InformaΦnφm a komunikaΦnφm technologiφm se p°isuzuje moc p°em∞nit celΘ lidskΘ podnikßnφ û podobn∞ jako se to poda°ilo parnφmu stroji v obdobφ pr∙myslovΘ revoluce. Vznikß zcela novΘ odv∞tvφ lidskΘho konßnφ, pro kterΘ se v₧φvß nßzev novß ekonomika. Poj∩me se dnes podφvat na internet a jeho aplikace z trochu netradiΦnφho pohledu. Poj∩me zkusit najφt schΘma, kterΘ by bylo na novou technologii aplikovatelnΘ, a p°itom nßm vysv∞tlovalo jejφ v²voj na zßklad∞ v²voje v oblastech, kterΘ ji₧ dlouhou dobu znßme. Zamyslφme se takΘ nad tφm, kde m∙₧eme hledat hodnotu internetovΘho podnikßnφ a Φφm za tuto hodnotu v²m∞nou platφme.
Ji₧ od doby vzniku velk²ch nadnßrodnφch spoleΦnostφ je znßm fenomΘn tzv. economy of scale, tedy vrozenΘ v²hody velk²ch firem oproti firmßm menÜφm. Velkß firma m∙₧e v∞novat °ßdov∞ vyÜÜφ absolutnφ prost°edky na v²zkum a v²voj ne₧ jakßkoliv malß firma, co₧ jφ umo₧nφ mφt nßskok v kvalit∞ produkt∙ (a omezit tak prostor pro konkurenci). NemΘn∞ d∙le₧itou v²hodou velk²ch je mo₧nost vyu₧φvat p°φnos∙ v²razn∞ vyÜÜφho rozpoΦtu v oblastech prodeje a marketingu a zφskat tak mnohem v∞tÜφ viditelnost na trhu. Velcφ navφc mohou v²razn∞ uspo°it dφky nakupovßnφ ve velkΘm: ka₧d² v²robce poskytne v²znamnΘ slevy tomu, kdo mu zajistφ vyÜÜφ odb∞r jeho v²robk∙ Φi slu₧eb. V takzvanΘm procurementu, jak se proces nßkupu naz²vß, lze podle druhu zbo₧φ Φi slu₧eb uÜet°it a₧ 50 % z ceny, za kterou tyto komodity nakupujφ malΘ firmy.
Velkß firma tedy soupe°φ op∞t jen s velk²mi firmami, se subjekty, kterΘ si mohou dovolit podobn∞ vysokΘ v²daje jako ona sama a kterΘ vyu₧φvajφ podobn∞ vysok²ch ·spor v oblasti nßkupu. Celß situace pak p°ipomφnß onu pov∞stnou sn∞hovou kouli, kterß se neustßle zv∞tÜuje. VelkΘ firmy nakupujφ levn∞ji, a k tomu jeÜt∞ disponujφ °ßdov∞ vyÜÜφmi prost°edky, kterΘ mohou investovat do sv²ch ₧ivotn∞ d∙le₧it²ch funkcφ. Majφ vφce pen∞z na v²voj, ale takΘ na obchod a na marketing.
V tomto smyslu nenφ tedy obchod spravedliv². Dφky tΘto nerovnosti majφ velkΘ firmy mΘn∞ potencißlnφch konkurent∙ ne₧ firmy malΘ. Firmy se proto sna₧φ maximßln∞ r∙st û ka₧d²m dnem jsme sv∞dky sluΦovßnφ a akvizic. Firmy k tomu vede snaha dosßhnout co nejv∞tÜφ velikosti, a tedy co nejv∞tÜφch v²hod, kterΘ klub velk²ch nabφzφ.
