ti nßm pobili. Mßme spßlenΘ zßsoby a lov nßs te∩ v takov²ch mrazech neu₧ivφ. Ty nßs vyvedeÜ dol∙ z hor a dostaneÜ nßs do Severnφho krßlovstvφ. V₧dy¥ to tam u₧ znßÜ," obrßtil se na Thyrase.<BR>
Star² vßleΦnφk se zamyslel a po chvφli °ekl: "Je to naÜe jedinß mo₧nost. Odejdeme hned zφtra, jak se rozednφ, do veΦera si zabalte to nejnutn∞jÜφ pro p°e₧itφ a vÜichni se po°ßdn∞ najezte a vysp∞te. Hlφdky se budou st°φdat u₧ po hodin∞, a¥ nenφ nikdo unaven. Tvrz za sebou zapßlφme a hory nav₧dy opustφme. Nic jinΘho nßm opravdu nezb²vß. Chci ale, aby vÜichni v∞d∞li, ₧e cesta bude obtφ₧nß a je mo₧nΘ, ₧e nikdo z nßs nep°e₧ije."<BR>
Ragael p°iÜel blφ₧ ke Thyrasovi a zeptal se: "A co Alberius? Je jeÜt∞ na₧ivu? Ten p°eci takΘ p°iÜel z jihu a mohl by nßm pomoct."<BR>
Alberius byl starÜφ mu₧ ₧ijφcφ ve svΘm obydlφ na samot∞. ObΦas chodil do vesnic pro p°edm∞ty, kterΘ vy₧adovaly °emeslnou zruΦnost a na oplßtku nosil vesniΦan∙m k∙₧e uloven²ch zvφ°at a suÜenΘ maso. S nik²m se nikdy nevybavoval, ale °φkalo se, ₧e je to jak²si Ülechtic ze Severnφho krßlovstvφ, kter² musel ze svΘ zem∞ uprchnout. Nikdo ale nev∞d∞l proΦ. Alberius ₧il v horßch na samot∞ u₧ n∞jak²ch patnßct let a i p°es svoji zamlklost vychßzel v₧dy s vesniΦany dob°e. Thyras usoudil, ₧e by se ho m∞li alespo≥ pokusit varovat.<BR>
"MßÜ pravdu, Alberius nßm mnohokrßt pomohl a m∞li bychom se p°esv∞dΦit, jestli je jeÜt∞ na₧ivu, a vzφt ho s sebou. Je to sice pro nßs zachßzka, ale pokud by Üel s nßmi, jist∞ se zv²Üφ naÜe Üance na p°e₧itφ." <BR>
Ragael nßsledoval ostatnφ mu₧e do jφdelny, zatφmco Thyras Üel nov² plßn sd∞lit vÜem lidem v pevnosti.<BR>
"Jß jsem Agard," podal Ragaelovi ruku statn² mu₧ po jeho pravici, "a tohle je m∙j bratr Norgath."<BR>
"Jß jsem Ragael."<BR>
"A jß Adalwin, syn Otgar∙v."<BR>
"Uriell, kovß° a zbrojφ°," °ekl dalÜφ mu₧ a postupn∞ se p°edstavili vÜichni mu₧i. Postupn∞ se vÜem vrßtila dobrß nßlada a nad propeΦen²mi kusy masa a d₧bßny vφna zaΦali vyprßv∞t historky z t∞₧kΘho ₧ivota v horßch. Nutno dodat, ₧e v opravdovΘm boji byl zatφm jen Thyras. StarÜφ mu₧ s plnovousem se p°ed lety dostal do Severnφho krßlovstvφ a bojoval i v krßlovskΘm vojsku. Ostatnφ bojovnφci byli v∞tÜinou mladφ mu₧i, kte°φ se odeÜli do tvrze uΦit boji, a co kdo pamatoval, v horßch u₧ dlouhou dobu k ₧ßdnΘmu nedoÜlo. Bojovnφci z tvrze tak pouze udr₧ovali po°ßdek ve vesnicφch a pomßhali s lovem zv∞°e.<BR>
Ragael vyhledal ranhojiΦe, aby mu oÜet°il zran∞nß zßda. Zbytek dne mu utekl rychle a usnul hned, jak ulehl do slßmy v noclehßrn∞.
<P>
<A NAME="K03"></A><H3>Alberius</H3>
Rßno, hned po svφtßnφ, se vÜichni vydali na cestu. Thyras rozhodl, ₧e k Alberiovi p∙jde jen on s Ragaelem, bratry Agardem a Norgathem a kovß°em Uriellem. Ostatnφ se pod Adalwinov²m vedenφm vydajφ sousednφm ·dolφm a setkajφ se veΦer u èedΘ hory, kde p°enocujφ pod p°evisem skßly. Thyras na°φdil dru₧in∞, ₧e pokud se s Alberiem nevrßtφ do rßna druhΘho dne, majφ pokraΦovat na jih bez nich.<BR>
Ragael skupinku vedl. Jako zkuÜen² lovec se v kraji vyznal a mohl vΘst ostatnφ k Alberiovu domu nejlΘpe ze vÜech. K poledni zesφlil vφtr a padajφcφ snφh zaΦal b²t nep°φjemn². Skupina se nikde nezdr₧ovala a po poledni dorazila k Alberiovu obydlφ. Okenice byly zav°eny a dve°e byly zavßty sn∞hem. Bu∩ zde Alberius u₧ nenφ, nebo dnes jeÜt∞ nevylezl ven. Agard zabouchal velikou p∞stφ na dve°e a vyΦkßval. Ostatnφ se na sebe bezradn∞ podφvali. Agard zkusil zabouchat jeÜt∞ jednou a po chvφli koneΦn∞ zaslechli tichΘ kroky. Otev°el starÜφ Ülachovit² mu₧ s knφrkem. Vypadal celkem seÜle, ale ch∙zi m∞l pevnou. Beze slova pohlΘdl na Thyrase, kterΘho jako jedinΘho poznal. Thyras mu vylo₧il situaci a zeptal se Alberia, jestli p∙jde s nimi. Ten dlouho nevßhal. OtoΦil se a za chvφli se vrßtil s oÜoupan²m ko₧en²m vakem a krßtk²m meΦem. MeΦ byl sice star², mφsty rezav² a zubat², ale p°esto budil zßjem bojovnφk∙. Nebylo v horßch b∞₧nΘ, ₧e by n∞kdo vlastnil meΦ. Bu∩ se pou₧φvaly jednoduchΘ nezdobenΘ d²ky a nebo sekery. Na lov samoz°ejm∞ luk a oÜt∞p. MeΦ vÜak m∞l jen velitel tvrze a ostatnφm se dostal do ruky pouze b∞hem v²cviku. I kdy₧ byla Alberiova zbra≥ starß, byla to nesrovnateln∞ kvalitn∞jÜφ prßce, ne₧ kdo kdy v horsk²ch vesnicφch vid∞l. Dokonce i Thyrasovo oko na okam₧ik s obdivem spoΦinulo na meΦi starÜφho mu₧e. <BR>
Skupina uprchlφk∙ se vydala na cestu, aby staΦila dojφt na mφsto setkßnφ s ostatnφmi d°φve, ne₧ se setmφ a Ragael Üel op∞t v Φele. Zbytek Üel hned za nφm, jen Alberius se Üoural o kus pozadu. Thyras nejprve vÜem na°φdil, a¥ na starΘho mu₧e poΦkajφ, ale Alberius pokynul, a¥ pokraΦujφ sv²m tempem, ₧e jim staΦφ. A opravdu, kdykoli se Thyras ohlΘdl, vid∞l hubenou postavu, jak je nßsleduje. <BR>
K veΦeru vßnice zesφlila natolik, ₧e i zkuÜen² Ragael m∞l co d∞lat, aby neseÜel z cesty. Pokud by Ülßpl do potoka a probo°il by se, bylo by jistΘ, ₧e v mrazu p°ijde o nohu. Ke skßle pod èedou horou dorazili a₧ kdy₧ se setm∞lo. Na peΦenΘ maso a teplo ohn∞ se vÜak t∞Üili zbyteΦn∞.<BR>
V mφst∞, kde tßbo°ili ostatnφ mu₧i z tvrze byla hotovß spouÜ¥. RozsekanΘ kusy lidφ visely nabodßny na v∞tvφch strom∙ a v∞tÜina mu₧∙ byla zohavena k nepoznßnφ. Thyras se odvrßtil od t∞la svΘho p°φtele Otgara, kterΘmu chyb∞la celß spodnφ Φßst od pasu dol∙, a ze kterΘho se tßhly vnit°nosti na deset krok∙ daleko.<BR>
"P°enocujeme na druhΘ stran∞ hory," rozhodl Thyras a dodal, ₧e je velkß Üance ₧e se s barbary minuli a ₧e snad alespo≥ dneÜnφ noc u₧ bude klidnß. <BR>
Zatφmco unavenß skupinka uprchlφk∙ spala, vtrhl do Alberiova obydlφ Zear, barbarsk² vßleΦnφk laΦnφcφ po krvi. Zeara spalovala nenßvist ke vÜem obyvatel∙m hor. V hlav∞ m∞l jen jedinΘ - pomstφt smrt jejich krßle. Krßl Zearova kmene byl nedßvno zavra₧d∞n neznßm²m vet°elcem z hor. Byl nalezen v krvi s u°φznutou hlavou a jeÜt∞ jednou Φßstφ t∞la. S mu₧i svΘho kmene sledoval Zear stopu vet°elce, kter² jim u₧ dlouhß lΘta obΦas zabil n∞kterΘho bojovnφka a v₧dy si odnesl jeho hlavu spolu s dalÜφ trofejφ. To bylo samo o sob∞ velmi potupnΘ a kdy₧ byl zabit jeden z barbarsk²ch krßl∙, pohßr trp∞livosti p°etekl. VÜechny kmeny uzav°ely mφr a ti nejlepÜφ vßleΦnφci, kte°φ jeÜt∞ o den d°φve bojovali mezi sebou, se vydali spoleΦn∞ do hor pomstφt smrt krßle. ZniΦili vÜechny vesnice, co jim p°iÜly do cesty. <BR>
Zear s p∞nou u ·st vykopl dve°e Alberiova domu a kdy₧ vid∞l, ₧e v mφstnosti nikdo nenφ, zaΦal kamennou sekerou drtit hlin∞nΘ hrnce stojφcφ na stole vedle krbu. Mocnou ranou rozÜtφpl st∙l a kopl jej do pohasφnajφcφho ohniÜt∞. Plameny vyskoΦily a Zear je p°ikrmil slam∞nou postelφ. V tu chvφli se zarazil. Pod postelφ byl poklop vedoucφ do sklepa. Barbar sklepy neznal. V barbarsk²ch le₧enφch, kterß se st∞hovala podle toho, jak probφhaly boje mezi kmeny, nikoho nenapadlo kopat dφry do zem∞. I v horsk²ch vesnicφch byly sklepy velmi neobvyklΘ.<BR>
Zear odtßhl t∞₧k² poklop a popadl do ruky ho°φcφ nohu stolu jako louΦ. Z dφry se linul zatuchl² zßpach. Sestoupil do sklepa a strnul. Stßl v mφstnosti plnΘ lidsk²ch lebek. St∞ny byly pobitΘ lidsk²mi k∙₧emi, patrn∞ sta₧en²mi za₧iva. Spoustu k∙₧φ poznal podle tetovßnφ charakteristickΘho pro ka₧d² rod v kmeni. Lebky uprost°ed mφstnosti byly srovnßny do pyramidy. Zespodu byly Φasem vyb∞lenΘ a na vrcholu poznal Zear podle zabrouÜenφ zub∙ lebku jejich krßle. Lebka byla oΦiÜt∞na od masa jen nedbale, patrn∞ ani nebyla vyva°ena. Barbar za°val a vzteky ude°il sekyrou do hromady lebek, kterΘ se s klapotem rozlet∞ly po celΘm sklep∞. Zu°ivostφ bez sebe Ükubl za malß d°ev∞nß dvφ°ka na druhΘ stran∞ podzemnφ mφstnosti. Co bylo za nimi se vÜak u₧ nikdy nedozv∞d∞l. Jakmile se dotkl dve°φ, vymrÜtily se z prostoru vedle nich ostrΘ d°ev∞nΘ k∙ly a aΦkoli byl Zear mohutn² a t∞₧k², p°iÜpendlily jej lehce jako pφrko ke zdi.<BR>
Lapen² barbar cht∞l °vßt Üφlenou bolestφ, ale vydal ze sebe jen zabublßnφ. Z ·st mu zaΦal vytΘkat pramφnek krve. Zear nabodnut² na k∙lech na zdi umφral dlouhΘ hodiny, dokud se nerozho°el cel² d∙m a ohe≥ neproho°el do sklepa. Tak divoch v poslednφch chvφlφch svΘho ₧ivota jeÜt∞ pocφtil ₧ßr plamen∙. Jeho seÜkva°enΘ t∞lo zpola zasypanΘ propadl²m stropem sklepa nalezli bojovnφci jeho kmene a₧ na ja°e, kdy₧ se vraceli z hor do svΘ zem∞.
<P>
<A NAME="K04"></A><H3>Skrze hory</H3>
Mu₧i, kte°φ unikli smrti pod èedou horou, se celou noc tiskli k sob∞ ve sn∞hovΘm ·krytu. Hlφdka, na nφ₧ se vÜichni st°φdali, m∞la krom∞ hlφdßnφ takΘ za ·kol prohrabßvat dφru v jejich skr²Üi, aby mohl dovnit° Φerstv² vzduch a do rßna se neudusili.<BR>
P°esto₧e rßno sn∞hovß vßnice nepolevila, museli se vydat na cestu i p°es znaΦnΘ nebezpeΦφ, kterΘ p°inßÜela. Pokud Üli lesem nebo ·dolφm, postupovalo se jim dob°e. Na ·zk²ch cestiΦkßch vysoko na skalßch vÜak staΦil jedin² chybn² krok a mohli se z°φtit z obrovskΘ v²Üky do ·dolφ pod nimi. Prudk² vφtr se sn∞hem jim situaci rozhodn∞ neulehΦoval. Ragael, kter² Üel vp°edu, jednou uklouzl a ude°il se do hlavy tak, ₧e ho museli Agard a Norgath na dalÜφ cest∞ podpφrat. Thyras se op∞t ujal vedenφ skupiny, ale po chvφli usoudili, ₧e takto nem∙₧ou pokraΦovat dßl.<BR>
"Jeskyn∞," zastΘnal Ragael, "o kus v²Ü na skßle je jeskyn∞, jednou jsem tam nocoval."<BR>
"Dobrß, pokusφme se k nφ dostat a z∙staneme tam, dokud to bude nutnΘ," rozhodl Thyras a zaΦal pomßhat bratr∙m s Ragaelem. Dostat se nahoru na skßlu mimo stezku bylo obtφ₧nΘ. Zran∞n² lovec navφc ztratil v∞domφ, a tak ho museli nΘst, ani₧ by jim to n∞jak ulehΦil. Kdy₧ stßli v jeskyni vysoko nad ·dolφm, vÜichni si oddechli. <BR>
Kovß° Uriell, kter² se trochu vyznal v lΘΦenφ, ovßzal Ragaelovi jeho zran∞nφ, a dob°e lovce zabalil do ko₧eÜiny. Ohe≥ nerozd∞lali, aby na sebe neupozornili barbary. NaÜt∞stφ padajφcφ snφh a ostr² vφtr rychle zahlazoval ka₧dou stopu. Thyras poslal Agarda a Norgatha na lov, proto₧e cht∞l uÜet°it suÜenΘ maso, co m∞li s sebou. Byli pryΦ skoro cel² den, ale vrßtili se v po°ßdku. Ulovili t°i sn∞₧nΘ zajφce a Norgath chytil v horskΘm potoce n∞kolik pstruh∙. Ohe≥ rozd∞lali a₧ v noci a to na samΘm konci jeskyn∞, aby nebyl zvenku vid∞t. Jakmile upekli maso, hned ohe≥ uhasili a jedli potm∞. Nikdo nepromluvil ani slovo.<BR>
V jeskyni se zdr₧eli dva dny. Brat°i vyrazili na lov jeÜt∞ jednou a to, co jim zbylo, p°ibalili ke sv²m zßsobßm. Na konci druhΘho dne se Ragael zotavil natolik, ₧e mohl jφt sßm a uprchlφci mohli pokraΦovat skrz hory dßl na jih. <BR>
Vßnice neustßvala, ale jakmile skupina proÜla stezkou vysoko v horßch, pokraΦovala ·dolφm podΘl potoka. Thyrasovi, kter² na jih u₧ jednou p°ed lΘty Üel, byla cesta pov∞domß a tuÜil, ₧e jdou dob°e. Po dalÜφm dni ch∙ze u₧ zmizely vysokΘ holΘ skßly a cesta vedla zalesn∞n²mi kopci. Zv∞°e bylo dostatek a brat°i byli dob°φ lovci. TakΘ Ragael se rychle zotavoval a i kdy₧ se zatφm nemohl honit ve sn∞₧nicφch s oÜt∞pem za jelenem, alespo≥ chytal v horskΘ strouze ryby. Za celou dobu nepotkali ₧ivßΦka a nezahlΘdli ₧ßdnΘ stopy. Brzy jim skalnatΘ velehory zmizely ·pln∞ z dohledu a takΘ kopce byly stßle ni₧Üφ a ni₧Üφ. Thyras naveΦer °ekl, ₧e u₧ se mo₧nß nachßzejφ na barbarskΘm ·zemφ. Hranice barbarsk²ch krßlovstvφ je pevn∞ urΦenß jen z jihu, se Severnφm krßlovstvφm. Uriell vylezl na vysok² strom a opravdu spat°il ji₧ pouh² p∙lden cesty svit oh≥∙ v barbarsk²ch le₧enφch. Ji₧ te∩ na hranici barbarskΘho ·zemφ jich mohl zahlΘdnout p∞t. Barba°i ₧ili ve velkΘm mno₧stvφ kmen∙ a ka₧d² m∞l svΘho krßle. NicmΘn∞, aΦkoli barba°i naz²vali svΘho vlßdce takto honosn∞, Ülo spφÜe o nßΦelnφky, kte°φ se u moci st°φdali podle toho, kdo byl siln∞jÜφ ne₧ jeho p°edch∙dce tak, ₧e ho dokßzal zabφt, jak ve struΦnosti objasnil Thyras. <BR>
Druh² den pokraΦovali kopcovitou krajinou a po chvφli cesty dorazili k okraji propasti, p°es kterou nemohli p°ejφt. Pr∙rva byla Üirokß, ₧e by jφ nep°ehodili kamenem, a hlubokß tak, ₧e potok na jejφm dn∞ vypadal jako st°φbrnß nitka. St∞ny byly hladkΘ a propast se tßhla mezi kopci na ob∞ strany.<BR>
"N∞kde tu musφ b²t lßvka," °ekl Thyras a Alberius mlΦky p°ik²vl. Thyras se zeptal Uriella, na kterΘ stran∞ vΦera vid∞l vysok² hol² kopec se t°emi stromy na vrcholku, ale kovß° nev∞d∞l, kdy₧ lezl na strom, byla u₧ takovß tma, ₧e st∞₧φ rozeznal sv∞tla barbarsk²ch oh≥∙. Ragael ale °ekl, ₧e by m∞li jφt na tu stranu, na kterou teΦe v propasti potok, a Thyras souhlasil. <BR>
Ukßzalo se, ₧e Ragael m∞l pravdu. èli tΘm∞° cel² den podΘl str₧e a k veΦeru zahlΘdli v dßlce d°ev∞nou lßvku p°es propast. Rozhodli se p°enocovat ji₧ te∩. K lßvce dojdou zφtra, pokud by spali u nφ, mohl by je p°ekvapit nep°φtel, kter² by cht∞l p°ejφt propast.<BR>
"Tak tady je skuteΦnß hranice barbarsk²ch krßlovstvφ. Odte∩ musφme dßvat jeÜt∞ v∞tÜφ pozor, od zφt°ka budeme nezvanφ hostΘ na cizφm ·zemφ."<BR>
Uriell nabrousil vÜem mu₧∙m d²ky a nabφdl svΘ slu₧by i Alberiovi. Ten nevßhal a podal kovß°i sv∙j meΦ. Kovß° v∞d∞l, ₧e dr₧φ v rukou prvot°φdnφ prßci, a dal si s brouÜenφm zßle₧et. Zuby v ost°φ Alberiova starΘho meΦe byly sice natolik velkΘ, ₧e neÜly zabrousit, ale Uriell se v °emesle vyznal. MeΦ, kter² vracel Alberiovi, byl ostr² jako b°itva a zubatΘ ost°φ navφc bude po zßsahu trhat maso s takovou lehkostφ, ₧e i star² Ülechtic bude nebezpeΦn² protivnφk. Alberius si kovß°ovu prßci prohlΘdl a uznale mu pokynul. Pak zasekl ost°φ do ulovenΘho zajφce a jednφm tahem jej rozpßral, a₧ jeho vnit°nosti vypadaly do sn∞hu. Poplßcal Uriella po rameni a Üel se v∞novat jφdlu. Thyras na°φdil, ₧e barbarskΘ ·zemφ musφ p°ekonat co nejrychleji a nikdo nesmφ lovit do tΘ doby, ne₧ budou v bezpeΦφ. Äßdn² ohe≥ a pokud to bude mo₧nΘ, p∙jde se i v noci. ┌zemφ barbar∙ nenφ p°φliÜ rozlehlΘ a kdy₧ nenastanou problΘmy, za t°i dny by mohli b²t v Severnφm krßlovstvφ.
