Ka₧d², kdo sleduje programy Φesk²ch kin, si vÜimne, ₧e v nich na konci starΘho a zaΦßtku novΘho roku v₧dy p°evlßdajφ komedie. ProΦ, to je otßzka; mo₧nß jsou to tituly, na kterΘ u₧ nezbyl Φas v obdobφ p°edvßnoΦnφho a p°edsilvestrovskΘho veselφ, mo₧nß cht∞jφ mazanφ distributo°i navnadit divßky p°ed smutkem, kter² je oΦekßvß p°i premiΘrßch nßsledujφcφch jedenßcti m∞sφc∙.
FILMY...
Prßv∞ uvßd∞nΘ filmy n∞kolika proveniencφ jsou v drtivΘ v∞tÜin∞ ozdobeny ·sm∞vy, jejich₧ Ükßla vede od mφrnΘho pobavenφ p°es srdeΦn² °ehot a₧ po jφzliv² Ükleb. A jeÜt∞ jeden spoleΦn² znak majφ tyhle zdßnliv∞ jen kratochvilnΘ historky: ka₧dß z nich vypovφdß, mo₧nß zlehΦujφcφm, o to vÜak v²razn∞jÜφm zp∙sobem, n∞co zajφmavΘho o charakteru spoleΦnosti, ve kterΘ jejφ hrdinovΘ ₧ijφ.
Dosahujφ-li prohlßÜenφ n∞kter²ch feministick²ch hnutφ ve Spojen²ch stßtech n∞kdy a₧ odpudiv∞ militantnφch podob, situaΦnφ komedie Hugha Wilsona KLUB ODLOÄEN▌CH ÄEN (The First Wives Club, 1996) pat°φ k t∞m projev∙m za zrovnoprßvn∞nφ obou pohlavφ, kterΘ lze oznaΦit jako p°φjemn∞ mφrnΘ. Motiv rozhodnutφ t°φ ₧en st°ednφho v∞ku pomstφt se man₧el∙m, kte°φ je opustili a naÜli si novΘ partnerky, nenφ samoz°ejm∞ p°φliÜ originßlnφ a neΦekan∞ velk² divßck² ohlas v americk²ch kinech je z°ejm∞ zp∙soben t°emi faktory: "antilysistratovsk²m" charakterem boje, v n∞m₧ hrdinky nepou₧φvajφ zbranφ ₧ensk²ch, ale mu₧sk²ch, sebeironiφ, se kterou prochßzejφ sm∞Ün²mi situacemi, a p°edevÜφm podobn²m osudem pronßsledovan²mi hereΦkami, kterΘ je p°edstavujφ. Komedißlnφ schopnosti a ₧ivotnφ zkuÜenosti Goldie HawnovΘ (Promi≥, jsi ₧enat², Smrt jφ sluÜφ), Bette MidlerovΘ (Bezcitnφ lidΘ, Chy¥te ho!) a Diane KeatonovΘ (Tajemnß vra₧da na Manhattanu, Hlava rodiny ) jsou takΘ nejlepÜφ zßrukou ·sp∞chu znamenitΘ a vkusnΘ, i kdy₧ jenom "feministickΘ" zßbavy.
N∞kolikaletou absenci jednΘ ze stßle sv∞tov²ch kinematografiφ v naÜich biografech se pokouÜφ p°eruÜit satirickß komedie SV╔R┴Z N┴RODNσHO LOVU (Osobennosti nacional\noj ochoty, 1995), ve kterΘ nabφzφ re₧isΘr Alexander Rogo₧kin svoje pojetφ oblφben²ch ·vah o "ÜirokΘ ruskΘ duÜi". StaΦφ mu k tomu pohled oΦima u nßs dosud neznßmΘho herce Ville Haapsaly, p°edstavujφcφho mladΘho finskΘho sociologa, p°ijφ₧d∞jφcφho zkoumat pro svou chystanou knihu typickΘ loveckΘ zvyky na Rusi. Ve skupin∞ nimrod∙, v nφ₧ je i vysok² politick² Φinitel a jak²si diviznφ generßl, se musφ rozlouΦit se svou p°edstavou obdoby Ülechtick²ch hon∙ minulosti, zato ale pro₧ije fantasmagorickou souΦasnost: p°i neustßlΘm pitφ vodky obcuje s dojiΦkami nedalekΘho kolchozu, je pronßsledovßn opil²m medv∞dem, sleduje korupΦnφ p°epravu krßvy vojensk²m bombardovacφm letadlem, v deliriu vidφ zem∞kouli na obloze a dokonce potkß i yettiho... Sarkasmus tv∙rce je krut² a d∙sledn²; zmrzne-li p°i n∞m divßk∙m obΦas smφch na rtech, nebude to jenom tφm, ₧e se d∞j odehrßvß na dalekΘm severu.
