<META NAME="description" CONTENT="╚ern² Lord: Literßrnφ server se zam∞°enφm na fantasy, sci-fi a horor. Trvale probφhajφcφ presti₧nφ sout∞₧ pro autory. Mo₧nost zve°ejn∞nφ amatΘrsk²ch povφdek.">
<META NAME="keywords" CONTENT="MP3 download zdarma free ╚ern² Lord cerny Literßrnφ server fantasy sci-fi scifi horor trvale probφhajφcφ presti₧nφ sout∞₧ pro autory mo₧nost zve°ejn∞nφ amatΘrsk²ch povφdek povidky povφdky">
<META NAME="author" CONTENT="╚ern² Lord (C) under ZOA licence">
<META HTTP-EQUIV="expires" content="15 Jun 2004 12:56:05"><TITLE>╚ern² Lord: Literßrnφ server se zam∞°enφm na fantasy, sci-fi a horor.</TITLE>
Dost mo₧nß m∞ i vy oznaΦφte za starΘho tlachala a fantastu, stejn∞ jako moje vnouΦata, ale budi₧. Vφm, jak t∞₧kΘ je vádneÜnφ dob∞ n∞Φemu uv∞°it bez d∙kaz∙ a o to je to t∞₧Üφ, kdy₧ se jednß o zßzrak. P°esto tento p°φb∞h ot°ßsl m²m ₧ivotem a ke vzpomφnkßm na pro₧itou vßlku p°idal dalÜφ, mΘn∞ uv∞°itelnΘ, ale o to ₧iv∞jÜφ a barvit∞jÜφ. A p°inejmenÜφm stejn∞ d∞suplnΘ. <BR>
P°φb∞h pro m∞ zaΦal jednoho odpoledne, ji₧ p∞kn²ch pßr let po vßlce. Äil jsem vátΘ dob∞ poklidn² ₧ivot vá·stranφ a m²m jedin²m p°ßnφm bylo zapomenout na prokletΘ hr∙zy vßlky, kterou jsem pro₧il jako vojßk druhΘ linie velmi ruÜn∞. Osud mi vÜak toto p°ßnφ nesplnil. Byl jsem p°edvolßn kásoudu sám²m vßleΦn²m veitelem, plukovnφkem Simonem Farewellem. èok zátoho, ₧e obvi≥ujφ mΘho velitele, mu₧e poΦestnΘho a p°itom krut∞ stφhanΘho osudem, byl ve chvφli vyst°φdßn bezmocφ a vztekem, kdy₧ jsem se doΦetl, záΦeho je nßÜ Hulk, jak jsme veliteli vásoukromφ °φkali, obvin∞n : Vra₧da Ernharta K÷niga. Abych vßm objasnil, proΦ m∞ jmΘno Ernharta K÷niga na tom proklatΘm dokumentu tolik rozΦφlilo, podot²kßm, ₧e jsem si do tΘ doby nebyl ·pln∞ jist, zda ten Φlov∞k v∙bec existuje. Ne, ₧e bych to jmΘno nikdy neslyÜel, ale pova₧oval jsem ho za bßchorku pro d∞ti, stejn∞ jako vÜichni, kte°φ toho tajemnΘho odbojß°e nikdy nevid∞li. Byli vÜak váarmßd∞ tacφ, kte°φ m∞li to Üt∞stφ ho vid∞t. Alespo≥ n∞kte°φ to tvrdili.<BR>
K÷nig byl Farewell∙v fant≤m. Vid∞lo ho jen mßlo lidφ a ti se nikdy neshodli na jeho popisu. Pracoval pro spojence od vylod∞nφ a jeho spoluprßce byla sice podivnß, ale velmi p°φnosnß. N∞kdy se prost∞ Farewell objevil sámapami nep°ßtelskΘho postavenφ a na otßzky odkud je mß odpovφdal sá·sm∞vem: "Od K÷niga..."<BR>
Pohoda se vytratila vázim∞ 1944 ve vesnici Teutenhaagen. Záplukovnφkova domu se ozvalo n∞kolik v²st°el∙ a kdy₧ do budovy vtrhli MP, naÜli Farewellovu ₧enu a dceru vákalu₧φch krve a plukovnφka nep°φΦetnΘho vzteky, na pokraji zoufalstvφ. K÷nig byl od tΘ doby oznaΦen za nezv∞stnΘho a Farewell o n∞m ji₧ nikdy nepromluvil. <BR>
