FILMY...

      Kolem je jaro, ale ohlΘdnutφ zp∞t °φkß, ₧e v jedinΘm zimnφm t²dnu na p°elomu ·nora byl v Φesk²ch kinech uvßd∞n vskutku neobvykl² poΦet patnßcti filmov²ch premiΘr: dv∞ ΦeskΘ, jedna francouzsko-rumunskß a dvanßct americk²ch. Nenφ divu, ₧e prßv∞ n∞kterΘ z nich p°im∞ly studenta ze Spojen²ch stßt∙ k otßzce, proΦ ΦeÜtφ distributo°i proboha p°edpoklßdajφ, ₧e by zde mohli usp∞t s filmy jako je nap°φklad "Suplent" (The Substitute, 1996) nebo "Kingpin" (1996), kterΘ u₧ propadly i v USA a nespl≥ujφ ani minimßlnφ po₧adavky profesionality a zajφmavosti. Na tento nßhodn² dotaz z televiznφ ankety snad ani nenφ t°eba hledat odpov∞∩. SpφÜe je dobrΘ, vÜimnout si pojm∙ profesionalita a zajφmavost, kterΘ student volil jako kritΘria divßckΘho ohlasu. Takov² p°φstup, kter² vychßzφ ze znak∙ zaruΦujφcφch kvalitu (od scΘnß°e po re₧ii, hereckΘ v²kony a technickΘ zpracovßnφ) a poutavost (od neot°elosti nßm∞tu po jin² pohled a zp∙sob projevu), m∙₧e b²t pro °adovΘ publikum p°ijateln∞jÜφ, ne₧ teoretiky neustßle vnucovanß m∞°φtka tzv. um∞leckosti a komerΦnosti. NevyluΦuje mimo°ßdnß dφla, p°ipouÜtφ solidnφ °emeslo a umo₧≥uje ka₧dΘmu divßku ov∞°it si nabφdku vlastnφ zkuÜenostφ.

      Z p°evlßdajφcφ americkΘ v∞tÜiny prßv∞ nasazen²ch titul∙ mß po₧adovanΘ vlastnosti do urΦitΘ mφry katastrofickΘ drama Roba Cohena DENNσ SV╠TLO (Daylight, 1996) se Sylvesterem Stallonem (Soudce Dredd, Nßjemnφ vrazi) v hlavnφ roli. Do urΦitΘ mφry proto, ₧e v zßsad∞ nem∞nφ standardnφ obraz "stalloneovek", k nim₧ pat°φ "typick² hrdina s traumatem, °ada dynamick²ch vizußlnφch atrakcφ, hra s dan²m prostorem a obvyklΘ morßlnφ vyzn∞nφ", jak to vystihli ve FilmovΘm p°ehledu. P°φb∞h v²buchu toxickΘho odpadu v Hollandov∞ tunelu mezi Manhattanem a New Jersey a nßslednΘho uv∞zn∞nφ skupiny osob v mφstech, ohraniΦen²ch vznikl²m zßvalem a ho°φcφ st∞nou, mß ale vedle bezchybn∞ zvlßdnutΘ obrazovΘ realizace, dopln∞nΘ preciznφmi zvlßÜtnφmi efekty jeÜt∞ navφc dob°e zvolenΘ prost°edφ d∞je, jedineΦnΘ svou bizarnφ vÜednostφ. Hlavnφ postavou je b²val² ÜΘf newyorskΘ pohotovostnφ lΘka°skΘ slu₧by, propuÜt∞n² proto, ₧e p°i podobnΘ akci pod jeho velenφm zahynuli t°i kolegovΘ. Velk² "Sly" znovu dokazuje, ₧e se vracφ pomalu, ale definitivn∞ od Ramba k Rockymu. Z∙stßvß sice sv∙j, ale mφru nadsßzky nahrazuje Φφm dßl tφm vφce mφrou v∞rohodnosti a v∙bec mu to neubli₧uje, spφÜe naopak.

