Bylo chvφli p°ed p∙lnocφ 6. dubna 2000. Vracel jsem se ze Φty°hodinovΘ p°ednßÜky
o horolezeckΘm v²stupu na Huascaran, kterou jsem m∞l ve vysokoÜkolskΘm klubu TerΦ na kolejφch
VUT Brno Pod PalackΘho vrchem. Byla jasnß noc a Üel jsem p°es les a pak polnφ
cestou dom∙ s batobem, ve kterΘm byl diaprojektor a n∞kolik krabic s diapozitivy.
Touto cestou chodφm do prßce ji₧ 16 let a Φasto i v noci. Proto velmi dob°e vφm,
jak a kde zß°φ Brno. Upoutala m∞ slabß zß°e (daleko slabÜφ ne₧ zß°e st°edu m∞sta)
v mφstech, kde nem∞la b²t. Navφc se mi zdßlo, ₧e mß zelenou barvu. Tou barvou jsem
si nebyl ·pln∞ jist, nebo¥ oko slabΘ sv∞tlo nevidφ barevn∞. Proto₧e jsem v∞d∞l,
₧e Slunce se blφ₧φ k maximu jedenßctiletΘho cyklu, napadlo mne, ₧e to m∙₧e b²t polßrnφ
zß°e. Proto jsem za ch∙ze peΦliv∞ zkoumal oblohu. VÜiml jsem si velmi slabΘho
mφsta na obloze nad p°ezß°en²m Brnem, kterΘ se mi zdßlo ΦervenΘ. Takovou barvu
nemß ₧ßdn² typ m∞stskΘho osv∞tlenφ. Zrychlil jsem proto ch∙zi, abych byl co nejd°φve doma.
Doma jsem ve zmatku podadl stativ, p°ipevnil na n∞j Prakticu, naÜrouboval na ni Üiroko·hl²
objektiv 2.8/29mm, z ledniΦky jsem vytßhl krabiΦku Fujicoloru Superia 800, do batohu p°idal
superÜiroko·hl² Flektogon 2.8/20mm a vypßlil zp∞t na pole, pryΦ od odpornΘho m∞stskΘho
osv∞tlenφ. Kdy₧ jsem dob∞hl na pole, zjistil jsem, ₧e mi chybφ drobnost - ten film, co jsem
vyndal z ledniΦky. Nßsledoval dalÜφ b∞h dom∙ a zp∞t na pole, tentokrßt ji₧ s nabit²m fo¥ßkem.
Kdy₧ jsem dob∞hl z dosahu silnΘho osv∞tlenφ, pon∞kud jsem se uklidnil a zaΦal zkoumat oblohu.
Jakousi slabou zß°i jsem vid∞l, ale stßle jsem si nebyl jist, jestli to je skuteΦn∞ polßrnφ zß°e.
P°esn∞ v 1:00 letnφho st°edoevropskΘho Φasu zaΦφnßm prvnφ 2 minutovou expozici, proto₧e mßm pocit, ₧e to, co
vidφm, je reßlnΘ a ₧e by to mohla b²t polßrnφ zß°e. Asi po 10 minutßch jsem si ji₧ stoprocentn∞
jist, avÜak intenzita zß°e nenφ takovß, abych mohl po°φdit p∞knΘ snφmky. Asi v 1:15 se
stane n∞co naprosto neΦekanΘho. Obloha je zniΦeho nic plnß nßdhern²ch svφtφcφch pruh∙. Obzor
mß zelenou barvu a nad nφ svφtφ krvav∞ Φerven² pruh, ve kterΘm vznikajφ a b∞hem n∞kolika desφtek
sekund a₧ minut op∞t zanikajφ sv∞telnΘ paprsky.
Neuv∞°iteln∞ krßsnΘ p°φrodnφ divadlo. V jednom
okam₧iku si vÜimnu pruhu vedoucφho tΘm∞° do zenitu, ve kterΘm jako by tekla nebo spφÜe srÜela
zß°e. Fotografuji jako v tranzu. Asi po 30 minutßch zß°e pon∞kud zeslßbla a jß jsem byl dφky sporΘmu
obleΦenφ zmrzl² na kost. B∞₧φm rychle dom∙, budφm ₧enu Zuzanu a dceru Hanu. MladÜφ dcera Zdena
tvrdila, ₧e chce spßt. Pozd∞ji se zjistilo, ₧e mluvila ze spanφ a nic si nepamatuje. To, ₧e
jsem ji nezbudil ji mrzelo a mßm pro p°φÜt∞ zmocn∞nφ k vyu₧itφ v∞tÜφ dßvky nßsilφ. SpoleΦn∞ vyrß₧φ
naÜe trojice op∞t na pole, jß ji₧ v pΘ°ovce. Nynφ ji₧ v klidu pozoruji zß°i a spoleΦn∞ se
kochßme pohledem na nßdhern² p°φrodnφ ·kaz, k jeho₧ spat°enφ jsem pot°eboval 46 let. Ve t°i
hodiny po p∙lnoci zß°e slßble a my jdeme dom∙. V nßsledujφcφch dnech nemßm stßnφ. Po veΦerech
st°φdav∞ skenuji obrßzky a nerv≤zn∞ koukßm na sever, jestli se toto krßsnΘ divadlo bude
opakovat. Produktem mΘho nadÜenφ a neklidu je i tento popis.