A te∩ je ten zvlßÜtnφ p°φpad zase otev°en a Simon Farewell stojφ p°ed soudem. Oficißlnφ verze, jak jsem se pozd∞ji dozv∞d∞l, °φkala toto: K÷nig byl duÜevn∞ vyÜinut². Dostal chu¥ a musel zabφjet. Zabil Farewellovi rodinu. Ten ho ve vzteku zast°elil. Nezn∞lo to pravd∞podobn∞, ale podstatn∞ reßln∞ji, ne₧ verze, kterΘ p°ednßÜeli sv∞dkovΘ p°ede mnou. Jeden K÷niga popisoval jako mu₧e-vß₧ku, podle jinΘho m∞l ten Φlov∞k na zßdech mal² letounek, dalÜφ mu p°isoudil schopnost levitace. Jen jß a m∙j p°φtel Lad Millers jsme °ekli to, co jsme v∞d∞li. Äe Simon Farewell je sluÜn² Φlov∞k a ₧e by nikdy K÷niga, pokud v∙bec existoval, nezabil. Soud na velitele uvalil vazbu a my v∞d∞li, ₧e asi ani nemß smysl stav∞t obhajobu na smyÜlenkßch a polemikßch. Museli jsme najφt d∙kaz, jestli₧e jsme ho zátoho cht∞li dostat. A v∞d∞li jsme, ₧e jedinΘ mφsto, kterΘ nßm m∙₧e ten d∙kaz poskytnout je Teutenhaagen.
<P>
Ten pohled na m∞steΦko sározbo°en²m kostelem ve st°edu na nßm∞stφ, pokrytΘ zßvojem rannφ mlhy, nevlφdnΘ a studenΘ, jako celΘ povßleΦnΘ N∞mecko a Holandsko, ten nikdy nemohu zapomenout. Kdy₧ jsme se toho dne po vßlce vraceli pro d∙kaz o nevin∞ naÜeho velitele, p°ipadalo mi tohle bohem zapomenutΘ mφsto stejnΘ, jako kdy₧ jsme sem sáLadem p°ijφ₧d∞li poprvΘ. Ne na pohled, ale duchem. Bylo ván∞m cosi tak prohnilΘho, tak zka₧enΘho a p°itom tak stßlΘho a samoz°ejmΘho, ₧e ani Hitler, ani Churchill to zán∞ho nemohli dostat. Kdy₧ m∞l Φlov∞k dost odvahy tiÜe stßt a naslouchat, bylo v celΘm m∞st∞ slyÜet tajemnΘ t°epotßnφ ptaΦφch perutφ. T∞₧ko °φct, co ve mn∞ tenhle pocit budilo, ale bylo to rozhodn∞ silnΘ, nep°φjemnΘ a nehmotnΘ. Jako by nad m∞stem sed∞l n∞jak² zl² duch. Vlastn∞ ten duch m∞l zcela konkrΘtnφ podobu - podobu neznßmΘho, zßhadnΘho, ale p°ece nenßvid∞nΘho Ernharta K÷niga.<BR>
Ubytovali jsme se váhotelu na nßm∞stφ a hned váprvnφch hodinßch naÜeho pobytu jsme si uv∞domili, ₧e nejsme vφtßni. Snad ani ne proto, ₧e jsme zastavili krvavou maÜinΘrii faÜistick²ch sn∙, spφÜ kv∙li Φlov∞ku, na n∞ho₧ jsme se mφstnφch vyptßvali a kter² byl vlastn∞ prav²m cφlem naÜφ nßvÜt∞vy. Jako by na jmΘn∞ toho mφstnφho zrßdce le₧el n∞jak² stφn, klatba, dφky kterΘ se p°i vyslovenφ toho jmΘna lidΘ k°i₧ovali a nebo rovnou d∞lali, ₧e neslyÜφ. Poznatky záprvnφho dne naÜeho pßtrßnφ byly mizivΘ. Dozv∞d∞li jsme se, ₧e tu rodina K÷nigov²ch p°ed vßlkou ₧ila. Äe poslednφ zánich byl farß°em na zdejÜφm kostele a ₧e byl za svΘ proti°φÜskΘ projevy odsouzen a popraven. Podobn² osud potkal vÜak za vßlky mnohΘ a nezdßlo se nßm normßlnφ, ₧e by tak b∞₧n² p°φpad vyd∞sil ubohΘ vesniΦany natolik, ₧e by se bßli vyslovit jmΘno ob∞ti re₧imu dßvno po jeho skonΦenφ. JeÜt∞ p°ed veΦe°φ jsem se proto vydal do ruin kostela, podφvat se, jestli nßm poslednφ K÷nig nezanechal n∞jakou stopu.
