Dnes vßm p°edstavujeme povφdku Pavla VeseckΘho, jednu z nemnoha, je₧ doÜly do naÜφ podzimnφ sout∞₧e. Je p°ekvapiv∞ zralß, prostß a p°itom nevÜednφ, snad jako autor sßm. Pracuje jako brusiΦ skla a krom∞ zßkladnφho souhlasu k uve°ejn∞nφ dφla zaslanΘho s povφdkou se nßm od tΘ doby i p°es naÜi v²zvu neozval. Povφdku jsme podle regulφ sout∞₧e pon∞kud zkrßtili, zm∞n∞na byla takΘ transkripce jmΘna hlavnφho hrdiny.

      Bylo to dφvΦφ komando, je₧ jako prvnφ p°ekroΦilo Φßru d∞lφcφ je od mu₧skΘ Φßsti sv∞ta a vneslo chaos a zmatek do pohraniΦnφch vesnic. D∞s, hr∙za a smrt je v∞rn∞ doprovßzely. Äeny a dφvky za sebou zanechßvaly jen vypßlenß m∞sta, tisφce mrtv²ch a zotroΦen²ch mu₧∙. M∞ly jedin² cφl. ZniΦit a poko°it mu₧skou populaci, zabrat jejich ·zemφ. ┌zemφ, na n∞m₧ se s nimi p°ed staletφmi dohodly a na n∞₧ bylo od tΘ doby odvß₧eno hned po narozenφ ka₧dΘ dφt∞ mu₧skΘho pohlavφ. Te∩ se vÜak populace ₧en rozrostla natolik, ₧e jejich vlastnφ ·zemφ k ob₧iv∞ nestaΦilo. N∞co se muselo stßt.

      "Vßlka!" neslo se od ·st k ·st∙m, jako op∞vn² hymnus n∞Φeho, co v nich po lΘta klφΦilo, aby to v jeden jedin² moment explodovalo do davovΘho Üφlenstvφ. "Ano vßlka! Smrt pod°adnΘ, nepot°ebnΘ Φßsti lidskΘ rasy! V₧dy¥ Φlov∞k, to je ₧ena!" hlßsaly °eΦnice a nikoho u₧ nezajφmalo, ₧e jsou placeny vlßdnoucφ ÜpiΦkou tou₧φcφ po konfliktu, proto₧e jedin∞ tak m∙₧e rozÜφ°it svou moc, majetek, ba pomφjivou, ale obecn∞ uznßvanou slßvu. V deformovan²ch myslφch vzklφΦila jedinß myÜlenka: "Nem∙₧eme-li je ovlßdnout, musφme je zniΦit."

      Äeny, jich₧ u₧ bylo p°φliÜ mnoho, to v∞d∞ly a zaΦφnaly reptat, p°esp°φliÜ p°em²Ület. A p°em²Ülejφcφ dav se nedß zvlßdnout, proto vßlka, je₧ zredukuje poΦty. Tisφce °eΦnic vedlo z tribun plamennΘ °eΦi, nev∞douce, ₧e za n∞kolik m∞sφc∙ samy stanou v prvnφ linii a celou tu hr∙zu budou sledovat na vlastnφ oΦi. A₧ pak mo₧nß p°ipustφ chybu a budou volat po mφru. Ale to ji₧ to nep∙jde zastavit. Snad jen Φas jednou urovnß k°ivdy a ob∞ strany si odpustφ. Jen₧e ten Φas zatφm nenastal.