Internet jako katalyzßtor
Do tΘto situace p°ichßzφ internet. Co novΘho v∙bec m∙₧e p°inΘst? Pro ·Φely vyu₧itφ internetu v komerΦnφ oblasti jsou nejd∙le₧it∞jÜφ dv∞ zßkladnφ vlastnosti:
P°edevÜφm, internet je sφ¥ propojujφcφ poΦφtaΦe a informaΦnφ systΘmy û propojuje tedy technologie, kter²m je vrozena schopnost automatizovat obchodnφ Φinnosti. Internet je proto jedineΦn²m nßstrojem pro automatizaci proces∙, kterΘ v sob∞ obsahujφ pot°ebu komunikace. A navφc se internet postupem Φasu stßvß univerzßln∞ akceptovan²m komunikaΦnφm prost°edφm. JedineΦnost internetu pak spoΦφvß prßv∞ v kombinaci t∞chto dvou dosud nesluΦiteln²ch vlastnostφ. Dnes tedy vznikß mΘdium, kterΘ umo₧≥uje rozÜφ°it v²hody informaΦnφch systΘm∙ z firemnφho prost°edφ, kde se ji₧ osv∞dΦily (nap°φklad ve velk²ch globßlnφch firmßch), do prost°edφ mezifiremnφ komunikace. Tφm se otevφrß prostor pro zv²Üenφ efektivity mezifiremnφch vztah∙. A prßv∞ tato schopnost internetu je katalyzßtorem, kter² ve svΘm d∙sledku povede k rozbitφ hranic tradiΦnφch firem, a jak si ukß₧eme za okam₧ik, k masovΘmu vzniku virtußlnφch firem.
Mizenφ mezipodnikov²ch hranic
PodnikovΘ hranice si m∙₧eme p°edstavit podobn∞ jako hranice mezi stßty; jsou to tedy hranice, jejich₧ budovßnφ a udr₧ovßnφ n∞co stojφ a p°i jejich₧ p°ekroΦenφ se platφ clo. Clo, kterΘ se platφ p°i p°ekroΦenφ hranic spoleΦnostφ, sice nenφ vid∞t, ale o to je vyÜÜφ. VÜimn∞me si jenom toho, ₧e v²daje za proces nßkupu a prodeje figurujφ na p°ednφch mφstech v ka₧dΘ firm∞ û Φφm vφcekrßt je nutno p°i v²rob∞ n∞jakΘho zbo₧φ mezipodnikovΘ hranice p°ekroΦit, tφm vφce tyto "celnφ nßklady" (investice do marketingu, nßklady na v²b∞rovß °φzenφ, manußlnφ koordinace Φinnosti jednotliv²ch firem) zv²Üφ cenu v²slednΘho produktu.
Internet umo₧≥uje p°em∞nit menÜφ, doposud si vzßjemn∞ konkurujφcφ celky na celky v∞tÜφ, kterΘ v boji o zßkaznφka spolupracujφ. V t∞chto v∞tÜφch celcφch usiluje o zßkaznφka pouze jeden subjekt (pouze ten mß nynφ nßklady na marketing znaΦky). Tato firma zßrove≥ koordinuje Φinnost vÜech ostatnφch. Nov∞ vznikl²m celk∙m budeme °φkat virtußlnφ firmy, tΘ z firem, kterß v rßmci virtußlnφ firmy vlastnφ zßkaznφka, budeme °φkat vlastnφk virtußlnφ firmy. Podobn∞ jako v klasickΘ firm∞ mß toti₧ tento vlastnφk zßjem o efektivnost chodu celΘ svΘ firmy. A jako sprßvn² vlastnφk se starß o celou virtußlnφ firmu bez ohledu na to, zda n∞kter² proces p°ekraΦuje hranice spolupracujφcφch firem. PoprvΘ tak zφskßvajφ vlastnφka nejen internφ, tedy vnitropodnikovΘ procesy, ale takΘ externφ procesy. Prßv∞ v optimalizaci externφch proces∙ spoΦφvß obrovskß mo₧nost ·spor, kterΘ internetovΘ technologie nabφzφ.
Definice elektronickΘho podnikßnφ
Pokud tyto post°ehy shrneme, dochßzφme k nßsledujφcφ definici:
ElektronickΘ podnikßnφ je vyu₧itφ informaΦnφch a komunikaΦnφch technologiφ ke zv²Üenφ efektivnosti vztah∙ mezi podniky i mezi individußlnφmi u₧ivateli.
