Pokud dnes pracujete na sebemenÜφm problΘmu, v∞tÜinou zaΦnete tφm, ₧e si vyhledßte pat°iΦnΘ informaΦnφ prameny. ZjiÜ¥ujete nejprve, zda se n∞kdo jin² dan²m problΘmem nezab²val p°ed vßmi, a pokud ano, pak s jak²m v²sledkem, a pokud ne, pak se sna₧φte najφt n∞co, co by vßm pomohlo vykroΦit sprßvn²m sm∞rem. Pokud ale zφskßte u₧iteΦnou informaci (a tu dnes zφskßte tΘm∞° v₧dy), nem∙₧ete ji jen tak pou₧φt ve svΘ prßci, ani₧ byste zmφnili p∙vodnφho autora. Jednak byste mohli b²t snadno a prßvem obvin∞ni z plagißtorstvφ, jednak byste vytvß°eli zmatek, kter² by mnohΘ vaÜe nßsledovnφky mohl zcela zniΦit. Abyste tomu vÜemu p°edeÜli, pot°ebujete citaci.

Citace: Pokud jeden dokument (B) zmi≥uje nebo se odkazuje na jin² dokument (A), pak dokument (A) je citovßn dokumentem (B) coby zdroj informacφ, jako v²chozφ bod pro dalÜφ zkoumßnφ problΘmu nebo jako autorita v danΘ oblasti. P°itom slovo äcitaceô se zde pou₧φvß nejen ve smyslu oznaΦenφ v²≥atku citovanΘho dokumentu (A) pou₧itΘho v citujφcφm dokumentu (B), ale tΘ₧ k oznaΦenφ odkazu, identifikujφcφho dokument (A) coby zdroj citovanΘ informace. (Ledeberg J.: Journal of Bact. 63:399, 1952.)

V p°edchozφm odstavci jsem pou₧il v²≥atek z dφla jistΘho teoretika scientometrie (poh°φchu ve vlastnφm p°ekladu), abych vßm osv∞tlil, o Φem vlastn∞ v tomto Φlßnku mluvφm a jeÜt∞ mluvit budu. Jak vidφte, sklßdß se tento odstavec ze dvou Φßstφ. V prvnφ Φßsti je uveden vlastnφ citßt, v druhΘ je uvedena identifikace citovanΘ prßce, neboli odkaz na ni. A prßv∞ pravidl∙m vytvß°enφ takov²ch odkaz∙ se budu dßle v∞novat. (Ti hloubav∞jÜφ se mohou podφvat takΘ na zdrojov² k≤d, aby vid∞li, jak byla citace vyznaΦkovßna, je to vÜak jen jeden z n∞kolika zp∙sob∙, mnou preferovan².)

Citace äklasickΘhoô dφla

Aby bylo jasno, dφlem klasick²m mφnφm vÜechny typy tiÜt∞n²ch dokument∙. Spadajφ sem nejr∙zn∞jÜφ knihy, Φasopisy, letßky, ale takΘ vnitropodnikovΘ p°φruΦky, reklamnφ bro₧ury, Ükolnφ noviny a podobn∞. Citovßnφ t∞chto d∞l upravuje mezinßrdnφ norma ISO 690 z roku 1987, u nßs vedenß tΘ₧ jako ╚SN ISO 690. Tato norma velmi podrobn∞ rozebφrß jednotlivΘ typy publikacφ a jejich citacφ, ve vaÜem zßjmu jsem se omezil na dva nejΦast∞jÜφ a tudφ₧ nejpraktiΦt∞jÜφ p°φklady.

Monografie

Monografie jsou jednφm ze zßkladnφch typ∙ dokument∙, v∞tÜinou se jednß o knihy nebo jinΘ jednorßzov∞ vydßvanΘ publikace, kterΘ se t²kajφ urΦitΘho uzav°enΘho okruhu problΘm∙. Ka₧dß monografie je p°itom identifikovßna minimßln∞ sv²m autorem (autory), nßzvem (a podnßzvem) dφla, oznaΦenφm vydßnφ, mφstem a rokem vydßnφ a v neposlednφ °ad∞ tΘ₧ takzvan²m standardnφm Φφslem (vysv∞tlφm dßle). SchΘma citace, stejn∞ jako metodu dotvo°enφ konkrΘtnφ citace si nejlΘpe osv∞tlφme p°φkladem:

Serißly

Ne, ₧e bych necht∞l citovat takovß dφla jako äDivok² and∞lô nebo äManuelaô, i kdy₧ i to by bylo mo₧nΘ (a v jinΘ norm∞ je na to pamatovßno). Zde vÜak pojem äserißlô znaΦφ ten typ publikace, kter² vychßzφ opakovan∞ (i v nepravideln²ch intervalech) a p°edevÜφm s ·myslem periodicky vychßzet. Citace serißlu se od monografickΘ citace liÜφ p°φmo propastn∞, my si vÜak uvedeme jen dva nejjednoduÜÜφ p°φpady. V tom prvnφm citujeme serißl jako celek, v tom druhΘm konkrΘtnφ Φφslo. Specißlnφm p°φpadem je pak citace konkrΘtnφho Φlßnku. Op∞t pou₧ijeme p°φklad:

Rßd bych vßs v p°edchozφch ukßzkßch upozornil na n∞kolik v∞cφ. PovÜimn∞te si nap°φklad, ₧e p°i citaci serißlu jako celku se mφsto roku vydßnφ udßvß rozsah let, kdy byl serißl vydßvßn. Pokud je vydßvßn dosud, napφÜe se pouze prvnφ letopoΦet a po pomlΦce se zßm∞rn∞ vynechß mezera p°ed teΦkou. To je d∙le₧itΘ v∞d∞t, proto₧e jinak je bibliografickß citace pova₧ovßna za standardnφ v∞tu a °φdφ se standardnφmi pravidly ΦeskΘho pravopisu, vΦetn∞ pravidel o interpunkci. Samoz°ejm∞, v p°φpad∞ zahraniΦnφch pracφ se citace °φdφ pravidly jazyka, v n∞m₧ je publikovßna, vΦetn∞ takov²ch drobnostφ, jako jsou odliÜnΘ zkratky roΦnφk∙, Φφsel a strßnek. (Uvedenφ pouze poΦßteΦnφ strßnky nebo pouze souhrnnΘho poΦtu strßnek Φlßnku je pova₧ovßno za vß₧n² proh°eÜek!)

