<META NAME="description" CONTENT="╚ern² Lord: Literßrnφ server se zam∞°enφm na fantasy, sci-fi a horor. Trvale probφhajφcφ presti₧nφ sout∞₧ pro autory. Mo₧nost zve°ejn∞nφ amatΘrsk²ch povφdek.">
<META NAME="keywords" CONTENT="MP3 download zdarma free ╚ern² Lord cerny Literßrnφ server fantasy sci-fi scifi horor trvale probφhajφcφ presti₧nφ sout∞₧ pro autory mo₧nost zve°ejn∞nφ amatΘrsk²ch povφdek povidky povφdky">
<META NAME="author" CONTENT="╚ern² Lord (C) under ZOA licence">
<META HTTP-EQUIV="expires" content="15 Jun 2004 13:00:15"><TITLE>╚ern² Lord: Literßrnφ server se zam∞°enφm na fantasy, sci-fi a horor.</TITLE>
Kdy₧ p°iÜel ten v bφlΘm plßÜti, d∞lal jsem, ₧e spφm. Äe spφm jsem ostatn∞ p°edstφral v₧dy, kdy₧ jsem mohl. Pokud se za kulat²m okΘnkem na dve°φch objevila vousatß tvß° BφlΘho plßÜt∞ a jß nestihl skoΦit do postele, ani₧ by si mne vÜiml, kladl mi unavujφcφ otßzky.<BR>
Tentokrßt jsem m∞l ale Üt∞stφ, nebo¥ jsem se p°ed chvφlφ probudil a vle₧e tΘ₧ p°em²Ülel. ObliΦej BφlΘho plßÜt∞ zmizel a jß se vrßtil k ·vahßm o tom, kdo urΦuje, kdo bude ₧φt jako Bφl² plßÜ¥ a kdo jako jß. Mo₧nß na vÜechny otßzky neexistuje odpov∞∩ a mo₧nß ano. Abych ale zaΦal n∞jak popo°ßdku...<BR>
VÜechno to pro mne zaΦalo... v₧dy¥ jß ani vlastn∞ nevφm, kdy jsem se sem dostal. Äiji tu, lΘpe °eΦeno p°e₧φvßm, u₧ od doby, kam sahß mß pam∞¥. Pod pojmem "tu" mφnφm kulatou mφstnost se zdmi zm∞kΦen²mi proti ·myslnΘmu ·razu, s t∞₧k²mi, hydraulick²mi dve°mi, a kamerou v hornφm rohu. ╚ty°ikrßt denn∞ p°ijde menÜφ a bezvous² Bφl² plßÜ¥ s jφdlem, kterΘ poklßdß v bezpeΦnΘ vzdßlenosti ode mne. P°i tom se na mne dφvß s hranou opovr₧livostφ, ale z jeho oΦφ Φtu poka₧dΘ v∞tÜφ strach.<BR>
Nikdo na mΘ otßzky neodpovφdß a ani jß netuÜφm, jak jsem se mluvit nauΦil. M∙j sv∞t je jen tato tichß mφstnost, p°edstavujφcφ v∞zenφ, do kterΘho jsem se dostal za... za co vlastn∞?<BR>
P°ed t²dnem mi Bφl² plßÜ¥ p°inesl psacφ stroj - alespo≥ tomu, na Φem te∩ pφÜi, tak °φkal. P°ekvapilo mne, i kdy₧ zdaleka ne tak, jako BφlΘho plßÜt∞, ₧e jsem jej ihned bez zavßhßnφ pou₧il pro napsßnφ n∞kolika krßtk²ch slov. Kdy₧ jsem se na vousatΘho BφlΘho plßÜt∞ usmßl, vyt°eÜtil na popsan² papφr oΦi a utekl.<BR>
Myslφm, ₧e tu ze mne majφ vÜichni strach. Mo₧nß je strach prav²m d∙vodem mΘho v∞zn∞nφ a skr²vßnφ p°ed... jin²mi Bφl²mi plßÜti.<BR>
A¥ je to, jak chce, pracuji nynφ na plßnu, jak bφl²m plßÜ¥∙m utΘct - p°esto₧e nevφm kam. Zjistil jsem, ₧e vysouvacφ dve°e jdou otev°φt jedin∞ z druhΘ strany. K jejich otev°enφ je nutno zadat sedmimφstn² k≤d a p°ilo₧it do gelovΘho obalu dla≥, aby snφmaΦ mohl naskenovat otisky prst∙. VÜechna tato fakta jsem zjistil dlouhodob²m pozorovßnφm bφl²ch plßÜ¥∙.<BR>
Dve°mi je tedy pro mne cesta uzav°ena.<BR>
Zdi jsou zm∞kΦeny specißlnφmi um∞l²mi vlßkny. Syntetickß vlßkna lze odlepit a dostat se tak k holΘmu ₧elezobetonovΘmu jßdru. K rozbitφ molekul takovΘto zdi je t°eba minimßln∞ gravitomagnetickΘ zbφjeΦky - a i u nφ si nejsem jist ·Φinnostφ. Hol²ma rukama ze∩ neprorazφm.<BR>
Toaleta v koutu nesk²tß ₧ßdnΘ v²chodisko a matrace jakbysmet.<BR>
Obßvßm se, ₧e se odtud nikdy nedostanu.
<P>
<CENTER>***</CENTER>
<P>
U₧ to mßm.<BR>
Dnes p°iÜel Bφl² plßÜ¥ v modrΘ kombinΘze s jin²mi Bφl²mi plßÜti v Φern²ch uniformßch. Zatφmco Bφl² plßÜ¥ v modrΘ kombinΘze vytßhl z kapsy rozklßdacφ ₧eb°φk a kontroloval kameru, t°i BφlΘ plßÜt∞ v Φern²ch uniformßch na mne pohlφ₧eli jako na to, co splachuji do toalety - ale i z jejich oΦφ jsem vycφtil strach.<BR>
Jen co Bφl² plßÜ¥ v modrΘ kombinΘze a t°i BφlΘ plßÜt∞ v Φern²ch uniformßch odeÜli, uvφzl m∙j pohled na kame°e. Prohlφdkou ji Bφl² plßÜ¥ v modrΘ kombinΘze nepatrn∞ nahnul, Φφm₧ se v²seΦ pohledu snφ₧ila o pßr metr∙, kterΘ staΦφ, abych se ke kame°e z boku nezpozorovan∞ p°iblφ₧il a p°est°ihl kabel s odvodem nahranΘho filmu.<BR>
P°φchod BφlΘho plßÜt∞ v modrΘ kombinΘze bude stoprocentnφ. Situace se mφrn∞ zhorÜφ, jestli₧e s sebou v doprovodu p°izve znovu t°i BφlΘ plßÜt∞ v Φern²ch uniformßch. Doufßm, ₧e se tak nestane...