      V²buch ot°ßsl celou budovou a Clark m∞l co d∞lat, aby se udr₧el na nohou. Mu₧i kolem padali pod nelφtostnou sprÜkou kulek. Nebylo se kam schovat. Marn∞ doufajφce v p°φchod posil bojovali sv∙j zoufal² boj ve st°ednφ Φßsti m∞sta. Clark nechßpal p°φmo fanatickΘ odhodlßnφ ₧en smΘst je z povrchu sv∞ta bez ohledu na ztrßty. "Musejφ b²t ÜφlenΘ," napadlo ho, kdy₧ vrhl dalÜφ granßt do hustΘho chumlu ·toΦφcφho na barikßdu. V²buch, °ev a stΘnßnφ vyst°φdalo po v²buchu na chvφli vzniklΘ ohromenΘ ticho. Vzßp∞tφ u₧ op∞t dun∞la d∞la a exploze v²buch∙ rozmetßvala domy, ulice i t∞la t∞ch jeÜt∞ ₧ijφcφch do vÜech stran. Byla to hr∙za, zatφm nejd∞siv∞jÜφ ·tok od doby, co ₧eny p°ed deseti dny napadly m∞sto, klidnou desetimilionovou metropoli, kterß ₧ila sv²m spo°ßdan²m ₧ivotem a zprßvßm p°ichßzejφcφm od hranic nev∞novala pozornost. O to horÜφ bylo probuzenφ, kdy₧ ₧eny s celou svou vojenskou silou stanuly p°ed m∞stem. Te∩ p°ipomφnaly p°φzraky pohybujφcφ se po troskßch a dobφjejφcφ ka₧dΘho, kdo jevil n∞jakΘ znßmky ₧ivota. B∞hem t∞ch osmi dn∙ zbyly z metropole jen trosky a zbytky mu₧skΘ armßdy se stßhly do centra. Ustoupit nebylo kam. Mu₧i se zabarikßdovali a doufali v pomoc okolnφch m∞st.

      I oni v sob∞ ₧ivili zniΦujφcφ nenßvist. Po tom, co pro₧ili b∞hem poslednφch n∞kolika dn∙, se stalo jejich heslem: zem°i se ctφ, a Clark se toho dr₧el. Mnohokrßt mohl b²t zabit, ale zatφm ₧il a zabφjel.

      Te∩ odhodil stranou t∞lo dφvky, ji₧, kdy₧ mu doÜla munice, uÜkrtil vlastnφma rukama. Bylo mu zle. Zatφm jeÜt∞ nikdy se nedφval mrtvΘmu nep°φteli tak zblφzka do oΦφ a nevid∞l v nich d∞s a hr∙zu ze smrti. P°itom ale cφtil i n∞co jinΘho. PodivnΘ divokΘ vzruÜenφ. Nevnφmal ot°esy p∙dy, v²buchy ani v²k°iky. Zam∞°il se pouze na mrtvou tvß°. Nemohl to pochopit. ProΦ ji musel zabφt, i kdy₧ mu doÜla munice, Ükrtit ji a dφvat se p°itom do jejφch vyd∞Üen²ch oΦφ. Najednou se mu cht∞lo zvracet, breΦet a smßt se, to vÜe zßrove≥. Vyb∞hl na balk≤n poniΦenΘ budovy a sna₧il se p°ek°iΦet v²buchy granßt∙ a vytφ st°el. Cht∞l sd∞lit sv∞tu zprßvu, ₧e on vφ, jak nesmyslnΘ je takhle se zabφjet. V hloubi duÜe p°ece vÜichni v∞dφ, ₧e mu₧ a ₧ena... Budova za nφm se ot°ßsla a vzßp∞tφ se sesula. Padal. Kusy kamenφ, ze∩ a prach z omφtek se p°es n∞j p°evalily, ale stßle jeÜt∞ ₧il. Zjistil, ₧e z∙stal le₧et na hromad∞ suti s nohou p°imßΦknutou kusem balk≤nu, kdy₧ se z prachu vyno°ilo n∞kolik postav. Nep°φtel. Marn∞ se sna₧il vyprostit se. S nap°a₧en²mi bodßky krßΦely stßle blφ₧. V jejich tvß°φch vid∞l vepsanou ·navu, odevzdanost osudu i n∞co, Φeho si d°φve nevÜiml soucit a strach. Kdy₧ se mu prvnφ bodßk zaryl do masa, jeÜt∞ k°iΦel, jejich tvß°e vÜak nßhle prostoupila lhostejnost. Vlastn∞ ani nev∞d∞l, zda si v nßsledujφcφm okam₧iku uv∞domily svou smrt. V deÜti kulek se bez hlesu sesuly k zemi, snad jen jedna pozdvihla zkrvavenou ruku k oΦφm, ale v²k°ik jφ z ·st u₧ vyrvala smrt.