      TakΘ ₧ivotopisnΘ drama MICHAEL COLLINS (Michael Collins, 1996) re₧isΘra Neila Jordana p°inßÜφ nejen mistrovsky natoΦen² p°φklad hollywoodskΘ superprodukce, ale i pon∞kud jin² ·hel pohledu na dodnes neuzav°enou historii irsko-anglickΘho sou₧itφ. Od VelikonoΦnφho povstßnφ v dubnu 1916 p°es Krvavou ned∞li v listopadu 1920 a₧ po definitivnφ potvrzenφ statutu britskΘho dominia v Φervnu 1922, kterΘ vyvolalo obΦanskou vßlku, sledujφ auto°i soub∞₧n∞ vznik svobodnΘho irskΘho stßtu a zrod jeho nejznßm∞jÜφho lidovΘho v∙dce. Michael Collins, Φlov∞k, kter² bytostn∞ tou₧il po pokojnΘm ₧ivot∞ a p°esto zalo₧il teroristickou organizaci IRA, mu₧, kter² cht∞l b²t dφvce svΘho druha jen p°φtelem a p°esto se stal jejφm milencem a revolucionß°, kter² udatn∞ bojoval s AngliΦany a p°esto byl zast°elen Iry, je postava rozpornß a nejednoznaΦnß. Liam Neeson (P°edtφm a potom, Rob Roy) si vÜak za svou vynikajφcφ stvßrn∞nφ tΘto role prßvem odnesl Volpiho pohßr za hereck² v²kon v Benßtkßch 1996, a Zlat² lev, ud∞len² filmu na tΘm₧e festivalu, jen dokumentoval jeho neb²vale shodnΘ ocen∞nφ jak kritikou, tak divßky. Dramatickß samoz°ejmost, s jakou re₧isΘr, sßm irskΘho p∙vodu, dokßzal spojit osud jednotlivce s osudem svΘ zem∞, je pak nejv∞tÜφ hodnotou monumentßlnφho a vzruÜivΘho historickΘho obrazu, kter² u₧ dnes p°esahuje svou dobu.

      Gangsterskß komedie V▌ST╪ELY NA BROADWAYI (Bullets Over Broadway, 1994) m∙₧e vedle p°edchozφch dvou dramat p∙sobit dojmem pouhΘ fraÜky ve stylu retro. V New Yorku dvacßt²ch let napφÜe ambici≤znφ zaΦßteΦnφk divadelnφ hru, kterou sice nikdo nechßpe, ale p°esto se uvßdφ, proto₧e mocn² mafißnsk² ÜΘf chce, aby v nφ vystupovala jeho milenka. Ta ovÜem nerozumφ intelektußlnφm replikßm, a tak gangster, kter² jφ d∞lß osobnφ strß₧, p°epφÜe s pistolφ v ruce cel² kus po svΘm p°edstavenφ mß ·sp∞ch, ÜΘf je spokojen a p∙vodnφ autor se uklidnφ v nßruΦφ jednΘ z hereΦek... Jenom h°φΦka, samoz°ejm∞, alespo≥ v rukou °adovΘho tv∙rce. Proto₧e ji vÜak napsal a zre₧φroval Woody Allen, zm∞nila se v posm∞Ün² ·Üklebek nad neschopnostφ "velkΘho" um∞nφ dosßhnout toho, co dokß₧e ka₧d², komu nechybφ p°irozen² instinkt, a v kritiku vÜech t∞ch zneuznan²ch geni∙, pitomouΦk²ch subret i stßrnoucφch heroin pseudoum∞leckΘho sv∞ta. S Johnem Cusackem (Bob Roberts, Stφny a mlha) a Chazzem Palminterim (Jade, ╧ßbelskß lest) v rolφch autora a gangstera tak vznikla formou i obsahem inteligentnφ zßbava, kterΘ komika neubφrß na vß₧nosti.