<P>
<CENTER>***</CENTER>
<P>
VÜe je nachystßno. P°edstφral jsem odchod na toaletu, Φφm₧ jsem opustil snφmacφ mφsto p°ed kamerou. Tepny na spßncφch mi buÜily jako splaÜenΘ, kdy₧ jsem se p°ilepen² na zm∞kΦujφcφm potahu st∞ny plφ₧il ke kame°e. Po oΦku jsem hlφdal okΘnko na dve°φch, kter²m by mne p°φchozφ Bφl² plßÜ¥ mohl zpozorovat.<BR>
Kdepak. VÜe jde podle <I>mΘho</I> plßnu. <BR>
Stoupl jsem si na ÜpiΦky a obhlΘdl situaci za kamerou. Dva ·zkΘ kabely, jeden Φerven² a jeden modr², vychßzely z t∞la snφmacφho za°φzenφ a mizely v p°ehnan∞ velikΘm otvoru.<BR>
V∞d∞l jsem, ₧e jeden z kabel∙ je vodiΦem elektrickΘho proudu. Jestli₧e bych jej p°e°φzl p°φborov²m no₧em, nejspφÜ by to byl m∙j prvnφ a poslednφ pokus o ·t∞k. Na druhou stranu jsem si mohl zvolit i sprßvn² kabel a t∞Üit se z nßklonosti Üt∞st∞ny.<BR>
èance byly padesßt na padesßt. A jß si v∙bec nev∞°il. Byl jsem op°en² o oblo₧enφ ₧elezobetonovΘ zdi, koukal na ty dva kabely jako na zjevenφ a nerv≤zn∞ si hrßl s prsty. Podφval jsem se do otvoru ve zdi a v tu rßnu mne siln² zdroj sv∞tla odhodil zpßtky. Zamnul jsem si z°φtelnice a sledoval, jak ze sφtnice mizφ barevnΘ skvrny.<BR>
A₧ za minutu jsem naΦerpal dost odvahy na to, abych se do dφry pro kabely podφval znovu. Tentokrßte jsem ale neucouvl p°ed tφm velik²m zß°φcφm objektem na modrΘm prostoru, kter² vyhlφ₧el jako voda. Skulinou vßl dovnit° slab² vßnek a jß se jej sna₧il ulovit vyplazen²m jazykem. Kdyby na druhΘ stran∞ mφstnosti umφstili druhou kameru, asi bych Bφl²m plßÜ¥∙m p°ipadal jako neandrtßlec p°ed satelitnφm telefonem. V tu chvφli by mi to ale v∙bec nevadilo.<BR>
Sßl jsem studen² vzduch a mezi ·tr₧ky slasti jsem mrkal na sv∞tlo. Nastra₧il jsem sluch, zda n∞co neuslyÜφm. Krom v∞tru, razφcφmu si cestu skrze skulinu ve st∞n∞, jsem ale nic neslyÜel.<BR>
Tehdy bylo sv∞tlo a vφtr m²mi nejlepÜφmi p°ßteli.<BR>
BφlΘ plßÜt∞ mi byly mnohem vzdßlen∞jÜφ, aΦkoli jsem vypadal jako oni - co₧ jsem si p°ipomn∞l poka₧dΘ, kdy₧ za mnou p°iÜel Bφl² plßÜ¥ s b°itvou, se kterou jezdil po m²ch tvß°φch, a jß se dφval do vlastnφho obrazu ve velice lesklΘm p°edm∞tu.<BR>
P°est°ihl jsem modr² drßt.
<P>
<CENTER>***</CENTER>
<P>
Dve°e se zasyΦenφm vypouÜt∞nΘho vzduchu vyjely nahoru a Bφl² plßÜ¥ v modrΘ kombinΘze a t°i BφlΘ plßÜt∞ v Φern²ch uniformßch veÜli do pokoje. Ned∙v∞°iv∞ pohlφ₧eli na p°ikr²vku, kterß byla tvarovanß jako lidskΘ t∞lo - m∙j v²tvor po p°est°i₧enφ kabelu. <BR>
Kdy₧ jsem je hbit²m skokem obskoΦil, vÜimli si mne, ale nebyli schopni vyjeknout, nato₧ se pohnout. PohybovΘ senzory nad rßmem dve°φ zaznamenaly odchod a spustily za mnou dve°e. <BR>
Spat°il jsem vyd∞Üen² obliΦej BφlΘho plßÜt∞ v modrΘ kombinΘze p°ilepen² na skle. Z oΦφ jsem byl tentokrßte zmaten, jeliko₧ jsem si nebyl jist, zda se mu ulevilo, nebo je mrtv² strachem. Na zjiÜ¥ovßnφ nebyl Φas. <BR>
OtoΦil jsem se a prvn∞ v ₧ivot∞ spat°il n∞co jinΘho ne₧ mφstnost, ve kterΘ jsem p°e₧φval. Chodba se dßl rozdvojovala, ale ani na jednom konci jsem nezahlΘdl Bφl² plßÜ¥. <BR>
Zamφ°il jsem do dve°φ p°ede mnou, kterΘ se automaticky otev°ely a propustily mne tak do Üatny. Bylo mi hned jasnΘ, ₧e v bavln∞nΘm obleΦenφ budu snadn²m cφlem. P°ehodil jsem p°es sebe jeÜt∞ Bφl² plßÜ¥. Bylo mi proti srsti nosit Üaty barbar∙, kte°φ majφ v oΦφch strach p°ed tφm, kdo je zamΦen za silnou zdφ, ale se zatnut²mi zuby a strachem v patßch si nevybφrßte.<BR>
Vrßtil jsem se na chodbu a pokraΦoval a₧ na konec, kde jsem sestoupil po schodech. Cosi tu cinkalo a jß za okam₧ik p°iÜel na to, co: BφlΘ plßÜt∞ nastupovaly do st°φbrn²ch dve°φ, kterΘ se po pojmutφ urΦitΘho poΦtu plßÜ¥∙ zav°ely a kdy₧ se znovu otev°ely, BφlΘ plßÜt∞ u₧ uvnit° nebyly. <BR>
Okam₧ik jsem si nebyl jist², co cinkajφcφ dve°e znamenajφ, ale vloudil jsem se do davu a nastoupil takΘ. TlaΦil jsem se uprost°ed hlouΦku Bφl²ch plßÜ¥∙ a cφtil jejich parfΘmovanΘ koÜile. <BR>
Dve°e zacinkaly a zem∞ pode mnou se pohnula. V prvnφm okam₧iku jsem potlaΦil nutkßnφ p°ichytit se nejbli₧Üφho BφlΘho plßÜt∞ a tvß°il se stejn∞ jako ostatnφ - pyÜn∞, panovaΦn∞ a s nezßjmem o ostatnφ. <BR>
Nenφ t∞₧kΘ napodobit BφlΘ plßÜt∞.<BR>