      Mu₧i, kte°φ jej zachrßnili a vyprostili, se s nφm te∩ za tmy osv∞tlenΘ jen ho°φcφmi domy probφjeli z m∞sta. Na ka₧dΘm kroku bojovali se skupinkami ₧en, kterΘ se je sna₧ily zadr₧et. Vyh²bali se jim, nesm∞li se zastavit, zniΦily by je. Na planinu, kde koneΦn∞ byli mimo dost°el jejich d∞l, se jich dostalo pouh²ch n∞kolik set. Clark byl mezi nimi.

      P°i pohledu zp∞t vid∞li jen ho°φcφ m∞sto. P°ed nimi, cestou do nejbli₧Üφho, snad jeÜt∞ mu₧skΘho m∞sta, le₧elo obrovskΘ ·zemφ nikoho, s vesnicemi, mezi nimi₧ operoval bezpoΦet ₧ensk²ch skupin. Neuplynul den, aby se nezapletli do Üarvßtky s n∞kterou z nich. Nemilosrdnφ a brutßlnφ jak k ₧enßm, tak i k mu₧∙m, vyplenili b∞hem t∞ch osmi t²dn∙ sami n∞kolik vesnic, a p°e₧ili.

      U₧ padesßt mil p°ed m∞stem nenarazili na ₧ßdnou ·dernou jednotku. Nejd°φve mysleli, ₧e klid m∞sta pramenφ z toho, ₧e jako posilu oΦekßvß p°φchod rozprßÜen²ch hlavnφch sil. Dlouho a trp∞liv∞ p°esv∞dΦovali Radu starÜφch o tom, ₧e krom∞ nich u₧ nikdo nep°ijde, o blφ₧φcφm se nebezpeΦφ, ale marn∞. Odpov∞dφ bylo jen v²hr∙₧n∞ tichΘ mlΦenφ.

      "Dob°e, uvidφte, osud vßs nauΦφ," staΦil °φci i Clark, ne₧ je vyvedli.

      "Jsou nebezpeΦnφ, ty ₧vßsty by nßs mohly ohrozit," ozval se jeden ze starÜφch a druh² pokynul pφsa°i.

      Stalo se to o dva dny pozd∞ji. Uprost°ed noci obklφΦily m∞stskΘ jednotky jejich tßbor a za·toΦily. Nikdo nechßpal, co se d∞je. N∞kolik jich bylo zabito, v∞tÜina zbita do bezv∞domφ. Bezvlßdnß t∞la nalo₧ena na vozy a pod plßÜt∞m noci vyvezena dßle za m∞sto. Tam, uprost°ed luk, plßlo n∞kolik oh≥∙ s do b∞la roz₧haven²mi ₧elezn²mi pruty. Clark se t∞₧ce postavil. Hlava mu t°eÜtila, na jedno oko nevid∞l. Sotva dokßzal vnφmat jednotlivß slova rozsudku Rady starÜφch: "Za svΘvolnΘ..."

      M∞l co d∞lat, aby znovu neupadl.

      "... potrestßni..."

      Sna₧il se soust°edit, ale neÜlo to. Po slovech: "Na znamenφ hanby..." zalapal po dechu a po "... pro v²strahu vypßlen cejch" se mu podlomily nohy a padl do trßvy. ZvlßÜt∞ poslednφ slova se mu vr²vala hluboko do v∞domφ jeÜt∞ kdy₧ ho Φφsi ruce vlekly k oh≥∙m. Fascinovan∞ sledoval jejich zß°i, pach spßlenΘ k∙₧e. Teprve potom se dostavila i bolest. Slzy bezmoci mu vytryskly z oΦφ. Sna₧il se vytrhnout, kroutil se a svφjel, ale ruce ho nepustily. Dostal rßnu do zßtylku a omdlel. U₧ p°es mlhav² zßvoj bezv∞domφ zaslechl slova: "Tßhn∞te, bando zatracenc∙!"