      Z titul∙, je₧ nepochßzejφ ze Spojen²ch stßt∙, vzbuzuje rafinovanostφ stavby p°φb∞hu i jeho realizacφ znaΦnou pozornost britskΘ rodinnΘ drama KREV A VσNO (Blood and Wine, 1996). Re₧isΘr Bob Rafelson se v n∞m injekcφ kriminßlnφch p°φm∞sφ pokusil se zdarem o₧ivit pon∞kud umdlΘvajφcφ tematiku ÜpatnΘho fungovßnφ souΦasnΘ rodiny a d∙sledk∙ vzßjemnΘho odcizenφ jejφch Φlen∙. Zdßnliv∞ ·sp∞Ün² obchodnφk vφnem, jeho v∞Φn∞ opilß a pokulhßvajφcφ man₧elka, egoistick² krut² syn a ·skoΦnß milenka, ochotnß kdykoliv zradit kohokoliv, to jsou ₧ivotnφ ztroskotanci, mezi nimi₧ u₧ nem∙₧e existovat jinΘ pojφtko ne₧ zßjem o vlastnφ prosp∞ch. A p°ipojφ-li se k takov²m lidem jeÜt∞ stßrnoucφ kasa°, umφrajφcφ na astma, je p°ipravena p∙da, na kterΘ se ze ziskuchtivosti rodφ zloΦin. TradiΦn∞ poctivß a nßpaditß Rafelsonova re₧ie p°etvß°φ hrou stφn∙ a sv∞tel proslun∞nß floridskß pob°e₧φ v pochmurnß d∞jiÜt∞ krvav²ch ·tok∙, pln²ch zßÜti i chladnΘ nenßvisti a p∞tice protagonist∙ v Φele s v²born²m Jackem Nicholsonem (Tommy, Vlk) a tentokrßt jeÜt∞ lepÜφm Michaelem Cainem (AljaÜka v plamenech, Mona Lisa) dßvß tragΘdii vztah∙, kterΘ se u₧ zcela vymkly z kloub∙, p°esv∞dΦivost a hodnov∞rnost. Ne neprßvem je tento film srovnßvßn s tituly americkΘ "ΦernΘ sΘrie" padesßt²ch let; jeho v²raz mß stejnou sφlu a p°φb∞h stejnou beznad∞j.

      Zaujetφ ₧ßnrem zcela jinΘho druhu nabφzφ izraelskß fantastickß komedie debutujφcφch re₧isΘr∙ Ori Sivana a Ari Folmana SVAT┴ KL┴RA (Clara Hakadusha, 1994) o t°inßctiletΘ dφvce, kterΘ se zjevuje budoucnost. CtitelΘ zßzrak∙ vÜednosti a mφrnΘ absurdity se ve vyprßv∞nφ o podivn²ch udßlostech, odehrßvajφcφch se v p°edm∞stskΘ Ükole Goldy MeierovΘ, mohou doΦkat Φehokoliv: d∞vΦßtko, kterß p°iÜlo do Izraele z Ruska, a proto je jeho nadp°irozenß schopnost pova₧ovßna zprvu bu∩ za zlovolnou intriku KGB, nebo za d∙sledek ozß°enφ z ╚ernobylu, dßle ₧ßk∙, kte°φ z rozvernosti ob∞sφ sochu patronky jejich Ükoly, uΦitel∙, jim₧ se zdß, ₧e porazili v Üachu Bobbyho Fishera a spali s Edith Piaf, t°φ set v²herc∙ hlavnφ ceny v loterii, psa jmΘnem Jean Gabin, zem∞t°esenφ ΦtvrtΘho stupn∞ v biografu a nakonec i vysv∞tlenφ, kterΘ je sice metaforickΘ, nicmΘn∞ pravdivΘ. V p°φb∞hu, blφzkΘm sv²m pojetφm Φesk²m divßk∙m nejen literßrnφ p°edlohou Pavla Kohouta a Jeleny MaÜφnovΘ, ale hlavn∞ sv²m st°edoevropsky chßpav²m humorem, vynikajφ z herc∙ nßm zatφm neznßm²ch d∞tsky p°irozenß Lucy Dubinchekovß v titulnφ postav∞ a tragikomick² Yigal Naor v roli °editele Tissony. Film sv²m zp∙sobem neb∞₧n², p°inßÜφ i neb∞₧n² zß₧itek. Sv²m zp∙sobem.

      A nakonec jeÜt∞ o titulu, kter² prßv∞ zaΦal svou pou¥ mφstnφmi kiny; avizovßn u₧ dlouho reklamou textovou i obrazovou, zprßvami o natßΦenφ i premiΘ°e a vypoΦφtßvßnφm cen Φi uznßnφ, kter²ch se mu zatφm dostalo, stal se u nßs u₧ p°edem hork²m favoritem na predikßt hit roku 1997.