K mΘmu ·₧asu se dve°e znenadßnφ otev°ely a BφlΘ plßÜt∞ si razily cestu ven. Nßsledoval jsem ostatnφ a₧ k velikΘmu sßlu, kde u₧ byly BφlΘ plßÜt∞ p°evleΦeni do r∙znobarevn²ch Üat∙ - nejΦast∞ji nosily ΦernΘ obleky se Ükroben²mi kravatami.<BR>
Necφtil jsem se mezi nimi dob°e. Sßl konΦil prosklen²mi samootevφracφmi dve°mi, kter²mi jsem proÜel a ocitl se pod sv∞tlem, kterΘ jsem vid∞l ji₧ ve svΘm pokoji. <BR>
TΘ krßsy jsem nemohl obdivovat dlouho, nebo¥ se za m²mi zßdy rozezvuΦelo tßhlΘ houkßnφ, o kterΘm jsem m∞l neblahΘ tuÜenφ, ₧e bylo spuÜt∞no prßv∞ kv∙li mΘmu ·t∞ku. U₧ jsem na nic neΦekal a rozeb∞hl se po ruÜenΘ ulici, stφn∞nΘ obrovsk²mi zasklen²mi domy a roztr₧enΘ v p∙li silnicφ. Nad mou hlavou sviÜt∞ly aeromobily, z jejich₧ zad unikala modravß zß°e, opisujφcφ strojovou drßhu letu. Aeromobily tak po vod∞ rozsΘvaly bizarnφ obrazce, v²vrtky Φi kolmΘ drßhy.<BR>
Kdosi k°ikl, a¥ se zastavφm. Byl to Bφl² plßÜ¥ v uniform∞. Cφtil jsem, jakou autoritu mß u ostatnφch Bφl²ch plßÜ¥∙ a p°idal jsem na rychlosti. A₧ za t°etφm blokem jsem si byl zcela jist², ₧e jsem pronßsledovatele set°ßsl.<BR>
Nynφ, kdy₧ jsem se rozhlΘdl po okolφ, jsem si pln∞ uv∞domil dopad mΘho poΦφnßnφ. BφlΘ plßÜt∞ urΦt∞ zu°φ. V jednu chvφli jsem m∞l chu¥ se otoΦit a vrßtit. Sv∞t mimo pokoj nebyl tak ·₧asn², jak jsem si p°edstavoval. Bylo tu mßlo ₧iv²ch v∞cφ. VÜechno se omezovalo na pru₧nost, stabilitu a barvitost kovu nebo um∞l²ch hmot.<BR>
Polkl jsem vÜechen pesimismus a cht∞l pokraΦovat v ch∙zi, kdy₧ se ozval uÜi drßsajφcφ hluk. Skrze prach rozvφ°en² koordinaΦnφmi tryskami jsem spat°il aeromobil p°istßvajφcφ na chodnφku. Z okΘnka na mne mßvalo n∞kolik Bφl²ch plßÜ¥∙, jako by po m∞ cosi cht∞li. <BR>
Zem∞ zadun∞la, kdy₧ aeromobilu vypadl motor a z°φtil se z dobrΘho p∙l metru na zem. ╪idiΦ zaklel, ale nezdßlo se, ₧e by porucha byla zajφmav∞jÜφ, ne₧-li jß. <BR>
Strachoval jsem se, ₧e mne tito Bφlφ plßÜ¥ovΘ poznali a budu se muset vrßtit do pokoje bez zß°φcφho sv∞tla na vod∞ naho°e. Litoval jsem p°edchozφch myÜlenek na nßvrat a prosil zß°φcφ kouli o pomoc.<BR>
"D∞lejte, naskoΦte!" zavolal na mne Bφl² plßÜ¥ v ΦervenΘm triΦku a dlouh²mi vlasy. <BR>
Mo₧nß bych o tom nem∞l psßt, ale cφtil jsem, ₧e se tento Bφl² plßÜ¥ liÜφ od t∞ch ostatnφch. Byl jsem k n∞mu neznßm²m zp∙sobem naklon∞n a - ehm - lφbil se mi. <BR>
"No tak, snad nechcete, aby vßs hned chytli," zavolal °idiΦ a zapßlil si krßtkou tyΦinku. Pßrkrßt potßhl a pak vypustil Üedou v∞c z ·st. <BR>
╪idiΦ mi nahßn∞l strach.<BR>
Pomalu jsem se otoΦil na cestu mezi velik²mi zasklen²mi domy a potom na zastaral² aeromobil. <BR>
PokrΦil jsem rameny a nastoupil.
<P>
<CENTER>***</CENTER>
<P>
Zatφmco aeromobil putoval vodou naho°e, spal jsem. Byl jsem natolik vysφlen, ₧e mne v bd∞lΘm stavu neudr₧elo ani vÜudyp°φtomnΘ nap∞tφ ze svobody.<BR>
"Co te∩ s nφm?" ptal se Üeptem kdosi, zatφmco mΘ oΦi byly zav°enΘ. <BR>
NeslyÜel jsem hluk motor∙ a usoudil, ₧e jsme p°istßli.<BR>
"Coby? Vφte, kdo to je, musφme mu pomoct," zaÜeptal druh², mnohem m∞kΦφ, hlas.<BR>
"Sßm jsi ho vid∞l na ulici. Znalosti o lidech a sv∞t∞ v∙bec mß jako dvouletΘ dφt∞."<BR>
V tΘ chvφli jsem otev°el oΦi a podrß₧d∞n∞ se rozhlΘdl po diskutujφcφch. Poslednφ v∞ta se mne dotkla. T°i BφlΘ plßÜt∞ ztuhly a omluvn∞ se zadφvaly do zem∞. Cht∞l jsem jim pov∞d∞t, co vÜechno vφm a znßm, ₧e jsem hned, jak mi byl p°inesen psacφ stroj, dokßzal psßt. Äe jsem uva₧oval o pou₧itφ gravitomagnetickΘ zbφjeΦky na ze∩ v pokoji. Ale ne°ekl jsem nic. O sv∞t∞ jsem v∞d∞l opravdu velice mßlo a ty stroje a poznatky, kterΘ jsem m∞l, nebyly mΘ - nezφskal jsem je jß, ale n∞kdo jin².<BR>
"P°ipravφm vßm jφdlo," zamumlal honem Bφl² plßÜ¥ s jemn²mi rysy a odb∞hl do ·stranφ.<BR>
"Jß ti, Elizo, pom∙₧u," houkl druh² a vydal se kvapem po stopßch spoleΦnφka.<BR>
Obrßtil jsem klidn² zrak na zb²vajφcφho a poznal °idiΦe aeromobilu.<BR>
"Mßte to tu hezkΘ," °ekl jsem a rozhlΘdl se po mφstnosti. Nic zvlßÜtnφho jsem nenalezl a krapet si tu p°ipadal jako ve starΘm pokoji, tu frßzy jsem vypustil jen pro to, abych odehnal od °idiΦe strach.<BR>
"Jo, p∞kn² to tu je," prohlßsil mohutn² Bφl² plßÜ¥, "Ale nic pro vaÜe postavenφ. Musφte to tu pßr dnφ vydr₧et, ne₧ profesor∙m slehnou vlasy z vaÜeho ·t∞ku."<BR>
