Kdy₧ jsem se probudil, n∞kdo stßl u postele a up°en∞ se na m∞ dφval. M∞l zvlßÜtnφ, v∞ru neobvyklou tvß°, a p°ece mi p°ipadala pov∞domß. Byla okrouhlß, bez nosu a oΦφ a usm∞vavß ·sta byla svisle, s koutky obrßcen²mi vpravo. Ten ·sm∞v byl natolik Üirok² a p°ßtelsk², ₧e jsem se zapomn∞l polekat.

"DobrΘ jitro," °ekl neznßm². "Mßme dnes hezk² den!"

"DobrΘ jitro,"odpov∞d∞l jsem pon∞kud zmaten∞. "Promi≥te dot∞rn² dotaz, ale... Kdo jste?"

"Jsem c," °ekl neznßm².

"c? Jak² c?"

"Jsem vᚠc, pane."

Posadil jsem se na posteli, spustil nohy na zem a zaÜßtral bosky po trepkßch. Jednu jsem nazul, druhß n∞kam zapadla. c mi ji p°isunul.

"D∞kuji, jste velice laskav," odpov∞d∞l jsem. "To nemuselo b²t."

"Ale ano," odpov∞d∞l c. "Jsem tu k vaÜim slu₧bßm."

"Jak²m?"

"P°edevÜφm k ochran∞. To je ten sprßvn² v²raz, ano, k ochran∞."

"Copak mi n∞co hrozφ?" zasmßl jsem se. Zn∞lo to nucen∞. "P°ed k²m?"

"P°ed ka₧d²m, kdo by vßs cht∞l pou₧φt."

Vstal jsem a zamφ°il do koupelny. c Üel za mnou. Dr₧el se v odstupu dvou, t°φ krok∙. Pokusil jsem se zav°φt dve°e. Nedovolil mi to. Chvilku jsme se tahali za kliku, c byl vÜak siln∞jÜφ. Zmoc≥oval se mne neklid, dokonce strach. KartßΦek na zuby a sprcha mi poslou₧ily jako ·toΦiÜt∞. V teplΘ p°eprÜce jsem horeΦn∞ p°em²Ülel. Tenhle c musφ b²t blßzen, utekl odn∞kud z ·stavu pro choromyslnΘ. Musφm zavolat Hance, nebo jeÜt∞ lΘpe na policii. OvÜem, na policii, v₧dy¥ on mi vnikl do bytu a roztahuje se tu, jako by byl doma!

Za cova vlφdnΘho dohledu jsem se oblΘkl. Jakmile jsem vÜak sßhl po telefonu, stiskl mi zßp∞stφ. M∞l ruce ze ₧eleza.

"To nem∙₧ete, pane."

"Jak to? Ze svΘho telefonu m∙₧u..."

"Kdyby s vßmi n∞kdo mluvil," °ekl c, "je to pou₧itφ. To vßÜ majitel povolφ jen za podmφnek stanoven²ch smlouvou."

"Majitel?" zasmßl jsem se neup°φmn∞. "Copak jsem n∞Φφ otrok?"

"Ne," odpov∞d∞l c. Jeho trp∞livost byla nekoneΦnß. "Jenom mß c."

"N∞kdo mß c na m∞?"

"Dß se tak °φct."

"Kdo, proboha?"

"To jß nevφm, pane."

"Jak to, ₧e nevφte tak zßkladnφ v∞c?"

"Pro m∞ je zßkladnφ v∞cφ vaÜe ochrana, pane," odpov∞d∞l c.

Staral se o m∞, pravda, vzorn∞. Opat°il mi jφdlo a pitφ, dovolil mi Φφst noviny a poslouchat rßdio a dφvat se na televizi. Knφ₧ky v knihovn∞ jsem sm∞l Φφst polibosti. Jenom k telefonu m∞ nepustil a o vychßzce nebyla °eΦ.

"Copak tu musφm z∙stat, dokud nezprßchnivφm?"

"Jist∞ ne, pane," odpov∞d∞l c. "VßÜ majitel pravd∞podobn∞ jednß o nejlepÜφ podmφnky pro vaÜe pou₧itφ."

DoΦkal jsem se za n∞kolik dnφ. P°iÜlo to znenadßnφ.

"Jdeme," °ekl c a Üli jsme. Tak to bylo prostΘ.