      Americkß biografie LID VERSUS LARRY FLINT (The People vs. Larry Flint, 1996) byla tak vst°φcn∞ oΦekßvßna hlavn∞ proto, ₧e jejφ tv∙rce, obΦan Spojen²ch stßt∙, je ΦeskΘho p∙vodu. Ale nejen proto; jmΘno MiloÜe Formana je u₧ tΘm∞° Φty°icet let v₧dy zßrukou kvality. TakΘ jeho nejnov∞jÜφ dφlo, popisujφcφ ₧ivot vydavatele pornografickΘho Φasopisu Hustler, napadanΘho pokryteckou spoleΦnostφ tak dlouho, dokud NejvyÜÜφ soud definitivn∞ neuznß jeho ·stavou zaruΦenΘ prßvo na svobodu slova, by¥ jde z hlediska konvence o slovo nemravnΘ, je realizovßno svrchovan²m zp∙sobem a zaslou₧φ si pozornost. Znßmß peΦlivost p°i tvorb∞ scΘnß°e, smysl pro detail u v²stavby scΘn, a nejv∞tÜφ re₧isΘrova p°ednost, jeho cit pro v²b∞r herc∙, se op∞t osv∞dΦily v plnΘ mφ°e. Mßlokdo z divßk∙ asi post°ehne, ₧e vedle Woodyho Harrelsona (Kingpin, Vlak pln² pen∞z) v titulnφ roli hraje postavu jeho ₧eny rockovß zp∞vaΦka Courtney Loveovß a ₧e nap°φklad v ·loze evangelistky CarterovΘ vystupuje takΘ neprofesionßlka, ₧urnalistka Donna Hanoverovß. Tak jednotnΘ a p°itom individußln∞ citlivΘ vedenφ protagonist∙ dokß₧e ocenit jen odbornφk. P°esto anebo prßv∞ proto lze p°edpoklßdat u ΦeskΘho publika p°ijetφ mφrn∞ rozpaΦitΘ. V dob∞, kdy spory o svobodu projevu v pornografickΘm pr∙myslu jsou v podstat∞ vy°eÜeny i u nßs, a jeliko₧ v historickΘm p°φb∞hu chybφ v tΘto linii vyprßv∞nφ jindy u Formana obvyklΘ silnΘ vnit°nφ drama, ztrßcφ pon∞kud boj Larryho Flinta na obecnΘ platnosti. NßvÜt∞vnost jinak poutavΘho filmu tento fakt jist∞ neohrozφ, dopad na divßka by vÜak mohl b²t slabÜφ, zvlßÜt∞ kdy₧ na n∞kter²ch mφstech d∞je je a₧ p°φliÜ cφtit ono p°φsloveΦnΘ, u Formana naopak nezvyklΘ p°ßnφ, kterΘ v₧dy b²vß otcem myÜlenky.

      ...FILMA╪I...

      Nenφ snad t°eba dlouho hßdat, kter² z tv∙rc∙ dnes vzpomenut²ch stojφ za bli₧Üφ seznßmenφ: americk² herec a re₧isΘr WOODY ALLEN.

      Narodil se jako Stewart Allen Konigsberg 1. prosince 1935 ve Flatbushi v newyorskΘm Brooklynu a nejv∞tÜφmu m∞stu Spojen²ch stßt∙ z∙stal v∞rn² od zaΦßteΦnick²ch text∙ pro noΦnφ kluby, kde zaΦal svoje sarkastickΘ monology p°edvßd∞t i osobn∞, a₧ po prost°edφ nejslavn∞jÜφch film∙, kterΘ re₧φroval, p°edevÜφm "Annie HallovΘ" (Annie Hall, 1977), "Manhattanu" (1979), "Danny Rose z Broadwaye" (Broadway Danny Rose, 1984) a "Hany a jejφch sester" (Hannah and Her Sisters, 1986). P°edstavuje ₧ivoucφ existenci rozporuplnosti, podle n∞kter²ch znalc∙ je "nejlepÜφm americk²m komikem, schopn²m humornΘho pohledu na nejpodstatn∞jÜφ otßzky ₧ivota", podle jin²ch jen "sexualitou posedl²m kabaretiΘrem, zpochyb≥ujφcφm vÜe, co je sluÜn²m lidem svatΘ". Allen mß opravdu a₧ maniakßlnφ vytrvalost rozebφrat ka₧d² problΘm, t²kajφcφ se duÜevnφho i fyzickΘho ₧itφ dvou jedinc∙ a jejich vztahu k politice, rase a nßbo₧enstvφ. A klßst naivnφ otßzky, nemajφcφ na prvnφ pohled nic spoleΦnΘho se skuteΦnostφ, o kterΘ je °eΦ. "B∙h nenφ", uva₧uje ve filmu "ZloΦiny a poklesky" (Crimes and Misdemeanors, 1989) nad p°φtelem, vyΦφtajφcφm si spßchan² zloΦin, "tak nenφ, dob°e, ale proΦ nenφ, kdy₧ by m∞l b²t?"