Cestou k t∞mto ·sporßm je p°i°azenφ vlastnφk∙ externφm proces∙m a vznik virtußlnφch firem.
Penφze v elektronickΘm podnikßnφ
Jak jsme uvedli, prßv∞ v optimalizaci dosud nedotΦen²ch proces∙, kterΘ p°ekraΦujφ hranice firem, spoΦφvß hodnota elektronickΘho podnikßnφ. Internet je v tomto procesu katalyzßtorem, kter² masov² a snadn² vznik virtußlnφch firem umo₧≥uje. Firmßm v tom pomßhajφ nejen softwarovΘ produkty, ale stßle vφce i slu₧by, kterΘ jsou na internetu nabφzeny zejmΘna formou tzv. elektronick²ch trh∙.
Jin²mi slovy, optimalizacφ externφch proces∙ a snadn²m vznikem velk²ch celk∙ dokß₧e internet p°enΘst v²hodu velk²ch firem economy of scale i na firmy virtußlnφ. Prßv∞ v tom spoΦφvß jeho nov² p°φnos.
K°ehkost komplexnφch struktur
Je ovÜem pravda, ₧e v ₧ivot∞ nenφ nic zadarmo. VyÜÜφ efektivita mamutφch virtußlnφch firem je vykoupena zranitelnostφ a k°ehkostφ celΘho procesu. Nßznak mo₧nΘ pohromy se projevil nap°φklad v problΘmu roku 2000; v propojenΘm a unifikovanΘm sv∞t∞ vÜak mohou nastat i mnohem vß₧n∞jÜφ situace. M∙₧eme si p°edstavit vznik viru, jeho₧ Üφ°enφ se vymkne kontrole a kter² masov∞ ohrozφ systΘmy ₧ivotn∞ d∙le₧itΘ pro naÜi civilizaci. Jinou nep°φliÜ lßkavou vizφ m∙₧e b²t fatßlnφ chyba n∞kterΘho z masov∞ pou₧φvan²ch systΘm∙. V urΦitΘ situaci se m∙₧e stejnß chyba aktivovat na p°φliÜ velkΘm mno₧stvφ za°φzenφ najednou, a vy°adit tak z Φinnosti n∞kterou ₧ivotn∞ d∙le₧itou funkci civilizace û nap°φklad zßsobovßnφ obyvatel potravinami. Na sv∞t∞ prost∞ zaΦφnajφ vznikat slabß mφsta, ze kter²ch by bylo mo₧nΘ civilizaci zniΦit. To dosud nebylo nikdy v historii mo₧nΘ. A jak vidφme, zdaleka se nejednß pouze o pov∞stnΘ "atomovΘ kuf°φky" mocn²ch tohoto sv∞ta. Vracφme se tφm k otßzkßm naznaΦen²m v ·vodu naÜeho Φlßnku. Poj∩me se tedy zßv∞rem pokusit p°irovnat cel² mystick² v²voj internetu k n∞Φemu, co znßme z svΘho ka₧dodennφho ₧ivota.
Kapitoly z teorie slo₧itosti
V p°φrod∞ se uplat≥ujφ dva zßkladnφ principy: vznik v∞tÜφch celk∙ seskupovßnφm jednotliv²ch stavebnφch kamen∙ a soub∞₧n∞ s tφm vzßjemn² boj t∞chto celk∙ o p°e₧itφ. V rßmci vzniku vyÜÜφch celk∙ se uplat≥uje samoorganizaΦnφ schopnost naÜeho sv∞ta, dφky kterΘ m∙₧e existovat fenomΘn vyno°enφ (emergence), popisovan² nap°φklad v teorii slo₧itosti (Complexity Theory). Boj je rozhodovßn podle urΦit²ch pravidel hry, kterß se formalizujφ prost°ednictvφm tzv. funkce ₧ivotaschopnosti (takΘ funkce p°e₧itφ û fitness function). P°φroda nßm dßvß v₧dy jen negativnφ zp∞tnou vazbu. Nikdy nßm neprozradφ, kter²m sm∞rem jφt; pouze Φas od Φasu n∞kterΘ v²vojovΘ sm∞ry nep°e₧ijφ v boji s ostatnφmi. SamoorganizaΦnφ schopnost p°φrody tedy slou₧φ ke generovßnφ nov²ch celk∙, zatφmco funkce ₧ivotaschopnosti k selekci t∞ch nov∞ vytvo°en²ch celk∙, kterΘ spl≥ujφ lΘpe ne₧ ostatnφ danß pravidla hry. V procesu mno₧enφ pak postupn∞ zaΦnou v danΘm ekosystΘmu p°evlßdat organismy lΘpe p°izp∙sobenΘ externφm podmφnkßm.
