<p class="description">Byla jednou jedna malß pohßdka a ta pohßdka byla tak malß, ₧e m∞la jen "Bylo
nebylo". Tak si °ekla, ₧e p∙jde do sv∞ta a stane se velkou, ale to nev∞d∞la, co
jφ vÜechno jeÜt∞ Φekß ... p°ihodilo se jφ moc v∞cφ, <b>jen se koukn∞te do minul²ch kapitol</b>, ale jφ to neodradilo a stßle si vesele pokraΦuje dßl ... </p>
<hr width="50%">
<p>U₧ to bylo n∞jakej pßtek a sobotu, kdy se Jozφfek p°estal st²kat se sv²mi oblφben²mi nemocemi. Na Salmonelozu sice nemohl jen tak zapomenout, p°ece jen si s nφ u₧il jako s ₧ßdnou jinou, ale u₧ ho vzpomφnka na ni nebudila ka₧dou noc. Pochopil, ₧e nenφ sßm, kdo tou₧φ neb²t sßm...
<p>...ale hlavn∞ ho udivilo, ₧e je barevnß, to si d°φve n∞jak neum∞l p°edstavit. Byla Φervenß a trochu jako pulzovala. Teprve potom si vÜiml, ₧e i ostatnφ jsou tak n∞jak trochu barevnΘ, t°eba modrΘ ·°ednice, ₧lutΘ jsou n∞kterΘ d∞ti ba a₧ skoro oran₧ovΘ, zelenΘ sleΦny a s nimi duhovφ mladφci, velice divn∞ fialovΘ dßmy vedle Φern²ch pßn∙, fialov² byl i jeden kn∞z, ale tak n∞jak normßln∞, ÜedΘ babiΦky a ...skoro by p°ehlΘdl mezi t∞mi holuby co ty babiΦky krmily... ·pln∞ bφlß dφvka, skoro jako nemocnß, ale asi nebyla, kdy₧ se tak usmφvala...
<p>... i kdy₧ - jak² ·sm∞v? P°i bli₧Üφm pohledu bylo vid∞t, ₧e to, co vypadß jako ·sm∞v, v∙bec nep∙sobφ tak n∞jak - vesele, ₧e. Jozφfek p°iÜel jeÜt∞ kousek blφ₧ a tak si mohl vÜimnout na dφvce toho, co p°edtφm pon∞kud p°ehlφdl. Byly to jejφ oΦi.....
<p>OΦi hlubokΘ jako studna, ₧e by se vich jeden utopil. V jeho ch°adnoucφm, nedu₧ivΘm t∞lφΦku se rßzem zat°epotalo tisφce mot²l∙. V jeho velkΘ, vodnatelnΘ hlav∞ to zaΦalo pulzovat ostoÜest a oΦi, ty mu lezli z d∙lk∙. Sklopil tedy svoje asimetrickΘ oΦi a jeho pohled utkv∞l na....
<p>...na velkΘ ΦernΘ pize, kterß jakoby zß°ila na jejφ bφlΘ pleti. Jeho pohled byl p°φmo p°itahovßn tφmto zß°iv²m mφstem, ₧e doΦista zapomn∞l na ostatnφ lidi. Byli jen ona a on na mφst∞, kde to bylo tajemnΘ a cizφ zßrove≥. Pozoroval svou ruku, jak se blφ₧φ. Blφ₧φ a tou₧φ se dotknout. Dotknout toho ΦarovnΘho mφsta a ...
<small><I>(Rec )</I></small></p>
<p>...a jeho ruka se chv∞la a ta piha byla tak daleko. Najednou ta dφvka<br>
zvedla svou ruku. Pomalu, nejist∞, jakoby to byl prvnφ pohyb v ₧ivot∞<br>
a vzala, tam zdßli Jozφfkovu ruku do svΘ a vedla jφ na to mφsto. A Jozφfek poznal sφlu lidskΘho dotyku. A jak se jeho ruka setkala s jejφ hebkou tvß°φ, zdßlo se mu jakoby k n∞mu promlouvala. \"M∙j mil² neznßm², jß jsem zakletß princezna a ta piha je v°ed na mΘm srdci. Nevφm proΦ, <br>
nevφm kdo ho tam dal, ale je pßlφ. Zkus jφ hladit. Ale prosφm vydr₧ dokud nezmizφ. ╚φm vφc bude hladÜφ piha, tφm vφc bude hrubÜφ mΘ t∞lo. Kdy₧ to vydr₧φÜ, tak zmizφ a jß u₧ nebudu zakletß.\" Jozφfek nejd°φv nev∞d∞l, co d∞lat. Nemohl se rozhodnout. Ale byl tam jen on<br>
a ona. A tak ji pohladil. A p°ejφ₧d∞l rukou po tΘ velkΘ ΦernΘ pize znovu a znovu. A piha byla hladÜφ a hladÜφ. Jen k∙₧e tΘ dφvky se m∞nila. Byla vrßsΦitß a ₧lutß. Jako kal na botech. Jozφfek se bßl. A najenou ta Φernß skvrna zmizela. A Jozφfek spat°il nßdhernou...