<P>
<A NAME="K05"></A><H3>┌zemφ barbar∙</H3>
Skupina vyrazila na cestu brzy rßno, jeÜt∞ bylo Üero. Studen² vφtr, kter² ji₧ n∞kolik dnφ vanul, nepolevoval a velikΘ sn∞hovΘ vloΦky, kterΘ hnal, znep°φjem≥ovaly uprchlφk∙m cestu. Kdy₧ Üestice mu₧∙ doÜla k lßvce p°es propast, tak Agard, jen₧ byl ze vÜech nejt∞₧Üφ, vyzkouÜel jejφ pevnost. Vstoupil opatrn∞ na prohnilß prkna a pevn∞ se dr₧el lana po pravΘ stran∞ lßvky. Cel² most se pod nφm houpal a hrozilo, ₧e se odvß₧n² mu₧ z°φtφ do propasti. V∞trnΘ poryvy cloumaly s lßvkou a statn² mu₧ m∞l co d∞lat, aby se udr₧el lana. Omrzlß prkna navφc klouzala a n∞kterß byla natolik shnilß, ₧e na n∞ Agard rad∞ji nevstupoval. ╚asto prkna ·pln∞ chyb∞la a mu₧ musel mφsty jφt po lan∞. Trvalo dlouho, ne₧ odvß₧livec stanul na prot∞jÜφm okraji propasti. Jako druh² Üel Alberius. Agard Ülechtice p°i ch∙zi pozoroval a vypadalo to, ₧e se na lßvce cφtφ jako ryba ve vod∞. èel rychle jist²m krokem a zastavil se jen kdy₧ vφtr s lßvkou cloumal tak, ₧e se vlnila nad propastφ jako had. Alberius dorazil na druhou stranu nejmΘn∞ jednou tak rychleji, ne₧ Agard. Po starΘm Ülechtici p°eÜel Norgath. èlo mu to snad jeÜt∞ h∙°e, ne₧ jeho bratrovi, a v jednu chvφli m∞l namßle. Probo°il se shnil²m prknem a kdyby se pevn∞ nedr₧el, z°φtil by se do propasti. DalÜφ byl na °ad∞ kovß° Uriell. Ud∞lal opatrn² krok na vratkou lßvku a v tu chvφli mu uklouzla noha. Lano se mu vysmeklo z rukou a kovß° zmizel v hlubinßch. Jeho t∞lo n∞kolikrßt v pßdu ude°ilo do st∞ny a p°ibli₧n∞ v polovin∞ hloubky dopadlo na ostr² v²Φn∞lek skßly. Nßraz mu otev°el b°icho a nebohΘmu mu₧i zaΦala za straÜnΘho v²k°iku padat st°eva do hlubiny. Po chvφli se uvolnilo i Uriellovo t∞lo a nßsledovalo svΘ vnit°nosti. Ostatnφ mu₧i mlΦky naslouchali ozv∞n∞ v²k°iku a vÜem p°eb∞hl mrßz po zßdech.<BR>
"Musφme pokraΦovat," pobφdl Thyras Ragaela a s obavami p°ihlφ₧el, jestli se poda°φ zran∞nΘmu lovci p°ejφt. Ragael se na druhou stranu po chvφli dostal a stejn∞ tak Thyras, kter² Üel poslednφ.<BR>
"Byl to dobr² mu₧," °ekl Norgath a ostatnφ p°ik²vli. Jen Alberius se tvß°il, ₧e se ho neÜt∞stφ nijak net²kß. P°esto v∞d∞l, ₧e to mohlo potkat ka₧dΘho ze skupiny. P°echod p°es lßvku byl velmi nebezpeΦn² i v lΘt∞, nato₧ te∩ ve sn∞hovΘ vßnici. Mu₧i se nezdr₧ovali vzpomφnkami na ztracenΘho druha a vykroΦili do lesa, ve kterΘm se to hem₧ilo barbary. Na odchodu Alberius jednφm sekem p°e¥al nosnΘ lano lßvky a ta zmizela v hlubinßch. <BR>
P∞t mu₧∙ prochßzelo lesem a pom∞rn∞ brzy narazili na prvnφ osadu barbar∙. Jejich primitivnφ sruby z v∞tvφ byly mφsto st°echy pokryty k∙₧emi r∙zn²ch zvφ°at a mo₧nß i lidφ. Skupina zahlΘdla asi deset ₧en, kterΘ n∞co kutily okolo ohniÜt∞. Bojovnφky vid∞t nebylo, ale i tak pobφdl Thyras ostatnφ, aby osadu opatrn∞ obeÜli a nikde se nezdr₧ovali. èli mlΦky a dßvali pozor na v∞tve, kterΘ mohly zapraskat a tφm p°ilßkat pozornost divoch∙. P°es svoji opatrnost se boji nevyhnuli. K veΦeru na n∞ ze stromu seskoΦila trojice pomalovan²ch mu₧∙ s kamenn²mi sekerami. Thyras nevßhal a popadl svoji sekeru. Rßnu ·toΦnφka odrazil a potΘ zasekl t∞₧kou zbra≥ do barbarovy hlavy. Na druhΘho se vrhli Agard s Norgathem a zasadili protivnφkovi n∞kolik t∞₧k²ch ran. Ten nem∞l proti sehran²m bratr∙m Üanci. Po n∞kolika ·derech padl k zemi a Ragael jej probodl d²kou. Poslednφ barbar za·toΦil na Alberia, ale souboj skonΦil d°φve, ne₧ zaΦal. Alberius zabodl divochovi d²ku do Φelisti tak, ₧e nemohl vydat ani hlßsku a potΘ mu sv²m zubat²m meΦem rozpßral b°icho. Vnit°nosti vyh°ezly ven a ·toΦnφkovi se Üφlenou bolestφ rozÜφ°ily oΦi. Star² Ülechtic ho potΘ kopl do vyprßzdn∞nΘ b°iÜnφ dutiny a kdy₧ barbar spadl ve straÜn²ch bolestech na zem, p°iÜlßpl mu hlavu do sn∞hu a stßl na n∞m tak dlouho, dokud se cukajφcφ mu₧ neudusil. B∞hem celΘho zßpasu nepadlo ani slovo nebo v²k°ik. Thyras pobφdl zad²chanΘ bratry, aby se nezdr₧ovali a Üli dßl. Ragael strhl z t∞l barbar∙ hu≥atou ko₧eÜinu, kterß jim m∙₧e lΘpe pomoci p°ekonat mrazivΘ noci a vydali se na dalÜφ cestu. Nikdo si nevÜiml, ₧e Alberius z∙stal chvφli pozadu a n∞co od°ezßval barbarovi, kterΘho zabil. PotΘ zav°el sv∙j star² ko₧en² vak, popob∞hl za ostatnφmi a nenßpadn∞ se p°idal na konec skupinky.<BR>
Uprchlφci Üli lesem celou noc. Na nikoho dalÜφho u₧ nenarazili, tak₧e to vypadalo, ₧e v∞tÜina barbar∙ odtßhla bojovat do hor. Jen jednou zahlΘdli zß° ohn∞, a tak se tomu mφstu vyhnuli obloukem. K rßnu p°estal padat snφh a i studen² vφtr se zmφrnil. U₧ bylo na Φase. Thyras v∞d∞l, ₧e snφh a led zmizφ ·pln∞, jakmile sestoupφ z hor. V poledne dokonce vysvitlo slunce a mu₧∙m se zlepÜila nßlada. Ud∞lali prvnφ zastßvku na barbarskΘm ·zemφ a ve sp∞chu pojedli suÜenΘ maso. Pak pokraΦovali dßl. Za cel² den zahlΘdli n∞kolik barbarsk²ch vesnic, ale vypadalo to, ₧e vet°elce nikdo nespat°il. Slunce svφtilo cel² den a snφh pomalu m∞kl. V noci ale op∞t mrzlo a na sn∞hu se vytvo°ila k°ehkß ledovß vrstva, kterß p°i ka₧dΘm kroku praskala. Rozhodli se dneÜnφ noc spßt. T°etφ den k veΦeru vystoupali mu₧i na kopec. Thyrasovi se vyjasnila tvß°. Ukßzal na dalÜφ horu p°ed nimi a °ekl, ₧e ·zemφ barbar∙ konΦφ za nφ. Zapadajφcφ oran₧ovΘ slunce osv∞tlovalo krajinu okolo nich a vÜichni pocφtili ·levu. JeÜt∞ ale nem∞li vyhrßno. ╚ekal je skoro cel² den cesty a les, jφm₧ prochßzeli, zaΦal b²t t∞₧ko prostupn². AΦkoli p∙vodn∞ plßnovali, ₧e p∙jdou i p°es noc, nakonec od svΘho ·myslu ustoupili. HustΘ k°ovφ, kter²m se prodφrali, drßsalo mu₧∙m tvß°e a uprchlφci ve tm∞ t∞₧ko p°elΘzali popadanΘ stromy. Rßno byl snφh op∞t na povrchu umrzl², ale dφky slunci svφtφcφmu s neb²valou intenzitou rychle m∞kl. Po poledni se dostali na vysokou horu, kterou jim vΦera ukazoval Thyras a spat°ili pod sebou plß≥. Snφh konΦil v polovin∞ vysokΘ hory, na nφ₧ stßli, pod nimi byla rovina a o kus dßl kopce daleko ni₧Üφ ne₧ horsk² masφv. Les byl jen do ·patφ hory a dßl pokraΦovala pouze suchß trßva a °φdkΘ lesφky. I z tΘ v²Üky bylo vid∞t, jak se trßva vlnφ ve v∞tru a Agard ukßzal do dßlky, kde zahlΘdl hustÜφ porost a osamocenou skßlu. Hradba hor konΦila dole pod vrcholem, na kterΘm stßli. Thyras mu₧e pobφdl k ch∙zi a skupinka zaΦala opatrn∞ sestupovat z vrcholu.<BR>
AΦkoli byla stezka strmß, jako mßvnutφm kouzelnΘho proutku mizel veÜker² snφh. ╚φm byli nφ₧e, tφm ho bylo mΘn∞ a kdy₧ sestupovali k samΘmu ·patφ kopce, prochßzeli mezi stromy, na kter²ch mφsto jehliΦφ raÜily mladΘ zelenΘ lφstky. Unavenß p∞tice nßhle spat°ila p°ed sebou dlouhou °adu k∙l∙, kterß se tßhla do dßlky po celΘm kraji rozlehlΘ roviny pod horami. Na ka₧dΘm k∙lu byla nara₧ena lidskß lebka a n∞kdy i celß kostra. Agard s Norgathem si ostatky chvφli prohlφ₧eli a objevili mezi nimi i n∞kolik zrezav∞l²ch meΦ∙. Nebyly sice takovΘ, jako m∞l Alberius, ale i tak bojovnφk∙m padly dob°e do ruky. Brat°i ze zbranφ oklepali rez a vyzkouÜeli ost°φ. Nebyla to ₧ßdnß slßva, ale p°esto byli za nßlez rßdi. Mrtvφ bojovnφci, jejich₧ ostatky byly roztahßny po okolφ, u₧ meΦe pot°ebovat nebudou.<BR>
"Jsme v Severnφm krßlovstvφ," p°eruÜil Thyras ticho a °ekl, ₧e zde jsou sice u₧ v bezpeΦφ, ale rad∞ji p∙jdou jeÜt∞ kus cesty a utßbo°φ se uprost°ed vysokΘ trßvy. UÜli trßvou jeÜt∞ po°ßdn² kus cesty. Sahala jim a₧ po ramena, ale dφky tomu, ₧e Üli rovinou a vid∞li daleko, neztratili orientaci. FiΦel siln² vφtr, ale nikde ani nßznak sn∞hu, naopak teplo, kterΘ panovalo v nφ₧in∞, bylo pro uprchlφky ₧ijφcφ vysoko ve studen²ch horßch nezvyklΘ. ╪et∞z hor za jejich zßdy se zmenÜoval a skupina zalo₧ila tßbor a₧ kdy₧ slunce ·pln∞ zapadlo. Dojedli zbytek zßsob, dohodli si hlφdky a Üli spßt. Mohli odpoΦφvat v klidu poprvΘ od doby, kdy opustili tvrz.
<P>
<A NAME="K06"></A><H3>Severnφ krßlovstvφ</H3>
VÜech p∞t mu₧∙ spalo jako d°evo. Prvnφ se probudil Agard. DoÜlo mu, ₧e jeho bratr usnul na hlφdce, ale naÜt∞stφ se nic nep°edvφdanΘho nestalo. Slunce bylo u₧ vysoko nad obzorem a zφvajφcφ mu₧ si uv∞domil, jak je kolem ₧ivo. Zpφvali ptßci, vÜude v trßv∞ se oz²vali cvrΦci a z v∞tÜφ dßlky zaslechli Üt∞kßnφ a vytφ vlk∙. V horßch by te∩ slyÜeli jen skuΦenφ v∞tru, bublßnφ horsk²ch °φΦek a zvuk sesouvajφcφho se sn∞hu. Agard vzbudil svΘho bratra a vyrazil na lov. Chytil dva zajφce a lovec si vÜiml, ₧e oba majφ hn∞dou srst. Dote∩ vid∞l jen zajφce bφlΘ. TakΘ osamocen² vlk, kterΘho v jednu chvφli vyplaÜil, nebyl bφl², ale cel² Üed². Kdy₧ se vracel k ostatnφm, vybral vejce z hnφzda jakΘhosi ptßka. To bude p°φjemnß zm∞na v jφdelnφΦku. Zbytek skupinky byl u₧ vzh∙ru a s dobrou nßladou p°ivφtali Agarda s jeho ·lovky. Ragael se sklßn∞l nad lidsk²mi ostatky zarostl²mi trßvou jen pßr krok∙ od mφsta, kde nocovali a Thyras °ekl, ₧e je to pravd∞podobn∞ vojßk Severnφho krßlovstvφ a ₧e nejspφÜ zem°el na n∞jakou nemoc, proto₧e nemß znßmky zran∞nφ. Kostra byla hodn∞ starß a Thyras poznamenal, ₧e mu₧ zem°el mo₧nß i p°ed sto lety. Poradil Ragaelovi, aby si vzal p°ilbu mrtvΘho. Te∩, kdy₧ se zotavuje ze svΘho zran∞nφ mu pom∙₧e ka₧dß ochrana v p°φpad∞, ₧e by byli napadeni. K mu₧∙m kleΦφcφm u vyb∞len²ch ostatk∙ se p°iÜoural Alberius a zvedl ze zem∞ n∞kolik star²ch, v∞kem zezelenal²ch mincφ.<BR>
"StarΘ krßlovskΘ m∞dßky," °ekl suÜe Ülechtic, "platily naposledy za ₧ivota mΘho d∞da. Ten mu₧ byl jist∞ na tehdejÜφ v²prav∞ proti barbar∙m, kterß byla pobita do poslednφho bojovnφka. Tento o vlßsek unikl nara₧enφ na n∞kter² z k∙l∙, okolo nich₧ jsme Üli na hranici."<BR>
Thyras k²vl hlavou na znamenφ souhlasu a Ragael zaΦal oklepßvat hlφnu a rez z p°ilby. VÜichni mu₧i se dali do debaty o tom, jakΘ to asi bude v Severnφm krßlovstvφ a jak si p°edstavujφ jejich dalÜφ ₧ivot. Norgath se smφchem nadhodil, ₧e by m∞li nov² ₧ivot oslavit a ₧e by se jim te∩ hodil soudek vφna. Bavili se v dobrΘ nßlad∞ a₧ do odpoledne. Diskutujφcφ mu₧i si vÜimli, ₧e se nenßpadn∞ zatßhla obloha a kdy₧ se spustil jemn² dΘÜ¥, rozhodli se pokraΦovat v cest∞. <BR>
Foukal tepl² vφtr a trßva okolo pochodujφcφ skupiny se vlnila. Mφsty prochßzeli kolem listnatΘho porostu, ale byly to spφÜe hßje ne₧ lesy a mu₧∙m se Ülo lΘpe trßvou, tak se k°ovinßm vyhnuli.<BR>
ZaΦalo se Üe°it a Agard jako prvnφ zahlΘdl osamocenou skßlu, kterou vid∞li z hory. Thyras °ekl, ₧e p°enocujφ u nφ a skupinka pokraΦovala a₧ do ·plnΘho setm∞nφ. Mraky mezitφm zase zmizely a na obloze svφtily miliony hv∞zd. Do toho se oz²valy zvuky r∙zn²ch zvφ°at a Ragael post°ehl, ₧e se vytφ vlk∙ po vÜech stranßch nenßpadn∞ p°ibli₧uje. Varoval ostatnφ, ₧e pokud vlci lovφ ve smeΦce, jsou nebezpeΦnφ, a pobφdl je k rychlejÜφ ch∙zi. Kdy₧ se blφ₧ili k obrysu skßly, ulevilo se jim. Skßla, na kterΘ hodlali p°enocovat, byla vysokß jako p∞t mu₧∙ a naÜt∞stφ se na nφ dalo vylΘzt. Ohe≥ na tak viditelnΘm mφst∞ rad∞ji ned∞lali i kdy₧ Thyras °φkal, ₧e jsou v pustin∞, kde Üiroko daleko nenφ ₧ivßΦka. <BR>
Rßno bylo zase zata₧eno a mrholilo. Ze skßly byly v dßlce z°eteln∞ vid∞t vrcholky hor. P°ed sebou vid∞li travnatou step, ale k°oviny a menÜφ lesφky byly stßle Φast∞jÜφ a v dßlce se rozprostφral hust² les. TakΘ krajina se stßle vφce vlnila, ovÜem kopce vp°edu nebyly zdaleka tak vysokΘ, jako hory. Agard a Norgath se porozhlΘdli okolo skßly a nalezli n∞kolik mφst, kde byly stopy po dßvno zarostl²ch ohniÜtφch. Skßla byla asi oblφbenΘ tßbo°iÜt∞ r∙zn²ch v²prav. A₧ na pßr kostφ drobn²ch zvφ°at vÜak nenaÜli nic zajφmavΘho a p∞tice vykroΦila vp°ed. <BR>
Brzy skßla zmizela z dohledu a mu₧i zjistili, ₧e p∙da pod jejich nohama je Φφm dßl tφm m∞kΦφ a bo°φ se jim nohy. Thyras i Alberius vypadali zamyÜlen∞ a Φas od Φasu obeÜli n∞kterß mφsta obloukem. V jednu chvφli Agard doÜlßpl a noha mu zajela a₧ po koleno do bahna. Bratr k n∞mu p°iskoΦil a pomohl mu ven. Agard s ·levou pod∞koval, ale pak mu p°eb∞hl mrßz po zßdech. Asi dva kroky od mφsta, kde se probo°il, spat°il lidskou lebku vyΦnφvajφcφ z moΦßlu a kostnatΘ pa°ßty, kterΘ se patrn∞ sna₧ily zachytit rßkosφ. NeÜ¥astn² mu₧ spadl kdysi do ba₧iny a z∙stal uv∞zn∞n, dokud nezem°el. Agard ucφtil Ütφpnutφ na noze. Sehnul se a d²kou od°φzl jakΘhosi Φerva, kter² se mu b∞hem krßtkΘ chvilky, kdy stßl v bahn∞, p°isßl na nohu. Agardovo Ülßpnutφ do ba₧iny byl teprve zaΦßtek. Po pßr krocφch m∞li nohy od bahna vÜichni a Ragael jednou zmizel v bahn∞ po prsa. Jeho druhovΘ m∞li co d∞lat, aby ho vytßhli. O tom, ₧e byla ba₧ina nebezpeΦnß, sv∞dΦilo n∞kolik koster, okolo nich₧ postupn∞ proÜli. ╚erv∙, kte°φ se s velkou rychlostφ p°isßvali na t∞la mu₧∙, od°φzli nepoΦφtan∞. Takto Üli a₧ do setm∞nφ. V noci se z moΦßl∙ okolo oz²valy p°φmo straÜidelnΘ zvuky. N∞kterΘ z nich m∞ly na sv∞domφ ₧ßby, ale jinΘ byly pro v²pravu naprosto neznßmΘ. Mφsty poblikßvala modrozelenß sv∞tΘlka. Norgath cht∞l jedno sebrat a zjistil, ₧e to svφtφ kus hnijφcφho rßkosu. Zakroutil nad tφm hlavou a strΦil si ho do vaku. Mu₧i rozd∞lali ohe≥ a upekli si jakΘhosi ptßka, kterΘho Ragael zasßhl kamenem. Zvuky vÜude okolo nedaly v²prav∞ spßt a i star² bojovnφk Thyras m∞l Üpatn² pocit z p°φÜernΘho sk°ehotßnφ, kterΘ se k nim blφ₧ilo ze strany. Do toho vÜeho bublala voda v moΦßlu a hnijφcφ rßkosφ hnusn∞ zapßchalo.<BR>
Chvφli mlΦky sed∞li a pak se ozvalo zask°ehotßnφ p°φmo u nich. VÜichni byli v m₧iku na nohou a p°i pohledu na obrysy tvora po pßs vysokΘho tasili zbran∞. Bahennφ p°φÜera byla zpola pono°enß v moΦßle a jejφ slizem nechutn∞ pokrytß tlama vzbuzovala hr∙zu. Mu₧i za·toΦili jako na povel vÜichni najednou a zr∙da vydala d∞sn² sk°ek. Z tlamy jφ vychßzel hnilobn² zßpach, ze kterΘho se zvedal ₧aludek. Bestie mrskla oslizl²m ocasem a zvedla d∞sivΘ pa°ßty k ·toku.<BR>
"Drßpy," zvolal Thyras, "je to jejφ hlavnφ zbra≥, usekn∞te jφ nejprve drßpy!"<BR>
MoΦßlovß p°φÜera skoΦila na Ragaela a povalila ho. Ublφ₧it mu ale nestihla. Na jejφ t∞lo dopadly t∞₧kΘ sekery a Alberi∙v meΦ se zapφchl do za₧loutlΘho oka. Kdy₧ bylo po boji, zvedl se ot°esen² Ragael na nohy a zaΦal ze sebe stφrat pßchnoucφ sliz. P°φÜer bylo v okolφ vφc, oz²valy se celou noc, ale ₧ßdnß je ji₧ nenapadla. Thyras °ekl, ₧e m∞li jedinΘ Üt∞stφ, ₧e rozd∞lali ohe≥. Pokud by je p°ekvapila za tmy, byli by u₧ mrtvφ. TakΘ osamocen² mu₧ by nem∞l p°φliÜ velkou Üanci. <BR>
DalÜφ den to vypadalo, ₧e moΦßl pomalu, ale jist∞ ustupuje. DoÜli k v∞tÜφmu bahnitΘmu jezφrku a na jeho b°ehu objevili polorozpadlou d°ev∞nou chatrΦ. Byla opuÜt∞nß a uvnit° se povalovaly jen rozbitΘ hlin∞nΘ nßdoby a zbytky odpadk∙ z kuchyn∞. Norgath si vzpomn∞l na svφtφcφ kousek d°eva z moΦßlu, ale kdy₧ ho vyndal v Üeru chatrΦe z kapsy, u₧ nesvφtil.<BR>
Od chatrΦe vedla zarostlß, ale stßle viditelnß cestiΦka. Vydali se po nφ a p°eÜli po rozpadajφcφch se prknech kus moΦßlu. Rßkosφ postupn∞ p°eÜlo ve trßvu a brzy vstoupili do lesa. Norgath, kter² Üel prvnφ, spat°il kus p°ed sebou malou vesnici.