P°i pohledu na nßÜ sv∞t tyto pochody pozorujeme bez ohledu na to, zda se jednß o objekty ₧ivΘ p°φrody, nebo o produkty lidskΘ civilizace. To takΘ vedlo ke vzniku teorie um∞lΘho ₧ivota (Alife).
Proces p°irozenΘho v²b∞ru
Tyto dva zßkladnφ principy se uplat≥ujφ v r∙zn²ch vrstvßch nad sebou, a ty se navφc p°ekr²vajφ. Pro naÜe pot°eby nazv∞me danou vrstvu druhem a jejφ jednotlivΘ stavebnφ kameny, kterΘ vrstvu tvo°φ, jedinci danΘho druhu. P°φkladem organismu m∙₧e b²t mnohobun∞Φn² jedinec, p°φkladem druhu "pr∙m∞rnß DNA" jedinc∙ v rßmci druhu. V teorii p°irozenΘho v²b∞ru je ka₧d² jedinec v okam₧iku svΘho vzniku vybaven souborem urΦit²ch vlastnostφ, kterΘ budeme naz²vat geny. Z t∞ch se sklßdß jeho DNA. Jedinec spot°ebovßvß zdroje, o kterΘ soupe°φ s ostatnφmi jedinci danΘho druhu, ale p°φpadn∞ i s jedinci jin²ch druh∙ v rßmci stejnΘho ekosystΘmu (to jsou ony p°ekr²vajφcφ se vrstvy). Soupe°enφ mß svß pravidla hry, kterß se mohou formalizovat zmφn∞nou funkcφ ₧ivotaschopnosti. Nakonec se jedinec podle urΦit²ch zßsad mno₧φ, Φφm₧ p°edß svoji genetickou v²bavu zcela (p°i nepohlavnφm mno₧enφ), nebo zΦßsti (p°i pohlavnφm mno₧enφ) nov²m jedinc∙m, a navφc se do tΘto v²bavy zanese prvek nßhodnosti. Ty geny jedinc∙, kterΘ jsou v²hodnΘ pro jejich p°e₧itφ, se postupn∞ stßvajφ v rßmci danΘho druhu frekventovan∞jÜφmi, prost∞ proto, ₧e takovφ jedinci ₧ijφ dΘle, majφ lepÜφ Üanci se mno₧it a dan² gen rozÜi°ovat. V rßmci souboje jedinc∙ se tak vyvφjφ jejich druh. Znamenß to tedy, ₧e druh "roste" (vyvφjφ se b∞hem svΘho "₧ivota" û podle pravidel vyÜÜφho celku, tedy ekosystΘmu) prost°ednictvφm sv²ch vzßjemn∞ soupe°φcφch jedinc∙ velmi podobn∞ (i kdy₧ pomaleji) jako jeho jedinci. A jeho jedinci rostou pro zm∞nu v procesu souboje ni₧Üφch celk∙ (nap°φklad bun∞k v souboji °φzenΘm pravidly vyÜÜφho celku, tedy DNA), kterΘ jsou zase jejich souΦßstφ.
Vrstevnatost sv∞ta
Tak₧e ob∞ tyto kategorie jsou si nakonec velmi podobnΘ û pod ka₧d²m jedincem m∙₧eme hledat jeÜt∞ ni₧Üφ celky (jedinec se z tohoto pohledu chovß jako druh), a podobn∞ nad ka₧d²m druhem celky vyÜÜφ (druh se z tohoto pohledu stßvß jedincem).
