Microsoftsk² standard COM+ pro programovßnφ distribuovan²ch aplikacφ pro prost°edφ MS Windows vznikl po absolvovßnφ dlouhΘ a klikatΘ cesty. Na jejφm poΦßtku stßlo OLE, mezistupn∞ pak byly COM a DCOM. I kdy₧ jeho p°esn² popis je pom∞rn∞ komplikovan², vytvo°it jednoduchou aplikaci, kterß se chovß nap°. jako COM server, nenφ zase tak slo₧itΘ. Kniha Mastering COM and COM+ je urΦena programßtor∙m, kte°φ znajφ v b∞₧nΘm rozsahu jazyk C++ nebo Visual Basic, um∞jφ programovat, ale tento standard neznajφ.
Kniha mß n∞kolik Φßstφ, kterΘ se zab²vajφ postupn∞ komponentami COM, t∞mito komponentami na internetu, standardem DCOM a standardem COM+. DalÜφ dv∞ Φßsti se zab²vajφ pokroΦil²mi mo₧nostmi COM a COM+ a lad∞nφm distribuovan²ch aplikacφ.
Auto°i zvolili nepochybn∞ nejlepÜφ cestu v²kladu: co nejd°φve zaΦφnajφ psßt skuteΦnΘ komponenty. V prvnφ kapitole najdeme teoretickΘ minimum, kterΘ je nezbytnΘ pro pochopenφ, o co vlastn∞ jde, a hned ve druhΘ kapitole si vytvo°φme jednoduchou komponentu v C++ a vzßp∞tφ ji pou₧ijeme. Pak vytvo°φme podobnou komponentu, tentokrßt ovÜem pomocφ microsoftskΘ knihovny ATL. V nßsledujφcφ kapitole pak napφÜeme t²₧ program ve Visual Basicu. Smyslem tyto programy nep°ekroΦφ tradiΦnφ "Hello, world" a jsou to pouze dynamickΘ knihovny, nikoli samostatnΘ programy, nicmΘn∞ ukß₧φ, jak komponenta vypadß, jak funguje, jak se registruje, poznßme p°itom zßklady jazyka IDL pro COM apod. V podobnΘm duchu jsou napsßny i nßsledujφcφ Φßsti, i kdy₧ jdou samoz°ejm∞ do podstatn∞ v∞tÜφ hloubky.
Chceme-li tuto knihu opravdu vyu₧φt, musφme mφt k dispozici v²vojov² nßstroj, kter² tvorbu takov²chto aplikacφ umo₧≥uje û nejlΘpe Visual Studio 6.0, aktualizovanΘ pro COM+. ┌plnΘ zdrojovΘ texty vÜech program∙ jsou k dispozici na webovΘ strßnce nakladatelstvφ Sybex, v∞novanΘ tΘto knize.
Vnucuje se srovnßnφ se starÜφ, podobn∞ zam∞°enou knihou D. Rogersona nazvanou Inside COM (Microsoft Press 1997). Ponechme stranou fakt, ₧e D. Rogerson hovo°φ pouze o COM, kde₧to dnes je aktußlnφ COM+ (a Windows 2000). Tento autor v∞noval hodn∞ mφsta vysv∞tlenφ smyslu komponent; jeho v²klad zaΦφnal od monolitickΘ aplikace a ukazoval, jak lze na zßklad∞ jejφch nev²hod dojφt k myÜlence distribuovanΘ aplikace a jak ji vytvo°it. Pro pochopenφ pozadφ COM to bylo skv∞lΘ, ovÜem v pr∙b∞hu mnoha kapitol jsme v nφ psali programy, kterΘ se komponentßm COM sice podobaly, ale tomuto standardu nevyhovovaly. A. Rofail a Y. Shohoud jdou p°φmo k v∞ci: hned prvnφ program je plnohodnotnß komponenta.