      èli dlouho. A₧ po n∞kolika dnech p°ivßl vφtr slabΘ zvuky v²buch∙ a na noΦnφ obloze se odrß₧ela i zß° ohn∞. Zatracenci s "Z" vypßlen²m na Φele, hled∞li zp∞t. "M∞li jsme p°esv∞dΦit lidi na ulici, ne radu starÜφch," °ekl n∞kdo a tich² souhlas ostatnφch mu dßval za pravdu.

      "T°eba prßv∞ toho se bßli," °ekl Clark. "Äili ve snu, jako my, ne₧ napadly nßs."

      Zatracenci se pohybovali dßl, od m∞sta k m∞stu, od vesnice k vesnici. Nachodili sta mil, ale vÜe bylo marnΘ. Nikdo jim nev∞°il, cejch na Φele hovo°il jasn∞. Jen p°ekroΦili hranice m∞sta, ·toΦila na n∞ domobrana podporovanß davem. VesniΦanΘ je nahßn∞li po lesφch jako divou zv∞° a b∞da zatracenci, kterΘho zastihli samotnΘho. Vypadalo to tak, ₧e je honφ a zabφjejφ jenom pro vlastnφ pot∞Üenφ. Hodn∞ jich v tΘ dob∞ zem°elo, ne₧ se po dalÜφm p∙l roce boje o p°e₧itφ koneΦn∞ zbyl²ch dv∞ st∞ obrßtilo k lidem a jejich osudu zßdy a vyrazilo k hlubok²m hvozd∙m. ObΦas potkßvali skupiny,

      jakou byli i oni sami. N∞kdy spolu

      i utkali, ale v∞tÜinou se jen v bezpeΦn²ch vzdßlenostech minuli, vyslanΘ hlφdky prohodily pßr slov, pop°φpad∞ vym∞nily n∞kterΘ v∞ci. A₧ od jednΘ z nich se takΘ dozv∞d∞li o porß₧ce ₧en na horsk²ch plßnφch armßdou p∞ti m∞st. ╪φkalo se, ₧e ₧eny byly zahnßny o Φty°i sta mil zp∞t a tam vytvo°ily obrann² val. A₧ po dvou m∞sφcφch urputn²ch boj∙ byla uzav°ena dohoda, podle kterΘ se ₧eny stßhly jeÜt∞ o dalÜφch Üest set mil a celΘ takto uvoln∞nΘ ·zemφ p°ipadlo znovu p∞ti m∞st∙m, kterß, jen co si zabezpeΦila novou hranici, zaΦala s likvidacφ toulav²ch skupin. Zatracenci vÜak dlouho unikali. Nejednou se vyhnuli lΘΦce, n∞kolikrßt se probili z obklφΦenφ, ba sami za·toΦili. Rychl² ·tok a pryΦ. Neustßle mφ°ili k hvozd∙m. Tam Φekali svobodu a klid, po kterΘm tou₧ili nejvφc.