Dochßzφme tak k rekurzivnφmu vrstevnatelnΘmu pohledu na sv∞t, kdy m∙₧eme ka₧d² druh chßpat jako jedince, kter² se v konkurenΦnφm souboji s jin²mi jedinci ·Φastnφ vytvß°enφ vyÜÜφho druhu, a naopak ka₧dΘho jedince jako druh, kter² sßm vznikß v procesu p°irozenΘho v²b∞ru z jedinc∙ ni₧Üφch. Tento pohled by dokßzal vysv∞tlit, proΦ nejsou ₧ßdnΘ dv∞ bu≥ky v naÜem t∞le stejnΘ, proΦ ₧ßdnΘ dva listy na stromech nemajφ stejn² tvar, nebo t°eba proΦ mß n∞kter² Φlov∞k dvanßct ₧eber a jin² Φtrnßct.
Tento model nßm tedy nßÜ sv∞t rozd∞lφ na jakΘsi "sloupce". P°φkladem sloupce m∙₧e b²t posloupnost, kterß obsahuje nßsledujφcφ ·rovn∞: atomy, bu≥ky, mnohobun∞ΦnΘ organismy, socißlnφ spoleΦenstva, ekosystΘm, planeta, vesmφr a dßle. PopsanΘ ·rovn∞ jsou p°itom pouze jedn∞mi z mnoha mo₧n²ch, kterΘ m∙₧eme v pohledu na nßÜ sv∞t vybrat (za chvφli si vybereme ·rovn∞ technologickΘ). Na ka₧dΘ ·rovni si m∙₧eme vybrat jakΘkoliv d∞lenφ, kterΘ na n∞m budeme sm∞rem dol∙ aplikovat. Nap°φklad naÜi planetu m∙₧eme rozd∞lit celou °adou zp∙sob∙ û z pohledu lidsk²ch spoleΦenstvφ, ₧ivoΦich∙, ale t°eba i vzßjemn∞ soupe°φcφch technologiφ.
Proces p°irozenΘho v²b∞ru a souboje probφhß na ka₧dΘ uvedenΘ ·rovni û mnohobun∞Φn² organismus soupe°φ s jin²mi organismy, socißlnφ spoleΦenstva soupe°φ mezi sebou atd. Jeliko₧ na ka₧dΘ ·rovni probφhß boj, m∙₧eme na ka₧dΘ ·rovni najφt mnoho vzßjemn∞ bojujφcφch sloupc∙.
Omezenφ naÜeho pohledu
V naÜem pohledu na sv∞t jsme b∞hem naÜeho ₧ivota omezeni na pozorovßnφ jen velmi malΘho ·seku sloupc∙ kolem nßs. Omezenφ naÜeho pohledu jsou dvojφho typu: prostorovß a Φasovß.
╚asovΘ omezenφ se projevuje tak, ₧e jsme schopni vnφmat pouze urΦitou rychlost zm∞n. Sm∞rem dol∙ v tΘto nekoneΦnΘ pyramid∞ se Φas zrychluje. UrΦitou rychlost ji₧ nejsme schopni v∙bec vid∞t (nap°φklad d∞nφ v atomech) a musφme se omezit na vytvß°enφ model∙. Sm∞rem nahoru se naopak Φas zpomaluje a od urΦitΘ ·rovn∞ u₧ jsou pro nßs vyÜÜφ vrstvy nehybnΘ, a tudφ₧ op∞t neviditelnΘ. Dφky ΦasovΘmu aspektu tedy nevidφme ani p°φliÜ rychlΘ, ale ani p°φliÜ pomalΘ procesy. PodobnΘ omezenφ platφ i v oblasti prostoru.
