<META NAME="description" CONTENT="╚ern² Lord: Literßrnφ server se zam∞°enφm na fantasy, sci-fi a horor. Trvale probφhajφcφ presti₧nφ sout∞₧ pro autory. Mo₧nost zve°ejn∞nφ amatΘrsk²ch povφdek.">
<META NAME="keywords" CONTENT="MP3 download zdarma free ╚ern² Lord cerny Literßrnφ server fantasy sci-fi scifi horor trvale probφhajφcφ presti₧nφ sout∞₧ pro autory mo₧nost zve°ejn∞nφ amatΘrsk²ch povφdek povidky povφdky">
<META NAME="author" CONTENT="╚ern² Lord (C) under ZOA licence">
<META HTTP-EQUIV="expires" content="15 Jun 2004 13:00:11"><TITLE>╚ern² Lord: Literßrnφ server se zam∞°enφm na fantasy, sci-fi a horor.</TITLE>
A Teutonhaagen se op∞t oblΘkl do ÜedΘ. Cßry mlhy plynuly ztem∞l²mi ulicemi m∞sta, hnanΘ nep°etr₧it²m severnφm v∞trem. Prvnφ sn∞hovΘ vloΦky se snßÜely k zemi, na hlavy veΦernφch chodc∙. KoΦiΦφ hlavy se leskly v prou₧cφch sv∞tla, kterΘ proniklo d°ev∞n²mi okenicemi. <BR>
SmφrΦφ soudce Oswald Wackoff dopil velik² plechßΦ punΦe obrßtil se zp∞t k Üachovnici. Smutn∞ se usmßl a polo₧il ΦernΘho krßle. <BR>
"Zase jsi vyhrßl, Krafte," °ekl se smutn²m ·sm∞vem.<BR>
"Tentokrßt to nebylo v∙bec lehkΘ. Jste dobr² protihrßΦ," odv∞til mohutn² malφ° s Φern²m plnovousem a zvlßÜtnφma, obsidißnov²ma oΦima. Hrßli spolu ji₧ mnohou hru od doby kdy Wackoff p°ijel vyÜet°it vra₧du Doris SteinovΘ. Te∩ se ji₧ jejφ man₧el a vrah houpal na ÜibeniΦnφm kopci a Wackoff zde z∙stßval pouze jako host. <BR>
"Je to ale inspirujφcφ mφsto, nßÜ mil² Teutonhaagen," pravil soudce a zasn∞n∞ se podφval na veΦernφ ulice. <BR>
"Souhlasφm, ale neraduji se z toho. Je tu dusno, ponuro," odv∞til mu Kraft a dodal polohlasn∞: "Jako v hrob∞."<BR>
Vym∞nili si dlouhΘ pohledy a poslouchali praskßnφ krbu. Nakonec se rozesmßli. <BR>
"Heid°e, ty dokß₧eÜ nahnat Φlov∞ku strach," usmφval se stßle Wackoff.<BR>
"VÜak je to takΘ d∞sivΘ mφsto," dodal Kraft. Oba se zase zaΦali smßt.<BR>
Vrzßnφ d°eva jim vÜak p°ipomn∞lo nedßvnou popravu. Zvß₧n∞li.<BR>
"Dobr² veΦer, Heid°e."<BR>
Soudce Wackoff si p°ehodil Üedomodr² kabßt p°es ramena a nasadil si cylindr. Sundal si monokl, vyΦistil jej a vlo₧il do nßprsnφ kapsy. Teprve pak veÜel do noci.
<P>
Jak hejno temn²ch netop²r∙, chmury otravovaly mysl dobrΘho soudce. Ulice ve zrßdnΘm noΦnφm p°φsvitu a poletujφcφ snφh jeÜt∞ vφc prohlubovaly smutnΘ vzpomφnky na popravu Karla Steina. Tφ₧ilo jej vφc ne₧ jindy ₧e za smrt toho Φlov∞ka nese veÜkerou zodpov∞dnost. Poslal ji₧ do pekel n∞kolik vrah∙, kacφ°∙ a loupe₧nφk∙, ale Karl Stein mu jednoduÜe nep°ipadal jako typ Φlov∞ka, kter² rostl pro Üibenici. A i kdy₧ vÜechny d∙kazy ospravedl≥ovaly soudc∙v verdikt, Wackoff se stßle nemohl zbavit pochybnostφ. To byl ve skuteΦnosti ten prav² d∙vod proΦ v Teutonhaagenu z∙stßval. Sna₧il se najφt vodφtko, motiv, morßlnφ d∙kaz proti Karlu Steinovi. Ale Φφm dΘle zde byl, tφm vφce pochyboval.<BR>
Ve starΘm zßmku zachrastil klφΦ. Soudce veÜel do svΘho bytu a shodil ze sebe kabßt. Nerozsv∞cel a po tm∞ p°eÜel mφstnost k oknu. Hans Stein, Karl∙v mladÜφ bratr stßle svφtil. Vid∞l jej, jak se sklßnφ nad sv²mi knihami a upφjφ silnΘ ko°alky. èkoda mladΘho ₧ivota, pomyslel si Wackoff. Znal tu historii u₧ v mnoha formßch. Hans se na svatb∞ svΘho bratra s Doris Blausternovou seznßmil s jejφ sestrou Agnes. Agnes byla starÜφ na₧ Doris a mnohem krßsn∞jÜφ. Bohu₧el, od smrti jejφho prvnφho mu₧e byla ke vÜem mu₧∙m chladnß jako led. Hans v nφ pr² probudil cit, alespo≥ na n∞jakou dobu. Pak vÜak jejφ lßska op∞t ochladla. Agnes se od n∞j odst∞hovala a Hans, nev∞da si ve svΘm zßrmutku pomoci, hledal ·t∞chu v knihßch a pitφ. To zcela zniΦilo jeho mladiΦk² obliΦej a z°ejm∞ i jeho duÜi. Hans z°φdka kdy vychßzel ven z domu a ₧il z pen∞z svΘho Ü¥astn∞ ₧enatΘho bratra...<BR>
Dokud Karl nezabil svou ₧enu. Oswald Wackoff si to dokßzal velmi p°esn∞ p°edstavit. Co vÜak nechßpal bylo, co p°esn∞ vedlo spokojenΘho man₧ela a obchodnφka s knihami k brutßlnφ, bestißlnφ vra₧d∞. P°em²Ülel o tom i v dob∞ kdy usφnal a jeho oΦi visely na mystickΘm obraze Φty° jezdc∙, kter² mu Kraft p°ed popravou daroval.