<P>
<A NAME="K07"></A><H3>Vesnice</H3>
P∞tice mu₧∙ veÜla do vesnice a zv∞dav∞ se rozhlφ₧ela. V hlubinßch lesa stßlo n∞kolik domk∙, n∞kterΘ byly i zd∞nΘ, uprost°ed byla nßves a na nφ velkß zast°eÜenß studna. Naproti studni stßl hostinec. Mezi domky chodili skromn∞ obleΦenφ vesniΦanΘ a nosili d°evo nebo r∙znΘ nß°adφ. Po vesnici pobφhalo n∞kolik ps∙ a hejna slepic. P°φchozφ zaslechli i kozy a krßvy. Nikdo z obyvatel si p∞tice mu₧∙ nevÜφmal a Alberius si to zamφ°il do hostince. Ostatnφ jej nßsledovali a veÜli do v∞tÜφ mφstnosti, ve kterΘ sed∞lo asi deset starÜφch vesniΦan∙ a popφjelo pivo z velk²ch korbel∙. Z kuchyn∞ von∞lo peΦenΘ maso a Alberius se dal do °eΦi s hospodsk²m. Ostatnφ stßli opodßl a Alberius po chvφli vyndal ze svΘho vaku jakousi k∙₧i. Hospodsk² p°ik²vl a mßvl rukou na hosty, a¥ se posadφ a p°inesl ka₧dΘmu d₧bßn vφna a krßsn∞ vonφcφ peΦeni. Nastala veselß zßbava a po chvφli si ke skupince p°isedli i ostatnφ zv∞davφ hostΘ. Ti byli rßdi za vyprßv∞nφ ka₧dΘho pocestnΘho a uprchlφci se zase zajφmali o chod krßlovstvφ. VesniΦanΘ toho p°φliÜ nev∞d∞li. Jednou za rok k nim p°ijel v²b∞rΦφ danφ a ten se obvykle dlouho nezdr₧el. Od jeho doprovodu ale v∞d∞li, ₧e jejich krßl, Imonth Velik², onemocn∞l a jsou nejasnosti v tom, kdo bude jeho nßstupcem, pokud by zem°el. Alberius byl zamyÜlen² a beze slova se mraΦil. Po chvφli se ale do debaty p°idal a vyzpovφdßval vesniΦany. Ti byli p°φmo nadÜenφ z vyprßv∞nφ o horskΘm ₧ivot∞ a nemohli uv∞°it tomu, ₧e n∞kdo p°e₧il na barbarskΘm ·zemφ. Mßlokdo z nich v∙bec p°eÜel ba₧iny a jen n∞kolik starÜφch obyvatel se n∞kdy na lovu dostalo a₧ ke hraniΦnφm k∙l∙m barbarskΘho krßlovstvφ. Alberius si zavolal hospodskΘho a nabφdl mu jeÜt∞ n∞kolik k∙₧φ. Dostal za n∞ vßΦek zla¥ßk∙, kter² si hned zastrΦil pod plßÜ¥ za opasek a p°idal do n∞ho m∞∩ßky nalezenΘ u ostatk∙ vojßka uprost°ed stepi. <BR>
Skupinka z∙stala ve vesnici i p°es noc. VeΦer chodili po vsi nebo jejφm okolφ a povφdali si s vesniΦany. Agard a Norgath zaÜli za mφstnφm kovß°em a nechali si vyklepat ost°φ meΦ∙, kterΘ m∞li od hranic s barbarsk²m krßlovstvφm, a po°ßdn∞ je nabrousit. Byli na svΘ meΦe pyÜnφ. V horßch m∞l meΦ mßlokdo a pro v∞tÜinu bojovnφk∙ byl velk² sen mφt sv∙j vlastnφ. Alberius jako jedin² nechodil ve vesnici, ale vyÜel si sm∞rem k ba₧inßm. Byl zamyÜlen², hlavou se mu honily myÜlenky ohledn∞ krßle Imontha VelikΘho. Nespokojen∞ chodil po cestiΦkßch na okraji ba₧in a a₧ k veΦeru se uklidnil. Na tvß°i se mu objevil lehk² ·sm∞v, spφÜe ·Üklebek, a Alberius se koneΦn∞ vrßtil do vesnice k ostatnφm.<BR>
Na poΦest host∙ se veΦer opΘkalo n∞kolik prasat. VesniΦanΘ vyu₧ili p°φchozφ k tomu, aby si zpest°ili jednotvßrn² ₧ivot, a uspo°ßdali po°ßdnou hostinu. Pivo i vφno teklo proudem a vÜichni, a₧ na Thyrase a Alberia, se po°ßdn∞ opili. Thyras n∞co probφral se sta°eÜinou vesnice a Alberius se n∞kam ztratil s jednφm mal²m chlapcem. Rßno byl chlapec nezv∞stn² a nikdo ani po°ßdn∞ nev∞d∞l, kdy ho vid∞l naposled. Jen Alberius, kter² celou dobu mlΦel, v∞d∞l o t∞lφΦku sta₧enΘm z k∙₧e, kterΘ prßv∞ po₧φrali Φervi na dn∞ ba₧iny. <BR>
Kdy₧ byli vÜichni vzh∙ru a po vydatnΘ snφdani, nastal Φas k odchodu. Thyras i ostatnφ bojovnφci se rozlouΦili s vesniΦany a vydali se na dalÜφ cestu. Dostali tolik suÜenΘho masa do zßsoby, ₧e m∞li nacpanΘ vaky k prasknutφ. VÜichni takΘ b∞hem oslavy vyhrßli na vesniΦanech v kostkßch n∞jakΘ m∞∩ßky, a tak u₧ nebyli v jin²ch vesnicφch odkßzßni na dary mφstnφch obyvatel. Thyras vedl s jistotou celou dru₧inu. VΦera mφsto popφjenφ se od sta°eÜiny dozv∞d∞l, kudy se dostane k v∞tÜφmu m∞stu, kde jsou lesy, kde teΦe jakß °eka, jakΘ jsou po cest∞ dalÜφ vesnice a takΘ to, kde mu₧∙m hrozφ n∞jakΘ nebezpeΦφ. Kdy₧ si skupina pospφÜφ, bude za dva dni v dalÜφ osad∞. <BR>
Dru₧ina Üla st°φdav∞ pastvinami a st°φdav∞ lesy. Cesta byla neudr₧ovanß, ale dφky obΦasn²m v²pravßm nikdy zcela nezarostla. Mu₧i si chvφlemi ud∞lali krßtkou p°estßvku a k veΦeru se utßbo°ili mal² kus od cesty na m²tince pod skalou. Ragael Üel ulovit n∞co k jφdlu a ostatnφ rozd∞lali ohe≥. Ji₧ cestou debatovali o tom, co budou d∞lat, a₧ dorazφ do hlavnφho m∞sta krßlovstvφ. Thyras °ekl, ₧e mo₧nß vstoupφ do slu₧by v m∞stskΘ strß₧i. Na vßleΦnΘ v²pravy je u₧ p°φliÜ star², ale kondici mß po°ßd jeÜt∞ dobrou.<BR>
"To jß si najdu p∞knou ₧enu a koneΦn∞ se usadφm," nadÜen∞ zvolal Agard.<BR>
"VÜichni si najdeme ₧enu, t°eba i star² Thyras," zasmßl se Norgath a poplßcal proÜediv∞lΘho mu₧e po rameni.<BR>
"Otev°u si hospodu," pokraΦoval Agard, "a vßm naleju v₧dycky zadarmo."<BR>
"Tak to by jsi moc zla¥ßk∙ nevyd∞lal, brat°e. Stejn∞ si myslφm, ₧e ty budeÜ nalΘvat hlavn∞ sob∞."<BR>
"Nakonec propijeÜ i vlastnφ ₧enu," rozesmßl se Thyras, a pak se zeptal Alberia, co bude d∞lat on.<BR>
"Nevφm," °ekl star² Ülechtic zamyÜlen∞, "te∩ bych rßd v∞d∞l n∞co bli₧Üφho o krßli a pom∞rech v zemi. To se ale dozvφme a₧ v prvnφm m∞st∞. Na venkov∞ nikoho krßl nezajφmß, pokud se zrovna neobjevφ v²b∞rΦφ danφ."<BR>
B∞hem chvφle se Ragael vrßtil se sv²mi ·lovky a mu₧i pokraΦovali v debat∞. Ne₧ opekli maso, setm∞lo se, ale nikomu se jeÜt∞ spßt necht∞lo. Putovßnφ po cest∞ nebylo narozdφl od horsk²ch v²stup∙ nijak namßhavΘ a mu₧i m∞li o Φem mluvit i p°em²Ület. Povφdali dlouho do noci a rßno si p∞kn∞ p°ispali. DalÜφ den prob∞hl skoro stejn∞ jako p°edchozφ a naveΦer doÜli, p°esn∞ podle plßnu, do dalÜφ vesnice. <BR>
Vesnice byla o dost v∞tÜφ ne₧ prvnφ a dru₧ina m∞la na v²b∞r rovnou ze t°φ hospod. Nakonec proÜli vÜechny t°i a aΦkoli Thyras radil, ₧e zatφm by m∞li penφze spφÜe vyd∞lßvat ne₧ utrßcet, opili se vΦetn∞ jeho a Alberia ·pln∞ vÜichni. Ragael se probudil v nßruΦi hezkΘ dφvky a stejn∞ tak Agard s Norgathem. Thyras se smßl, jak se o dφvku brat°i v noci porvali a stejn∞ si je nakonec do chalupy p°ivedla oba. Norgath si promaΦkßval mod°inu na Φelisti a v∙bec si nedokßzal vybavit, ₧e by se sv²m bratrem zßpasil. Agard m∞l natr₧enΘ ucho a Alberius se divil, proΦ nocoval ve stßji mezi h°φbaty. Thyras si sice pamatoval vÜe, ale m∞l obavy, jestli se bude vesniΦan∙m lφbit, a₧ si vzpomenou, jak tancoval snad se vÜemi ₧enami, kterΘ v krΦmßch byly. Kupodivu pen∞z nikomu moc neubylo, hostΘ je asi zvali na pivo a vφno za to, ₧e vyprßv∞li skuteΦnΘ i smyÜlenΘ historky ze svΘ v²pravy a ze ₧ivota v horßch. Alberius m∞l dokonce o dost zla¥ßk∙ vφce, ne₧ s kolika p°iÜel, ale nevÜiml si, ₧e by mu chyb∞la n∞jakß z k∙₧φ, kterΘ mohl prodat, nebo jinß z jeho v∞cφ, co si s sebou nesl. Thyras naznaΦil, ₧e by si mohli s odchodem pospφÜit a Alberius mlΦky p°ik²vl. <BR>
Za pochodu se domluvili, ₧e si po°φdφ kon∞. Cesta by jim ubφhala mnohem rychleji a Thyras v∞d∞l, ₧e narozdφl od horsk²ch osad se v Severnφm krßlovstvφ s ko≥mi pocestn²ch b∞₧n∞ poΦφtß. V kterΘkoli vesnici nebo tvrzi, kde se zastavφ, pro n∞ najdou ustßjenφ. Lovit kv∙li konφm nemusφ, napasou se a napojφ cestou sami a poberou i znaΦn² nßklad. V poledne si mu₧i ud∞lali p°estßvku a vydali se lovit. Ka₧d² Üel zkusit Üt∞stφ na jinou stranu, jen Thyras z∙stal u v∞cφ v mφst∞ tßbo°iÜt∞. Ragael byl zkuÜen² lovec a jako obvykle p°inesl nejv∞tÜφ ko°ist. Oba brat°i p°inesli pßr zajφc∙ a Alberius nesl na klacku napφchnutou malou srnku. Äe nenφ mrtvß si ostatnφ vÜimli, a₧ kdy₧ jφ zaΦal Alberius stahovat z k∙₧e a ona s sebou zaΦala Ükubat a piÜt∞t. Ragael na to °ekl, aby p°φÜt∞ lΘpe mφ°il, ale Ülechtic odv∞til, ₧e se bßl, ₧e poÜkodφ ko₧eÜinu a ₧e stejn∞ nenφ lovec a je rßd, kdy₧ mß n∞co k sn∞dku.<BR>
"Za ko₧eÜinu budeme mφt aspo≥ n∞jakΘ penφze na kon∞," p°ipomn∞l Alberius a v∞noval se dßl stahovßnφ. VÜichni museli ale uznat, ₧e jak je Ülechtic mizern² lovec, tak je dobr² kucha°. Srnka chutnala v²born∞, Ülechtic to zd∙vodnil jednak tφm, ₧e tu roste dobrΘ ko°enφ, a jednak tφm, ₧e maso va°enΘ za₧iva mß daleko lepÜφ chu¥. <BR>
Hned, jak dorazili do dalÜφ vesnice, nabφdl v hospod∞ Alberius vÜechny k∙₧e, kterΘ s sebou m∞l. Nad n∞kter²mi se hospodsk² podivoval, pr² vypadajφ jako lidskΘ, ale Alberius °ekl, ₧e jsou to k∙₧e vzßcnΘ ji₧nφ opice, kterΘ koupil od jednoho vyhlßÜenΘho obchodnφka, a ₧e stejnou mß na zdi vystavenou i generßl krßlovskΘho vojska. HospodskΘmu zasvφtily oΦi a nabφdl za n∞ takovou sumu, ₧e v²prava m∞la nejen jistΘ kon∞, ale vÜichni se jeÜt∞ mnohokrßt najφ a napijou, co hrdlo rßΦφ, ne₧ penφze dojdou. Hospodsk² p°inesl mu₧∙m plnΘ talφ°e s jφdlem a Üel si do pokoje prohlΘdnout v²hodn∞ nabytΘ k∙₧e. Hu≥atΘ medv∞dφ ko₧eÜiny, pro jejich₧ zφskßnφ je t°eba hodn∞ dobrΘho lovce, nechal bez povÜimnutφ, zato na k∙₧φch z opice mohl oΦi nechat. T∞Üil se, jak za n∞ dostane od projφ₧d∞jφcφch obchodnφk∙ spousty pen∞z a netuÜil, ₧e "opice" byly ve skuteΦnosti por∙znu zßke°n∞ zabitφ obyvatelΘ hor i Severnφho krßlovstvφ. Hned, jak se dru₧ina najedla, Üli si vÜichni vybrat kon∞.<BR>
Thyras si nenechal vnutit krßsnΘho b∞louÜe a °ekl, ₧e by byli cestou nßpadnφ - Φφm vφce se budou vzdalovat od pohraniΦφ, tφm bude v∞tÜφ Üance, ₧e je n∞kdo p°epadne. Po₧ßdal jednoho mladφka, aby se p°ed nφm na vÜech konφch projel a poradil ostatnφm, kte°φ jsou zdravφ a nezaΦnou po p∙ldni cesty kulhat. Alberius si koupil ta₧nΘho kon∞ a za n∞j mal² dvoukol² v∙z. Krom∞ toho si vy₧ßdal jeÜt∞ malΘho ponφka. Pr² "na v∞ci", ale Thyrasovi neÜlo do hlavy, proΦ by Alberius svΘ k∙₧e nemohl dßt do vozu stejn∞, jako sv∙j star² ko₧en² vak. Ne°ekl ale nic, proto₧e to nebyla jeho starost a navφc Alberius platil i ostatnφ kon∞. Krom∞ vozu si star² Ülechtic po°φdil n∞kolik dlouh²ch biΦ∙ a kdy₧ se Ragael zeptal, proΦ jich mß tolik, byl pouΦen, ₧e ta₧n² k∙≥ se narozdφl od jezdeckΘho musφ daleko vφce pobφzet a biΦ se tedy po n∞jakΘ dob∞ zlomφ. Thyras °ekl, ₧e on si v₧dy vystaΦil bez biΦe a ostatnφ s sebou takΘ necht∞li tahat zbyteΦnosti. <BR>
Jako obvykle nßsledovala po°ßdnß pitka trvajφcφ dlouho do noci, a i kdy₧ se mu₧i neopili tolik, jako v p°edchozφ vesnici, stejn∞ to stßlo za to. Alberius vypil tolik d₧bßn∙ vφna, ₧e vyskoΦil na zßda jednomu statnΘmu vesniΦanovi, takΘ notn∞ zpitΘmu, a sv²m biΦem ho honil po nßvsi tak dlouho, dokud mu₧ vyΦerpßnφm nepadl k zemi a potΘ se ji₧ Alberius do krΦmy nevrßtil. ╪ehtßnφ jeho ponφka ve stßji vÜak prozrazovalo, ₧e star² Ülechtic jeÜt∞ spßt neÜel. Brat°i m∞li tentokrßt dφvku ka₧d² svoji, oba jeÜt∞ cφtili mod°iny ze rvaΦky z p°edchozφ pitky, tak₧e se ji₧ od zaΦßtku veΦera rad∞ji bavili ka₧d² u jinΘho stolu.<BR>
Na cestu se skupina vydala a₧ kdy₧ se vÜichni po°ßdn∞ vyspali. S ko≥mi cesta ubφhala daleko rychleji, jeÜt∞ ten den projeli dv∞ vesnice, ani₧ by se v nich zastavili, a p°espali a₧ ve t°etφ, do kterΘ dorazili k veΦeru.
<P>
<A NAME="K08"></A><H3>Masakr</H3>
Rßno m∞li vÜichni problΘm se zvednout. AΦkoli byli z hor zvyklφ obΦas jezdit mezi vesnicemi na hu≥at²ch horsk²ch konφch, po vΦerejÜφ celodennφ jφzd∞ m∞li nep°φjemnΘ otlaky od sedla a Thyras °ekl, ₧e budou muset d∞lat Φast∞jÜφ p°estßvky.<BR>
Cesta do dalÜφ osady jim i na konφch zabrala vφce ne₧ den a p∙l. Kdyby Üli p∞Üky, trvalo by jim to daleko dΘle. ╚ekalo je vÜak velkΘ p°ekvapenφ. Vesnice byla vypßlenß a cesta sm∞rem k m∞stu byla lemovßna k∙ly s p°ibit²mi mrtvolami sta₧en²mi z k∙₧e. Mrtvoly byly ve znaΦnΘm rozkladu, k masakru muselo dojφt nejmΘn∞ p°ed m∞sφcem, spφÜe ale jeÜt∞ d°φv.<BR>
"Sakra, to mi n∞co p°ipomφnß," prolomil ticho Agard a masφroval si otlaΦenß stehna.<BR>
"Co se tu stalo?" nadhodil Ragael a pohlΘdl na Thyrase. Bylo mu ale jasnΘ, ₧e kdyby to proÜediv∞l² mu₧ v∞d∞l, dßvno by to ostatnφm °ekl. Alberius se Üel porozhlΘdnout po vsi a Thyras °ekl, ₧e ho zarß₧φ, jak se n∞co takovΘho mohlo stßt tak blφzko k hranicφm, kdy₧ loupe₧nΘ bandy pob²vajφ spφÜe v okolφ v∞tÜφch m∞st, hlavn∞ krßlovskΘho. Tak daleko od m∞st a obchodnφch stezek nenφ nic, co by stßlo za to p°epadnout a vyvra₧dit kv∙li tomu vesnici. Norgath se zeptal Thyrase, jestli se sem nedostali barba°i, ale ten odv∞til jist²m hlasem, ₧e je to naprosto vylouΦenΘ, co si pamatuje, nikdy z hor nesestoupili, aΦkoli ka₧dΘ vet°elce na jejich ·zemφ krut∞ pobili.<BR>
"Mo₧nß odmφtli zaplatit dan∞, tak je p°ijelo ztrestat krßlovskΘ vojsko," ukßzal Thyras na krßlovskou vlajku zabodnutou uprost°ed vypßlenΘ nßvsi.<BR>
"Ne, vymßhßnφ nezaplacen²ch danφ vypadß jinak," ozval se z trosek Alberius, "krßl si je v∞dom ceny, jakou mß ka₧dß vesnice pro krßlovskou pokladnu, tak₧e by vesnici nenechal pobφt. Navφc tu z∙stalo skoro vÜechno, n∞co mo₧nß vojßci odnesli, ale musely to b²t jen drobnosti. Cφlem bylo vesnici zniΦit a nikoli zabavit majetek."<BR>
Star² Ülechtic se zavzpomφnal na svΘ mlßdφ, kdy se Φasto ·Φastnil trestn²ch v²prav proti vesnicφm, kterΘ odmφtly zaplatit dan∞. Krßl vyhlßsil, ₧e z danφ je placenß armßda, kterß vesnice chrßnφ a kdo nezaplatφ, bude nechßn napospas loupe₧n²m hordßm. Äßdnß takovß horda ale nikdy nevypalovala vesnice, ta si troufla nejv²Üe na obchodnφky cestujφcφ mezi m∞sty. "Loupe₧nou hordou" drancujφcφ osady byli ve skuteΦnosti civiln∞ obleΦenφ ₧oldßci, jim₧ velel n∞kdo z krßlovskΘho dvora a prßv∞ Alberius b²val velmi obßvan²m v∙dcem v²prav. Trestnß v²prava probφhala tak, ₧e sebrali vesniΦan∙m vÜe, co nebylo p°ibito a co bylo, to zniΦili. èpinavß horda pak znßsilnila ka₧dΘho, kdo jim p°iÜel pod ruku. Äeny, mu₧e, d∞ti, zvφ°ata - podle toho, kdo m∞l jakou chu¥. AΦkoli ₧oldßci byli krutφ, mohl mluvit o Üt∞stφ ten, koho si ke sv²m noΦnφm radovßnkßm nevybral Alberius. Narozdφl od jin²ch, kte°φ se po chvφli opili a odpadli, vydr₧el dlouho do noci napl≥ovat svΘ zvrhlΘ choutky, ve kter²ch neÜlo jen o znßsil≥ovßnφ, ale i o biΦovßnφ a jinΘ muΦenφ.<BR>
Alberius o sv²ch vzpomφnkßch p°ed spoleΦnφky pomlΦel a °ekl, ₧e by m∞li pokraΦovat dßl, ₧e tady stejn∞ nic nenφ, a¥ mu jen pom∙₧ou nalo₧it na v∙z dva soudky s vφnem, kterΘ naÜel v troskßch hospody.<BR>
Hned v dalÜφ vesnici se zeptali, co se ve vypßlenΘ osad∞ mohlo stßt. Nikdo ale nev∞d∞l. Asi p°ed dv∞ma m∞sφci se pr² vesnicφ prohnalo krßlovskΘ vojsko, ani₧ by se zastavilo, a druh² den projelo zase zpßtky. Nikoho ale nezajφmalo, kam jeli. Thyras se zeptal, jak je jeÜt∞ daleko do m∞sta. Hospodsk² °ekl, ₧e nejblφ₧e hranicφm krßlovstvφ je Khall, necelΘ t°i dni jφzdy. Kdy₧ vyrazφ zφtra ji₧ za svφtßnφ a pojedou rychle, mohli by b²t v Khallu mo₧nß i druh² den naveΦer. Ale je pr² lepÜφ nenocovat v lese, to rad∞ji v n∞kterΘ z poΦetn²ch vesnic rozklßdajφcφch se v nφ₧in∞ p°ed m∞stem. Thyras byl s odpov∞dφ spokojen a °ekl, ₧e odte∩ ji₧ nebudou cestovat opuÜt∞nou krajinou celΘ dny. Zφtra se dostanou do obydlenΘ Φßsti krßlovstvφ, kde projedou i n∞kolika vesnicemi za den a kde jsou navφc m∞sta mezi sebou spojena krßlovsk²mi cestami dlß₧d∞n²mi kameny. Nebudou u₧ tedy zapadat v bahn∞ nebo se prodφrat trßvou zarostl²mi p∞Üinami.<BR>
"Jakmile ale projdeme Khallem, nebude u₧ cesta tak bezpeΦnß jako tady u hranic. Budeme dr₧et celou noc hlφdky a n∞kdy budeme muset spßt bez ohn∞. A jeÜt∞ n∞co," varoval ostatnφ Thyras, "ve m∞st∞ noste m∞Üec s pen∞zi skryt² pod plßÜt∞m. Jako Alberius. A vyvarujte se rvaΦek v hospodßch," pohlΘdl na bratry, "oba by vßs mohli za v²tr₧nost popravit." Agard i Norgath neradi p°ik²vli. Jako obvykle prob∞hla pitka a rßno si vÜichni p∞kn∞ pospali.
<P>
<A NAME="K09"></A><H3>P°epadenφ</H3>
Cesta do dalÜφ vesnice jim trvala skoro cel² den, ale Thyras °ekl, ₧e p∙jdou jeÜt∞ dßl, a ne₧ se setmφ, projedou jeÜt∞ n∞kolika dalÜφmi vesnicemi. A m∞l pravdu. Projeli jeÜt∞ t°i vesnice, vÜechny byly jen mal² kousek od sebe a potkali se s n∞kolika dalÜφmi skupinami i jednotliv²mi pocestn²mi. Narazili na n∞kolik k°i₧ovatek, ale odboΦky vedly jen k dalÜφm osadßm vedle cesty do m∞sta. Ve ΦtvrtΘ vesnici p°enocovali a k m∞stu pokraΦovali rßno. CelΘ dopoledne jeli po dlouhΘ rovnΘ cest∞ vedoucφ hlubinami lesa. K poledni koneΦn∞ cesta zahnula. Kdy₧ vjela skupina do zatßΦky, zaΦali kon∞ jevit neklid. Thyrase i Alberia to zarazilo a zaΦali se nenßpadn∞ rozhlφ₧et. Ani je nep°ekvapilo, kdy₧ ze stromu seskßkalo sedm zarostl²ch mu₧∙ se Üavlemi a dlouh²mi okovan²mi holemi a s °evem se na dru₧inu vrhli. Na Agarda a Norgatha skoΦili v₧dy dva, jako nejmladÜφ vypadali nejnebezpeΦn∞ji. Oba brat°i byli ale zkuÜen²mi bojovnφky, ne nadarmo je velitel tvrze uΦil bojovat meΦem i sekyrou. Sv²mi meΦi odrazili ·tok a po chvφli bylo vid∞t, ₧e z ·toΦnφk∙ se stali obrßnci, kte°φ couvali pod t∞₧k²mi ranami z cesty. Netrvalo dlouho a vÜichni Φty°i le₧eli na zemi mrtvφ. Thyras mezitφm zneÜkodnil sekem do lebky svΘho protivnφka a rozhlΘdl se po ostatnφch. Alberius prßv∞ mßchl ostr²m meΦem a otev°el zarostlΘmu lupiΦi b°icho. Lesem se rozlehl Üφlen² °ev. èlechtic ho nechal b²t a Üel spolu s Thyrasem na pomoc Ragaelovi. Lovec utrp∞l rßnu na noze a v kleΦe m∞l co d∞lat, aby zjevn∞ siln∞jÜφmu protivnφkovi nepodlehl. Ten odrazil i Thyras∙v ·tok, ale nevÜiml si Alberia, kter² ho Üvihl biΦem p°es obliΦej. ┌toΦnφkovi se p°es ob∞ oΦi objevila rudß Φßra a °ev osleplΘho zloducha se p°idal ke skuΦenφ jeho druha, svφjejφcφho se na zemi s otev°en²m b°ichem. Alberius °ekl Thyrasovi, a¥ oÜet°φ Ragaela, ₧e odtßhne mrtvΘ pryΦ z cesty, aby nebudili pozornost kolemjdoucφch. èφlen² °ev, kter² se z lesa oz²val, prozrazoval, ₧e oba dosud ₧ijφcφ mu₧e Alberius v lese dorazil. Ve skuteΦnosti je Ülechtic pouze nabodl krkem na ost°e za°φznutou v∞tev stromu tak, ₧e nemohli k°iΦet. LupiΦ s otev°en²m b°ichem podlehl zran∞nφ za chvφli, ale slep² mu₧ visel na strom∞ ₧iv² celΘ dva dny a jeÜt∞ za₧iva ho zaΦali o₧φrat mravenci.<BR>
Ragaelovo zran∞nφ vypadalo vß₧n∞, ale bylo jen povrchovΘ a kdy₧ mu Thyras rßnu stßhl pruhem lßtky, mohl celkem obstojn∞ chodit a v sedle se udr₧el takΘ bez potφ₧φ. Mezitφm se p°iÜoural Alberius a nenßpadn∞ si ot°el zakrvavenΘ ruce do trßvy. Hodil sv∙j vak na v∙z a pokynul ostatnφm, ₧e je Φas pokraΦovat. V dalÜφ vesnici zaÜli za mφstnφm ranhojiΦem, aby se podφval na Ragaelovo zran∞nφ. Ten jen p°ilo₧il na rßnu n∞kolik pijavic a po chvφli je zase strhl a °ekl, ₧e si mß akorßt rßnu ovßzat, aby mu do nφ nelφtaly mouchy, a ₧e se to za pßr dnφ zahojφ. <BR>
Skupina si dop°ßla bohatou hostinu a aΦkoli jeÜt∞ nebyl veΦer, zamluvili si pokoje a v krΦm∞ vydr₧eli a₧ do noci. Rßno pokraΦovali dßl a kdy₧ projeli skrze dv∞ vesnice a vyjeli z lesa, spat°ili na obzoru hradby a v∞₧e. Byli u Khallu.