"Prosφm, tomu nerozumφm. Kdo jsou profeso°i?" zeptal jsem se zmaten∞. P°irozen∞ mi doÜlo, o kom mluvφ, ale nechßpal jsem to slovo v plnΘm rozsahu. I metafora "slehnou vlasy z vaÜeho ·t∞ku" m∞la svΘ mezery, co₧ jsem °idiΦovi rad∞ji ne°φkal - u₧ tak vypadal dostateΦn∞ p°iduÜen∞.<BR>
"Ehm, v tom bude drobßtko problΘm. PoΦkßte tu na mne? Hnedle se vrßtim," vyloudil.<BR>
"OvÜem."<BR>
Odb∞hl a za chvφli ke mne dolehl hlasit² rozhovor:<BR>
"... a jß ti povφdßm, ₧e to on nenφ!"<BR>
"Vid∞li jsme ho, jak utφkß p°ed profesorama a podle poΦφtaΦe by po tolika letech m∞l vypadat p°esn∞ takhle. Povφdßm ti, ₧e to nikdo jin² b²t nem∙₧e," odsekl rßzn∞ druh².<BR>
Hlas °idiΦe se nßhle ztiÜil, a₧ jsem vyrozum∞l jen ·tr₧ky.<BR>
"bezdomovec... ₧ebrßk.... Üpeh," Üeptal.<BR>
"Ty jsi zeÜφlel!" zvolal jemn² hlas.<BR>
Dßle jsem se o rozhovor t∞ch t°φ nestaral. Nezajφmalo mne, o kom se bavφ, ale v uctivΘm t≤nu to tedy rozhodn∞ nebylo. ╚ekal jsem sßm v ÜerΘm pokoji jeÜt∞ pßr minut a stoΦen² v obrannΘm klubφΦku se chrßnil p°ed hluΦnou hßdkou. <BR>
Dve°e se otev°ely tak nßhle, a₧ jsem se lekl. Do pokoje veÜel Bφl² plßÜ¥ s jemnou tvß°φ. P°isedl si ke mn∞ a podφval se mi do oΦφ.<BR>
"Eliza," °ekl a p°iblφ₧il k mΘ ruce dla≥.<BR>
Rozbalil jsem t∞lo z klubka a nechßpav∞ se na nata₧enou ruku podφval.<BR>
Bφl² plßÜ¥ nadzdvihl oboΦφ, jako by ode mne cosi oΦekßval. Natßhl jsem tedy ruku a ukßzal, ₧e mßm takΘ p∞t prst∙ a ₧e jsme si tedy podobnφ.<BR>
Bφl² plßÜ¥ s jemnou tvß°φ se usmßl. "Jmenuji se Eliza. Jak °φkajφ tob∞?"<BR>
Zamyslel jsem se. Jak by mi m∞l n∞kdo °φkat? Z°φdka jsem slyÜel, ₧e by mne n∞kdo, mimo BφlΘho plßÜt∞, oslovil jinak, ne₧ <I>hej, ty tam, tady mßÜ jφdlo</I> nebo <I>jak se cφtφÜ</I>?<BR>
"Nijak."<BR>
Jemnß tvß° vypadal rozpaΦit∞. "BudeÜ se toho muset jeÜt∞ hodn∞ nauΦit."<BR>
Vstal, pokynul mi, abych ho nßsledoval a vydal se dve°mi ven.
<P>
<CENTER>***</CENTER>
<P>
Zasedl jsem za monitor a podle rady °idiΦe jsem pozoroval b∞₧φcφ text. Jemnß tvß° mi p°ed tφm prozradil, ₧e mne monitor p°iuΦφ spoust∞ v∞cem. Nebrßnil jsem se informacφm, aΦkoli jsem si v tΘ dob∞ p°ipadal minimßln∞ stejn∞ inteligentnφ, jako ostatnφ BφlΘ plßÜt∞.<BR>
Za pßr minut jsem se dozv∞d∞l dost na to, abych se za svou samolibost zastyd∞l. UΦil jsem se d∞jiny lidstva od samΘho poΦßtku. Od VelkΘho t°esku, p°es vznik galaxiφ, sluneΦnφch soustav, planet a jin²ch vesmφrn²ch t∞les. PokraΦoval jsem historiφ organism∙ na Zemi. ╪idiΦ mi ukßzal, jak °φdit rychlost uΦebnφho monitoru a jß, hnßn touhou po informacφch, rychlost p°epnul na maximum.<BR>
A₧ do druhΘho dne jsem nebyl ochotn² cokoli snφst Φi vypφt. Jen jsem nehnut∞ sed∞l na omÜelΘ ₧idli, zφral na obrazovku a oΦi se mi mφhaly rychlostφ b∞₧φcφho textu, Φili rychlostφ jednΘ v∞ty za sekundu.<BR>
"Jestli to budete Φφst moc dlouho, zauzluje se vßm mozek," usmßla se Eliza.<BR>
"Nebojte, dßm si po-" v∞tu jsem nedokonΦil. VÜiml jsem si, ₧e Eliza v rukou dr₧φ mΘ pφsemnΘ zßznamy. Bylo tam vÜechno, tedy spφÜe vÜechny omyly. <BR>
Studem jsem nebyl schopen podφvat se na Eliziny oΦi. Nynφ, kdy₧ jsem v∞d∞l, ₧e se profeso°i z v∞deckΘho za°φzenφ, kam jsem byl umφst∞n, jsou lidΘ stejn∞ jako jß a Eliza, a ne BφlΘ plßÜt∞, jak jsem o nich psal dle Üatstva, nebylo snadnΘ popsat pocity. V prvnφ chvφli jsem se cφtil jako nah².<BR>
Ale v druhΘ chvφli, kterß nadeÜla o nepatrn² Φasov² ·sek pozd∞ji, mnou projel zßchvat vzteku.<BR>
"Jak... jak jste mohla?" vykoktal jsem.<BR>
Elize doÜlo, co je p°φΦinou barvy mΘho obliΦeje, a nerv≤zn∞ se kousla do spodnφho rtu.<BR>
"Jß necht∞la. Vß₧n∞ ne! M∞l jste to u sebe, tak jsem si °ekla, co kdy₧ je to n∞co d∙le₧itΘho, Φemu vy sßm nerozumφte," omlouvala se.<BR>
"A kdy₧ jste doΦetla prvnφch pßr list∙ a zjistila, ₧e vaÜe domn∞nky byly chybnΘ, s jeÜt∞ v∞tÜφ pφlφ jste pokraΦovala, ₧e?"<BR>
Eliza se dφvala na cosi velice zajφmavΘho na zemi. "Bylo to moc hezkΘ," Üpitla.<BR>
Moudro z uΦebnφch disk∙ monitoru °φkß, ₧e kdy₧ nevφte, co d∞lat, zalicho¥te tomu druhΘmu - poka₧dΘ se uklidnφ. A moudra zpravidla nel₧ou.<BR>
Jako mßvnutφm kouzelnΘho proutku ze mne vyprchala zlost a naopak jsem se zastyd∞l jß.<BR>
"Myslφte?"<BR>
"Jsem si tφm jistß." Usmßla se a odb∞hla.