To ale situaci paradoxn∞ velmi zjednoduÜuje. JedinΘ, co m∙₧eme v takovΘ situaci ud∞lat, je pomoci si p°edpokladem. P°edpoklßdejme tedy, ₧e podobnΘ pochody, kterΘ pozorujeme na r∙zn²ch mφstech kolem sebe, majφ univerzßlnφ zßklad û ₧e tedy celß p°φroda se chovß tφmto zp∙sobem. Pro zkoumßnφ zßkonitostφ p°φrody si v takovΘm p°φpad∞ m∙₧eme vybrat kteroukoliv vrstvu v naÜem okolφ, tedy tu, kterß je pro nßs snadno dosa₧itelnß, a pozorovat prßv∞ jejφ chovßnφ. V tΘ chvφli pro nßs Φasovß i prostorovß omezenφ padajφ. A svoji mystiku ztrßcφ i v²voj technologiφ, proto₧e jej m∙₧eme p°irovnat k proces∙m znßm²m z naÜeho ka₧dodennφho ₧ivota.
O Φasu p°id∞lenΘm k ₧ivotu a rakovin∞
Poj∩me si to ilustrovat na p°φkladech. Zßkladnφm stavebnφm kamenem mnohobun∞ΦnΘho organismu jsou bu≥ky. Proces vzniku jedince m∙₧eme vid∞t jako soupe°enφ jednotliv²ch bun∞k podle p°edem dan²ch pravidel hry û ta jsou stanovena v DNA organismu. DNA je tedy onen plßn: urΦuje toti₧, ve kterΘm mφst∞ organismu se mohou tvo°it bu≥ky urΦitΘho typu; v²slednß struktura jeÜt∞ zßvisφ na v²sledku jejich vzßjemnΘho souboje. Prßv∞ tφm si m∙₧eme vysv∞tlit, ₧e ani jednovajeΦnß dvojΦata nejsou zcela stejnß.
DNA tedy obsahuje plßn p°φrody, podle kterΘho se stavφ nov² mnohobun∞Φn² organismus. S tφm, jak je plßn postupn∞ pln∞n û s tφm, jak se vytvß°φ dosp∞l² jedinec, kter² je pln∞ vyvinut û role DNA postupn∞ mizφ. Nenφ u₧ dalÜφ plßn, co d∞lat. Co vÜak nemizφ, je samoorganizaΦnφ chovßnφ celΘho organismu a boj jeho bun∞k mezi sebou. Vznik v∞tÜφch celk∙ seskupovßnφm jednotliv²ch stavebnφch kamen∙ a soub∞₧n² vzßjemn² boj t∞chto celk∙ je toti₧ p°φrod∞ vlastnφ. Tento samoorganizaΦnφ proces se tedy postupn∞ dostßvß mimo kontrolu jakΘhokoliv plßnu û jako by p°φroda cht∞la °φci: plßn konΦφ, nynφ je u₧ nutnΘ experimentovat, aby za Φas na konec naÜeho plßnu p°ibylo dalÜφ pφsmenko. Tak n∞jak by se dalo vysv∞tlit, proΦ se u lidφ s postupujφcφm v∞kem v²znamn∞ zvyÜuje pravd∞podobnost onemocn∞nφ zhoubn²m bujenφm.
Existuje-li tedy plßn, znamenß to, ₧e p°φroda vφ, kudy jφt, a nemusφ experimentovat. V²voj je v takovΘm p°φpad∞ velmi rychl² a p°φmoΦar², nejsou v n∞m neefektivity p°irozenΘho v²b∞ru a vzßjemnΘho souboje. V²m∞nou za to mß ale slo₧it∞jÜφ jedinec menÜφ schopnost p°izp∙sobenφ. Pokud se b∞hem jeho v²voje zm∞nφ okolnφ podmφnky natolik, ₧e p°estanou spl≥ovat ₧ivotn∞ d∙le₧itΘ po₧adavky danΘho druhu, jedinec se nedokß₧e p°izp∙sobit a plßn z∙stane nespln∞n (embryo, kterΘ bychom od urΦitΘ chvφle chovali ve vod∞, se nestane rybou, ale zahyne). ╚asem, kdy₧ plßn postupn∞ konΦφ, a dß se °φci, ₧e je realizovßn, se musφ zaΦφt experimentovat. P°φroda se sna₧φ dopsat dalÜφ pφsmenko do plßnu. To je ale u slo₧itΘho jedince nebezpeΦnΘ a relativn∞ rychle vede k jeho zßniku. S komplexitou jedinc∙ se tedy sni₧uje Üance najφt dalÜφ krok cesty a zpomaluje se v²voj druhu. Jin²mi slovy, Φφm je dan² plßn slo₧it∞jÜφ, tφm zraniteln∞jÜφ je organismus, kter² se podle n∞j vyvφjφ û tφm mΘn∞ se toti₧ dokß₧e adaptovat na zm∞nu okolnφho prost°edφ.
