Na polo₧enou otßzku nenφ jednoduchß odpov∞∩. Ne₧ se ji pokusφm zodpov∞d∞t, musφm
alespo≥ struΦn∞ popsat, jak oko vnφmß barvy. V lidskΘm oku jsou t°i typy
sv∞tlocitliv²ch bun∞k s r∙znou spektrßlnφ citlivostφ. N∞kterΘ bu≥ky jsou citlivΘ
v ΦervenΘ, jinΘ v zelenΘ a jinΘ v modrΘ Φßsti spektra. Barva je pak urΦena pom∞rem
v mφ°e podrß₧d∞nφ t∞chto t°φ typ∙ bun∞k. LidskΘ oko pou₧φvß barev ke zkoumßnφ
okolnφho sv∞ta. Barva je d∙le₧itß nap°. p°i rozpoznßvßnφ objekt∙. Spektrßlnφ slo₧enφ
sv∞tla vÜak nenφ urΦeno jen vlastnostmi povrchu p°edm∞t∙, na kterΘ se dφvßme, ale
i spektrßlnφmi vlastnostmi zdroje, kter² objekt osv∞tluje (Slunce, ₧ßrovka,
zß°ivka). LidskΘ oko je proto vybaveno pom∞rn∞ dokonalou metodou kalibrace.
Pro ka₧d² zdroj si oko definuje bφlou barvu pon∞kud jin²m pom∞rem slo₧ek (ΦervenΘ,
zelenΘ a modrΘ) tak, aby barvy objekt∙, na kterΘ se dφvßme, z∙staly zachovßny
(alespo≥ p°ibli₧n∞) bez ohledu na zdroj osv∞tlenφ. Barva tedy nenφ urΦena
jen spektrßlnφm slo₧enφm sv∞tla, ale i kalibracφ oka, tj. definicφ bφlΘ barvy. A to
je prßv∞ potφ₧ p°i odpov∞di na otßzku, jakou barvu mß korona. Spektrßlnφ slo₧enφ
sv∞tla korony je dnes velmi p°esn∞ znßmo. Ale jak vnφmß jejφ barvu lidskΘ oko?
U zb²vajφcφch dvou okem viditeln²ch sluneΦnφch vrstev, tj. fotosfΘry a
chromosfΘry, je situace velice jednoduchß. FotosfΘra je bφlß. Neexistuje "b∞lejÜφ"
bφlß, ne₧ je barva sluneΦnφ fotosfΘry, nebo¥ fotosfΘra je zdrojem sv∞tla, kterΘ
ve dne osv∞tluje zemsk² povrch, a proto je naÜe oko za dne "zkalibrovßno" prßv∞ tak,
₧e jejφ sv∞tlo pova₧uje za neutrßln∞ bφlΘ. ChromosfΘra je syt∞ Φervenß, co₧
je zp∙sobeno spektrßlnφ Φarou vodφku H-alfa, ve kterΘ zß°φ chromosfΘra velice
intenzivn∞. Barva je to natolik sytß, ₧e na barevnΘ kalibraci prakticky nezßle₧φ.
Podrß₧d∞nφ Φervenocitliv²ch bun∞k je tak silnΘ, ₧e podrß₧d∞nφ zelenocitliv²ch
a modrocitliv²ch bun∞k je skoro zanedbatelnΘ. SluneΦnφ korona vÜak nemß ₧ßdnou
v²raznou barvu, a proto jejφ barevn² odstφn je siln∞ zßvisl² na tom, co definujeme
jako bφlou. V krßtkΘ dob∞ ·plnΘho zatm∞nφ chybφ sv∞tlo sluneΦnφ fotosfΘry, kterß
je zakryta M∞sφcem. Oku tedy chybφ "klasick² kalibraΦnφ" pro n∞j znßm² zdroj
bφlΘho sv∞tla. Proto subjektivnφ nßzory na barvu korony se mohou liÜit. Koronu
v∞tÜina lidφ hodnotφ jako mφrn∞ namodralou. ModrΘ zabarvenφ korony p°i ·plnΘm
zatm∞nφ je dßno modrou barvou zemskΘ oblohy. Intenzita tΘto modrΘ barvy je
zßvislß na tom, jak mnoho si lidskΘ oko zvykne b∞hem krßtkΘ doby ·plnΘho zatm∞nφ
na nezvyklΘ sv∞telnΘ podmφnky a dokß₧e si "odmyslet" barvu oblohy. Pokud
bychom se sna₧ili srovnat objektivnφmi metodami barvu korony a barvou fotosfΘry,
byla by barva korony jen nepatrn∞ odliÜnß, tj. korona je tΘm∞° bφlß (s mφrn²m
posunem do zelenΘ barvy). Tato podobnost barev jeÜt∞ neznamenß, ₧e spektrßlnφ
slo₧enφ sv∞tla fotosfΘry a korony je stejnΘ. Znamenß pouze, ₧e pom∞r ΦervenΘ,
zelenΘ a modrΘ slo₧ky sv∞tla je p°ibli₧n∞ stejn².
Kliknutφm na obrßzek si jej m∙₧ete prohlΘdnout ve v∞tÜφ velikosti. V∞tÜφ verze
je zßm∞rn∞ naskenovßna tak, aby byly lΘpe vid∞t vzdßlen∞jÜφ Φßsti korony.
Bezprost°ednφ okolφ Slunce je siln∞ p°eexponovßno.
Specißlnφm zpracovßnφm vÜak lze z negativu "vytßhnout" i tuto Φßst a
podφvat se na protuberance. To sv∞dΦφ o fantastickΘ kvalit∞ pou₧itΘho
filmu Fujicolor Superia 800.