Poznßmka o standardnφch Φφslech

Takzvanß standardnφ Φφsla jsou mezinßrodn∞ registrovanΘ a akceptovanΘ k≤dy, identifikujφcφ konkrΘtnφ publikaci nebo jejich sadu. ISBN (International Standard Book Number) je urΦeno pro identifikaci monografiφ, zatφmco ISSN (International Standard Serial Number) identifikuje serißly. Tyto mezinßrodnφ k≤dy po roce 1989 zcela nahradily naÜe nßrodnφ k≤dy, se kter²mi se m∙₧ete setkat u₧ jen na starÜφch knihßch (n∞kdy i spoleΦn∞ s mezinßrodnφm k≤dem). Pokud na publikaci nenφ k≤d uveden, nenφ publikace pova₧ovßna za oficißlnφ informaΦnφ zdroj, co₧ p∙sobφ problΘmy jak p°i citacφch, tak p°i dohledßvßnφ t∞chto äzdroj∙ô. P°itom o standardnφ Φφslo si musφ po₧ßdat i internetov² zdroj, pokud chce b²t pova₧ovßn za seri≤znφ a mezinßrodn∞ p°ijφman² (jako nap°φklad Interval).

Citace äelektronickΘhoô dφla

Za elektronickΘ dφlo je pova₧ovßno takovΘ dφlo, je₧ nenφ publikovßno v tiÜt∞nΘ form∞, n²br₧ v podob∞ elektronickΘ. M∙₧e jφt o elektronick² Φasopis, webovou strßnku, sbornφk Φlßnk∙ na CD, ale i o program, databßzi, nebo Φlßnek v FTP archivu. ZvlßÜtnφm p°φpadem pak jsou r∙znΘ e-maily, konference, diskusnφ servery a podobnß t∞₧ko podchytitelnß mΘdia.

Zßkladnφm problΘmem elektronickΘ publikace je, ₧e nenφ svßzßna se sv²m fyzick²m nosiΦem, svou fyzickou prezentacφ. Takovß kniha nebo Φasopis se dajφ snadno dohledat i po letech, ale ho≥te vφtr v poli, respektive Φlßnek na internetu! P°φchod elektronick²ch publikacφ vnesl zmatek do °ßdu knihovnickΘho cechu (o prßvnφcφch nemluv∞). ProtilΘkem na chronickΘ bolesti hlavy se sna₧φ b²t norma ISO 690-2 z roku 1997, v naÜich krajφch znßmß tΘ₧ jako ╚SN ISO 690-2.

Rozebφrat zde normu nemß smysl, je pom∞rn∞ objemnß, a p°esto₧e se ji₧ ustßlila v n∞jakΘm rozumnΘm tvaru, stßle jeÜt∞ prochßzφ vnit°nφm kvasem. Proto si op∞t vÜe zkrßtφme a zjednoduÜφme. Povinn²mi ·daji v citacφch elektronick²ch zdroj∙ jsou autor (pokud je znßm), nßzev dφla, druh nosiΦe, p°φstup ke zdroji (on-line zdroje), verze dokumentu, datum citace (mimo°ßdn∞ d∙le₧itΘ!!!). Citace elektronickΘho zdroje se p°itom opφrß o obdobnou citaci zdroje klasickΘho, pokud je to mo₧nΘ. VÜe objasnφ n∞kolik p°φklad∙:

A co z toho?

Pokud jste nynφ pon∞kud zara₧eni, Φi dokonce zcela zmateni, ned∞lejte si t∞₧kou hlavu. Problematika citacφ je rozsßhlß souΦßst n∞kolika v∞dnφch disciplφn a nenφ zrovna jednoduchΘ ji zvlßdnout. V∞tÜinou takΘ nenφ nutnΘ pou₧φvat tak p°esnΘ a dokonalΘ citace, tato pravidla jsou bez v²jimek zßvaznß jen pro v∞deckΘ publikace, v ostatnφch p°φpadech je mo₧no leccos zjednoduÜit. AΦkoli tento m∙j krßtk² v²tah u₧ by se dal poklßdat za zjednoduÜenφ na maximßlnφ snesitelnou mφru. Tak Φi onak vßm doporuΦuji se zamyslet a p°inejmenÜφm se pokusit dodr₧ovat t∞ch n∞kolik vybran²ch citaΦnφch pravidel, kterß jsem zde v krßtkosti prolΘtl. Nikdy nevφte, zda jednou sami nebudete pot°ebovat znßt p°esnΘ ·daje o zdroji informacφ, kterΘ jste n∞kde pou₧ili.

Za °adu up°esn∞nφ a pomoc p°i p°φprav∞ tohoto Φlßnku bych cht∞l pod∞kovat doc. PhDr. Josefu Krobovi, CSc. a doc. MUDr. Milanu èpßlovi, CSc.