Jak jsem fotografoval zodiakßlnφ sv∞tlo na Huascaranu

Sedφm na velkΘm balvanu ve v²Üi 4 850m na ·boΦφ perußnskΘho Huascaranu a za m²mi zßdy prßv∞ zapadß Slunce. Je 17.6.1998. Zatφm jeÜt∞ nevφm, ₧e tato hora, jejφ₧ nßzev vyvolßvß mrazenφ v zßdech u vÜech lidφ, kte°φ znajφ osud ΦeskoslovenskΘ expedice Peru 1970, se k nßm zachovß vlφdn∞ a dovolφ nßm vystoupit o t°i dny pozd∞ji na nejvyÜÜφ ze sv²ch vrchol∙ do v²Üe 6 768 metr∙. V Peru, necel²ch 10 stup≥∙ ji₧n∞ od rovnφku, se stmφvß velice rychle, a tak za n∞kolik desφtek minut, vypln∞n²ch rozhovorem s kamarßdy, ve kterΘm nejΦast∞jÜφm slovem je Huascaran, je nad mou hlavou ΦernΘ nebe s neuv∞°iteln²m mno₧stvφm hv∞zd. ZaΦφnß b²t citelnß zima. SlΘzßm z balvanu a jdu do stanu pro bundu. Ji₧ p°i prvnφm pohledu sm∞rem na zßpad mne upoutal na obloze ne p°φliÜ v²razn², avÜak dob°e patrn² svφtφcφ ku₧el. Tßhl se od obzoru, kde byl nejv²razn∞Üφ, a₧ do v²Üe 40, mo₧nß 50 stup≥∙ nad obzorem, kde postupn∞ zeslßbl tak, ₧e p°estal b²t patrn². Na malou chvφli jsem zavßhal, co to vlastn∞ vidφm. Nejprve jsem vylouΦil vysokß oblaka osv∞tlenß ji₧ zapadl²m Sluncem, nebo¥ bylo ji₧ dostateΦn∞ dlouho po zßpadu Slunce a byla dokonalß tma. Navφc ku₧el sv∞tla nejevil sebemenÜφ znßmky n∞jak²ch pruh∙ Φi jin²ch struktur typick²ch pro oblaka. Rychle jsem zamφtl i hypotΘzu, ₧e je to polßrnφ zß°e. Kousek od rovnφku se vyskytuje skuteΦn∞ velmi vzßcn∞ a navφc by asi vypadala jinak. Zßv∞r byl jasn²: Vidφm zodiakßlnφ (zvφ°etnφkovΘ) sv∞tlo. I kdy₧ je astronomie m²m konφΦkem vφce ne₧ 30 let, nikdy jsem tento krßsn² subtilnφ astronomick² jev doposud nespat°il. Zavolal jsem okam₧it∞ svΘ kamarßdy a pak jsme dlouho stßli a dφvali se sm∞rem k ΦernΘ siluet∞ poho°φ Cordillera Negra, nad kter²m svφtilo bledΘ magickΘ zodiakßlnφ sv∞tlo.

Jeliko₧ jsem cel² sv∙j dosavadnφ ₧ivot pro₧il z fotoaparßtem v ruce, nenechal mne pohled na zodiakßlnφ sv∞tlo klidn²m. Stejn∞ jako ji₧ mnohokrßt p°edtφm na Kavkaze, v Alpßch Φi Himalßjφch jsem p°i pohledu na nßdhernou hv∞zdnou oblohu propadl smutku, ₧e ji nemohu vyfotografovat. Pot°ebnΘ vybavenφ tj. paralaktickou montß₧ umo₧≥ujφcφ otßΦet fotoaparßt p°i pot°ebnΘ n∞kolikaminutovΘ expozici za hv∞zdami sice doma mßm, ale jejφ hmotnost zcela znemo₧≥uje, abych ji nosil s sebou do hor. Navφc by na Huascaranu nefungovala, nebo¥ bych ji musel postavit vzh∙ru nohama. Nem∞l jsem s sebou ani stativ. V²jimeΦnost okam₧iku mne vyprovokovala k zoufaleckΘ akci. NaÜel jsem velk² balvan a na n∞m ploÜku umo₧≥ujφcφ op°φt fotoaparßt tak, aby mφ°il sprßvn²m sm∞rem. Fotoaparßt jsem nastavil na "B" a pak p°iÜlo to ·pln∞ nejhorÜφ. Ve strnulΘ poloze dr₧et zmrzl²ma rukama spouÜ¥ n∞kolik minut a nehnout fotoaparßtem, kter² jsem k°eΦovit∞ tiskl ke skßle. Po°φdil jsem n∞kolik expozic na Φernobφl² film Ilford Delta 400 i na barevn² diapozitiv Fujichrome Sensia II 100. DΘlka expozic m∞la b²t dle m²ch p°edstav asi tak 10 minut. Po 5 a₧ 7 minutßch vÜak zmrzl² prst povolil, i kdy₧ jsem mu nic takovΘho nepovolil. Jak se za dva t²dny doma ukßzalo, Ilfordu vyvolanΘmu na 3 200 ASA to bohat∞ staΦilo. Barevn² diapozitiv vÜak byl p°φliÜ tmav², i kdy₧ zodiakßlnφ sv∞tlo na n∞m bylo docela dob°e vid∞t. O jeden a p∙l roku pozd∞ji se mi poda°ilo skenerem "vytßhnout" z diapozitivu zodiakßlnφ sv∞tlo tΘm∞° dokonale. Fotografie jak Φernobφlß, tak barevnß, ukazujφ zodiakßlnφ sv∞tlo dokonce lΘpe, ne₧ bylo vid∞t okem.