O vyvφjejφcφch se poΦφtaΦφch
Principu p°irozenΘho v²b∞ru ale podlΘhajφ i zdßnliv∞ lidskΘ v²tvory. Uvedli jsme, ₧e v kterΘkoliv ·rovni sloupce m∙₧eme libovoln∞ zvolit d∞lenφ d∞j∙ pod nφm, a v podstat∞ m∙₧eme pozorovat v₧dy velmi podobnΘ procesy. Poj∩me si tedy naÜi planetu rozd∞lit podle hlediska poΦφtaΦ∙. Planeta staΦφ; v jejφm rßmci vznikly vÜechny dnes existujφcφ systΘmy. Uka₧me si p°φklad d∞lenφ na poΦφtaΦφch PC kompatibilnφch: ty m∙₧eme chßpat jako druh, tvo°en² "jedinci", tedy jednotliv²mi v²robky. Tvar, znaΦky a parametry jednotliv²ch v²robk∙ se m∞nφ podstatn∞ rychleji ne₧ druh zvan² PC. Parametry v²robk∙ se ale m∞nφ p°ece jen pomaleji, ne₧ Φinφ rychlost v²voje jejich komponent, nap°φklad v oblasti procesor∙. A nakonec se vyvφjφ i sßm materißl û v technickΘ mluv∞ o n∞m °φkßme, ₧e "stßrne".
N∞kolik d∙sledk∙
Oblast nov²ch technologiφ je natolik otev°enß, ₧e vzbuzuje mnohem vφce otßzek, ne₧ kolik dßvß odpov∞dφ. Sloupcov² model vrstevnatΘho sv∞ta, kter² jsme zde naznaΦili, nßm m∙₧e mo₧nß poskytnout spφÜe jeden z mo₧n²ch pohled∙ ne₧ definitivnφ odpov∞di. D∙sledky, kterΘ si zde uvedeme, tedy berme jen jako p°φklad mo₧n²ch aplikacφ naÜeho modelu.
Pravidla hry musφ pochßzet z vyÜÜφ vrstvy
Ka₧dΘ pravidlo hry musφ b²t globßlnφ û jinak nejde o pravidlo hry, ale o lokßlnφ omezenφ, kterΘ je procesem p°irozenΘho v²b∞ru °eÜitelnΘ. Aplikujeme-li tuto skuteΦnost nap°φklad na oblast digitßlnφ distribuce zvukov²ch nahrßvek, z modelu vypl²vß, ₧e pokud bude pokraΦovat dosavadnφ tempo adopce zvukov²ch formßt∙, tato oblast se rozvine bez ohledu na pokusy o r∙znß prßvnφ omezenφ o zamezenφ kopφrovßnφ jednotliv²ch nahrßvek. Tyto pokusy jsou toti₧ velmi nejednotnΘ a rozt°φÜt∞nΘ. (Mo₧n²m p°φÜtφm uspo°ßdßnφm digitßlnφ distribuce bude schΘma velmi podobnΘ dneÜnφmu sponzorstvφ televiznφch po°ad∙ û nap°φklad ve form∞ sponzorstvφ digitßlnφch knihoven.)