<P>
<A NAME="K10"></A><H3>Khall</H3>
"Co tu chcete, vy Üpinavci!" ozvalo se z hradeb, kdy₧ dru₧ina prochßzela m∞stskou branou, a zßrove≥ se z mal²ch okovan²ch dvφ°ek za branou vypotßceli dva strß₧ci, oba s m∞chem vφna a se zvratky pßchnoucφm dechem.<BR>
"Na, a nezdr₧uj," odv∞til tiÜe, ale d∙razn∞ Alberius a hodil ka₧dΘmu z m∞Üce zla¥ßk. Chtiv∞ po n∞m ch≥apli, kousli do n∞j a rozesmßli se. "PokraΦujte, jste u nßs vφtßni." <BR>
"StaΦilo zavolat velitele strß₧e a ten by oba nechal zmrskat," pobrukoval si pod vousy Alberius a vedl dru₧inu bez jakΘhokoli vßhßnφ ke stßjφm, kde nechali kon∞ a v∙z, a pak pokraΦovali dßl ulicemi ke st°edu m∞sta. Thyras Üel hned za Alberiem, zato Ragael a oba brat°i byli jako u vytr₧enφ a loudali se kus za nimi.<BR>
Nikdy v ₧ßdnΘm m∞st∞ nebyli a nedokßzali si p°edstavit, jak n∞kdo mohl postavit tak velikΘ a k tomu kamennΘ domy. SilnΘ vysokΘ hradby s ochozem pln²m strß₧φ vypadaly narozdφl od d°ev∞n²ch hradeb horsk²ch tvrzφ mohutn∞ a nedobytn∞. Ulice byly plnΘ lidφ a b²valφ obyvatelΘ hor nßhle dostali strach, ₧e se mezi nimi ztratφ. P°ipadalo jim, ₧e jen v prvnφ ulici potkali vφce lidφ, ne₧ ₧ilo ve vÜech horsk²ch osadßch dohromady.<BR>
"To jeÜt∞ nenφ nic proti krßlovskΘmu m∞stu," °ekl Thyras, kdy₧ vid∞l Agarda zφrajφcφho s otev°en²mi ·sty.<BR>
"Poj∩te u₧, podφvßme se na trh a pak zajdeme do hospody, kde nßm koneΦn∞ °eknou n∞co o krßli a jakß je situace v krßlovstvφ," pobφdl je star² vßleΦnφk.<BR>
Skupina doÜla klikat²mi uliΦkami a₧ na tr₧iÜt∞ a Thyras °ekl ostatnφm, a¥ se dr₧φ vÜichni p°i sob∞. Prodφrali se mezi nakupujφcφmi i vy°vßvajφcφmi prodavaΦi a Ragael i oba brat°i obΦas ochutnali n∞kterΘ lßkavΘ zbo₧φ ze stßnk∙. Thyras je ale varoval, a¥ ochutnßvßnφ nechajφ, ₧e by si jinak mohli vyslou₧it ve°ejnΘ biΦovßnφ a kdyby vzali n∞co dra₧Üφho, usekli by jim ruku. Ragael s nechutφ p°ik²vl a takΘ Agard s Norgathem se nep°φliÜ radostn∞ vzdalovali od stßnk∙ s masem, rybami, cukrovinkami, peΦivem a naprosto neznßm²m ovocem. ProÜli kolem sud∙ s rybami nalo₧en²mi ve slanΘ vod∞ a Alberius je zastavil u kupce s lßtkami.<BR>
"Pot°ebujeme lepÜφ obleΦenφ, ne₧ jsou naÜe ÜpinavΘ cßry," rozhodl a ukßzal mu₧∙m, jak chodφ obleΦenφ ostatnφ.<BR>
PoΦkal, a₧ si ostatnφ vyberou plßÜt∞ a ko₧enΘ kalhoty a pak po₧ßdal trhovce, aby mu p°edvedl ty nejp°epychov∞jÜφ Üaty, co mß. P°ihrbl² obchodnφk se uÜklφbl a zeptal se, jestli mß v∙bec Φφm zaplatit, ale Alberi∙v ostr² pohled ho umlΦel, ₧e rad∞ji zab∞hl do domu, p°ed kter²m m∞l rozlo₧enΘ zbo₧φ, a p°inesl n∞kolik nßdhern²ch, zlatem zdoben²ch plßÜ¥∙. Alberius je vzal do ruky, zkoumal lßtku i kvalitu steh∙ a po chvφli ukßzal na jeden a °ekl:<BR>
"Ten si vezmu. K tomu mi p°idej kalhoty z nejjemn∞jÜφ jelenφ k∙₧e a pevnou tornu na cesty. A tohle u₧ mi vφcekrßt nenabφzej, to nenφ ₧ßdnΘ zlato," zv²Üil hlas a pohodil ostatnφ plßÜt∞ na v²kaly poÜlapanou zem.<BR>
"Tady mßÜ dva zla¥ßky a nepokouÜej se smlouvat," zasyΦel Alberius a vytrhl obchodnφkovi z ruky kalhoty s tornou, kterΘ prßv∞ vytßhl z velkΘho pytle se zbo₧φm.<BR>
Star² Ülechtic se v m₧iku p°evlΘkl za zßv∞sem z pytloviny, starΘ cßry hodil u₧aslΘmu kupci do nßruΦe a k²vl na svΘ druhy, kte°φ se p°ehrabovali v r∙znΘm zbo₧φ, ₧e majφ jφt. V novΘm obleΦenφ vypadal velice vzneÜen∞. <BR>
"Najφme se zde na trhu," poradil ostatnφm Thyras, "v hospod∞ bude jφdlo drahΘ, tam to pak p∙jdeme zapφt."<BR>
Ragael zaÜel k peka°i pro velik² bochnφk chleba a brat°i koupili celou p∙lku peΦenΘho prasete. Thyras ukßzal ke kaÜn∞ a °ekl, ₧e se p∙jdou najφst k nφ. Prodφrali se davy lidφ, kdy₧ tu se ozval v²k°ik a Üφlen² °ev. VÜichni se otoΦili a spat°ili nenßpadn∞ obleΦenΘho mu₧e, jak si svφrß pah²l ruky a Alberia, kter² si do mu₧ova obleΦenφ otφral krev z Φepele svΘho meΦe.<BR>
"A te∩ zmiz, nebo zavolßm strß₧e," kopl Ülechtic do nebohΘho mu₧e a u¥atou ruku hodil do ohrady s prasaty.<BR>
"Dßvejte si pozor na m∞Üec," komentoval to Thyras a pokraΦoval sm∞rem ke kaÜn∞. TakΘ nikdo okolo nev∞noval udßlosti ₧ßdnou pozornost a prodavaΦi pokraΦovali v halekßnφ a vychvalovßnφ svΘho zbo₧φ.<BR>
Po vydatnΘm ob∞d∞ se dru₧ina zvedla a zamφ°ila do hospody "U otroka" na rohu ulice vedoucφ k tr₧iÜti.
<P>
<A NAME="K11"></A><H3>"U otroka"</H3>
V hostinci "U otroka" to vypadalo opravdu stylov∞. Po zdi byly rozv∞ÜenΘ biΦe a n∞kolik muΦφcφch nßstroj∙ a takΘ svφΦky osv∞tlujφcφ zaΦouzenou mφstnost byly umφst∞ny na lidsk²ch lebkßch. P°es to vypadala hospoda p°epychov∞ a Alberius °ekl, ₧e se za ta lΘta, co tu byl naposled, v∙bec nezm∞nila.<BR>
"Jen ten hospodsk² p∞kn∞ zestßrl a mß sotva polovinu zub∙, co d°φv," uÜklφbl se Ülechtic a poruΦil pro vÜechny d₧bßn nejlepÜφho vφna pochßzejφcφho z krßlovsk²ch vinic.<BR>
Ragael ochutnal a uznale p°ik²vl. PoprvΘ v ₧ivot∞ pil vφno, kterΘ nebylo trpkΘ, a sv∙j d₧bßn vyprßzdnil n∞kolika loky. Stejn∞ tak vypili svΘ d₧bßny i ostatnφ a kdy₧ tφmto zp∙sobem dopφjeli Φtvrt², rozlΘhal se od stolu hlasit² zp∞v. Thyras s Alberiem si p°isedli ke starÜφmu mu₧i, kterΘho sprßvn∞ odhadli na velitele strß₧e po slu₧b∞, a zaΦali se vyptßvat na krßle.<BR>
"Ten u₧ to mß spoΦφtanΘ, mizera jeden," rozesmßl se p°ipit² mu₧ v krou₧kovΘm brn∞nφ.<BR>
"SlyÜeli jsme, ₧e je nemocn²," zeptal se opatrn∞ Thyras a mßvl na hospodskΘho, aby veliteli strß₧e p°inesl dalÜφ d₧bßn vφna.<BR>
"Kdepak nemocn²," zaburßcel smφchy mu₧, "Sitheus, b²val² generßl, ho nechal otrßvit. D∞lß si toti₧ zßlusk na tr∙n a urΦit∞ ho pro sebe zφskß, stojφ za nφm vφce ne₧ polovina krßlovskΘho vojska, stejn∞ jako cel² Khall a dalÜφ m∞sta. Krßl sice nedßvno vypßlil n∞kolik vesnic v domn∞nφ, ₧e se v nich Sitheus ukr²vß, ale tφm si jen vyslou₧il jeÜt∞ v∞tÜφ nenßvist poddan²ch."<BR>
Mu₧ se odmlΦel, aby se mohl napφt, a pokraΦoval:<BR>
"A nejen to, za Sitheem stojφ i v∞tÜina lidu. Ten bastard Imonth, kter² si nechßvß °φkat Velik², nebyl oblφben² nikdy a potΘ, co nechal popravit n∞kolik vysoce postaven²ch mu₧∙, se mu krßlovstvφ rozpadß pod rukama. Jestli se chcete p°idat k nßm, jste vφtßni. Budeme pot°ebovat ka₧dΘho mu₧e, proto₧e po svr₧enφ Imontha VelikΘho bude t°eba udr₧et po°ßdek."<BR>
Thyras p°ik²vl a Alberius se p°edstavil cel²m jmΘnem vΦetn∞ vÜech sv²ch titul∙. Aardwark, jak se jmenoval velitel strß₧e, u₧asle p°ik²vl a uklonil se. Jak byl opil², tak si p°i tom vymßchal vousy ve d₧bßnu s vφnem. Chvφli na Alberia up°en∞ zφral, a pak nep°φtomn∞ °ekl:<BR>
"V₧dy¥ mßte b²t skoro dvacet let mrtev! Byl jste jeden z prvnφch, koho krßl nechal za ·dajnΘ spiknutφ popravit!"<BR>
"Po°ßd jsem na₧ivu a rßd se p∙jdu na krßle podφvat. Cht∞l bych si s nφm jeÜt∞ o n∞Φem promluvit, ne₧ chcφpne jako krysa. A jinak p°i tΘ poprav∞, kterΘ jsem jen o vlßsek unikl, neÜlo o ₧ßdnΘ spiknutφ, ale o jednu politovßnφhodnou udßlost. Zajφmalo by m∞, jestli jsou jeÜt∞ na₧ivu ti, kter²ch se to t²kalo," ozval se Alberius a poslednφ v∞tu pronesl se zlomysln²m ·Üklebkem.<BR>
VÜichni t°i mu₧i se dali do debaty o krßli a p°ipravovanΘm spiknutφ a Thyras v∞d∞l, ₧e naÜel pro sebe ideßlnφ prßci. VßleΦnΘ v²pravy daleko od m∞st pro n∞j ji₧ nebyly, na to byl p°φliÜ star². Ale p°es to by rad∞ji zem°el se zbranφ v ruce, ne₧ jako chrom² sta°ec v posteli. Navφc Imontha VelikΘho nem∞l p°φliÜ v lßsce. OdeÜel zp∞t do hor potΘ, co krßl odmφtl vyplatit ₧old celΘ vojenskΘ jednotce, kterß potlaΦila velkΘ povstßnφ sedlßk∙ daleko od krßlovskΘho m∞sta. V²prava trvala vφce ne₧ rok a Thyras si tenkrßt od v²pravy sliboval, ₧e si za ₧old po°φdφ d∙m v krßlovskΘm m∞st∞. Mφsto toho skonΦil jako tulßk a nakonec se rad∞ji rozhodl pro nßvrat do rodnΘ horskΘ vesnice daleko na severu. Aardwark slφbil, ₧e Alberia i jeho spoleΦnφky p°edstavφ Sitheovi. V∙dce povstßnφ Sitheus si vybral Khall proto, ₧e byl ze vÜech velk²ch m∞st od krßlovskΘho nejvzdßlen∞jÜφ a tΘm∞° vÜichni obyvatelΘ Khallu sympatizovali s nφm. Thyras a Alberius m∞li Üt∞stφ, ₧e narazili prßv∞ na Aardwarka, kter² nebyl jen obyΦejn² ₧oldßk, ale mohl je do spiknutφ zasv∞tit vφce. Mu₧i diskutovali dlouhou dobu, a pak je zaΦal ruÜit hluk od vedlejÜφch stol∙.<BR>
Thyras se otoΦil a spat°il, jak se Agard a Norgath s n∞k²m perou. Ragael spal na stole a pod sebou m∞l kolßΦ zvratk∙. Ve rvaΦce bylo n∞jak²ch deset lidφ, jeÜt∞ dva byli na stran∞ bratr∙. Nutno °φct, ₧e Φtve°ice m∞la i p°es poΦetnφ nev²hodu celkem p°evahu a na zemi u₧ se vßlelo n∞kolik zub∙ jejich protivnφk∙. Ne₧ staΦil Thyras, Alberius nebo Aardwark n∞jak zasßhnout, nahrnuly se do mφstnosti strß₧e a vyvlekly vÜechny zßpasφcφ mu₧e pryΦ. Aardwark povstal, zapotßcel se a °ekl spoleΦnφk∙m u stolu: "Nebojte se, °eknu strß₧φm, a¥ je pustφ, jinak, ₧e je nechßm zbiΦovat."<BR>
Thyras Üel vzbudit Ragaela, ale ten byl ·pln∞ mimo. Odvlekl ho alespo≥ na pokoj a po₧ßdal Alberia, aby u opilΘho mu₧e poΦkal, ne₧ se probere. Pak zavolal na Aardwarka, aby spolu zaÜli pro zatΦenΘ bratry. <BR>
"V∞zenφ je ve sklepech vedle dom∙ pro strß₧e. Poj∩, cestou se jeÜt∞ stavφme v krΦm∞ "U zloducha", sice tam nenφ takov² luxus, jako "U otroka", ale Φepujφ v²bornΘ pivo," pobφdl Aardwark Thyrase a vykroΦil potßciv²m krokem ze dve°φ hospody.<BR>
"U zloducha" nakonec pobyli a₧ do veΦera, a pak s hlasit²m zp∞vem vykroΦili sm∞rem k v∞zenφ, kde pob²vali zatΦenφ brat°i. Aardwark zabouchal mohutnou p∞stφ na okovanß vrata do dvora a za°val siln²m hlasem: "Otev°i, to jsem jß!"<BR>
Jeden ze strß₧c∙ vykoukl pr∙zorem a otev°el vrata. Oba mu₧i se propotßceli dvorem a velitel strß₧e se zeptal jednoho z vojßk∙, kde dr₧φ tu bandu, co se porvala "U otroka".<BR>
"Ti trhani?" podivil se vojßk a zamyslel se, co zrovna t∞mto pobud∙m m∙₧e chtφt jeho velitel, "ti u₧ dßvno visφ. Necht∞li toho nechat ani v kobce, tak jsme vÜech deset nechali zbiΦovat a pov∞sili jsme je."<BR>
"To snad ne!" zah°m∞l Aardwark, "Kde jsou?" uhodil na strß₧nΘho. Pak se ale uklidnil, v₧dy¥ on by ud∞lal to samΘ. Nßsledovali vojßka do vedlejÜφho dvora, kde se houpalo deset ob∞Üenc∙. VÜem visely ze zad cßry k∙₧e sv∞dΦφcφ o tom, ₧e biΦovßnφ nebylo p°φliÜ p°φjemnΘ.<BR>
"Alespo≥ je sundejte, na tr₧iÜti vystavφte n∞jakß jinß t∞la," mßvl nad tφm rukou Aardwark.<BR>
"Jß je varoval, a¥ ned∞lajφ problΘmy. M∙₧ou si za to sami," uzav°el celou v∞c Thyras a pobφdl velitele strß₧e, a¥ si pospφÜφ zp∞t do hospody, ₧e tady u₧ jsou zbyteΦnφ. PokraΦovali s pitφm dlouho do noci, dokud se Aardwark neopil do bezv∞domφ. Thyras ho odtßhl na pokoj a hodil ho na zem vedle Ragaela. Alberius u₧ dßvno spal a star² vßleΦnφk si takΘ rozestlal ko₧eÜiny a ulehl.
<P>
<A NAME="K12"></A><H3>Sitheus</H3>
Kdy₧ Thyras procitl, svφtilo mu u₧ slunce oknem do oΦφ. RozhlΘdl se po pokoji. Ragael vypadal, ₧e je mu po°ßdn∞ Üpatn∞. Chodil po mφstnosti a dr₧el se za hlavu i za b°icho. Na zemi bylo n∞kolik velk²ch kolßΦ∙ zvratk∙. Aardwark byl jako rybiΦka, plßcal Ragaela po rameni a pochechtßval se. Alberius u₧ byl takΘ vzh∙ru, ale le₧el na ko₧eÜin∞ rozvalen² jako krßl a zamyÜlen∞ pozoroval ostatnφ.<BR>
Thyras se protßhl a Aardwark jej pobφdl, a¥ si pospφÜφ, ₧e vÜechny p°edstavφ Sitheovi. Ragael n∞kolika mohutn²mi hlty vypil d₧bßn ΦistΘ vody a oplßchl si ve v∞dru zvratky z celΘho obliΦeje. I kdy₧ koukal jako sysel, byl i on b∞hem chvφle p°ipraven k odchodu.<BR>
"Ty radÜi te∩ moc nemluv," poradil mu zlomysln∞ Thyras a vykroΦil za velitelem strß₧e, kter² u₧ schßzel ze schod∙ v chodb∞. <BR>
Mu₧i oΦekßvali, ₧e Sitheus bude bydlet v n∞kterΘm z honosn²ch dom∙ poblφ₧ nßm∞stφ, ale Aardwark je zavedl skrze Üpinavou postrannφ uliΦku do starÜφho opr²skanΘho domu hned vedle hradeb. U₧ z venku se d∙m zdßl vysok² a kdy₧ stoupali po toΦit²ch schodech, ukßzalo se, ₧e je jako jeden z mßla ve m∞st∞ vyÜÜφ ne₧ m∞stskΘ hradby a poskytuje nßdhern² v²hled na cel² kraj okolo Khallu. Sithe∙v d∙m byl takΘ ·pln∞ cel² kamenn², tak₧e narozdφl od v∞tÜiny ostatnφch, kterΘ byly z pßlen²ch cihel a d°eva, poskytoval dobrou ochranu p°i p°φpadnΘm po₧ßru. Sitheus si ho jist∞ nevybral nßhodou. Velitel strß₧e uprchlφky zavedl a₧ do ÜestΘho, nejvyÜÜφho, patra. Zabouchal na dve°e naproti schodiÜti a zdvo°ile vyΦkal, a₧ je Sithe∙v hlas vyzve, aby vstoupili. <BR>
VÜichni vΦetn∞ Alberia mysleli, ₧e Sitheus bude zjizven² hromotluk pßchnoucφ vφnem, kter² si umanul, ₧e dobude tr∙n. Za stolem, Φelem ke dve°φm, vÜak sed∞l dob°e upraven² mu₧, snad jen o mßlo mladÜφ ne₧ Ragael. Sitheus pozdravil p°φchozφ a chvφli si je prohlφ₧el. Z jeho oΦφ bylo vid∞t, ₧e nenφ hloup² a ₧e chce od ₧ivota vφce, ne₧ korbel vφna a lacinou Üt∞tku. Pokynul, aby se posadili na ko₧eÜinou pota₧enß k°esla a potΘ Aardwark p°edstavil ostatnφ.<BR>
"Alberius! Tak vy jeÜt∞ ₧ijete," podivil se Sitheus, "na vßÜ proces si dob°e pamatuji. VÜichni vßs majφ za mrtvΘho. Tφm se ovÜem vysv∞tluje, co se asi stalo Veneovi, kter² dostal vßÜ d∙m. Za jeho oslepenφ popravili n∞jakou prostitutku, co u n∞j zrovna byla, aΦkoli tvrdila, ₧e je nevinnß. Te∩ si myslφm, ₧e opravdu byla. Ale o tom, jak jste unikl, si popovφdßme jindy."<BR>
"Rad∞ji mi °ekn∞te n∞co o sob∞," vyzval ostatnφ b²val² generßl.<BR>
Alberius k²vl na Thyrase a ten se ujal slova. Ve struΦnosti popsal nejprve svoji slu₧bu u krßle, proΦ se vrßtil dom∙ a co se stalo v horßch.<BR>
"To je dob°e, ₧e nejste z naÜeho krßlovstvφ," zamyslel se Sitheus. "P∙jdu rovnou k v∞ci," usmßl se a vstal od stolu, "pot°ebuji, aby n∞kdo zajistil smrt krßle a tφm ukonΦil jeho tyranskou vlßdu. Vy se mi do m²ch plßn∙ moc hodφte, jeliko₧ vßs nikdo v zemi neznß."<BR>
"Zabφt krßle?" zd∞sil se Ragael, "jsem lovec a ne bojovnφk! Krßl bude jist∞ velmi siln²."<BR>
"Nem∞j strach," povzbudil ho Sitheus, "Imonth byl mocn² vßleΦnφk, ale krßlovsk² mßg, kterΘho jsem si koupil, se postaral o to, aby z n∞j byla zeslßblß troska. Na°φdil jsem, aby ho udr₧oval na₧ivu, dokud nebudu p°ipraven p°evzφt vlßdu, a ten okam₧ik prßv∞ nastal."<BR>
"Dobrß," zamyslel se Thyras, "jak to tedy provedeme?"<BR>
"JednoduÜe," p°eÜel Sitheus k mu₧∙m a nepatrn∞ snφ₧il hlas, "na moji hlavu je vypsanß odm∞na, tak₧e to budete vy, kdo p∙jde do krßlovskΘho m∞sta. Vyhledßte krßlovskΘho mßga a °eknete mu smluvenΘ znamenφ. On vßs uvede pod n∞jakou zßminkou do palßce, kde z∙stanete, dokud sßm nezajistφ krßlovu smrt. Na vßs pak bude, aby jste udr₧eli po°ßdek, dokud nep°itßhnu do m∞sta se svojφ armßdou."<BR>
Generßl se na chvφli zamyslel, a pak dodal: "Dejte pozor i na samotnΘho mßga. Ned∙v∞°uji mu natolik, abych se mohl spolehnout, ₧e nebude chtφt tr∙n pro sebe. Kdyby se k n∞Φemu takovΘmu chystal, zlikvidujte ho takΘ."<BR>
P°i t∞chto slovech se podφval na Alberia a ten mlΦky p°ik²vl.<BR>
"Ne₧ p°ijdu se sv²m vojskem, budeÜ doΦasn²m velitelem ty!" °ekl Sitheus Aardwarkovi. "Znßm t∞ natolik dob°e, ₧e ti v∞°φm, a Alberius ti jist∞ pom∙₧e udr₧et po°ßdek, mß s ₧ivotem v krßlovskΘm palßci zkuÜenosti. Kdy₧ vÜe vyjde, mßte vÜichni zajiÜt∞n² p°epych do konce ₧ivota," slφbil Sitheus.<BR>
Mu₧i p°ik²vli a generßl dodal, ₧e vyrazφ spoleΦn∞ hned zφtra rßno a on se od nich odd∞lφ v Agijsk²ch horßch le₧φcφch asi dva t²dny cesty na jih, kde se setkß se svojφ armßdou. Pokynul ostatnφm na pozdrav, Φφm₧ dal najevo, ₧e debata skonΦila, a °ekl Aardwarkovi, ₧e mß veΦer pro vÜechny zajistit po°ßdnou hostinu v krΦm∞ "U otroka" zdarma. <BR>
Hostinsk² "U otroka" m∞l z hostiny velkou radost. Sitheus v₧dy zaplatil ·Φet do poslednφho m∞∩ßku vΦetn∞ v∞cφ, kterΘ opilφ hostΘ rozmlßtili, a vΦetn∞ tuΦnΘ Φßstky, kterou si hostinsk² k ·Φtu p°imyslel. V kuchyni se kucha°i mohli p°etrhnout, aby staΦili uspokojit vÜechny nena₧ranΘ hosty, kter²ch se dostavilo nejmΘn∞ padesßt a sklepmistr nechal p°ivalit sudy s vφnem i pivem p°φmo ke stol∙m, aby si mohli nßvÜt∞vnφci Φepovat sami.<BR>
Thyras p°ed p∙lnocφ pokynul sv²m druh∙m, ₧e u₧ je Φas jφt na pokoj, aby byli rßno vyspalφ p°ipraveni na cestu. Krßtce po jejich odchodu se obvyklΘ hospodskΘ hßdky a strkanice zm∞nily v krutou °e₧. N∞kolik opil²ch vojßk∙ vyvolalo rvaΦku a hostinsk² byl nucen zavolat strß₧. P°ivolanΘ m∞stskΘ hlφdky musely hosty rozhßn∞t sekyrami a k patnßcti mrtv²m bylo jeÜt∞ dalÜφch deset rvßΦ∙ na mφst∞ popraveno. Hostinsk² si liboval, jak² bude mφt pro Sithea ·Φet, to ovÜem nev∞d∞l, ₧e Sitheus zφtra takΘ odjφ₧dφ z m∞sta a ₧ßdnΘ penφze mu u₧ proplatit nehodlß.