<P>
Ulicemi Teutonhaagenu prochßzel podivn² pr∙vod. ╚tve°ice jezdc∙ s pochodn∞mi v rukou jela v jeho Φele, hned za nimi kßrka odsouzencova a pak celΘ m∞sto, vÜichni v ΦernΘm, se zakryt²mi hlavami a pochodn∞mi. Pr∙vod mφ°il k ÜibeniΦßku, jeho₧ ponurß silueta se r²sovala proti jasnΘ p∙lnoΦnφ obloze. Oswald vyb∞hl z domu jen v noΦnφ koÜili a sna₧il se je zastavit. Nßhle se mu p°ed oΦima zatm∞lo. Stßl uprost°ed kruhu podivn²ch postav. Nejprve si vÜiml farß°e Ludwiga K÷niga. PryΦ vÜak byla jeho p°ßtelskß tvß°. Jeho obliΦej zraΦil v²raz fanatickΘ, ortodoxnφ zbo₧nosti. Dv∞ jeho d∞ti, Ernhart a Gⁿnter se dr₧ely otcova talßru. Ernhart m∞l na sob∞ bφlΘ, svßteΦnφ Üaty. Gⁿntr∙v od∞v byl Φern², poh°ebnφ a smutn². Farß° pohladil oba syny po jejich peΦliv∞ uΦesan²ch hlaviΦkßch a prstem nakreslil soudci na Φelo k°φ₧. Pak pokynul hlavou a odeÜel. Mizel ve tm∞ a Wackoff ho sledoval dokud mu obraz nezakryla dalÜφ postava. Hans Stein ve sv²ch obvykl²ch br²lφch, se svazky knih pod ramenem. Smutn∞ se na soudce podφval a pak se usmßl. Vytßhl knihu a otev°nou mu jφ ukßzal. Obraz ob∞Üence mezi ∩ßbly, uprost°ed pekla. Hr∙zn² obraz se mφhal v blikotavΘm sv∞tle svic. Pak Hans knihu zav°el a vyhodil do vzduchu. Wackoff ji u₧asle sledoval dokud se mu v tm∞ neztratila z oΦφ. Pak se Hans otoΦil a odeÜel.<BR>
P°ed u₧aslΘho soudce p°iÜly ob∞ sestry Blausternovy. Doris i Agnes, krßsn∞ nalφΦenΘ hrd∞ p°iÜly p°ed soudce, pyÜn∞ se mu podφvaly do oΦφ a pak se zaΦaly ob∞ smßt zalykav²m, h²kav²m smφchem. Pak stanul p°ed Wackoffem jeho p°φtel Heider, obraz jezdc∙ pevn∞ sev°en² pod pravou pa₧φ. P°iÜel a obraz mu nastavil, p°esn∞ tak, jak se u holiΦe nastavujφ zrcadla. Wackoff si jej ve strachu ani po°ßdn∞ neprohlΘdl. VÜiml si jen, ₧e jezdci pßdφ po Φemsi rudΘm. RudΘm jako krev. Vyjekl a ustoupil zp∞t a mßlem upadl, kdy₧ Kraft sv∙j obraz vzal a narazil si plßtno na hlavu. Zvuk trhanΘho plßtna a intenzivnφ, nevysv∞tliteln² strach jej op∞t p°ivedly k v∞domφ. Sed∞l na kraji postele. Rozhrnut²mi zßclonami do pokoje vnikaly prvnφ paprsky vychßzejφcφho slunce. Soudce vstal a jeÜt∞ cel² rozechv∞l² doÜel k obrazu. Pozorn∞ prohlΘdl ka₧d² dotyk Üt∞tcem a podivil se nad zvlßÜtnφ v∞cφ: Uprost°ed obrazu byla velkß trhlina, seÜitß re₧nou nitφ a znovu zamalovanß barvou. Hned mu to asociovalo d∞sivou noΦnφ m∙ru. Wackoff vÜak byl logicky uva₧ujφcφ mu₧. Jakkoliv podivnΘ se toto spojenφ mohlo zdßt, bylo jen podivnΘ, ne d∞sivΘ. Tento p°φdomek mu zaΦal dßvat a₧ mnohem pozd∞ji.
<P>
Klidn²m jej vÜak podivn² sen nenechal a tak se rozhodl, ₧e z pochmurnΘ samoty svΘho bez·t∞ÜnΘho pokoje vyrazφ do sv∞₧φch ulic m∞sta a zajde si na malou vychßzku jeÜt∞ p°ed tφm, ne₧ zazvonφ u domu svΘho p°φtele Krafta, aby mu sv∙j sen p°evyprßv∞l nad hrnkem punΦe a partiφ Üachu. <BR>
Hned jak otev°el dve°e, spat°il Agnes, jak p°ebφhß ulici od Hanse Steina. Kdy₧ jej uvid∞la, zvolnila b∞h na ladnou a houpavou ch∙zi a usmßla se na n∞j. ┌sm∞v oplatil a vÜiml si, ₧e se v hornφm okn∞ domu pohnula zßclona. Stein. Nedivil by se, kdyby se mu Agnes byla op∞t vysmßt a on ji z okna op∞t zamilovan∞ sledoval. Kdy₧ vÜak dφvka prochßzela okolo, zastavila se a hlasit∞ soudce pozdravila. Nemohl si nevÜimnout peΦlivosti se kterou p°ßnφ dobrΘho dne pronßÜela. Ale co to znamenß? Chce jen trßpit Hanse v jeho osam∞losti? Nebo snad mß jejφ faleÜnß poΦestnost jin², hlubÜφ a ∩ßbelÜt∞jÜφ v²znam? Nev∞°il Agnes ani slovo a nem∞l ji rßd. Po kvapnΘm pozdravenφ zarazil ruce hluboko do kapes, zvedl si lφmec a sp∞Ün∞ odeÜel. <BR>
Farß° K÷nig stßl na schodech kostela a pozoroval hrajφcφ si d∞ti. Gⁿnter sed∞l o kus dßl a Φetl si v knihßch, zatφmco Ernhart uΦil ostatnφ dφtka n∞jakou novou hru. Zajφmav² chlapec. AΦkoliv studiu nev∞noval v∞tÜφ pozornost, ve Ükole v₧dy vynikal a svΘho bratra Gⁿntera p°ekonßval ve vÜech diskusφch, i p°es sv∙j ni₧Üφ v∞k. Otec mu vÜak vyΦφtal jeho sebed∙v∞ru, p²chu a netrp∞livost. Wackoff tedy v∞d∞l, jak t∞₧kou volbu bude star² farß° mφt a₧ se bude rozhodovat komu ze sv²ch d∞tφ p°edß farnosti. <BR>
Kdy₧ Üel h°bitovnφ cestou a v dßlce uvid∞l ÜibeniΦßk, zaΦal p°em²Ület, jestli skuteΦn∞ nejsou venkovskΘ tradice p°φliÜ starom≤dnφ. Dokud provaz nezetleje, nesmφ se nikdo ob∞Üence ani dotknout a dokud bude ob∞Üenec viset, neopustφ Owalda Wackoffa jeho ponurΘ myÜlenky. "Tradice..." povzdechl si. <BR>
Teprve kdy₧ zaÜel a₧ do HrnΦφ°skΘ ulice, kde Kraft bydlel, vÜiml si soudce, ₧e v jeho kapse p°ibyl neznßm² lφstek. Udßlosti dneÜnφ noci jej natolik rozruÜily, ₧e lφstek okam₧it∞ vyndal a zaΦal Φφst, bez ohledu na utajenφ.