<p>...zß°i, pronikala mu do oΦφ a₧ to skoro bolelo a cφtil takovou zvlßÜtnφ naslßdlou v∙ni... "VST┴VEJ! To snad neni mo₧n² tßto, ten kluk se poblil do postele! To mß z toho, ₧e chodφ s t∞ma svejma kamarßdama chlastat. Ale nemysli si, ₧e to budu prßt, p∞kn∞ si to vypereÜ sßm, kdy₧ si takov² prase!" lßte°ila maminka a naÜtvan∞ zhasla sv∞tlo, kterΘ ho bodalo do oΦφ. Maminka? No jo, sem upln∞ zapomn∞l, ₧e mam maminku, teda ne, maminku, ale Ükolu mßm, musim do Ükoly, je₧iÜ m∞ je blb∞, to je smrad, pane bo₧e... a kde je ta holka?...
<small><I>(Cvrk )</I></small></p>
<p>...Jozef se otoΦil na bok a ucφtil na tvß°i hrubΘ Ükrßbßnφ, lekl se, vyskoΦil z postele, uklouzl po tom co si v noci nad∞lal a sklßtil se zpßtky do postele. Na polÜtß°i vedle jeho hlavy le₧ela hrouda suchΘho bahna...
<small><I>(mamlas )</I></small></p>
<p>Divil se, kde se to tam vzalo a ne₧ staΦil n∞co vymyslet tak usnul a spal a spal a spal....<br>
K rßnu ho probudily divnΘ zvuky, kterΘ se oz²valy ze zahrady a kdy₧ tam p°iÜel, tak uvid∞l svoji sestru jak....
<p>se sna₧φ nahodit cirkulßrku. OvÜem jejφ snaha byla marnß. Jozef p°isp∞chal na pomoc a brzy se ozubenΘ kolo vesele toΦilo. Polφnka odpadßvala jedno za druh²m, kdy₧ v tom
<p>a on chudak s tim nemel zadny zkusenosti, byl to technickej antitalent, jednou treba chtel opravit vysavac a vcuclo to jeho kocoura, no plakal pro nej dlouho, doslova mel nervovej sok, protoze s kocourem zili pohromade asi osm let, a to neni jen tak, takze si rek, ze do zadnych experimentu se poustet nebude a radsi zavola
<p>zavolß opravß°e. A jak tak potom sed∞li a Φekali a₧ dojede, zaΦal vyprßv∞t sest°e sv∙j sen. Sestra poslouchala a najednou °ekla "a co kdy₧ to nebyl sen"? vtom se objevila n∞jakß holka a Jozφfkovi p°ekvapenφm spadla hlava na cirkulßrku, jeÜt∞ ₧e neÜel proud. Jestli to nebyla ta krßsnß sleΦna, kterΘ se sna₧il pomoct, potom snad musφ spßt te∩. "tak se jdu podφvat na tu cirkulßrku" povφdß sleΦna a za chvφli protnul okolφ zvuk cirkulßrky. "Mohl bych vßs jeÜt∞ n∞kdy vid∞t"? ptal se Jozφfek a slova mu neÜla p°es rty jak byl rozechv∞l². Vφme oba, ₧e to nebude tak jednoduchΘ a bude t°eba hodn∞ tvΘho ·silφ a touhy, abys m∞ vysvobodil, ano jsem to jß a jestli m∞ jeÜt∞ n∞kdy spat°φÜ zßle₧φ na tob∞, proto₧e...