Dostal jsem se do velikΘ vily, postavenΘ na p°elomu stoletφ k zcela odliÜnΘmu ₧ivotnφmu stylu, ne₧ jak² se vede dnes. RychlokvaÜn² zbohatlφk z doby reßlnΘho kapitalismu ji z°ejm∞ koupil na radu n∞jakΘho vtipßlka. P°ed vchodem do vily stßl v∙z BMW, za domem bazΘn. Vila byla plnß hostφ. Vypadali, jako by se ve sv²ch fialov²ch sakßch narodili.

Majitel m∞ vÜem p°edstavil.

"Mßm na n∞j c," oznßmil jim. OhlΘdl jsem se. c stßl za mnou, v odstupu dvou krok∙, jak m∞l ve zvyku. Bylo vid∞t, ₧e jsem na hosty ud∞lal dobr² dojem.

M∙j nov² majitel m∞ dr₧el ve vile n∞kolik dn∙. Pak jsem ho omrzel a prodal m∞ kterΘmusi p°φteli. Jak jsem vyrozum∞l z jeho °eΦφ, ani o m∞ tolik nestßl, prost∞ m∞ cht∞l majiteli onΘ vily vyfouknout, jak se vyjßd°il doslova. Dßval mi dokonce najevo cosi jako pohrdßnφ. Byl jsem p°ece jen u₧ trochu okoukan². Trochu m∞ to mrzelo, nicmΘn∞ jistΘ v²hody mi novΘ postavenφ p°ineslo. Sm∞l jsem ven, mezi lidi.

Dokonce se mi stalo, ₧e jsem potkal p°φtele K., nßsledovanΘho cem, kter² se tomu mΘmu podobal jako vejce vejci.

"Ty taky?" volal jsem na n∞ho u₧ zdaleka.

"Taky, taky. Jak se ti da°φ?"

Vyprßv∞l jsem mu, ke komu jsem se dostal.

"Jß to mßm horÜφ. Pat°φm agentu°e a jsem na roztrhßnφ. Lφtßm jak hadr na holi."

To ho u₧ jeho c chytl za loket a n∞kam odvßd∞l.

"Agentu°e se vyh²bej!" k°iΦel na m∞ p°es rameno.

Takto jsem potkal jeÜt∞ n∞kolik jin²ch znßm²ch provßzen²ch cy. VÜichni se ke mn∞ chovali p°ßtelsky. Jen jeden ohrnoval nos. Hned jsem uhodl, proΦ: jeho pr∙vodce nebyl ₧ßdn² c, ale r a nos dr₧el vzh∙ru jak hromosvod. Pßrkrßt jsem ho potkal. Ani nepova₧oval za nutnΘ mi odpov∞d∞t na pozdrav. Satisfakci jsem dostal, teprve kdy₧ jsem ho jednou vid∞l, jak dole na VßclavskΘm nßm∞stφ div nevrazil do jednoho s t v patßch. Zlomil se v pase, klan∞l se div sv²m pyÜn²m nosem neryl zem, jen₧e chlapφk chrßn∞n² t ho ani neuznal vhodnΘho za pohled.

Tenkrßt m∞ sv∞t docela bavil, Üel jsem z ruky do ruky a ₧e to byly ruce lidφ, kte°φ mi byli docela sympatiΦtφ. Zachßzeli se mnou vlφdn∞, projevovali o m∞ zßjem, n∞kte°φ si m∞ h²Φkali. V tΘ dob∞ jsem jednou potkal Hanku. Bylo vid∞t, ₧e m∞ mß jeÜt∞ rßda, dßvala to najevo a snad na m∞ byla dokonce pyÜnß. M∙j c m∞ k nφ vÜak nepustil, sm∞l jsem jφ jen z dßlky zamßvat. Odpov∞d∞la mi hezk²m ·sm∞vem. Mohla se dohodnout s m²m majitelem na cen∞ a dob°e to v∞d∞la. Byl jsem jφ vd∞Φn², ₧e to neud∞lala - bylo by to trapnΘ pro nßs pro oba.

Tahle pohoda vÜak netrvala dlouho. ZaΦal jsem b²t p°ece jen ohmatan² a oÜunt∞l² a m∙j majitel m∞ zase prodal a pak u₧ jsem Üel z ruky do ruky. Za m∞sφc jsem vyst°φdal sedm majitel∙! Podle toho, co mi c °φkal, cena hroziv∞ klesala.

To byly zlΘ Ütace. M∙j c u₧ taky zaΦal trochu liknat, hled∞l si m∞ mΘn∞ p°φsn∞, ne₧ d°φv. Dostal jsem se do rukou student∙, to se mi docela lφbilo, ale taky vÜelijak²ch Üupßk∙ a polo a celopodvodnφk∙. Rßno p°i ΦiÜt∞nφ zub∙ jsem se v₧dycky zd∞sil, o co h∙° vypadßm, ne₧ vΦera. Nakonec jsem si zuby p°estal Φistit - stejn∞ jsem o vÜechny p°iÜel.