<P>
<I>Pane soudce,<BR>
Je zde n∞kolik v∞cφ, o kter²ch bych si s Vßmi cht∞la pohovo°it. Nesnesou odkladu a proto bych volila dneÜnφ veΦer, okolo jedenßctΘ u Vßs v pokoji. UrΦit∞ p°ijdu.<BR>
Agnes
</I>
<P>
Stßl na prahu Kraftova domu a p°em²Ülel. Vφr myÜlenek mu mφchal v rozruÜenΘ mysli dojmy a pocity. Cφtil se nßhle zmaten a ztracen a tenhle vzkaz mu p°ipomn∞l i jeho osam∞lost. Zßrove≥ vÜak v n∞m nachßzel °eÜenφ. T°eba Agnes nenφ tak Üpatnß, jak se vÜem zdß. T°eba je jenom neÜ¥astnß. Znal nenapln∞nΘ sny a dokßzal si p°edstavit jak krßsnou mladou dφvku vztah s uΦen²m a nadan²m, ale nudn²m a puritßnsk²m spisovatelem nudil a niΦil. T°eba opravdu ud∞lala jen to, co bylo pro n∞ oba v tu chvφli nejlepÜφ...<BR>
Z hloubßnφ jej vyruÜil Kraft. P°iÜel k n∞mu nepozorovan∞ a neslyÜn∞ jako duch a tΘm∞° ho vylekal sv²m hlubok²m, zast°en²m hlasem.<BR>
"U₧ jsem se bßl ₧e z∙staneÜ stßt na zßpra₧φ," zasmßl se Heider a rozesmßl se jeÜt∞ vφc, kdy₧ si povÜiml, jak svΘho p°φtele vyd∞sil.<BR>
Oswald rychle zastrkoval lφstek zp∞t do kapsy. "Jej, to jsi m∞ vyd∞sil," usmßl se a vstoupil. <BR>
OdeÜel a₧ chvφli po desßtΘ.
<P>
Noc ji₧ byla tmavß a byla studen∞jÜφ ne₧ obvykle. ZaΦφnala tuhß zima a Teutonhaagen se na ni dob°e p°ipravoval. Okna ji₧ byla zav°enß t∞sn²mi okenicemi a na ulici nepronikal ani prou₧ek sv∞tla z okolnφch dom∙. Po dvou partiφch Üachu, dobrΘm ob∞d∞ i veΦe°i a mnoha Üßlcφch punΦe se cφtil soudce Wackoff mnohem vφc obveselen a Ü¥asten, ne₧ rßno. I kdy₧ stßle jeÜt∞ nerozehnal vÜechny chmury. èel dom∙ okolo fary a slyÜel odtud ·tr₧ky vzruÜenΘho rozhovoru. Neposlouchal, ale doÜlo mu, ₧e se Ernhart op∞t hßdß se sv²m bratrem. Razantnφ hlas jejich otce hßdku nachvφli utiÜil. Kdy₧ vÜak soudce odchßzel ulicφ dßl, op∞t uslyÜel Gⁿnter∙v k°ik. <BR>
Doma neΦekal dlouho. Agnes Steinovß p°iÜla na Φas, jeÜt∞ d°φv, ne₧ se na kamnech staΦila oh°ßt voda na Φaj. V kabßtku s kapucφ vypadala skuteΦn∞ lφbezn∞. VeÜla, sundala si kabßt a posadila se na kraj postele. ZaΦala mluvit a mluvila dlouho, dokud jφ Wackoff nep°eruÜil jedin²m, dlouh²m polibkem. Co vÜe se tΘ noci vlastn∞ stalo, z∙stalo Oswaldu Wackoffovi nav₧dy tajemstvφm. <BR>
Rßno se vÜak cφtil skv∞le. V∞d∞l, ₧e Agnes odeÜla jeÜt∞ p°ed svφtßnφm. V∞d∞l, ₧e k n∞mu takΘ cosi cφtφ. VÜe se seb∞hlo tak rychle... Jen matn∞ si vzpomφnal na zmφnku o Doris, kterou Agnes toho veΦera pronesla jen tak mimochodem. Ano, jist∞ a jasn∞ si vzpomφnal, jak jejφ r∙₧ovΘ rtφky pronßÜφ tu v∞tu. "Doris se ke Karlovi nehodila a hledala cestiΦku jak mu to dokßzat..." Äe by Karl nebyl v tom podivnΘm p°φpad∞ jedin²m podez°el²m? Äßrliv² milenec by mohl vÜe zm∞nit. Vlastn∞ se v tom p°φpad∞ s jin²m vrahem ne₧ Karlem Steinem nepoΦφtalo. P°itom Karl by ve svΘm ÜtφhlΘm t∞le jen t∞₧ko naÜel dost sφly k rozsßpßnφ ₧eny, obvzlßÜ¥ ₧eny tak podsaditΘ a hou₧evnatΘ jako Doris. Cel² ten p°φpad jej mßtl a on nßhle zaΦal tΘ zßludnΘ myÜlence, ₧e poslal na smrt nevinΘho Φlov∞ka, v∞°it. <BR>
A obraz Φty° apokaliptick²ch jezdc∙ visel na zdi proti posteli a smßl se mu do obliΦeje.
<P>
Byla jeÜt∞ noc, kdy₧ jej nßhle probudil zvuk z ulice. P°ichßzel sice z dßlky a zatφm se mu zdßl jen velmi slab², ale pomalu se blφ₧il a sφlil. Seb∞hl jen tak, v noΦnφ koÜili dol∙ ke vstupnφm dve°φm, roze₧hnul petrolejku a vstoupil na ulici. Stßl a poslouchal. A nßhle, v hrozivΘm trysku, vy°φtili se od fary Φty°i jezdci. Pßdili s v∞trem o zßvod a hnali se p°φmo proti strachem ochromenΘmu soudci. Wackoff cφtil, jak Φern²m konφm st°φkß od bok∙ pot, jak stφn dopadß na obliΦeje t∞ch mu₧∙, jak zu°iv² trysk rozdm²chßvß v jejich srdcφch ohe≥. Nßhle mu pohled p°iÜel znßm²: ApokaliptiΦtφ jezdci!<BR>
P°ehnali se okolo a povalili soudce na studenou dla₧bu. Nikdo z nich se o n∞j nestaral. Bolest na chvφli uvolnila straÜn² strach, kter² svφral jeho duÜi. Jezdci pßdili dßl okolo ÜibeniΦßku, po silnici na Weissdorf. Bolest v noze soudce neopouÜt∞la a st∞₧φ se mohl pohnout. Vplazil se do domu a pod schody usnul. Jeho sny byly d∞sivΘ a bizarnφ.<BR>
To rßno se probudil velmi Φasn∞. Le₧el bez pohnutφ mezi harampßdφm pod schody a pro₧φval si straÜnou bolest proudφcφ z jedinΘho bodu, kdesi pod jeho kolenem. A₧ prvnφ rannφ paprsky mu dovolily po°ßdn∞ si rßnu prohlΘdnout. AΦkoliv nebyl doktorem, poznal ji₧ v noci ₧e jde o zlomeninu a tuÜil, ₧e je otev°enß. Kdy₧ vÜak koneΦn∞ zaΦal pomalu rozeznßvat, zjistil, ₧e se jeho noha otev°ela hned na dvou mφstech a z jednoho z nich zel ·lomek holΘ kosti. Nohavice m∞l zakrvßcenΘ a₧ ke kotnφk∙m. Ud∞lalo se mu mdlo a chvφli nemohl popadnout dech. Cφtil, ₧e op∞t ztrßcφ v∞domφ.