VÜichni mφ kamadßdi, se kter²mi jsem na Huascaran lezl, v∞d∞li, ₧e jsem povolßnφm kantor, kter² dφky profesionßlnφ deformaci stßle o n∞Φem p°ednßÜφ, nenφ-li mu v tom nßsilφm zabrßn∞no. Proto mne po₧ßdali, abych p°ednesl krßtkou p°ednßÜku na tΘma "Zodiakßlnφ sv∞tlo". Okam₧it∞ jsem byl ve svΘm ₧ivlu, nebo¥ jsem naÜel Φty°i ob∞ti ochotnΘ, dokonce dobrovoln∞, poslouchat moje povφdßnφ. To jsem jeÜt∞ netuÜil, ₧e to, co za chvφli p°edvedu, bude spφÜe klaunißda ne₧ odbornß p°ednßÜka. Mluvit ve v²Üi 5 kilometr∙, kde t∞lo dostßvß jen o trochu vφce ne₧ polovinu kyslφku z dßvky, na kterou je zvyklΘ, je zajφmavß zkuÜenost. Pokud °φkßte jen krßtka sd∞l∞nφ typu "Podej mi ten Üpagßt!" nebo "Kdo tak p°φÜen∞ rozva°il ty kolφnka?", nic zvlßÜtnφho nepoznßte. Pokud chcete pronΘst souvisl² delÜφ projev, je zle. VßÜ nacviΦen² rytmus nadechovßnφ, o kterΘm pochopiteln∞ v∙bec nep°em²Ülφte, vßs totßln∞ zklame. Po n∞kolika nahlas pronesen²ch souvisl²ch v∞tßch se bez varovßnφ projevφ kyslφkov² dluh. ZaΦnete mφt pocit, ₧e se dusφte a zalapßte po dechu. To se vßm pochopiteln∞ stane uprost°ed v∞ty, o kterΘ jste pevn∞ p°esv∞dΦeni, ₧e ji urΦit∞ celou do°eknete do konce. Nezb²vß ne₧ se n∞kolikrßt zhluboka nadechnout a po delÜφ odmlce pokraΦovat. VÜe to pak p°ipomφnß komunikaci s posßdkou kosmickΘ lodi s obΦasn²mi v²padky spojenφ.

Dovedl bych se dφvat na hv∞zdnΘ nebe snad celou noc, ale mrßz a ·nava z v²stupu mne zahnaly do spacßku. Kdy₧ jsem se rßno probudil, bylo ji₧ sv∞tlo. Rychle vylΘzßm s fo¥ßkem ze stanu. Dφvßm se na zßpad na poho°φ Cordillera Negra, nad kter²m jsem vΦera veΦer poprvΘ spat°il zodiakßlnφ sv∞tlo. Tak jako vΦera veΦer, tak i te∩ se tam odehrßvß fascinujφcφ podφvanß. V krajin∞ le₧φ obrovsk² stφn Huascaranu tßhnoucφ se n∞kolik desφtek kilometr∙ do dßlky. Teprve velikost tohoto stφnu mi dovolila pocφtit mohutnost hory, na jejφ₧ vrchol stoupßme. N∞kolik minut zasn∞n∞ pozoruji, jak rychle se stφn pohybuje v krajin∞ a rychle ztrßcφ svou velikost tφm, ₧e Slunce tΘm∞° kolmo stoupß po obloze vzh∙ru. Ze sn∞nφ mne vytrhla a₧ v∞ta, kterß zazn∞la z naÜeho stanu: "ProΦ jß sem nejel raΦi k m≤°u!". Sv∞dΦila o tom, ₧e m∙j kamarßd Bob p°e₧il noc a ₧e rozva°enß kolφnka s glukopurem, kterß jsem uva°il vΦera k veΦe°i, na n∞m nezanechala trvalΘ nßsledky. Konec sn∞nφ, v²stup pokraΦuje.

Je 20.6.1998, 9:20. Le₧φm na zßdech a dφvßm se mraky, kterΘ pomalu plujφ t∞sn∞ nad mou hlavou. Jsem na ji₧nφm (vyÜÜφm) vrcholu Huascaranu ve v²Üi 6 768m. Za n∞kolik minut dorazφ na vrchol i moji kamarßdi. M∙j neuskuteΦniteln², 30 let star² klukovsk² sen se splnil.

D∞kuji ho°e, ₧e nßm dovolila vystoupit na sv∙j vrchol a vrßtit se Ü¥astn∞ dom∙. P°ipravila nßm spoustu krßsn²ch, nezapomenuteln²ch zß₧itk∙. Pohled na krßsnou hv∞zdnou oblohu a magickΘ zodiakßlnφ sv∞tlo pat°ily rozhodn∞ mezi n∞.