<P>
<A NAME="K13"></A><H3>K Agijsk²m horßm</H3>
JeÜt∞ ani nevyÜlo slunce nad obzor a Sitheus u₧ buÜil na dve°e pokoje. Thyras mu otev°el a k²vl na n∞j, ₧e jsou vÜichni p°ipraveni k odjezdu. Stav∞li se ve stßjφch pro svΘ kon∞ a vyjeli za brßnu m∞sta, kde u₧ na n∞ Φekalo n∞kolik kryt²ch voz∙, ve kter²ch byli Sitheovi poboΦnφci a takΘ jeho ₧ena. V²pravu doprovßzelo t°icet dob°e ozbrojen²ch strß₧c∙. V jednom z voz∙ jel i kucha° se zßsobami a Sitheus mu₧e ujistil, ₧e nebudou muset lovit. Alberius si ale pobrukoval pod vousy n∞co o tom, ₧e nenφ nad °φzeΦek sma₧en² za₧iva. A opravdu, v dobu ob∞da na n∞jakou dobu zmizel a kdy₧ se objevil, otφral si mastnotu ze svΘho knφru.<BR>
Cesta ubφhala rychle, Sitheus se nikde nezdr₧oval, vÜichni ale v∞d∞li, ₧e je Φekß velmi dlouhß cesta, i na konφch pojedou ke krßlovskΘmu m∞stu n∞kolik t²dn∙. V pr∙b∞hu cesty Sitheus ve svΘm voze n∞co probφral nejprve s Aardwarkem a potΘ s Alberiem. S ob∞ma mu₧i mluvil o sv²ch plßnech po celou dobu, ne₧ se jejich cesty rozd∞lily. Proto₧e byli zatφm daleko od velk²ch m∞st, tßbo°ili bez jakΘhokoli skr²vßnφ u rozd∞lan²ch oh≥∙. Alberius, Aardwark, Thyras i Ragael m∞li vyhrazen² jeden v∙z, tak₧e kdy₧ se t°etφ den spustil po°ßdn² lijßk, sesedli s konφ a nechali se v suchu vΘzt, zatφmco vojßci byli b∞hem okam₧iku promoklφ na kost. Spolu s pr∙tr₧φ mraΦen p°iÜla i silnß bou°ka a kdy₧ po n∞kolika hodinßch neustala a prÜelo stßle stejn∞ intenzivn∞, na°φdil Sitheus zastavit. Ukßzal na opuÜt∞n² hrad s n∞kolika vysok²mi v∞₧emi, kter² se tyΦil na kopci kus stranou od cesty a °ekl, ₧e tam p°eΦkajφ, dokud dΘÜ¥ alespo≥ trochu nepolevφ. Hrad se ztrßcel v nφzko letφcφch mracφch, ale nebyl daleko a b∞hem chvilky stßla v²prava p°ed vyvrßcenou brßnou. VeÜli na nßdvo°φ a v tu chvφli se siln∞ zablesklo a s Üφlenou rßnou ude°il blesk do nejvyÜÜφ v∞₧e. N∞kolik vojßk∙ necht∞lo jφt dßl, ₧e je to zlΘ znamenφ, ale Sitheus °ekl, a¥ nejsou pov∞rΦivφ a jestli₧e nep∙jdou ihned dovnit°, nechß je zmrskat za rozvracenφ morßlky. Vojßci neochotn∞ zatlaΦili vozy do podloubφ a kon∞ nahnali do stßje, ale bylo vid∞t, ₧e nejsou ve svΘ k∙₧i. Nebylo poznat, jestli se t°ßsli zimou nebo strachy a nßladu jim nep°idalo ani n∞kolik lidsk²ch koster le₧φcφch na r∙zn²ch mφstech nßdvo°φ v polohßch, kterΘ nesv∞dΦily o tom, ₧e by smrt nastala stß°φm.<BR>
TakΘ uvnit° hradu byly po chodbßch i mφstnostech roztrouÜeny lidskΘ ostatky a v jφdeln∞, kde se vÜichni seÜli, viselo za nohu p∞t polorozpadl²ch koster p°φmo nad velk²m stolem. Jejich lebky a n∞kolik dalÜφch kostφ u₧ nedr₧ely pohromad∞ a le₧ely na stole mezi zaprßÜen²mi a pavuΦinami pokryt²mi talφ°i. Aardwark smetl vÜe na zem a ukßzal Sitheovi, ₧e se m∙₧e posadit. Jeden ze sluh∙ zapßlil svφΦky, dφky prudkΘmu deÜti a mrak∙m obklopujφcφm hrad se ·zk²mi okny moc sv∞tla do mφstnosti nedostalo. Mu₧i mlΦeli. Zvenku bylo slyÜet Üum∞nφ deÜt∞, silnΘ h°m∞nφ a obΦas do mφstnosti proniklo za°ehtßnφ n∞kterΘho z konφ, kte°φ byli zav°eni ve stßji z druhΘ strany nßdvo°φ.<BR>
Po chvφli jeden z vojßk∙ p°eruÜil mlΦenφ a zeptal se Sithea, co majφ te∩ d∞lat.<BR>
"Ti, co jeli vozem, budou spßt venku ve voze. Ostatnφ z∙stanou v hrad∞. Dneska se u₧ poΦasφ nezlepÜφ a zφtra uvidφme. Chci ale vyrazit co nejd°φve," odpov∞d∞l zamyÜlen∞ generßl.<BR>
Mu₧i se rozeÜli, ale v∞tÜina z nich se nehrnula zkoumat dlouhΘ chodby a temnΘ mφstnosti hradu. Aardwark s Ragaelem vystoupali po ·zk²ch toΦit²ch schodech do jednΘ z v∞₧φ a zkoumali krajinu okolo. Kdyby nebyl takov² dΘÜ¥ a mraΦna, byl by nßdhern² rozhled. Takto ale vid∞li jen obrysy sousednφch kopc∙, obΦas osv∞tlenΘ blesky. Pomalu Üli dol∙ a Ragael se zeptal, co se v hrad∞ stalo.<BR>
"Tento hrad odjak₧iva pat°il Gorov²m kn∞₧φm. Dnes z nich zbyla jen malß sekta, ale p°ed n∞kolika sty lety ovlßdali v∞tÜinu krßlovstvφ. Jejich moc vÜak postupn∞ slßbla a p°ed sto lety se krßl rozhodl, ₧e je definitivn∞ zniΦφ. Uspo°ßdal vojenskou v²pravu a nechal vÜechny kn∞₧φ zmasakrovat. Prohlßsil, ₧e kdy₧ je jejich b∙h Gor tak mocn², jist∞ je odm∞nφ bohat²m posmrtn²m ₧ivotem, ale ₧e zde, v Severnφm krßlovstvφ, pro n∞ mφsto u₧ nenφ. Kosti, kterΘ jsou roztrouÜeny po hrad∞ jsou ostatky t∞ch Ü¥astn∞jÜφch, kte°φ padli p°i obran∞ hradu. Ostatnφ byli zajati a n∞kolik dnφ muΦeni v Agarghu, tehdejÜφm krßlovskΘm m∞st∞. A₧ p°es n∞j pojedeme, ukß₧u ti p°φkop pod zßpadnφmi hradbami, kam byly nahßzeny rozΦtvrcenΘ Φßsti jejich t∞l. Hrad∙ po Gorov²ch kn∞₧φch je v krßlovstvφ celß °ada a vÜechny jsou postaveny velmi kvalitn∞. VÜimni si, ₧e se rozpadly jen d°ev∞nΘ Φßsti, na kterΘ p°φmo prÜφ. Kdyby se tu uklidilo, je hrad ve v²bornΘm stavu. I proto bylo n∞kolik z nich Φasem obsazeno chudÜφmi Ülechtici nebo r∙zn²mi loupe₧n²mi bandami. O Gorov²ch kn∞₧φch se °φkalo, ₧e majφ velk² majetek a vlßdnou neΦist²m silßm, ale ₧ßdnΘ bohatstvφ se u nich nenaÜlo. Bu∩ ho staΦili zavΦas skr²t, nebo byli bohatφ p°ed stovkami let a postupn∞ o vÜe p°iÜli. A jejich magie a dΘmoni je od krvavΘho konce nijak neochrßnili".<BR>
Kdy₧ Aardwark dovyprßv∞l, prßv∞ vychßzeli ze schodiÜt∞ do hlavnφ chodby. Vojßk∙m mezitφm trochu otrnulo, se smφchem chodili po chodbßch a komnatßch, prohledßvali nßbytek a nah²bali si z m∞ch∙ s vφnem, pro kterΘ si doÜli do vozu.<BR>
"Tak jak² byl rozhled?" zvolal jeden z nich, kdy₧ spat°il dvojici vychßzejφcφ ze schodiÜt∞, a kopl do lebky, co se mu p°ipletla pod nohy, a₧ se rozt°φÜtila o prot∞jÜφ kamennou ze∩.<BR>
"Podφvejte, co mßm," chlubil se druh² a mßval ve vzduchu se zvlßÜtnφm p°φv∞Ükem na st°φbrnΘm °etφzku. Byl to jak²si symbol, kter² byl propleten hady a v jeho st°edu byl rud² drahokam.<BR>
"Znak Gorova °ßdu," °ekl Aardwark.<BR>
"Kdyby t∞ s tφm chytili p°ed padesßti lety, byl by jsi rozΦtvrcen za₧iva," ozval se za jeho zßdy Sitheus a se smφchem vojßka poplßcal po ramenou. "Te∩ u₧ se ale bßt nemusφÜ, Gorovu sektu krßl pova₧uje za spolek n∞kolika blßzn∙, kte°φ se v poslednφch letech stejn∞ nijak neprojevujφ. BudeÜ mφt alespo≥ vzpomφnku na v²pravu."<BR>
"Pokud tedy p°e₧ijeÜ," dodal dalÜφ z vojßk∙, ale Sitheus po n∞m Ülehl okem.<BR>
V jφdeln∞ u₧ byla mezitφm p°ipravena hostina. Kucha° byl opravdu Üikovn², jedin², kdo si obstaral vlastnφ jφdlo byl Alberius a i ten n∞kterΘ speciality ze stolu ochutnal. Vojßci se chlubili, co vÜechno v zaprßÜen²ch komnatßch naÜli. èlo sice jen o drobnΘ cetky, ale vojßk∙m se koneΦn∞ vrßtila nßlada. Venku bylo poΦasφ po°ßd stejnΘ. Setm∞lo se a mu₧i, kte°φ jeli vozy, do nich odeÜli p°enocovat. Ostatnφ z∙stali uvnit° hradu a rozeÜli se do n∞kolika mφstnostφ. <BR>
Rßno probudil Sithea a ostatnφ mu₧e nocujφcφ ve vozech k°ik. NejmΘn∞ polovina vojßk∙, kte°φ spali komnatßch hradu se nedo₧ila rßna. Jejich t∞la byla roz°ezßna na kusy, kterΘ byly pohßzeny po celΘ mφstnosti. Vnit°nosti byly rozv∞Üeny po lustrech z paro₧φ a po nßbytku. Proto₧e Ülo o mu₧e, co cht∞li mφt mφstnost pro sebe a tak nocovali ve vyÜÜφch patrech a komorßch pod v∞₧emi, nikdo z ostatnφch si niΦeho podez°elΘho nevÜiml. Pokud byl slyÜet n∞jak² v²k°ik, zanikl v bou°i, kterß zu°ila celou noc.<BR>
"To je Gorova kletba!" jeΦel jeden z vojßk∙.<BR>
"Musφme okam₧it∞ pryΦ, jinak vÜichni zem°eme," volal jin² t°esoucφm se hlasem na Sithea, kter² prßv∞ vylezl z vozu a rozespale m₧oural na svΘ mu₧e pobφhajφcφ zmaten∞ po nßdvo°φ.<BR>
"My chceme pryΦ," p°idali se i ostatnφ vojßci a Sitheus p°i pohledu na zkrvavenΘ Φßsti t∞l jeho mu₧∙, kterΘ visely z okna jednΘ z v∞₧φ, musel uznat, ₧e by se tu opravdu dßle zdr₧ovat nem∞li.<BR>
"Kde je kucha°?" otßzal se jednoho z vojßk∙.<BR>
"èel v noci prohledat sklep, jestli tam nenφ poklad."<BR>
"Sakra!" zvolal Sitheus, "odjφ₧dφme, vidφm, ₧e bychom na n∞j Φekali zbyteΦn∞. Va°it bude moje ₧ena."<BR>
"Generßle," ozval se Alberius, "rßd uÜet°φm vaÜφ choti prßci. Umφm dob°e va°it a rßd se toho ujmu, dokud budeme cestovat spoleΦn∞."<BR>
"Jak si p°ejete," uzav°el celou v∞c Sitheus, "poÜlu pak ₧enu za vßmi, a¥ vßm °ekne, co mßm nejrad∞ji."<BR>
RozhlΘdl se po nßdvo°φ a vykroΦil ke stßji. Kon∞ z∙stali naÜt∞stφ bez jedinΘho Ükrßbnutφ. Pokud by p°iÜli o kon∞, museli by zde nechat i vozy a cesta by trvala o dost dΘle.<BR>
Ani zbytek vojßk∙, kte°φ p°eΦkali noΦnφ jatka, nebyl v nejlepÜφm stavu. V∞tÜinu z nich trßpil siln² kaÜel dφky vΦerejÜφmu prochladnutφ v deÜti a proto₧e te∩, kdy₧ opouÜt∞li hrad, stßle siln∞ prÜelo, bylo jasnΘ, ₧e cesta bude pro n∞kterΘ z nich utrpenφm. <BR>
Kdy₧ se silueta v∞₧φ ztratila z dohledu, vÜem se ulevilo. Morßlka byla ale siln∞ podlomena a dokonce ani Sitheus nehrozil jako obvykle, ₧e kdo nep∙jde s odhodlßnφm, bude pro v²strahu zbiΦovßn. <BR>
Cel² prvnφ den po ·t∞ku z hradu Gorov²ch kn∞₧φ postupovala v²prava bez jedinΘ zastßvky. Rannφ zß₧itek byl natolik siln², ₧e se nikdo neodvß₧il protestovat. Mu₧i, kte°φ jeli ve vozech, si sice nemohli na nic st∞₧ovat, ale vojßci jedoucφ na konφch byli veΦer zcela vyΦerpanφ a hladovφ. A₧ do veΦera siln∞ prÜelo a kdy₧ Sitheus koneΦn∞ rozkßzal zastavit, n∞kte°φ mu₧i ji₧ blouznili v horeΦkßch. Zatßhli vozy z cesty do lesa, kde dφky obrovsk²m listnat²m strom∙m tΘm∞° neprÜelo, a Alberius zaΦal podßvat veΦe°i. Nutno °φci, ₧e vÜichni byli s jφdlem spokojeni. Tak v²bornΘ jφdlo m∞li snad jen p°i korunovaci Imontha VelikΘho p°ed mnoha lety a nikomu nevadilo, ₧e z vozu s pojφzdnou kuchynφ, kde Alberius jφdlo p°ipravoval, se line zßpach v²kal∙ a hnijφcφho masa.<BR>
Kdy₧ se setm∞lo, dva z kaÜlajφcφch vojßk∙ zaΦali modrat a dusit se. Sitheus se na n∞ p°iÜel podφvat a °ekl ostatnφm tak, aby to ti dva neslyÜeli, ₧e a₧ zem°ou, majφ je odnΘst do lesa mimo cestu a tam je zahrabat. PotΘ se podφval na oblohu a rozkßzal vÜem, a¥ postavφ nouzov² p°φst°eÜek. V n∞m p°eΦkajφ ti, co nejsou ve vozech, v suchu do doby, ne₧ p°estane lijßk.<BR>
JeÜt∞ za tmy se vrhli vojßci do prßce a b∞hem krßtkΘ doby stßl kus od cesty provizornφ p°φst°eÜek pokryt² n∞kolika velk²mi k∙₧emi. Vevnit° bylo sice t∞sno, ale sucho a proto₧e zvenku nepronikal studen² vφtr, tak i celkem teplo. Vojßci se krΦili okolo olejovΘ lampy polo₧enΘ na prßzdnΘm sudu a nasßvali z m∞ch∙ s vφnem. Teprve kdy₧ se alespo≥ trochu opili, vrßtila se jim nßlada a v ·krytu se zaΦal rozlΘhat smφch.<BR>
Rßno byli dva vojßci, kte°φ se vΦera dusili, mrtvφ a s nimi jeÜt∞ t°i dalÜφ. Ostatnφ vypadali v po°ßdku, i kdy₧ skoro vÜichni pokaÜlßvali. DΘÜ¥ vÜak ji₧ tΘm∞° ustal. Alberius °ekl vojßk∙m, a¥ se o mrtvΘ druhy nestarajφ, ₧e jejich d∙stojn² poh°eb za°φdφ sßm, a¥ rad∞ji vycpou st∞ny p°φst°eÜku Φervenou mazlavou hlφnou, kterß byla okolo cesty. Postupn∞ je odtßhl po°ßdn² kus od tßbora, ale k poh°bu se nijak nem∞l. Mφsto toho vytßhl ostr² n∙₧, stßhl ze vÜech k∙₧i a schoval ji do svΘho vaku. Pak ze dvou, kte°φ byli p∞kn∞ tuΦnφ, vy°φzl n∞kolik velk²ch kus∙ masa a nabodl si je na ost°e se°φznut² klacek. ZohavenΘ mrtvoly se nesna₧il nijak poh°bφt, ale hodil je do studny, kterou objevil u dßvno rozpadlΘ opuÜt∞nΘ chatrΦe. Chvφli se jeÜt∞ potuloval po lese a sbφral ko°enφ a lesnφ plody.<BR>
"A hele, u₧ se nese ob∞d," p°ivφtal starΘho Ülechtice jeden z mu₧∙. "Copak jsi nßm to ulovil?" zajφmal se zv∞dav∞ a poplßcal se po velkΘm b°iÜe.<BR>
"St°elil jsem divoΦßka, mßte se na co t∞Üit," odv∞til ledabyle Alberius a zmizel ve svΘ kuchyni.<BR>
Aardwark byl celΘ dopoledne u Sithea, kter² mu jako ka₧d² den dßval pokyny, jak bude postupovat v krßlovskΘm palßci, a Thyras s Ragaelem zkoumali okolφ tßbora.<BR>
"Musφm uznat, ₧e otroci odvedli po°ßdn² kus prßce," komentoval Thyras p∞kn∞ dlß₧d∞nou cestu, kterß se tßhla lesem do dßlky na ob∞ dv∞ strany. "Kdybychom Üli po takov²ch zabahn∞n²ch cestßch, jakΘ jsou na okrajφch krßlovstvφ, trvalo by nßm to dlouhΘ m∞sφce a v tomto poΦasφ bychom ka₧dou chvφli tahali vozy zapadlΘ do bahna. A to u₧ nemluvφm o mostech. PamatujeÜ na propast v horßch?"<BR>
Ragael p°ik²vl a hlavou se mu prohnala vzpomφnka na p°echod bezednΘ hlubiny po rozpadlΘ provazovΘ lßvce.<BR>
"Podobnß propast bude t∞sn∞ p°ed Agarghem, ale tentokrßt ji p°ejdeme po kamennΘm most∞. Ne₧ krßlovΘ p°ed stovkami let nechali vybudovat dlß₧d∞nΘ krßlovskΘ cesty, bylo velmi t∞₧kΘ se n∞kam dostat. TakΘ skoro celß zem∞ byla plnß divok²ch barbar∙ a velkß m∞sta stßla jen u hranic s Ji₧nφm krßlovstvφm."<BR>
"Podφvej, n∞kdo je tu poh°ben²," °ekl Ragael a nadzvedl jeden z placat²ch kamen∙, kter²mi byla cesta vydlß₧d∞na a zpod kterΘho vyΦnφval kus kosti. Thyras lovci pomohl kßmen nadzvednout a po chvφli ·silφ odhalili rozdrcenΘ lidskΘ ostatky zamßΦknutΘ ve ztvrdlΘ hlφn∞.<BR>
"Asi n∞jak² z otrok∙, takov²ch je pod celou cestou tisφce," mßvl nad tφm rukou Thyras, ale Ragael se nenechal odb²t a zkoumal rozdrcenΘ kosti.<BR>
"Podφvej, m∞l na krku n∞jak² p°φv∞Üek," zvedl se po chvφli a ukazoval zΦernal² p°edm∞t, kter² nalezl u stovky let star²ch ostatk∙. Byl to st°φbrn² symbol pln² ornament∙, jejich₧ konce mφ°ily do st°edu. Vypadal ·pln∞ jinak, ne₧ p°φv∞Üek Gorov²ch kn∞₧φ, kter² nalezl jeden z vojßk∙ v hrad∞. St°φbrotepec odvedl v dßvnΘ dob∞ v²bornou prßci.<BR>
"To nemohl b²t otrok," °ekl zamyÜlen∞ lovec a podal nalezen² p°edm∞t Thyrasovi. Ten p°ik²vl a °ekl, ₧e se na n∞j zeptajφ Alberia. P°ikryli op∞t starΘ kosti a Üli zp∞t do tßbora.<BR>
Zabouchali na dve°e Alberiova vozu, ale ten je odbyl s tφm, ₧e si nep°eje b²t ruÜen p°i p°φprav∞ jφdla. Pak ale zahlΘdl p°φv∞Üek v Ragaelov∞ ruce a zpozorn∞l. Sundal jφdlo z kamen, aby se nespßlilo, a vylezl ven z vozu. AΦkoli po°ßd jeÜt∞ lehce prÜelo, dovnit° mu₧e nepozval a rad∞ji byl s nimi na deÜti.<BR>
"Kde jste to naÜli?" zeptal se udiven∞.<BR>
"Kv∙li tomu jsme za tebou p°iÜli," °ekl Thyras, "Ragael to nalezl mezi star²mi ostatky pod kameny na cest∞."<BR>
"ZajφmavΘ...," zamumlal si pro sebe Alberius a dφval se na p°φv∞Üek ze vÜech stran.<BR>
"V Agarghu s tφm zajdeme za n∞jak²m mßgem, a¥ se na to podφvß, ale jestli se nepletu, tak je to magick² p°φv∞Üek n∞kterΘho ze Φlen∙ starΘ krßlovskΘ rodiny. Otßzkou je, proΦ byl poh°ben jen tak mezi otroky p°φmo pod cestou. Za stovky let u₧ v n∞m ale moc magie asi nez∙stalo."<BR>
Ragael se zamyslel a pak Ülechtici pod∞koval. Ten p°ik²vl a Üel zp∞t do vozu p°ipravovat pokrm. P°φjemnß v∙n∞ peΦenΘho masa se linula z vozu a vojßci se na ob∞d moc t∞Üili. Sitheus p°i jφdle ud∞lil rozkazy na odpoledne a p°ede vÜemi pochvßlil Alberia za jeho kucha°skΘ um∞nφ.<BR>
"Pou₧φvßm netradiΦnφ p°φsady a ko°enφ," usmßl se Alberius, "a navφc lΘta v divoΦin∞ Φlov∞ka p°inutφ nauΦit se v∞cem, kterΘ se v krßlovskΘm palßci p°φliÜ nevyu₧ijφ." <BR>
Dru₧ina z∙stala v tßbo°e jeÜt∞ jeden den. PotΘ dΘÜ¥ zmφrnil a mφsty se protrhaly mraky. Sitheus usoudil, ₧e je nejvyÜÜφ Φas pokraΦovat v cest∞. <BR>
Po cesty p°estalo prÜet ·pln∞ a veΦer se zcela vyjasnilo a po delÜφ dob∞ byly vid∞t na obloze hv∞zdy. Sitheus °ekl, ₧e se pojede i za tmy, proto₧e Agargh ji₧ musφ b²t velmi blφzko. A opravdu. B∞hem chvilky vjeli do zatßΦky a objevili se venku z lesa p°ed obrovsk²m kamenn²m mostem. Ve vzdßlenosti pouh²ch n∞kolika minut jφzdy byla vid∞t sv∞tla velikΘho m∞sta. Ragael se podφval do hlubiny pod mostem, ale v tΘ tm∞ nevid∞l v∙bec nic. Hodil dol∙ pochode≥ a s nep°φjemn²m pocitem pozoroval, jak padß do prßzdna. Na druhΘ stran∞ mostu u₧ nebyl les, ale zatravn∞nß step s ojedin∞l²mi k°ovinami. Ragael si vÜiml, ₧e trßva je suchß a ₧e tedy v t∞chto mφstech v∙bec neprÜelo. P°idal do kroku, aby dohnal ostatnφ, kte°φ se ji₧ ztrßceli ve tm∞, a naskoΦil na v∙z. B∞hem chvφle byli vÜichni p°ed branami Agarghu.<BR>
Sitheus zavolal na strß₧ a ta bez prodlenφ otev°ela brßnu. Generßl zavedl znavenΘ mu₧e do krΦmy poblφ₧ brßny, kde ve velkΘm dvo°e nechali vozy, a zaplatil vÜem pokoje. VÜichni vΦetn∞ Sithea usnuli tΘm∞° hned, jak ulehli na l∙₧ko.