<P>
Otev°el oΦi. Doktor Sch÷pke stßl nad nφm a zpoza skel br²lφ jej pozoroval. Bolest si uv∞domil a₧ po n∞kolika sekundßch - nebyla ji₧ tak palΦivß, ale na sφle nepolevila. Tup∞ se rozlΘhala z pravΘ nohy a ochromovala celΘ t∞lo.<BR>
"Dobr² den," usmßl se doktor a posunul si br²le. Jeho rukßvy byly celΘ zakrvßcenΘ.<BR>
"Dobr², doktore. Kde to jsem? A co moje noha?" Wackoff nßhle cφtil, ₧e se nem∙₧e pohnout, dokonce otoΦit hlavou byl pro n∞j nemo₧n² ·kon.<BR>
"PoΦkejte, p∙sobφ na vßs anestetika. Budete v po°ßdku. Do m∞sφce, dß-li B∙h, budete op∞t chodit."<BR>
"Kdo m∞ naÜel? Jak dlouho jsem spal?" cφtil, ₧e se mu op∞t klφ₧φ oΦi, ale d∙le₧itost t∞chto otßzek jej dokßzala zatφm udr₧et vzh∙ru.<BR>
"Agnes. NaÜla vßs pod schody, kdy₧ vßs Üla navÜtφvit. ╪φkala to a nasv∞dΦuje tomu i dopis, kter² jste m∞l v kapse. Nespφte dΘle ne₧ den."<BR>
"Dopis v mΘ kapse? NavÜtφvit m∞? V₧dy¥ to se u₧ stalo! VΦera, p°ed tou nehodou, jasn∞ si vzpomφnßm."<BR>
Doktor pokrΦil rameny a pronesl cosi o nark≤ze. Pak sbalil kuf°φk a odeÜel. D°φv ne₧ soudci zmizela jeho silueta z oΦφ, usnul pevn²m a dlouh²m spßnkem.
<P>
PodruhΘ jej v nemocnici probudil zvuk krok∙ na dlouhΘ chodb∞ p°ed pokojem. Otev°el oΦi a s uspokojenφm shledal, ₧e se ji₧ dokß₧e posadit. Nohu m∞l zasßdrovanou mezi dv∞na d°ev∞n²mi dlahami, zav∞Üenou do systΘmu popruh∙ a pßs∙ a vytrΦenou jako obrovitΘ rameno je°ßbu kamsi do prostoru. Dve°e se otev°ely a do mφstnosti vstoupil doktor s Heidrem Kraftem. Um∞lec se usmφval a pod pa₧φ dr₧el slo₧enou Üachovnici. N∞co jeÜt∞ prohodil k doktorovi a ten odeÜel. <BR>
"Bu∩ zdrßv, Oswalde!" povφdß s ·sm∞vem Heider a sedß si na okraj lo₧e.<BR>
"Zdravφ i tob∞, Heid°e! Cos mi p°inesl?" soudce mluvil s radostφ a jeho oΦi plßly nedoΦkavostφ. Hltal ka₧dΘ slovo um∞lcovo ani₧ by tuÜil proΦ.<BR>
Jsem rßd, ₧e je ti lΘpe. Kdy₧ mi doktor °ekl, ₧e u₧ jsi p°i sob∞, rozhodl jsem se t∞ navÜtφvit a popovφdat ti o novinkßch."<BR>
"Novinky? Copak se n∞co za ten den stalo? Jsem v Teutonhaagenu u₧ skoro m∞sφc a neza₧il jsem tu nic, co by se dalo oznaΦit jako novinka."<BR>
"A vidφÜ, p°ece se toho za jedink² den stalo tolik. Tak p°edn∞, tΘ noci, co se ti tohle stalo se m∞stem n∞co p°ehnalo. Nad∞lalo to n∞jakΘ Ükody, ztratilo se pßr v∞cφ. Navφc se Hans Stein ob∞sil. Z°ejm∞ z neÜ¥astnΘ lßsky k Agnes. Asi ti tφm zachrßnil ₧ivot, proto₧e Agnes t∞ naÜla prßv∞, kdy₧ se ti tohle sna₧ila °φci. No a potom se vy°eÜilo to dilema na fa°e. Gⁿnter odeÜel do klßÜtera. Faru po otci p°evezme Ernhart."<BR>
"To je novinek! Vsadφm se, ₧e si te∩ o tom vÜem ÜuÜkß celΘ m∞sto."<BR>
"Tak to bys prohrßl, brachu. Ve m∞st∞ vlßdne klid. Na ulici sotva vid∞t ₧ivßΦka. VÜechno je jakoby pono°enΘ do n∞jakΘho strachu. VÜe je takovΘ...zvlßÜtnφ."<BR>
Wackoff se na chvφli zamyslel a potΘ rychle Heidrovi naznaΦil, aby Üel blφ₧. Malφ° se nad nφm sklonil.<BR>
"VφÜ, nedivφm se. I mn∞ se v poslednφ dob∞ d∞ly divnΘ v∞ci," Üeptal soudce horliv∞. Pßrkrßt se rozhlΘdl a pak pokraΦoval. <BR>
"Zdßly se mi sny. DivnΘ sny. A taky jsem za₧il pßr zvlßÜtnφch rozhovor∙. A pak ta nehoda, nebyla nehoda - m∞stem se hnali Φty°i jezdci, p°esn∞ jak jsi je namaloval. Hnali se tryskem p°es celΘ m∞sto a pak zmizeli na silnici okolo ÜibeniΦßku. Jejich kon∞ m∞ srazili!"<BR>