Skandinßvie a filmovß erotika, spojovanΘ u₧ v poΦßtcφch kinematografie v jeden pojem, se staly od Üedesßt²ch let pon∞kud hanliv²m synonymem. Milostnß komedie VèECHNO JE, JAK M┴ B▌T (Lust och fagring stor, 1995) re₧isΘra Bo Widerberga op∞t p°ipomφnß, jak lacinß a povrchnφ je jenom takto chßpanß souvzta₧nost. CitlivΘ, humornΘ a pon∞kud nostalgickΘ zachycenφ obdobφ dospφvßnφ patnßctiletΘho chlapce, kter² i v neutrßlnφm èvΘdsku tφ₧ivΘm Φase vßlky pro₧ije prvnφ intimnφ vztah se svou o vφce ne₧ dvacet let starÜφ uΦitelkou, a v tΘm∞° bizarnφm milostnΘm troj·helnφku s jejφm slaboÜsk²m man₧elem zφskß i prvnφ zkuÜenost z neznßmΘho sv∞ta dosp∞l²ch, je vzdor otev°enosti a zdßnlivΘ sexußlnφ bezuzdnosti ΦistΘ, cudnΘ a hlavn∞ zcela p°irozenΘ. Brilantnφ re₧ie (ohodnocenß u₧ cenami MFF v Berlφn∞ 1996 a nominacφ na Oscara) a v²kon herce hlavnφ role (je jφm jednadvacetilet² re₧isΘr∙v syn Johan) d∞lajφ z Widerbergova filmu citov² i estetick² zß₧itek, na kter² se hned tak nezapomene.
Je vÜeobecn∞ znßmo, ₧e si AmeriΦanΘ um∞jφ d∞lat legraci sami ze sebe, a crazy komedie Harta Bochnera BL┴ZNIV┴ èKOLA (High School High, 1996) to jenom potvrzuje. Objektem jejφho parodickΘho pohledu je jinak tφ₧iv² problΘm st°ednφch Ükol v chudinsk²ch Φtvrtφch velkom∞st, u₧ mnohokrßt dramaticky zobrazen² od n∞kdejÜφ "D₧ungle p°ed tabulφ" (The Blackboard Jungle, 1955) a₧ po nedßvnΘ "NebezpeΦnΘ myÜlenky" (Dangerous Minds, 1995); proto₧e vÜak tentokrßt nepacifikuje mladistvΘ nßsilnφky Glenn Ford Φi Michelle Pfeifferovß, ale komik Jon Lovitz (èiÜouni v New Yorku, VÜude dob°e, doma nejlφp), bude v∞tÜin∞ nßvÜt∞vnφk∙ urΦit∞ Φinit pot∞Üenφ navÜtφvit uΦiliÜt∞, kde u vchodu odklßdajφ studenti zbran∞ a prochßzejφ detektorem kov∙, kde otrlß °editelka odd∞luje ranami baseballovou pßlkou sexem posedlΘ ₧ßky od neustßle t∞hotn²ch ₧aΦek beroucφch si do v²uky svΘ d∞ti, kde vd∞Φnφ Ükolßci p°ipoutßvajφ svΘ uΦitele ke kated°e policejnφmi ₧elφzky a kde... ale to u₧ si musφ ka₧d² vychutnat sßm.