<P>
<A NAME="K14"></A><H3>Agargh</H3>
DalÜφ den dal Sitheus mu₧∙m celodennφ volno. V∞d∞l, ₧e vÜem chybφ chlast i d∞vky a pokud jim obΦas nedop°eje n∞jakou zßbavu, brzy by se zaΦali bou°it. I on sßm se cht∞l trochu pobavit, a tak spolu s Aardwarkem, Alberiem, Thyrasem a Ragaelem vyrazil na gladißtorskΘ zßpasy.<BR>
ArΘna byla narvanß k prasknutφ. P∞tice mu₧∙ okusovala peΦenΘ maso z tr₧iÜt∞ a zapφjela ho pivem Φepovan²m p°φmo v arΘn∞. Proti sob∞ bojovali dva statnφ mu₧i ozbrojenφ ostr²mi hßky, kter²mi protivnφkovi servßvali maso z t∞la. ArΘnou se nesl Üφlen² °ev gladißtora, jemu₧ druh² bojovnφk zasekl hßk do b°icha a tahal z n∞j vnit°nosti. V gladißtorsk²ch zßpasech neexistovala milost. Jeden musel v₧dy zem°φt a pokud n∞kdo necht∞l protivnφka zabφt nebo padli oba na zem vyΦerpßnφm, byli hned po skonΦenφ zßpasu p°φmo v arΘn∞ upßleni.<BR>
Sitheus s Alberiem hlasit∞ tleskali vφt∞zi a dav bou°liv∞ provolßval Ü¥astlivci slßvu. Zφtra vÜak m∙₧e b²t dneÜnφ vφt∞z pora₧en²m a bude to on, kdo bude za nohu odta₧en za prostory arΘny a pohozen mezi ostatnφ hnijφcφ zohavenΘ mrtvoly v opuÜt∞nΘm dvo°e u hradeb Agarghu.<BR>
Ragael obdivoval mohutnΘ postavy gladißtor∙, ale Thyras ho ujistil, ₧e ve vßleΦnΘ v²prav∞ by dlouho nep°e₧ili, ₧e jsou sice velmi silnφ, ale v dlouhΘm boji by se brzy unavili.<BR>
"Hubenφ Ülachovitφ vojßci vydr₧φ bojovat t°eba cel² den, kdy₧ je t°eba, i kdy₧ musφm uznat, ₧e na gladißtory je lepÜφ podφvanß," vysv∞tlil mu star² vßleΦnφk a ukßzal na dva novΘ bojovnφky, kte°φ nastoupili do arΘny.<BR>
Byli ozbrojeni °et∞zy s ostr²mi b°ity. Tyto zbran∞ m∞li divßci nejrad∞ji, jeliko₧ °et∞zem se tΘm∞° v∙bec nedalo kr²t a tak mφvali oba vßleΦnφci bolestivß zran∞nφ bez ohledu na to, jak byli dob°φ. Ragael zv∞dav∞ pozoroval zßpasnφky, jak se k sob∞ pomalu blφ₧φ. Nßhle souΦasn∞ za°vali a vrhli se na sebe. Zßpas netrval dlouho a doÜlo k situaci, kterß se p°i boji s °et∞zy stßvala b∞₧n∞. Oba le₧eli na zemi s t∞₧k²mi zran∞nφmi a nebyli schopni dod∞lat protivnφka. Dav v hlediÜti zaΦal pφskat a hßzet po le₧φcφch gladißtorech shnilΘ ovoce. B∞hem chvilky se otev°ela okovanß vrata arΘny a dovnit° vb∞hlo deset ozbrojen²ch strß₧c∙. Popadli zkrvavenΘ mu₧e a nabodli je na hßky ve v²klencφch zdi, ve kter²ch ji₧ byly p°ipravenΘ hranice. Opodßl stojφcφ kat p°iÜel pomalu k nim a pochodnφ ob∞ hranice zapßlil. ArΘnou se rozlehl straÜn² k°ik. Divßci pozorovali Ükubajφcφ se t∞la a nespokojen² pφskot byl vyst°φdßn bou°liv²m potleskem.<BR>
"Dneska jsou zßpasy v²bornΘ," pochvaloval si Alberius a Sitheus p°ik²vl. Zßpasy pokraΦovaly jeÜt∞ dlouho a b∞hem nich bylo nutno upßlit jeÜt∞ osm gladißtor∙. V zßv∞ru her prob∞hl v arΘn∞ finßlnφ zßpas, p°i kterΘm nahnali na bojiÜt∞ padesßt otrok∙ a ka₧d² m∞l bojovat proti ka₧dΘmu. Boj byl zajφmav² tφm, ₧e otroci nem∞li narozdφl od gladißtor∙ ₧ßdnΘ zbran∞ a museli se bφt hol²ma rukama. Zßpas sice nebyl dφky tomu p°φliÜ krvav², ale zato bylo Φasto slyÜet praskßnφ kostφ a °ev zran∞n²ch byl stejn∞ siln², jako °ev gladißtor∙ zasa₧en²ch zbran∞mi. <BR>
Kdy₧ zßbavnß podφvanß skonΦila, Üla se p∞tice mu₧∙ jeÜt∞ projφt po ulicφch Agarghu. Agargh byl daleko v∞tÜφ ne₧ Khall a na mohutn²ch hradbßch nebyl jen ochoz pro strß₧e, ale celß Üirokß ulice, ze kterΘ byl krßsn² v²hled na celΘ okolφ. Ragael chvφli pozoroval propast, kterou p°echßzeli po kamennΘm most∞ cestou do m∞sta, ale pak se zaΦal zajφmat spφÜ o kupce, kte°φ m∞li v ulici na hradbßch rozlo₧enΘ stßnky se zbo₧φm. Ulice byla vysoko nad uliΦkami m∞sta a v mφstech, kde vysokΘ v∞₧e tvo°ily souΦßst hradeb, vedla podloubφmi nebo dokonce tunely.<BR>
Domy vypadaly honosn∞ji ne₧ v Khallu a na prvnφ pohled bylo ve m∞st∞ vφce chrßm∙ a svatynφ vÜech mo₧n²ch sekt a nßbo₧ensk²ch skupin. Thyras ale Ragaela ujistil, ₧e to nenφ nic proti krßlovskΘmu m∞stu.<BR>
"Podφvej," poklepal Aardwark Ragaelovi na rameno a ukßzal do hlubokΘho p°φkopu pod hradbami.<BR>
P°φkop slou₧il jako smetiÜt∞ a byl pln² vÜemo₧n²ch odpadk∙, ale lovec mezi nimi jasn∞ rozeznal rozlßmanΘ polorozpadlΘ lidskΘ kosti. Musely jich tam b²t tisφce.<BR>
"To byli Gorovi kn∞₧φ, o kter²ch jsem ti vyprßv∞l," dodal velitel strß₧e, "velmi dlouho je muΦili a pak je po kusech, n∞kterΘ jeÜt∞ ₧ivΘ, svrhli z hradeb."<BR>
"Jo, je to u₧ spoustu let," zamyslel se Sitheus, "i m∙j d∞d o krvavΘm procesu jen slyÜel vyprßv∞t."<BR>
"A co vlastn∞ ud∞lali?" zajφmal se Ragael.<BR>
"Nic, tehdejÜφ krßl se je prost∞ rozhodl zniΦit," uÜklφbl se Sitheus. Alberius se najednou zarazil a ukßzal na d∙m v uliΦce pod hradbami, kde byl na Ütφtu symbol magie a nßpis psan² starobyl²m pφsmem.<BR>
"Zajdeme tam a zeptßme se mßga na tv∙j p°φv∞Üek, kter² jsi naÜel," °ekl Ülechtic Ragaelovi a hledal nejbli₧Üφ schody, po kter²ch by se dostali z hradeb dol∙ do m∞sta. <BR>
Mu₧i veÜli do vstupnφ haly a zazvonili na zvonec, kter² visel ze stropu vedle schod∙ do prvnφho patra. Mßg za chvφli sestoupil po schodech a vyzval je, aby pokraΦovali za nφm do jeho pracovny. P°edstavil se jako Xamon, expert p°es Φernou magii. Jeho pracovna takΘ podle toho vypadala. ╚ernΘ zdi byly pomalovßny d∞siv²mi symboly, po celΘ mφstnosti byly lidskΘ kosti a ostatky b∞₧n²ch i neznßm²ch zvφ°at. Mφstnost nem∞la okna, ale byla dob°e osv∞tlenß tisφci svφΦkami. Alberius °ekl Ragaelovi, aby Xamonovi ukßzal nalezen² p°φv∞Üek a zeptal se mßga, zda by mohl urΦit, k Φemu v dßvn²ch dobßch slou₧il. <BR>
"Kde jste ho naÜli?" otßzal se p°ekvapen∞ Φern² mßg. Ragael popsal mφsto, kde nalezl pod kamenem v cest∞ starΘ ostatky dßvnΘho majitele p°φv∞Üku, a Xamon p°ik²vl.<BR>
"Tak jsem ho podle symbolu poznal dob°e. Tento p°φv∞Üek pat°il p°ed stovkami let tehdejÜφ krßlovskΘ rodin∞. Ka₧d² m∞l sv∙j, ale mßlokdo vφ, ₧e magick² byl jen p°φv∞Üek samotnΘho krßle. Ostatnφ byly jen napodobeniny, stejn∞ jako tento, a n∞kolik se jich jeÜt∞ dochovalo. Toto je jedna z kopiφ, kterou nosil pravd∞podobn∞ krßl∙v bratranec, kterΘho schvßtila nemoc na cest∞ v t∞chto konΦinßch. Proto₧e jel v p°estrojenφ, nikdo ho nepoznal, a tak ho poh°bili mezi otroky a padlΘ pocestnΘ. Kdyby jste jeho hrob objevili v tehdejÜφ dob∞, krßl by vßs bohat∞ odm∞nil, proto₧e p°esnΘ mφsto jeho poslednφho odpoΦinku nebylo nikomu znßmo. Krßl∙v bratranec vyjel z Agarghu t∞₧ce nemocen, ale do Khallu nikdy nedorazil. Musel ho poh°bφt n∞kdo z kupc∙, kter² ho vid∞l mrtvΘho u cesty. Magie v p°φv∞Üku sice nikdy ₧ßdnß nebyla, ale mß velkou um∞leckou cenu. Po°φdφte za n∞j menÜφ d∙m v krßlovskΘm m∞st∞."<BR>
Alberius se tvß°il zklaman∞, ale Ragael p°φmo zß°il a takΘ Sitheus byl spokojen.<BR>
"D∙m ti zajistφm, jak² budeÜ chtφt, ale p°φv∞Üek nßm pom∙₧e podplatit n∞kterΘ hrabivΘ Ülechtice, kte°φ se nespokojφ jen s obyΦejn²mi pen∞zi," liboval si generßl a nasypal mßgovi z m∞Üce p∞knou hromßdku zla¥ßk∙. Xamonovi zasvφtily oΦi a jeho dlouhΘ hubenΘ prsty zaΦaly shrabovat zlatΘ mince. Zamnul si ruce a naznaΦil, ₧e u₧ si dnes p°eje pracovnu zav°φt a nechce b²t ruÜen.<BR>
"Ten si asi prßv∞ vyd∞lal vφc, ne₧ za cel² sv∙j dosavadnφ ₧ivot," rozesmßl se Sitheus, sotva stßli na ulici p°ed mßgov²m domem a dodal, ₧e u₧ mß hlad a ₧e dnes bude po°ßdnß pitka. <BR>
Kdy₧ se p∞tice mu₧∙ vrßtila do krΦmy, vÜichni u₧ byli z m∞sta zp∞t a nikdo nebyl st°φzliv².<BR>
"Dlouho vßm nßskok nez∙stane," zvolal Aardwark a obrßtil do sebe cel² d₧bßn vφna. Od°φhl si, a pak popadl z nejbli₧Üφho stolu dva korbely piva a v m₧iku vychlemtal i ty. "Hehehehehe," zapotßcel se star² velitel strß₧e a dal se do zp∞vu. VÜichni mu₧i v mφstnosti se p°idali a hospodsk² p°ivalil dalÜφ sud. Jen Sitheus pil decentn∞, ostatnφ se nalΘvali, co se do nich veÜlo a rßno to takΘ podle toho v krΦm∞ vypadalo. Jednoho z vojßk∙ se u₧ nepoda°ilo probrat. V noci ve rvaΦce asi vdechl vlastnφ zub a udusil se. V∞tÜina mu₧∙ spala tΘm∞° celΘ dopoledne a okolo ob∞da teprve zaΦali lΘzt z pokoj∙ s ovßzan²mi hlavami a motali se jako mouchy.<BR>
Sitheus velkoryse rozhodl, ₧e v Agarghu z∙stanou jeÜt∞ den. Rßno stßli mu₧i u prot∞jÜφ m∞stskΘ brßny p°ipraveni na cestu. Sitheus zjistil, ₧e jeden z vojßk∙ chybφ.<BR>
"Zacht∞lo se mu n∞jakou d∞vku a zradil svΘho velitele," °ekl se sev°en²mi ·sty a zak°iΦel na ostatnφ, aby ho naÜli a p°inesli mu jeho hlavu.<BR>
A skuteΦn∞. Netrvalo dlouho a objevil se jeden ze Sitheov²ch poboΦnφk∙ a na svΘm obouruΦnφm meΦi m∞l nabodnutou hlavu provinilce. Podle zkrvavenΘho obliΦeje a vymlßcen²ch zub∙ bylo poznat, ₧e ztracen² vojßk byl probuzen n∞kolika kopanci do hlavy, a pak teprve zabit.<BR>
"Kdepak d∞vky, zaspal, ochlasta jeden," zasmßl se ·sp∞Ün² lovec a hbit∞ chytil zla¥ßk, kter² mu Sitheus za odm∞nu hodil.<BR>
Kdy₧ vychßzelo slunce, mizela silueta Agarghu v²prav∞ za kopci.