"P°φteli, Oswalde, ne°φkßm, ₧e ti nev∞°φm, ale uva₧ to, myslφÜ, ₧e by tφmhle m∞stem mohli procvßlat kon∞, ani₧ by si toho n∞kdo vÜiml? Mohlo se ti to jen zdßt. ╪φkal jsi p°ece, ₧e tvΘ sny byly poslednφ dobou divokΘ."<BR>
"Mo₧nß..." soudce se pokusil op°φt o ruce a narovnat se, ale ochablΘ svalstvo neuneslo vßhu jeho t∞la a on op∞t padl na polÜtß°. <BR>
"Nepl²tvej silami, do m∞sφce budeÜ v po°ßdku. Do tΘ doby le₧ v posteli a p°edstφrej, ₧e si u₧φvßÜ dovolenΘ, kdy₧ u₧ sis jφ vybral," Heider se najednou tvß°il p°φsn∞ a tvrd∞, jak si Wackoff nemohl nevÜimnout. Zm∞na ve v²razu jej pon∞kud zaskoΦila. P°esto se rozhodl p°ednΘst svoji prosbu.<BR>
"Heid°e, slibuji, ₧e kdy₧ mi pom∙₧eÜ dostat se na Stein∙v poh°eb, budu potom u₧ jen p∞kn∞ hajat v post²lce a pφt mlφΦko. Ten poh°eb ale musφm vid∞t."<BR>
"V∙bec netuÜφm, co tφm sledujeÜ. MyslφÜ, ₧e se to celΘ vysv∞tlφ na poh°bu? Navφc netuÜφm, jak chceÜ p°esv∞dΦit doktora, aby t∞ tam pustil. Ale jestli je to vÜechno, budi₧ ti po₧ehnßno."<BR>
"Äerty stranou, prosφm. Nevφm, jestli to chßpeÜ, ale cel² ₧ivot jsem v₧dy m∞l pocit, ₧e jednßm sprßvn∞. Ka₧dΘ rozhodnutφ, kterΘ jsem ud∞lal se mi zdßlo pochopitelnΘ a tudφ₧ sprßvnΘ. Dokud jsem neposlal na Üibenici Karla Steina. U₧φrßm se, Heid°e. To je cel² d∙vod, proΦ dosud z∙stßvßm v Teutonhaagenu. A udßlosti t∞sn∞ p°ed m²m zran∞nφm mnohΘ objasnily, a, ano, polo₧ily dalÜφ otßzky, na kterΘ musφm znßt odpov∞∩, pokud chci nadßle vykonßvat svΘ ctihodnΘ povolßnφ."<BR>
"Chßpu t∞. Budu ti pomßhat, to p°ece vφÜ. Ale proΦ zrovna na Hansov∞ poh°bu? Jde p°eci o Karla, ne? Podez°φvßÜ snad z tΘ vra₧dy Hanse?"<BR>
"Nechci vynßÜet p°edΦasnΘ soudy. Na Hansov∞ poh°bu budou vÜichni obyvatelΘ m∞sta. Jestli zabil Doris n∞kdo jin², je pravd∞podobnΘ, ₧e tam bude takΘ. A je jistΘ, ₧e m∞ tam nebude Φekat. Kdy₧ si dßm dobr² pozor, vsadφm se, ₧e v jeho oΦφch uvidφm zßblesk strachu. <BR>
Navφc tam na Hanse budou vÜichni vzpomφnat v dobrΘm - dozvφm se tedy o n∞m tu mΘn∞ znßmou Φßst pravdy."<BR>
"Aby ses nezklamal... Ale budu tam s tebou."<BR>
Heider se po t∞chto slovech ji₧ necht∞l pouÜt∞t do dalÜφ diskuze a tak se vrßtili k nedohranΘ ÜachovΘ partii.
<P>
Bylo po pßtΘ, kdy₧ Heider odeÜel. Slunce te∩ svφtilo do oken p°esn∞ proti Wackoffov∞ posteli a celß mφstnost jφm byla nßhle zalita a zaplavena. Ale prßv∞, kdy₧ je sv∞tlo nejjasn∞jÜφ, zaΦne si Φlov∞k vÜφmat stφn∙. Byly vÜude - pod postelφ, za stolkem, pod okny... Temn∞jÜφ a tajmn∞jÜφ, ne₧ kdykoliv p°edtφm. A cosi se v nich h²balo. Nepatrn∞. Pomalu. Skryt∞. Wackoff to zpozoroval. Ten pohyb jej zpoΦßtku fascinoval. A₧ po hodnΘ chvφli mu doÜlo, ₧e to, co se tak neslyÜn∞ a skryt∞ plφ₧φ stφny, nejsou Üvßbi, krysy ani jinφ tvorovΘ. DoÜlo mu, ₧e se v∙bec nejednß o tvory. Ten pohyb byl mnohem zßkladn∞jÜφ, podstatn∞jÜφ ne₧ pohyb jakΘhokoliv ₧ivoΦicha. Zaplavil jej strach. PokouÜel se k°iΦet, sßpal se pryΦ, ale soustava pßsk∙ jej stßle dr₧ela. N∞kterΘ p°etrhal. Rval se od t∞ch tmav²ch mφst, blφ₧ k oknu, ke sv∞tlu, pohßn∞n neuv∞°itelnou silou vesmφrnΘho d∞su. D∞su odnikud. D∞su z niΦeho. P°esto d∞su naprosto osobnφho, konkrΘtnφho a zniΦujφcφho. Svezl se z postele a se straÜnou bolestφ se doplazil k oknu. Tam usnul, obklopen sv∞tlem, s pocitem bezpeΦφ.