      ValnΘ Φßsti divßk∙ by asi byl nep°φjemn² u₧ sv²m zjevem malΘho, jako by zmaΦkanΘho a neustßle frustrovanΘho intelektußla, ani by je nemusel drß₧dit jeho projev. Mß ale takΘ poΦetnou obec stßl²ch ctitel∙, milujφcφch chytr² humor, neot°el² gag a Allenovu schopnost komedißlnφ reflexe vÜeho, co jak sßm °φkß -"cht∞jφ lidΘ v∞d∞t a bojφ se na to zeptat".

      Vedle plodnΘ Φinnosti filmovΘ (za 30 let natoΦil 25 celoveΦernφch titul∙ a napsal 5 scΘnß°∙ pro jinΘ re₧isΘry) p°ekvapφ obΦas ve°ejnost sv²m hudebnφm vystoupenφm (je vynikajφcφm hrßΦem na saxofon a klarinet), o kterΘm ovÜem prohlßsil s ironickou skromnostφ: "Kdybych nebyl Woody Allen, poslouchalo by m∞ jen n∞kolik opravdov²ch odbornφk∙...", a rodinn²mi problΘmy (se sv²mi dru₧kami Diane Keatonovou a Miou Farrowovou), ke kter²m se vyjad°uje obdobn∞: "Kdybych byl Woody Allenovou, urΦit∞ bych se mnou dokßzal ₧φt dΘle, ale takhle...".

      ...A SV╠T FILMU.

      Velikost, samostatnΘ umφst∞nφ a po°adφ jmen filma°∙ na titulcφch, o kter²ch jsem na t∞chto mφstech u₧ n∞kolikrßt psal, je jist∞ pro ka₧dΘho z nich d∙le₧itΘ, ve sv∞t∞ kinematografie vÜak tΘm∞° od zaΦßtku jejφ historie existuje jev, jeho₧ v²znam p°edΦφ vÜe. ╪φkß se mu kult a t²kß se jak hv∞zd, tak titul∙, ve kter²ch hrajφ. Jeho zrod byl samoz°ejmostφ, vypl²vajφcφ z podstaty filmu, ovliv≥ovanΘho jako lidovß zßbava zp∞tn∞ publikem, jemu₧ se ten nebo onen p°φb∞h na plßtn∞ lφbφ vφc ne₧ jin², a jeho₧ ocen∞nφ toho nebo onoho jeho hrdiny (Φi hrdinky) je v∞tÜφ ne₧ t∞ch ostatnφch. Ta volba ovÜem nenφ jen otßzkou vkusu, k silnΘmu ztoto₧n∞nφ Φlov∞ka s tv∙rcem a jeho dφlem dochßzφ obvykle p°i vnit°nφm uv∞dom∞nφ, ₧e je sv∞dkem jistΘho vyjßd°enφ ducha doby, generaΦnφho v²razu nebo obecn∞ platnΘho pocitu. Teprve tehdy jsou divßci ochotni jφt do kina na stejnΘ p°edstavenφ nebo stejnΘho protagonistu n∞kolikrßt, mluvit o nich, vzpomφnat na n∞ ...a vytvß°et tak kult hereck²ch hv∞zd (°φdΦeji re₧isΘr∙ a jin²ch profesφ) Φi kult n∞kter²ch film∙ (°φdΦeji cel²ch nßrodnφch produkcφ).

