Zatm∞nφ M∞sφce

Zatm∞nφ M∞sφce nastßvß tehdy, kdy₧ stφn naÜφ planety Zem∞ dopadne na M∞sφc. To m∙₧e nastat jen tehdy, je-li M∞sφc prßv∞ v ·pl≥ku. Zatm∞nφ M∞sφce, ani ·plnΘ, nenφ zdaleka tak v²jimeΦn²m ·kazem, jako je zatm∞nφ Slunce. Je to dßno tφm, ₧e na rozdφl od zatm∞nφ Slunce je zatm∞nφ M∞sφce viditelnΘ ze vÜech mφst zemskΘ polokoule p°ivrßcenΘ v dob∞ zatm∞nφ k M∞sφci. LidΘ dφvajφcφ se na zatm∞nφ M∞sφce souΦasn∞ z r∙zn²ch mφst naÜφ planety vidφ prakticky totΘ₧. Jedin²m rozdφlem je ·hel pohledu. P°i vzdßlenosti M∞sφce od Zem∞ asi 384 400 km je vÜak tento rozdφl nepatrn².

I kdy₧ ·plnΘ zatm∞nφ M∞sφce nenφ z v∞deckΘho hlediska tak cenn² p°φrodnφ ·kaz jako ·plnΘ zatm∞nφ Slunce, stojφ urΦit∞ za pozorovßnφ, nebo¥ p°i n∞m nastßvajφ zajφmavΘ efekty. Nejzajφmav∞jÜφ je skuteΦnost, ₧e M∞sφc pono°en² zcela do zemskΘho stφnu je na obloze v∞tÜinou velmi dob°e viditeln² a mß nezvyklou oran₧ovoΦervenou barvu.

Pokud bychom v okam₧iku ·plnΘho zatm∞nφ M∞sφce nestßli na Zemi, ale na M∞sφci, vid∞li bychom zatm∞nφ Slunce Zemφ. Naskytl by se nßm ·chvatn² pohled na Zemi na m∞sφΦnφ obloze zakr²vajφcφ Slunce. Proto₧e bychom se dφvali na neosv∞tlenou polokouli Zem∞, byla by naÜe planeta tmavß, ale kolem nφ by zß°il v protisv∞tle prstenec vytvo°en² atmosfΘrou hrajφcφ vÜemi odstφny ₧lutΘ, oran₧ovΘ a ΦervenΘ barvy, odstφny, kterΘ vφdßme na naÜφ pozemskΘ obloze po zßpadu Slunce. Jas tohoto barevnΘho prstence je dost siln² na to, aby ozß°il m∞sφΦnφ povrch. Barvy i jas tohoto prstence jsou zßvislΘ na momentßlnφm stavu zemskΘ atmosfΘry, a proto je ka₧dΘ zatm∞nφ neopakovateln² unikßt.

Vra¥me se vÜak na Zemi. M∞sφc, jeho₧ povrch mß neutrßlnφ Üedou barvu, zφskß vlivem osv∞tlenφ zß°φcφm prstencem zemskΘ atmosfΘry b∞hem ·plnΘho zatm∞nφ ji₧ zmφn∞nou oran₧ovoΦervenou barvu. Nejkrßsn∞jÜφ okam₧ik, na kter² nezapomene nikdo, kdo jej na vlastnφ oΦi vid∞l v dalekohledu, nastßvß chvφli po skonΦenφ ·plnΘho zatm∞nφ, kdy prvnφ intenzivnφ paprsky sluneΦnφho sv∞tla zasßhnou m∞sφΦnφ povrch. V tuto dobu byl tΘ₧ po°φzen snφmek, kter² je na tΘto strßnce.