<P>
Probudil jej hovor. Nemocnice. Stφn. Musφ pryΦ. To si uv∞domil jeÜt∞ d°φv, ne₧ otev°el oΦi. Vlastn∞ to byla jedinß myÜlenka, kterou si pamatoval ze sv²ch sn∙. UtΘct! Ale kam? Hovor. Zaposlouchal se.<BR>
"Nebojte se, doktore, postarßm se o n∞j." <BR>
Äensk² hlas. Agnes. Mluvφ o n∞m, to je jasnΘ. <BR>
"Kdy₧ myslφte. Taky se mi zdß, ₧e mu nemocniΦnφ prost°ednφ nevyhovuje, u₧ jen ta nehoda veΦer..." doktor Sch÷pke zanechal na slov∞ "nehoda" velmi zvlßÜtnφ p°φzvuk. Tak₧e si ho Agnes bere k sob∞? ProΦ? Vφ o tom Heider? N∞co ho nutilo tΘhle dφvce nev∞°it, i kdy₧ jejich poslednφ sch∙zka prob∞hla...bez problΘm∙. Ale t°eba se tak dovφ vφc.<BR>
A pak si pro n∞j p°iÜli. Dva z°φzenci ho vlekli mezi sebou, tak, jako se vlßΦejφ figurφny na cviΦiÜtφch. Hr∙znß p°esnost tohoto p°irovnßnφ jej zaskoΦila. P°ed nimi, v Φele tohoto miniaturnφho pr∙vodu, krßΦela krßtk²mi kr∙Φky Agnes Blausternovß, a₧ po uÜi zachumlanß do sluÜivΘho ko₧φÜku.<BR>
Rannφ m∞sto. MlΘΦnß obloha byla zata₧enß, jen tak, aby se dalo rozpoznat, ₧e je den. VÜe bylo bφlΘ, rozmazanΘ, nekonkrΘtnφ. A potom zlom. KonkrΘtnφ bod ve zmatku. Ten pevn² bod, kter² pot°ebuje ka₧d², kdo chce pohnout vesmφrem. Mohutnß silueta, kterß mohla pat°it jedinΘmu mu₧i - Heideru Kraftovi.<BR>
Op∞t se probudil. Nev∞d∞l u₧ po kolikßtΘ. V∞d∞l jen, ₧e v sob∞ musel mφt n∞jakou lßtku podporujφcφ ·navu. Muselo b²t okolo poledne. Do pokoje svφtilo slunce. V krbu plßl ohe≥, v k°esle zßdy k n∞mu sed∞l Heider. <BR>
"Heid°e!" <BR>
Zvolßnφ se mu vydralo z hrdla samo a skoro hlasit∞ji ne₧ cht∞l. Heider zav°el knihu a polo₧il ji na st∙l vedle k°esla. Pak se p°ekvapen∞ otoΦil.<BR>
"Myslel jsem, ₧e budeÜ spßt a₧ do veΦera. ChceÜ ob∞d?"<BR>
"PoΦkej, p°φteli. Jak to, ₧e jsem u tebe doma?"<BR>
"To je na delÜφ povφdßnφ. Cht∞l jsi utΘct z nemocnice. Agnes se nabφdla, ₧e se o tebe postarß, ale naÜt∞stφ jsem jφ to vymluvil a vzal t∞ k sob∞."<BR>
"D∞kuji ti."<BR>
"To bylo samo sebou. VφÜ, necht∞l jsem t∞ prohledßvat, ale v∞d∞l jsi o tomhle?"<BR>
Heider sßhl do kapsy svΘho saka a vytßhl p°φv∞Üek s obrßcen²m Φern²m p∙lm∞sφcem. Byl cel² popsßn neznßm²m pφsmem. Velmi dob°e Φitelnß byla jen dv∞ slova: "Oswald Wackoff"<BR>
"M∙j nenφ. Kdes ho naÜel?"<BR>
"V nemocnici, ve tvΘm kabßt∞. A jsem si jist, ₧e ho tam dala Agnes. VφÜ co to je?"<BR>
"╚ern² p∙lm∞sφc? N∞co mßlo tuÜφm. Ta sekta n∞meck²ch Φarod∞j∙, ne? Jednoho jsem kdysi usv∞dΦil a odsoudil. Ale myslφÜ, ₧e zrovna Agnes?"<BR>
"Jß nemyslφm. Je to psßno v tΘ knize, na kterΘ Hans Stein pracoval. Byl n∞jakou dobu m∞stsk²m kronikß°em. Kdy₧ ho opustila Agnes, cht∞l se k tomu vrßtit."<BR>
"A to mi °φkßÜ a₧ te∩?!? To je p°ece p°esn∞ to, co hledßm. Jak se ta kniha jmenuje? A kde ji se₧enu?"<BR>
"To je ten problΘm. Hans ji dokonΦil, ale byl to brak Jedin² v²tisk byl spßlen. Ale mo₧nß mß Hans doma n∞jakΘ rukopisy..."<BR>
Wackoff se vymrÜtil z postele, ale op∞t poklesl, kdy₧ zadlahovanß noha nevydr₧ela vßhu mu₧skΘho t∞la. <BR>
"PoΦkej. Donesu ti berle. Dali mi je v nemocnici. Ale jist∞ vφÜ, ₧e bys nem∞l chodit,₧e?"<BR>
"K Φertu s doktory. Poj∩ se mnou."
<P>
Jak jin² mu nynφ p°ipadal Teutonhaagen! ChmurnΘ ulice, zav°enΘ okenice, lezavß zima... Dokßzal si p°edstavit obyvatele t∞ch dom∙ okolo. Malφ, Üpinavφ a odpornφ sk°eti. NejlΘpe by ud∞lal, kdyby je na Üibenici poslal vÜechny. Jen₧e visel jen Karl Stein. Karl Stein, kter² mo₧nß v∙bec za nic nemohl.<BR>
Rodin² d∙m Stein∙ stßl naproti hot²lku, kde Wackoff bydlφval. P°i pohledu na blßtivou ulici si nemohl nevybavit tu noc. Ty jezdce... Ka₧dß vzpomφnka sßla z jeho srdce ₧ivotnφ sφlu. ProΦ? Co tu d∞lali? A kdo byli? Nakonec byl rßd, kdy₧ ho z t∞chto chmur vytrhl Heider. Otev°eli dve°e a stoupali po ·zk²ch kamenn²ch schodech vzh∙ru do podkrovφ, kde bydlel Hans. Dva rozlehlΘ pokoje na p∙d∞ m∞Ü¥anskΘho domu byly prodchnuty mystickou atmosfΘrou. Po st∞nßch, na trßmech, na nßbytku i na oknech, vÜude visely nejr∙zn∞jÜφ poznßmky, lφstky a vzkazy. Dva vik²°e vpouÜt∞ly na p∙du alespo≥ trochu sv∞tla, ale soudce se sv²m p°φtelem stejn∞ roz₧huli petrolejku. Wackoff se jal prohledßvat Stein∙v psacφ st∙l. Zb∞₧n∞ listoval za₧loutl²mi poznßmkami a pomalu si zaΦal d∞lat vlastnφ obrßzek uzav°enΘho Hanse. Vysv∞tlivky, komentß°e, citace z bible a korßnu, dodatky ke kronikßm a zemsk²m knihßm, legendy a pov∞sti, to vÜe psßno ·hledn²m a peΦliv²m rukopisem, nasv∞dΦujφcφm nezm∞rnΘ trp∞livosti um∞lcov∞. Teutonhaagen byl v t∞chto listech vykreslovßn jako tajemnΘ mφsto nekal²ch rejd∙, star²ch k°ivd a otev°en²ch ran. Nebylo snad obyvatele, o kterΘm by se poznßmky nezmφnily. Hans je proΦφtal se skuteΦn²m zßpalem. Heider mu Φetl p°es rameno a oba se divili. A d∞sili.
<P>
<I>K÷nig... K÷nigovΘ jsou jednφm z nejstarÜφch rod∙ v kraji TeutonhaagenskΘm. Ji₧ kdy₧ jeho v²sost, hrab∞ von Freide osidloval tento kraj, stßl po jeho boku ortodoxnφ kn∞z jmΘna K÷nig. O n∞kolik stoletφ pozd∞ji, kdy₧ N∞meckem ot°ßsala reformace, byl jist² Wilhelm K÷nig jejφm velk²m stoupencem. Tento mu₧ m∞l na starost mnoho mil zem∞ okolo Teutonhaagenu. Nenφ bez zajφmavosti, ₧e tΘho₧ kn∞ze v zim∞ roku 1612 upßlili, neb podle cφrkevnφch anßl∙ "m∞l na sv∞domφ ΦernΘ mÜe, rouhßnφ a smilstva s d∞tmi poΦestn²ch k°es¥an∙..." <BR>
Ludwig K÷nig byl v roce 1874 obvin∞n z vra₧dy svΘho bratra, jeho₧ t∞lo nikdy nebylo nalezeno. VyÜet°ujφcφ soudce ₧alobu stßhl a pak zmizel, stejn∞ jako cel² p°φpad, do neznßma. Jen mßlo lidφ je ochotno toto p°ipustit a jeÜt∞ mΘn∞ o celΘ v∞ci vyprßv∞t. ZvlßÜtnφ...