      Je jist∞ zajφmavΘ, ₧e v oblasti hv∞zdnΘ se zatφm nejv∞tÜφho kultovnφho postavenφ doΦkal mu₧, a nikoliv ₧ena, jak by ka₧d² neznalec oΦekßval. Stalo se tak u₧ v prvnφ Φtvrtin∞ stolet²ch d∞jin kinematografie, a tφm mu₧e byl americk² herec italskΘho p∙vodu Rodolpho Valentino (vl. jmΘnem Alfonzo Raffael Guglielmi). PoprvΘ spat°il sv∞tlo sv∞ta 6. kv∞tna 1895 ve vsi Castellaneta na Sicilii, a v roce 1913, sotva dvacetilet², emigroval do Spojen²ch stßt∙. Nejprve se ₧ivil jako nßjemn² taneΦnφk v druho°ad²ch hotelφch, zßhy se vÜak dostal do Hollywoodu, kde byl pro sv∙j lφbiv² vzhled anga₧ovßn na ·lohy gigol∙, ΦφÜnφk∙ a komornφk∙ do dvoua₧ Φty°dφln²ch melodramat, jakß se tehdy vyrßb∞la. NatoΦil jich vφce ne₧ patnßct, ani₧ by na sebe upoutal v∞tÜφ pozornost, pak se ale rolφ ve vßleΦnΘm dramatu Rexe Ingrama "╚ty°i p°φÜernφ jezdci z Apokalypsy" (Four Horsemen of the Apocalypse, 1921) stal doslova p°es noc znßm²m ve vÜech stßtech Unie. A nebyla to ₧ßdnß nßhoda b∞hem dalÜφch p∞ti let p°esßhla jeho popularita americkΘ hranice a filmy "èejk" (The Sheik, 1921), "Krev a pφsek" (Blood and Sand, 1922), "Monsieur Beaucaire" (1924), "╚ern² orel" (The Eagle, 1925) a "èejk∙v syn" (Son of the Sheik, 1926) z n∞ho ud∞laly mezinßrodnφ hv∞zdu takovΘ velikosti, jakΘ nikdo p°ed nφm ani po n∞m nedosßhl. A kdy₧ 26. srpna 1926 zem°el v pouh²ch jednat°iceti na akutnφ zßn∞t pob°iÜnice, zarmoutil u₧ miliony. Poh°bu se p°ed kostelem Sv. MalachißÜe na newyorskΘ Zßpadnφ dev∞taΦty°icßtΘ z·Φastnilo tΘm∞° 200 000 ctitelek, obdobn∞ tomu bylo p°i p°evozu do Kalifornie, a na Memorial Cementery, kde byla rakev s jeho ostatky ulo₧ena, se odehrßvaly hysterickΘ scΘny vΦetn∞ vrhßnφ se plaΦφcφch ₧en do otev°enΘho hrobu...

      Z dneÜnφho pohledu nenφ snadnΘ pochopit, Φφm Valentino fascinoval publikum svΘ doby vφce, ne₧ pozd∞ji nap°φklad Greta Garbo, Clark Gable nebo Marilyn Monroeovß. Na mihotav²ch zßb∞rech sv²ch film∙ vypadß p°i tehdejÜφm hereckΘm projevu u₧ spφÜe komicky a z dobov²ch fotografiφ se mu dß nanejv²Üe p°iznat n∞co, co tvo°φ "mu₧nou oslnivost kade°nick²ch synk∙, kdy₧ vyzvou k tanci n∞₧nou krasotinku", abych parafrßzoval Jaroslava Seiferta. Nelze vÜak pochybovat, ₧e v letech slßvy musel na dßmskou Φßst divßckΘ obce, kterß byla zßkladem kultu jeho osobnosti, p∙sobit siln∞ sv²m Üarmem, citem a duchaplnou galantnostφ; tedy vlastnostmi, kterΘ majφ v∞Φn∞ platnΘ kouzlo pro ka₧dou ₧enu.