Znalci ΦeskΘho filmovΘho humoru tvrdφ, ₧e jedin∞ "lidovka" mß vÜech p∞t P, kterΘ zaruΦujφ v tuzemsku ·sp∞ch. SpoleΦenskΘ komedii DuÜana Kleina KONTO SEPARATO (1997) v∞tÜina z t∞ch p∞ti P, kterΘ se Φasto jmenujφ populismus, podbφzivost, povrchnost, potm∞Üilost a pokrytectvφ, z°eteln∞ chybφ, a p°esto o jejφm divßckΘm ohlasu nelze pochybovat. Ne ₧e by anekdota o bankovnφm spekulantovi z t°icßt²ch let, kter² proklouzßvß ₧ivotem s cynick²m Üarmem, hodn²m Ostapa Bendera blahΘ pam∞ti, nebyla bez chyb. SpoleΦnost prvnφ republiky zpodobuje mφsty navykl²m stylem domovnick²ch p°edstav reßln∞ socialistickΘho ra₧enφ a snahou po aktualizaci za ka₧dou cenu prozrazuje vφce publicistick² ne₧ dramatick² p∙vod nßm∞tu. Vkus a znßmß °emeslnß profesionalita re₧isΘra by mo₧nß asi samy scΘnßristickΘ neobratnosti t∞₧ko odstra≥ovaly, ve spojenφ s a₧ oslnivou kreacφ Vßclava PostrßneckΘho (v devadesßt²ch letech ke Ükod∞ filmu prvnφ titul) ve st∞₧ejnφ roli vÜak na n∞ dßvajφ zapomenout. EstΘt∙m se mo₧nß tahle taÜka°ice lφbit nebude, publiku urΦit∞ ano.
Z premiΘr, kterΘ u₧ byly ohlßÜeny, ale zpo₧d∞nφm distribuce se uskuteΦnφ a₧ v p°φÜtφch t²dnech, nemß hudebnφ komedie TO JE N┴è HIT (That Thig You Do!, 1996) vzdor svΘmu nßzvu nic spoleΦnΘho se souΦasn²m zt°eÜt∞n²m sv∞tem pop-music, i kdy₧ i jejφm d∞jov²m zßkladem je vzestup, slßva a pßd amatΘrskΘ kapely. Jako sv∙j re₧ijnφ debut si ji zvolil slavn² herec Tom Hanks (Forrest Gump, Apollo 13) a nejde mu v nφ ani tak o vcelku jednoduch² p°φb∞h, jako o skuteΦnost, ₧e se odehrßvß v roce 1964 poznamenanΘm celosv∞tov²m vlivem legendßrnφch Beatles a jejich muzikßlnφm projevem inspirujφcφm ₧ivotnφ postoje mlßde₧e t∞ch nad∞jn²ch let. Evokovat je v∞rohodn∞ nenφ jednoduchΘ, Hanks to vÜak dokßzal i s p°edstaviteli stojφcφmi p°ed kamerou poprvΘ, nepoΦφtß-li se jeho man₧elka Rita Wilsonovß (Nav₧dy spolu, RolniΦky, kam se podφvßÜ) a zkuÜen∞jÜφ Jonathon Schaech (Zkurvenß generace, Co si uÜφt do v²bavy), a dokonce bez jakΘkoliv re₧ijnφ pr∙pravy, nebere-li se v potaz jedna televiznφ epizoda z cyklu "Povφdky z krypty" (Tales from the Crypt, 1989). Vytvo°il film s obdivuhodnou dobovou atmosfΘrou a melodiemi, kterΘ, aΦ novΘ, vyjad°ujφ hudebnφ v²raz Üedesßt²ch let stejn∞ dob°e jako originßly; pam∞tnφci, jim₧ je re₧isΘrova vzpomφnka adresovßna, mu jist∞ dajφ za pravdu.
...FILMA╪I...
sobnostφ, o kterΘ je z t∞ch dnes uveden²ch nutnΘ pov∞d∞t si n∞co bli₧Üφho, nem∙₧e b²t nikdo jin² ne₧ americk² herec a nynφ i re₧isΘr TOM HANKS.