</I><P>
Wackoff odhodil list. K÷nig! To je zvrßcenΘ. ZvlßÜtnφ. Jakmile se vrßtφ do Mnichova, musφ prohlΘdnout soudnφ spisy. ╚etl ale dßl.
<P>
<I>Blausternovß... Mß drahß Agnes i jejφ sestra Doris pochßzφ ze starΘho rodu zchudl²ch Ülechtic∙. Ti vlßdli velkou mocφ ve 14. stoletφ, ale potΘ se zßhadn∞ dostßvajφ na mizinu (pov∞sti °φkajφ cosi o cikßnskΘ kletb∞...) a odchßzφ do sv∞ta. 1513 popraven Ignatius Blaustern za lapkovstvφ a loupe₧nictvφ. 1548 upßlena Gladis Blausternovß - Φarod∞jnictvφ. 1728 °φkß Schnellbachskß legenda cosi o Φarodejnici s modrou hv∞zdou a Φern²m p∙lm∞sφcem, kterß vylßkala vÜechny d∞ti z vesnice do hor, kde je va°ila a jedla. Zmizela a spoleΦn∞ s nφ i dva rytφ°i s dru₧inami, kte°φ ji vyrazili zabφt. Co se tehdy stalo na horsk²ch h°betech...se nevφ. Doufßm, ₧e mß drahß Agnes je jinß...
</I>
<P>
"Krut² omyl," podotkl Heider Kraft trpce. <BR>
"Nebu∩ cynick², Heid°e. Nevφme nic jist∞."<BR>
Oswald se protßhl a dßl listoval papφry.
<P>
Kdy₧ odchßzeli z mrtvΘho domu byl u₧ pozdnφ veΦer. Wakoffovi vφ°ily myÜlenky hlavou a sklßdaly se do roztodivn²ch obraz∙. CelΘ to do sebe nezapadalo. Stßle nemohl najφt to pot°ebnΘ vodφtko. VÜe bylo pokroucenΘ, podivnΘ a, prßv∞ tehdy jej to poprvΘ napadlo, hr∙znΘ. VÜe co se kolem d∞lo m∞lo n∞jak² zka₧en², zvrßcen² vyÜÜφ cφl. Dnes si v tom ale ud∞lß jasno!<BR>
"VφÜ, ₧e bych t∞ nem∞l nechßvat toulat po nocφch samotnΘho."<BR>
"Heid°e, tohle je d∙le₧itΘ a osobnφ. Prosφm, odejdi."<BR>
Um∞lec nebyl rßd, ale p°esto se nakonec otoΦil a odeÜel do mlhavΘ noci. Wackoff vyb∞hl do svΘho pokoje v hotelu a zaÜßtral pod postelφ. Starß prachovß pistole tam stßle le₧ela. Vzal ji a nabil. Pak op∞t seÜel do ml₧nΘ noci. Odhodlßnφ, d∞s i nßhlΘ osvφcenφ myÜlenkou jej donutilo sßhnout ke krajnφmu °eÜenφ.
<P>
Farß° s ₧enou a synem Ernhartem prßv∞ veΦe°eli. PeΦenß husa von∞la domem a poklidn² rodin² hovor podbarvoval dokonalou rodinou idylu. Nßhle je vÜak vÜechny vyruÜilo klepßnφ na dve°e. <BR>
"Kdo to m∙₧e v tuhle hodinu b²t?" Ludwig K÷nig vyrazil ke dve°φm viditeln∞ p°ekvapen. Otev°el a lekl se, kdy₧ uvid∞l mrtvoln∞ bledou tvß° Oswalda Wackoffa. <BR>
"Co chcete?" zeptal se kn∞z.<BR>
"Zabil jste svΘho bratra?"<BR>
"Co₧e?"<BR>
"A zabil svΘho bratra Ernhart?"<BR>
"Chlape, zblßznil jste..."<BR>
NedokonΦil. Kulka provrtala jeho hru∩ a farß° se zhroutil. Krev zbarvovala koberec, kdy₧ soudce odchßzel. Nikdo mu v odchodu nebrßnil. <BR>
Tu noc se ozvaly celkem t°i v²st°ely. Doktor Sch÷pke, Agnes Blausternovß a Ludwig K÷nig zem°eli rukou poloÜφlenΘho soudce. Wackoff nikomu nedal Üanci. St°φlel do p°ekvapen²ch tvß°φ s ledov²m klidem. Svou vnit°nφ bitvu ji₧ prohrßl. Naposledy zaklepal na dve°e Heidera Krafta.
<P>
"Bo₧e, Oswalde, nenφ ti nic?" zd∞sil se Kraft, kdy₧ uvid∞l jeho pobledlou tvß° a rozcuchanΘ vlasy. Oswald jenom pozvedl svou zbra≥.<BR>
"ChceÜ m∞ zabφt? ProΦ?" t≤n um∞lcova hlasu se nßhle zm∞nil. Nynφ hovo°il hlasem cynickΘho obchodnφka. Obchodnφka se smrtφ.<BR>
"P°iÜel jsem na to. Pochopil jsem a vynesl rozsudek. Te∩ jsem vzal na sebe roli kata."<BR>
"ZnßÜ svou roli, ₧e? Tak₧e jsi je u₧ zabil?"<BR>
"Ano. Sch÷pke, Blausternovß i K÷nig jsou mrtvφ. Zb²vßÜ ty."<BR>
"Tuhle hru hrajeÜ lΘpe ne₧ kdy d°φv. Vzal jsi oba st°elce, krßlovnu a te∩ m∞ stavφÜ do ÜachovΘ situace."<BR>
"Tohle je mat, Heid°e. Jen ti dßvßm mo₧nost vyslovit se k d∙vodu celΘho toho masakru."<BR>
"Ach, ano. Zvrtlo se to. U₧ kdy₧ Agnes zabila svou sestru jsem v∞d∞l, ₧e nastßvajφ problΘmy. N∞koho jako ty jsem ale opravdu neΦekal."<BR>
"Agnes? ╚ekal jsem, ₧e jsi Doris zabil sßm."<BR>
"Nene, drah² p°φteli. To byla v∞c dvou ₧en a jednoho mu₧e. Vysßvat sφlu z Hanse bylo obtφ₧nΘ. Agnes zßvid∞la, ₧e sestra mß tak snadn² zdroj ₧ivotnφ energie, jako byl Karl. Zabila ji. Kdy₧ z toho byl problΘm, pokusila se Hanse donutit k sebevra₧d∞. Ale, bohu₧el, depresivnφ kouzla fungujφ velmi pomalu..."<BR>
"A kdy₧ jsem se tu objevil jß..."<BR>
"Bylo by lehkΘ t∞ odstranit, kdyby ten hlupßk Sch÷pke necht∞l hraΦku na pokusy. Kdy₧ jsi zaΦal zlobit i v nemocnici, museli jsme s tvou likvidacφ pokroΦit."<BR>
"M∞li jste m∞ v hrsti - mrzßka, nic netuÜφcφho, vystraÜenΘho..."<BR>
"Ano, ale byl jsi siln² protihrßΦ. Cht∞l jsem ti ukßzat pravdu. Cht∞l jsem vid∞t, jak zeÜφlφÜ."<BR>
"U₧ij si to. Bude to poslednφ co uvidφÜ," °ekl soudce Oswald Wackoff a naposledy zmßΦkl spouÜ¥.