      MΘn∞ obtφ₧nΘ je vysv∞tlit neuv∞°iteln∞ trvalou popularitu nejkultivovan∞jÜφho ze vÜech kultovnφch film∙, kter²m je u₧ p∞tapadesßt let bezesporu vßleΦnß romance re₧isΘra Michaela Curtize "Casablanca" (1942). Neexistuje titul, kter² by byl vφcekrßt vysφlßn v televizφch celΘho sv∞ta; tvrdφ-li se, ₧e "Jih proti Severu" (Gone With the Wind, 1939) je "stßle ΦistΘ zlato pro st°φbrnΘ plßtno", platφ totΘ₧ pro "Casablanku" ve vztahu k obrazovce. P°itom nßm∞t, kter² vychßzφ z motiv∙ do tΘ doby neuvedenΘ divadelnφ hry Murraye Bennetta a Joan AlisonovΘ "Everybody Comes to Rick\s" (Ka₧d² p°ijde k Rickovi), nesliboval vφce ne₧ banßlnφ p°φb∞h. Odehrßvß se na poΦßtku druhΘ sv∞tovΘ vßlky ve znßmΘm marockΘm p°φstavnφm m∞st∞, plnΘm uprchlφk∙ ze vÜech kout∙ Evropy, sna₧φcφch se zφskat vφzum do Spojen²ch stßt∙, a n∞meck²ch emisar∙, pokouÜejφcφch se jim v tom spolu s v∞tÜinou vichystick²ch Francouz∙ zabrßnit. A v tΘto rozjit°enΘ atmosfΘ°e se otrl² americk² majitel proslulΘ mφstnφ kavßrny Rick Blain znovu setkßvß s Ilse Lundovou, jedinou ₧enou, kterou opravdu miluje a kterß jeho city op∞tuje. Rick ji ale p°esto p°esv∞dΦφ, ₧e mß z∙stat se sv²m Φesk²m man₧elem Victorem Laszlem, hledan²m odbojov²m pracovnφkem, a pom∙₧e jim s pomocφ mφrn∞ prosp∞chß°skΘho francouzskΘho velitele policie, kapitßna Louise Renaulta, p°elstφt nacistickΘho majora Strassera a uprchnout na svobodu... Melodramatickß historka typicky hollywoodskΘho stylu byla sice p°evedena bratry Juliem a Philipem Epsteinov²mi a Howardem Kochem do inteligentn∞ vypadajφcφho scΘnß°e, ale realizace byla pro producenta Hala Wallise op∞t poznamenßna t∞₧kostmi p°i obsazovßnφ rolφ, bohu₧el takΘ typick²mi pro Hollywood t∞ch let. Nedostal ₧ßdnou z hv∞zd, kterΘ p∙vodn∞ cht∞l, a proto krom∞ hereck²ch jistot, AmeriΦana Humphreye Bogarta jako Ricka a N∞mce Conrada Veidta v postav∞ Strassera, p°edstavuje Ilsu tehdy jeÜt∞ nep°φliÜ zkuÜenß èvΘdka Ingrid Bergmanovß, ΦeskΘho odbojß°e tΘm∞° neznßm² RakuÜan Paul Henreid, francouzskΘho kapitßna rutinΘrsk² Ir Claude Rains, èpan∞la Ugarteho Slovßk Peter Lorre, marockΘho krupiΘra Francouz Marcel Dalio, a tak by se dalo pokraΦovat; mßlokdo hrßl nßrodnost, kterß mu byla vlastnφ. JeÜt∞ ₧e re₧isΘr Michael Curtiz byl p∙vodem Ma∩ar jmΘnem KertΘsz Mihßly, zvykl² na jeÜt∞ horÜφ spoleΦnosti kosmopolit∙; vφce ne₧ dobrΘ °emeslo vÜak od n∞ho stejn∞ nikdo neΦekal.

      V²sledek ovÜem p°ekonal i ty nejoptimistiΦt∞jÜφ progn≤zy. VzruÜiv∞ jφmav² d∞j, cynik s n∞₧nou duÜφ v hlavnφ roli a p°esnΘ dßvkovßnφ sentimentu, nap∞tφ i humoru uchvßtily nejen divßky zemφ, kde se za vßlky "Casablanca" promφtala, ale i americkou Akademii, kterß jφ ud∞lila titul nejlepÜφho filmu roku a ocenila Oscary jak trio scenßrist∙, tak re₧isΘra Curtize.

      Sebev∞tÜφ profesionalita by z nφ vÜak sama neud∞lala kultovnφ titul, jeho₧ ₧ivotnost je, zdß se, neot°esitelnß. D∙vodem je zvlßÜtnφ nostalgickß poloha vyprßv∞nφ, podtr₧enß legendßrnφm Ülßgrem "As Time Goes By" (Jak b∞₧φ Φas) v podßnφ Dooleye Wilsona, vyjad°ujφcφ nejsiln∞ji pocit generace naÜich otc∙ a d∞d∙, pocit lφtosti, ₧e neodvolateln∞ konΦφ Φas milovnφk∙ svobody, bohΘmsk²ch dobrodruh∙ i sympatick²ch darebßk∙ typu Ricka a Renaulta, a nastßvß b∙hvφjak dlouhß doba Strasser∙ a Laszl∙, kterß sice nic hezkΘho nep°inese, ale pat°φ jφ, bohu₧el, budoucnost.

      A proto z∙stßvß "Casablanca" stßle aktußlnφ.

Karel Cop @