<p>zajφt do svΘho vnitra a najφt tam tu svou malinkatou duÜiΦku a p∞kn∞ jφ pohladit na srdφΦku. A a₧ s nφ budeÜ velkej kßmoÜ, tak jφ vemeÜ do sv∞ta a ukß₧eÜ jφ Velveta. OpijeÜ se jako drak a bude z tebe Astronaut. Pak vyletφÜ na m∞sφc a tam budu Jß.....tvoje milß V∞runka. Poletφme na oblßΦcφch po obloze a po Φervßncφch a snad nßs nikdo nechytne...
<p>Jen₧e hlφna pod r∙₧φ byla tak vyprahlß. P°iÜel je₧ek s botami pln²mi knoflφk∙ a s konviΦkou s Φajem a zalil r∙₧i a fialky pod nφ. P°φÜtφ jaro vyrostly na hlφn∞ mφsto r∙₧e a fialek pytlφky s Φajem. Jozφfek jel tramvajφ a potkal babiΦku, kterß nestßla na jednΘ noze. Potkal ji a pozdravil jil
<p>Jozφfek cht∞l v∞d∞t, proΦ majφ jahody ty bφlΘ ¥uplφky na svΘ k∙₧i. Je to sm∞s ÜlehaΦky a prachu z hv∞zd, kterΘ se o sebe t°ely, aby zahnaly tu velkou ₧φze≥.
<p>"Cel² m∙j p°φb∞h je n∞jak² divn²", pomyslel si Jozφfek, "rad∞ji tak ne₧φt, to by bylo." a najednou cink a Jozφfek p°estal ₧φt. ZpoΦßtku to bylo fajn, cφtil se tak opravdov∞ a stateΦn∞. NetuÜil, ₧e ne₧itφ je tak krßsnΘ. OvÜem nic netrvß v∞Φn∞. Bφlß sleΦna tu byla podruhΘ. Tentokrßt jako Θterickß bφlß vlaÜtovka. ètφpla Jozφfka a on se vypustil z ne₧itφ a ...
<p>...a uz ho to prestalo bavit se porad pohybovat mezi zivotem a smrti nebo mezi snenim a realitou a tak si rekl, jestli to ma vubec cenu, kdyz kvuli jedne zenske ma vytrpet tolik uskali. Jenomze to by nebyly zeny, aby nam neztrpcovali zivot, vetsinou ale prijemne. Josifek byl jako u vytrzeni a nevedel co ma vlastne delat, vlastne vedel a tak sel, vykopal poklad kapitana kida a koupil si lod a vyjel na more, protoze potreboval trochu klidu, potkal krokodyla, ktery mu poradil, ze....
<p>.....mß dßl hledat brontosaura Pun¥u a Kapitßna Kida a vÜe co znal z babiΦin²ch vyprßv∞nφ. A tak Üel dßl za svφm snem a₧ doÜel na kraj sv∞ta, kde spat°il krßsu krßs sv∞ta....stßl jako omßmen² a hled∞l jφ p°φmo do oΦφ je₧ se zdßly tak otev°enΘ a p°esto jim nemohl porozumn∞t oΦ ho prosφ a ₧ßdajφ.....Jß jsem tvoje duÜiΦka Josφfku....a jsem tu zakletß u₧ tak dlouho a nikdo mi nepom∙₧e a vÜak Ty .... Pomoz....prosφm. Josφfek se rozhlΘdl ne jednu a na druho stranu...
<p>...a lapl duÜiΦku, kterß se na n∞ho dφvala t∞ma velk²ma oΦima prchal co mu nohy staΦili pryΦ, hlavn∞ pryΦ a nepustit, aby mu ji nesebrali, kdy₧ u₧ ji zase jednou naÜel. Najednou vrazil do n∞Φeho veklkΘho, co mu stßlo v cest∞, podφval se nahoru a vid∞l obra. Dej mi tu duÜiΦku nebo t∞ rozÜlßpnu i s nφ. Josφfek se otoΦil, ale vid∞l, ₧e z druhΘ strany se k n∞mu blφ₧φ obrova man₧elka. Tak₧e se rozhodl ₧e...
<p>.. ₧e se p°ed smrtφ trochu najφ. Zapomn∞l ale, ₧e si ssebou nevzal nic k jφdlu a tak se rozhodl ·pln∞ ale ·pln∞ jinak. Koukl na duÜiΦku a ta rßzem pochopila a ve stejn² okam₧ik se prom∞nila v gramofonovou desku.Josφfek ji zlomil a vypadlo grilovanΘ ku°e. Inu zakousl se do Ü¥avnatΘho masa, ale obr to zmerΦil a cht∞l najednou taky. Zatφm se ale z dvoukilometrovΘ dßlky dv∞ma kroky p°iblφ₧ila man₧elka, vzala Josφfka do dlan∞ a povφdß :"", teda vlastn∞ cht∞la n∞co °φct, ale obr jφ dal facku a Josφfek odlet∞l do Ameriky ...