Narodil se 9.Φervence 1956 v malΘm m∞steΦku Concord v Kalifornii, vystudoval s v²born²m prosp∞chem California State University v Sacramentu a p∙vodn∞ pom²Ülel na zcela jinou ₧ivotnφ drßhu. Proto se takΘ k hereckΘ profesi dostal a₧ ve sv²ch Φty°iadvaceti letech ·Φinkovßnφm v °adov²ch televiznφch serißlech. Jeho a₧ ost²chav² v²raz a konfekΦnφ vzhled byl pro n∞ho zpoΦßtku handicapem a ve filmovΘm tisku se o n∞m psalo, ₧e "vÜude vypadß, jako by tam nepat°il" a ₧e "si ho mezi lidmi v obcho∩ßku nikdo ani nevÜimne..." Teprve za dalÜφ Φty°i roky, po ·sp∞chu jeho prvnφ skuteΦn∞ v∞tÜφ role ve filmu "Äblu≥k!" (Splash, 1984), pochopili producenti, ₧e majφ v Hanksovi komika, jeho₧ humor vychßzφ z nap∞tφ mezi zcela nevÜednφm p°φb∞hem a zcela vÜednφ podobou jeho postavy. DalÜφ tituly, z nich₧ nejznßm∞jÜφ se stal "Velk²" (Big, 1988), v n∞m₧ mu ·loha t°inßctiletΘho chlapce zaΦarovanΘho do t∞la dosp∞lΘho mu₧e vynesla nominaci na Oscara, jenom potvrdily jeho v²razn² talent pro komedie.
Na zaΦßtku devadesßt²ch let mu vÜak re₧isΘ°i Brian DePalma a Jonathan Demme nabφdli dv∞ role zcela odliÜnΘho charakteru: ve spoleΦenskΘm dramatu "Oh≥ostroj marnosti" (The Bonfire of the Vanities, 1990), resp. psychologickΘm p°φb∞hu "Philadelphia" (1992). Za prvnφ zφskal vÜeobecnΘ, i kdy₧ pon∞kud p°ekvapenΘ uznßnφ, za druhou stejn∞ vÜeobecnΘho, ale u₧ souhlasnΘho Oscara. P°esto se vÜak naÜlo nemßlo kritik∙, kte°φ p°ijφmali s rozpaky urΦitou dvojlomnost dramatick²ch postav, do kter²ch vnßÜel herec v nejmΘn∞ Φekan²ch mφstech humornΘ prvky. DePalma se tomu jen smßl: "Tom byl v₧dy sm∞sicφ vß₧nosti a komedißlnosti, je to v n∞m. Nechci srovnßvat, ale teprve tehdy, a₧ se dostane k n∞jakΘmu chaplinovskΘmu p°φb∞hu, dokß₧e, co vÜechno umφ..."
V roce 1994 to Hanks dokßzal ve "Forrestu Gumpovi", kde v re₧ii Roberta Zemeckise zt∞lesnil dnes u₧ sv∞tov∞ znßmΘho tragikomickΘho hrdinu, v jeho₧ ₧ivotnφch osudech se zrcadlφ novodobΘ d∞jiny Spojen²ch stßt∙.
Kdy₧ se ho po druhΘm Oscarovi ptali, proΦ se sna₧φ v ka₧dΘ postav∞ najφt n∞co humornΘho, odpov∞d∞l: "Ale jß se o nic takovΘho nesna₧φm, hledßm v nφ jenom pravdu ... no a proto₧e pravda je tΘm∞° v₧dy komickß..."
...A SV╠T FILMU
ra¥me se dnes v pouti za profesemi zdobφcφmi filmovΘ titulky nejprve jeÜt∞ jednou k hereck²m hv∞zdßm. Skr²vßnφ se za um∞leckΘ pseudonymy, je₧ jsme u₧ p°ipomn∞li, jim v urΦit²ch situacφch pomßhß jenom velmi mßlo. Normßlnφ smrtelnφk m∙₧e mφt nap°φklad ve sv²ch rodinn²ch vztazφch takΘ dost starostφ, dokß₧e je vÜak p°ed sousedy s v∞tÜφm Φi menÜφm zdarem utajit. "Nesmrtelnφ" jsou ovÜem neustßle pod dohledem mΘdiφ a neexistuje ₧ßdn² jejich osobnφ problΘm, o kterΘm by ve°ejnost nebyla informovßna.