Jako p°φklad pravidla, kterΘ bylo uplatn∞no globßln∞, a tedy m∞lo skuteΦn² (negativnφ) vliv na adopci danΘ technologie, uve∩me rozd∞lenφ sv∞ta DVD podle z≤n a omezenφ mo₧nosti p°ehrßvßnφ nahrßvky na tu z≤nu, pro kterou byla urΦena. D∙vodem tohoto "·sp∞chu" byl jednotn² postup firem, kterΘ zapracovaly danΘ omezenφ p°φmo do definice formßtu û tφmto omezenφm se pak musely °φdit vÜechny vyrobenΘ p°φstroje a omezenφ se tak stalo pravidlem hry. I kdy₧ dnes u₧ toto omezenφ padlo (zp∙soby, jak jej odstranit, jsou dnes dostupnΘ velmi snadno), m∙₧e b²t pozd∞, proto₧e se mezitφm na obzoru objevily jinΘ, vyzrßlejÜφ technologie soupe°φcφ o stejn² trh a stejnΘho zßkaznφka. Jde tedy o p°φpad technologie, kterou se poda°ilo zbrzdit a₧ do okam₧iku nßstupu atraktivn∞jÜφ technologie, a tφm se poda°ilo zabrßnit jejφmu skuteΦn∞ masovΘmu rozÜφ°enφ.
To vÜak z°ejm∞ nebude p°φpad snahy zablokovat kopφrovßnφ hudebnφch formßt∙, p°φpadn∞ videoformßt∙ a jakΘkoliv jinΘ informace, kterß se dß internetem Üφ°it.
O regulaci internetu
Podφvejme se nynφ z tohoto pohledu na dalÜφ technologie internetu. V²Üe zmφn∞nΘ pravidlo se t²kß veÜker²ch pokus∙ o regulaci v²voje internetu, tedy vÜech regulaΦnφch i standardizaΦnφch snah. D∙sledkem, kter² u₧ dnes m∙₧eme pozorovat, je nadbyteΦnost standardizaΦnφch orgßn∙: technologie dnes nejd°φve svedou sv∙j boj na trhu, a a₧ potΘ jsou formßln∞ ustanoveny jako standardy. Vznikß kategorie "de-facto standard∙", kterß tento v²voj reflektuje. Kdo t°eba ustavil Windows jako standard? Nikdo jin² ne₧ trh. Jak²m zp∙sobem vznikla dneÜnφ podoba jazyka WWW? Velmi chaotick²m, pochopiteln∞: soubojem prohlφ₧eΦ∙. (NejlΘpe by o tom mohli mluvit v²vojß°i, kte°φ musφ sestavovat aplikace, kterΘ by fungovaly na vφce ne₧ jednΘ platform∞.) A podobn∞ je zcela jedno, zda bude rßmcov² jazyk XML Microsoft BizTalk schvßlen jako standard. Jeho ·sp∞ch zßvisφ pouze na ·sp∞chu BizTalk Serveru na trhu.
VeÜkerß regulace, mß-li se stßt pravidlem hry a mß-li mφt mo₧nost skuteΦn∞ ovlivnit v²voj, tudφ₧ musφ p°ijφt z vyÜÜφ vrstvy. Nem∙₧e b²t sama souΦßstφ konkurenΦnφho boje. V historii se lidΘ v∞tÜinou nestav∞li na rove≥ boh∙m tφm, ₧e by si troufali definovat vlastnφ fyzikßlnφ pravidla a donutit p°φrodu, aby se podle nich °φdila. Nynφ tedy dosp∞ly do tΘto fßze slo₧itosti i jejich vlastnφ produkty.
O zranitelnosti vyÜÜφch celk∙
ElektronickΘ podnikßnφ tedy dokß₧e odstranit neefektivity externφch proces∙ vznikem virtußlnφch firem a tyto ·spory se dajφ p°elo₧it do reßln²ch Φφsel; v p°φrod∞ je ale v₧dy n∞co za n∞co. V²m∞nou za zv²Üenφ efektivity a za zφskßnφ hodnot, kterΘ nßm internetovΘ podnikßnφ p°inßÜφ, je zv²Üenß k°ehkost celΘ konstrukce.