Takhle zajdu na ·byt∞, napadlo m∞ jednoho rßna. Byl u₧ jsem tak na dn∞, ₧e m∞ to poznßnφ ani nevylekalo.

"Dnes se rozlouΦφme," °ekl mi m∙j c znenadßnφ.

"Jak to?"

"U₧ nejste chrßn∞n² cem," odpov∞d∞l

Najednou jsem si p°ipadal jako nah² uprost°ed davu.

"PoΦkejte, jak to myslφte?"

"Jak °φkßm."

M∞l se k odchodu. Sna₧il jsem se ho zadr₧et.

"Moment, tohle p°ece nejde... Podφvejte se na m∞, jak vypadßm? P°ece m∞ nenechßte bez ochrany?"

"Nechßm," °ekl c a odeÜel.

Zoufal² jsem chodil po mφstnosti. Zadφval jsem se na telefon. Zavolßm Hance, rozhodl jsem se. Jsem p°ece... voln²! OvÜem, tak se na to musφm dφvat.

Pozitivn∞, optimisticky. Jsem voln²!

VytoΦil jsem HanΦino Φφslo. Chvilku se oz²val vyzvßn∞cφ t≤n. Pak mi odpov∞d∞l cizφ, lhostejn² ·°ednφ hlas. P°esn∞ tak neosobnφ, jak² m∞l m∙j c.

P°edstavil jsem se. "Mohu mluvit s Hankou?"

"Nem∙₧ete," odpov∞d∞l stroze. "Je chrßn∞nß cem. Pokud mßte zßjem, m∙₧ete se dohodnout na cen∞ za pou₧itφ s..."

Zav∞sil jsem.

Tak₧e nov² ₧ivot. Bez cu, bez Hanky.

D∙kladn∞ jsem se umyl, oholil, ze Üatnφku vybral ten nejlepÜφ oblek, tedy ten nejmΘn∞ oÜum∞l². VyÜel jsem z domu.

Nad²chl jsem se sv∞₧φho vzduchu. Rannφ slunce p°φjemn∞ h°ßlo.

Jsem voln², uv∞domil jsem si. ┌pln∞ voln². P°iÜel jsem o c, p°iÜel jsem o Hanku, zato mßm... svobodu!

"Freeware..." °ekl n∞kdo polohlasn∞ nedaleko m∞. "Hele, tamhle jde n∞jakej freeware."

OhlΘdl jsem se. Na rohu stßli dva mladφci, n∞co si °φkali a prohlφ₧eli si m∞ se z°ejm²m zßjmem. OhlΘdl jsem se bezd∞Φn∞ po svΘm covi. Do podobnΘ situace jsem se dostal u₧ d°φv, ovÜem c v₧dycky vΦas zasßhl a ochrßnil m∞. Jen₧e te∩ byl pryΦ!

OtoΦil jsem se a rychl²m krokem se sna₧il vzdßlit. OhlΘdl jsem se. P°idali do kroku. Rozb∞hl jsem se. Taky za mnou utφkali. Proti m∞ Üli n∞jacφ lidΘ a zv∞dav∞ se dφvali na mne a na n∞, na uprchlφka a pronßsledovatele.

"Je to freeware!" k°ikl jeden z mladφk∙.

P°ede mnou Φervenß a bφlß, zuby v usmφvajφcφch se rtech. Nap°a₧enΘ ruce.

"Freeware..." °φkali ti lidΘ ₧ßdostiv∞.

Byli u₧ docela blφzko a v tu chvφli m∞ napadlo, ₧e m∞ roztrhajφ.

Nem²lil jsem se.

Disclaimer:

Tato povφdka je literßrnφ freeware. M∙₧ete ji Φφst, kopφrovat, krßtit, prodlu₧ovat, podepsat sv²m jmΘnem. M∙₧ete ji tisknout, tesat do kamene, odlΘvat do bronzu, digitalizovat i bagatelizovat libovolnou technikou. Eventußlnφ ·jma, kterß vßm z vaÜeho naklßdßnφ s tφmto freewarem povstane, vÜak padß Φist∞ na vaÜi hlavu, nebo¥ jakßkoli ochrana se nevztahuje nejen na povφdku a jejφho autora, ale ani na vßs, Φtenß°e a u₧ivatele.