Nejde o to, prßt cizφ ÜpinavΘ, by¥ luxusnφ prßdlo a rozepisovat se o nev∞rßch a skandßlnφch rozvodech. PodobnΘ plytkosti pat°φ do bulvßrnφch plßtk∙, v nich₧ se mohly u₧ p°ed lety citliv∞jÜφ Φtenß°ky dovφdat, jak Vivien Leighovß utφkala od rodinnΘho krbu neÜ¥astnΘho Laurence Oliviera za balkßnsk²mi fotbalisty, pozd∞ji zas pro₧φvat utrpenφ Mireille DarcovΘ, kterou podvßd∞l Alain Delon s kdejakou pa°φ₧skou servφrkou, a nejnov∞ji odsuzovat Melanii Griffithovou milujφcφ Dona Johnsona a₧ za hrob, ale jenom do chvφle, ne₧ se na h°bitov∞ objevil Antonio Banderas. Zßsluhou americk²ch i evropsk²ch "gossip∙" (rßdoby spoleΦensk²ch rubrik), jak se tyhle drby v populßrnφch magazφnech odborn∞ naz²vajφ, a je₧ si u₧ dßvno naÜly cestu i na Internet schopn² nalΘzt vÜechny, i ty mΘn∞ p°φjemnΘ souvzta₧nosti, znß dnes u₧ kdekdo jmΘna vÜech Üesti man₧el∙ Elizabeth TaylorovΘ (i kdy₧ na pomyslnΘm prvnφm mφst∞ ₧eb°φΦku je stßle jeÜt∞ Lana Turnerovß se sedmi) nebo p∞ti man₧elek Curda Jⁿrgense (i kdy₧ p°ebornφkem z∙stßvß Mickey Rooney s osmi), v ohleduplnΘm tuzemsku jsou u₧ zdß se herci tabu a o deseti svatbßch Karla Weinlicha z ΦeskΘho rozhlasu v∞d∞li donedßvna jenom jeho kolegovΘ a p°ßtelΘ. (A pak ₧e se nem∙₧eme se sv∞tem v niΦem m∞°it!)
Ale vß₧n∞: kdy₧ se v b∞₧nΘm ₧ivot∞ morßlky dbal² mu₧ o₧enφ, p°edpoklßdß se tiÜe, ₧e je to nav₧dy. I ve sv∞t∞ filmu existujφ takovΘ trvalΘ svazky. StaΦφ p°ipomenout francouzsk² pßr Michele Morganovß a GΘrard Oury, americk² Joan Woodwardovß a Paul Newman nebo italsk² Giuletta Massiniovß a Frederico Fellini. Jsou ovÜem i p°φklady p°esnΘho opaku, v nich₧ absolutnφm rekordmanem je znßm² herec a re₧isΘr Dennis Hopper, jeho₧ man₧elstvφ s jistou Mary Phillipsovou skonΦilo v roce 1970 pouh²ch osm dnφ po svatb∞. D∙vodem pr² bylo, ₧e Üel k oltß°i ve stavu, ze kterΘho vyst°φzliv∞l a₧ za t²den. Vysv∞tlenφ u introvertnφho alkoholika a celo₧ivotnφho "rebela bez p°φΦiny" zcela v∞rohodnΘ. MΘn∞ pochopitelnΘ je, proΦ p°edstavitel "mu₧∙ se srdcem na dlani" Ernest Borgnine prchl co Φerstv² cho¥ v roce 1946 od hereΦky Ethel MermanovΘ rovnou k soudu u₧ po osmat°iceti dnech. P°itom o n∞m jeho dv∞ d°φv∞jÜφ i dv∞ pozd∞jÜφ man₧elky dodnes mluvφ jako o Φlov∞ku mφrnΘ a domßckΘ povahy. ┌d∞lem ₧enich∙ je z°ejm∞ pykat Φasto za vlastnφ volbu. A to jsme jeÜt∞ nep°ipomenuli skuteΦnost, ₧e zalo₧enφ rodiny p°inßÜφ obvykle ratolesti, je₧ cht∞jφ b²t jako tatφnek nebo maminka. Takov² John Carradie m∞l na krku hereckou budoucnost hned t°φ syn∙, Davida, Roberta a Keithe najednou, Martin Sheen a Robert Mitchum po dvou a tak by se dalo mluvit i o dalÜφch hv∞zdn²ch otcφch i matkßch strachujφcφch se o kariΘru sv²ch dφtek. N∞kdy oprßvn∞n∞ jako v p°φpad∞ Louise de Fun`ese a jeho syna Oliviera, jindy zbyteΦn∞ jako v p°φpad∞ naÜφ Dany Med°ickΘ a jejφho syna Vßclava Vydry.