<p>Jen₧e po cest∞ mu tφm fofrem vypadla jeho duÜiΦka. U₧ zase ji stratil! M∞l ji, mohl ji zachrßnit, ale nynφ je pryΦ. Co budu d∞lat bez svΘ duÜiΦky a tak daleko od domova, posteskl si Jozφfek. SlyÜel ho Mickey Maus a povφdß mu: "rozhlΘdni se kolem sebe, jsi p°eci v Americe a tady nenφ nic divnΘho, ₧e lidΘ s sebou nemajφ svou duÜi. Mnozφ z nich ji ani neznajφ ani nehledajφ. Poj∩ se mnou, jß ti ukß₧u ..."
<p>A v tom se Jozφfek probudil.Je₧φÜmarijß,kde to jsem co se mi to jenom zdßlo???Tatφφφ,tatφφ...Ano u₧ jdu Jozφfku.Tatφnek ho pohladil a zaΦal ut∞Üovat,,to byl jen Üpatn² sen milßΦku,to byl jen Üpatn² sen,,Rßno kdy₧ se Jozφfek probudil sv∞t se mu zdßl tak nßdhern²,podφval se z okna a ....,,tolik kv∞tin,tolik krßsy,tßßßk moc se mi to lφbφ,,
<p>Najednou se na obloze objevil mracek ... a dalsi a dalsi a za chvili bylo nebe pokryto jednim velkym kourovym mrakem z nedaleke tovarny na odsirovace do kominu. A jak se ten mrak zvetsoval, Josifkovi se dychalo stale hur a hur az upadl a zdalo se mu ..
<p>... jako by se na n∞j ten mrßΦek usmφval. "ProΦpak se usmφvßÜ?" Zeptal se Jozφfek. "Proto₧e jsem mrßΦek a jsem ₧iv²." Asi je dobrΘ b²t ₧iv², pomyslel si v duchu Jozφfek a pohlΘdl sm∞rem k mrßΦku. Jen tak mimod∞k pohnul rukou a najednou vzlΘtl. "I lΘtat je dobrΘ," pok²val hlavou mrßΦek. "Podφvej, princezna AniΦka na nßs prßv∞ zve na sv∙j hrad."...
<p>Ale Josφfek nebyl ₧edn² moula, zavolal si ten nejmenÜφ mrßΦek, co na nebi poletoval. "MrßΦku, jß bych od tebe pot°eboval pomci..." opatrn∞ se Josφfek zeptal." Pot°ebuji se dostat vysoko do nebe, a₧ do zßmku, kde bydlφ tak krßsnß princezna, ₧e mi p°ed nφ srdφΦko poskoΦφ radostφ. Pom∙₧eÜ mi?" A mrßΦek vzal Josφfka za ruku a pomalu se s nφm vznesl k nebi.
<p>Let∞li dlouho tφm podivn²m krajem, jednou nad lesem, jindy zase nad loukami, a₧ najednou dorazili k velikΘ skalistΘ ho°e. "Dßl budeÜ muset sßm,"povφdß ten mal² roztomil² mrßΦek," jsem p°φliÜ mal², abych t∞ p°enesl. Jozφfek pod∞koval, zamßval mrßΦku a vydal se malinkou cestiΦkou, co byla sotva znßt mezi t∞mi obrovsk²mi kameny. A aby mu ta cesta lepÜφ utφkala, zpφval si tu svoji pφsniΦku. Najednou doÜel na rozcestφ u velkΘho kamenu. a na n∞m bylo napsßno. "Kdo p∙jde doleva, ten dojde doleva, kdo p∙jde doprava, tak dojde doprava. "
<p>Vydal se tedy doprava. Cesta byla dlouhß a najednou tam byl. U velikΘho m∞sta. Ale nikdo ho nevφtal. M∞stskΘ brßny doko°ßn a nikde ani ₧ivßΦka. Vylezl tedy na nejvyÜÜφ v∞₧ ve m∞st∞ a zavolal. Hal≤oooo≤. A tu se teprve ozval jemn² hlßsek.