<P>
Moji nßsledujφcφ v²pov∞∩ budete muset brßt sárezervou, ale i vzpomφnka na m∙j nßlez vákostele ve mn∞ stßle vyvolßvß tytΘ₧ pocity posvßtnΘ bßzn∞ a d∞su zátajemnΘ minulosti tΘ malΘ holandskΘ vesniΦky. Kdy₧ jsem vstoupil do kostela, nevÜiml jsem si jφ na prvnφ pohled, dokonce jsem se hodnou chvφli prochßzel mezi sloupy a po zemi hledal malΘ nßznaky, kdy₧ ten nejv∞tÜφ visel p°φmo nade mnou. Na k∙ru, op°enß o sloup le₧ela socha, jejφ₧ obraz budu mφt vápam∞ti i na smrtelnΘ posteli. Nebyla zas tak obrovskß, jak se mi na prvnφ pohled zdßla. Metr a p∙l ale jist∞ do v²Üky m∞la. Byla to prazvlßÜtnφ socha ßrijce ve spojeneckΘ uniform∞. JeÜt∞ zvlßÜtn∞jÜφ vÜak bylo, ₧e na zßdech toho podivnΘho mu₧e byla and∞lskß k°φdla. Nedokßzal jsem p°esn∞ °φci, zda to byla jen jejφ p°φtomnost, nebo Üφlen² v²raz hn∞vu vámu₧ov∞ tvß°i, ale ta socha m∞ p°φmo odpuzovala. Napl≥ovala m∞ d∞sem, jak² jsem nepoznal ani pod palbou na front∞, ani kdykoliv jindy p°edtφm. Jejφ ostr² pohled a kostnatß tvß° m∞ m∞°ily stejn∞ pohrdav²m a pßnovit²m pohledem, jak²m kdysi, ano, na to si dob°e vzpomφnßm, Hitler∙v obraz ze zajateckΘho tßbora váMonbloux. èokovßn, p°imrazen kápodlaze jsem ji bez dechu sledoval a oΦekßval cokoliv. Stalo se vÜak n∞co neΦekanΘho. èt∞knul v²st°el. Pocφtil jsem t∞₧ko vylφΦitelnou bolest mezi lopatkami a zaΦalo se mi zatmφvat p°ed oΦima. Poslednφ v∞c, kterou si pamatuji byl mu₧ sáloveckou puÜkou a tajemnΘ, tichΘ, smφ°livΘ pleskßnφ ptaΦφch k°φdel. A potΘ jen milosrdnß temnota...