<P>
<CENTER>***</CENTER>
<P>
VeΦer, kdy mi doÜly uΦebnφ disky, jsem se m∞l dozv∞d∞t, k²m skuteΦn∞ jsem. O tomto dni jsem snil cel² ₧ivot, zdßly se mi o n∞m sny a modlil jsem se za n∞j. A nynφ, kdy₧ nadeÜel Φas, jsem byl p°ipraven.<BR>
Bruno, d°φve mnou takΘ naz²van² jako °idiΦ, mne p°ivedl do kuchyn∞. Eliza u₧ tu sed∞la s Gerardem a o Φemsi si tiÜe Üeptali. <BR>
Kuchyn∞ byla jedin²m mφstem v dom∞, kde fungovalo sv∞tlo - pokud n∞komu ₧ßroviΦka o v²konu t°φ watt∙ p°ipadß jako zdroj sv∞tla. Posadil jsem se naproti Elize a Φekal, co se bude dφt.<BR>
"P°inesla jsem z knihovny pφsemnΘ zßznamy o vßs a vaÜφ rodin∞, s jejich₧ pomocφ vßm v hrub²ch rysech vysv∞tlφme, k²m doopravdy jste," zaΦala Eliza, rozev°ela zaprßÜenou, rud∞ vßzanou knihu a zaΦala Φφst:<BR>
"V Φasech, kdy se obyvatelΘ Zem∞ chovali k ostatnφm ₧iv²m organism∙m jako drßbovΘ, v Φasech, kdy hubili a plenili po tuctech zvφ°ecφ druhy i sami sebe, v Φasech, kterΘ jsou p°φhodn∞ nazvßny jako doba Soumraku, narodil se dv∞ma neobyΦejn²m lidem syn. <BR>
Od otce p°evzal inteligenci, d∙vtip a chßpßnφ okolφ. Od matky pak vlastnosti nemΘn∞ cen∞nΘ: lßsku a p°ßtelstvφ. Ji₧ ve druhΘm m∞sφci se u chlapce vyvinula touha po fyzikßlnφch a p°φrodnφch zßkonech a b∞hem pßtΘho sepsal obsßhlou knihu o dopadu soudobΘho chovßnφ lidφ, za co₧ byl oznaΦen jako sabotΘr a lhß°.<BR>
Chlapec m∞l b²t s rodiΦi co nejd°φve odstran∞n z cesty takzvanΘmu pokroku. RodiΦe byli tiÜe popraveni, zatφmco chlapce v∞znili a vysl²chali. <BR>
PovÜimn∞me si paradoxu, ₧e je p∞tim∞sφΦnφ dφt∞ v∞zn∞no za v∞d∞nφ - za to, co je pro vyÜÜφ mφsta hlavnφ prioritou a za Φφm se hnali desφtky let. <BR>
Bylo stanoveno datum chlapcovy popravy. Tisφce lidφ protestovalo na Φetn²ch mφstech povrchu, leΦ marn∞. Armßda demonstranty zatlaΦila zp∞t do domov∙ a uvolnila sev°enφ v∞dc∙, kte°φ m∞li, a dote∩ majφ, IQ o sto dvacet bod∙ ni₧Üφ, ne₧ On.<BR>
Chlapec byl popraven, p°esto₧e tomu skuteΦnφ revolucionß°i odmφtajφ uv∞°it. Spekulujφ o tom, ₧e byl jen smeten z oΦφ ve°ejnosti a profeso°i na n∞kterΘm odlehlΘm mφst∞ testujφ jeho schopnost reakce na vn∞jÜφ podn∞ty.<BR>
Zda je to pravda, nikdo nevφ."<BR>
Eliza zaklapla t∞₧kou knihu, Φφm₧ okam₧it∞ zvφ°ila prach a zakuckala se. Naposledy k²chla do dlan∞, zakroutila hlavou a chopila se dalÜφho, mnohem tenΦφho svazku.<BR>
" à m∞lo se tak stßt dne 25. b°ezna lΘta Pßn∞ 2560. Äalß°nφci zabalili drobnΘ t∞lφΦko kojence do deΦky a odnesli jej na popraviÜt∞. Chlapcovo t∞lo bylo oΦφm ve°ejnosti skryto Φern²m potahem, jen kdy₧ salva z puÜek popravΦφch ustala, zpod lßtky se °inula rudß krev toho, kterΘho zabili za lßsku k lidem."<BR>
Eliza i tuto knihu odlo₧ila a vzala si novou. Krßtk² okam₧ik listovala a hledala nejp°φhodn∞jÜφ odstavec, ne₧ spustila nanovo:<BR>
"Miliony utlaΦovan²ch srdcφ na celΘm sv∞t∞ v∞°φ, ₧e je chlapec ₧iv a snad i zdrßv. Je nad galaxie jasnΘ, ₧e mu bylo odep°eno vzd∞lßnφ, kultura i lidΘ netou₧φcφ po zφskßnφ jeho geniality za ·Φelem pevn∞jÜφ nadvlßdy nad obyvatelstvem. V∞°me ale, ₧e se On vrßtφ a pom∙₧e nßm svrhnout dosavadnφ vlßdu a vybuduje ruku v ruce s lidmi selskΘho rozumu sv∞t lidÜt∞jÜφ a spravedliv∞jÜφ, ne₧ je tento..."<BR>
Eliza sßhla po poslednφ, nejpoÜkozen∞jÜφ knize. Sotva staΦila svazek otev°φt, vyvalila se v∞tÜina list∙ ven a roztßhla se po podlaze. Eliza se pro n∞ sch²bla a jß pocφtil neskonalou touhu neb²t Jφm, ale n∞k²m docela obyΦejn²m, n∞k²m, koho by m∞la rßda a nem∞la z n∞j strach.<BR>
" à nap∙l Φlov∞k, nap∙l B∙h. Nev∞dom si svΘ moci, trßvφ dny zav°en² v laboratornφm centru, aby se dennodenn∞ podroboval test∙m, o kter²ch nevφ, naΦ mu jsou. Do kobky, p°edstavujφcφ jeho ₧ivot, byl dßn po hranΘ poprav∞. <BR>
V∞°te mi, byl jsem jednφm z popravΦφch, kte°φ m∞li naÜeho spasitele vyrvat z reßlnΘho Φasu a vlo₧it do Φasu mrtv²ch. Byl jsem to jß, kdo m∞l mladistvΘ t∞lφΦko zakopat na mφst∞, kterΘ nikdo nebude znßt - a tak jsem takΘ uΦinil. Jen jsem se p°ed tφm podφval, jak vypadß ten, koho jsem byl nucen zavra₧dit a zavra₧dil jsem s nφm i v∞°φcφ srdce souΦastnφk∙.<BR>
Nebyl to On. Nebyl to ani jin² Φlov∞k. Byl to kus zvφ°ecφho masa nasßklΘho krvφ."<BR>
Eliza doΦetla, ale svazek neodlo₧ila. "Chybφ vßm jmΘno."<BR>
RozhlΘdl jsem se po ostatnφch ·Φastnφcφch rozhovoru. V kuchyni vlßdlo ticho, jen lampiΦka, kterou p°ed pßdem st°e₧il tenk² vodiΦ, se houpala v pr∙vanu a sk°φpala.<BR>
"Situace si ₧ßdß vzneÜenΘ jmΘno," zamyslela se Eliza.<BR>
"Jo, mΘno, ker² profesorskejm na₧ene strach jen co ho uslyÜej," p°isadil si °idiΦ.<BR>
"Pokud bych si mohl vybrat, rßd bych nosil jmΘno otce," p°ihlßsil jsem se o slovo. <BR>
"Bu∩ tedy Dexterem, mu₧em, kter² chrßnφ naÜe sny," zakonΦil Gerard.<BR>
Mφstnostφ zahuΦelo souhlasnΘ mruΦenφ. Jako prvnφ vstala Eliza a odlo₧ila knihu mezi ostatnφ.<BR>
"Je mi ctφ, Dextere," °ekla a usmßla se.<BR>
"I mn∞," odpov∞d∞l jsem, neschopen moud°ejÜφho p°ednesu, nebo¥ jsem se dosud nevzchopil z ohromenφ vlastnφho ₧ivotnφho p°φb∞hu. P°edstava, ₧e moji rodiΦe, kterΘ si nepamatuji, padli kv∙li strachu z p∙lroΦnφho dφt∞te, byla vφce ne₧ Üφlenß. Ale v∞°il jsem nov²m p°ßtel∙m.