Mnohdy se jim ovÜem d∞ti neodvd∞Φφ ani pouh²m sluÜn²m chovßnφm: anglick² gentleman Sir Michael Redgrave musel strp∞t, ₧e v dob∞, kdy mu krßlovna Al₧b∞ta ud∞lila baronetsk² titul, se jeho nejstarÜφ, Vanessa, p°ihlßsila k marxismu a svou dlouholetou podporou Arafatovy OOP si vyslou₧ila v tisku p°φzvisko "palestinskß La Pasionaria". Podobn∞ americk² vlastenec Henry Fonda byl nucen nejen p°ijmout svatbu svΘ prvorozenΘ s "tφm Üpinav²m Rusem", jak mile nazval Vadima Plemjannikova znßmΘho pod um∞leck²m jmΘnem Roger Vadim, ale i jejφ pozd∞jÜφ horovßnφ pro komunistick² Vietnam, dφky n∞mu₧ ji tehdy novinß°i p°ek°tili na "Hanoi Jane". Na druhΘ stran∞ se ale oba mohli ut∞Üovat v∞domφm, ₧e jejich blßznivΘ dcery jsou v²born²mi hereΦkami.
JeÜt∞ obtφ₧n∞jÜφ situace vznikajφ, dosßhne-li jedno z ji₧ vzrostl²ch d∞tφ ·sp∞chu a druhΘ ne, avÜak rodiΦ nemß v bran₧i takov² vliv, aby nepom∞r alespo≥ trochu vyrovnal. A tak se vedle slavnΘ Michelle PfeifferovΘ musφ jejφ sestra Dedee spokojovat s mal²mi rolemi a ve stφnu Patricka Swayzeho, Jamie Lee CurtisovΘ, Harrisona Forda a Rosanny ArquettovΘ se krΦφ jejich ambici≤znφ sourozenci Dan, Kelly, Terence i Patricia. Pokud se n∞komu z nich jako nap°φklad Franku Stallonemu s pomocφ bratra poda°ilo p°ece jen zviditelnit, zφskali nanejv²Ü pozici zvanou "leading man" druho°ad²ch film∙ a o postu "international star" dr₧enΘm sourozencem se jim m∙₧e jen zdßt.
Ne ₧e by se rodinn∞ loyajßlnφ ·sp∞Ün∞jÜφ p°φbuznφ nesna₧ili, ale majφ mo₧nß na pam∞ti i pon∞kud trpkou zkuÜenost Erica Robertse, kter² tak dlouho vÜude prosazoval svou sest°iΦku Julii, a₧ se stala mezinßrodnφ hv∞zdou ona a on hraje i nadßle jen v dφlech kategorie B. Asi m∞l pravdu re₧isΘr Woody Allen, kdy₧ oznaΦil mu₧ovo rozhodnutφ uzav°φt man₧elstvφ za Φin, jφm₧ ubli₧uje nejen sßm sob∞ ale i mnoha dalÜφm neÜ¥astnφk∙m. Herec George C. Scott dßvß naproti tomu vinu ₧enßm. "Neb²t Evy, nenapadlo by p°ece ₧ßdnΘho normßlnφho mu₧skΘho, jak²m byl Adam, vstßvat kv∙li pitomΘmu jablku, a mohli jsme se povalovat po rßji dodnes," prohlßsil kdysi a mo₧nß na tom n∞co je.
@
