A no, je tomu tak, i p°es poslednφ absenci (do minulΘho Φφsla se nßm nßÜ zpravodaj zpoza Sφt∞ sice ozval, uΦinil tak vÜak p°φsp∞vkem natolik razantnφm, ₧e jsme si jej prost∞ netroufli za°adit) nßÜ serißl p°φsp∞vk∙ v∞dce, jen₧ se dφk nez°φzenΘmu pob²vanφ na Internetu ocitl zatφm nevysv∞tliteln∞ za obrazovkou monitoru, pokraΦuje. NedoΦkavφ Φtenß°i, pokouÜejφcφ se z nßs mezitφm nejr∙zn∞jÜφmi zp∙soby "vyrazit" aspo≥ jeho e-mailovou adresu, se tak doΦkajφ alespo≥ dnes: J. M. Bloudil je zase tady. Tentokrßte zabloudil k v∞dßm, je₧ jakoby si jeho obvykle spφÜe nevß₧nΘ pozornosti nezaslou₧ily matematice a fyzice. Za t∞ch pßr m∞sφc∙, po n∞₧ nßs zßsobuje sv²mi razantnφmi v²pady, si vÜak u₧ tento homelesßk v Sφti vyslou₧il pov∞st st°elce, jemu₧ nenφ nic svato. NicmΘn∞ myslφme si, ₧e v∞nuje-li se p°i tom popularizaci tak zßslu₧n²ch nßpad∙, jak²m je nßvrh na zjednoduÜenφ zastaral²ch fyzikßlnφch zßkon∙, nenφ to ne₧ k u₧itku. Takov² u₧ nßÜ Φlov∞k na druhΘ stran∞ Internetu prost∞ je: je nßÜ, ale i sv∙j.VÜichni si st∞₧ujeme na vÜeobecnou usp∞chanost. Jsou vÜak naÜe pocity spφÜe subjektivnφmi stesky, Φi majφ i objektivnφ charakter?

      V p°φpad∞, ₧e ano, v Φem to mß p∙vod a kdy to zaΦalo? A co tomu v∙bec °φkß V∞da?

      PoΦφtaΦovß v∞da skuteΦn∞ p°isp∞la k objasn∞nφ tohoto problΘmu tφm, ₧e zavedla mφru pro zkoumßnφ Φasov²ch nßrok∙ oznaΦovanou jako asymptotickou mφru ΦasovΘ slo₧itosti, ve zkratce jako O(hol).

      Je to tzv. mφra p°ibli₧nß, kde O znamenß Odhad a hol je zkoumanß funkce, kterou vÜak takzvan∞ oholφme jednak o jejφ mΘn∞ d∙le₧itΘ souΦtovΘ Φleny, a jednak o nßsobφcφ koeficienty.

      Mßme-li tedy nap°. znßmou Ükolnφ kvadratickou funkci popisujφcφ tΘ₧ i drßhu rovnom∞rn∞ zrychlovanΘho t∞lesa s = a . t2 + b . t + c

      pak u₧ po prvnφm oholenφ zφskßme jejφ asymptotick² odhad s = O (t2)

      Kdy₧ tento p°φstup aplikujeme na historii fyzikßlnφho v²zkumu volnΘho pßdu, dojdeme ke t°em pozoruhodn²m zßv∞r∙m.

      P°inejmenÜφm od Aristotela se toti₧ tradovala teorie, ₧e upuÜt∞nΘ p°edm∞ty padajφ konstantnφ rychlostφ Φili ₧e Φas t pot°ebn² k pßdu z v²Üky s je lineßrn∞ zßvisl² na tΘto v²Üce. P°elo₧eno slovy modernφ v∞dy Aristoteles vyvedl asymptoticky lineßrnφ odhad takto:

      t = O (s)

      TΘm∞° po dvou tisφciletφch vÜak Galileo Galilei navrhl pro voln² pßd jin² algoritmus, pro n∞j₧ platil dnes u₧ notoricky znßm² vzorec s = 1/2 . g . t2

      Z n∞j zφskßme Φas pot°ebn² k pß-du t = ≈(2 . s/g)

      a po oholenφ i odhad:

      t = O (≈s)

      Galileo tak vlastn∞ ukßzal, ₧e sv∞t je mnohem nebezpeΦn∞jÜφ, ne₧ se p∙vodn∞ zdßlo, nebo¥ padß-li n∞co, nemßme k uΦin∞nφ protiopat°enφ Φas lineßrnφ, ale pouze Φas odmocninn² a tudφ₧ se to spφÜe rozbije.

      Zßv∞r historick²:

      Tφmto v podstat∞ skandßlnφm odhalenφm zanikl poklidn² aristotelsk² sv∞t, v n∞m₧ se padalo zßsadn∞ lineßrn∞, a my kv∙li tomu dodnes padßme na hubu o p∙l mocninnΘho °ßdu rychleji a to je, paneΦku, u₧ n∞jak² Üvunk.

      Zßv∞r teologick²:

      Pokud by se v p°φrod∞ padalo podle aristotelskΘ teorie, m∞li bychom jasn² d∙kaz o existenci globßlnφho supervizora, Φili Boha, kter² neustßle sleduje vÜechny p°edm∞ty, nejsou-li prßv∞ upouÜt∞ny, aby jim v tom p°φpad∞ ud∞lil jednorßzov² impuls, a to tak, aby mohly ihned zaΦφt padat konstantnφ rychlostφ. OvÜem platφ-li Galileova teorie, B∙h se nemusφ osobn∞ o vÜechny ty pßdy starat. Pro zajiÜt∞nφ °ßdnΘho padßnφ ve vesmφru postaΦilo, ₧e za sebe nastrΦil kvadratick² padacφ zßkon a mohl tak ·sp∞Ün∞ p°edstφrat, ₧e nenφ.

      Zßv∞r kybernetick²:

      PoΦφtaΦovφ odbornφci se stßle ₧enou sm∞rem, jφm₧ vykroΦil u₧ soudruh dobrodruh Galileo. Jako divφ hledajφ algoritmy s nejni₧Üφ Φasovou slo₧itostφ jen proto, aby se vÜechno °φtilo co nejrychleji.

      Do selanky aristotelsk²ch Φas∙ se tak m∙₧eme nostalgicky no°it u₧ jen v n∞kter²ch bohulib²ch poΦφtaΦov²ch hrßch, nap°φklad v Tetrisu, v n∞m₧ vÜe, co padß, padß jen p∞kn∞, to jest rovnom∞rn∞ a lineßrn∞.@

och/ajn