<P>
<CENTER>***</CENTER>
<P>
Na okno reziv∞jφcφho okapu zaklepaly sluneΦnφ paprsky a po obloze se lφn∞ vlekla t∞₧kß mraΦna. Strop nade mnou tiÜil myÜlenky na d∞tstvφ, odvracel ponurΘ dov∞tky a chrßnil pracujφcφ mozkov² uzel p°ed vn∞jÜkem. <BR>
KoneΦn∞ se pomyslnß koleΦka uvnit° mΘ hlavy zastavila. Nasßl jsem vonφcφ vzduch a hßdal, co to Eliza na dneÜnφ snφdani p°ipravila.
<P>
Bylo u₧ kolem poledne, sed∞l jsem p°ed monitorem a studoval novΘ disky. Lßtka byla Φφm dßl t∞₧Üφ, obΦas jsem si n∞kterΘ slovo p°eΦetl i dvakrßt, abych si byl stoprocentn∞ jist², ₧e dan² vzorec nebo teorii zcela chßpu.<BR>
I poslednφ disk ale po n∞jakΘm Φase doÜel a ve chvφlφch neskuteΦnΘ nudy a netrp∞livosti jsem spekuloval nad p∙vodem Eliziny krßsy. Pokusil jsem se na jejφ neobyΦejn∞ jemnΘ rysy aplikovat teorii nanotechnologie, leΦ marn∞. Aby B∙h stvo°il n∞co tak ·₧asnΘho, pot°eboval po°ßdnou dßvku p°edstavivosti. Tak velikou, ₧e ji ani "polob∙h" Dexter nechßpe.<BR>
T∞sn∞ po ob∞d∞ se dom∙ vrßtil Bruno s Gerardem. Celφ hladovφ se vrhli na jφdlo a dokud nedojedli, nebyli ochotni Elize prozradit d∞nφ venku.<BR>
"To bychom m∞li," vydechl spokojen∞ Bruno a op°el si dlan∞ o vyp∞stovan² pupek. <BR>
"Tak u₧ mi koneΦn∞ prozra∩te, co se tam d∞je," vyzvala je Eliza.<BR>
"Nic," odpov∞d∞l Bruno klidn∞ a svezl se na ₧idli, aby ulehΦil nohßm od gravitace.<BR>
"Jo, ·pln² nic," p°idal se Gerard a vycenil Ülecht∞n², francouzsk² chrup.<BR>
"S tφm jsem nepoΦφtala," p°iznala Eliza. "Bylo mi jasnΘ, ₧e nezbudujφ informaΦnφ tabule s metrov²mi nßpisy: "VΦera nßm z laboratornφch prostor utekl On. Pomozte nßm p°i pßtrßnφ po nebezpeΦnΘm Üφlenci." Ale n∞co vÜeobecnΘho o uprchlΘm v∞zni tΘto podoby m∞li oznßmit."<BR>
"Zajmalo by m∞, kdo by profesorskejm vopravdu pomoh," uchechtl se Bruno, mlaskl a p°idal si omßΦku.<BR>
Vstal jsem od stolu a zamφ°il do svΘho pokoje, kde jsem se oddal myÜlenkßm. Trßpilo mne, ₧e jako jedin² ze skupiny nemßm urΦit² ·kol a p°esto nosφm oznaΦenφ hlavnφho aktΘra. VÜechno mß sv∙j Φas a jß Φekal.
<P>
Po veΦe°i, kdy Gerard a Bruno odeÜli do sv²ch pokoj∙, jsem sed∞l pod slab²m sv∞tΘlkem v kuchyni a Φetl velice starou knihu. Prvnφ v²tisk byl datovßn na rok 2015, co₧ se promφtlo na odrbanΘ vazb∞. <BR>
Ve vedlejÜφm pokoji se sprchovala Eliza. MyÜlenky na jejφ nahΘ t∞lo, odolßvajφcφ lechtiv²m kapiΦkßm sm∞si Üamponu a vody, mne odrazovaly od Φetby. Ne jedenkrßt jsem se ·zkostliv∞ otoΦil k st∞n∞, d∞lφcφ mne od tajnΘ lßsky. A i kdyby tam ta ze∩ nestßla, Eliza by si jist∞ naÜla cestu, jak se skr²t p°ed m²m dot∞rn²m zrakem. <BR>
"Äeny netou₧φ po intelektußlech. Lφbφ se jim mu₧skΘ svaly, d∙vtip a tuΦnß konta. Necht∞jφ n∞koho, kdo jim bude v∞Φn∞ kßzat o slovech, kterß obsahujφ spoustu x-∙ a y-∙. V∞tÜina ze slov, kterß intelektußlovΘ u₧φvajφ, ₧eny toti₧ nenaleznou ani ve slovnφku," Φetl jsem tiÜe. Ranila mne ta slova, ale vφce ne₧ slova mi ubli₧ovalo v∞domφ, ₧e autor mß pravdu.<BR>
Eliza otoΦila kohoutkem a voda p°estala bubnovat na povrch vany. SlyÜel jsem, jak Φernovlasß krßska t°e ruΦnφkem o jemnou k∙₧i. <BR>
Ach, Bo₧e, p°esta≥ s tφm muΦenφm!<BR>
Zamnul jsem si vφΦka a zahled∞l se do knihy. Tou₧il jsem lΘpe chßpat lidi jako masu, jako celek, jako n∞co v∞tÜφho, ne₧ jsem zatφm staΦil poznat.<BR>
Äßrovka nßhle zhasla.<BR>
Tma mi rozÜφ°ila zornice, co₧ ale nikterak nep°isp∞lo k prokousßnφ skrze ΦernoΦernou oponu. Myslφ mi pomalu prostupovala panika. Äiv∞ jsem si pamatoval slova Gerarda o profesorech. Vyklßdal mi, co by se stalo, jestli₧e by mne zde nalezli. S nejv∞tÜφ pravd∞podobnostφ by vÜechny popravili. Hezky tiÜe a v ·stranφ p°ed ve°ejnostφ.<BR>
Nikdy jsem se smrti nebßl a ani tentokrßte jsem necht∞l nic m∞nit. Jen Eliza... bßl jsem se o ni.<BR>
Ve tm∞ p°ede mnou Ükrtla sirka a zapßlila knot svφΦky. Ta chvφli plßla ve tm∞, jako by ji zde dr₧ela neviditelnß ruka, ne₧ se p°iblφ₧ila k obliΦeji. <BR>
Byla to Eliza a na rtech jφ mimo odlesk∙ z ohn∞ tanΦil ·sm∞v. NaznaΦila mi, abych ji nßsledoval.<BR>