<P>
<A NAME="K15"></A><H3>AgijskΘ hory</H3>
Cesta ubφhala rychle a bez potφ₧φ a b∞hem n∞kolika mßlo dnφ se na obzoru objevil °et∞z hor. Blφ₧ili se k Agijsk²m horßm. V porovnßnφ s horami na severu byly AgijskΘ hory jen malΘ kopeΦky, ale dφky mno₧stvφ nep°φstupn²ch mφst a hlubok²ch jeskynφ poskytovaly Sitheovi bezpeΦn² ·kryt p°ed krßlem pro celou jeho armßdu.<BR>
Kdy₧ v²prava dojela k ·patφ prvnφch kopc∙, na°φdil Sitheus zastavit.<BR>
"Nastal Φas, abychom se rozd∞lili. A₧ se naÜe kroky op∞t spojφ, budeme spoleΦn∞ stßt p°ed Imonthov²m tr∙nem nebo se budeme sma₧it v pekle," rozlouΦil se generßl s Aardwarkem, Alberiem, Thyrasem a Ragaelem.<BR>
"Pokyny ode m∞ mßte a v p°φpad∞, ₧e by n∞kter² z vßs zem°el, musφ jej ostatnφ nahradit. A nezapome≥te, ₧e nemßte p°φliÜ mnoho Φasu. A₧ dorazφm s armßdou do palßce, musφ b²t krßl ji₧ mrtev," zvolal jeÜt∞ na odjφ₧d∞jφcφ Φtve°ici Sitheus. <BR>
Aardwark s jistotou vedl mu₧e po ·zk²ch lesnφch p∞Üinßch. Skupina objφ₧d∞la hory a mφ°ila oklikou do krßlovskΘho m∞sta. Sitheus je varoval, aby se nesna₧ili urychlit cestu tφm, ₧e by jeli p°φmo po n∞kterΘ z hlavnφch obchodnφch tras, proto₧e ty jsou dob°e hlφdanΘ krßlovsk²mi vojßky a navφc by je mohl n∞kdo v noci p°epadnout a zabφt v domn∞nφ, ₧e jde o kupce putujφcφ na tr₧iÜt∞ do n∞kterΘho z m∞st.<BR>
V²prava obchßzela AgijskΘ hory celΘ t°i t²dny a po celou dobu se skupin∞ po levΘ ruce tyΦily vysokΘ skßly a hust²mi lesy porostlΘ kopce. V noci Φasto vid∞li v kopcφch sv∞tla, ale ani Aardwark nev∞d∞l, jestli to jsou Sitheovi vojßci, obyvatelΘ hor, nebo loupe₧nΘ bandy ukr²vajφcφ se p°ed krßlem.<BR>
Poslednφ den, kdy u₧ bylo vid∞t, ₧e putovßnφ podΘl hor bude brzy u konce, se zm∞nil i rßz krajiny. Lesy postupn∞ mizely a mφsto nich rostly jen nφzkΘ k°oviny a suchß trßva. PrÜelo Φφm dßl tφm mΘn∞ a mφsty byla tak suchß p∙da, ₧e mu₧i prochßzeli pφsΦit²mi pahorky. Aardwark °ekl, ₧e budou muset najφt potok nebo studnu a nabrat dostatek vody do zßsoby, proto₧e p∙jdou n∞kolik dnφ pouÜtφ.<BR>
"Podφvejte," ukßzal Thyras na st∞nu tyΦφcφ se kolmo ze zem∞ do po°ßdnΘ v²Üky.<BR>
Skßla byla poslednφ vyv²Üenina Agijsk²ch hor a za nφ, kam a₧ oko dohlΘdlo, se rozklßdala jen pouÜ¥. Thyrase vÜak nezaujala samotnß skßla, ale stovky, mo₧nß i tisφce jeskynφ a skalnφch ·kryt∙, kter²mi byla st∞na poseta. Dφry byly mezi sebou spojeny ·zk²mi schody. Bylo to mimo veÜkerΘ cesty le₧φcφ a stovky let opuÜt∞nΘ skalnφ m∞sto n∞jakΘho pouÜtnφho nßroda, kter² se Φasem bu∩ odst∞hoval nebo byl pobit. V hornφ Φßsti byl vytesßn hotov² krßlovsk² palßc. Vchody a okna palßce byly obklopeny sochami a sloupy vytesan²mi ve skßle a st∞na byla v t∞ch mφstech zdobena ornamenty a prastar²mi nßpisy.<BR>
"Voda," °ekli tΘm∞° souΦasn∞ vÜichni mu₧i a v zßp∞tφ se rozesmßli tomu, ₧e je napadlo to samΘ. Dßvnφ obyvatelΘ museli mφt dostateΦn∞ siln² zdroj vody pro celΘ m∞sto a proto₧e nikde v okolφ netekl ₧ßdn² potok, musely b²t v nitru m∞sta hlubokΘ studny.<BR>
╚tve°ice zamφ°ila ke skalnφ st∞n∞ a diskutovala o tom, jak se dostanou do m∞sta. Nejni₧Üφ otvor toti₧ byl a₧ ve v²Üce n∞kolika vysok²ch strom∙ a ₧ßdnΘ schodiÜt∞ k n∞mu nevedlo.<BR>
"Aha," °ekl zamyÜlen∞ Aardwark, kdy₧ p°iÜli blφ₧, "vidφte ty vysuÜenΘ zbytky d°eva? Tak to muselo b²t schodiÜt∞. Mo₧nß ho zvedali na lanech, aby se k nim nedostal nep°φtel, ale lana se b∞hem Φasu rozpadla a d°ev∞nΘ schody se z°φtily dol∙."<BR>
"Je to tak, musφ to b²t zbytky schod∙. Je tu takovΘ sucho, ₧e d°evo neshnilo ani za stovky let," souhlasil Thyras, "budeme muset najφt jinou cestu."<BR>
Skupina chvφli bloumala pod st∞nou a za n∞jakou dobu Ragael zavolal ostatnφ, ₧e n∞co objevil. Na jednom mφst∞ st∞ny byly v²stupky akorßt pro ruce a nohy. Mo₧nß to byl poz∙statek po dßvn²ch stavitelφch, kte°φ takΘ museli na skßlu vylΘzt i bez d°ev∞nΘho schodiÜt∞.<BR>
"Kdy₧ se dostaneme do tΘto pr∙rvy, mo₧nß uvidφme lΘpe, jak dßl," °ekl Ragael a zaΦal Üplhat po skßle nahoru.<BR>
T∞sn∞ za nφm lezli Thyras a Alberius, jen Aardwark m∞l dφky svΘmu objemnΘmu b°ichu problΘmy.<BR>
"Rad∞ji z∙sta≥ u konφ, my to u₧ n∞jak zvlßdneme," zahalekal na n∞j z v²Üky Thyras a velitel strß₧e rßd poslechl, aby neskonΦil v krvi s rozlßman²mi kostmi mezi kameny pod st∞nou.<BR>
Ragael se vzep°el v poslednφm v²stupku a vyÜvihl se do pr∙rvy. Za pr∙rvou byla skrytß cestiΦka ·stφcφ do nφzkΘho otvoru ve skßle. Vstup byl umφst∞n tak Üikovn∞, ₧e nemohl b²t ze zem∞ nikdy objeven.<BR>
"Tak polezte a p°ipravte si pochodn∞," zak°iΦel lovec na mu₧e lezoucφ za nφm a sßm zaΦal lovit rukou ve svΘm vaku. Kdy₧ se Thyras s Alberiem vydrßpali na p∞Üinku, osv∞tlovala Ragaelova pochode≥ vstup do chodby ve skßle. <BR>
"Musφme si oznaΦit cestu, a¥ se tu neztratφme," radil Thyras a nohou nakreslil v prvnφ k°i₧ovatce chodeb Üipku do pφsku.<BR>
"Nejd°φve si to tu prohlΘdneme, a pak najdeme vodu," °ekl Alberius, "rßd bych se podφval do palßce naho°e."<BR>
Mu₧i Üli dlouho nitrem skßly. Mφsty prochßzeli jeskyn∞mi, ale v∞tÜinou byly chodby vytesßny otroky p°φmo do kamene, jak prozrazovaly stopy dlßt ve st∞nßch. V chodbßch byly jen pochodn∞ a mφsty malß okΘnka o Üφ°ce p∞sti sm∞rem do pouÜt∞. Chodba, kterou trojice Üla, stoupala strm∞ nahoru a na n∞kolika mφstech byl pr∙chod k ·zk²m kamenn²m schod∙m na vn∞jÜφ skalnφ st∞n∞. Ve venkovnφch v²klencφch byly dφry, ve kter²ch bylo kdysi d°ev∞nΘ zßbradlφ a v pr∙chodech ven musely b²t dve°e a d°ev∞nΘ okenice. B∞hem stovek let vÜe ale serval vφtr, tak₧e z∙stala jen holß skßla biΦovanß pφskem p°ihnan²m z pouÜt∞.<BR>
U₧ museli b²t hodn∞ vysoko nad zemφ, kdy₧ p°iÜli do prvnφ mφstnosti. Byla to ubytovna pro vojßky nebo otroky. Mφstnost byla neoΦekßvan∞ velkß a proto₧e se nachßzela u kraje skßly, m∞la do pouÜt∞ n∞kolik velk²ch oken. Zevnit° vypadala ·pln∞ normßln∞, kdyby mu₧e n∞kdo p°ivedl se zavßzan²ma oΦima, nikdy by ne°ekli, ₧e nejsou v obyΦejnΘm dom∞, ale uvnit° skßly vysoko nad zemφ. Trojice mlΦky prochßzela mezi °adami l∙₧ek pokryt²ch vrstvami vÜudyp°φtomnΘho pφsku a nßnosy prachu a zamφ°ila do chodby na druhΘ stran∞. Podobn²ch prostor proÜli jeÜt∞ n∞kolik, a pak koneΦn∞ narazili na komnaty v²znamn∞jÜφch lidφ, kterΘ byly vybaveny o n∞co lΘpe. Alberius se probφral nßdhern∞ zdoben²mi sk°φn∞mi a vysypßval obsah Üuplφk∙ na zem.<BR>
"SamΘ krßmy, vykradaΦi nßm tu p°φliÜ v∞cφ nezanechali," bruΦel nespokojen∞, kdy₧ vylamoval tajnß dvφ°ka malΘ schrßnky pod Üuplφkem. Uvnit° nalezl n∞kolik zachoval²ch svitk∙ popsan²ch starodßvn²m pφsmem, kterΘ nedokßzal p°eΦφst. Poznal vÜak, ₧e se jednß o pφsmo, kter²m se kdysi psßvalo v Ji₧nφm krßlovstvφ. Skalnφ m∞sto tedy bylo osφdlenΘ jeÜt∞ v dob∞, kdy toto ·zemφ pat°ilo Ji₧nφmu krßlovstvφ a jeho obyvatelΘ ji₧ pravd∞podobn∞ neza₧ili krvavΘ vßlky p°ed tΘm∞° tisφcem let, ve kter²ch starß dynastie krßl∙ Severnφho krßlovstvφ rozdrtila divokΘ kmeny ve st°edu zem∞ a zabrala rozsßhlou Φßst Ji₧nφho krßlovstvφ. TakΘ souΦasnΘ krßlovskΘ m∞sto by v dßvnΘ minulosti pat°ilo do zabranΘho ·zemφ a Alberiovi doÜlo, ₧e tyto opuÜt∞nΘ poz∙statky civilizace jsou mnohem starÜφ, ne₧ n∞kolik set let.<BR>
Alberius zastrΦil nalezenΘ svitky do vaku a pokraΦoval v hledßnφ v sousednφ mφstnosti. Nakonec naÜli jen n∞kolik cenn²ch v∞cφ, v∞tÜinou byly uschovanΘ v podobn²ch ·krytech, v jakΘm nalezl Alberius popsanΘ svitky. Thyras z toho usoudil, ₧e m∞sto asi obyvatelΘ opustili sami a cennosti odnesli s sebou. Sv∞dΦil pro to takΘ fakt, ₧e zatφm nenaÜli ₧ßdnΘ lidskΘ poz∙statky, kterΘ by le₧ely v chodbßch a mφstnostech, kdyby m∞sto n∞kdo zmasakroval nebo pokud by obyvatelΘ pom°eli na mor.<BR>
Kdy₧ ale mu₧i vkroΦili do hlavnφ mφstnosti palßce, on∞m∞li ·₧asem. Obrovskß hala, patrn∞ tr∙nnφ sßl, byl vysok² jako dva vzrostlΘ stromy. Vnit°nφ st∞na byla celß ze zlata a drah²ch kamen∙. Na jejφ v²zdob∞ pracovali opravdovφ mist°i. Do zlata byly vytepßny sochy a obrazy z tehdejÜφho ₧ivota. Ve vn∞jÜφ st∞n∞ bylo n∞kolik oken a takΘ n∞kolik ochoz∙ nad sebou. Mistrovsky zdobenΘ zßbradlφ z ΦernΘho d°eva na ochozech bylo velmi zachovalΘ. Slunce, kterΘ svφtilo okny z pouÜt∞, se odrß₧elo o zlatou st∞nu a oza°ovalo cel² prostor, a₧ oΦi p°echßzely. N∞kterΘ sochy byly olßmßny vykradaΦi, ale vÜechno bohatstvφ nemohl ₧ßdn² Φlov∞k odnΘst. Pod zlatou st∞nou stßl na vyv²ÜenΘm mφst∞ nßdhern² tr∙n zdoben² lidsk²mi lebkami.<BR>
"Hlavy pora₧en²ch krßl∙," °ekl Alberius a vystoupal po schodech k tr∙nu.<BR>
"V Ji₧nφm krßlovstvφ dodnes panuje zvyk sbφrat trofeje zabit²ch nep°ßtel. A nejen v Ji₧nφm," dodal star² Ülechtic. Posadil se na prßzdn² tr∙n a sledoval, jak si Thyras a Ragael plnφ vaky zlatem a drah²mi kameny. Alberius se nakapsoval takΘ, ale a₧ kdy₧ oba mu₧i odeÜli do postrannφ komnaty, aby neztratil d∙stojnost. <BR>
Kdy₧ mu₧e omrzely hromady zlata, rozhodl Alberius, ₧e p∙jdou najφt vodu. Nejd°φve se vrßtili o kus nφ₧e chodbami, kter²mi p°iÜli, a vyzkouÜeli jednu odboΦku, kterß prudce klesala do nitra skal. èli klikatou chodbou s n∞kolika k°i₧ovatkami tak dlouho, ₧e museli ji₧ b²t pod ·rovnφ zem∞. Vodu vÜak nenaÜli. Mφsto toho vstoupili do dlouhΘ rovnΘ chodby plnΘ v²klenk∙, ve kter²ch byly ulo₧eny lidskΘ kostry a vysuÜenΘ mumie.<BR>
"Jdeme Üpatn∞, poh°ebiÜt∞ nebude poblφ₧ studny," °ekl Alberius a mßvl na mu₧e, aby vykroΦili zp∞t.<BR>
Zkusili jinou odboΦku vedoucφ takΘ dol∙, ale na druhou stranu, a tentokrßt m∞li Üt∞stφ. Dlouhß podzemnφ mφstnost, kam chodba vedla, byla plnß hlin∞n²ch nßdob a uprost°ed stßla studna s rumpßlem. Ragael vytßhl ze studny lano, ale z n∞ho z∙stal zachoval² jen krßtk² kus. NaÜt∞stφ u st∞ny bylo n∞kolik v∞der, kterß se jeÜt∞ nerozpadla a Ragael tedy jedno z nich spustil do studny na vlastnφm lan∞.<BR>
Opatrn∞ p°iΦichl k vod∞, ochutnal a p°ik²vl: "Voda je pitnß a jestli do nφ n∞kdy n∞co spadlo, shnilo to u₧ tak dßvno, ₧e nemusφme mφt strach, ₧e nßm z nφ bude Üpatn∞."<BR>
Trojice se tedy dala do pln∞nφ ko₧en²ch m∞ch∙, co s sebou nesli. Kdy₧ s pln∞nφm skonΦili, doÜlo jim, ₧e v podzemφ, kterΘ patrn∞ slou₧ilo jako zßsobßrna jφdla, je velmi chladno a bez otßlenφ se vydali zp∞t. Aardwark u₧ netrp∞liv∞ p°eÜlapoval pod skßlou a viditeln∞ si oddechl, kdy₧ spat°il v pr∙rv∞ nad sebou Ragaela, kter² na n∞j mßval s pln²m m∞chem vody.<BR>
O chvφli pozd∞ji velitel strß₧e sed∞l s ostatnφmi u plßpolajφcφho ohn∞, poslouchal vyprßv∞nφ, co vÜe ve skalnφm m∞st∞ mu₧i vid∞li, a s obdivem prohlφ₧el nakradenΘ zlatΘ p°edm∞ty.<BR>
"Vezmi si, a¥ z toho takΘ n∞co mßÜ," zasmßl se Thyras a hodil mu nßdhern² pohßr zdoben² drah²mi kameny.<BR>
"Dφk, mßÜ to u m∞," poplßcal starΘho vßleΦnφka Aardwark po zßdech a cenn² p°edm∞t rychle uschoval do svΘho vaku.
<P>
<A NAME="K16"></A><H3>Pouܥ</H3>
Kdy₧ se setm∞lo, Φtve°ice mu₧∙ se vydala do nitra pouÜt∞. M∞sφc osv∞tloval duny natolik dob°e, ₧e nebylo t°eba svφtit pochodn∞mi na cestu. AΦkoli pφsek byl jeÜt∞ hork², vzduch se brzy ochladil tak, ₧e se vÜichni jeÜt∞ rßdi zahalili do ko₧eÜin. Aardwark vÜak v∞d∞l, ₧e p°es den bude takovΘ horko, ₧e by na p°φmΘm slunci brzy zem°eli a vedl tedy v²pravu v noci. ╚as od Φasu se podφval na oblohu, aby si podle hv∞zd zkontroloval, zda se neodch²lili Üpatn²m sm∞rem.<BR>
Mu₧i jeli v Aardwarkov²ch stopßch celou noc a kdy₧ zaΦalo svφtat, napnuli k∙₧e a schovali se pod n∞. P°es den bylo ·mornΘ vedro. Nikdo z v²pravy nemohl po°ßdn∞ spßt a dalÜφ noc byla pro n∞ vysvobozenφm. M∞sφc svφtil stejn∞ jasn∞ jako vΦera. UÜli po°ßdn² kus cesty, kdy₧ narazili na starou kamennou studnu. Thyras do nφ nahlΘdl a vztekle zaklel. Byla zasypanß pφskem. OtoΦil se, aby pokraΦoval v cest∞, kdy₧ ve svitu m∞sφce zahlΘdl siluety rozpadl²ch zdφ.<BR>
Muselo to b²t rozlehlΘ m∞sto, ale p°φliÜ toho z n∞j nez∙stalo. Skupina doÜla k vyv²Üenin∞, kde stßly nap∙l sesutΘ st∞ny velkΘho chrßmu. ProÜli mezi mohutn²mi sloupy, kde asi b²vala brßna, a dostali se skrz pφskem vypln∞nΘ nßdvo°φ p°φmo p°ed n∞j. Vstupnφ hala m∞la propadl² strop, hlin∞nß kupole neodolala pφseΦn²m bou°φm, ale z nφ se skupina dostala do chodby. Mu₧i zapßlili pochodn∞ a proÜli Φßstφ, kde byl jeÜt∞ navßt² pφsek. Po stranßch byly vyvrßcenΘ dve°e do mφstnostφ pln²ch pφsku se z°φcen²mi stropy. Chodba v zadnφ Φßsti pokraΦovala do sklepenφ. Po zemi se povalovala spousta odpadk∙ a kostφ, kterΘ zde zanechaly b∞hem let ΦetnΘ karavany. Alberius rozhodl, ₧e v ruinßch starΘho m∞sta z∙stanou cel² zbytek noci a nßsledujφcφ den, aby se vyspali ve stφnu a byli odpoΦatφ na dalÜφ nßroΦnou cestu. Tentokrßt usnuli tΘm∞° hned, jak zav°eli oΦi. <BR>
Probudili se, kdy₧ bylo slunce nejv²Üe. Z venku sßlal do chodby hork² vzduch a zahnal mu₧e hloub∞ji do chodby.<BR>
"Podφvßme se do sklepa," vyzval ostatnφ Alberius a vykroΦil po toΦit²ch schodech vysekan²ch do skßly.<BR>
"Pozor!" zak°iΦel Aardwark a vrhl za Ülechticem d²ku. Alberius se cht∞l otoΦit, co se d∞je, kdy₧ spat°il p°ed sebou jedovatΘho hada p°ibodnutΘho do m∞kkΘho pφskovce.<BR>
"Dφky," k²vl hlavou star² Ülechtic a zaΦal lΘpe sledovat, kam Ülape. A ud∞lal dob°e. Na prvnφ pohled ho zarazil poslednφ schod, kter² nebyl vytesßn z kamene, ale byl d°ev∞n².<BR>
"Dejte na n∞j pozor a p°ekroΦte ho dlouh²m krokem," varoval ostatnφ. Nev∞d∞l, co by se stalo, kdyby na n∞j n∞kdo Ülßpl, ale rozdrcenΘ kostry hrabiv²ch lupiΦ∙ le₧φcφ v prostornΘ mφstnosti poblφ₧ schod∙ nev∞stily nic dobrΘho.<BR>
Alberius se rozhlΘdl okolo sebe a spat°il v levΘm rohu zlat² sarkofßg na vysokΘm podstavci. Byl otev°en² a prßchniv∞jφcφ mumie byla obranß o veÜkerΘ cennosti.<BR>
"To musφ b²t hrobka krßle Us·la," °ekl zamyÜlen∞. "P°ed n∞kolika tisφci lety to b²val nejmocn∞jÜφ vlßdce Ji₧nφho krßlovstvφ. Jeho m∞sto vÜak bylo Φasem poh°beno v pφsku a na dlouho zapomenuto," dodal Φßst legendy, kterß o Us·lovi byla znßma.<BR>
"Vφce zlata u₧ stejn∞ nepobereme," °ekl smutn∞ Aardwark p°i pohledu na mno₧stvφ posmrtn²ch dar∙, kterΘ lupiΦi b∞hem staletφ nepobrali, "nechßme krßle v jeho v∞ΦnΘm spßnku a a₧ se setmφ, p∙jdeme dßl."<BR>
"Nic jinΘho nßm opravdu nezb²vß," souhlasil Alberius a opatrn∞ vykroΦil nahoru po schodech. <BR>
Se zßpadem slunce se vydali dßl a nechali ztracenΘ m∞sto za sv²mi zßdy. Kdy₧ se chystali za svφtßnφ p°espat, rostla v okolφ u₧ °φdkß trßva. Pochod pouÜtφ byl u konce. ╚tve°ice vstala ji₧ po poledni a vydala se na dalÜφ cestu. P°ed sebou vid∞li ojedin∞lΘ ke°e a k veΦeru, kdy u₧ se prodφrali hust²mi travinami, doÜli k jezφrku obklopenΘmu stromy. Mu₧i s ·levou vylili zbytky naΦichlΘ teplΘ vodu z vak∙ a vrhli se ke b°ehu pφt, stejn∞ jako jejich vedrem zubo₧enφ kon∞, o kter²ch se Aardwark domnφval, ₧e cestu pouÜtφ nep°e₧ijφ. <BR>
Noc nebyla p°φjemnß. Ohe≥ p°ilßkal smeΦku Üakal∙, kte°φ za neustßlΘho vytφ dorß₧eli na kon∞ a aΦkoli jich mu₧i n∞kolik zabili, nedali pokoj a₧ do rßna. <BR>
Skupina pokraΦovala dßl a mφjela Φφm dßl tφm vφce strom∙. Odpoledne zahlΘdli v dßlce stavby. Kdy₧ se p°iblφ₧ili, spat°ili dozorce, jak popohßnφ biΦem otroky pracujφcφ na poli. Alberius z dßlky pozdravil a zeptal se kde jsou.<BR>
"Jste na ·zemφ pßna ze Suethu," odv∞til dozorce. Zavolal jednoho z otrok∙, n∞kolikrßt ho p°etßhl biΦem a rozkßzal, aby hosty uvedl k pßnovi. Otrok si set°el krev z nah²ch zad a mlΦky vykroΦil nejist²m krokem k opevn∞nΘmu dvoru.<BR>
"Kdo ti dovolil p°eruÜit prßci, ty pse!" ozvalo se z ·zkΘho okΘnka, kdy₧ otrok zabuÜil klepadlem na brßnu.<BR>
"Vedu hosty naÜemu nejmocn∞jÜφmu pßnovi," odpov∞d∞l t°esoucφm se hlasem otrok a podv∞dom∞ se p°ikrΦil.<BR>
"Tak ustup, Üpφno, a¥ jim nestojφÜ v cest∞," odsekl hlas strß₧ce a brßna se otev°ela.<BR>
"Prosφm, poj∩te dßl, uvedu vßs," vyzval p°φchozφ statn² mu₧ s plnovousem a za°val na otroka, a¥ se okam₧it∞ vrßtφ na pole a p°ipravφ se na veΦernφ trest za p°eruÜenφ prßce.<BR>
Strß₧n² zabouchl za hosty vrata a dovedl je ke svΘmu pßnovi, kter² le₧el na p°epychovΘm lehßtku u zahradnφho jezφrka a cpal si svΘ mohutnΘ b°icho tuΦn²mi sousty jakΘsi peΦen∞ nadφvanΘ ovocem. Pßn ze Suethu zapil sousto n∞kolika poctiv²mi loky vφna, od°φhl si a podφval se na p°φchozφ. Ne₧ staΦil strß₧ce cokoliv °φct, zvolal:<BR>
"To nenφ mo₧nΘ! Alberius! Myslel jsem, ₧e u₧ se sma₧φÜ v pekle. Vφtej, p°φteli!".<BR>
Obtloustl² mu₧ p°ekvapiv∞ hbit∞ vyskoΦil z lehßtka a poplßcal starΘho Ülechtice po ramenou. Pak se krßtce pozdravil s ostatnφmi a pokraΦoval:<BR>
"BudeÜ mi muset vyprßv∞t, jak jsi krßli unikl. Musel jsi mφt obrovskΘ Üt∞stφ, krßl nechal brzy po tvΘm procesu popravit °adu dalÜφch Ülechtic∙. Jß byl v tΘ dob∞ na vßleΦnΘ v²prav∞ a proto₧e se ke m∞ donesly zprßvy o tom, co se v palßci d∞je, neΦekal jsem a zmizel i se sv²mi mu₧i."<BR>
"Cht∞li bychom t∞ po₧ßdat o n∞co k jφdlu a o nocleh," °ekl Alberius, "vyprßv∞t budeme p°i veΦe°i."<BR>
"No to je samoz°ejmost," zasmßl se pßn ze Suethu, "dostanete, co hrdlo rßΦφ. Doufßm, ₧e se n∞jak² Φas u m∞ zdr₧φte."<BR>
"Bohu₧el mßme nasp∞ch," °ekl Aardwark, "ale myslφm, ₧e se budete moci brzy vrßtit do krßlovskΘho m∞sta."<BR>
Pßn ze Suethu se p°ekvapen∞ podφval na Alberia a ten p°ik²vl: "Je toho hodn∞ k vyprßv∞nφ, vydr₧ do veΦera, te∩ bychom si rßdi dali koupel."<BR>
Pßn se zasmßl a zatleskal. P°ib∞hly dv∞ nahΘ otrokyn∞ a odvedly hosty do lßznφ s oh°ßtou vodou. Kdy₧ se mu₧i suÜili po koupeli, byl u₧ Φas na veΦe°i. <BR>
"Jφdlo je u₧ p°ipraveno, ale nap°ed se trochu pobavφme," p°ivφtal osv∞₧enΘ hosty pßn ze Suethu, "na programu je ve°ejn² trest otroka za vyh²bßnφ se prßci."<BR>
Posadili se ke stolu na vyv²ÜenΘ terase s v²hledem na nßdvo°φ, kde u₧ stßli shromß₧d∞nφ otroci. Strß₧ci s dlouh²mi biΦi mezi n∞ vtrhli, p°etßhli jich p°i tom n∞kolik p°es zßda a hrub∞ vyvedli toho, kter² skupinu dovedl k brßn∞. Otrok zaΦal prosit o milost, ale jeden ze strß₧c∙ jej ude°il holφ do obliΦeje a prosby se zm∞nily v plivßnφ zub∙. Vytßhli ho lanem nohama vzh∙ru na strom a pßn ze Suethu na°φdil, aby ho ka₧d² z otrok∙ p°etßhl biΦem. Prvnφ z nich ho ude°il tak, aby to biΦovanΘho p°φliÜ nebolelo, ale vyslou₧il si jen to, ₧e byl vyta₧en na strom hned vedle s tφm, ₧e zbiΦovßni budou oba. Ostatnφ si u₧ dali pozor, aby trestanΘ neÜet°ili a pßn byl spokojen p°i pohledu na zkrvavenΘ cßry k∙₧e visφcφ neboh²m otrok∙m ze zad.<BR>
P°i veΦe°i probφhala bou°livß debata. Pßn ze Suethu vztekle nadßval na krßle a °φkal, ₧e d°φve nebo pozd∞ji muselo dojφt k jeho sesazenφ. Dodal ale, ₧e sv∙j souΦasn² domov u₧ neopustφ.<BR>
"Äije se mi tu dob°e, mßm vÜeho dostatek a nemßm tedy nejmenÜφ d∙vod se vracet do krßlovskΘho palßce, kde bych se takΘ jednou mohl probudit s d²kou v b°iÜe," zasmßl se uprchl² Ülechtic.<BR>
"Ale a₧ budete objφ₧d∞t krßlovstvφ s Imonthovou hlavou nabodnutou na kopφ, nezapome≥te navÜtφvit takΘ m∞, rßd bych tomu zlosynovi plivl do obliΦeje," dodal a s chutφ se zakousl do peΦenΘho husφho stehna. Hostina probφhala a₧ do noci a b∞hem nφ m∞li otroci za ·kol p°ipravit zßsoby, aby mu₧i mohli brzy rßno pokraΦovat v cest∞.