<P>
JeÜt∞ tΘ noci si narychlo sbalil a obstaral si koΦßr. Odjφ₧d∞l a Teutonhaagen se op∞t pono°il do tΘ zlΘ rannφ mlhy. A₧ u Mnichova si vÜiml dopisu, kter² mu kdosi nechal v kapse.
<P>
<I>Podle arabskΘ tradice Üachovß hra nekonΦφ sebrßnφm krßle...
V prvnφm °ßdku mi vypadlo mezi "nejvφc" a "pozornosti" slovo "redakΦnφ" <br />
Ale i Φtenß°skΘ, proto₧e je vß₧n∞ skv∞lß!<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.04.17-21:03.58 <B>od</B> And∞l<P>
Tahle povφdka by asi z Mortredov²ch zaslou₧ila nejvφc pozornosti, je tu asi nejv∞tÜφ mno₧stvφ takov²ch t∞ch drobnostφ k drobn²m ·pravßm(nejvφc m∞ pobavil soudce co se st∞₧φ belhß a najednou vyb∞hne po schodech do pokoje:-))<br />
Ale jinak co se t²kß nßm∞tu izpracovßnφ - nemßm slov! V▌BORN┴ v∞c!<br />
A "Rekviem..." dostalo dalÜφ rozm∞r:-)<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.03.11-15:33.46 <B>od</B> Jan ZajiCzech<P>
No, vzhledem k tomu, ₧e nic, vyjma vlastnφch pracφ, kterΘ Φtu vφcekrßt za ·Φelem oprav, neΦtu dvakrßt, pak jsem i toto Φetl jen jednou.<br />
Chyba je v tom, kdo to nepochopil. I kdy₧... spisovatel pφÜe pro vφce lidφ, nejen pro ty chßpav∞jÜφ. :)<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.03.11-07:44.06 <B>od</B> Admin<P>
Cetl jsem ji nekolikrat, ale ne kvuli tomu, ze bych ji nepochopil :-)<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.03.10-18:21.57 <B>od</B> Mortred44<P>
StaΦφ °φct:o))<br />
<br />
BTW: Dost m∞ zarazil jeden Φelav∞k, kter² tuhle povφdku Φetl a po dvou dnech mi sd∞lil, ₧e je sice OK, ale ₧e si ji bude muset p°eΦφst jeÜt∞ jednou, neb jφ Φetl dvakrßt a jeÜt∞ ji nepochopil!!! Kolikrßt jste ji Φetli vy?<br />
Je to jen jehoproblΘm, nebo je n∞co nejasnΘho? Dφky za reakce.<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.03.10-08:09.49 <B>od</B> Admin<P>
Pozor: OO mam pouze doma, v praci je normalni Word. Pokud mi posles dokument v OO, s velkou pravdepodobnosti ho otevru az o vikendu a to jeste neni jiste, jestli nebudu doma az za 14 dni. To by mohlo znacne posunout umisteni povidky na server.<br />
<br />
Nejradeji bych byl, kdyby mi povidky chodily v .TXT, ale zatim neprisla zadna takova :-(<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.03.10-07:23.23 <B>od</B> Jan ZajiCzech<P>
Admin: Ty mßÜ Open Office? Tak to u₧ nebudu muset dßvat povφdky do formßtu word! Uf, dobr², uÜet°il jsi mi prßci. :)<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.03.07-12:39.09 <B>od</B> Admin<P>
Wordpad takΘ OK, jß jdu do extrΘmu jeÜt∞ vφce: pou₧φvßm na tΘm∞° vÜe od programovßnφ a₧ po dopisy Volkov Commander z DOSu :-) Jen kdy₧ n∞co hrnu na tiskßrnu, zkopφruju to do Worda (doma do Open Office) :-)<br />
<br />
Jinak z chyb si nikdo nic ned∞lejte, chyby Φas od Φasu opravuji i v redakΦnφm systΘmu serveru. Zrovna nedßvno jsem zjistil, ₧e u nov²ch povφdek jsem sice napsal sprßvnΘ datum vlo₧enφ, ale nechal jsem rok 2003 :-) Kdy₧ na n∞co takovΘho narazφte, dejte mi to v∞d∞t (kdy₧ vyÜkrtnete "Ve°ejnΘ", zobrazφ se vzkaz jen nßm) :-)<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.03.06-14:00.11 <B>od</B> Jan ZajiCzech<P>
Omlouvßm se za vÜechny ty chyby, ale byl jsem nucen to psßt jen ve wordpadu, neb se mi z word ztratily jistΘ soubory... d∙le₧itΘ soubory. To k p°eklep∙m. <br />
Kdy₧ jsou t°i veΦer, mßte v sob∞ pßt² a₧ Üest² kafe a zb²vß poslednφ odstavec, tak u₧ jste rßdi, ₧e vφte, ₧e se v tom slov∞ v∙bec i/y pφÜe:oD...<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.03.05-14:17.39 <B>od</B> Jan ZajiCzech<P>
Morte, jß jen vrtφm hlavou. Nechßpu, co m∞la znamenat p°edchozφ sebekritika, nebo¥ nebyla v∙bec nam mφst∞. AΦkoli nejsem znalcem horor∙, tohle je krßsnΘ. Dal bych asi devφtku.<P><HR><P><B>Poslßno</B> 2004.03.05-09:58.52 <B>od</B> Admin<P>
Jen tak dßl. Vynikajφcφ p°φb∞h, u₧ se t∞Üφm na dalÜφ pokraΦovßnφ :-)<br />
<br />
Co se t²Φe chyb:<br />
1) nejv∞tÜφ tvojφ slabinou jsou I/Y (nicmΘn∞ t∞ mohu ujistit, ₧e v∞tÜina autor∙ je na tom daleko h∙°e :-)<br />
2) obΦas chyby v Φßrkßch, toho si ale mßlokdo vÜimne<br />
3) celkem dost p°eklep∙ - staΦφ si zkontrolovat pravopis ve Wordu<P>