<P>
Nevφm p°esn∞, co vámΘm bolestφ muΦenΘm t∞le probudilo tak hrozivΘ a nesmyslnΘ vize, jakΘ m∞ provßzely vádob∞ mΘho bezv∞domφ. Zdßlo se mi o temn²ch, padl²ch and∞lech, jak sv²mi k°φdli biΦujφ oblohu, jak se slΘtajφ okolo polorozbo°enΘho kostela, vid∞l jsem, jak se slΘtajφ na mΘ t∞lo a trhajφ ho na kusy. Vid∞l jsem onen d∞siv² pohled, odhodlanou tvß°, pronikavΘ oΦi toho prazvlßÜtnφho vßleΦnΘho and∞la. Vid∞l jsem i ·tr₧ky zábible, plamennß ned∞lnφ kßzßnφ naÜeho farß°e. To vÜe jsem vid∞l a vybavovalo se mi to vánejpodivn∞jÜφch souvislostech, sklßdalo grotesknφ obrazy, hrßlo si to sám²mi nervy. U₧ to nebyli jen and∞lΘ, sßpajφcφ mΘ ran∞nΘ t∞lo, u₧ se objevily i vzpomφnky na vßlku, na mrtvΘ vázßkopech, na naslßdl² pach smrti, na uÜi trhajφcφ hlas protip∞chotnφch bateriφ i na slabΘ prasknutφ, je₧ nßsledovalo po ka₧dΘm ·sp∞ÜnΘm zßsahu. A nad tφm vÜφm p°φzraΦn² duch Ernharta K÷niga, mladΘho holandskΘho farß°e, zrßdce, vraha. Jeho obraz se mi nßhle vybavil vámysli, propletl se mi sáletm²m pohledem na mΘho "vraha" a sátajupln²m and∞lem na k∙ru. <BR>
Tma vÜak zaΦala ustupovat a jß cφtil, jak se mi spoleΦn∞ sáv∞domφm vracφ i neuv∞°itelnß bolest, proudφcφ zájedinΘho bodu na zßdech do celΘho t∞la. Vidiny byly nßhle pryΦ a jß uvid∞l obliΦej svΘho p°φtele Lada Millerse a jinΘho mu₧e, kterΘho jsem neznal, ale odhadoval jsem ho na mφstnφho lΘka°e. Nem²lil jsem se. Byl to lΘka° a jß ji₧ hodnou chvφli (jak jsem poznal zájejich hovoru) le₧el na svΘm hotelovΘm l∙₧ku. Z°ejm∞ m∞ naÜli podle k°iku, kter² jsem ve spanφ musel vydßvat. <BR>
"M∞l jsi Üt∞stφ, Reevesi," °ekl Lad sáledov²m klidem, kdy₧ zjistil, ₧e jsem p°iÜel kásob∞. "JeÜt∞ dv∞ hodiny a na pomnφk Teutonhaagensk²ch osvoboditel∙, kte°φ tu zkapali by p°ibylo dalÜφ jmΘno." <BR>
"SlyÜeli jste m∞, ₧e jo?"<BR>
"Samoz°ejm∞, °val jsi jako ran∞n² zvφ°e."<BR>
"A toho, kdo mi to ud∞lal jste nechytili?" V∞d∞l jsem, jak odpovφ, ale zeptat jsem se musel.<BR>
Lad m∞ nezklamal. "Mysleli jsme, ₧e ses post°elil sßm. Doktor se divil, ale jß jsem mu vysv∞tlil, ₧e by to tak odpovφdalo." èklebil se od ucha káuchu. <BR>
Cel² veΦer jsem Millersovi vyklßdal, jak se to vÜechno p°ihodilo. Zmφnil jsem se i o tΘ soÜe a navrhl jsem mu, ₧e jakmile budu schopen ch∙ze, p∙jdeme se na ni po°ßdn∞ podφvat. Cht∞l jφt sßm, ale nakonec jsem ho p°esv∞dΦil, ₧e by nemusel mφt takovΘ Üt∞stφ jako jß. <BR>
Kdy₧ jsem se dostateΦn∞ zotavil, vydali jsme se sáLadem do tajemnΘ svatyn∞. Stejn∞ jako prvnφ a druh² p°φjezd do Teutenhaagenu, i tato druhß nßvÜt∞va kostela mi z∙stane a₧ do smrti nesmazateln∞ vepsanß do pam∞ti. Nikdy nebudu moci zapomenout na tajemnΘ t°epetßnφ vzdßlen²ch k°φdel a slova prastarΘ modlitby, kterß mi zn∞la vámysli, i kdy₧ nemohu p°esn∞ °φci, zda se mi to celΘ pouze nezdßlo. To vzdßlenΘ t°epotßnφ, kterΘ jsme ji₧ pßrkrßt na tomto prokletΘm mφst∞ slyÜel ve mn∞ probouzelo prazvlßÜtnφ pocit, kter², kdy₧ jsme se ho pokusil blφ₧e poznat, se rozb°edl vátajemnou a d∞sivou p°edstavu and∞la smrti, jak jsem postav∞ záteutenhaagenskΘho kostela zaΦal °φkat.<BR>