<P>
<A NAME="K17"></A><H3>KrßlovskΘ m∞sto</H3>
Hned za svφtßnφ se Φtve°ice mu₧∙ rozlouΦila s pßnem ze Suethu a bez otßlenφ pokraΦovala v cest∞. Vyh²bali se v∞tÜφm m∞st∙m, jak jim radil Sitheus, a b∞hem necel²ch dvou t²dn∙ spat°ili v dßlce p°ed sebou obrovskΘ v∞₧e, mohutnΘ palßce, svatyn∞ a tisφce st°ech. Byli v cφli svΘ cesty.<BR>
Cesta ke krßlovskΘmu m∞stu byla lemovßna dlouhou °adou k∙l∙, ke kter²m byly p°ibity mrtvoly popraven²ch zloΦinc∙ a mu₧∙, kte°φ se zprotivili krßli. Nejdßle od m∞sta byla t∞la zachovalß, u brßny visely jen kosti ohlodanΘ od sup∙.<BR>
"Krßl se s nik²m nemazlφ," poznamenal Thyras, "asi tuÜφ, ₧e se blφ₧φ jeho konec a sna₧φ se zniΦit ka₧dΘho, kdo by ho mohl svrhnout z tr∙nu."<BR>
"Sitheus bude stejn², po°ßdek musφ b²t," odv∞til Aardwark a proÜel branou k hlφdkßm. ╚tve°ice nebudila pozornost a po b∞₧nΘ prohlφdce byli vpuÜt∞ni do m∞sta.<BR>
"Nejd°φve se n∞kde ubytujeme a pak najdeme krßlovskΘho mßga, ten nßs dostane p°φmo do palßce," °ekl Alberius a zamφ°il do st°edu m∞sta, kde byly nejp°epychov∞jÜφ krΦmy.<BR>
Ragael nemohl v∞°it vlastnφm oΦφm p°i pohledu na obrovskΘ chrßmy a na v∞₧e tyΦφcφ se snad a₧ do samΘho nebe. TΘm∞° vÜechny budovy ve m∞st∞ byly zdobeny zlatem a samotn² krßlovsk² palßc zalΘval okolφ oslepujφcφ zß°φ sluneΦnφch paprsk∙ odra₧en²ch od zlat²ch st∞n. Ragael nep°φtomn∞ krßΦel za Alberiem po vysokΘm most∞ p°es Üpinavou °eku, ve kterΘ konΦil veÜker² odpad a mrtvoly zvφ°at i lidφ, a rozhlφ₧el se na vÜechny strany. JedinΘ mφsto, kde nestßly p°epychovΘ domy a chrßmy, byly b°ehy °eky. èpinavΘ koryto obklopovaly d°ev∞nΘ chatrΦe ₧ebrßk∙, kte°φ se povalovali s hlady propadl²mi b°ichy na lßvkßch z prken a mßΦeli si nohy v pßchnoucφ vod∞. Kdy₧ voda p°iplavila nep°φliÜ rozlo₧enΘ t∞lo n∞jakΘho zvφ°ete, vrhli se na n∞j jako psi a v m₧iku ho ohlodali, aby se potΘ zase lφn∞ rozlo₧ili na prkna.<BR>
Kdy₧ Ragaela omrzelo pozorovßnφ ₧ebrßk∙, dohonil trojici, kterß se mu mezitφm vzdßlila za most. Alberius Üel najisto do jednΘ krΦmy, kterou si pamatoval jeÜt∞ z doby, kdy ₧il u krßlovskΘho palßce. Objednal pokoj, zaplatil ostatnφm jφdlo a na°φdil, aby se z krΦmy nikam nevzdalovali. Ragael neochotn∞ p°ik²vl a objednal si d₧bßn s vφnem. Aardwark s Thyrasem ji₧ byli unaveni, a tak Üli na pokoj spßt.<BR>
Alberius neÜel hned za krßlovsk²m mßgem. Mφsto toho zamφ°il do ulic okolo krßlovskΘho palßce k pozlacenΘmu domu s velik²m dvorem. Zmocnil se ho zvlßÜtnφ pocit. Stßl p°ed sv²m vlastnφm domem, ve kterΘm ₧il do doby, ne₧ ho Imonth Velik² odsoudil k trestu smrti. Star² Ülechtic se rozhlΘdl a kdy₧ vid∞l, ₧e se nikdo nedφvß, odklopil m°φ₧ kanßlu a vklouzl dovnit°. ProÜel opatrn∞ chodbou, po jejφm₧ dn∞ tekly pßchnoucφ splaÜky, tak, aby se nenamoΦil do v²kal∙ a protßhl se mezi m°φ₧emi do postrannφ chodby. PokraΦoval poslepu jeÜt∞ kus a kdy₧ narazil na shnilß d°ev∞nß prkna, zatlaΦil na n∞ a ocitl se ve sklep∞ svΘho b²valΘho domu.<BR>
Vystoupal potichu po schodech do haly a kdy₧ nevid∞l ₧ßdn² pohyb, nahlΘdl do pokoje. Venea, kter² dostal Alberi∙v d∙m, nebylo mo₧nΘ p°ehlΘdnout. Zapl≥oval skoro celou pohovku pokrytou vzßcnou ko₧eÜinou a cpal se mohutn²mi sousty peΦenΘho masa. Vedle n∞j stßl sluha a podßval mu d₧bßn s vφnem. Nejist² Vene∙v pohyb ruky potvrdil to, co ji₧ Alberius v∞d∞l od Sithea - b²val² krßl∙v v²b∞rΦφ danφ byl slep². ObliΦej m∞l znetvo°en jizvami po rozsßhlΘ spßlenin∞. Jen Alberius vÜak v∞d∞l, co se Veneovi p°ed lety doopravdy stalo.<BR>
Nebyl vÜak Φas na p°em²Ülenφ. Sluha se potΘ, co ot°el Veneovi mastnotu z ·st, otoΦil a zamφ°il ven z pokoje. V tu chvφli spat°il Alberia a strnul. Vzduchem prolet∞la d²ka a sluha se s chrapotem sesul k zemi. Veneus se zd∞sil. Nev∞d∞l, co se d∞je a bezmocn∞ se krΦil na pohovce. SlyÜel tichΘ kroky, jak se blφ₧φ k n∞mu.<BR>
"Tak se zase vidφme, ty starΘ prase," ozvalo se nad Veneem. Hlas mu byl pov∞dom², ale a¥ p°em²Ülel sebevφc, nepoznal, komu pat°φ.<BR>
"P°iÜel jsem si pro d∙m, kter² mi odjak₧iva pat°il a nikdo jin² se mi v n∞m nebude peleÜit," pokraΦoval hlas a Veneus dostal rßnu rukojetφ meΦe do obliΦeje. Zoufale vyk°ikl a zaΦal se plazit po Φty°ech pryΦ. Alberius poΦkal, a₧ zmaten² mu₧ narazil do zdi a stoΦil se s k≥uΦenφm do klubφΦka.<BR>
"Alberius! Jak to, ₧e ₧ijeÜ?!" koktal Veneus. Star² Ülechtic neodpov∞d∞l a nebohΘho mu₧e probodl.<BR>
"Kv∙li tob∞ mßm te∩ Üpinav² koberec," zasyΦel p°i pohledu na zv∞tÜujφcφ se kalu₧ krve a otoΦil se k odchodu. ProÜel tajn²m vchodem skrze kanßl a zamφ°il k palßci. ObeÜel vÜak zlacenou brßnu a Φßst dvora a dostal se k vysokΘ, ·zkΘ v∞₧i. Vystoupal po dlouh²ch toΦit²ch schodech a zabouchal na zaÜlΘ kovanΘ dve°e. StarΘ panty zavrzaly a vykoukla hlava se ÜpiΦatou Φepicφ a dlouh²m plnovousem. èlechtic °ekl smluvenou v∞tu, kterou urΦil Sitheus, a mßg mu hned naznaΦil, aby Üel dovnit°.<BR>
"Mßm t∞ pozdravit od Sithea," usmßl se Alberius na vousatΘho mßga, "brzy p°itßhne se svojφ armßdou a byl by rßd, kdyby mu v tom ta krysa Imonth nep°ekß₧ela. Jß se svojφ dru₧inou mßm dohlΘdnout na to, aby vÜe prob∞hlo hladce."<BR>
"Äßdn² strach," °ekl na to Φernokn∞₧nφk, "krßl je na pokraji smrti a v souΦasnosti m∞ spφÜe dß prßci udr₧et ho na₧ivu."<BR>
"Zφtra vßs p°ivedu do palßce jako svΘ novΘ pomocnφky a zaΦneme se Sitheov²m plßnem," pokraΦoval a zamyslel se: "... mimochodem, jste mi n∞jak² pov∞dom², odn∞kud vßs znßm."<BR>
"Ano a i jß tebe. Chodil jsi do mΘho domu na hostiny, dokud se do n∞j nenast∞hovalo to prase Veneus, kter² mimochodem dnes neÜ¥astnou nßhodou zahynul," odpov∞d∞l Ülechtic.<BR>
"Tak ty jsi nebyl nara₧en na k∙l? Sßm jsem se popravy ·Φastnil a nikdo nepoznal, ₧e na smrt Üel n∞kdo jin². Doufßm, ₧e se t∞ jeÜt∞ do₧ije krßl, rßd bych vid∞l, jak se bude tvß°it, a₧ t∞ spat°φ."<BR>
Oba mu₧i se rozesmßli a mßg se potΘ s Alberiem rozlouΦil a °ekl, ₧e majφ vÜichni hned rßno p°ijφt za nφm k jeho v∞₧i.<BR>
Kdy₧ se Alberius vrßtil do krΦmy, naskytl se mu zajφmav² pohled na vφnem zpitΘho Ragaela le₧φcφho ve zvratkßch na zemi.<BR>
"Jen si ho vezmi s sebou, prase jedno, a zφtra ho sem poÜli, a¥ si to tu po sob∞ uklidφ," mraΦil se hospodsk², ale Alberius opilΘho mu₧e p°ekroΦil a zamφ°il rovnou na pokoj. Ve v²bornΘ nßlad∞ si pobrukoval pφsniΦky a kdy₧ usφnal, tak se usmφval.
<P>
<A NAME="K18"></A><H3>Krvav² tr∙n</H3>
"Vstßvej, ty Φun∞," zah°m∞l Aardwark na Ragaela, kter² se stßle vyvaloval u v²Φepu na podlaze a kopl ho do zad. Opilec p°ekvapen∞ zam₧oural a zaΦal op∞t zvracet.<BR>
"Poj∩te mi s nφm pomoct," po₧ßdal Aardwark a chytil Ragaela za nohy. Thyras le₧φcφho mu₧e znechucen∞ popadl za ruce a spoleΦn²mi silami ho dotßhli ke kaÜn∞, kam ho vhodili. Ten zaΦal prskat, ale rychle se vzpamatoval. Thyras mu hodil suchΘ obleΦenφ a b∞hem chvφle byli p°ipraveni k odchodu.<BR>
"A kdo mi to tu uklidφ?" protestoval hostinsk², ale Aardwark mu p°ibouchl dve°e p°ed nosem. <BR>
Krßlovsk² mßg u₧ na n∞ Φekal ve dve°φch svΘ v∞₧e. P°i pohledu na Ragaela, kter² koukal jako sysel, se zamraΦil, ale pak se ze Üiroka usmßl a pozdravil p°φchozφ.<BR>
"A¥ si to opilΘ prase p°ehodφ kßpi p°es hlavu, budeme prochßzet strß₧emi a nechci ₧ßdnΘ zbyteΦnΘ otßzky," na°φdil mu₧∙m a Aardwark Ragaela lehk²m postrΦenφm pobφdl, aby tak uΦinil. Mßg je bez jak²chkoli problΘm∙ dovedl a₧ ke svΘ pracovn∞ v palßci a rozkßzal strß₧n²m, ₧e majφ opustit svß stanoviÜt∞, proto₧e krßl s nφm chce mluvit o samot∞. PoΦkal, a₧ ozbrojenci zmizφ z chodby a vykroΦil spolu s Alberiem do tr∙nnφho sßlu. Aardwark, Thyras a Ragael z∙stali mφsto krßlov²ch vojßk∙ na strß₧i, aby zadr₧eli ka₧dΘho, kdo by mohl plßn p°ekazit.<BR>
Krßl, kter² b∞hem poslednφch n∞kolika m∞sφc∙ znaΦn∞ zestßrl a p°φmo se ztrßcel p°ed oΦima, sed∞l shrben na svΘm zlatem zdobenΘm tr∙nu a zt∞₧ka sφpal.<BR>
"Nerad ruÜφm, pane," °ekl krßli uctiv∞ mßg, "ale n∞kdo by si s vßmi rßd promluvil."<BR>
"V₧dy¥ jsem ti na°φdil, a¥ sem nikoho nevodφÜ," protestoval slab²m hlasem krßl, "nechßm t∞ ztrestat, aby jsi byl p°φÜt∞ posluÜn∞jÜφ."<BR>
"Imonthe, ty starß kryso!" zah°m∞l Alberius a vlßdce zvedl hlavu, kdo se opovß₧il takto urazit nejmocn∞jÜφho mu₧e v zemi.<BR>
"VφÜ, kdo jsem?" zatahal star² Ülechtic panovnφka za vousy.<BR>
"Nechßm t∞ narazit na k∙l," sφpal krßl, "celΘ m∞sto se p°ijde podφvat na tvoji popravu."<BR>
"Tak tohle u₧ jsi mi sliboval jednou, ty bastarde. A vidφÜ? Jsem tu dosud."<BR>
Imonth strnul. Poznal, kdo p°φchozφ mu₧ je.<BR>
"No, co mlΦφÜ, kryso? To nepozdravφÜ svΘho p°φtele?" ude°il Alberius na krßle. Ten nebyl schopen slova.<BR>
"Nastal Φas vyst°φdat krßle," pokraΦoval Ülechtic, "tv∙j generßl Sitheus si myslφ, ₧e bude lepÜφ, ne₧ ty. Jß mßm vÜak jin² nßzor." S t∞mito slovy vrhl sv∙j meΦ po poblφ₧ stojφcφm mßgovi. Ten, ne₧ staΦil jakkoli zareagovat, spadl mrtev k zemi. Jeho krev se rozst°φkla okolo a pot°φsnila tr∙n i s krßlem.<BR>
"A proto₧e Sitheus jeÜt∞ nedorazil, bude po mΘm," zasmßl se Ülechtic. Krßl se vzepjal a zatahal za zvonek vedle tr∙nu. Alberius popadl vysok² svφcen a rozb∞hl se proti n∞mu. Ho°φcφ svφΦka se ulomila a hrot, na kterΘm byla upevn∞na, probodl krßli b°icho. Ten zachropt∞l, pokusil se zachytit svφcen, ale ruce mu spadly do klφna. Obßvan² krßl, tyran Imonth Velik², byl mrtev. Jeho krev stΘkala po tr∙nu a pod nφm se tvo°ila rudß lou₧e.<BR>
V tu chvφli Alberius uslyÜel dusot krok∙. OtoΦil se a spat°il Ragaela a Aardwarka, jak utφkajφ p°ed n∞kolika strß₧ci. Aardwark byl viditeln∞ zran∞n, z boku mu tekla krev a jakmile vb∞hl do tr∙nnφho sßlu, zakopl a z∙stal le₧et. Alberius vyskoΦil, vytßhl meΦ z mßgova t∞la a vrhl se na strß₧e. Ragael se k boji p°idal a b∞hem chvφle se jim povedlo strß₧ zabφt. Alberius se sklonil nad Aardwarkem. Ten z poslednφch sil zvedl hlavu.<BR>
"Thyras je mrtev," zastΘnal, "a jß takΘ umφrßm..."<BR>
Zran∞n² mu₧ se odmlΦel a po chvφli se otoΦil na Ragaela. "MusφÜ p°evzφt tr∙n dokud nep°itßhne Sitheus se svoji armßdou, bylo to jeho p°ßnφ, kdybych nep°e₧il."<BR>
Ragael p°ik²vl a podφval se na mrtvΘho krßle. Kdy₧ se otoΦil zp∞t na Aardwarka, ten ji₧ le₧el se strnul²m pohledem up°en²m do stropu.<BR>
"Dobrß, musφme ud∞lat, co si Sitheus p°ßl," °ekl Ragael a vykroΦil sm∞rem ke krßli. Nikdy se nedozv∞d∞l, proΦ padl k zemi v krvi tekoucφ z jeho ·st.<BR>
Alberius vytrhl sv∙j meΦ z Ragaelov²ch zad a zaÜeptal: "Ty hlupßku! To sis myslel, ₧e p°enechßm tr∙n Sitheovi? Kdybys byl chyt°ejÜφ, mohl te∩ z tebe b²t bohßΦ."<BR>
èlechtic skopl krßle z tr∙nu, nasadil si jeho korunu a posadil se na panovnφkovo mφsto. Prßv∞ se mu splnil jeho odv∞k² sen. Stal se vlßdcem Severnφho krßlovstvφ.<BR>
Netrvalo dlouho a do sßlu vb∞hlo n∞kolik strß₧c∙.<BR>
"Odkli∩te tu Üpφnu a uve∩te sßl do p∙vodnφho stavu," na°φdil zara₧en²m vojßk∙m krßl Alberius, "a vzka₧te kucha°i, ₧e si p°eji poob∞dvat." Rozkaz vojßky probral z p°ekvapenφ a zaΦali d∞lat to, co si nov² krßl p°ßl.<BR>
"A a₧ se tady objevφ Sitheus, tak ho nechejte ihned popravit, velenφ nad jeho armßdou p°evezmu jß!" dodal krßl a povstal, aby si upravil pomaΦkan² oblek. V tu chvφli se zpoza tr∙nu vyhoupla postava v kßpi a zarazila samozvanΘmu krßli d²ku do zad. Ten zastΘnal a otoΦil se. K°eΦovit∞ uchopil plßÜ¥ svΘho vraha a jak klesal k zemi, strhl mu kßpi. Byl to Sitheus.<BR>
"Tak ty jsi m∞ cht∞l popravit?" °ekl jφzliv²m hlasem generßl. "Se zradou jsem samoz°ejm∞ poΦφtal, proto jsem do palßce dorazil jeÜt∞ p°ed vßmi. Budu to jß, kdo zalo₧φ novou krßlovskou dynastii. Jß a syn, jak prozradila v∞Ütkyn∞, kterΘho Φekß moje ₧ena! Bude se jmenovat Kaligus a jß ho vychovßm tak, aby po m∞ mohl p°evzφt tr∙n."<BR>
Alberius se bezmocn∞ dφval Sitheovi do oΦφ.<BR>
"Ty se ovÜem na moji vlßdu budeÜ dφvat z pekla, pse. A mimochodem, asi bych ti m∞l °φct, ₧e jsem t∞ stejn∞ hodlal zlikvidovat," dodal posm∞Ün∞ Sitheus a sebral ze zem∞ krßlovskou korunu.<BR>
Sitheova tvß° se Alberiovi zaml₧ovala a poslednφ, na co umφrajφcφ krßl myslel, bylo to, ₧e Kaligus nebude Sithe∙v syn, ale jeho, proto₧e b∞hem spoleΦnΘ cesty s jeho ₧enou se od nφ v kuchy≥skΘm voze dozv∞d∞l, ₧e generßl je sice mocn² v boji, ale u₧ ne na lo₧i a Alberius jφ to b∞hem krßtkΘ cesty bohat∞ vynahradil.<BR>
Sitheus si nasadil korunu na hlavu a vrhl poslednφ pohled na Alberia, kter² se v okam₧iku svΘ smrti spokojen∞ usmφval.
<P>
<HR>
Povφdku si m∙₧ete stßhnout takΘ v elektronickΘ podob∞ knihy <B>"Severnφ krßlovstvφ: Krvav² tr∙n a jinΘ povφdky"</B> <A HREF="0046.php">ZDE</A>!<BR>
<FORM action="http://cernylord.wz.cz/index.php?Txt=0045" method=post><H2>Diskuznφ f≤rum:</H2>Zde m∙₧ete komentovat povφdku, Φlßnek nebo sekci serveru. Pokud si p°ejete pouze poslat vzkaz redakci, vyÜkrtn∞te kolonku <I>Ve°ejnΘ</I>.<P><input type=TEXT name=Kdo value="" size=25 maxlength=100> JmΘno (e-mail, www)<BR><TEXTAREA name=Co ROWS=5 COLS=40></TEXTAREA><BR><input type=CHECKBOX name=Verejne value=D1 CHECKED> Ve°ejnΘ (vzkaz bude zobrazen vÜem)<P><input type=SUBMIT name=Posli_to value=POèLI><input type=RESET name=Smaz value=Sma₧> [<A HREF="__a.php">administrace</A>]</FORM><P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.05.15-10:49.33 <B>od</B> Jan ZajiCzech<P>
èvΘdu? :) To mi do fantasy moc nesedφ.<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.05.14-17:06.06 <B>od</B> Admin<P>
Treba si dali trojku :-)<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.05.14-16:15.06 <B>od</B> Andel<P>
To je taky pravda:-) <br />
Ale to by Sitheus nepoznal?(aΦkoli, kdo vφ, co ten m∞l sßm za choutky...:-):-))<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.05.14-06:10.49 <B>od</B> Admin<P>
Ovsem receno neni, ze zadne bicovani nebylo :-)<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.05.13-17:04.49 <B>od</B> And∞l<P>
Pßr poznßmek by bylo, ale nejvφc se divφm tomu zßv∞ru. Mßm na mysli to, ₧e od Alberia bych spφÜ Φekal, ₧e Sitheovu ₧enu bude biΦovat a ne s plodit potomky(jak nudnΘ-alespo≥ z Alberiova pohledu urΦit∞:-):-))<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.05.12-14:34.16 <B>od</B> Jan ZajiCzech<P>
Admin: Pochybuji, ₧e to bude staΦit. :D Ale ve Ükole se stejn∞ poslednφ dobou nedß nic jinΘho d∞lat. :D<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.05.12-08:07.48 <B>od</B> Admin<P>
Rezervuj si na to celou hodinku cteni ve skole pod lavici ;-)<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.05.11-19:57.48 <B>od</B> Jan ZajiCzech<P>
Ufff, dlouhΘ, ale zkusφm to p°eΦφst. ;)<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.05.10-11:07.01 <B>od</B> Admin<P>
V kratkosti nejcastejsi chyby: casto jsme opravovali dlouha krkolomne spojena souveti, co nam jiz uteklo je to, ze "aby jste" ma spisovny tvar "abyste" (podobne "kdybyste", atd.)<P>
