Poslednφ Baileyho perla prßv∞ uhasφnß na okraji Slunce, kter² se
jeÜt∞ p°ed zlomky sekund t°pytil a zm∞nil svoji barvu na jasn∞
Φervenou. Nastßvß asi 2 sekundy dlouhΘ obdobφ, kterΘ sehrßlo
v minulosti p°i odhalovßnφ tajemstvφ Slunce velmi d∙le₧itou roli.
22. prosince 1870 pozoroval ·plnΘ zatm∞nφ Slunce Charles August Young
(1834 - 1908). K pozorovßnφ pou₧il spektroskop. Jak se blφ₧ilo ·plnΘ zatm∞nφ,
spektrum Slunce, znßmΘ z pozorovßnφ mimo zatm∞nφ, postupn∞ tmavlo. V okam₧iku,
kdy prßv∞ pohasφnaly poslednφ Baileyho perly, zahlΘdl nesmφrn∞ zvlßÜtnφ jev,
kter² netrval dΘle ne₧ 2 sekundy. SluneΦnφ spektrum, kterΘ obsahuje velkΘ
mno₧stnφ tmav²ch tzv. Frauenhoferov²ch Φar se jakoby obrßtilo. P∙vodn∞ tmavΘ
Φßry zazß°ily na tmavΘm pozadφ. Tento kratiΦk² okam₧ik mu umo₧nil pochopit
nesmφrn∞ mnoho. TmavΘ absorbΦnφ Φßry ve spektru Slunce vznikajφ tφm,
₧e p∙vodn∞ spojitΘ spektrum sv∞tla vyza°ovanΘho fotosfΘrou prochßzφ vrstvou
plynu, kter² urΦitΘ vlnovΘ dΘlky pohlcuje. Plyn na stejn²ch vlnov²ch dΘlkßch
sv∞tlo op∞t vyza°uje rovnom∞rn∞ do vÜech sm∞r∙. Kdy₧ M∞sφc zakryje fotosfΘru, spat°φme
na malou chvφli vrstvu zß°φcφho plynu proti tmavΘmu pozadφ.
Tato velmi tenkß vrstva, nachßzejφcφ se bezprost°edn∞ nad fotosfΘrou, byla nazvßna
chromosfΘra.
K pozorovßnφ sluneΦnφho spektra t∞sn∞
p°ed zaΦßtkem ·plnΘho zatm∞nφ nenφ zapot°ebφ Üt∞rbina, kterou mß ka₧d² b∞₧n² spektrograf.
Je to tφm, ₧e ·zk² srpek M∞sφcem jeÜt∞ nezakrytΘho Slunce Üt∞rbinu nahradφ. Spektrßlnφ
Φßry v tomto tzv. bleskovΘm spektru pak majφ pochopiteln∞ tvar srpku. BleskovΘ spektrum
na obrßzku ukazuje jasnΘ spektrßlnφ Φßry na ΦernΘm pozadφ. Prost°edkem spektra se vÜak
tßhnou ·zkΘ pßsy spojitΘho spektra s tmav²mi absorbΦnφmi Φßrami. Tyto pßsy pat°φ poslednφm
Baileyho perlßm (tj. fotosfΘ°e), kterΘ jeÜt∞ nestaΦily pohasnout.