VyÜli jsme ven z bytu a Eliza sfoukla svφΦku. Sestoupili jsme po schodech a ne₧ jsem se nadßl, byl jsem venku. Ji₧ ₧ßdnΘ ÜedivΘ zdi, u₧ ₧ßdn² strop. Jen volnΘ nebe nade mnou se syrovou zß°φ luny. V tΘ chvφli jsem si nebyl docela jist², co mne vφc ohromuje - zda Eliza, nebo hv∞zdnß obloha.<BR>
Po pßr minutßch pomalΘ ch∙ze po neudr₧ovanΘ cest∞ jsme dorazili k parku. Nikde ani stopa po civilizaci, ₧ßdnΘ domy, stroje, automobily... jen p°φroda a dva osam∞lφ lidΘ. <BR>
Posadili jsme se a Eliza vzala mou ruku do sv²ch dlanφ. H°ßla. <BR>
"Dnes je mo₧nß poslednφ den, kdy jsme spolu," °ekla potichu.<BR>
"Nevφm, jak to myslφÜ," odpov∞d∞l jsem a cht∞l jeÜt∞ n∞co dodat, ale... u₧ jsem se necφtil tak chytr². VÜechna slova, kterß jsem tak peΦliv∞ nastudoval, vÜechny genißlnφ bßsnickΘ frßze se jednoduÜe vytratili.<BR>
"Zφtra vyjdeme do ulic. N∞kolik lidφ s nßmi spolupracujφcφch u₧ nßÜ p°φchod oznßmilo ve°ejnosti. Nem∙₧eme couvnout."<BR>
Eliziny t°ecφ dlan∞ mne znerv≤z≥ovaly. Po takovΘmhle okam₧iku jsem bezmezn∞ tou₧il a nynφ, kdy₧ koneΦn∞ p°iÜel, jsem nev∞d∞l, co d∞lat.<BR>
"Asi je to tak lepÜφ."<BR>
"Asi," °ekla Eliza.<BR>
DalÜφ krßtkß p°estßvka v rozhovoru. Blikajφcφ pouliΦnφ lampa mne popohßn∞la v p°em²Ülenφ o °eΦi. KoneΦn∞ jsem p°iÜel na to, co °φci a otoΦil se k Elize. Jen₧e ona ud∞lala n∞co, co jsem v∙bec neΦekal. Spustila mi ruku a uchopila mne za tvß°e a p°itßhla blφ₧. Nebylo kam utΘct. Stßl jsem proti hotovΘ v∞ci. <BR>
Eliza u₧ byla blφzko... nebezpeΦn∞ blφzko... naÜe rty se st°etly v jednom bod∞ a dech se srovnal v jeden jedin² ₧ijφcφ organismus.
<P>
<CENTER>***</CENTER>
<P>
Bylo rßno druhΘho dne a zatφmco na pohovce vedle mne tiÜe oddychovala Eliza, jß se klepal strachy. Jak jsem se vΦera dozv∞d∞l, dnes mßm p°edstoupit p°ed lidi a °φci jim, kdo jsem a proΦ jsem. Byl jsem sßm na ÜirΘm sv∞t∞ a jedinou ·t∞chou mi bylo nahΘ t∞lo Elizy. <BR>
Mß lßska otev°ela oΦi a usmßla se. Nahnul jsem se nad ni a odhrnul vlasy z obliΦeje, ona mne na oplßtku polφbila a pak usnula podruhΘ.<BR>
Jestli mi toto m∞lo dodat odvahy, pak se to... povedlo.
<P>
Bruno se vep°edu za volantem otoΦil ke mn∞ a k Elize na zadnφ sedadla. "Ste p°ipraven²?" zeptal se.<BR>
Äßdnß odpov∞∩.<BR>
Brunßtn² tlouÜtφk pokrΦil mohutn²mi rameny a nastartoval sta°iΦk² motor. Aeromobil se vznesl a zatφmco pod nßmi utφkala krajina tvo°enß vybombardovan²mi domy rebel∙, opustil mne strach. Vφc ne₧ kdykoli jindy jsem si p°ßl b²t tak obyΦejn², jak obyΦejnost dovolovala. O co jsme se prßv∞ pokouÜeli, nebylo nebezpeΦnΘ jen pro mne, ale i pro Elizu, Bruna a Gerarda.<BR>
Napadlo m∞, ₧e sv∞t nepot°ebuje spasit. <BR>
Eliza mne dr₧ela za ruku a aeromobil klesal na nßm∞stφ, kde se lidΘ, velicφ jako ÜpendlφkovΘ hlaviΦky, shromß₧dili, aby ukojili zv∞davost. I ti, kte°φ ka₧d² den zarputile tvrdili, ₧e On ₧ije, ₧e nenφ mrtv², p°esedlali na druhou stranu a volili opatrnost.<BR>
Motor vypadl a my se z jednoho metru z°φtili na zem. Eliza v∞novala Brunovi podrß₧d∞n² pohled - jist∞ Φekala pohodln∞jÜφ p°istßnφ pro mne.<BR>
Dav obklopil aeromobil a kdesi v houfu jsem slyÜel vzruÜenΘ v²k°iky. A₧ kdy₧ hluk ustal, vystoupila nejd°φve Eliza a mne tßhla za sebou. Necφtil jsem se p°ed tolika lidmi dob°e. Ty vÜeteΦnΘ pohledy a malß dφtka, tahajφcφ rodiΦe za kalhoty.. bylo toho vÜeho moc najednou. <BR>
"P°ed lety jsme Ho ztratili. Ale nynφ se navracφ v jeÜt∞ v∞tÜφ sφle!" zavolala Eliza a dav stovek lidφ za°iΦel radostφ.<BR>
Pak se ty nesΦetnΘ pßry oΦφ obrßtily zp∞t na mne.<BR>
"Nevφm, co jim mßm °φci," zaÜeptal jsem koutkem ·st na Elizu.<BR>
Trvalo p∞knou desφtku minut, ne₧ jsem ztichlΘmu davu vypov∞d∞l, kde jsem p°eb²val. Nevzali jsme s sebou ₧ßdnΘ reproduktory nebo p°φstroj pro zesφlenΘ hlasu, tak₧e posluchaΦi museli b²t v naprostΘ tichosti, aby v∙bec n∞co slyÜeli.<BR>
Kdy₧ jsem se dostal na konec p°φb∞hu a vypov∞d∞l, co vÜechno pro mne Eliza, Bruno a...<BR>
Gerard stßl p°φmo p°ede mnou se zbranφ v ruce. Nikdo si jej nevÜφmal, vÜechny pohledy mφ°ily na mne, stejn∞ jako zbra≥ sm∞°ovala ·stφm na Elizu.<BR>
"Ano, Dextere, p°ijali jsme t∞, jak nejlΘpe umφme. A jak ses mi ty odvd∞Φil? JednoduÜe sis to vΦera rozdal s touhle d∞vkou!"<BR>