Tajemnß silueta se r²sovala proti zapadajφcφmu slunci a zá·trob kostela von∞lo kadidlo. Myslφm, ₧e i na Ladov∞ tvß°i jsme zpozoroval stopy posvßtnΘ hr∙zy. A myslφm, ₧e stejn∞ jako jß nev∞d∞l, co je zdrojem tohoto pocitu. VeÜkerΘ pochyby se rozpt²lily kdy₧ jsme vstoupili do svatostßnku. P°φmo proti nßm se mezi lavicemi tyΦil temn² mu₧ vádlouhΘm plßÜti se starou loveckou puÜkou. <BR>
"Varoval jsem vßs. A vy jste nedbali," °ekl klidn²m a vyrovnan²m hlasem. "Te∩ zaplatφte za to, ₧e chcete poruÜit klid Ernharta K÷niga."<BR>
Namφ°il na nßs puÜku.<BR>
"Ty kdo₧ sypeÜ cizφm do ran s∙l, bys prodlou₧il jejich bolest na nekoneΦnΘ muΦenφ, sßm zem°eÜ muΦen nekoneΦnou bolestφ, nebo¥ co sßm nerad, neΦi≥ jinΘmu, jak se pravφ vábibli." PokraΦoval.<BR>
"K÷nig byl farß°?" zeptal se Millers aby zadr₧el mu₧∙v hn∞v.<BR>
"K÷nig byl vφc. Byl milßΦek bo₧φ. B∙h ho obda°il nejednφm darem."<BR>
"Vy jste ho znal? Kdo ho zabil?" Millers si p°ipravoval p∙du aby mohl neΦekan∞ tasit. Zadr₧el jsem mu ruku, kdy₧ mu₧ zaΦal op∞t hovo°it. Te∩ ji₧ o poznßnφ tiÜeji a sát°esoucφm se hlasem.<BR>
"Ernhart Maria K÷nig byl velk² mu₧. Pochopil bo₧skΘ principy. Mohl vykoupit lidstvo. Stßt se druh²m mesißÜem. Mohl zastavit nespravedlivou vßlku a srazit niΦφcφho antikrista. Ale zklamal se ve sv²ch spojencφch. Ernharta K÷niga nezabila lidskß ruka, zabila ho krutost, kterß mezi lidmi vlßdne."<BR>
"A proto nßs chcete zabφt?" zkusil jsem situaci naklonit vánßÜ prosp∞ch.<BR>
Ka₧dy jsme se vrhli na jednu stranu. Bolest vázßdech se zase ozvala. Cφtil jsem, jak se mi klepou ruce. Nebylo divu. V²st°ely Ülehaly a jß se bolestφ tΘm∞° nemohl pohnout. Pak se to stalo. Dostal Lada. Ve slabÜφ chvilce obeÜel lavici, za nφ₧ se Lad kryl a zasßhl ho do b°icha. Pak se rozb∞hl ke m∞. D∞kuji bohu, ₧e Millers je bystr² a siln² vojßk. Vák°eΦi poslal po podlaze pistoli, tak, ₧e jsem ji mohl sebrat a váokam₧iku, kdy mu₧ vystrΦil hlavu ho Φist∞ zasßhnout. Váp°edsmrtnΘ ag≤nii naposled vyst°elil. Socha zák∙ru spadla a p°ede mnou se rozt°φÜtila. Jak ·lomky sochy dopadaly na podlahu kostela a poskakovaly po dlß₧d∞nφ, vÜiml jsem si, ₧e socha odkryla lidskou kostru, Φi spφÜe, aΦ to znφ jakkoliv podivn∞, kostru and∞la. SkuteΦn∞. Mrtv² m∞l mφsto lopatek ptaΦφ k°φdla. Na popraskanΘm podstavci sochy stßlo: Ernhart K÷nig - B∙h mu dal k°φdla, ale and∞la zán∞ho neud∞lal. <BR>
Lad se zárßny do b°icha po dvou m∞sφcφch vánemocnici dostal. Simona Farewella pustili pro nedostatek usv∞dΦujφcφch d∙kaz∙ a nßs donutili obest°φt p°φpad st∞nou mlΦenφ. Myslφm, ₧e zniΦili i poslednφ d∙kazy o "teutenhaagenskΘm and∞lovi" - jeho kostru. Co zb²vß dodat? Äe i B∙h se n∞kdy m²lφ. Äe i dnes jsou v∞ci mezi nebem a zemφ. Äe Ernhart K÷nig byl... A ₧e a¥ to byl kdokoliv, mß nynφ moje uznßnφ a pochopenφ. I and∞lΘ n∞kdy spadnou zánebes...