      Byli na jejich okraji, kdy₧ na n∞ znenadßnφ za·toΦilo n∞kolik likvidaΦnφch oddφl∙ najednou. St°φlely je na ·t∞ku jako zv∞°. Vedle Clarka padl mu₧ s prost°elenou hlavou. DalÜφ salva, dalÜφ mrtvφ. K prvnφm strom∙m chyb∞l u₧ jenom kousek, kdy₧ z hvozdu zazn∞l v²st°el a p°idaly se dalÜφ. "Zrada! LΘΦka!" cht∞lo se mu °vßt, kdy₧ tu si nßhle uv∞domil, ₧e ti z lesa nest°φlejφ po nich, ale po jejich pronßsledovatelφch. A ₧e odtamtud znφ u₧ i v²st°ely z d∞l, granßtomet∙, ba i minomet∙. LikvidaΦnφ oddφly se daly na ·stup a poslednφ zatracenec zmizel mezi stromy. Palba ze vzdßlen²ch d∞l jeÜt∞ chvφli pokraΦovala, ale nakonec jedno po druhΘm umlklo. Zavlßdlo ticho. Zatracenci si nedokßzali vysv∞tlit, kdo jim pomohl. A₧ po n∞kolika dnech bloud∞nφ hvozdem nalezli opuÜt∞nß palebnß postavenφ, ne vÜak u₧ stopy po n∞Φφ p°φtomnosti.

      Bylo to a₧ o mnoho dn∙ pozd∞ji, kdy p°ekroΦili dravou °eku a vstoupili do ka≥onu, kde ke svΘmu zd∞Üenφ narazili na oddφl ₧en. P°ekvapenφ, je₧ bylo oboustrannΘ, zabrßnilo krveprolitφ. Nejd°φve vypukla na obou stranßch panika, pozd∞ji to dostalo jak²si vojensk² °ßd. Ob∞ strany zaujaly obrannΘ pozice. Clark byl nerv≤znφ. Dlan∞ svφrajφcφ zbra≥ se mu potily a krev zb∞sile buÜila do spßnk∙. P°ed oΦima se mu nßhle mihl obraz mrtvΘ dφvky v sutinßch zabitΘ jeho rukou. Po krßtkΘm p°em²Ülenφ se vydal k veliteli. Nep°esv∞dΦoval jej dlouho. Byli na dn∞ sil a munice u₧ bylo jenom pomßlu.

      Dohodli se, ₧e Clark p∙jde sßm. M∞l d∞sn² strach, ale ₧ßdnß z ₧en po n∞m nevyst°elila. Kdy₧ doÜel doprost°ed ·zemφ, je₧ je odd∞lovalo, sedl si a Φekal. Po chvφli p°iÜla i prvnφ ₧ena. Usedla proti n∞mu. Vypadala vyΦerpan∞. Clark v∞d∞l, ₧e on taky. Dlouho sed∞li mlΦky. "Chceme se dohodnout," °ekla koneΦn∞ ₧ena. "Projdeme, nic vφc."

      Vid∞la, ₧e jφ ned∙v∞°uje. "Dlu₧φte nßm to za tu pomoc p°ed hvozdem," °ekla.

      "To vy?" pochopil Clark.

      "Jsme na tom stejn∞," °ekla ₧ena. "U₧ nechceme umφrat."

      A₧ te∩ si vÜiml cejchu na ₧enin∞ pa₧i. "Mohli bychom se spojit," slyÜel se nßhle Clark. "Byli jsme nep°ßtelΘ, ale... Nemusφme se zrovna milovat. Ale mohli bychom si v∞°it."

      "To nemohu rozhodnout sama. ╪eknu to velitelce."

      I Clark se vrßtil. Za pßr hodin se setkali velitel mu₧∙ s velitelkou ₧en. Co si °ekli, to nikdo nikdy p°esn∞ nezjistil. NicmΘn∞ si po hodinovΘ sch∙zce pot°ßsli rukou a zanedlouho se oba oddφly bok po boku vno°ily mezi stromy. O m∞sφc pozd∞ji p°ekonali i pr∙smyk a p°ed jejich u₧asl²mi zraky se rozprost°elo nßdhernΘ ·dolφ. Sestoupili do n∞j a zalo₧ili osadu.

      A₧ o mnoho desφtek let pozd∞ji, kdy se Clark seÜl² v∞kem chystal na v∞Φnost za sv²m velitelem, °ekl rozt°esen∞: "Bylo to sprßvnΘ rozhodnutφ." TΘ noci zem°el v nßruΦφ svΘ ₧eny a ve vesnici se na znamenφ ·cty rozho°ely stovky louΦφ.

@