Padl v²st°el a pod∞Üen² dav pod∞Üen∞ zajeΦel jako jeden mu₧. Ti, co byli Gerardovi nejblφ₧e se k n∞mu vrhli a povalili ho na zem. On u₧ ale staΦil zamφ°it podruhΘ a zasadil rßnu i mn∞. Kulka t∞sn∞ minula srdce, provrtala se plφcemi a druhou stranou t∞la vylΘtla ven. <BR>
Jß ten v²st°el necφtil.<BR>
Zφral jsem na umφrajφcφ Elizu, kterß se prsty pokouÜela zastavit p°φval krve z krku. Kolem jejφho p∙vabnΘho t∞la se utvo°ila Üirokß rudß lou₧e a Eliza lapala po dechu.<BR>
"Jsem tady, milßΦku," zaÜeptal jsem, klekl si vedle nφ a podep°el jφ hlavu. <BR>
"Jß... umφrßm... Dextere," sφpala.<BR>
"Ne, ty neumφrßÜ," t∞Üil jsem ji, ale slzy, kterΘ mi tekly po tvß°φch, prozradily vφce. "Prosφm, nevzdßvej to, bez tebe nejsem nic."<BR>
"Ti lidΘ tady... pot°ebujφ t∞," krev ji zalila hrdlo a ona se rozkaÜlala.<BR>
Vstal jsem, doÜel k mase t∞l, kterß p°ikryla Gerarda a odebral od n∞j zbra≥. Nastalo hrobovΘ ticho, i Eliza p°estala sφpat a sledovala, co se bude dφt.<BR>
OΦekßvalo se ode mne, ₧e Gerarda popravφm, jak by to ud∞lal ka₧d². Tedy skoro ka₧d². Namφ°il jsem si zbra≥ na b°icho a zasadil si prvnφ, druhou a t°etφ rßnu do b°icha.<BR>
Tlak kulek mne doslova odhodil o metr k Elize. Bolestφ jsem zav°el oΦi a otoΦil hlavu.<BR>
"Je-jestli to vzdßÜ, vzdßm to," proud bolesti p°ehluÜil mß slova. "taky," do°ekl jsem a pozoroval Elizin ·sm∞v. <BR>
"Sbohem," zaÜeptala.<BR>
U₧ jsem nestaΦil nic °φci. Eliza vydechla naposledy. A s nφ i jß.<BR>
Poslednφ myÜlenka, kterß se mi vloudila do zlomenΘ mysli, byla:<BR>
Mortred 44: T°eba t∞ polφbφ n∞jakß super m·za :-))))<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.03.15-07:20.30 <B>od</B> Jan ZajiCzech<P>
To znßm. :) Ani kdyby ses rozkrßjel, na nic duchaplnΘho nep°ijdeÜ, ₧e? :)<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.03.14-20:20.08 <B>od</B> Mortred44<P>
T∞Üφme se.<br />
Ode m∞ te∩ chvφli nic neΦekejte. Krom poslednφho dφlu teutohaagenskΘ sßgy n∞jak nemam nßpad.<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.03.13-14:24.43 <B>od</B> Jan ZajiCzech<P>
Pracuji na novΘ povφdce. N∞jak se v t∞ch povφdkßch poslednφ dobou vrtßm. Ono vlastn∞ ani nenφ co d∞lat. <br />
Osnova se mi lφbφ, snad se bude lφbit i celß povφdka. :) Zatφm jsem napsal prvnφ bod osnovy (z osmy), kter² zabral t°i strßnky :DD. Ale je tam spoustza mezer a myslφm, ₧e normßln∞ by se to veÜlo na jednu strßnku... :)<br />
T∞Üte se, jako se t∞Üφm jß na vaÜe p°φsp∞vky. :)<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.03.12-15:11.00 <B>od</B> Jan ZajiCzech<P>
P°eΦetla jsem jednφm dechem ... FASCINUJ═C═ ... moc se mi lφbilo!<br />
<br />
P.S.:ka₧dß povφdka mß n∞jakΘ zßpory,d∙le₧itΘ je, jak p∙sobφ jako celek,jak dokß₧e zaujmout Φtenß°e (samoz°ejm∞ ka₧d² mßme jin² vkus, nelze se zavd∞Φit vÜem).Tahle povφdka zaujala,Φetla se fakt dob°e :-)<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.03.09-07:30.20 <B>od</B> Jan ZajiCzech<P>
Mort: Moc dφky. Ne, nestuduji filosofii. Ale n∞jak k podobn²m v∞cem inkliminuji... FÜem moc dφky, ale zßpory by mi takΘ bodly, pon∞vad₧ je jeÜt∞ hodn∞ v∞cφ, ve kter²ch je t°eba se zdokonalit. ;)<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.03.08-18:59.09 <B>od</B> Mortred44<P>
V tom p°φpad∞ budu dalÜφ v °ad∞... <br />
Ale jedno si neodpustφm: NestudujeÜ nßhodou filozofii? Co povφdka, to myÜlenka - v∞tÜinou originßlnφ a neot°elß<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.03.08-16:09.55 <B>od</B> Jan Zajiczech<P>
Moc d∞kuju, asi se budu muset zamyslet, kterΘ povφdky jsou podle mne dobrΘ a kterΘ podle ostatnφch. V₧dy¥ nepφÜi pro sebe ale pro Φtenß°e. :) Tuhle povφdku jsem pova₧oval za jak²si brak, ale ka₧d², kdo si ji zatφm p°eΦetl, mne chvßlil<br />
Dφky, admine. :) Ale najdi i negativa, a¥ vφm, v Φem se zlepÜit. :)<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.03.08-09:50.33 <B>od</B> Admin<P>
Bezva povφdka, minimum pravopisn²ch chyb (pozor na I/Y - rod mu₧sk² existuje takΘ ne₧ivotn², u kterΘho je obΦas Y ;-)<br />
<br />
Moc na m∞ zap∙sobila v∞ta "...k ·vahßm o tom, kdo urΦuje, kdo bude ₧φt jako Bφl² plßÜ¥ a kdo jako jß..." :-)<P>
